Jak a proč se Evropa vzdala evropských hodnot …


Mám za to, že vyznávám evropské hodnoty, jako demokracii, lidská práva, osobní svobodu, svobodnou konkurenci a řadu dalších, ale v posledních letech ve mně sílí pocit bezvýchodnosti a stále většího osamění.

To ne proto, že by se snad moji přátelé a sousedé od těchto hodnot nějak odvraceli, ale jejich zdroj, tedy Evropa, se najednou odvrací od hodnot, které jsme si zvykli považovat za její vlastní. A vzniká pocit, že my nutíme Evropanům – proti jejich přání a chápání – jakési jim cizí věci a nazýváme je jejich vlastními hodnotami, a oni přestávají chápat, o čem a proč s nimi začínáme takto hovořit.

Vezměme příklad doslova dnešní, kdy Evropská komise zakázala členské zemi EU s nejslabší finanční situací – Řecku – vydělat si peníze, aby se mohlo vyrovnat s věřiteli z řad EU, a to jednoduše proto, že se chystalo vydělávat peníze ve spolupráci s Ruskem. Ale to není novinka. Už jsme si zvykli na podobné akce. Německý poslanec, známý svými výzvami ke zpřísnění protiruských sankcí, známý obviněními Ruska ze všech smrtelných hříchů, nedostal povolení ke vstupu do Ruska. A to v situaci, kdy se sankce rozdávaly po balících, kdy velký počet Rusů, kteří prohlásili něco pro Evropany nepříjemného, rovněž obdržel zákaz vstupu do EU a zdálo se, že není nic jednoduššího, než princip symetrie. Němci se ale rozvášnili do té míry, že – soudě podle veřejných prohlášení – prostě nepochopili, co se stalo. To přece nejde, aby občan Německa, poslanec Bundestagu, to je Němec, člověk – a ne nějaká nepochopitelná bytost z jakéhosi barbarského Ruska. A tento nesoulad mezi hodnotami a těmi, kteří by měli být jejich zdrojem a nositelem, jsou velmi závažné, protože Evropa je pro nás stále velmi důležitá. Především je to náš hlavní ekonomický partner. A hned se nabízí otázka, zda je to nadlouho a zda nestojí za to zapomenout a pokud možno rychle, protože to je s naší strany už jen jakási setrvačnost, že jsme zvyklí vnímat Evropu jako symbol kultury a civilizovanosti. A dokonce ani zvěrská bombardování Libye a podpora teroristů v různých zemích (počínaje, mimochodem, zničením Jugoslávie), nás v tomto přesvědčení nezviklaly. Anebo se prostě mýlíme a jsme to my, kdo jsme hloupí a Evropě nerozumíme, zatímco ona je už úplně jiná, zatímco my ji posuzujeme dobou Blazaca a dalších klasiků literatury. Ale, v neposlední řadě, je EU důležitý integrační prvek, protože si pamatujeme projekt SSSR a také potřebujeme reintegrovat – to je náš úkol, kterým se budeme, bez ohledu na všecky neúspěchy a katastrofy, realizovat – protože není jiné cesty. Proto musíme brát v úvahu zkušenosti nejen vlastní, ale i sousedů, protože jde o zkušenost do značné míry humanistickou. Vždyť naposledy byla integrace Evropy uskutečněna Hitlerem a před ním Napoleonem – člověkem, který bojoval doslova do posledního Francouze schopného nosit zbraň. Ať se nám politika EU jakkoli nelíbí, stále je humánnější, než byla za zmíněných dvou pánů. Hlavní, podle čeho lze posuzovat úspěšnost projektu, je plnění vytýčených cílů. EU se zabývá integrací velmi dávno. Jen finálová integrace po pádu berlínské zdi už trvá přes čtvrt století. Připomínám, že Mojžíš vodil židy po poušti všeho všudy 40 let, Evropa se intenzivně integruje více než polovinu této doby a výsledky musí být viditelné.

Tak tedy, 1. z úkolů – svatá věc: vyrovnávání rozvoje. Pamatujeme si, jak jsme v SSSR vytahovali Střední Asii, Zakavkazsko a další zaostalé regiony m.j. i za cenu zanedbání území vlastního Ruska, mnohých regionů Ruské Federace. V důsledku toho probíhalo vyrovnávání rychle a bylo rozsáhlé a podstatné do samého konce existence SSSR.

Co vidíme teď v Evropě? Jistě, sjednocuje velmi rozmanitá území, ale po každé etapě se propast mezi regiony, mezi státy zkracuje velmi nevýznamně nebo vůbec.

V roce 1955 uzavřelo 6 států (Francie, Německo, Belgie, Holandsko, Lucembursko a Itálie) smlouvu o založení Evropského sdružení uhlí a oceli a v roce 1957 tyto státy podepsaly dohodu o Evropském hospodářském společenství. K dalšímu rozšíření došlo po 16 letech, kdy se členy staly Dánsko, Velká Británie a Irsko. V roce 1981 se k organizaci připojilo Řecko, v roce 1986 pak Portugalsko a Španělsko. Za nimi v roce 1995 následovaly Švédsko, Finsko a Rakousko. K největšímu rozšíření organizace (co do počtu zemí a obyvatel obyvatel, ale nikoli velikosti HDP) došlo v květnu 2004, kdy byly přijaty Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko, Malta a Kypr. V lednu 2007 byly přijaty Bulharsko a Rumunsko a posledním připojeným státem se stalo v roce 2011 Chorvatsko. Největšího rozšíření tedy EU doznala v roce 2004, v posledních letech k dalšímu podstatnému rozšíření nedošlo.

Nicméně dnes, po oněch letech, představuje rozdíl HDP mezi jeho členy až 15 násobek a nejhorší je, že se tato propast v poslední době změnila jen velmi málo. Vezmeme-li východní Evropu, kterou nám strkají pod nos jako příklad, a Francii, která na rozdíl od Německa neměnila své hranice, tak zaostávání východní Evropy jako celku, včetně Pobaltí, podle HDP na hlavu, zůstalo zhruba stejným, jako bylo v roce 1985. Jistě, někdo tu propast zúžil. Například Slovinsko co do úrovně HDP překročilo polovinu tohoto ukazatele Francie, zaostalost významně snížilo Polsko, ale Bulharsko se naopak propadlo ještě hlouběji. Pokud vezmeme země jako celek, pak rozdíly zůstal v podstatě stejný. Ano, celková životní úroveň stoupla, ale Francie také nezůstala stát na místě. Takže nakonec se vyrovnávání příliš nekoná. Některé státy si v některých ukazatelích polepšily, jiné ale naopak propadly, takže nakonec Evropa zůstává velmi nesourodým útvarem. Vykládali nám o rozvoji a všichni spěchali do EU, aby dostali nový impuls k rozvoji. Ukazuje se ale, že zemi vstupující do EU zakazují některá průmyslová odvětví jednoduše proto, že dobrá polovina jejího zahraničního obchodu musí připadnout na ostatní členské země EU, uvnitř EU o nové účastníky nikdo nestojí. Východoevropané jsou tím velmi zklamáni. Ale vezměte si Řecko, které do EU vstoupilo poměrně dávno, a jemuž ze základních odvětví zůstala jen stavba lodí, zatímco víno, tabák, olivy a m.j. i bavlna, která se tam pěstovala, to vše zůstalo převážně jen pro vnitřní řeckou spotřebu. A loděnice trpí globální krizí, takže Řecko zůstalo prakticky bez ekonomiky. V té situaci mu dovolili brát si úvěry, ale zbavili je práva pracovat, a tím i zdrojů pro splácení oněch úvěrů. A to ne proto, že jsou Řekové líní, nebo mají přílišnou sociální ochranu, ale protože jim zakázali pracovat a řekli jim, že je to tak správně, protože je to jejich evropská volba.

