Vládci a diktátoři


Kolik zemí, tolik snad systémů vládnutí. Tady ve Střední Evropě jsme zvyklí spíše na parlamentní systém, kdy politiku i ekonomiku určuje vláda, kterou má hlídat parlament. A platí to i monarchiích. Takže presidenti či monarchové jsou spíše okrasou a jejich hlavním posláním je jakási moderace mezi stranami jak ve vládě, tak v parlamentu.

Pak tu existuje ještě polopresidentský systém ve Francii, kdy přímo volený president má dosti silnou posici a i vláda spíše stojí i padá s ním. Opakem je pak Německo, kde podobnou posici zastává kancléř.

Jenže jsou státy, kde nejvyšší představitel má i nesilnější slovo. Jsou to vlády se systémem presidentským nebo jsou to monarchie jednoho vládce. Ty se vyskytují zejména v muslimských zemích.

A známe také systémy muslimské parlamentní, kde sice vládne buď president nebo premiér, ale veškerá jeho rozhodnutí musí schválit nejvyšší náboženský představitel toho kterého státu.

Je příznačné, že v zemích, kde je jen jeden vládce, bývá problém s tím, co vznosně nazýváme „lidská práva“. Takže by se dalo říci, že monovládci jsou vlastně diktátoři. Ale takto paušálně to brát nesmíme. Třeba stát, kde velká část obyvatelstva nemá dostupnou lékařskou péči, kde existuje a vykonává se trest smrti, kde jsou potlačována různá hnutí, kde policie téměř beztrestně zabíjí část svých občanů, kde armáda zabíjí občany v jiných státech, kde ve věznicích jsou vězni podrobováni mučení a nebo kde státní instituce šmírují své občany, se nazývá demokratickým, protože tak se to sluší a patří.

Třeba stát, kde práva žen jsou omezena na souhlas otce či manžela a nebo kde nesmí vykonávat určité činnosti vyhrazené pouze mužům se nezve diktaturou, protože je to „náš“ velký dodavatel ropy.

Ale stát, kde je (dnes už spíše byla) velká náboženská tolerance a ochrana církevních i historických památek bez ohledu božstvo, kterému byly zasvěceny, se nazývá diktatura, protože to tak chce nejdemokratičtější president Světa.

Stát, kde je na dost vysoké úrovni zdravotnictví a péče o občany, se sice diktaturou nenazývá oficiálně, ale v podtextu všech proslovů se tak děje.

Jsou státy, kde president musí jezdit v opancéřovaném voze a všechny jeho návštěvy u jeho vazalů jsou podmíněny bezpečnostní buzerací, protože je tam zvykem nepohodlné představitele odstřelovat. Jsou státy, kde president klidně může jít uprostřed průvodu a je si jist svým bezpečím, protože jej lidé mají rádi.

keep america clean

Kdo jsou tedy ti vládci a kdo jsou tedy ti diktátoři? Zemím, kde je president opravdu mocný je společná jedna okolnost. Jsou to státy s velikým počtem obyvatelstva různého národnostního složení. A pro zachování jejich celistvosti a bezpečnosti je určitý druh omezování nutný. I v rámci bezpečnosti Světa. Pokud by se totiž některý z těch států dostal do varu, mohlo by to přinést komplikace celosvětově.

Bavor podpis_rexAP

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

34 reakcí na Vládci a diktátoři

  1. vonrammstein napsal:

    Stejně se to stane, můj pane. Jen si netroufám odhadnout, kdy a odkud přesně to přijde,.

