Šincl contra Babiš aneb hrátky ČSSD proti ANO – jedna mimořádná zpráva

Domácí hlásné trouby polopravd a lží už týden prakticky každodenně vytrubují své mantry ohledně vystoupení poslance ČSSD Ladislava Šincla v úvodní den 29. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen PS), tj. dne 16.6.2015, v rámci projednávání vládního návrhu novely zákona o pojišťovnictví č. 277/2009 Sb. (sněmovní tisk 414/0) ve druhém čtení, a ohledně reakce místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše na toto vystoupení, resp. ohledně neveřejného jednání zástupců ČSSD, ANO, KDU-ČSL k novele onoho zákona na druhý den.

Nebudu tu většinou citovat jednotlivá vyjádření zúčastněných osob či osob tak anebo onak potrefených, kdo chtěl, četl, kdo má zájem, tak si uvedená vyjádření najde, tu a tam dám odkaz do textu.

Důležité je, že „kauza“, jak je to u nás vlivem sdělovacích prostředků obvyklé, žije svým vlastním životem bez ohledu na skutečnou podstatu a příčiny jevů, a přetřásají se jen plevy, nota bene nadále zkreslené podle politického záměru těch, co o nich referují. Není potom divu, že tím, kdo dostává po hlavě horem dolem, je „enfant terrible“ české politiky Andrej Babiš. Jak by také ne, když je to on, kdo se snaží „rušit kruhy“ zaběhlých rituálů tradičních politických stran a jejich zájmů na privatizaci veřejných zdrojů a socializací ztrát (čímž nemíním tvrdit, že obdobný zájem nemá i sám Babiš, nicméně jde o to „rušení kruhů“).

Tak tedy – „wo co go“?

Podstata začíná tím, že Sobotkova vláda předložila PS návrhy novelizací dvou zákonů týkajících se pojišťovnictví (tvůrcem je Ministerstvo financí), a to zákona o pojišťovnictví č. 277/2009 Sb. – sněmovní tisk č. 414/0, a zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí) – sněmovní tisk č. 415/0. Je jen nabíledni, že ty návrhy nejdříve prošly schvalovacím procesem ve vládě, kde pro ně hlasovali i ministři za ČSSD a předseda vlády.

Dopředu musím poznamenat, že ani jeden ze zmíněných zákonů v platném znění, které mají být novelizovány, se nezabývá řešení otázky tzv. pobídek, kterými jsou pojišťovnami finančně zainteresováni soukromí pojišťovací zprostředkovatelé (fyzické nebo právnické osoby) za uzavření pojištění (jakéhokoliv druhu, ač problematika, která je nyní „na paškále“, se týká primárně „životního pojištění“) s konkrétní pojišťovnou.

Důležitá je v tomto ohledu dosavadní praxe, panující mezi pojišťovnami a pojistnými zprostředkovateli, podle níž odměny zprostředkovatelům činí až čtyřiadvacetinásobek měsíční výše pojistného podle pojistné smlouvy (což ve skutečnosti znamená, že pojištěná osoba první dva roky ve skutečnosti jen platí odměnu – „pobídku“ – zprostředkovateli a na její vlastní konto u pojišťovny nejde ani koruna). Nejlépe současnou situaci popsal v důvodové zprávě svého pozměňovacího návrhu – jak o něm bude později řeč – sám poslanec Ladislav Šincl, a proto si dovolím z jeho slov citovat:

„Každoročně klienti zaplatí za běžně placené životní pojištění pojistné ve výši 44 mld. Kč.

Za sjednávání smluv životního pojištění se platí pobídky ve výši přibližně dvojnásobku

ročního pojistného. Taková výše pobídek je ale ospravedlnitelná pouze za předpokladu, že

smlouva trvá v řádu desítek let (což odpovídá době, na jakou bývá zpravidla sjednána). Bohužel ale v praxi dochází k ukončení pojistné smlouvy výrazně dříve, neboť je motivováno snahou zprostředkovatelů získat další pobídku za uzavření nové pojistné smlouvy.

Z celkového zaplaceného ročního pojistného ve výši 44 mld. Kč připadá na předčasně

ukončené pojistné smlouvy (do pěti let od jejich ukončení) 21 mld. Kč. Bilance pro klienty

je u těchto předčasně ukončovaných smluv, zejména do pěti let od uzavření, výrazně

nepříznivá, neboť:

 10,5 mld. Kč (tj. cca 50% pojistného jde na úhradu pobídek zprostředkovatelům).

 Hodnota odkupného, tj. hodnota, kterou získá při ukončení smlouvy klient, dosahuje

v případě takto předčasně ukončených smluv cca 9,4 mld. Kč, což není ani 50% z celkového

klientem zaplaceného pojistného.

