Příběhy hledajícího: Nuñez


jednooký mezi slepými králem a malá vzpomínka na velkého spisovatele

Často si vzpomenu na prastaré, dávno minulé časy konce druhého tisíciletí našeho věku, kdy v Praze jezdily malebné otevřené tramvaje s kladkami na střeše a ze kterých se dalo vyskakovat za jízdy. Nezapomenutelný zážitek hlavně pro ty, kteří to neuměli. Mimo tramvají byla Praha zásobená i antikvariáty plnými zajímavých knih. Mnohé z nich byly prastaré poklady, mnohem starší než já. Hledající chodili do antikvariátů ze tří hlavních důvodů. Prvním bylo hledání jedné potřebné knihy, druhým a zajímavějším, náhodné hledání knih z nějakého oboru, a pak třetím, nejzajímavějším, prohledávání regálů bez určitého cíle. Pro radost a naplnění objevitelských tuh. Tak se dala najít dávno zapomenutá a naprosto nepotřebná učebnice volapüku za pouhé dvě koruny nebo Pankrác Budecius od Antonína Sovy s vlepenými originálními kamenorytinami Cyrila Boudy, a to za směšných korun dvanáct. Taková nádherná knížka vyšla ještě v roce 1956 blahé paměti.

Antikvariát přinesl hledajícímu za pouhých šest korun i jiný poklad. V roce 1908 vydal tehdy ještě mladý Herbert George Wells povídku The Valley of Blinders. V češtině vyšla poprvé u Adolfa Synka v roce 1931 pod názvem Kraj slepců. Malá knížečka má pouhých 22 stránek textu. Přesto její četba stále patří k nejvýraznějším zážitkům a poučením.

Příběh je velmi prostý. V pustých Ekvádorských Alpách se nachází tajemné údolí, Kraj Slepců. Před dávnými lety nebylo tak uzavřené a tak do něho přišli lidé a začali na jeho lukách hospodařit. Dařilo se jim dobře, údolí bylo chráněno od lavin a pastviny uživily četný dobytek. Keře a stromy dávaly v dostatečném množství své plody. Ovšem velký výbuch sopky Mindobamby uzavřel všechny cesty a po údolí zůstala jen legenda. Lidé v údolí však výbuch přežili a žili si ve svém klidu dál. Jediné co je tížilo bylo neustálé ubývání zraku. Staří zrak ztráceli a děti se rodily slepé. Postupovalo to zvolna a tak se lidé přizpůsobili. Vybudovali zavodňovací kanály a cesty ke svým polím. Naučili se i poslepu stavět obydlí a udržovat v kamnech oheň. Objevovali se mezi nimi i lidé velkého ducha, kteří dokázali ostatním vysvětlit svět a udržovali tradice. Tak uběhlo patnáct generací bez styku s okolním světem.

Ale stalo se, že náhodou do údolí přišel člověk z vnějšího světa. Podnikavý a sečtělý horal. Při cestě horami se zřítil do hlubokého údolí a přežil. Dlouho bezmocně ležel a když se probral sešel do údolí, kde viděl osadu podivných domů vyrovnaných do přímých řad. Od osady vedly paprskovitě přímé kamenné cesty lemované zídkami. Po cestách se spořádaně pohybovali obyvatelé.

Náš horal, jmenoval se Nuñez, se brzy přesvědčil, že všichni obyvatelé jsou slepí a napadla ho hříšná myšlenka, že jim bude vládnout. Je přece snadné být pro vidícího králem nad slepci. Taková myšlenka by napadla snad každého. Slepci ho přijali přátelsky, ale opatrně. Zdál se jim podivný a nemocný. Stále mluvil o nějakém zraku, světle, horách a slunci a oni nevěděli co to znamená. Odvedli ho do domu aby mu dali najíst. Jejich domy neměly okna, proč také, a ani žádné osvětlení. A člověk spadlý z nebe, který jim vyprávěl o velkém městě Bogotá a tvrdil, že vše vidí a zná, okamžitě po vstoupení do domu zakopnul a při pádu udeřil několik lidí, kteří si mysleli, že je napadl. Tak ho zpacifikovali a ležící muž si uvědomil že je ve tmě zcela bezmocný. Domorodci si ho osahali aby ho poznali a tak zjistili, že se od nich liší jen podivnými měkkými útvary na obličeji o kterých tvrdil, že to jsou oči. A protože stále opakoval slovo Bogotá, pojmenovali ho tak.

