Co v učebnicích nebylo


Řekne-li se Školní kronika, každý z nás si představí zápisy o učitelích, žácích, školních akcích a podobných událostech. Ale Školní kronika školy v Katovicích z let 1925-1940 (© Digiarchiv Třeboň) se této představě zcela vymyká. Tedy ne, že by se tam školní záležitosti neuváděly. Pro každý rok jsou tam uvedeny údaje školy se týkající. Ale většinově je to malá učebnice dějepisu. Jsou tam totiž zapsány události, které se školou jako takovou souvislost nemají. A tak se můžeme dočíst i o události, o které jste možná ani neslyšeli.

V lednu roku 1930 byla v Haagu mezinárodní konference, která sjednala úpravu mezinárodních poplatků spojených se světovou válkou.

Republice Československé přiřčeny byly tyto povinnosti a dluhy:

a) – 81 milionů Kč ročně jako „poplatek za osvobození“ po dobu 37 let končící rokem 1966.

b) – Z dřívějších závazků ročně 20 mil.Kč Italii na splacení dluhu za vydržování našeho vojska až do roku 1979

c) – Ročně 13 mil.Kč Francii z téhož důvodu po 50 let.

d) – Ročně 110 mil.Kč úroků do roku 1944 a odtud umořující splátku roční 36 mil.Kč až do roku 1987 a dluhu 3.380 mil.Kč za vydržování našeho vojska v Americe a Anglii.

e) – Ročně 17 mil.Kč splátky na dluh 102 mil.Kč Anglii, což potrvá do roku 1935.

Celkem jsme zpočátku měli platit ročně 241 milionů Kč. Zdá se, že vítězné velmoci si opravdu dovedly pomoci k penězům.

Možná si vzpomenete na tragédii vzducholodi Italia a pátrání po její posádce, kterou vedl generál Umberto Nobile a jíž se účastnil i český vědec František Běhounek. Po zjištění polohy ztroskotanců se na jejich záchranu vydal ruský ledoborec „Krasin“. Jenže už jsem nikdy nikde nečetl ani neslyšel, že ledoborce byly dva. Druhý se jmenoval „Malygin“. Tak je zapsáno ve školní kronice školy v Katovicích. Je pravdou, že k trosečníkům se pak dostal jen Krasin.

Kdo ze starších by nepamatoval „uhelné prázdniny“. Nebyly nikterak výjimečné. Ale  ani to nebylo komunistické novum. V roce 1929 nařídilo Ministerstvo školství a osvěty usnesením ze dne 16.2.1929 č.919 pres. a č. 104 pres ze dne 22.2.1929, aby vyučování na všech školách bylo zastaveno od 18.února až do konce února. Důvodem byly jednak mrazy a sněžení, jednak nedostatek uhlí na vytápění veřejných prostor.

Po horkých dnech počátkem července postihla naši republiku, nejvíce však zemi Českou dne 4.července t.r. k večeru hrozná živelní pohroma. Nejprve větrný cyklon přihnav se od západu z Bavor zničil vše co v cestě mu stálo: stavení-stromoví-i polní úrodu. Na to příval krup a vody dovršil dílo zkázy. Katastrofa vyžádala si 18 lidských životů, množství zraněných, veškerou polní úrodu, zničená stavení a zanechala nesmírné do set milionů jdoucí škody.

Tak tohle nebyla zpráva ze současných mediálních zdrojů. Toto bylo zapsáno v kronice roku 1929.

Jinou zajímavostí je datum zápisu do základních škol. Pro školní rok 1930-31 byl dnem zápisu 28.-30.červen.

Koncem roku 1932 byly vydány vládní úsporné balíčky. Státním zaměstnancům a učitelům byl odebrán vánoční příspěvek, až o 10% byly sníženy základní platy, pensijní příspěvek byl ze stávajících 6% zvýšen na 8% a byla odňata výhoda osvobození od pensijního příspěvku po 35 letech činné služby.  Opatření pak byl ještě prohloubena dalším snižováním platů o rok později.