  2. Cech napsal:

    Problém který se nyní řeší u nás je těsně spjat s budoucností.
    Demokracie ve své standardní podobě ( demo krátis – vláda lidu ) v příštích letech u nás změní tvář.Vydá se s pravděpodobností P = 0,86 cestou oligarchie neboli „rad moudrých“.
    To podstatné a naprosto hmatatelné je ono budoucí omezení volebního práva a přímé demokracie.
    Cílem je, aby díky minimalizaci mezd ovčané svými hlasy „donutili vládu“ ke stále většímu zadlužování.
    Současná ekonomická krize v každém případě ukazuje, jakým směrem se bude vyvíjet liberální demokracie, v níž nyní žijeme.
    Protože americký filozof Francis Fukuyama před 20 lety prohlásil, že jde o konečné stadium uspořádání společnosti.Proto ta snaha o křečovité udržení dnes již „centralizované demokracie“, neboť pouze ona je schopna zabezpečit euroamerický svět tak jak jej známe nyní.
    Proto tento euroamerický svět právě nyní transformuje onu standardní demokracii na “ demokracii centralizovanou“.
    Snahou oligarchů je přesvědčit veřejnost, že vládnutí je natolik složité, že se vlastně mění v rozhodování o záležitostech spojených s vědou a technikou, ekonomií a sociologií.
    Potom takto totálně složité vládnutí, díky své složitosti už je tak složité, že mu prostě běžná zastupitelská demokracie přestane stačit.
    Proto nejen naši oligarchové jednohlasně tvrdí, že kromě politiků je do vládnutí nutné zapojit byznys na jedné, a řízený (oligarchy) občanský aktivismus na druhé straně.
    Proto je tou černou můrou pro naši rozvíjející se „centralizovanou demokracii“ politický systém s více jak dvěma silnými stranami a jakékoli prvky přímé demokracie.
    Tím ukázkovým problémem co může vzniknout, když se nepodaří udržet onu potřebnou linii směřující k „centralizované demokracii“ je přímá volba prezidenta.
    Zde je snad nejlépe viditelné jak Česká vláda musí protlačit novelu Ústavy, kterou předložil ministr pro lidská práva rovnost příležitostí a legislativu, Jiří DienStBier, tedy vlastně ČSSD. Tento návrh na okleštění pravomocí prezidenta byl vládou schválen, vzhledem k tomu, že plní zadání našich i zahraničních oligarchů.Tímto se ČSSD snaží eliminovat živelnost, která vznikla po předem neošetřeném zákonu umožňujícímu vyjádření jakési lůzy.
    Z daného jasně vyplývá, jak „nebezpečné“ je ponechávat pouze politiky při zastupování životních zájmů oligarchů.Proto také byla zvolena jiná cesta, cesta přímého rozhodování oligarchů ve vládě a jak je již nyní patrné, tak v budoucnu tento problém již nevznikne.
    Proto také americký politolog Fareed Zakaria tvrdí, že dnes už nepotřebujeme více demokracie, ale naopak méně demokracie.
    Tož takto velice složitě se buduje „centralizovaná demokracie“, která jediná umožní jak zakonzervování tak vlastně transformaci „liberální demokracie“, v níž žijeme prý nyní.

  3. Mainguard napsal:

    Cechu,

    Souhlasím s tím, že meritokracie je teď v kurzu a oligarchové, co „makají“ a nemají čas na politiku včetně „podružností“ jako je parlamentní žvanírna táhnou. Ovšem tento přístup je náběh ke korporativistickému syndikalismu s fašistoidními prvky (pakliže se k tomu připadá xenofobie a rasismus a islamofobie, oboje živené Zemanem a obskurními národoveckými sektami Klausovců, Hájkovců, Volfových, Bobošíkových až po Konvičkovce či radikály ala Dělnická strana). Bohužel lidé, co stáli naposledy v pořadu M. Jílkové v pořadu „Máte slovo“ na straně pana Kouhouta, příliš dobrou reklamu jedné ze zásadních evropských hodnot, osvícenskému humanismu s důrazem na jedinečnost lidského individua, v tom pořadu neudělali.

    Díky za připomínku jména amerického sociologa indického původu Fareeda Zakarii. Mám rád jeho analýzy a četl jsem od něj knihu „Budoucnost svobody“, myslím, že ona je daleko více zásadním průlomem do vnímání našeho „konce dějin“ než tradiční mlácení prázdné – „pravo-levé“ slámy, která nikam nevede. Na britských listech vyšla výborná recenze této knihy, rád bych pár, pro mě zásadních odstavců, zde odcitoval.

    *******

    První okruh se týká vztahu politické demokracie a ústavního liberalismu. Demokracie je v knize chápána jako vláda lidu a její podstatou jsou otevřené, svobodné a regulérní volby (jak kdysi vysvětlil Samuel P. Huntington). Ovšem liberální demokracie kromě svobodných voleb charakterizuje i ústavní liberalismus, kam patří: vláda práva, oddělení jednotlivých mocí (zákonodárné, výkonné a soudní), ochrana základních svobod projevu, shromažďování a vlastnictví, rovnost před zákonem, nezávislost soudů, ochrana menšin a rozvinutá občanská společnost. Pokud něco z toho chybí čí slábne, potom liberální demokracie se mění v neliberální demokracie. Základní rozlišení vede tedy mezi liberální a neliberální demokracií. Zakaria uvádí, že k liberální demokracii patří také oddělení církve od státu (s. 25) a nezávislost univerzitního systému (s. 126).