A podíváme-li se na jižní Evropu, kde jde o podobné neštěstí, tak vidíme, že při vstupu do EU byly obrovské naděje a obrovské sociální garance dány jižní Evropě zálohově a ta je nedokázala splatit. Východní Evropě ale takové zálohy nedávali vůbec, nicméně tyto země se potýkají s obrovskými problémy vzhledem k deindustrializaci, která se uskutečňovala koloniálně. Přicházely velké korporace staré Evropy a říkaly: – tak, tohle nepotřebujeme, to zavřete, tohle nás zajímá, to necháme, máme škodlivé výroby, které k vám přesuneme, ale vše ostatní zavřeme, protože to nepotřebujeme. V Lotyšsku, jehož elitu nemám příliš v lásce, lotyšský diktátor v meziválečném období pil v přítomnosti novinářů demonstrativně čaj se třemi lžičkami cukru, protože tam měli tři cukrovary. Za Sovětů tyto závody zůstaly a dokonce byly modernizovány. Okamžitě po vstupu země do EU byly tyto závody uzavřeny. Krom toho byl zničen průmysl jako takový a více než čtvrtina obyvatelstva musela ze země utéci, protože by se neuživili. Inu, Lotyšsko je malá země a měla smůlu. Ovšem tak velká země jako Rumunsko nedopadla lépe a mezi 20-30% pracovní síly po integraci uteklo na západ za výdělkem… Politický systém je orientován na obsluhu eurobyrokracie a lidé nemají šanci. Převážná většina zachovaného průmyslu patří cizincům, stejně tak banky a masmédia, která je denně ohlupují. Pokud srovnáme rok 1990 – poslední rok existence socializmu s rokem 2007, posledním před velkou krizí, vidíme, že ve všech zemích východní Evropy se prudce zhoršila situace v zahraničním obchodě. Jsou sice integrovány, ale vydělávají podstatně méně. Dokonce v roce 2014 se z krize roku 2007 vzpamatovala pouhá polovina zemí EU a dosáhla úrovně roku 2007. Takový je tedy skvělý hospodářský pokrok.

Velké problémy má EU ale i v řízení a správě právě pro velkou různorodost členských zemí. Dokonce i k direktivám EU přistupují různé země různě. Mají různou kulturu, a to se týká i Francie.

Prohloubila se i různost zájmů členských zemí. Každé rozhodnutí EU je výsledkem mnohaúrovňového kompromisu, kde nejenže projednáváte příslušnou otázku se všemi členskými zeměmi, ale musíte počítat s jejich vazbou na úplně jiné problémy. Nemůžete prosadit řešení, řekněme, dopravy, aniž byste šli na ústupky, dejme tomu, v zemědělství nebo rybolovu, popřípadě technického pokroku. V důsledku toho vyjde rozhodnutí, které následně lze jen těžko změnit. Přitom nečlenské země, které se neúčastní přípravy rozhodnutí, musejí počítat s tím, že ta rozhodnutí se přijímají bez nich a zpravidla na jejich účet. Před časem, když jsme přišli cosi řešit s evropskými byrokraty, mi v neformální besedě jeden z poslanců německého Bundestagu řekl, že dialog s námi znamená: „… že my vám říkáme, co musíte dělat, cítit a jak máte myslet…“. Vzpomínám si také, že na řadě jednání s Evropany, kterých jsem se zúčastnil, jsem na svoji námitku, že energetický balíček je pro Rusko velmi nevýhodný a ekologický Kjótský protokol dokonce v jejich redakci je pro nás absolutně nebezpečný a škodlivý, jsem obdržel pozoruhodnou reakci: „… je to výhodné pro nás, a to znamená, že je to výhodné pro všechny…“.

Taková složitost rozhodování ji činí absolutně hluchou k vnějšímu světu. Je tu ale další věc: – čím složitější je procedura rozhodování, čím vyšší je vaše vnitřní diferenciace, tím vyšší musíte mít vaši ideologizaci. Tady nejde o víru v Boha, Alláha, nebo v demokracii. Jde o to, že je to technologický požadavek systému řízení. Musíte mít velmi tvrdou ideologii, abyste s výšin této ideologie donutili ostatní podřídit se vašim zájmům. Ale nadměrná ideologizace je hloupost, je to zapomnění toho, co se kolem vás děje a ignorování reality. A tu nám dnes Evropa demonstruje velmi tvrdě a názorně. Přitom se ignorování skutečnosti týká i Evropy samé. Dodnes nám vykládají o rovnoprávnosti jako o nejvyšší evropské hodnotě. Tuto rovnoprávnost jsme viděli v krizi, kdy se de facto zformovaly 4 kategorie zemí: – první jsou velké a politicky významné země, které jsou přispěvateli EU, a to především Německo, za kterým Francie zaostává natolik, že se už hovoří o „Čtvrté říši“ (a Německu se v té roli evidentně líbí). Druhou kategorií jsou nevelké země, které se v podstatě samy zabezpečují a jsou rozvinuté, ale malé – např. Belgie. Třetí kategorií jsou velké země, které dostávají od EU pomoc – např. Polsko a Rumunsko. Čtvrtou kategorií jsou slabě rozvinuté málo významné země, jejichž klinickým příkladem je Pobaltí, které proto, aby si jich všimli, musí ztropit nějaký obrovský skandál (odsud výbuch rusofobie polských a pobaltských elit) – sláva bohu, zatím jen jejich. Pomalu se začíná formovat pátá skupina zemí, které nejsou a nikdy nebudou v EU a kterým ani členství neslibují a které zařadili v roce 2009 do tzv. „Východního partnerství“. Smysl toho je jednoduchý: – vy nám odevzdáte svoji ekonomiku, přijmete naše zákony, aby se náš byznys u vás cítil jako doma a zapomeňte na rovnoprávnost, protože nedostanete ani formální členská práva. To se týká šesti bývalých zemí SSSR (Ukrajina, Moldávie, Ázerbajdžán, Arménie, Gruzie, Bělorusko). Čtyři setkání lídrů těchto zemí nepřinesly nic konkrétního a poslední v Rize vůbec skončilo diplomatickým fiaskem. Připomenu jen, že Ukrajině nikdo neslíbil členství v EU, nikdo. A asociační dohoda je pro Ukrajinu příšerná: – vnější řízení, nemožnost dodávat na trh EU podstatnou část svého zboží dle evropských norem a upevnění hranic Ukrajiny – nikoli však východních, nýbrž jen západních. To aby ukrajinští fandové Evropy objekt svého uctívání nezlobili. A za nepodepsání dohody velmi špatným ukrajinským vůdcem Janukovyčem tuto zemi v podstatě zničili. Tak taková je tedy představa dnešní evropské elity o spravedlnosti a vzájemně výhodné (jak sami říkají) spolupráci.

Výsledek je zřejmý: – obrovské ekonomické problémy, přecházející v katastrofu sociálně politickou. Protože když se slabé země ocitnou v podstatě v koloniální situaci, a jejich ekonomiky se vykrádají a ničí, pokud nevstoupily do eurozóny, mohou provést devalvaci a okrást všechny. Jestliže ale v eurozóně jste, nezbývá vám, než ořezávat sociální výdaje a zvyšovat zadlužení. A to je neštěstí, které vidíme na tom, co dělají s Řeckem . Sice se vyskytují úvahy, že tuto zemi vyloučí z eurozóny, případně z EU, ale to sotva. Nelze zapomínat, že EU vzniklo původně ze strachu před válkou mezi Evropany. Zakladatelé došli k názoru, že tu žádný obchod nepomůže, že je třeba vytvořit společnou ekonomiku, která bude skutečně společná – to byl správný a nanejvýš ušlechtilý záměr. Ale hybnou silou se hned stal byznys a dnešní EU je jen velká ohrada, velká zóna, ve které korporace staré Evropy, především Německa, dobývají garantovaný zisk a garantovaný zisk pro tyto evropské koncerny je také smyslem existence EU. Vše ostatní jsou jen pohádky pro starší a pokročilé.