Kronika také popisuje zejména různá úmrtí význačných osobností své doby, tedy spisovatelů, básníků, politiků i duchovních osob.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Co v učebnicích nebylo

  1. moskyt napsal:

    Jako kluk jsem četl Trosečníky polárního moře od F. Běhounka A tam byla i mapa na které byla cesta „Malygina“. http://www.antikvariat-zlin.cz/antikvariat-zlin-cz/eshop/1-1-POHADKY/1-2-DETSKA-LITERATURA/5/1208-FRANTISEK-BEHOUNEK-TROSECNICI-POLARNIHO-MORE

    Krasin v loňském roce na opravě v doku v Kronštatu. Byl tam společně s Aurorou.

  2. K-k. napsal:

    OT: Pane Bavore, pošta… ¨)

  3. kočka šklíba napsal:

    Velmi zajímavé, to jsem opravdu četla poprvé, ty závazky spojené s 1. sv. válkou🙂.

  4. Tribun napsal:

    Oni to měli spočítané velmi přesně. Např. po 2. světové válce naúčtovala vláda jejího veličenstva vládě ČSR rakve pro čs. piloty padlé v bitvě o Británii.

    • vittta napsal:

      Kdyby rakve…
      Prý i uniformy, ve kterých byli pohřbeni naši vojáci, každé žrádlo, každý knoflík.
      Bojovat za její veličenstvo nebylo pro nás nic levného.
      To je jak dneska, sehnat někde 2 mega na nějakou operaci dítěte, 20 mega na opravu kulturní památky, 7 mega na opravu silnice, 30 mega na Klokánky….nemožné.
      Ale 1,1 mld na migranty no problém-a to si myslím, že to rozfofrují za 3 měsíce a dalších 5 mld bez odporu vykňučí.

    • Bavor V. napsal:

      Což o účet za WWII se leckde píše, ale o účtu za Světovou válku (tedy WWI) jsem opravdu poprvé četl až v té kronice. Jen mne mrzí, že nebyl nikdy nikdo schopen obráceně naúčtovat tu naši výpomoc při osvobozování a obraně jejich území. To asi bylo jaksi samozřejmé.

      • Jos napsal:

        Něco málo k otázce válečných náhrad za WW1 je v knize P.Kosatíka: Bankéř první republiky. Tady je pár citací týkajících se mírové konference 1919 : „…Hospodářské vyhlídky Československa na mírové konferenci jevily se jako velmi příznivé. V Praze se věřilo, že Československo jako dítě zrozené světovou válkou je „miláčkem Dohody“ a může velmocem diktovat vlastní požadavky……Brzy se mělo ukázat, že Československo jako součást někdejšího válčícího Rakouska nebude vyňato z povinnosti podílet se na úhradě válečných reparací. Zejména Francie se v prvních měsících roku 1919 vyslovovala dokonce pro zabavení rozhodujících českých zbrojovek, zejména Škody Plzeň. Situace se měnila k horšímu též ve vztahu k předválečným dluhům….. Pokud jsme informováni, budou nově vzniklé státy povinny převzít předválečné dluhy, přičemž by připadlo na naši republiku z předválečných dluhů asi 28 procent.(Ze zprávy Źivnobanky)…
        …Místo role „miláčka Dohody“., na kterého hledí západní demokratický svět se zalíbením, hrálo tedy Československo nakonec mnohem prostší roli řadového nástupnického státu, jemuž bylo uloženo zaplatit vedle části rakouských dluhů i tak zvaný příspěvek za osvobození….“
        Kolik dělal tento příspěvek za osvobození v letech 1920- 1930 v materiálu bohužel není uvedeno.
        Když jsem to četl, řekl jsem si – to přece odněkud znám.
        A pochopil jsem, co to znamená neznat vlastní dějiny a hlavně, nepoučit se z nich.