    Farred Zakaria vytrvale připomíná, že svoboda a demokracie mohou jít proti sobě. Např. V USA otroctví a rasová segregace byly zakotveny na Jihu právě díky demokratickému systému (s. 27). Zakaria připomíná, že svoboda vedla k demokracii a ne naopak (s. 37). Řecké kořeny západní svobody se přeceňují a je přehlížen přínos antického Říma. Právě ten nám odkázal vládu práva, rovnost před zákonem a nutnost omezovat vládní moc. K rozvinutí západní svobody paradoxně přispěla i římskokatolická církev , když se vytrvale stavěla proti moci stáru a omezovala vládu panovníka (s. 41). Vzpomeňme si jen dlouholetá boj o tzv. investituru.

    Zakaria naléhavě upozorňuje, že demokratizace společnosti za určitých podmínek může vést k omezení liberálních svobod. Předně se to týká zemí, kde nejsou ještě dostatečně zakotveny základy ústavního liberalismu. Do rozdělené společnosti vnáší příchod demokracie nacionalismus, etnické konflikty a dokonce válku (s. 141). V prostředí se silnou etnickou orientací demokracie není tak v zásadě uskutečnitelná. Ve svobodných a regulérních volbách mohou klidně zvítězit rasisté, fašisté a separatisté, kdysi varoval americký diplomat Richard Holbrooke.

    Napětí mezi liberalismem a demokracií existuje i v rozvinutých západních zemích, včetně Spojených států amerických. Proces demokratizace, zahájený zde v 70. letech minulého století, sice přinesl mnoho dobrého, ale také řadu nových závažných problémů. I rozvoj tzv. přímé demokracie přinesl nemalá úskalí. Tyto problémy demokratizace a tato úskalí přímé demokracie pak tvoří třetí okruh problémů, na který bych chtěl dnes poukázat. Těch problémů a úskalí je několik. Konkrétně zhruba šest.

    Za prvé demokratické reformy fakticky vedou k nadvládě menšin. Washington podle Zakarii ovládají době organizované zájmové skupiny – lobisté a aktivisté. Růst těchto zájmových skupin údajně připravil americkou vládu o akceschopnost (s. 215). Americkým vládám se nedaří dostatečně omezovat vládní dotace, rušit nepotřebné vládní programy a snižovat vládní výdaje. Politiku začaly ovládat malé a horlivé skupiny. Nebývalé vzrostl význam odborníků na získávání finančních příspěvků, profesionálních konzultantů, odborníků na průzkum veřejného mínění, aktivistů, ideologů a právníků. Tato nová a neobyčejně mocná vrstva má ovšem méně kontrolních mechanismů než ty předchozí.

    Za druhé rozvoj přímé demokracie způsobuje rozpad vládního systému (s. 291), Zakaria uvádí příklad Kalifornie. Zde legislativa státu ztratila moc nakládat s finančními prostředky. Až 85% kalifornského rozpočtu je mimo kontrolu zákonodárného sboru nebo guvernéra. Většina rozpočtu státu je rozdělena předem. Referenda diktují politikům, co mají dělat. Většina rozhodnutí se děje prostřednictvím abstraktních zákonů a formulí. Politikům je ponechána odpovědnost, ne však již pravomoc. Požadavky občanů si přitom protiřečí. Občané chtějí snížit daně a zároveň požadují zlepšit služby, což fakticky nejde. Kalifornie ztratila výkonnou správu, prvotřídní školy a skvělý dopravní systém. Na jaře 2001 se několikrát ponořila do tmy kvůli výpadkům energie.

    Řešení krize demokracie podle Zakarii nespočívá v tom zavádění přímé demokracie, potřebujeme naopak ne více ale méně demokracie (s. 313). Možným řešením je posílení principu delegování, zastupitelství. Určité pravomoci by se delegovaly na nevolené instituce, rozhodující moc by však zůstala v rukou lidu prostřednictvím volených zástupců (s. 320). Na tomto principu funguje například federální banka či komise pro cenné papíry. V tomto duchu si lze představit i vznik nezávislého daňového federálního orgánu. Kongres by určil obecné cíle a pravidla a na jejich základě by pak se vytvářela daňová legislativa. Nakonec by Kongres hlasoval o zákonu, ale nesměl by přijímat dodatky. Cílem je vyhnout se tlakům krátkodobé politiky a vnést do rozhodování dlouhodobé uvažování. Proto nutno lépe než dosud vyvažovat vůli většiny a práva menšin čili obecněji demokracii a svobodu. Je třeba obnovit a inovovat složitý mechanismus pojistek a brzd, který zahrnuje i nepřímé volby, spolkové dohody a moc nevolených skupin. Nemělo by zde platit, že „vítěz bere vše“.