Stejně tak tomu je s eurozónou, dnešní eurozóna byla vytvořena proto, aby finanční instituce starých zemí EU a především Německa odsud vytahovaly garantovaný zisk. Je pochopitelné, že vylučovat odsud některou zemi, nebo připustit její odchod, přichází v úvahu jen tehdy, jestliže náklady německých společností na platby daní německému státu, které následně půjdou na podržení kalhot příslušnému území, budou vyšší nebo srovnatelné s příjmy, které německé korporace garantovaně čerpají z těchto území. Taková situace sotva vznikne v nejbližších 3-5 letech.

Taková je tedy současná Evropa. A k tomu se přidává morální krize. Nelze totiž v praxi pošlapávat své základní hodnoty a nestát se  přitom amorálním člověkem. Nelze se tedy divit, že evropští lídři bijící se o železobetonovou literu protokolu, zavedli proti nám velmi ostré sankce, nejen hned po minských dohodách, nejen za vybájenou agresi. Uvrhli na nás sankce za to, že jsme se pokusili zastavit krveprolití a že jsme dosáhli v této věci viditelných významných úspěchů. A nejsmutnější na tom je, že tyto sankce byly vyhlášeny v přímém rozporu se všemi pravidly a procedurami, na kterých se evropští lídři domluvili doslova vpředvečer. Je možné říkat, že Evropané jsou nesamostatní, a je to pravda. Evropské národní elity se bojí odpovědnosti a přehazují veškerou vinu na Brusel. Bruselští byrokraté také nechtějí nést odpovědnost a ukazují na „podivné lidi žijící na těchto teritoriích“, i když někdy i vyprávějí věci pravdivé. Když jsem vysoce postaveným bruselským úředníkům začal vykládat o problémech, které mají v Bulharsku a Rumunsku, odpověděli mi nekompromisně a s německou arogancí: „… ne, žádné problémy v Bulharsku a Rumunsku nejsou. My prostě nevěříme žádné informaci, která  z těchto území vychází…“. Evropa jako celek se bojí přijmou odpovědnost.

Proto reálná strategická rozhodnutí přijímají za EU Spojené státy. A když Američané nabízí Evropanům Transatlantickou zónu volného obchodu, tedy likvidaci evropského protekcionizmu, a vlastně i deindustrializaci Evropy, protože evropský byznys není schopen americkému konkurovat kvůli příliš velké byrokracii a stále ještě příliš vysokým sociálním normám, Evropané se nejspíš vzdají a budou souhlasit. A to bude ekonomický konec EU, přestože formálně může existovat ještě poměrně dlouho.

Vše zmíněné neznamená, že jsou Evropané špatní, že je nemáme mít rádi, nebo se k nim špatně chovat. Evropa je obrovský zdroj, kde je dosud mnoho technologií a nádherný trh, pokud se tam dokážeme dostat. Jsou to možnosti obchodu a ekonomické spolupráce.

Evropa, to je zdroj – to není hodnota…

Michail Deljagin

Zdroj:  delyagin.ru

hroch-hlava

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

51 reakcí na Jak a proč se Evropa vzdala evropských hodnot …

  1. jaa napsal:

    Dík za překlad i když mnohým se to moc líbit nebude. A našim klukům a holkám od sdělovadel všeho druhu všetně obrazovkových vůbec ne… Aby tal dostali psotník.

    • vonrammstein napsal:

      Tak třeba mně se to opravdu moc nelíbí. Propaganda až do… daleka. A samozřejmě-zrnka pravdy. Polopravda horší lži.

      • Laco G. mlynář napsal:

        Rytířu, vyjmenujte prosím alespoň 3 polopravdy, nebo lži v článku obsažené. Já je tam nevidím a věřte, že o makroekonomiku EU se dost zajímám.

        • Slim napsal:

          No tak například. Co znamená 15násobek v HDP? To určitě nebude v přepočtu na hlavu, který jediný má v tomto kontextu smysl.

          http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&pcode=tec00114&language=en

          Je pravda, že konvergenční proces, který se předpokládal a inzeroval nepostupuje. Ale to je stará věc. Před časem tu p. Pelikán argumentoval starou nepravdou, že předválečná ČSR patřila mezi 10 nejvyspělejších zemí (světa?/Evropy) a bylo třeba mu uvést statistiku, že odstupy tehdy byly podobné jako dnes.
          Prostě v té tezi o konvergenci je něco špatně, nebo je špatně podávána.

          (Ještě podotýkám, že Lucembursko je třeba z uvedeného srovnání škrtnout, tam se ukazatel HDP p.c. výrazně odchyluje od reality úrovně příjmů obyvatel)

        • Slim napsal:

          Tak například, co znamená 15násobek rozdílu v HDP.?
          (Proč by měl být relevantní?)
          http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&pcode=tec00114&language=en

          (Ztratil se mi delší komentář, možná ho vidí Bavor)

        • vonrammstein napsal:

          To bych jistě mohl, v průběhu čtení mě jich zarazila spousta. Jenže abych Vám je vypíchnul, musel bych to číst znova. A to nemám v úymslu.

      • NavajaMM napsal:

        Horšie, že je pravdivé celkové posolstvo – Európa dnes už nestelesňuje hodnoty, na ktorých vznikala.

      • Petrpavel napsal:

        Propagandou je každé politické prohlášení, každý názor, výrok. Je na nás na každém abychom si porovnali s námi zažitou a žitou skutečností. A ta bývá u každého jiná, každý má tu svou (pravdu) za jedinou. Mě se v článku taky nelíbí že se se nezmiňuje o šílené tzv. dotační politice EU pod pláštíkem pomoci – vyber povinně ode všech, dej podle rozhodnutí nikým nevolené vybrané komise vlivnému jednotlivci nebo k tomu účelu vytvořenému uskupení spisovatelů rádoby bohulibého počinu. Ale nějakou nepravdu jsem tam nenašel. Možná prozřu až je Rytíř popíše, rád se poučím.
        Polopravda horší lži – přesně!
        Je nutno vrátit ukradené. Ano! Ale co když to ten komu se vrací taky dříve ukradl? A co když se musí ze zákona vrátit i to co ten tzv. okradený vůbec nevlastnil? Co když je vyčísleno jako náhrada za nemožné vydat několikrát víc než bylo vskutku ukradeno?

  2. Petrpavel napsal:

    Hezký příklad polopravdy (průměrná mzda má jinou vypovídací hodnotu v zemi s velkými rozdíly v příjmech a v zemi s nivelizovanými příjmy, nutné životní náklady jsou v každé zemi jiné, proč jsme si od 1989 pohoršili? – před tím si průměrný Čech vydělal na byt za čtyři roky, a mnohdy ani nemusel – dostal státní…)

    http://www.novinky.cz/ekonomika/372656-cesi-si-na-novy-byt-vydelaji-za-sedm-let-nemci-za-tri-roky.html

    A taky hezký příklad jak lze na ni s humorem reagovat :

    „Jaroslav Pelant, Liberec
    Čtvrtek, 18. června 2015, 07:57:31 |
    +3
    Lidi jsou hloupí,když byt spláceji 30 let— přitom si na něj vydělá jeden za 7 roků. Polepšete se.“

    • čtenář napsal:

      A taky hezký příklad jak lze na ni s humorem reagovat :

      Karl Webber, Borovany
      Středa, 17. června 2015, 22:46:09
      Souhlasím +30

      V Belgii bude možno koupit byt už za jednu výplatu, až Belgičani uprchnou před muslimy a šáriou, jak jim jistý muslimský vůdce doporučil.

  3. Mainguard napsal:

    Dojemné, jak tento pán, údajně sám „vyznávající evropské hodnoty, jak má o ně v kontextu současné situace Západu vers. Ruska a jeho agrese ve svém pohraničí v době po nástupu Putina,, strach.

    Přitom si stačí podívat na politické Curiculum Vitae.

    Member of the Russian Academy of Natural Sciences. Delyagin took part in the experts team by the Supreme soviet council from 1990 to 1991 and obtained an academic degree in economics in 1998. Director of the Problems issued by Globalization institute (IPROG) and former chairman of the ideological council of the Rodina political party.

