DOBRÁ PRÁCE – Jiří Knopp


   Můj přítel a spolupracovník Zdeněk Hlava chodí do práce ještě se zavřenýma očima a probouzí se až po kávě se smrtící dávkou kofeinu. Já jsem ráno plný výbušné energie, ale zatímco Zdeněk je večer k neutahání, já bych spal jako dudek. Možná i pro tu naši rozdílnost z nás  náš představený vytvořil dvojku, která má za úkol zbavit naše město zlodějů kol, vykrádačů aut a kapsářů.

   Zdeněk do sebe ještě lije ten smrťák a já už beru telefon a zapisuji si: Moravské předměstí, Kočího 520, vykradený černý Peugeot.

-Denně jedno vykradené auto. To už je folklor.

-Major nám dává Rulce, už je na cestě.

-To se zase Expert vyřádí.

   Roman Rulc, alias Expert, je specialista na stopy, zejména daktyloskopické. Právě vystoupil z auta, obřadně si svlékl jemné řidičské rukavice, nenuceně si vycvrnkl cigaret z krabičky a ledabyle si připálil. S jednou rukou za zády přešel k nám, jakoby bez zájmu pozoroval vykradené auto a nás dva při rozhovoru s jeho majitelem.

-Pane Topole, pachatel vám způsobil škodu asi ve výši deset tisíc, souhlasíte s tím?

-No jo, stejně dostanu velký kulový. Nejvíc mě mrzí ty nahrávky. K těm se už nedostanu. Hudba osmdesátých let, moje láska.

-Tak nám podepište protokol a počkejte tady, ještě vám položíme pár otázek.

   Zatím si pan Rulc obřadně otevřel svůj kufřík a s pohyby eskamotéra začal snímat otisky. Všichni čumilové ho pozorně sledovali.

-Pane Topol, pojďte nám otevřít zavazadlový prostor.

-Ale to je zbytečné, tam se pachatel nedostal.

-O tom, co je zbytečné tady rozhodujeme my, nikoliv vy, takže bych prosil.

   Tenhle nasírací způsob mluvy s občany jsem si rychle osvojil již jako dopravák. Pan Topol váhavě nadzvedl víko kufru a já jsem se zděsil tak, že jsem si dovolil přerušit činnost našeho experta.

-Podívejte se, pane Rulci.

   Při pohledu do útrob kufru se změnila jeho kamenná tvář velmi podstatně, protože povytáhl pravé obočí. To bylo neklamnou známkou vrcholného zájmu o věc.

-Pane Topole, co znamenají ty krvavé skvrny ve vašem kufru?

-Hm, totiž včera jsem vezl na chatu opravené čerpadlo a když jsem se vracel vběhl mi zajíc přímo pod kola. No tak jsem ho naložil.

-Do octa?

   Znechuceně se na mě podíval a zavrtěl hlavou. Začínal mi jít na nervy.

-No to jste měl štěstí, jediný zajíc v kraji a zrovna sebevrah. Byl to vůbec zajíc?

   Chvilka našeho rozhovoru s panem Topolem stačila panu Rulcovi, aby splnil svůj úkol.

   -Zajímavé, že tak rychle se přiznal k zajíci. Měli bychom se podívat na pohřešované.

-Myslíš zajíce?

   Moje otázka ve stylu přiblblé blondýny měla u  Zdeňka úspěch, protože mě nazval volem, což jsem pokládal za čest.

X

   Nedočkavě jsem čekal, až se dostaví Zdeněk.

-Sedni si, ať tě to neporazí. Mám pohřešovanou Renatu Zámkovou, ekonomku, třicet let je – teď se podrž – zaměstnaná ve stejném podniku jako pan Topol.

-Ty vole!

-Jenže to není všechno – ženatý Topol a svobodná Zámková to spolu táhnou, takže je podezřelý, že…

-Zadrž Jirko, takhle jednoduchý to asi nebude, zklidni hormony. Já jsem zatím zjistil, že včera pan Topol skutečně vyzvedl opravené čerpadlo. Skladník, který čerpadlo vydával si prý nevšiml, že by s panem Topolem byla nějaká žena.

 -Jo, ty krvavé skvrny v autu nejsou lidské, ale to neznamená, že by pan Topol nemohl být vrahem. Oběť se nemusí vždy střílet nebo bodat, může se třeba také …

-Jen to řekni – topit, nebo hodit do studny. Co vlastně o té slečně víme?

-Tak například to, že její pohřešování ohlásila její matka, že získala před týdnem těhotenský průkaz, takže  by mohla svého milence tlačit ke zdi, nemyslíš?

-No vypadá to blbě, ale my máme najít toho zloděje, co vykradl toho Peugeota a my místo toho hledáme vraha. To nám nepřísluší a proto bychom měli to, co jsme zjistili, ohlásit Randovi. Co říkáš?

-Že máš pravdu. Voni Hlava sou hlava, pane vachmajstr… Ale měli bychom lapit toho lapku a ještě něco zjistit o té pohřešované a také něco o paní Topolové, nemyslíš?

-Tak se do toho dáme, Jirko. Půjdeme lapat lapku, voni Hlava.