    ******

    Podle mého brilantní analýza, kdy bohužel současné recepty (více osvícených oligarchů, co makají nebo anarchii přímé demokracie, obstrukcemi různých ekologických organizací ala „Zachraňme střevlíka“ může menšina blokovat záměry většiny) jdou spíše cestou do chaosu a neschopnosti cokoli prosadit, protože nic nebude nikdy vyhovovat všem a najdou se ti, co budou protestovat proti všem a všemu.

    • K-k. napsal:

      nějak jste to vaše pojednání odbyl – koreferát by měl být delší…

    • Cech napsal:

      Velice se omlouvám ale mým cílem bylo ukázat, jakým způsobem je a nadále bude u nás masmediálně, tedy pomocí šablon masmediální manipulace realizován přechod k oligokracii.
      Fareed Zakaria vždy vycházel ze sektářského členění společnosti, proto je nyní při transformaci „liberální demokracie“ na „centalizovanou demokracii“ tak aktuální.
      Ten cíl který je nyní již naprosto zřetelný, je ten že se s ( demo krátis – vládou lidu ) v příštích letech u nás v podstatě nepočítá a že tuto změnu zabezpečuje a bude zabezpečovat ČSSD, pokud se nestane zázrak a ČSSD při maximální podpoře oligarchů a jejich médii v roce 2017 nespadne pod 10 %.
      Snažil jsem se ukázat jak bude vybudován do budoucna model dvou silných stran tedy ČSSD a ANO – > no a potom ten malinkatý bezvýznamný politický zbytek stran a hnutí.
      Cílem v žádném případě nebylo poukazovat na to jak lůza svoji hrabivostí likviduje „vznešené cíle“ oligarchů ale jak budou oligarchové postupovat v budoucí transformaci „naší (své) demokracie“.
      Tož tento rozběh již byl odstartován a naší povinností je jej správně pochopit.

      • okolojdoucí napsal:

        Ono to dělení systémů dle „matematických“ kritérií asi moc zásadní není. Rozdíl mezi demokracií a oligarchií je často rozostřený – viz Anglie na přelomu 18. a 19. století. Zajímavější mi přijde Weberovo rozlišování systémů podle zdroje autority vlády, tj. zjednodušeně řečeno na moc vycházející z tradice, z charismatu vládce či ze zákona.

        My máme vládu zákonnou, jako tradiční či dokonce charismatickou by ji označil asi málokdo. Určité charizma (i negativní se počítá) má snad jen president Zeman a dočasně ministr financí Babiš. Autorita vlády pak stojí i padá s autoritou zákona. To by si měli uvědomit hlavně naši legislativci, ale i celá justice.

        Pro mě osobně jsou rozhodující hodnoty zastávané a prosazované vládnoucí mocí a to, jak se tyto hodnoty „zhmotňují“ v konkrétních cílech vlády a prostředcích k naplnění těchto cílů vládou užitých.

        Z tohoto úhlu pohledu lze naši vládu nazvat tak maximálně „obslužnou“. Vyjadřuje jednotlivé partikulární zájmy tak, jak je dokáží vlivové skupiny „zadministrovat“. Zvláštní roli „převodových pák“ zde hrají politické strany, ty se i vzhledem k výši příspěvků ze státního rozpočtu stávají i podnikáním svého druhu (viz Úsvit a jeho „logistická“ návaznost na Věci veřejné). Nazval bych to partikularitou „na kvadrát“. Teoreticky lze takový participativní model demokratické vlády pojmout obdobně jako působení neviditelné ruky trhu, tedy cíle vlády jsou výsledkem průniku jednotlivých partikulárních zájmů, jde o hledání shody a vyrovnávání protikladných zájmů. Člověk ovšem cítí (v poslední době přímo hmatatelně), že se tu jaksi vytrácí vlastní raison d´Etat, tedy to, co by mělo jednotlivé partikulární zájmy nejen spojovat, ale i překračovat, a to i z časového hlediska pohledem jednotlivých volebních období.

        Další otázkou pak je, zda současná forma vlády již a priori nevylučuje velkou část občanů s jejich zájmy z přístupu k „obslužnému“ systému. Nemáme to skrytý (a velmi vysoký) majetkový census?