    A no cože pak je ta za „stranička“ (už z názvu neevukuje nic „evropského“ mimo snad extremistů z Ligy polských rodin jako relikt radikalizace extremistické pravé části náboženských dogmatiků)

    Přidám jen pár odstavců z toho, co píše o RODINĚ wikipedia.

    Rodina nebo Vlast-Národní Vlastenecký svaz (Rodina – Narodno-Patrioticheskiy Soyuz, Партия „РОДИНА“) je politická strana v Rusku. Byla to koalice 30 nacionalistických a krajně pravicových skupin, které bylo zřízených Dmitrij Rogozin, Sergej Glazyev, Sergej Baburin, Viktor Geraščenko, Georgy Shpak, Valentin Varennikov a jiní v srpnu 2003. To byl zakázán v minulosti z účasti na Volby po stížnostech, že jeho reklamy podněcovali rasové nenávisti. Nejvíce notoricky známý ukázala tmavé pleti lidé jíst meloun a házení slupky na zem, pak volal po Rusové uklidit jejich města.

    On 27 January 2005, nineteen members of the State Duma, including members of Rodina and the Communist Party, signed a petition to the prosecutor-general demanding that Jewish organisations be banned in the Russian Federation.[2] This caused a political scandal, with then-president Putin (who was participating in commemorations for the anniversary of the liberation of Auschwitz on the day that the petition was issued) expressing shame over the petition’s content and the Union of Councils for Soviet Jews issuing a statement roundly criticising the petition and its signers. The prosecutor-general, in a later investigation, declined to charge the signatories of the petition with fomenting racial hatred.

    Myslím, že to stačí. Nenáckové, ze kterých vyšli Rogozin a Glazjev. Podepsat petici proti proskutárovi co je židovského původu, to je Německo s Norimberskými zákony pozdních 30.let.

    ****

    Nicméně pan „ekonom“ umí dělat i analýzy a modely. Hmmm, v tomto případě neekonomické ale pjakinovski propagandistické. Doporučuji Kchodlovi na vlnách 5.egregoru se mu podívat do hlavy, jestli je to „jen“ fanatik, anebo placený politruk Putina (i když to on je, díky místu kde pracuje, a kde je vydržován právě pro takovézo „odborné publikace“.)

    ******

    Dnes jsou věci mnohem nebezpečnější, než kdy byly od událostí předcházejících druhou světovou válku. Ruský ekonomický/politický analytik Michajl Deljagin očekává velkou proti-ruskou provokaci.Takže jako dominantní světoví hráči zůstanou Amerika a Čína. „Skutečná studená válka“ existuje.

    Horká válka na Ukrajině. Obchod EU-Rusko je důležitý. Nálada v Evropě upřednostňuje „obnovu vztahů“, věří Deljagin.Washington chce, „odtrhnout“ Rusko od Evropy. Doposud neúspěšně. Provokace pod falešnou vlajkou, MH17, selhala.Rusko s tím nemá nic společného. Ani bojovníci za svobodu z Donbasu. Zodpovědnou byla střelba ukrajinského Suchoj-25.Ověřitelné satelitní/radarové údaje ukázaly před zničením letadlo v závěsu za MH17. Díry v trupu jsou konzistentní se střelbou z leteckého kanonu.„Důsledky se blíží,“ řekl Deljagin. „Dojde k další provokaci… Máme jisté informace. Nezávisle potvrzené ze Západu.“ Řekl, že ukrajinská armáda „provede (falešný) útok. Předstírá útok. Vojáci provádí masivní dělostřeleckou přípravu“.Pak „v zóně útoku ukrajinské armády vybuchuje jaderná hlavice“. (Pozn.Mainguard – směšné když se dnes už vedou hádky, že to byl BUK, ale hádají se kdo byl ten regulovčík a zaměřovač a střelec. Rusové svoji pohádku o ukrajinské SU-25 manévrujiící ve výšce 10km jak Jirmus na Airshow v Pardubicích rychle upustili)

    Obviněno je Rusko. Neoprávněně. Možná bezúspěšně. Jen Amerika v historii použila jaderné zbraně. Udělat to znovu „není tak těžké“, řekl Deljagin.V estonském přístavu Paldiski je skladiště s radioaktivním odpadem. USA vedené NATO „údajně dodalo radioaktivní náklad“. Nikoliv „odpad k uložení“.Plán je takovýto, řekl Deljagin. Když nejsme schopni obvinit z MH17 Rusko, „vysvětlíme všem, že zatracení ruští barbaři použili jaderné zbraně proti bezbranné ukrajinské armádě“.
    Obviněn je Putin. Nikdo v Rusku „nemůže použít taktické jaderné zbraně, bez přímého rozkazu nejvyššího velitele“.To ničí rusko-evropské vztahy. Přerušuje se obchod. Zhoršují se normální politické vazby. Možná jsou zablokována ruská média v západních zemích a Japonsku.
    „Vzhledem k nekonečnému cynismu našich amerických, jak mnozí říkají, „kolegů“ není nic odporného, co by v jejich plánech chybělo.Dokonce i odpálení jaderné hlavice. Zločin pod falešnou vlajkou a hození viny na Rusko. 9/11 na steroidech. Příliš vážné na ignorování.
    Bez důkazů a fotografií pro forenzní prozkoumání. Na rozdíl od MH17. „Aby nešlo dokázat, že jsme to nebyli my.“

    Dosavadní pokusy obvinit z ukrajinské krize Rusko selhaly. Důkazy, či jejich neexistence, demaskovaly tvrzení Západu.Jaderný výbuch je jiný, řekl Deljagin.“

    Takže kopejte s bunkry, na UK dojde k „false flag“ atomovému výbuchu. Na sv. Dindy.

    Vyšlo na obskurním rasistickém webu zvedavec.org. Snad až Kchodl bude mít zase nutkání své obvyklé úvahy o „nacistických“ USA a Evropě, pak nebude muset chodit tak daleko hledat par amerických nácků ukrytých v motorkářských hospodách, v Rusku je najde přímo ve vládě, pořádající a štědře dotující evropské nackovské sešlosti za účasti Lepenenových, Wildersů, Faragů, Blocherů a Haiderových pohrobků na summitu pod záštitou Rogozina konaného nedávno v Petrohradu. Za účasti „intelektuálů“ jako je Deljagin a Dugin.

    • Petrpavel napsal:

      Jestli tyhle slátaniny sepisujete zadarmo tak jste vážně cvok …
      Možná chybně hodnotím, čtu „napřeskáčku“ – v tom případě se omlouvám.

    • vittta napsal:

      Co ono Rusko konkrétně ze setřelení MH 17 mělo?
      Pokud by snad někdo namítal, že nic pozivního, pak Rusové asi posílají na Ukrajinu týmy vojenských idiotů, kteří nepoznají civilní letadlo od ukrajinských dvouplošníků.
      Také je možné, že ukrajinští vojáci jsou idioti a sestřelili civilní letadlo místo…místo čeho vlastně?
      Co chtěli sestřelit, jaký povstalecký vojenský stroj?
      Nebo že by nakonec sestřelili to civilní letadlo schválně aby..ani se mi to nechce dopsat- aby poškodili Rusko v mezinárodní politice?
      nebo- a to už je vůbec kacířské- to ledatlo sestřelili na nečí radu, však je dost divné už to, kde se tam to letadlo vzalo.
      Komise nezávislých vyšetřovatelů si také dává načas…co tak mohou ještě navíc zjistit?
      Leda by se objevili nějaké nečekané záběry, jak ruští vojáci vystřelují raketu BUK – a to se nedá vyloučit.
      Lidé se musí udržovat pořád v napětí, nyní se řeší černí nebožáci, o těch se během měsíce třeba přestane psát, a začne se s převratnými informacemi o MH17, ty pak vystřídá diskriminace Romů, kterou plynule nahradí ofenziva povstalecké armády na Ukrajině (s vydatnou pomocí Ruska), následně se mediálně propere Řecko, s plynulým přechodem na uprchlíky, které nahradí obnovení protiruských sankcí, které přejdou k oprávněným nárokům nebohých sudetských Němců, s poukazem na české řádění, podporované KSČ.
      Přitom události v Evropě se po celou dobu mediálního boje vůbec nezmění, jdou si dál svým zatuchlým tempem, pozornost občanstva bude ale stále napjatá.

