CHLAP – Jiří Knopp


   O sobě nemám valného mínění. Obtloustlejší, vyjevený, brýlatý muž, který má sexepílu tak na dvě kávové lžičky. Dostanu-li otázku, začnu nervózně pokašlávat a při odpovědi koktat. Jo, to Pepa Skácel, to je u mne chlap, jak se patří. Včera odpoledne mě potkal, plácl mě po zádech a smýkl se mnou do lokálu a začal řvát. „Čau Jardo, ty starej mukle, tak už tě konečně pustili, ale že sis tam pobyl.“

   Chlapi, co seděli u svých piv a něco důležitého řešili, okamžitě zpozorněli a dívali se na nás. Věřte mi, že jsem nikdy v životě nebyl zavřený, vyšetřovaný a dokonce jsem nikdy nebyl z ničeho nekalého ani podezřelý. Bylo mě dost trapně, ale neměl jsem sílu Pepovi odporovat.  Ovšem být v očích přítomných za nenapravitelného recidivistu, to mě tedy nebylo po chuti a začal jsem brunátnět.“ Tak co, řekni, kterou banku máš teď v pácu.  Vždyť i banku můžete mít rádi, viď? Hlavně ty prachy v  tresoru… „Zastavil v rozletu vrchního a poručil mu: “Hele, šneku,okamžitě nám nasuň dva dobře vorosený škunery, tady je to jako u Suchánků.“ „To si piš, ať už jsou tady.“ Vypískl jsem jakousi přiškrcenou fistulí a rozhodně jsem nevypadal jako pivař. Se svoji postavou, nažehlenou košilí, černou kravatou a ulízanými vlasy jsem připomínal  supermarkeťáckého kravaťáka, který je k smíchu i starým babičkám s nákupní taškou na kolečkách.  Pepa má na sobě seprané džíny, vytahaný svetr s kosočtvercem a je nádherně cítit potem a pivem. „Hele, tady je pivo jako křen a víš proč?  No nevíš, ale já ti to řeknu, protože Šmatlák si toho tady hledí a není línej proplachovat trubky. To je základ úspěchu a voni mu to taky kontrolujou a kdyby neměl v pořádku trubky, tak mu to pivo vezmou a bude čepovat patoky, kamaráde a to by poznal na tržbě.“ Uznale jsem pokyvoval hlavou a pamatoval jsem si ty jeho řeči, abych je mohl použít, až budu někde sedět bez Pepy. Chtěl jsem také něco říct, ale se zlou jsem se potázal.“Pepo, ale U lva mají taky dobrý pívo, že?“

   Pepa se zamračil a položil mi ruku na rameno: “ Tak tohle už přede mnou nikdy neříkej. Jardo, tam bych nešel, ani kdybych měl jazyk na vestě a umíral žízní. Jo, kdybys řekl ve Slávii, tak to beru – má tam Gambáče, správně vychlazený a pěnu jako našlehanou smetanu.“ Přiblble se usmívám a pozoruji Pepu, jak bere do ruky sklenici, otírá si ji hřbetem ruky, jak zaklání hlavu a snažím se to dělat po něm.  Taková výuka na chlapa není zadarmo. Musím se ještě hodně učit. Samozřejmě, že útratu hradím já. Ještě pár hodin a vyrazím na pivo sám, bez Pepy.

   „Jo, Jardo, něco ti chci říct, ten ohoz co v něm chodíš, dej na charitu a choď v něčem pořádným. Víš, mezi námi, já se za tebe trochu stydím a proto ti vždycky říkám, že si byl v lapáku. Tak jdi vyzvednout mladýho ze školky a pozítří se zase sejdeme. Člověče, já si s tebou tak rád pohovořím o pivu – protože ty tomu totiž rozumíš.“

   Šel jsem zvesela a několikrát jsem si povyskočil jako ti dva herci v tom filmu. Já jsem fakt už skoro chlap.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na CHLAP – Jiří Knopp

  1. strejda napsal:

    Tady není zapotřebí psát nějaký komentář. Jen si to v klidu a pohodě přečíst. Od Jiřího Knoppa to patří k tomu nej. A, že umí sát. Pardon za překlep, samozřejmě mělo být psát. I když, dnes, kdo ví?

  2. vonrammstein napsal:

    Hezký🙂

  3. moskyt napsal:

    Jo, jo. My, kdo jsme se pochlapili víme své.

  4. Jiří Knopp napsal:

    Děkuji strejdovi za ten překlep. životě to jinak nejde, než si někdy „zasát“,ale podle mne nejde nic kloudného v deliriu napsat..

  5. vonrammstein napsal:

    Zkuste to říct Bodlairovi nebo Rimbaudovi🙂

    • strejda napsal:

      Předběhl jste mně, děkuji. Tristan Tzara také vypadal na delirium, možná i tremens.

Komentáře nejsou povoleny.