        Vůbec nejdůležitější však je vliv a způsob prosazování cizích, chcete-li vnějších, zájmů. V tomto světle pak Zakariova doporučení znějí úplně jinak. Je to vlastně takové moderně přelakované volání po nám dobře známém „klidu na práci“ pro ty, co tomu, na rozdíl od nás, obyčejných lidí, opravdu rozumí. No, a Brusel či ECB zase potřebují více klidu na práci od handrkovaní s národními reprezentacemi. Míra participace na jejich rozhodování je opět zjevně asymetrická, navíc do značné míry skrytá. Jejich moc je pak často opřena nikoli o zákon (o charizmatu či tradici ani nemluvě), ale zcela bez okolků o peníze a jejich distribuci (dotace, úvěry, státní dluhopisy) – viz otázka přímého financování vlád a případného výkupu eurobondů ze strany ECB.

        Konec koreferátu🙂

    • vittta napsal:

      Tento text je nádherně teoretický. A tak má také politický text, propagující určitý politický směr vypadat. Hodně slov, hodně demokracie (socialismu, humanismu…dle libosti) ale výstup žádný, alespoň ne takový, který by se dal prakticky použít, nebo byť jen pochopit.
      Jakmile KDOKOLIV takový text uchopí, bude autorem zákonitě rozmetán, protože výkladů je tolik, že je nelze spočítat a lze je také libovolně měnit.
      Za klasický politický výkal bych označil tento nenápadný bod:
      ……“jedné ze zásadních evropských hodnot, osvícenskému humanismu s důrazem na jedinečnost lidského individua,….“
      Jak se to krásně čte, jenže jak jsem si všiml, ne každému lidskému individuu je tato hodnota dopřána.
      Tak se stalo, že v textu je vyprášen náležitě prezident Zeman (jak jinak), a další nehodní, kteří jsou nenápadně propagandisticky smíchány naprosto klasicky s DSSS, to aby každý vzdělanec viděl, s kým se Zeman a spol. kamarádí.
      Však DSSS je legální jen a právě proto, aby se mohlo kultivovaným občanům ukázat, jak to nemá vypadat, a vskutku si tuto partaj „demokraté“ pěstují jako růži, protože je pro velkou většinu občanů naprosto nevolitelná i v případě, že názory voliče jsou de-facto stejné, jak je DSSS hlásí.
      V podobné roli se třeba ocitl Adolf Hitler, který slouží popagandistům všech směrů jako příklad viny a jednání jeho oponentů.
      Tak se nám stalo, že do role Hitlera se dostal Miloševič, Hussajn, Asad,Putin, Kim-Ir-Sen,ale třeba také Zeman a mnoho dalších politiků, kteří měli vesměs společné to, že jejich činnost nikdo přesně nezná, stejně, jako skoro nikdo nezná myšlenky samotného Adolfa Hitlera.
      A jevy, které jsou v rozporu s krásnými idejemi evropské civilizace?
      No ovšem, jsou tady, je tady rasismus a xenofobie a…komunismus, když je třeba, ale tyto jevy nejsou způsobeny zkušenostmi občanů, kteří jsou tak pozorní, že se dívají kolem sebe, ale prostě tím, že je rozdmýchávají různé sekty, Zemanem počínaje,a DSSS konče.
      Jinak…jinak by zavládl mír a ještě větší blahobyt na tomto zlém světě, který je právě proto tak zlý, jak zlí jsou jeho malí, ale vytrvalí Hitlerové, se Zemanem a Putinem v čele,(momentálně, změna vyhrazena)

  4. NavajaMM napsal:

    Článoček hovorí o vládcoch (diktátoroch) a systémoch vládnutia, no treba si uvedomiť, že treba rozlišovať osobu a úrad, že osoba vládcu je smrteľná, ale spoločnosť a životaschopná krajina môže mať podstatne dlhší (alebo kratší život). Keď sa pozrieme do histórie, smrť výnimočne schopného alebo mocného vládcu predstavovala vždy kritické riziko pre štát. Takže nielen ľudské práva v diktátorskom režime sú problémom. Mimoriadne silná osoba vládcu, ktorá stelesňuje úrad, zároveň existenciu úradu ohrozuje svojou smrťou.
    Napríklad Ľudovít XIV, kráľ Slnko, ktorému sa pripisuje výrok „štát som ja“, svojou smrťou predznamenal koniec monarchie vo Francúzsku – jeho následníka sťala Francúzska revolúcia.
    Poučný je príklad Luxemburgovcov v Čechách. Výnimočne schopný Ján ešte za života cieľavedome pripravoval Karla na to, že bude jeho nástupcom a tak po bitke pri Kreščaku, kde Ján padol, nevznikli žiadne pochybnosti a prechod moci bol prirodzený a kontinuálny.
    *
    Na druhej strane, etalón stabilnej demokracie – Švajčiarsko. Keby som si mal hneď teraz bez googlu spomenúť na jediného švajčiarskeho štátnika, tak sa v rozumnom čase nechytám.

