S ANDĚLEM V POSTELI Jiří Knopp


   Neuvědomoval jsem si, zda žiji, nebo jsem na onom světě. Nepociťoval jsem potřebu otevřít oči, nebo pohnout rukou či nohou. V hodinách náboženství jsem se dozvěděl, že hříšné duše putují do pekla, hodné do nebíčka. Vzhledem ke svému životu, při kterém jsem spáchal několik, co říkám, pěknou řádků hříchů, za které mě nic jiného nemůže čekat, než smažák v pekle. A ještě k tomu jsem bezvěrec a hlasoval jsem proti církevním restitucím.

   Dost dlouho jsem takhle rozjímal a moje duše se zřejmě vznášela někde mezi nebem a peklem. Neznatelně jsem se usmál – jaképak nebe či peklo. Vtom jsem ucítil lehké poplácávání po tváři a hlas, který mě vyzýval, abych se probudil.

-Halo, pane Jiří, probuďte se.

   Ten zvonivý hlas zněl jako cinkání rolniček odněkud za sedmero horami. Zkusil jsem otevřít oči a zaostřit. Okamžitě mě zalila nebeská záře a já se díval do tváře anděla. Jistě, nikdo jiný to nemohl být. Dlouhé zlatisté vlasy splývaly

 v kudrnatých kaskádách, krásné, modré, čisté oči, bez náznaku ženské koketerie. Tak nějak se usmívá milující maminka na své narozené děťátko. Něco na způsob Panny Marie na kostelním obraze. Nikdy jsem na nebe nevěřil a teď jsem v něm.

-Vezmu vám jen trošinku vaší krve. Nebojte se, nebude vás to bolet.

   Tak proboha – je to anděl, nebo upír? Proč krev, copak duše má krev? Trochu se mi zamotala hlava. Na visačce, která se jí pohupovala poblíž levého ňadra, jsem se domníval, že bude nápis: Archanděl Gabriel, nebo Jenoféfa, anděl druhé kategorie, jenže na té cedulce bylo jasně napsáno, světe div se – Taťána Kuchařová. Tak pozor, tady něco nehraje, přece k ošetřování mé bezvýznamné osoby nepozvou takovou celebritu, jakou bezpochyby je nejkrásnější žena světa.

   Sála moji krev a já jsem pozoroval jak pomalu plní skleněnou trubičku. Mám krev, to znamená, že žiji. Odhodlaně jsem vykoktat otázku.

-Vy jste ta naše miss, nebo mě šálí zrak?

-Kdepak, já jsem její maminka a k vám budu chodit každý den. Vezmu vám pár kapek krve, jen vás takhle trošinku bodnu. Snad vás to nebude bolet.

-Vy jste snad ještě krásnější, než vaše dcera.

-No, no, pane Jiří, jen teď hezky spěte. Potřebujete to, tak ať se vám něco pěkného zdá.

   Natřásla mi polštář pod hlavou, tak jak to dělají maminky a neslyšně opustila můj nemocniční pokoj. Prý, aby se mi něco pěkného zdálo. Usmál jsem se – copak by se mi asi teď mohlo zdát.

   Když jsem se po nějaké době ocitl mezi kamarády a povídal jsem jim, kdo mě každý den navštěvoval v mé nemocniční posteli, hrozně se tomu smáli. Ale hrozně.

-Hele, přišla tam sestra před penzí, sprdla tě, že nejsi přikrytej, že máš bordel na nočním stolku a polštář pod hlavou zchumlanej.

   Můžete si myslet co chcete, ale já vím své. Ošetřoval mě anděl…

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na S ANDĚLEM V POSTELI Jiří Knopp

  1. kočka šklíba napsal:

    Omlouvám se Vám pane Knoppe ale mám vzkaz pro Lexe. Tedy spíše dotaz. Mohl byste přečíst posledního Koudelku na aktuálně sdělit Váš názor? Nevyznám se v tom, a Koudelka mně je nesympatický, ale co když má pravdu?