Návrh nového § 135a odst. 1 přináší oproti současnému stavu, kdy se po zaplacení první

splátky pojistného v prvním roce vyplácí zprostředkovateli odměna cca 200% ročního pojistného, snížení výše pobídky v prvním roce na max. jednonásobek ročního pojistného (tj. 50% stávajícího stavu) a zároveň povinnost rozložit výplatu celkové pobídky do minimálně pěti let. V následujících čtyřech letech pak výplata celkové pobídky musí být navíc

rozložena lineárně.  Zásadním efektem návrhu je skutečnost, že se prostředky uspořené díky regulaci pobídky přesunou ve prospěch klientů do odkupného. Bilance pro klienta tak bude proti stávající situaci výrazně pozitivní:

 Objem pobídek za sjednání smlouvy klesne u těchto smluv z 10,5 mld. Kč na 6,3 mld. Kč

a dosáhne 30% zaplaceného pojistného.

 Odkupné se naopak navýší z 9,4 mld. Kč na 13,6 mld. Kč, což představuje přesun

prostředků ve výši 4,2 mld. Kč každý rok od zprostředkovatelů ke klientům životního pojištění.

Modelový příklad – srovnání po zavedení navrhované regulace

• Použitý příklad smlouvy na 30 let: Klient uzavřel smlouvu ve věku 30 let, měsíční pojistné 1000 Kč, počáteční pojistná částka 200 tis. Kč – degresivní, kryje riziko smrti, předpokládané běžné správní náklady 3% z pojistného každý rok, reálný výnos z prostředků rezerv 2% ročně.
• Dnes dochází nejčastěji k ukončení smlouvy v rozmezí 2. – 5. roku pojištění. Výsledná bilance za předpokladu zániku po 3,5 letech pro klienta v průměru znamená:

 Při ročním pojistném 12 tis. Kč zaplatí celkově po 3,5 letech 42 tis. Kč.

 Dnes je ihned po uzavření smlouvy na pobídce pro zprostředkovatele zaplaceno 200% ročního pojistného, což činí 24 tis. Kč. V případě zániku pojištění po dvou a více letech zůstává celá tato částka zprostředkovateli. Po zavedení regulace to bude činit v průměru 12,6 tis. Kč.

 Při zániku pojištění po dvou a více letech dnes klient na odkupném dostane zpět v průměru 16 tis. Kč. Po zavedení regulace dostane 28,6 tis. Kč.“ 

 

Jednomu by se chtělo říct – „Jak bohulibé! Co proti tomu může ten zatracený Babiš mít?! Vždyť zájem „obyčejného občana“ je pro ně, jak vidno, jediným motivem i cílem veškerého jejich politického snažení!“

Naoko – dodávám já. A ještě přesněji – na vytření těch jejich očí, těch zraků „obyčejných občanů“.

Ale zpět k té Sněmovně a jednáním.

Vládní návrh novely zákona o pojišťovnictví byl projednán v prvním čtení 8.4.2015 a garančním výborem byl určen Rozpočtový výbor, který jej projednal 13.5.2014. Výsledkem bylo přijetí usnesení včetně pozměňovacích návrhů, mezi nimi i návrhu poslance Šincla, který je členem onoho výboru.

Vše ohledně sněmovního tisku 414 dohledáte zde na stránkách PS zde http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&T=414

Tedy i to, že druhé čtení návrhu se uskutečnilo v pondělí 16.6.2015. Důležité ještě je, že poslanec Šincl na toto jednání předložil ještě jeden pozměňovací návrh, který se týká téhož, čeho jeho návrh, jenž je součástí usnesení Rozpočtového výboru, a to proto, že v mezidobí přijal připomínky dalších orgánů včetně České národní banky.

I to je vpořádku. Problémem pro něho ovšem byla skutečnost, že Ministerstvo financí jako předkladatel návrhu novely, ač původně s jeho pozměňovacím návrhem nesouhlasilo, obrátilo a návrh doporučilo, leč v konečném důsledku opět nesouhlasilo. Genezi změn stanoviska ministerstva posléze objasnil ministr Babiš, který je svázal se svým náměstkem za ČSSD Prosem (jehož osud na ministerstvu byl v konečném důsledku zase svázán /nejen/ s tímto kličkováním).

A tak tedy poslanec Ladislav Šincl v „oprávněném hněvu“ v rámci druhého čtení vystoupil na plénu PS se svou řečí napadající Andreje Babiše – zde – http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/029schuz/s029016.htm a zde – http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/029schuz/s029017.htm

Pokud někdo nesouhlasí s tím, že jde o napadení místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše „ad hominem“, případně napadení hnutí ANO, budiž, ale já to tak jednoznačně vidím.  Proč „jednoznačně“?