      • Petrpavel napsal:

        V Reportérech ČT říkali šest milionů.
        Určitě to zařídil Babiš, stejně jako tu kontrolu na bábu “
        Báchorky. Babiše nemusím, nebudu je nikdy volit, ale je vidět jak se ho naše podnikavecko-politická „smetánka“ bojí a jak ho nenávidí. Babiš je pravice, ostatní je „pravice“.

        • Petrpavel napsal:

          Mě to prostě vymazává a vymazává text😦 .
          Takže prosím doplňte si :
          … na bábu „podnikavku“ co se bála v pořadu Máte slovo Jílkové kontrol tržeb podle jím navrhovaného zákona, a to hned druhý den po vysílání…“.
          Báchorky ….

        • čtenář napsal:

          palec dolů!!!
          je zcela jedno kdo dal příkaz,protože ničit obilí je svinstvo

          • oh napsal:

            Souhlasím, že ničit obilí je svinstvo. Ale jedno to není – ten pablb, co příkaz vydal, by měl na státní útraty vyfasovat slušivou teplákovou soupravu a projít dlouhodobou rekvalifikací na výrobu pytlíků, registračních značek či jiného oblíbeného vězeňského sortimentu.

            • NavajaMM napsal:

              Áno, je to minimálne trestný čin všeobecného ohrozenia.
              A spáchali ho aj tí traktoristi,
              ktorým vraj to bolo proti srsti.

            • jaa napsal:

              Babiš si zřejmě podřezává větev sám… žádnej strom nerioste do nebe a i koblihářům to dojde.i

              • Bavor V. napsal:

                Jenže je tady ještě nejedno jenže…
                Proč se ten chudák původně dostal do problémů až k exekuci? To nebyla Babišova práce.
                A když dostanete výpověď s rozhodnutím o vyklizení, pak je vaší povinností vyklidit. Jinak přijde exekutor a vyklidí sám.

            • čtenář napsal:

              pane Bavore,
              dejte odkaz na tu exekuci,děkuji.

            • čtenář napsal:

              jsem si myslel,že máte na mysli nějakou novou exekuci,nikoliv TU starou exekuci,která byla před tím než Rada prodal firmu Agrofertu,exekuci z roku 2010.

              • Bavor V. napsal:

                Samozřejmě jde o TU starou. Kdyby nebyla, nebyly by následné problémy. Znáte to. Příčina – následek.

            • Petrpavel napsal:

              Bavore jste velký optimista
              Onu starou známou věc že příčina produkuje následek mnozí rádi zapomínají. Nejen v tomto případě, už se toho tady naprobíralo dost a dost, v politice, v hospodářství, v lidských vztazích …

      • NavajaMM napsal:

        V určitom zmysle to OT nie je. Je to v menšom spor o územie a je vidieť, že príslušný funkcionár má sklony použiť všetky dostupné prostriedky na presadenie svojej vôle bez ohľadu na „kolaterálne škody“. Keby bol hlavou štátu, tak by použil možno aj armádu.

    • Slim napsal:

      Vilém Tell🙂
      Jednoroční klouzavý mandát hlavy státu ve Švajcu je inspirativní. Je jenom otázka, lze-li ho uplatnit ve větších populacích…

      • NavajaMM napsal:

        Slim, tým Tellom ste to zatĺkli, lebo asi aj bez googlu sa vie, že je to štátnik porovnateľný s Robinom Hoodom.🙂

        • Slim napsal:

          No právě, ten, který sebral Švýcarsko Habsburkům.🙂
          Aby si přišla na své taky pravá hemisféra, tady sestřeluje jabko s hlavy svého synka Gemmyho. (Pryč s monarchií, Navajo!🙂 )

          Stůj, ani se nehni!

  5. čtenář napsal:

    pane Bavor,
    tak tady máte,kromě jiného,informace o té původní exekuci.