Slepci nechápali proč se chová pomateně, mluví o věcech které neznají a používá slova jako vidět, které nemají žádný význam. Neviděli ho, ale velmi dobře slyšeli kde se pohybuje a jak dýchá, dokonce slyšeli i tep jeho srdce. Mezi sebou se poznávali po hlasu a čichu. Když se jich zeptal: neslyšeli jste, že jednooký je mezi slepci králem? Odpověděli: co to znamená slepec? A tak Bogotá poznal, že to s jejich ovládnutím nebude mít lehké.

Lidé v údolí žili jednoduchým a prostým životem. Dodržovali prastarý řád a zvyky, často tancovali a zpívali, družně se bavili. Potřebné práce zvládali a bylo dost času na zábavu. Nikdo nestrádal, o všechny bylo postaráno.

Lidé byli k Nuñezovi vlídní a ochotní. Snažili se mu pomoci, pochopit ho ale nedokázali. Jednou jim chtěl ukázat výhody zraku. Ještě s jedním vesničanem odešel na okraj údolí a popisoval co se odehrává, co vidí. Ale vše pro vesničany důležité se odehrávalo uvnitř domů nebo na dvorcích a tak nic podstatného neviděl a jen potvrdil pověst nemocného a pomateného člověka. Napadlo ho, že lopatou srazí několik z nich a tak je přesvědčí o výhodách zraku a své moci. Nedokázal ale udeřit slepce a tak nakonec raději utekl. Vesničané však poznali že má lopatu a pronásledovali ho. Podle hluku zjistili kde je a snažili se ho obklíčit. Aby se jich zbavil, utekl za hradbu která oblast ohraničovala. Odtud ho za dva dny vyhnal hlad.

Slepci byli shovívaví, potrestali ho mírně a dali mu najíst. Přidělili mu i práci, stal se pro svoji slabomyslnost a sílu otrokem. Postupně se tak zařadil do společnosti jako poslední z nich. Dokonce se zamiloval do jedné dívky. Byl na ni velmi mírný a vlídný a dívka ho milovala a nepřála si nic jiného než s ním žít a splnit mu všechna přání. Ovšem narazila na silný odpor své rodiny, která nechtěla připustit život s idiotem. Místní starší přemýšleli jak ubožákovi pomoci a jeden z nich našel i příčinu nemoci. Byla v těch měkkých pohyblivých tělíscích v důlcích na hlavě. Ty jistě zasahovaly do mozku a svým neustálým pohybem byly příčinou zla. Po jejich odstranění by se mohl pacient uzdravit. Bogotá protestoval ale marně, byl stanoven den operace.

Již rezignovaný se šel den před operací projít a podívat se na nádhernou krajinu kolem údolí. Naposledy si užít daru svého zraku. Ve své cestě se ale nezastavil, prošel ohrazením a šel dál, stoupal a stoupal stále výše do hor. Padal na skaliskách a zase se zvedal. Potlučený a zkrvavený dospěl až k hranici sněhu. Byl večer a slunce zapadalo. V dáli bylo vidět údolí Slepců, kde chtěl být králem. Lehl si na zem a usmířený se klidně díval na hvězdy.

Knížečka již dlouhá léta leží v mé knihovně, občas je oprašovaná a čtená. Dokonce i půjčovaná. A její jedinečný příběh se v životě potkává s mnoho podobnými událostmi. Hledající dnes již ví proč překladatelka Staša Jílovská knížku nepojmenovala Údolí ale Kraj slepců. Viděl a poznal mnoho podobných krajů větších než pouhé údolí. Poznal i mnoho Nuñezů, kteří se nejmenovali Bogotá ale třeba Praha, Opočno či Písek. Ale také Holostřevy a Hrdlořezy. A tady již nebylo tak jisté, zda se spíš nejedná o názvy krajů. Nuñez mohl přijít i z městečka Matajudíos u řeky Odry poblíž Burgosu. Jaká to zajímavá shoda! Odra ve Španělsku! Nemluvě o La Mort aux Juifs. Oba názvy vesnic, jak ve Španělsku, tak ve Francii znamenají totéž. Smrt Židům. Co by s námi udělal civilizovaný svět kdyby to bylo v Česku.