Protože na následující den, tj. 17.6.2015 již bylo k problematice „pojišťovacích zákonů“ dohodnuto na koaliční radě vládní koalice jednání, kde se měla stanoviska sladit. A to Ladislav Šincl dobře věděl, už proto, že na tom jednání měl být a pak také byl (a kde, žel, z mého pohledu z důvodů na straně ČSSD a poslance Šincla, došlo k další eskalaci rozepře).

Otázka proto stojí – Z jakého důvodu vystoupil poslanec Ladislav Šincl na jednání pléna PS v rámci jednání o novele ve druhém čtení a napadl Andreje Babiše či Ministerstvo financí jím vedené (a v jehož rámci donáměstkoval náměstek Pros, s nímž Ladislav Šincl celou problematiku za zády ministra řešil)? Byly to skutečně věcné důvody?  Kdo tomuhle může věřit?  Důvody politické v rámci třenic ANO a ČSSD? – tak za tuhle verzi dám dolar proti bobu.

Je jenom nabíledni, že v důsledku vystoupení poslance Šincla na plénu PS reagoval Andrej Babiš slovy – tentokrát cituji – „Děkuji, pane předsedo. Já se nestačím divit. To vaše vystoupení, pane poslanče, není nic jiného – jeden sprostý podraz! Koaliční! Sprostý koaliční podraz, protože vy dobře víte, že Ministerstvo financí, konkrétně náměstek za ČSSD pan Pros dal návrh na vládu, vláda to schválila, já jsem to tu načetl. Potom vy jste přišel s pozměňovákem, který rozpočtový výbor odsouhlasil. A pan Pros na základě vašeho pozměňováku dal příkaz svému podřízenému řediteli odboru Beranovi, aby změnil stanovisko Ministerstva financí, bez toho, abych to věděl! A to byl druhý důvod po tom, co tady dělal poplašnou zprávu, že manipuluji PRIBORy, že jsem mu poděkoval za spolupráci. A já teď nevím, co tady vlastně předvádíte, když Ministerstvo financí prostřednictvím pana Volného s vámi o tom jedná a Ministerstvo financí teď na to mění názor a je ochotno diskutovat. Šlo to úplně mimo mě a já zásadně odmítám, abyste tady vykládal o nějakých mých firmách! To si vyprošuji! Moje firmy s tím nemají nic společného. Já jsem se o to nestaral a dělal to náměstek za ČSSD, který to předkládal. A na koaliční radě, pan premiér, jsme se domluvili, že to budeme řešit. Takže to považuji jen za sprostý podraz, nic jiného!“ http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/029schuz/s029017.htm – a později ještě „Já bych jenom zopakoval fakta. Pan Šincl dobře ví, že zítra je k tomu jednání. Proto já mluvím o podrazu. Ano? A já to mohu dokázat e-maily, kde celý zákon byl v režii pana náměstka Prose, který přikázal e-mailem svému podřízenému Beranovi změnit stanovisko. A vy to dobře víte. Celé to bylo ve vaší režii. Akorát tu děláte divadlo, toskánská parta s matrixem. Zítra je o tom jednání, tak proč jste to tady otevíral, pane kolego? Vy dobře víte, že to probíhá. Akorát jste potřeboval udělat podraz. To je všechno.“ http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/029schuz/s029018.htm#r12

Co se rozpoutalo pak je „známo“ (v uvozovkách proto, že jde jako vždy o zmanipulované informace, takže skutečnost je taková, že víme jen to, co si přejí novinářští šmokové, čím manipulovat mínění čtenářů). Babišova „složka“, „vydírání“ Ladislava Šincla ze strany Andreje Babiše apod. apod. Žvásty.

Co však nikoho z novinářů a vyjadřujících se politiků nezajímá, je skutečnost, že na oko bohulibý pozměňovací návrh poslance Šincla sám o sobě vůbec nic neznamená pro onoho „obyčejného občana“, kterým se tak rádi zaštiťují.  Přesněji, a to má zase pravdu Andrej Babiš ve svém jiném vyjádření (viz níže), znamená přesun těch miliard „ušetřených“ na pojišťovacích zprostředkovatelích do „lůna“ pojišťoven a na konto jejich zisků. Žádný zákon totiž neřeší otázku použití výnosů pojistného ve smyslu „odkupného“ předčasně ukončené pojistné smlouvy. Tyto otázky řeší výhradně „Pojistné podmínky“ jako součást Pojistné smlouvy, které si stanoví sama pojišťovna ve smyslu ustanovení § 2774 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – cituji –

„§ 2774 Pojistné podmínky

(1) Pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

(2) Odkazuje-li smlouva na pojistné podmínky, seznámí s nimi pojistitel pojistníka ještě před uzavřením smlouvy; to neplatí, uzavírá-li se smlouva formou obchodu na dálku. Ustanovení § 1845 platí obdobně.“.