    Největší zaměstnavatel na Znojemsku se základním kapitálem skoro čtvrt miliardy korun, pro kterého pracuje ve více než dvaceti střediscích tři sta padesát pracovníků, chová tři tisíce kusů hovězího dobytka, kolem čtyřiceti tisíc prasat a obhospodařuje přes devět tisíc hektarů půdy nejen na Znojemsku, ale i v sousedním Třebíčsku a Břeclavsku. Kromě toho má své filiálky i na Slovensku a v Rumunsku.

    V elektronickém výpisu z obchodního rejstříku se u firmy Agro Jevišovice objevil v říjnu příkaz na provedení exekuce prodejem podniku. Jak k tomu došlo a jak se tato věc vyvíjí?

    S jedním dodavatelem, který nám dodával hodně nekvalitní zboží, jsme se rozešli a on se s námi nechtěl domluvit. A řešili to tímto způsobem, tedy exekucí. Částka je už ale v tuto chvíli zaplacená a exekuce stažená. Chybí už jen vymazání záznamu z rejstříku. Dneska je bohužel úplně běžné, že vás někdo chce tímto způsobem poškodit. My nyní naopak připravujeme na stejnou firmu žalobu k soudu.

    Zdroj: http://znojemsky.denik.cz/serialy/rada-agro-jevisovice-majoritni-podil-vlastnim-ja.html

    • Bavor V. napsal:

      Neznám pozadí, ale pokud někdo dodával nekvalitu, tak jej měli nějak jinak vypovědět, ale pouhé neplacení – jak z toho vyplývá – není způsob. Nějaká žaloba ex post, je na nic. Ta asi měla být první. Za nekvalitu. Takže kdož ví…

      • čtenář napsal:

        to pozadí nemusí znát nikdo,ale o exekučních mafiích a jejich praktikách jsme slyšeli snad už všichni.

        • Bavor V. napsal:

          Ale ano, může být. Jenže já vám dám jiný případ. Vycházím přitom z informace že částka byla uhrazena. Pokud by vám třeba váš operátor začal dělat nějaké problémy, třeba časté a neodůvodněné výpadky signálu, můžete to řešit tím, že nezaplatíte fakturu? Nemůžete. Musíte dát výpověď a v případě, že prokážete z těch výpadků nějakou škodu, lze to prohnat i soudem. Ale pokud jen nezaplatíte fakturu, tak si vás ten operátor také „podá“ přes exekutora. A podle toho, že nakonec zaplatili, tak v tom vidím spíše tenhle případ. Ale neznám pozadí a mafii nevylučuji.

          • čtenář napsal:

            ano,s tímto souhlasím

            ale kde je ta „pravda“ se stejně brzy dozvíme,dávám ruku do ohně na to,že to nebude trvat ani do tohoto pátku,kdy vyjde prohlášení o celém tomto sporu,z něhož vyplyne,že pan Rada je ten nejhorší pekelník a Agrofert je ten poškozený anděl.

            Nic to ale nebude měnit na mém názoru,že ničit obilí je svinstvo.

  6. čtenář napsal:

    proč bychom ale měli čekat tři dny,že ano

    Stanovisko koncernu Agrofert ke sporům se společností AGRO Boskovštejn

    16. 6. 2015

    V některých médiích se objevily informace o sporech mezi společností AGRO Jevišovice (náležející do koncernu AGROFERT) a společností AGRO Boskovštejn. Objevují se také hrubě zavádějící a nepřesná tvrzení, podle kterých společnost AGRO Jevišovice zlikvidovala vysázené rostliny společnosti Agro Boskovštejn. Společnost AGROFERT považuje za nutné uvést tyto informace na pravou míru.