Jednoduchý a mnohovrstvý příběh o tajemném údolí slepců se stal jednou ze vstupních bran do velkého a skutečného příběhu zvaného Život. V tom příběhu je kousek z každého z nás, ale každý ho cítí jinak. Po svém.

strejda

2015

Příspěvek byl publikován v rubrice Od přátel se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

33 reakcí na Příběhy hledajícího: Nuñez

  1. Slim napsal:

    😀
    Zase starý dobrý Bavorov.

  2. NavajaMM napsal:

    Parádny príbeh, Strejdo, díky.
    Tak som si spomenul na jeden citát Wericha. Keby ho Nuñez poznal, mohol dopadnúť lepšie: „Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, si jen ti nejchytřejší hrají na hloupé.“

    • vittta napsal:

      To platí jen navenek.
      Vnitřně je ale ten hlupák nejchytřejší.
      Nikdo, opravdu nikdo mu nevyvrátí, že je to chytrák a čím víc mu to budou vyvracet, za tím větší blbce je bude mít a to tím více, čím je blbější.
      Pak třeba mohou, a také používají ten citát, že nejhorí je srážka s blbcem.
      No, jen si vzpomeňte, kolikrát vám to řekl úplný idiot.
      Ti hlupáci pak vedou celé národy a vedou je na jediné místo, které si ti blbci umí představit-do prdele.
      Ale ti opravdu chytří, ti o sobě spíše pochybují, jestli jsou opravdu tak chytří, jestli se jim to jen nezdá.
      Hlupák nepochybuje nikdy.

      • NavajaMM napsal:

        Áno, toto sedí. To sa tuším pripisuje Bukowskému: „Průser tohoto sveta je v tom, že inteligenti sú plní pochybností a hlupáci oplývajú sebavedomím.“

  3. moskyt napsal:

    Nezklamal jste.🙂 Díky.

  4. Michal napsal:

    Že je tam Odra, není nic divného, je to kraj kelt-iberský.
    V Picardii je třeba vesnice Bucy les Cerny (Buky les černý) za Lucemburků, když se české vojsko angažovalo v jakési bitvě u Crécy – Kresčaku proti Angličanům, tak ti co byli zraněni, zpravidla byli pokud vůbec, byli léčeni po okolních vesnicích a jen málokdy měli sílu se vrátit do své bývalé domoviny a podobně ti co byli zajati a rovněž to nějak přežili, tak často v místě již zůstali, případně skončili v jiném vojsku, nakonec majiteli pluku bylo jedno, jaké jsou národnosti vojáci, třebas i bývalí nepřátelé a co je zajímavé, ony Crécy (bez krále českého by nebylo boje žádného) jsou rovněž v Picardii, jako ten výše uvedený název, tak od bývalých českých vojáků, co se tam usídlili, je nejspíš ten název a nějaké místní ženské k sobě dokázali sehnat asi vždycky, obojí je v Picardii, nic zvláštního. Po třicetileté válce je tu také dost francouzských, italských , španělských i švédských jmen, ale osobních.
    Islámští imigranti, kteří zde dostanou útočiště, jdouc za lepším živobytím, tu také dají své názvy obvyklé v jejich bývalé domovině. Třeba, kde je vesnice Bílý Kostel a přečíslí místní obyvatelstvo ,bude Al Kaniisa al Abjad.,Kde je vesnice Vlčí Údolí, bude nejspíš Al Vádí al Luben,
    kde je Nové Město, bude Džadid al Madína , kde je jakýsi Písek, bude Raml nebo Raml él Madína, Jižní Čechy budou Alchíquía al Yanuub. Inš´aláh