Jinými slovy – žádný zákon, včetně zákona o pojišťovnictví, o němž je tu primárně řeč, nestanoví, jak má pojišťovna nakládat s vybraným pojistným, mimo tvorbu tzv. „technických rezerv“, tj. vlastně prostředků na krytí svých závazků v jednotlivých oblastech činnosti, především na krytí nákladů na výplatu pojistných dávek z pojistných událostí.

Rozhodně zákon neřeší otázku obchodně právních vztahů pojišťoven se svými „nadháněči klientů“, přesně „pojišťovacími  zprostředkovateli“,  neřeší, jakou formou a v jaké výši je má odměňovat. Pochopitelně, protože je jen věcí pojišťovny, jak – kromě zákonem stanoveného způsobu tvorby rezerv – naloží se svými aktivy, se svým ziskem. Ten problém spočívá někde jinde, a to ve skutečnosti, že z různých druhů pojištění se vymyká to, o kterém tu je řeč, a to tzv. „životní pojištění“ – bod I. a) části A I přílohy 1 k zákonu o pojišťovnictví – cituji –„Pojištění  a) pro případ smrti, pro případ dožití, pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, spojených životů, s výplatou zaplaceného pojistného (zvýraznil Lex)“. Jde o druh pojištění, které v pojistném, které platí pojistník, je kromě „solidárního“ pojistného (jako je tomu u ostatních druhů pojištění, zejména majetkového, povinného ručení za škody způsobené provozem motorového vozidla či konec konců „státního“ sociálního či zdravotního pojištění)  obsahuje i spořící složku. A dokonce nejen tuto složku, ale také nárok pojistníka na státní zvýhodnění, primárně v podobě daňového odpočtu ohledně částek zaplacených na spoření.

Že ta „solidární“ složka pojistného připadá pojišťovně, o tom není diskuse. Nebo snad někomu pojišťovna v případě, že nezpůsobí dopravní nehodu, vrací po ukončení pojištění něco nazpátek? Nikoliv, pojistné tam slouží (kromě krytí nákladů činnosti pojišťovny a jejích zisků)  prakticky výhradně ke krytí náhrady škod. A tak je tomu i u jiných typů pojištění.

A tu jsme u jádra pudla, že zákon nestanoví, kolik musí pojišťovna v případě předčasného ukončení smlouvy o životním pojištění vrátit pojistníkovi z naspořené části.

Jak jsem uvedl výš, pozměňovací návrh poslance Šincla v tomto ohledu nic neřeší, pouze vytváří vyšší příjmy pojišťovny, ale neukládá, jak s nimi má pojišťovna naložit. Vy byste věřili, že bude dobrovolně postupovat ve prospěch dotčených klientů? Tak to už raději tu o Červené Karkulce.

Proto se k tomuto návrhu staví ministr Babiš odmítavě a prohlašuje, že Ladislav Šincl je zalobbován pojišťovnami.

Jediné, co by mohlo situaci skutečně řešit, jsou zákonem jasně stanovená pravidla pro pojišťovny, jak a do jaké výše nakládat s úsporami klientů ze spořícího životního pojištění, a to jak obecně, tak v případě předčasného ukončení smlouvy, kolik se v takových případech musí ke klientovi vrátit zpět z oné spořící částky. Právě to je potom anoncováno Andrejem Babišem na brífingu hnutí ANO, jak je jeho doslovný přepis uveden na Parlamentních listech (doporučuji přečíst celé) http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Andrej-Babis-jak-mu-zobak-narostl-Doslovny-prepis-dnesniho-vystoupeni-opravdu-hodne-nastvaneho-ministra-financi-380195  a z něhož vyjímám – „A ministerstvo financí dneska přichází a říká, ne, 22 miliard mezi pojišťovnami a makléři, ale 80 procent my chceme dát lidem, spotřebitelům. Takže my chceme dát lidem, spotřebitelům 16 miliard, za ty vypovězené smlouvy, které, za které nedostávali nic.“

A na závěr ještě jedno „čertovo kopýtko“ (které nicméně bylo zmíněno jinými poslanci v rámci jednání druhého čtení 16.6.), a to, že právní úprava, kterou ve svém pozměňovacím návrhu předkládá poslanec Šincl, je vůči projednávanému zákonu ve skutečnosti cizorodá, nepatří do něho, nýbrž – bude-li její myšlenka shledána jako prospěšná – organicky přísluší do onoho druhého „pojišťovacího“ zákona, tedy zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, jehož se týká návrh vládní novely sněmovní tisk č. 415, a u něhož dosud proběhlo pouze první čtení, nikoliv to druhé, do něhož se předkládají pozměňovací návrhy (a jak z rozpravy ve druhém čtení ke sněmovnímu tisku 414 vyplývá, stejný pozměňovací návrh poslanec Šincl předal garančnímu výboru i k tisku 415, pro jistotu).

Ale koho to, prosím vás, zajímá. Znáte to o psu a holi?!