Na Strakonickém panství roku 1840


Díl třetí – jednotlivé obce, nejprve však Strakonice

Strakonice (Strakonitz), 4 hod. ZJZ od Písku, na Otavě, která zde vpravo Volyňku přijímá, obranné a sídelní město s 285 domy a 2569 obyvateli z nichž 4 čísla (špitál sv.Markéty, Mindlentovská chalupa chudých,  panský pětikolový mlýn a panský mlýn u mostu) panství náleží. Otava, přes kterou kamenný most vede, dělí město na Velké na levém a Malé na pravém břehu. Velké město se skládá z vlastního města, Pražského a Horažďovického předměstí a ulice Stráž, Malé město rovněž tak  z vlastního města a jedním ramenem Otavy odděleným Ostrovem. Kromě toho na obou stranách Volyňky, ale většinou na pravém břehu této řeky, přes kterou také vede most, leží panská poddanská ulice Bezděkov (Bezdiekau) s 126 domy s 1115 obyvateli, mezi nimi 10 izraelských rodin, která je také za předměstí Strakonic považována. Z posledního patří k městu 1/8 až ¼ hodiny vzdálená zapsaná (conscribirten) samota Křemelka (zahrada a letní výčepní dům) a Stará Valcha (jedna chalupa (Chaluppe)). Jiná k městu náležící místa mimo ležící je samota Podskalí (Podskal) (besídka), městská a Čížkovská cihelna, jsou mezi městské domovy počítány. Významnými stavbami jsou: a) vrchnostenský zámek; na levé straně ústí Volyňky a sestává ze zbytku starého zámku, který r. 1648 byl Švédy vyplundrován a nového zámku, tzv. residence, který byl postaven velkopřevorem Ferdinandem Leopoldem Dubským, svobodným pánem z Třebomyslic (Třebomislitz) a v současnosti je kancelářemi vrchnostenského nadúřadu, obydlím nadúředníka, justiciára, z architektonického ohledu ale hodný povšimnutí není. Se starým zámkem, jehož dobu výstavby neznáme, je spojen  děkanský kostel a budova děkanství, také panský pivovar (s 35 sudy). Západně pak je vrchnostenský statek a dále bývalá  bažantnice s obydlí fořta. b) Děkanský kostel sv.Prokopa; tato krásná stavba byla původně kostelem maltézského konventu a je r.1787 povýšen na děkanský. Stojí už od r.1243 kdy následoval založení maltézského konventu Bavorem I. ze Strakonic. Původní představený tohoto kostela a převor konventu měl do času, než byl převorát přesídlen do Prahy, právo na veřejných úřadech církevních k provozu užívat Ostrov a personál. V kostele se nacházejí hrobky bývalých velkopřevorů: Johann svobodný pán ze Schwanbergu, + 1542; Johan st. svobodný pán z Wartenbergu , + 1542; Christoph baron z Wartenbergu, + 1590; a Emanuel Wenzel Kajetán Krakovsky říšský hrabě z Kolowrat, + 1769, jako mnoho dobrých maleb Karla Škréty, jmenovitě na hlavním oltáři portrét  sv.Prokopa a na postranních oltářích Stětí sv. Jana Křtitele, portréty sv. Rocha, Petra, Pavla, Vavřince a Archanděla Michaela, kromě toho mnoho náhrobních kamenů bývalých převorů. Zvonice má 6 krásných zvonů. Patronát nad kostelem, ve kterém  toho času 3 kněží,  všichni duchovní Maltézského řádu, slouží, patří vrchnosti. Přifařeny (farou sem přináleží) jsou kromě Strakonic a Bezděkova zdejší vsi Drachkov, Mutěnice (Mutienitz), Libětice (Libietitz), Pracejovice (Pratschowitz), Radošovice (Ratschowitz), Sousedovice (Sausedowitz) a Přední Zborovice (Vorder-Zborowitz), kromě těch, které