  5. ji5 napsal:

    František Běhounek rovněž napsal knihu „Tajemství polárního moře“. Použil v ní zkušenosti z katastrofy vzducholodi Itália, ale na pozadí příběhu sci-fi. Jakýsi český inženýr vynalezl hmotu solidit, která byla lehčí než voda a dostatečně pevná, aby se z ní postavit celá vzducholoď. Měla komory, ze kterých se dal vyčerpat vzduch a ušetřená váha vzduchu ji vlastně činila lehčí než vzduch. Vzducholoď se snažil unést jakýsi zaprodanec. Ten porušil těsnící ventily, aby vzducholoď přistála na místě, kde ji měli převzít agenti cizí mocnosti. Přistání se moc nepovedlo a tak se zbytek knihy podobal deníku Nobilovy výpravy.

    Běhounek rovněž napsal knihu Komando plukovníka Brenta o akci Austrálie, která poslala diversní skupinu, aby poškodila vojenské lodě v Japonci ovládaném Singapuru. Tuto knihu jsem měl doma, myslím, že to bylo vydání z roku 1948. Pak ještě vyšla v Albatrosu v roce 1969.

    O katastrofě Itálie byl natočen velkofilm Červený stan. Hrála v něm mimo jiné Claudia Cardinale a Sean Connery. V Divadle E.F. Buriana jsem kdysi byl na školním představení, které se rovněž týkalo katastrofy vzducholodi Itálie a její záchrany Krasinem.

    Pokud se pamatuji, ten druhý ledoborec, Malygin, byl menší a led byl pro něj moc silný a byl poškozen. Krasin měl letadlo, ale to při jednom z průzkumných letů havarovalo. Krasin pak jeho posádku vyzvedl stejně jako Malmgrenovu skupinu, která vyrazila směrem k pevnině. Malmgren cestu nepřežil. Během pokusů o záchranu Itálie zahynul Amundsen.

    Příběh Itálie je stále fascinující, ale postupem času vyšuměl, přestože jsme tam měli Běhounka.

    • Renard napsal:

      Ten zaprodanec v knize Trosečníci polárního moře je líčen jako šikovný inženýr, sportovec, který se ale vinou hráčské vášně dostal do finančních potíží a nechal se koupit konkurencí. Po havárii vzducholodi zahynul, ale ještě před smrtí svého činu litoval a vinu částečně napravil tím, že pomohl mladému hlavnímu hrdinovi, odloučenému v té době od zbytku posádky, který ho zraněného a umírajícího našel.

      Přímo o příběhu vzducholodi Italia píše František Běhounek v poslední kapitole své knihy Mořeplavci a objevitelé.

  6. strejda napsal:

    O záchraně trosečníků Italie nepsal jen Běhounek. Byli i další, úplně jiná kategorie je jakýsi Wilbur Cross, který napsal knihu Ztroskotání na pólu, vyd. Paseka 2002,
    a v ní píše v kapitole 18:
    Odřený starý ledoborec Krasin zvedl kotvy a 24. června hodinu po půlnoci za chladného mrholení s bafáním vyplouval z norského přístavu Bergen. Zvědaví diváci, kteří tam setrvali celý večer kvůli pochybnému potěšení vyprovodit loď při vyplutí, provolali několikrát hřímavý pozdrav. Ruská loď byla už dva roky mimo provoz a podle toho také vypadala. Ze své poslední cesty byla pokryta sazemi, překrývajícími sametový povlak uhelného prachu, který se na ní usadil, když vzala na palubu tři tisíce tun velšského uhlí. Mrholení nebylo natolik husté, aby povlak smylo, ale pouze ho proměnilo v inkoustovitou pastu, která ulpívala na oblečení všech na palubě.
    Ať už v horní části trupu, nebo pod čárou ponoru byl na lodi stěží nějaký prostor, kde by se mohli pohybovat důstojníci a členové posádky. Prostor na palubě byl zavalen starými záchrannými čluny zavěšenými na rozviklaných člunových jeřábech a obrovskou dopravní klecí ze silných fošen, v níž se choulil třímotorový letoun značky Junkers, který měl být použit k průzkumu. Na palubě lodi bylo 138 lidí včetně čtyř radistů, pilotů a mechaniků přidělených k letadlu, sedm ruských novinářů a jeden novinář italský, jediný neruský zástupce tisku na palubě.
    Tomuto předpotopnímu plavidlu……………….Přes svůj vzhled podával desetitisícitunový Krasin stále úctyhodný výkon. Se dvěma přídními výboky a třemi parními stroji schopnými dosáhnout výkonu 10 500 koňských sil byl považován za nejmohutnější ledoborec v evropských vodách a dokázal vyvinout stálou rychlost jedenácti uzlů. Stěží konstruován pro pohodlí při normálním stavu posádky, bylo to méně pohodlný při dodatečném doprovodu, pro který jedinými místy k nočnímu odpočinku byly sofa v malém salonu a polštáře na podlahách spojovacích chodeb.
    Do 27. června, kdy se loď vlekla po moři a překročila polární kruh, většina členů expedice značně trpěla mořskou nemocí. S mnoha zavřenými okny a průlezy kvůli rozbouřenému moři se vnitřní prostory staly stejně páchnoucími jako přístřešky pro zvířata.

