SUDIČKY – Jiří Knopp


   Kdo znal novomanžele Filípkovi, říkal o nich – jo, ti se uměli narodit. Něco na tom bylo – užívali si do sytosti, co jim jejich rodiče dopřávali. A tak jezdili po evropských městech – Paříž, Londýn, Řím, Vídeň a potom už je čekal New York, Káhira a další světová města. Zatímco Filípkovi courali po světě, usilovně se pracovalo z prostředků manželů Zalabákových na stavbě výstavní vilky Tomáše a Simonky.  Dvougaráž s automatickým zavíráním již byla připravena přijmout  Filípkovic dar –  přepychový Mercedes. Paní Zalabáková a Filípková měly ohromné starosti – jakou vanu, jaké dlaždičky, jaké koberce, nábytek – no radily se spolu i o záchodovém prkýnku. Samozřejmě – mnoho starostí jim přidala kuchyňská linka, myčka nádobí, lednička a další kuchyňské spotřebiče.

   Když jim rodiče předali zařízenou vilu s autem, požadovali na nich jediné a to vnouče. Jejich požadavky byly rozumné, neurčili jim, zda mají mít vnučku či vnuka a nebylo ani určeno, kolik má měřit a vážit. Dlouhá rozprava se rozvinula nad úvahou v které roční době má Simonka otěhotnět, aby její těhotenství budoucí maminku příliš neobtěžovalo.

   „Budete tady, děti, žít jako v pohádce,“ řekl tatík Zalabák a pyšně se rozhlédl kolem. „Tati, když jako v pohádce, tak já bych si přála pro naše dítě sudičky, aby mu prorokovaly budoucnost.“ Rodinná rada rozhodla, že když už mají všechno, budou i sudičky. Kdo má prachy, sežene všechno. A tak po pár týdnech otec Zalabák radostně oznámil, že má sudičky pohromadě.“Jedna je Španělka z Toleda, druhá Italka z Florencie a třetí Češka přímo z Kardašovy Řečice. Ale pozor, to je třída, za kterou jezdí klientela z celé Evropské unie.“ Všichni jásali a Simonka si také chtěla povyskočit, ale včas ji zadrželi, jen aby pěkně hačala.

   Jednoho dne Simonka porodila krásného, zdravého klučinu. Dědové se opíjeli, babičky brebentily jedna přes druhou, komu, že je ten klučina podoben, zda jednomu z dědečků, či snad samotnému tatínkovi. Věštecká sudba byla stanovena na neděli a již od samotného rána byla vilka v obležení zvědavců, ale i reportérů a fotografů ze všech televizních stanic. Uvnitř vilky se shromažďovali rodiče, příbuzní a vlivní hosté. V určenou hodinu zastavily před vilou tři limusiny a z nich první vykráčela Dolores Torero, za ní Angelina Spagetti a třetí samotná Božena Knedlíčková. Byla to dojemná a okouzlující podívaná. Pražští pozounéři tomu vtiskli umělecký ráz a mnozí slastně povzdychávali.

   Přijímací salon byl slavnostně vyzdoben a uprostřed, na pozlacené postýlce spinkal maličký Paris. A to již předstoupila černovlasá a černooká Dolores Tolero, rozpřáhla ruce, třikrát se zatočila v široké pestrobarevné sukni a vyřkla svoji věštbu ve své mateřštině. Najatý překladatel Žahourek velmi pateticky přeložil:“Já ti přisuzuji ztepilost, jiskrný zrak, havraní vlas, sličnou tvář a dobré zdraví. Široko – daleko nebude jinoch, který by se ti krásou a silou mohl vyrovnat.  Za neutuchajícího potlesku přicupitala Angelina Spagetti a s italským temperamentem spustila vodopád trhovecké italštiny, kterou překladatel ani nestačil převádět do pomalejší češtiny: “Já ti přisuzuji vysoký inteligenční kvocient, budeš se snadno a rychle učit všechny předměty a rychle zvládneš všechny světové jazyky. Ve svých dvaceti letech budeš jmenován profesorem na vysoké škole a nebude daleko široko nad tebe vzdělanějšího. Všichni opět freneticky tleskali, ale to již se k postýlce přišourala Knedlíčková. Chvíli pozorovala malého kojenečka, hladila ho po tvářičkách a začala na něj dělat samé to ňu, ňu, ňu a bulisi mulisi až to starého Filípka naštvalo a připomněl jí její úlohu: “No tak, madam, račte nezdržovat program. Knedlice se ušklíbla, zkřížila ruce na prsou, povznesla zrak ke křišťálovému lustru a spustila: “Drahý Parisi, budeš dělat svým rodičům jen samou radost, budeš mírný, hodný, milý, laskavý, spravedlivý a čestný člověk. Nikdy neublížíš ani kuřeti, nikoho nenapálíš, neobelstíš, ani nepodvedeš. Daleko široko nebude nikdo hodnější.