    • jaa napsal:

      no díky za ukázku jak islamofilove zpracovávají mlaďochy. Ale faktem je že ůvodní článek je pravdivějši. bohudík. Vana v LA vystavěl pro České přistěhovalce zcela nový měst ecka s fabrika mi -není to tak dlouho , ale a sem tam někdo český u mi původní obyvatel Čechy vstřebání. hmm a islamofilove doufají či ze budou Mít výhody zcela zapomínají že právě islám prosazuje ze KDO zradil jednou – z radí vždycky a dělají s nimi krátký proces. tož tak

      • jaa napsal:

        oprava – omlouvám se psala jsem to na hytrej telefon a to je vždycky ouvej… tedy Baťa v Latinské americe vystavěl ….ale většinou byli vstřebáni místním obyvatelstvem.. česky umí málokdo.. a i vizáži .. převládá místní kolorit….. zvláštní je, že se nevrátil podle tv dokumentu vůbec nikdo. Všichni tam zůstali….

      • karel napsal:

        Chci se ,jaa, zastat Michala, na kterého je asi směřována Vaše invektiva… Komentář Michala není psán z posice islámomilovníka.
        Je nad věcí. Pouze něco MOŽNÉHO konstatuje. Pokud by tomu MOŽNÉMU napomohl Bůh, nebo to byla Boží vůle…🙂

    • oh napsal:

      WTF! OMG!
      Vzhledem k tomu, že po bitvě u Kresčaku nařídil anglický král všechny zajatce a raněné nepřátele, včetně těch urozených, za jejichž propuštění se v těch dobách obvykle žádalo výkupné, pobít – bylo jich totiž trochu moc a Edward III. neměl po ruce vhodnou učebnici dějepisu, aby si tam přečetl, že slavně zvítězil a Filip IV. uzná porážku a stáhne se do Paříže, se mi chce napsat, že vaše teorie není dost šílená na to, aby mohla být pravdivá.

  5. vittta napsal:

    Kdyby ten Bogotá držel hubu, mohl tam v pohodě žít a ještě lehce využívat své zvýhodněnosti.
    Nepochopil, že vesničané jeho zrak nepotřebují, protože se bez potíží obejdou i bez něj.
    Ale vidící by se jim na některé věci hodil, takže nečinili dobře, že ho odmítali.
    Nemohou ho ale využívat všichni, protože pak by se narušil jejich sociální a ekonomický systém.
    Měli by mít šamana, který by zhodnotil, kdy je zrak využitelný k dobru, a kdy je jeho případné využití spíše na škodu.
    Chci tím říci, že i naší společnosti chybí šaman, a lidé jako celek využívají sílu strojů a technologií, až už jim je to spíše na škodu, protože sice možná fyzicky pracují a pohybují se méně, ale psychicky jsou úplně vyčerpaní.
    Nemají nakonec ve výsledku ani více času, ani více štěstí.
    Navíc technologie a stroje narušují sociálně ekonomický systém.
    A zisk z těchto převratných technologií také mají pouze jedinci, kteří ale nevědí,co s ním, protože je příliš veliký.
    Tak se z produktů lidské práce a lidské zvídavosti stala pouze čísla, která sama o sobě…jsou bezcenná.

  6. Renard napsal:

    Je to úžasný příběh a až mrazí z toho, jak je jeho námět současný, pokud si pod tím, kdo vidí, představíme třeba dnešního světového četníka (aniž bych tím chtěl naznačit, že my ostatní jsme ve srovnání s ním slepí).

    Jinak tu mám jeden odkaz typu OT. V Britských Listech vyšel článek Štěpána Kotrby, který stojí za přečtení: http://www.blisty.cz/art/77999.html
    Zejména mne překvapilo, že se tam vůbec objevil, protože je v něm otevřená kritika přístupu dnešních BL k faktům a jmenovitě i šéfredaktora a jeho podržtašky (tento termín je skutečně použit). Čulíka rozhodně rád nemám, ale za tento počin si zaslouží uznání.