    Celé je to psáno z nadřazeného pohledu „lepší civilizace“. Ano, Krasin byl již 11 let starý předpotopní křáp, byl největším evropským ledoborcem, ovšem nikde jinde na světě větší a silnější nebyl. (Jak kulantně napsáno). Ten starý šrot pak sloužil ještě 25 let a po rekonstrukci dalších 12. Dnes je muzeem. Rusové se nenamáhali po naložení uhlí i na paluby s nějakým mytím, rovnou vypluli, divní lidé. A dodatečný doprovod neměl žádné pohodlí. Autor nevzal v úvahu, že mimo jednoho cizince to byli samí Rusové. A cvoci Norové dlouho čekali aby loď pozdravili při vyplutí. A ještě z toho měli potěšení.

    Připomněli jste mně jak záchranu trosečníků, tak i onu krásnou a objektivní knihu, která naštěstí napravila omyly a ukázala ten správný pohled na celou událost.

    • oh napsal:

      Ten „starý křáp“ už za sebou měl dost rušný život, který by stačil na „zajímavou“ kariéru i několika lodím. (Česká verze stránky je značně odfláknutá.)
      https://en.wikipedia.org/wiki/Krassin_%281917_icebreaker%29
      Ty dva roky mimo provoz autorovi nevěřím, loď po dvou letech mimo provoz je vhodná buďto ke generální opravě, nebo do šrotu. Také se obávám, že mořskou nemocí by většina členů expedice trpěla na kterémkoli ledoborci té doby – ledoborce měly zaoblený tvar trupu (na fotografii Krasina z wikipedie je to krásně vidět). Ten tvar byl sice dokonale funkční pro plavbu v ledových polích, ale na volném moři se loď s takovým trupem bohužel měnila v šílenou houpačku na sebemenších vlnách.
      Ten starý křáp kupodivu byl ještě v roce 1941 dost dobrý k tomu, aby společně s podstatně modernějším švédským ledoborcem Ymir posloužil jako předloha pro US ledoborce třídy Wind.
      https://en.wikipedia.org/wiki/Wind-class_icebreaker
      Zapomeňte na pohled „lepší civilizace“ – vidím v tom pohled blba, jehož představa o lodích pochází z pasažérům dostupných prostor luxusních výletních lodí.

      • strejda napsal:

        Když si podrobně přečtete co Cross napsal, tak bude jasno. Loď byly dva roky mimo provoz a staré saze (ty mršky čilé) překryly velšké uhlí, které se naložilo i na palubu pro cestu na záchranu trosečníků.
        Je to staletími prověřená manipulace rádoby objektivní. Postačí výběr slov. Kdyby to byla americká loď, autor je Američan, tak by to vyznělo jinak. Loď by byla zánovní, nejmodernější a nejsilnější na světě a užaslí Norové rádi i v dešti čekali aby mohli své americké bratry pozdravit při odplutí. Paluba by nebyla přeplněna, ale umem posádky se tam vešlo i složené moderní letadlo. A tak dále.
        Pak se někdo diví, že po přečtení takové kvality stoupá počet rusofilů.🙂