   Pár lidí začalo tleskat, ale když uviděli rozzuřené tváře Zalabákových a Filípkových, tak přestali.“Co si to vy drzá a nevděčná osobo dovolujete? Pan Filípek senior začal hulákat.“ Vždyť vy jste to nebohé dítě docela zničila.“ Děda Zalabák se přidal:“ Že se nestydíte a to jste si nechala pěkně zaplatit. Řekněte mi, k  čemu bude ta jeho krása a chytrost, když bude čestnej a spravedlivej a když nikoho nenapálí a nepodvede? To bude dělat někde v nějaké knihovně za pár šupů…“

    Zmizely sudičky, vytratili se novináři i vlivní přátelé. Zůstala pouze rodina a Simonka začala bulit:“ To byl pěkně blbej nápad s těma sudičkama. „Její matka jí hned uklidnila:“Ty přestaň bulit a nezapomeň, že ty sudičky sis vymyslela ty.“

„Ach, co jen počneme,“ začala hořekovat babička Filípková. Jenže staří páni si dali po stopečce a brzy měli recept na tu bábu z Řečice. „Hele, mám jednoho kámoše a ten mi dohodí výborného šamana z Afriky, kterej té nablahé sudby našeho Parise zbaví. A z té Knedlíčkové udělá čarodějnici na koštěti.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na SUDIČKY – Jiří Knopp

  1. strejda napsal:

    I moderní pohádky jsou jen pohádky, škoda. Jako v tom mořském akváriu, na které jsem se byl včera podívat.
    A teď z trochu jiného okraje. Mám mnoho známých a přátel, kteří na sudičky nevěří a tak své děti vychovávají podle nejnovějších poznatků. V pondělí se sportuje, v úterý je angličtina, ve středu hudba, ve čtvrtek výtvarná výchova. V pátek nic není, jede se na chalupu.
    Z hlediska přemnožení planety lidmi je to OK. Nová generace se bude zdržovat ve svých rezervacích, bude klidná a vychovaná. Až zestárne tak umře a uvolní místo další generaci – perpetuum mobile. Z hlediska svobody – o té se jen mluví, jsou ji plné huby – tyto děti přicházejí o dětství. O to se umět postarat sám o sebe. Vychovávat se dobrodružstvím, kamarády i sny. Část z nich bude skleníkově vychovaná a část budou asociální kverulanti s ničím nespokojení.
    Naštěstí jsou ještě rodiče jako byli ti naši. Byli šťastni když jsme domů dorazili celí a ne moc potrhaní a špinaví. O sexu jsme se dovídali od kamarádů a z několika pokoutních zcela neškodných knížek. Dnes se to vyučuje ve škole. Zatím bez ukázek. Ty přijdou, ale nebude to pro nás, jen pro tu mládež. Když jsme vypadli do světa nebyli jsme dokonale připraveni, ale měli jsme své zkušenosti a s nimi spojené instinkty, které nám pomáhaly.
    Krásný příběh velmi podobný realitě. Jiří Knopp umí! Je to ale zcela jiný svět.

  2. Petrpavel napsal:

    Dobro nevítězí nad zlem už ani v pohádce. Realita.
    Ano, Jiří Knopp umí!
    Proč proboha je Knoppů tak málo, a Kalousků tolik?
    Bude to zcela jiný svět. My už naštěstí nebudeme …
    Jediné co mě trápí, že pořád budou, byť výjimečně, lidé mírní, hodní, laskaví, spravedliví a čestní. Jenomže nebudou mít potřebnou většinu, budou stále menší menšinou, a víme jak to v této „demokracii“ chodí: s rostoucími nároky té většiny budou stále víc a víc vykořisťováni, morálně i materiálně😦 . Je mi jich dopředu líto. A mám dilema : jak má vychovávat svá vnoučata děda který tohle ví?

Komentáře nejsou povoleny.