    S panem Radou, jednatelem společnosti AGRO Boskovštejn, vedeme několik soudních sporů. Obchodní vztahy mezi p. Radou a společnostmi koncernu AGROFERT jsou dlouhodobě komplikované, a to nikoliv zaviněním na naší straně. Pro dokreslení celé situace považujeme za důležité uvést, že skupina Agrofert vlastní přes 70 společností podnikajících v ČR v zemědělství. S žádnými osobami, od kterých v minulosti AGROFERT zemědělské firmy koupil, nevedeme žádné soudní spory, pan Rada je výjimkou. Skupina AGROFERT převzala společnost AGRO Jevišovice a.s., vlastněnou původně p. Radou, v průběhu února a března 2011. Prodej firmy skupině AGROFERT byl pozitivně vnímán a vítán ze strany zaměstnanců, obchodních partnerů, majitelů půdy, státních orgánů i starostů okolních obcí. Společnost se při převzetí nacházela na pokraji krachu, byla v dlouhodobé platební neschopnosti, čelila desítkám žalob věřitelů, několika návrhům na insolvenci a řadě exekucí, měla vysoké dluhy i na nájemném a výplatách zaměstnancům. Firma také zásadně zanedbávala péči o půdu, o vlastní technologické vybavení, chovaná stáda vepřů i skotu trpěla špatnou výživou a byla napadena řadou chorob. V mediálně známém vysoce ztrátovém chovu krokodýlů se zvířata nacházela v neuspokojivých a stísněných podmínkách. Při převzetí provedla skupina AGROFERT fyzickou inventuru stavu majetku v AGRO Jevišovice. V rámci inventury se mj. nedohledaly stroje v hodnotě více než 2,5 mil. Kč a zjistily rozdíly v zásobách ve výši přes 12,5 mil. Kč. Zároveň se oproti účetní evidenci objevila řada neevidovaných závazků, mj. pokuta od ÚOHS ve výši 8,2 mil. Kč, žaloba pojišťovny AGRA ve výši 1,8 mil. Kč a série dalších pokut, penále a soudních nároků v řádech milionů Kč. Výše nedobytných pohledávek, které byly ke dni transakce v účetnictví AGRO Jevišovice vedeny bez opravných položek, pak dosáhla několika desítek milionů Kč.

    K problematice neoprávněného osetí lze uvést následující:

    Jeden ze sporů spočívá v tom, že p. Rada neoprávněně osel pozemky, u kterých věděl, že mu na nich v krátké době skončí podnájemní smlouva. Společnost AGRO Jevišovice i přes toto neoprávněné jednání p. Rady opakovaně nabízela p. Radovi nadstandardní finanční náhradu za vrostlé rostliny a vyčerpala veškeré možnosti, které by mohly vést k dohodě o řešení vzniklé situace. Pan Rada se naopak rozhodl tuto jednotlivost vytrhnout ze souvislostí a medializovat.

    Pro úplnost uvádíme přehled souvisejících skutečností vztahujících se k tomuto neoprávněnému osetí:

    1) Pronájem uváděných pozemků řešila Smlouva o podnájmu pozemků ze dne 1.2.2011, uzavřená mezi společnostmi AGRO Boskovštejn s.r.o. (zastoupená jednatelem p. Bohumírem Radou) a AGRO Jevišovice a.s. (zastoupená členy představenstva p. Antonínem Kyjovským a p. Jiřím Heimlichem).

    2) 24.7.2014 Státní pozemkový úřad informoval AGRO Boskovštejn, resp. p. Radu, že na předmětných pozemcích proběhnou komplexní pozemkové úpravy, v jejichž důsledku smlouva o podnájmu zanikne k 1.10.2014, v rozsahu týkajícím se katastrů dotčených touto komplexní pozemkovou úpravou.

    3) Přestože p. Rada věděl, že podnájem pozemků dotčených touto úpravou k 1.10.2014 končí, tak pozemky na konci září 2014 a v dubnu 2015 neoprávněně zasel.

    4) V průběhu zimy a jara 2015 kontaktovali zástupci AGRO Jevišovice opakovaně p. Radu s návrhem smírného řešení situace a s nabídkou nadstandardního finančního vypořádání. P. Rada žádnou z nabídek nepřijal.

    5) Společnost AGRO Jevišovice se na základě nově uzavřených nájemních smluv oprávněně přihlásila do veřejného registru půdy (LPIS), a tím jí vznikla povinnost dodržovat pravidla správné zemědělské praxe – což jí bylo znemožněno neoprávněným chováním společnosti AGRO Boskovštejn.

    6) AGRO Jevišovice konzultovalo možnosti řešení vzniklé situace s dotčenými orgány státní správy.

    7) Na základě těchto konzultací a kvůli nemožnosti dohody s p. Radou společnost AGRO Jevišovice přistoupila k nápravě situace a své pozemky s péčí řádného hospodáře ošetřila běžným schváleným neselektivním herbicidním přípravkem.

    8) Společnost AGRO Jevišovice se beze zbytku řídila právním řádem ČR.

    Všechna výše uvedená fakta můžeme doložit písemnými dokumenty.

    http://www.agrofert.cz/?3760/stanovisko-koncernu-agrofert-ke-sporum-se-spolecnosti-agro-boskovstejn

Komentáře nejsou povoleny.