        • oh napsal:

          To dám přednost vlastním vzpomínkám Umberta Nobileho. A kdybych se chtěl zasmát, vytáhnu z knihovny Mořské flamendry
          http://www.mare-czech.cz/naklweb/knihovna/MK-Flamendri.pdf
          Ta kapitola o nakládání uhlí se v mém prvorepublikovém vydání jmenuje „Krcání karbůna“ a je skutečně zábavná, tedy při splnění autorova základního předpokladu, že to uhlí nemusíte nakládat vy.🙂
          „Pochybuji, že by se některému námořníkovi opravdu stýskalo po nakládání uhlí v tropech, anebo po mytí paluby v zimě v severním moři. A přeci i to je krásné v předpokladu, že to uhlí tahá někdo jiný.“.

          • strejda napsal:

            Jerome Klapka Jerome:
            „Miluji práci, celé hodiny se dokáží dívat jak lidé pracují a vůbec mně to neunaví.“

            Flamendry mám až z Mare-Czech

            • vittta napsal:

              Pak dělal za WW1 saniťáka a od té doby nikdy nic veselého už nenapsal…

  7. M-T napsal:

    Moskyt jako kluk, ale já jako dívenka, pod vlivem staršího bratra a bratrance, sotva jsem se naučila číst, jsem o prázdninách jako svoji první knížku – mimo pohádek a veršů – četla Trosečníky polárního moře od ing. Běhounka a jako další Stopař Děrsu Uzala od Arseňjeva. Velmi silné zážitky pro mne, to se nedá zapomenout, u druhé knížky byly i slzičky…
    Pan domácí předkládá zajímavá témata a vyvolává bezva diskuse. Jsem ráda, že to všechno stačím většinou jen přelítnout. Moc všechny zdravím.

    • Renard napsal:

      Běhounkovy knihy patřily k mé nejoblíbenější klukovské četbě (pyšný jsem i na autorův podpis, který v nich mám). Právě nedávno jsem si „na stará kolena“ znovu s potěšením přečetl jeho sci-fi Trosečníci vesmíru. Kromě té jsem otevřel i knížky dalšího zapomenutého a přitom úžasného českého spisovatele, Otakara Batličky, a jednou z jeho dobrodružných povídek, neformálně a o to účinněji zároveň vlasteneckých, jsem ohromil své dospělé děti. Mám pocit, že dnešní mládež je o něco ochuzena.

  8. moskyt napsal:

    Tak a teď se vážení přiznejte kdo z vás četl Běhounkovu robinsonádu anebo viděl stejnojmenný dřevní seriál ČST s E. Cupákem v hlavní roli, „Robinsoni z Kronborgu“, kde trosečníci dokázali z „h..na uplést bič“ a přivolat záchranu. Pokud by někdo měl zájem připomenout si tento seriál namísto třeba „Zdivočelé země“, tak má smůlu, protože ČST tento seriál sice natočila, údajně však pro vysílání na internetu na něj nevlastní autorská práva! A v bedně? To asi raději odvysílají realistický americký seriál „Blbec z Dallasu mez blbci z Beverly Hills“. No a je vymalováno. 🙂

    • oh napsal:

      Přiznávám se!
      Robinzony z Kronborgu jsem četl a dokonce i viděl seriál. (Knížka se mi líbila víc.) A ta vysílačka by teoreticky měla fungovat.🙂

      A také se mi vybavuje další Běhounkova „severská“ robinzonáda „Ledovou stopou“, kde byl mimo jiné návod, jak uspokojivě nahradit kompas a GPS dřevěnou tyčkou a kouskem provázku.
      O drahé české veřejnoprávní bleskovizi mi ani nemluvte. „Ještě větší blbec, než jsme na Kavčích horách doufali.“ 🙂

Komentáře nejsou povoleny.