k panství Štěkeň náleží ves Droužetice (Draužetitz); děkanství je bývalá budova konventu; c) pohřební kostel sv.Václava (známý jako v Lomu) u hřbitova na okraji předměstí Bezděkov kde se dělí  silnice do Českých Budějovic a Volyně; který byl až do roku 1787 farním kostelem a je rovněž pod patronací vrchnosti. Stavitelem tohoto kostela byl Bavor III., který jej předal k pastorační péči maltézského konventu, obsahuje hrobku roku 1598 zesnulého rytíře Mikuláše Častolara Dlouhoveského z Dlouhé Vsi (Niklas Čiastolar Dlauhowesky von Dlauhowes (Langendorf)), pána z Radošovic  (Ratschowitz)  a Mlýna (Mlegn).- d) pobočný kostel sv.Markéty na malém městě; u kterého se panský špitál stejného jména nachází, je pod patronátem magistrátu a v neděli a ve svátek se zde sváteční bohoslužby drží. Před výstavbou hřbitovního kostela byl farním kostelem. e) Kostel sv.Martina na konci Pražského předměstí. U tohoto kostela najdete městský špitál stejného jména,  který r.1685 k.k. inženýr poručík Viktorin Siebert z Liliensteinu *) syna strakonického primátora Theobalda Karla  Sieberta z Liliensteinu od nějž staveniště zakoupeno bylo, byl darován a jeho bratrem Theobaldem Karlem knížecím Schwarzenberským radou r. 1704 rozšířen a hojně obdařen. Ten také postavil kostel. Ve špitálu je živeno 6 žebráků, chudí staří měšťané a další sociálně potřební. f) panský špitál sv.Jana Křtitele na konci předměstí Bezděkov (viz výše). – g) městská radnice; r.1789 vyhořela, později r.1820 byl opět postavena. Kromě úřadoven radních, ohni odolného archivu a stejného skladiště pro deposita, obsahuje  kanceláře obecního úřadu a berního úřadu, a také volný prostorný byt státního rady; h) hlavní škola, která městem r.1789 byla zřízena a obdarována jest, kde 1 direktor, 1 katecheta (kněz Řádu), 3 učitelé, 1 pomocný učitel a 1 učitelka ručních prací zaměstnáni jsou. Jsou to čtyři třídy a s nimi spojená příprava. Patronát má společně s magistrátem i vrchnosti tak, že první ředitele, katechety a třetího učitele, druhý první dva učitele a pomocníky jmenují; h) městský pivovar (s 35 sudy), ve kterém ročně až 70 várek vaří, je vlastnictvím 158 právovárečných občanů. i) Pošta; k) apatyka; l) ubytovací hostince U Města Frankfurtu a U Bílé Růže; m) roku 1789 vyhořelá k.k. vojenská kasárna.  Město má také správní a soudní orgány, magistrát s purkmistrem a státním radou. Magistrát také vykonává policejní jurisdikci pro vrchnost nad ulicí Bezděkov. Ve znaku města je věž v červeném poli přes které hradba s otevřenou branou leží. Vpravo od věže je maltézský kříž, vlevo bílá růže.  Tento znak město od velkopřevora Jana z Rožmberku (+1532) obdrželo, stejně jako císař Ferdinand I. r.1539 městské radě přiznal právo pečetit červeným voskem. Strakonice jsou také stanicí k.k. cestmistrovské správy a k.k. cestmistra pro Pasovskou a budějovickou silnici, tak jako podinspektora pro pořádkovou stráž. Hlavním zdrojem obživy obyvatel je řemeslná výroba, a kromě toho je provozována trochu i zemědělská výroba. Kromě toho podle práva 158 právovárečných měšťanů silné pivovarnictví v městském pivovaru (viz výše). Kromě toho každý z těchto měšťanů drží práva v palírnách.