      • Rosťa napsal:

        Kdyby v tom sestřelení měl Kreml prsty, tak by světem veřejně putovalo milion důkazů. Asi tam šlo o omyl ze strany Ukrů a tak se mlží a na světlo Boží pořádně nic neleze. Ale ať už to byl kdo chtěl, odpovědnost dle mezinárodního práva leží na Kyjevu. Jen on je odpovědný za svůj vzdušný prostor. Navádět letadlo nad oblast konfliktu hraničí s debilitou.

        • vittta napsal:

          Vyloučit se nedá nic, ani to, že Putin je mimozemšťan.
          Proto je varianta viny Kremlu lehce ve hře.
          Třeba takhle mazaně:
          Putin nechal schválně sestřelit let MH17.
          Bylo jasné, že se na to přijde a označí se Rusko za vinníka.
          Mazaný Putin ale prohlásí, že to byli asi Ukrajinci a on že nic neudělal.
          Dezorientované světové veřejné mínění nebude vědět, komu má věřit.
          Putin v čase, kdy se budou politici EU dohadovat, kdo to byl, využije sankcí a přepadne Lotyšsko a Estonsko.
          Také vpochodují záhadné jednotky bez označení do Kyjeva, protože budou chtít najít vinníka sestřelení MH17.
          Putin se tomu všemu bude smát, protože je zlý.
          Putin je zlý proto, že je to Rus.
          Evropší politici pak odsouhlasí nějaké odmítavé stanovisko k agresi Ruska.
          Udělají to bez poslanců extremistických stran, protože se s nimi nekamarádí.
          ………………………………….
          Dobré, co?
          Ale proti Mainguardovi jsem stejně břídil…

          • Rosťa napsal:

            Proti Mainguardovi je každý břídil. Výjimku by mohl snad tvořit jen Laudát s Langsádlovou. Kdyby se podařilo Lysenkovi s Lepešínskou tyto dva nakřížit, měli bychom plnou republiku mladých Mainguardů a konečně světlou budoucnost. Ale to je to „kdyby“. Lysenko s Lepešínskou už asi nežijí a tak tu máme prd.

            • Ahele napsal:

              Palec nahoru a🙂. Člověče kam Vy na to chodíte?

            • vittta napsal:

              Tenhle Mainguard se tady včera omylem podepsal jako Ondřej.
              Úplně náhodou se vedle u Janiky na blogu objevil „náhodný přispěvatel“, také Ondřej, s politicky korektním příspěvkem.
              Jenže dneska ten samý Ondřej, ten „náhodný přispěvatel“, náhodně přispěl znovu,tentokrát poměrně dlouhým textem, kde cituje pasáže z článku Jiřího Dolejše z denníku referendum, na který je tam odkaz.
              Ondřej ale tak úplně neunikl pozornosti tamějších škarohlídů, kteří v něm vytušili trolla, tak v tom textu jasně deklaroval svou náklonnost ke KSČM.
              Tak si říkám, jestli to je náhoda, protože..když má člověk více nicků a trollí, může se asi snadno stát, že si ten nick splete.
              Ale samozřejmě, jen mě to zaujalo, politicky korektně nikoho neviním..

      • oh napsal:

        Ukrajinští vojáci ani nemusejí chtít něco konkrétního sestřelit. U nich stačí obyčejné cvičení s ostrou střelbou a malér je na světě.
        http://www.airways.cz/clanek/2001-10-15/tragicky-omyl-ukrajinske-armady
        Prý od té doby cvičné ostré střelby protiletadlovými raketami neprovozovali. A, podle některých ruských zdrojů, mělo jedno takové cvičení probíhat právě v době incidentu s MH-17. Údajně..
        Podobnost reakce tehdejší ukrajinské vlády a většiny dnešních vyšetřovatelů katastrofy MH-17 je zajisté čistě náhodná.

        • Rosťa napsal:

          Ve hře je ještě informace, že měl tudy letět i Putin a nějaký hňup si chtěl vysloužit generálské frčky a nehynoucí věčnou slávu.

          • jaa napsal:

            pravDa, bylo to hned ze začátku, Údajně se rusům – buď nezdála odpověď řídícího provozu, nebo ji vůbec nedostali, tak to vzali oklikou mimo UK a kterýsi pobaltský stát, prý si stěžoval NA TÉ LETECKÉ EJÚNII, ŽE JIM LÍTÁ NAD HLAVOU BEZ POVOLENÍ
            a mimo koridor. Pak tu informaci honem stopli….

      • NavajaMM napsal:

        Otázka čo mal kto zo zostrelenia MH 17?
        Myslím, že odpoveď je prozaicky jednoduchá. Donbas je od nás nejakých 1000 km a len cez jedny hranice. A aj tak som pred zostrelením MH 17 sledoval tie udalosti len okrajovo a venoval som sa hlavne práci. Čo už potom napríklad tí Holanďania a zvyšok sveta? Pád MH 17 bola taká rana medzi oči, že sa nás to týka všetkých a určite významne prispel k pritvrdeniu protiruských sankcií.
        Treba si uvedomiť, že západní stratégovia (a nielen oni) zvyknú opakovať osvedčené kroky, ktoré fungujú. Čo mal kto z potopenia Lusitanie? Znovu rana medzi oči, ktorá pozornosť celej Ameriky sústredila na zapadákov za oceánom. Psychologicky to funguje. Presne ako v Čapkovej Matke – čo presne zaznelo z rádia, keď matka strhla zo steny pušku a podala ju svojmu najmladšiemu so slovom: „Jdi“? Bola to správa o potopení školskej lode s kadetmi.
        Proste, emócie strach a nenávisť fungujú a zároveň vypínajú mozog.

    • Mainguard napsal:

      Omlouvám se tu, první část genealogie strany Rodina dítka pana Deljagina mi Google nechtíc přeložil takže dávám v originále, aby to bylo srozumitelnější.

      Rodina or Motherland-National Patriotic Union (Rodina – Narodno-Patrioticheskiy Soyuz, Партия „РОДИНА“) is a political party in Russia. It was a coalition of 30 nationalist and far-right groups that was established by Dmitry Rogozin, Sergey Glazyev, Sergey Baburin, Viktor Gerashchenko, Georgy Shpak, Valentin Varennikov and others in August 2003. It has been banned in the past from taking part in elections after complaints that its advertisements incited racial hatred. The most notorious showed dark-skinned people eating watermelon and throwing the rinds to the ground, then called for Russians to clean up their cities.[2]

      Its headquarters were located in Moscow. In the 2003 Duma elections, Rodina won 9.2 percent of the vote and ended up with 37 of the 450 seats in the Duma.

  4. Cech napsal:

    Různé emocionální reakce, které je možné přečíst i zde vychází z nepochopení základního axiomu a ten je, jak pokud možno bezbolestně transformovat současnou skoro „liberální demokracii“ na „demokracii centrální“.
    Protože řídit stát jako svoji firmu, vyžaduje použít při řízení,metody shodné s dosavadním řízením své firmy.
    No a najednou se objeví Bohúš Sobotkovic, vyjevený jako Babiš při jím neošetřené Americké kritice a zdvihá plamený meč.
    A v předsmrtelné křeči vzývá :
    „Soc. dem. také vyzvala Babiše, aby se „veřejně omluvil”. Poslanci ČSSD se rovněž dohodli, že podpoří Šinclův návrh „.
    Následně:
    „Ve středu pak Právu jakýsi nýmand Šincl řekl, že na koaliční schůzku k zákonu o pojišťovnictví přišel Babiš se složkou papírů označenou poslancovým jménem a nařkl Šincla a jeho rodinu z korupčního jednání „.
    To jediné co před námi pan Bohuslav Sobotka úzkostlivě tají, je že takto se řídí firma aby byla v současnosti akceschopná a zabezpečovala pro svého oligarchu požadované výsledky.
    http://www.novinky.cz/domaci/372663-cssd-tvrde-na-babise-jeho-metody-pripominaji-praxi-stb-zadame-omluvu.html
    To že podle našeho jediného a nyní již nedotknutelného pana AB, jakési nesourodé politické uskupení levičáků které je totálně akčně neschopné, ještě neopravňuje prohnilou a upadající ČSSD k šikanování podnikatelské sféry kterou AB doopravdy a neochvějně zastupuje.
    Tož co musíme my všíchni pochopit, jsou pravidla jak bude tento stát v budoucnu řízen jako soukromá firma AB.