    • oh napsal:

      K vašemu OT.
      To bude tím, že Čulík si zatím nemůže dovolit subeditory, kontrolující všechny články a všechna fakta, aby „seriózní media“ nepublikovala bláboly. (Rád bych věděl, zda by v takovém ideálním případě fungování nezaujaté kontroly faktů Čulíkovi prošla teze „K vzniku konfliktů přispívá také globální oteplování, které vyvolalo konflikt v Sýrii, na němž Česko také nese svůj podíl viny.“) Tak Kotrbu ve vlastním článku alespoň „roztrhal“ na kousky s obvyklou Čulíkovskou argumentací. Svědomí národa jedno..
      Jo, u Čulíků je cenzura nepřípustná – zato je vyžadována přísná autocenzura, politická korektnost a vybraná mluva. Když budou filtrovat informace „editoři“, pak to přeci není cenzura. http://www.blisty.cz/art/77998.html
      Uznání došlo.

      • jaa napsal:

        blicí nečtu od doby, kdy tam stopli diskuzi, patrně pro dost nesouhlasných příspěvků.

    • vittta napsal:

      Čulíkova odpověď byla o 8 řádů níže, jak Kotrbův článek.
      Slaboduché bláboly, domněnky a arogance.

    • anonymouse napsal:

      > za tento počin si zaslouží uznání

      Mnohem pravděpodobnější je verze, že Čulík ten článek zveřejnil aby měl odrazový můstek pro svoji „ostrou“ reakci (http://www.blisty.cz/art/77998.html). To on dělá – pokud si myslí, že má dobré protiargumenty (pokud protiargumenty nemá, zveřejění se brání „jako čert kříži“🙂 ). Občasná „nahrávka na smeč“ přijde vhod – zvlášť když jeden má zrovna potřebu „vyventilovat frustraci“.🙂

  7. Renard napsal:

    Je to fakt vůl. Dokud tam byl jen Štěpánův článek, byl bych mu naletěl. Čulík prostě propásl jedinečnou příležitost, držet hubu. Tu svou pochvalu odvolávám.

    • anonymouse napsal:

      > Dokud tam byl jen Štěpánův článek, …

      To byla pouhá přípravná fáze.🙂

      Vypadá to, že Kotrbovu článku přímo předcházel tento: http://www.blisty.cz/art/77976.html – na nějž je Kotrbova analýza konkrétní reakcí (a skutečně stojí za přečtení, o tom žádná).

      Zajímavé v této souvislosti je do jaké míry je Čulíkova reakce (jakožto samozvaného „zastánce vyváženosti“) „ostrou“ antithesí Kotrbova přístupu: „Laskaví čtenáři si názor dokáží udělat sami. Musejí ovšem mít z čeho.“

      Účel světí prostředky, a v Čulíkově paralelním vesmíru zřejmě „vyváženost“ a „manipulace“ nejsou v rozporu.

      Vypadá to, že Orwellův „doublethink“ je nadčasový pojem v mnohem větší míře, než si i on sám vůbec kdy dokázal představit (i když, kdo ví …🙂 ).

    • Bavor V. napsal:

      I vůl je užitečné zvíře😆 . Čulík ne.

      • vittta napsal:

        Já mu napsal, že to je jeho virtuální konec.
        Tak se mi tyhle reakce docela hodí.
        Domnívám se totiž, že Čulíkova reakce na výborný Kotrbův článek nemůže nechat nikoho na pochybách, co je Čulík zač.
        Ale novinář, novinář to není.
        Pouze blogger a ještě špatný, hodně špatný.
        Tihle zneuznaní nositelé pravdy jsou všichni stejní.
        Plnou hubu tolerance, ale jen někdy a k někomu.
        A také s chutí vytrhávají z kontextu nebo úplně převracejí texty jiných.

        • anonymouse napsal:

          Virtuální konec? Ale kdeže.

          On se prsí tím, kolik mají BL čtenářů, a jak rychle jim roste čtenost. Přitom mu ale zcela uniká podstatný fakt, že nejrychleji v dnešním „informačně globalizovaném“ světě získávají přívržence platformy které polarizují názory (je to vidět všude kolem – dokonce do té míry, že si jeden říká že se svět asi už úplně zbláznil).