   Ke zloději, který vykrádá auta vyběhl podporučík Jirka Kasal do druhého patra ošuntěného činžáku a dlouze zvonil, než se dveře pootevřely.-Nezdržuj, Franto a pusť mě dovnitř.

-A máte povolení k prohlídce?

-No, že váháš.

   Kasal odstrčil Frantu a už byl v pokoji. Ani nečekal, že najde tolik kradených věcí. Autorádia, přehrávače, televizory, ale také motorové pily a další věcičky, které se nenechavci hodily.

-Tak čípak to všechno je, Frantíku?

– Mých klientů, já to opravuji.

-Ale podívejme a máš na to povolení?

-No nemám, ale jak jste na mě přišli, dyť já jsem si půl roku ani neškrtnul.

– No, právě proto, už tě svrběly ruce, že.

X

   Major Randa je tentokrát přijal s úsměvem a dokonce je poplácal po ramenou a řekl jim – dobrá práce, chlapi. A co máte ještě?

-V souvislosti s hledáním pachatele toho vykradeného auta jsme narazili na velmi podezřelé okolnosti. Okradený pan Topol má milenku, která je pohřešovaná a pohřešuje se také jeho žena a my se domníváme, že v tom jaksi  pěkně lítá. On vezl na chalupu opravené čerpadlo a v té studni jsem nalezl kousek látky…

-Tak hoši dost. To mě stačí. Jde mi z vás hlava kolem. To nemyslím vás, Hlava. Nikoho nemám, tak to svěřuji vám. Podívejte se na to, ale obezřetně. A jak na něco přijdete, hned mi to hlaste. Jasný? A žádnej adrenalin!

   Sotva vyšli z kanceláře svého představeného, předvedli naučený rituál s dlaněmi a poskočili si. Kdyby je někdo viděl, pomyslil by si lecos o zastydlých puberťácích. Když před pana Topola položili ukradené předměty z jeho auta, nezakrýval radostné překvapení. Úsměv mu zmrzl na rtech, když na něho vyrukovali s otázkami.

-Raději nám řekněte, kde je vaše milenka Renata Zámková a vaše manželka.

   Pan Topol se rozpačitě rozkašlal a začal dosti obstojně koktat.

-Jaká milenka, to je moje spolupracovnice a pokud vím tak je na krátké dovolené a…

-No my víme na jaké dovolené. Donutil jste jí, aby šla na interrupci, protože čekala s vámi dítě a vy jste se nechtěl rozvést. Vaše manželka na to přišla a vy jste ji…

-Ne, ne, prosím vás, ne, to není pravda, já… Ona jela navštívit svoji matku a já jsem ji vezl na autobusové nádraží a pak jsem odjel na chalupu s tím čerpadlem.

– Vy jste se svou manželkou jel na chalupu, zabil jste ji a hodil do studny.

-To není pravda.

-Manželka vám přišla na vaší milenku a začala vám vyhrožovat, že vás zničí.

-No, proto odjela k mamince.

-Dobře, tak ji zavolejte.

   Pan Topol se začal třást a mobil mu málem vypadl z ruky. Dlouho trvalo, než se ozvalo: halo. Hlava vytrhl Topolovi mobil z ruky.

-Tady Topolová, co chcete?

  -Teda pane Topole, jestli ještě seženeme tu vaši Renátku, tak jste z nejhoršího venku. Udělejte si s těma ženskýma pořádek.

   Zdeněk s Jirkou seděli v hospodě a upíjeli pivo. Nějak moc jim nejelo.

-Tak obě ženy jsou živé, to je to hlavní, ale že by nás Randa přeřadil k mord partě – tak o tom si ještě necháme zdát.

-Musíme mu říct, jak jsme dopadli. Myslíš, že nám za tohle řekne: chlapi, dobrá práce?

-Myslím, že nás pošle na nějaký vykradený sklep.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na DOBRÁ PRÁCE – Jiří Knopp

  1. cobolik pacholik napsal:

    el capitan knopp,ja niekedy cital detektivne pripovidky,jak roky isli,vzdy som cital nieco ine,bo hladal som podanie slovne,styl vyjadrovaci,ci nejak inak sa to vola odborne,co mam v pazi.
    bo pan cokolvek napise z akehokovlek zanru co ma literatura v svojich nazvoch,ten jeho styl to prebohovy,bo zaner je v lierature dolezity,ale stava to je styl vyjadrenia daneho zanru to hlavne uderenie,jak tiez stylovy dristac,musim uznat,pan barz dobry podanie pre vnem v mojej palici zneje jak struna cimbalovej ciganskej muziky,ja nijaky vydavatel,ale pana slovo moze oslovit kopu holoty,mna naisto nazdar.

  2. cobolik pacholik napsal:

    este dodam bo ma koplo,pana clanky to dobra lahoda a odbocenie z toho sialenstva zvane zivot,to take zastavenie sa duse po jazde po cezpolnej ceste a vyjazde na auto bahn.
    to nijke chvalenie to automaticky kop,co som bez najmensieho ostychu vysypal,asi tak.

Komentáře nejsou povoleny.