  2. tata napsal:

    nazor laika kočko……….i když na Rátha mám odlišný názor než většina zde……..je jasné a to nemusí byt člověk odbornik…….že ty ukony proti němu smrdí…minimálně jsou nestandartní…..ty další popisované opět nestandartní

  3. ji5 napsal:

    Nejdřív k článku ze života: Mně teď odešel kamarád. Nevím koho chtěl v konci vidět, tedy kromě rodiny. Skončil u Boromejek, ale nevím, do jaké míry je vůbec vnímal. Když umřel president bonviván, litoval jsem ho, že je měl kolem sebe. Třeba mu ta čerň dodala poslední ránu. Herečka byla v patře, protože ji nenapadlo, že by třeba v bikinách, nebo i jen tak, mohla slábnoucímu Vénovi dopřávat poslední visuální potěšení. V mediích uveřejněnou lež, že u něj byla, když naposledy vydechl, herečka sama popřela konstatováním, že když za ní přišla Boromejka do jejího pokoje, věděla, kolik uhodilo. Jestliže není možné napsat pravdu ani o takové jednoduché záležitosti, čemu pak můžeme věřit?

    No i já jsem byl tam, kde můj kamarád umíral. Akorát v jiné čtvrti Prahy.

    A teď ke Koudelkovi a Rathovi.
    Koudelka píše jak a co se stalo, jenže třeba to bylo všechno jinak. Na počátku bylo slovo (po česku udání), které učinil v Brně jakýsi bývalý policista, jemuž kdosi svěřil, že Rath, či kdo krade. Policistu přijali bez prodlení v jedné z nejvyšších kanceláří a hned začali jednat, tedy přes místně nepříslušné zastupitelství v Ústí nad Labem.

    Udavač policista se cítí dotčen, že jeho jméno bylo zveřejněno (holt neví že v Česku se všechno vykecá), ale odmítá prozradit onoho primárního udavače. Ten kupodivu nikoho nezajímá, přestože, pokud vůbec existuje, by mohl být klíčem k politickému charakteru Rathovy likvidace.

    Udání, že se v Česku údajně krade, bylo tak šokující, že se rozjela velká akce, policejní i mediální. Presumpce neviny nikoho nezajímá, dokonce ani presidenta Zemana, který označuje sedm miliónů v krabici od vína a odposlechy za dobrý důkaz. Zřejmě moc čte a tak se nechal zmanipulovat k výrokům, které mu nepřísluší.

    Mám o sprostém podezřelém Rathovi svoji, životními zkušenostmi podloženou představu: Nezapadá mezi lidi, kteří svoji moc budují na penězích a okázalosti. Nemá byt na Floridě, protože ty si pořizují hlupáci bez fantasie. Nechlubí se honosnými vilami, ani adresou v Monaku nebo jinde.
    Rath je velice inteligentní člověk. Tím se stal nebezpečným protivníkem, zejména těm, kteří momentálně vládnou v ČSSD. Sobotkové by proti němu neobstáli a tak se ho rádi zbavili. Povšimněme si, že je kritizován za aroganci projevů ve Sněmovně, ale nikdo se nestará o to, co vlastně kdy řekl.

    Rathovi jsem poslal přes jeho kliniku krátký email:

    „Vaše závěrečná řeč by u jakéhokoli solidního soudu obžalobu zcela rozvrátila.
    Zástupce Jirát jakoby vystupoval z povídky Šimka a Grossmanna „Moje jízda tramvají“: „Stará paní na nás ukázala prstem a pištěla: „Darebáci, starýho člověka nepustí sednout.“ Upozornil jsem ji jemně, že celou cestu stojím na jedné noze a ještě ne na své. „Stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil, já je znám,“ vřeštěla ta paní…“
    On tak mluví o Vás – nemohl se obohatit, ale chtěl…
    Píšu Vám ale kvůli něčemu jinému. Ve Vaší závěrečné řeči totiž chyběla ona vynikající formulace – pokud došlo k nějakým chybám, nevěděl jsem o nich, ale přijímám za ně politickou odpovědnost. To je tak zvaný Vondrův krok stranou.“

    Politicky ten případ šíleně smrdí. Nakonec to skončí ostudou u mezinárodního soudu.

  4. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Trochu mě mrzí,že s andělem v posteli se změnilo spíše – s Rathem v soudní síni, ale také si přisolím.Jsem přesvědčen,že doktor Ráth je chytrý člověk a ozhodně by snad nenaletěl na krabici vína.Svoji převahu ve sněmovně však neudržel na úzdě a tak mu to ti, kteří na něho nestačili svými vědomostmi,osladili svoji mocí.Je to neštěstí pro něho, ale ještě větší pro nás všechny.

Komentáře nejsou povoleny.