          Jinými slovy, čím větší blbost někdo pronese, tím snazší je získat na svou stranu nemyslící masy. Tzn., BL mají sice spoustu čtenářů, otázkou je ovšem kvalita většiny z nich. Nic na co by měl jeden být hrdý nebo na to poukazovat.

          Že postupně přijde o některé ze čtenářů (tu myslící část) je jisté (těm BL neslouží již ani jako zdroj inspirace), ale že by přišel o to gró, o tu nemyslící většinu – inu, pochybnost se vkrádá…

          co je Čulík zač / novinář, novinář to není – to, pro masy slepě věřících, přece nehraje žádnou roli!!🙂

          Blogger (a manipulátor) – ano, a ještě mu na to přispívají.🙂

          Nemyslím, že snažit se s ním komunikovat by mělo nějaký smysl – spíš jej to pouze utvrdí v jeho přesvědčení, že on je ten dobroděj, proti kterému se všichni spikli, a který to jediný (snad spolu s hrstkou souvěrců, naladěných na stejnou notu) ještě myslí dobře. Počítám totiž, že on už je za tou hranicí „dobrých úmyslů, které dláždí cestu do pekel“. A odtud nevede snadná cesta zpět…

          • vittta napsal:

            Jo….ale pro něj, jako osobnost, to konec je.
            Je ovšem otázka, do jaké míry si na své osobnosti staví.
            Nevím, jestli mu došlo, že se ocitl tam, odkud už není návratu.

            • anonymouse napsal:

              Počítám, že znáte pohádku „Císařovy nové šaty“. Nebo alespoň princip, a poučení, které z toho příběhu plyne.

              Potíž je v tom, že znemožnit se hlásáním nesmyslů – pokud jsou ty nesmysly politicky korektní – nelze. Naopak, znemožnit se analýzou skutečnosti je velice jednoduché, stačí k tomu velice, velice málo, a může to být na dlouho. Pokud se z toho analytik vůbec kdy dostane.

              Že je císař pán nahý člověku bez postavení nikdo neuvěří (ani nesmí!), člověk s postavením – pokud už si troufne – o to postavení přijde. PC aktivisti jdou dokonce tak daleko, že si podchytili i ta „nevinná dítka“ – PC a manipulace je součástí vzdělání, jak ve školách, tak i mimo (viděl jste asi fotografie desetiletých dětí třímajících transparenty „tohoto presidenta nechceme“ – nebo tak nějak podobně).

              Svoboda projevu je povolena pouze v určitých, velice specifických, případech (jako např. při kreslení karikatur proroka, …). Nepovolené excesy mají PC aktivisti pod kontrolou. Havlův zelinář už ani nemusí žádné vlaječky vyvěšovat, vše je automatizováno. Moc bezmocných se mění na bezmoc.

              Že situace v ČR je zatím ještě odlišná nijak a o ničem nerozhoduje; je to jen otázka času.

              Doba zkrátka Čulíkům přeje.

              Ke změně dojde teprve v okamžiku, kdy to ti PC aktivisti – tváří v tvář skutečnosti – neustojí. Jenomže, to už bude pozdě. Civilizace – v podobě, v jaké ji známe – v Evropě nejspíš skončila.

              Tak – a teď mě někdo přesvědčte, že to vidím příliš černě (rád bych🙂 ).

            • Minorita napsal:

              Na komoru anonymouse … Voláním, poukazem na důsledky před lety i dnes dopadlo jako v oné komedii: Je to marný, je to marný…
              Jde skutečně o labutí píseň nám známé Evropy -> přicházejí a přijdou jiní sekáči, v mnoha směrech …

  8. K-k. napsal:

    OT: Vaše Urozenosti pane Bavore, máte mejlíka…😉

  9. kchodl napsal:

    Pěkné. Jak jste Údolí slepců zmínil nedávno, znovu jsem si to přečetl. Kdysi jsem to vnímal jako kritiku totality, konkrétně bolševismu, ale dnes mi to připadá obecnější.

