Je to marné, je to marné, je to marné

Kanadský profesor Lawrence Peter formuloval základní zákon platící pro hierarchickou společnost:

 „In a Hierarchy every employee tends to rise to his own level of incompetence.“ V českém překladu to znamená, že se každý zaměstnanec v takové společnosti časem stává neschopným.

 Profesor Peter k tomu dodává, že užitečnou práci mohou vykonávat jen lidé, kteří tento vrcholný stav vlastní existence ještě nedosáhli.

 Jsou-li takoví lidé ve špičkové funkci, začnou žvanit, tedy chovat se podle dalšího pravidla (někdy připisované Murphymu):

 „Spent sufficient time to prove a need and the need will disappear.“  Volně přeloženo:

 Mluv dostatečně dlouho o tom, že je nutné něco udělat a potřeba to udělat zmizí.

(Každý problém je nutné nechat vyhnít. – pozn. Bavor)

 Pravdivost Peterova zákona a jeho okrajových výroků velmi pěkně potvrzuje česká vláda. Zejména v souvislosti s problémem uprchlíků.

 Je pozoruhodné, že její neschopnost uniká i jinak bdělým moderátorům veřejnoprávní ČT. Nebo snad již i oni dosáhli …?

 Český premiér není schopen odvést ani tak nepatrný kousíček užitečné práce, jakým je vysvětlit zmateným občanům velmi jednoduchého principu nakládání s uprchlíky.

 Pro uprchlíky totiž existují tak zvané přijímací země. To jsou ty první bezpečné, kam utíkající fyzicky vstoupí. Česko takovou zemí není, pokud pomineme vzdušnou cestu třeba ze Sýrie a nebo Libye do Prahy. Nejsme Maďarsko, Řecko nebo Itálie.

 Přijímací země má obecně povinnost převzít a vyhodnotit od žadatele jeho žádost. Může uprchlíka buď odmítnout a vrátit tam, odkud přišel, nebo se o něj postarat po dobu, než mu některá z cílových zemí poskytne povolení přijet.

 Návrat současných uprchlíků do rozvrácených zemí není jednoduchý, proto se o něm moc nemluví.

 Česko je typickou cílovou zemí a té nehrozí, že by musela vzít, koho nechce ať již kvůli barvě pleti, chorobě, nedostatku vzdělání a nebo jakémukoli jinému handicapu.

 V současné době směřují uprchlíci především do Evropy. Tady nastává problém, protože většina cílových zemí je součástí EU a tak jim je žinantní vyvěsit cedulku „nepřijímáme“.

 Sobotkové a spol tedy hledají čas pro odklad. Třeba si uprchlíky „štědřejší země“ rozeberou a bude po starosti.

 Může samozřejmě vypuknout situace takového rázu, že se uprchlíci, čekající v přijímací zemi (Itálii a Řecku především), dozvědí, že u v Česku nebudou kvůli barvě pleti, chorobě a nebo jen tak kvůli vládou indukované xenofobii, vítáni.  Nebudou k nám chtít. Vláda udělá z této nouze ctnost a bude žvanit o tom, že nemůžeme být jako komunisti a nutit lidi, aby šli jinam, než chtějí. Takže  by prý stejně odešli. Zvlášť, když je ten schengenský prostor.

 V míře, která se dá vydržet, sleduji internetovou ČT. Argumenty o snadnosti pohybu po Evropě jsem tam zaslechl. Nikoli však velmi jednoduchou otázku ohledně omezení pohybu uprchlíků mezi jednotlivými zeměmi platí. Ta omezení, administrativní i osobní samozřejmě existují. Schengen je dobrý pro turisty a pro možnost občanů členských států EU jít za prací.

 Kvóty padly a tak si vláda může natřásat peříčka  a předstírat, že jsme, ale opravdu jsme ochotni pomáhat. Není to povinné a tím odpadá nutnost něco udělat. Těch pár pár stovek afrických negrů a nebo prožluklých Arabů půjde někam jinam. Hurá.

 Lid bude spokojen a ve svém nadšení přehlédne, že neschopnost, projevená vládou ohledně jednoduché věci, je varováním, že se nebude chovat jinak, když půjde o deset miliónů obyvatel Česka.

 Je to pořád dokola. Je to marné, je to marné…