  5. Mainguard napsal:

    Jinak k té slatánině, co pan Deljagin zadarmo rozhodně nepíše, se teď vyjádřím věcně. Bude to nudné, takže pro ty co si vystačí se shlédnutím mého nicku, aby si udělali jasno, doporučuji nečíst, je to nezáživné a pro neekonomy mnohdy nesrozumitelné.

    Dlouhodobá reálná apreciace jako fenomén ekonomické konvergence je to co pan Deljagin nijak nezmiňuje (on toho nezmiňuje víc, třeba nikde žádné číslo kolik nové země EU čerpaly a ještě budou čerpat financí ze strukturálních fondů a že toto už 20 let platí země staré EHS a bohatší nově přistoupivší země EU). Té konvergence, která je politickým leitmotivem pro volný trh EU, který má zásadní přínos pro uživatele, protože díky bezbariérovému trhu dochází ke

    – Snižování transakčních nákladů na celní, ochranářská a především legislativní náklady při vstupu zahraniční trhy
    – Snižování volatility cen produktů díky eliminaci kurzových rizik, v případě zemí mimo EMU naopak nemožnost (mimo fast-cycle-renewing products) využívat diskontů za velké jednorázové nákupní objemy a nutností pro tyto účely dlouhodobě hedgeovat kurzy
    – Měnící se legislativa, jednotné účetní standardy a především zákony proti praní špinavých peněz, kapitál s nejasnou vlastnickou strukturou při stanovování kvotace akcií a mutual funds pro regulaci kapitálových trhů viz Sarbanes–Oxley Act, BASEL III a z nich odvozených regulatorií – LGD (Loss Given Default), RWA (Risk Weighted Assets).

    Tradičním nástrojem mezinárodního srovnávání stupně ekonomické konvergence jednotlivých zemí je využití vztahu cenové hladiny a HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Zjištěná empirická závislost vyjádřená proloženou regresní přímkou upozorňuje na tendenci konvergujících ekonomik přibližovat se k vyspělým zemím jak z hlediska reálného HDP, tak i z hlediska výše národní cenové hladiny. Druhý zmiňovaný proces lze označit za ekvivalentní dlouhodobé apreciaci reálného měnového kurzu. Ta probíhá buď kanálem zhodnocení nominálního kurzu, nebo skrze inflační diferenciál vůči referenční zemi (v našem kontextu vůči eurozóně), či kombinací obou zmíněných.

    To je teorie monetaristů, zvláště těch, kteří lavírují nad mírou konvergence prodlužováním užívání své národní měny a podle potřeby (především jejím oslabováním, což je zločin na spotřebitele, ale naopak podpora exportérů) upravují její směnný kurz (intervencemi národní banky, což je zase zločin na daňového poplatníka)

    Za období let 1995–2005 největší posun v reálné konvergenci zaznamenaly ty země, které vycházely z poměrně nízké úrovně (Pobaltské státy), naproti tomu relativně nižší je v případě vyspělejších zemí (na což se v řadě případů zapomíná a zkreslují se tím skutečné výsledky analýzy). V reálné konvergenci mezi státy EU-5 byla v období let 2001–2005 na prvém místě ČR následovaná Slovenskem a Slovinskem. Pro srovnání jsme uvedli i případ dvou méně vyspělých zemí EU, kde na jedné straně je v konvergenci úspěšné Řecko a na druhé straně divergující Portugalsko.

    https://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/konference-seminare/gf_Brno0906_VZ.pdf

    V dotyčné tabulce 1 na str. 5 zjistíme, že do roku 2005 jsme v HDP na obyvatele v PPS byli třetí za Slovinskem a Kyprem, nicméně Kypr už v té době ztrácel ročně kolem 5%, zatímco my rostli asi o 12%. Prosím znovu si uvědomit, že měřit jen HDP per capita, jak používá pan Deljagin je nicneříkající údaj o konvergenci ekonomické úrovně, vždy je nutné tuto měřit, jak je řečeno výše „ve vztahu cenové hladiny a HDP na obyvatele v paritě kupní síly PPS“.

    Závěr?

    Charakteristickým rysem české ekonomiky po dlouhou dobu byla a posud je její relativně nízká cenová hladina vzhledem k dosaženému HDP na obyvatele v PPS. (To HDP je oproti tomu v porovnání se zeměmi EU relativně vysoké, jsme na úrovni zemí jako Slovinsko, Řecko, Portugalsko a Malta.)

    Viz zde „GDP per capita, consumption per capita and price level indices“

    http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/GDP_per_capita,_consumption_per_capita_and_price_level_indices

    Kdo by snad jel do některých z těchto zemí na dovolenou, jistě si platnost onoho zásadního vztahu pro evaluaci konvergence a tím i ekonomické výkonnosti/efektivity naší ekonomiky s těmi, co jsou na tom v HDP per capita podobně jako my, takže si ověří že „vztahu cenové hladiny a HDP na obyvatele v paritě kupní síly“ je tam oproti nám dosti jiný a zjistí to hned na letišti při ceně jízdenky na MHD při zakoupení piva v hospodě a ve finále při zaplacení hotelu. Dalším aspektům konvergence zemí EU se budu věnovat později v rovině politických a sociologických výzkumů a indexů z hlediska dalších subkategorií (důchodové systémy, zdravotní a sociální pojištění, platby a náklady na zdraví a důchody dle individuální kontribuce ve vztahu k společenské solidaritě, vzdělávací systémy a poměr příspěvku státu/občana ve vztahu k HDP a paritě kupní síly).

    • Petrpavel napsal:

      Z toho si nic nedělejte, my zahrádkáři jsem taky určitou dobu věřili že DDT je ideální nástroj pro rozvoj zemědělství a zahrádkaření a dnes je už zakázané, dětský prof. Švejcar taky tvrdil že dítě má být co nejdříve od matky (doba jeslí) a pak zase co nejdéle u matky (doba hlídaček) …
      Jsem zvědav jak dlouho vám pseudoliberálním „ekonomům“ vydrží převypravovat rady MMF, učůrávat nad nic neříkajícími statistikami, hltat anglojazyčné bláboly, opisovat své idoly …

    • okolojdoucí napsal:

      Mainguarde, Vaše „slátanina“ tentokrát nedrží pohromadě již díky dvěma odkazům, které jste sám použil.

      Ohledně odkazu na „VSEM“. Ano, do našeho slavného vstupu do EU jsme jakž tak konvergovali. Kdeže loňské sněhy jsou. Píše se rok 2015! Viz Vás druhý odkaz na „Eurostat“.

      Stačí z něj ocitovat, že „Actual Individual Consumption (AIC) is an alternative indicator better (then GDP) adapted to describe the material welfare of households“, tj. skutečná spotřeba na hlavu je vhodnější než HDP k vyjádření životní úrovně domácností. A pak se podívat, jak na tom s tímto ukazatelem jsme. Čísla jsou krutá, ke zdaleka největšímu propadu za poslední čtyři roky došlo v Řecku (to se dá i pochopit) a – světe, div se – v České republice, shodně o 9 % (!) oproti průměru EU.

      Ze sledovaných zemí došlo k výraznému nárůstu jen u Islandu (dokonce o 11% !). Pokud se Vám nezdá naše korelace s Řeky a zcela opačný vývoj oproti „zkrachovalým“ Islanďanům, podívejte se na vývoj směnného kurzu české a islandské koruny vůči euru. Ostatně, jsou přímo v odkazované tabulce č. 2. To je ta Vaše reálná apreciace???!!!