    Ale vždy mi to připadalo, jako když to Wels vychytrale napsal jakoby z pozic těch slepců – vidoucí je líčen jako darebák, pak je nakonec zotročen a spravedlivě oslepen, v „dobrém úmyslu“. Sice ve finále uteče, ale chápe, že to nemá cenu. Společnost – téměř každá – se chová právě tak.

    Jako častokrát, sci-fi je útočištěm kritiků, kteří by jinak takovou věc publikovat nemohli, protože kdyby to naspali v reálných kulisách, byli by vyobcováni ze „slušné společnosti“. To se týká Orwella, Bradburyho, Heinleina, Adamse, …

    • strejda napsal:

      Máte pravdu, nereálná společnost, nevím jestli je to sci-fi, je vynikající pole pro příběhy. Genialita vynikajících autorů mezi které H.G.W. jistě patřil, je v tom, že dokáží vytvořit mnohovrstevnatý příběh který se dá vykládat z mnoha úhlů a svítí různými barvami. Stejně jako život. Podívejte se ještě jednou, není to ani z pohledu vidoucího ani slepců. Je to jako tok řeky která opustila údolí a teče k moři. Proudy i protiproudy, mělčiny a tůně. Nemá jinou možnost.
      Podobné malé dílko, jistě ho budete také znát, je Racek od R.D.Bacha. Život a tužby Jonathana Livingstona Racka běží jako vodopád. Začíná to pádem do neznámé propasti a pak se rozšiřuje v symfonii barev a zvuků. Jednou jsem něco podobného zažil, zmrzlý vodopád. Tam i zvuk vytuhnul. Jeden den jako zázrak, pak přišlo slunce a svět jaký známe.

      • NavajaMM napsal:

        To ste napísali pekne. Racek je môj obľúbený príbeh a výnimočne sa podaril aj vo filmovej podobe. Bach píše veľmi dobre. Ešte bohatší je jeho príbeh z knihy Jediný. Prvé tri stránky z neho niekomu stačili na celovečerný film. A niektorými myšlienkami ma ovplyvnil už navždy.

      • kchodl napsal:

        RJL je něco úžasného, zcela výjimečná knížka. Od Bacha je dobrá také ta jeho další knížka o létání, už nevím název.

        RJL se pokusili prý i zfilmovat, ale raději jsem to neviděl, určitě by se mi to nelíbilo.

        • NavajaMM napsal:

          Práve tá kniha Jediný je plná lietania (ale možno všetky Bachove). Zápletka v Jedinom začína tak, že sa s manželkou počas letu stratia v oblaku a prejdú nejakou bariérou, vďaka ktorej sa stretnú so svojimi dvojníkmi (samými sebou) z iného času. Tá cesta časom potom pokračuje celou knihou.
          Na film RJL pokojne choďte, je to veľmi vydarené dielo. Jediní herci sú tam čajky (rackové) a ľudské hlasy. Veľmi veľa záberov je tam čiste o lietaní, asi presne ako to zamýšľal Bach.

    • NavajaMM napsal:

      Áno, je to obecnejšie. Veď naša spoločnosť sa presne takto chová k ľuďom, ktorí majú viac ako priemerné schopnosti. Napríklad liečitelia a tí čo „vidia auru“. Ak tieto schopnosti dávajú príliš najavo, zväčša sa to prebije psychofarmakami ako schizofrénia.

  10. palosino123 napsal:

    Jako bych knihu znal, i když nečetl. Hezký. Mě výborný opis dílka připomíná rozpor mezi technicistním severem a úlevnějším jihem (kolonizaci). Nebo i přelet nad kukaččím hnízdem s podobně zoufalým finále. Nevím proč. Tolik rozumu, tak málo při smyslech.

    • NavajaMM napsal:

      Ten prelet nad kukučím hniezdom ako zúfalé finále? Myslíte knihu alebo film? Z filmu som videl len ukážky, ale kniha na mňa pôsobila celkom inak ako film, vrátane záveru. To, že hlavný hrdina (v knihe náčelník) „prišiel k sebe“ a ušiel, mi znelo ako veľmi optimistický záver.

Komentáře nejsou povoleny.