Zemědělsky využitelná půda města je následující:

                                         Dominikál               Rustikál               Celkem

                                       Jiter    [_] Sáhů      Jiter    [_] Sáhů      Jiter    [_] Sáhů

Obdělávaná pole ………49      1050              971        101               1020    1116

Rybník polní……………..24      1280                                                      24      1280

Louky…………………….17      1213                    105      774                123         387 (1987)

Zahrady……………………1      90             14       1578                          16       68

Pastvina…………………111       297                      98                           111     395

Hvozd………..……………56      812                                                        56      812

                                      ______________________________________________

Celkem                            260   1507             1091   851                     1352     858

Stav dobytka představuje 69 koní (dospělých), 262 kusů hovězího dobytka  (2 plem. býky, 214 krav, 41 telat, 5 tažných volů), 870 ovcí (806 dospělých, 64 jeh.), 1259 vepřového dobytka a 6 koz. Městské lesy, hlavně v polesí Ryšovy (Rissov), jsou nepodstatné, takž poptávka po dřevu se dělí mezi schwarzenbergské knížecí plavené, dílem na nákup na týdenních trzích. Bývalé 3 rybníky, Horní, Střední a Dolní Trnovec jsou částečně emfyteuticky jako pole a louky prodány, částečně jako pastvina pro dobytek užívány. Téměř u každého domu je ovocný sad, ale málo ušlechtilého ovoce, kuchyňské zahrady dávají ještě méně, na druhé straně jsou v pustých místech zdarma zřizovány zahrady, které hodně přispívají ke zkrášlení města a okolí. Zejména zahrada apatykáře Firbase zaslouží pochvalnou zmínku. V lese Ryšovy  je městu náležící vápencový lom v provozu. V řemeslech a obchodě bylo k 1.červenci 1383 celkem 226 mistrů a jiných obchodních ředitelů, 184 nádeníků, 228 učňů a pomocných pracovníků, v celku 638 osob zaměstnáno. Hlavním zaměstnáním jsou pletaři a punčocháři, kde pracuje  30 cechovních mistrů, 126 tovaryšů a 32 učňů. Jejich výrobky, jmenovitě červené punčochy, nejdou jedině do Čech, ale též do Tyrol (Tirol), Kraňska (Krain) a Švýcar (Schweiz). Je zde také jednoduše vybavená továrna na orientální červené čepice kde je pohromadě zaměstnáno 125 osob a samozřejmě také množství domácích pracovníků v okolních vesnicích. Také punčocháři vyrábějí podobné čepice. Mezi ostatní mistry a podobné oprávněné počítají se 1 sládek, 3 vinopalníci, 2 knihaři, 1 kartáčník, 1 strunař,  3 bednáři, 11 řezníků, 4 hospodští, 5 obchodníků s obilím, 2 sklenáři, 20 brusičů, 1 orlojář, 5 kloboučníků, 1 nástrojař, 2 hřebenáři, 1 klempíř, 1 hodinář, 1 knoflíkář, 2 kožešníci,  1 mědirytec, 3 perníkáři, 9 koželuhů, 1 zedník (6 tovaryšů), 1 nožíř, 3 mlynáři, 1 kamnář, 1 dlaždič, 3 řemenáři, 1 sedlář, 3 zámečníci, 2 kováři, 13 krejčích, 1 barvíř, 12 ševců, 17 pekařů chleba (schwarzbäcker), 4 provazníci, 5 škrobařů, 5 stolařů, 5 hrnčířů, 5 soukeníků, 2 postřihovači, 1 voskař, 1 kolář, 1 valchař, 9 pekařů pečiva (weissbäcker),  3 tkalci, 1 uzenář , tesař (2 tovaryši) a 1 cínař. Obchodníků je 7 majitelů se zbožím smíšeným a 1 cestující (hausirer) . Město má právo 4 výročních trhů (čtvr.po Popeleční středě, út. Po Kristově nanebevzetí, čtvr. Po Anně a na Šimona a Judy), týdenní obilný trh (čtvr. a sobota) a dobytčí týdenní trh (stř. od Jiřího do Havla). Na trzích bývá 82 bud a 140 stánků všeho zboží, hlavně ale kůže, plátno a střižní zboží. Týdenní trhy jsou pro potraviny a obilí ( pro které jsou Strakonice hlavním trhem kraje) od  zdejší vrchnosti, tak jako od panství Štěkeň (Stiekna), Hoštice (Hoschtitz), Osek (Wosek), Drhovle (Drhowl), Volyně (Wolin), Horažďovice (Horaždiowitz), Štěchovice (Stiechowitz), Kladruby (Kladrub) jmenovány. Městský zdravotnický personál sestává z 1 graduovaného městského a zároveň vrchnostenského lékaře, 1 zubní lékař (mundarzt) a magistr pro porodní pomoc, 1 apatykář a 4 babice.  Město má vlastní ústav pro chudé, který na konci roku 1837 kapitál 6979 zl., 55 ¼ kr. WW (vídeňské měny) vlastní. Příjem sestává z 303 zl. 8 kr. kapitálových zisků 500 zl. a úroků z upsaných příspěvků a dalších ústavu určených zdrojů. Počet obývajících chudých je 57. Město vděčí za svůj vznik pravděpodobně rýžování zlata které zde od starověku na Otavě provozováno bylo. Kdy pan Bavor přijal přízvisko ze Strakonic nemůže být doloženo dokumenty. Ještě před založením maltézského konventu r.1243 je měl, jak Schaller  (str.171) z dokumentů uvádí, než tento řád ve Strakonicích se usadil. Bavor III., stavebník kostela sv.Václava (viz výše) propůjčil městu privilegium z r.1367 se zřetelem na svobodu osob a majetku ve stejném právu jako Staré Město Praha a Horažďovice užívají. Generální převor Jan z Rožmberka, který r. 1517 přidal opevnění kamennou zdí, a od generálního převora Václava Zajíce z Hazmburka získalo r. 1576 právo lovu a rybolovu. Při vypuknutí třicetileté války zůstali strakoničtí měšťané věrni císaři , ale také podporují jeho armádu při obléhání Tábora, později podávají pomocnou ruku při opevňování strakonického hradu a města Písku a vzali si císařská vojska , ale nemohli zabránit hraběti Mannsfeldovi zmocnit se města a kromě jiných násilností i jeho vyplenění. Roku 1648 přepadli Strakonice Švédové, zpustošili celé okolí a vymohli od občanů tím, že hrozbou vypálení hradu značnou sumu peněz. Roku 1754 zesnulý velkopřevor Václav Jáchym hrabě Čejka z Olbramovic (Wenzel Joachim Reichsgraf Čegka von Olbramowitz) povznesl město tím, že nechal místní pletaře a stávkaře na své náklady vyučit od zahraničních barvířů užívání červené barvy takže strakonické červené punčochy brzy získaly věhlas a dobrý obchod. Tovární výroba orientálních čepic byla poprvé v novém čase r. 1807 byla roku 1825 zesnulým mistrem punčochářským Janem Fialkou zavedena.