      Takže, nechte zatím Deljagina Deljaginem, stáhněte si pár základních údajů do excelu a popracujte, popřemýšlejte, já se o to také snažím, je to zajímavé. A nebojte, LGD, RWA i Sarbanes s Oxleyem Vám zatím nikam neutečou.

      • Bavor V. napsal:

        Do excelu néééé, ten dělá chyby😆

      • Mainguard napsal:

        Ne, to je depreciace, která nastala několika po sobě jdoucími zcela jednorázovým uměle vyvolaným zásahy ČNB, který zvýšil kurz EUR právě o těch 9%. To nemělo s trhem nic společného, resp. jestli ano, pak tady souhlasím s panem Zemanem, že výsledkem POSILOVÁNÍM všech parametrů ekonomiky (růst, nezaměstnanost, daňové inkaso) došlo k logickému a zcela TRŽNÍMU posilování naší měny. Tady ale pan Singer zavelel na ochranu dělnických montoven na úkor spotřebitelů v supermarketech. Jestli jste už třeba letos vyrazil někam do EU na dovolenou, pak jste těch 9% jistě poznal a ne to snad proto, že by vám někdo snížil plat..

        Takže až pan Zeman půjde po krku depreciátorům naší měny stejně jako profesorům, kteří si dovolili jím pohrdat v jeho způsobu vedení předvolební kampani v prezidentské volbě, pak v případě „honu na guvernéra“ mu budu rád nadhánět, stejně jako budu tlouct spolu s ním na bubny okamžitého přijetí eura proti dalším rizikům depreciace a dekonverze.

        • okolojdoucí napsal:

          Máte pravdu, prohodil jsem tabulky. Moc se Vám omlouvám a směju se sám sobě.

          Samotného mě ta čísla vyděsila, ale netrklo mě to hned. Ovšem, při takovém propadu cenové hladiny je naše srovnání ohledně individuální spotřeby vlastně impozantní. A smutné zároveň. Stačí si do toho promítnout, že dovozní náročnost vývozu je 75%, investic dokonce 80%, v potravinářství kolem 35%, tam se ztrácí jakýkoliv, byť teoretický, přínos „srážení“ měny. Daří se nám jakž, takž, i ČNB navzdory. Jak dlouho ještě?

          • Mainguard napsal:

            Je otázka jak se na to podíváte. Spotřebu bych nebral jako ideální faktor blahobytu, resp. „zdravého“ rozvoje společnosti. Zavání to marxovým zvulgarizovaným materialismem, jak nám vyprávěl smyšlenou anekdotu Ralph Dahrendorf, když jsem byl na studiích na LSE a co tam měl začátkem 90.let přednášku o „Erazmovcích“ – intelektuálech soudobých dějin co se postavili totalitě a dokázali rozeznat „pábení“ její snaze pomoci prostému lidu (jak komunismus tak fašismus/nacismu) , tak vyprávěl anekdotu, jak se liší soudobý dělník od toho z dob Marxových….

            Takže tak, že když by dělník v dobách Marxových dostal otázku, co udělá s obnosem, který by vyhrál v loterii na úrovni jeho jednoho měsíčního platu, takže by nejpravděpodobněji odpověděl, že by se přecpal tak, že by mu praskl opasek, nejspíš proto, že jeho fantasie a jeho základní životní potřeby neustále neuspokojené, nebyly vyšších kapacit přemýšlet jinak. Dnešní dělník by naproti tomu odpověděl, že by to dal do nějakého fondu, aby to byl vklad na platbu vzdělání jeho dětí.

            Čím se tedy oba dělníci, jejichž životy formoval a formuje kapitalismus, které prožili od sebe vzdálené na 150 let, vzájemně liší? Oba jsou stejné produkty své doby, stejně naivní, jen se liší ideovým přístupem . Ten Marxův dělník jedná jako ryzí utilitarista co nemyslí na nic jiného než na pomíjivou slast okamžiku, ten dnešní jako idealista, že vyšším vzděláním svých dětí dokáže budoucnost nějak zásadně změnit. Naivní jsou pak oba, když si myslí, že spotřeba ať ve svůj prospěch konaná nebo v širším kontextu pro společnost, je tou hodnotou, kterou má smysl sledovat.

            Daleko vyšší je třeba schopnost pochopit a změnit to, co opravdu lze, ale za podstatně vyšších nákladů než je jen jeden plat navíc. Obecně za něco takového lze považovat akumulaci prostředků pro nějaký zásadní projekt. Dříve lidé celý život /stejně jako dnes/ spořili na důchod, spořili na křtiny, šetřili dceři na věno . Proč dělali věci, které dnes jsou anachronismy? Právě proto, že peníze a jejich útrata umožňovala si leccos z toho koupit, ale na co dnes máme už zcela jiné a mnohem efektivnější ekonomické instrumenty individuálního pojištění/společenského užití daní.

            Takže Dahrendorf říká, že je daleko méně efektivní utrácet každý jeden z nás ve své individuální spotřebě za statek, který by šel pořídit kolektivně, uspokojit více lidí najednou (stejně je náročnější časově i z hlediska lidských zdrojů, aby např. někdo potřebnou informaci řekl 100x jednomu člověku po sobě, než 1x 100 lidem shromážděným najednou) a že by se měly sledovat společenské faktory a ne jen individuální spotřeba, protože jen součet oné spotřeby není vypovídají a nemultiplikuje stejný efekt jako společenská průchodnost oné spotřeby ovšem transformovaná do společenských zdrojů, resp. společenského užití nějakých zdrojů (třeba i individuálně uspořených v případě užití penze ze soukromých penzijních fondů v Británii).

            Neřku-li že zastánci tzv. Rakouské školy by vám řekli, že ne spotřeba ale podle pana Hayeka míra úspor (ano, ono je to zase to samé viz výše, dnes již zastaralé konzervativní doby, tehdy právě novodobě vznikající kapitalistické moderny) je znakem vyspělé a bohaté společnosti.

            • okolojdoucí napsal:

              O vypovídací hodnotu toho indexu se nepřu, ostatně odkázal jste ně něj Vy. Naopak, nemám nic proti odkládání spotřeby ani proti akumulaci a alokaci úspor ve společném zájmu, který přesahuje významem i náročností jen zájem individuální.

              Obávám se ale, že dnes by to Hayek za ty řeči o úsporách od Singera asi pěkně schytal. Navíc, při současném charakteru peněžní emise je levnější peníze natisknout (nakreditovat, ať jsem přesnější – ale vy mně rozumíte), než uspořit a alokovat. Stačí srovnat diskontní sazbu a inflační cílování ČNB s úročením termínovaných vkladů u komerčních bank. Naše vklady banky nepotřebují a také se podle toho chovají.

              Podobné to může za chvíli být i s vládou a rozpočtem. Jestliže náklady spojené s výběrem daní jsou cca 1,4 % z vybrané částky, pak je otázkou, zda se vůbec vyplatí je vybírat, když si stát (alespoň teoreticky) může půjčit levněji. Vtipkuji, samozřejmě, ale jen trochu, protože deficit státního rozpočtu se v posledních letech pohybuje kolem 100 mld. Kč ročně, zatímco např. roční výnos veškerých daní z příjmů je něco málo přes 250 mld. Kč. Zkuste k tomu ještě zohlednit daně s přímů zaměstnanců státu a firem se státní účastí, které jdou fakticky z jedné kapsy do druhé. To jsou poměry, co?

            • Mainguard napsal:

              Ne, teď mluvíte naprosto správně. Jak na to asi neporadím, kdybych to věděl, sel bych dělat poradce těm největším dlužníkům z EU, co ještě nad sebou nemají bič evropských států, co jim byly dluhy převedeny na hrb národních rozpočtů a jejich ochota a metody vymoci dlužnou částku je podobná jako klasické komerční exekuční firmě. Pravda, tady by se návratnost dala se větší návratnost dala více rozložit v čase, ale toho už promrhaly západní věřitelé v případě Řecka už dost. Bohužel i díky své vlastní hlouposti.

              Rakouská škola pravda dnes, jak správně podotýkáte, nemá moc finančnické opodstatnění, právě proto, že Hayek ani nikdo předtím si nedokázal představit ekvivatent měny jinaký než podložený univerzálně puncovanou „cenností“ (zlato, stádo krav, kadidlo, olej). To IT udělalo takovou revoluci, že to naše životy obrátilo vniveč více než sexuální revoluce, drogy a rock ‚n‘ roll jako vzpoura proti Hayekovsky vychovaným střadatelům, pánům řídícím a farářům, kteří měli v kampeličcce jen samé pravidelné vklady “ po troníčku“ a výběr udělali obvykle až jejich dědicové po skončení notářského řízení.

              To víte, proč spořit když úvěry jsou s minimálním úrokem, je lepší si půjčit. Inflace by zase naváděla k šetření a odložené spotřebě, ale to se dnes příliš nenosí. Až někdo přijde na to, že i bez růstu se dá pár let žít, pak to bude super. Ovšem, ono se samozřejmě žít dá, a ten kdo nedostal třeba 5 let přidáno jako já, tak ví, že není úplně nutné dostávat přidáno, když inflace je nulová a hrozí deflace, ale že je problém právě s tou odloženou spotřebou, když ji nerealizujeme pomocí individuálních úspor, ale pomoci pyramidových her ala „letadlo“, kterým se dnes říká „průběžný penzijní systém“ nebo „solidární zdravotní pojištění“. Přičemž dobře víme, jako když organizujeme onu hru jménem „letadlo“, že do budoucna prostě nebudou mladí a zdraví, co by jeho provoz drželi ve vzduchu, ale bude přibývat starých a nemocných a tím tíha nákladu co to letadlo s sebou veze.

              A proto státy potřebují růst Růstu, jak říká prof. Bělohradský, aby při stejně (nízkém) zdanění zisku jeho vyšší početností u všech subjektů na trhu nominálně vybrali více daní, a tím sanovali stále menší nutnost zaměstnávat početně stejnou lidskou sílu na jeho stále vyšší dosahování doposud nutné nebo aby stagnující výší mezd či nárazové proměnlivosti na „sezonnosti“ doposud zatím nesezonních zaměstnaneckých poměrů, pomohli „Kurzarbeitem“ k vyšším výdělkům majitelů pracovních příležitostí.

              Ale s tím nic nevymyslíme, alespoň ne dnes:-). Pěkný večer.

  6. Mainguard napsal:

    Ohledně ekonomického partnerství, o kterém tu pan Deljagin mluví, pak by měl rychle změnit rétoriku, protože se jako ekonom jen ztrapní (jako politik národní bolševik, rasista a nácek už tak učinil dávno) protože nejenže ruská ekonomika na sankce reaguje jak lakmusový papírek zvýšenou hladinu hormonů při těhotenském testu, ale ještě se nás snaží přesvědčit o tom, že snad EU je na tom hůř než když nebyla EU. Nikdo, opakuji nikdo na tom nebyl lépe, ani to Řecko (je lží tvrdit, že Řekové něco EU ztratili, ne získali, bezprecedentní 8 letý růst, jaký předtím po v období po skoncení vlády vojenské junty za éry socialisty který zadělal na státní dluhy i bez EU Andrease Papandreu, a který i bez EU zvýšil zadlužení za 15 let o 100% z původních 18% na skoro 36%) než když byl mimo EU co se týče zásadních indikátorů ekonomiky.

    A teď k tomu Rusku, pane Deljagine.

    „A je to potvrzeno. Ruská ekonomika nabírá tempo. Ovšem ne růstu, jak ještě minulý měsíc předvídal vicepremiér Šuvalov, ale propadu, jak předvídali kritici putinismu, jmenujme Putinova bývalého ministra financí, Alexeje Kudrina. Ale i on byl ve své kritice optimistou.

    Podle Ruského statistického úřadu v květnu poklesla průmyslová výroba až o 5,5%. Je to největší propad od října 2009, kdy Rusko bylo oficiálně v hluboké krizi. Tentokrát tempo propadu připomíná sněžnou lavinu s nepředvídatelným apetitem.

    Jestliže ještě v lednu ekonomika cudně rostla o 0,9%, v únoru a v březnu Rosstat hlásil – podobně mírný propad. (1,6, resp. +0,6%) V dubnu ovšem lavina ukrojila 4,5% a v květnu už tedy 5,5%. To nečekal ani Valerij Mironov, z liberálního Centra rozvoje VŠE v Moskvě. Nejvyšší ztráty hlásí zpracovatelský průmysl.

    A jestli dovolíte, připojím ještě dvě čísla: propad výroby televizorů o téměř 70% a trolejbusů o 75%. Tyto údaje jasně ukazují, kam míří kopí krize – do spotřebitelské a komunální oblasti. Otázkou pochopitelně je, jak dlouho a jak hluboko bude tato protivládní zbraň v tak citlivé oblasti zabodnuta.

    Stoupenci sankční politiky si tedy pochvalují. Je to ale rozumné a hlavně bezpečné? Podle amerického demokrata, dnes investičního bankéře a bývalého náměstka ministra financí Clintonovy administrativy, Rogera Altmana je třeba Rusku ještě přiložit pod kotel a dotáhnout to k valutovému a bankovnímu kolapsu. Finanční trhy jsou dnes, podle Altmana, nejúčinnějším nástrojem na světě, silnějším než jakákoliv armáda a zbraňové systémy

    Když připustíme, že má svou pravdu, musíme také studovat vedlejším účinky, resp. kontraindikaci takového zákroku. Na údajích o ekonomickém propadu Ruska za květen 2015 je skutečně něco pozitivního. A to, že je Rosstat vůbec zveřejnil.

    Druhou variantou je falšování statistik a pak přímo jejich utajování. To už tady taky bylo a následovat může logicky přechod k vojenskému hospodářství, tedy válečné ekonomice, jejíž smysl je jasný a přímo popírající účinné páky mezinárodních finančních trhů.

    http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/david-stahlavsky-rusko-zatim-priznava-ekonomicky-propad–1502938

    Pozn. Mainguard – slova pana Rogera Altmana do kamene tesat! Tady by bylo vhodné, aby toto doporučili marketingoví stratégové a volební poradci především Hillary Clinton, aby ve volbách vysvětlila voličům, že civilizované národy nepotřebují vyrábět nové jaderné hlavice, jako se tím teď chlubí Putin, ale drží prst na spoušti ekonomické vulnerability a tak by měli US inteligentní voliči volit levicové Demokraty a nedat tak neschválit Republikánům nesmyslné výdaje pro General Dynamics, Lockheed a Northrop hájících republikánští kandidáti Jeb Bush nebo Mike Huckabee. USA potřebuje především posilovat investice do energetických alternativ proti těžbě klasických fosilních paliv resp. posilování vlastní pozice čístého vývozce což je druhý nejúčinnější atak na země ohrožující dnešní světovou bezpečnost, na ropné emiráty včetně Ruska. Tea party kandidát Rand Paul je snad nejvíce nebezpečný, bohužel jediný trochu přijatelný kandidát pro evropské hodnoty levicového liberalismu z řad Republikánů Mark Rubio, je zatím outsiderem. Proto by měla EU dát jasně najevo US voličům, že podporuje současnou Obamovu administrativu která nemá alternativu v evropské spolupráci a v posilování evropské bezpečnosti proti nezodpovědnému přístupu amerických Republikánů.

    • Mainguard napsal:

      opět mi tam vypadla slova….“(je lží tvrdit, že Řekové něco vstupem do EU ztratili, ne získali, bezprecedentní 8letý růst, jaký v období po skončení vlády vojenské junty za éry socialisty Andrease Papandrea, v takové výši nikdy neměli, za toho Papandrea, který zadělal na státní dluhy naprosto sám a bez EU a který i bez silného eura zvýšil zadlužení ekonomiky za 15 let o 100% z původních 18% na skoro 36%),

Komentáře nejsou povoleny.