Velké požáry pustošily měst v letech 1442 (25.července), 1626, kdy byla radnice vypálena, a 1789, kdy ze stejných staveb znovu  plameny vzešly. Pokud jde o mnoho vynikajících mužů z prvních rodin české šlechty, kteří úřad velkopřevora zastávali a část svého života  ve Strakonicích žili, odkazujeme na Schillera který na 14 stranách svého záslužného díla do roku  1789 odkazuje (ale více je v Událostech Řádu  (Geschichte des Ordens) jakožto v Topografii panst. Strakonice (Topographie der Hft. Strakonitz)). Ani nemůžeme si nezmínit, že Strakonice si rovněž v historii lidové hudby zaslouží. Zejména ve starých časech (nic bližšího se neví) byly domovem jistého Švandy (Schwanda), který srbský dechový nástroj „moldanky“ přidáním tzv. těla vytvořil české dudy (Dudelsack) nově vymyšleným tónovým nástrojem měl všude velký úspěch, také v současné době je mnoho napodobitelů, takže Strakoničtí Dudaři (Strakonicky Dudařj)  v celých Čechách se stali slavnými. Od vynálezce nástroje přichází v této oblasti stále ještě běžný výraz „Švanda“  (Šwanda) pro veselí, zábavu: jeden často slyší věty: Tam byla švanda, to bude švanda (Tam byla sswanda, to bude sswanda). Pod správu města  patří 10 domů z ulice Bezděkov (Bezdiekau) a 5 domů vsi Slaník (Slanik).

Vysvětlivky: Jitro – katastrální jitro (Joch) = 5 755 m2

                   [_] Sáh (čtverečný nebo řemenový sáh) (Klafter) – 3,597 m2

*) Do dnešního dne se zde umístěnému pečovatelskému domu a dříve domovu důchodců říká „síbrťák“

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Strakonice se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Na Strakonickém panství roku 1840

  1. K-k. napsal:

    Diskutovat k tomu nemůžu, neznám tamní poměry, ale počteníčko je to parádní! Díky moc!🙂 ,

Komentáře nejsou povoleny.