29.05. 2015
Vitalij Treťjakov,
pro MIA „Россия сегодня“
Udržet Novorossiji jako součást Ukrajiny je možné pouze tehdy, pokud současný kyjevský režim přestane být sám sebou, což je nemožné, předpokládá Vitalij Treťjakov.
Tato otázka dnes trápí mnohé a je jasné proč.
Za prvé ruští oficiální představitelé nepřestávají opakovat, že Moskva podporuje „územní celistvost Ukrajiny“. To ostatně říkali již dříve.
Za druhé, některé politické osobnosti, žijící a působící na území LNR nebo DNR, přímo říkají, že se Moskva rozhodla ukončit „projekt Novorossiji“ a oni jsou „nuceni podřídit se“.
Za třetí, vzniká dojem, že zatím co představitelé DNR a LNR maximálně dodržují linii plnění minských dohod a přímo, i když bez zjevného potěšení, říkají, že tyto republiky jsou ochotny zůstat součástí Ukrajiny na základě „nejširší autonomie“, tak se Kyjev nejen neomezuje ve válečnické propagandě, ale také urychluje přípravy na válku a nic také nedělá pro poskytnutí Donbasu alespoň nějaké autonomie, natož té „nejširší“.
Nebudu teď mluvit o specifice oficiální a diplomatické rétoriky, která se velmi často vyvíjí paralelně se skutečnou politikou a někdy ji i zakrývá. Chci mluvit o něčem daleko významnějším.
„Projekt Novorossiji“ možná, existoval jako „politický“, nebo přesněji řečeno, jak se dnes říká, „politicko-technologický“ projekt. A jako takový jej lze opravdu „otevřít“, „přeformátovat“, „zmrazit“ nebo „zavřít“.
Ale kromě politiky jako činnosti oficiálních osobností, státních institucí, politicko-technologických center atd., existuje ještě politika jako historický proces. A v té posledně jmenované (ale ve skutečnosti první a základní) formě se politika velmi málo podřizuje jednotlivým osobám a státním institucím, ale oni jsou pro ni, prakticky nutní.
Připomenu, že Michail Gorbačov velmi chtěl zachovat Sovětský svaz. A je hloupé zpochybňovat tuto jeho touhu. Přesto se však Sovětský svaz zhroutil, a Michailu Sergejeviči nezbylo než vzpomínat, „že udělal vše, pro záchranu Sovětského svazu“. Přesto však ze zcela jiného, pozitivního, podle jeho názoru, důvodu jak poznamenal Gorbačov, „proces běžel“… A prezident SSSR, stejně jako všichni ostatní oficiální představitelé, státní struktury se zvučnými názvy i obyčejní přejícníci se nedokázali nic udělat.
Takže, čelit zásadním politickým, to znamená historickým, procesům není možné. V lepším případě je možné je osedlat (postavit se jim do čela), jak to dokázal Jelcin koncem devadesátých let, v horším případě je zpomalit.
„Projekt Novorossije“ jako historický fenomén nevznikl z někoho osobní libovůle, ale z vůle lidu Novorossije. A Novorossije není historickou a politickou chimérou, ale historickou realitou, která se změnila během roku 2014 v realitu politickou. Navíc jsem přesvědčen, že i v realitu státní, i když oficiálně neuznanou. A dokonce ani Kreml, nemluvě již o kyjevských státních institucích, leckdy daleko nereálnějších než je Novorossije nemůže „zrušit“ Novorossiji. I v případě, že se jakéhosi „projektu“ s tímto názvem vzdá.
Minimálně pro to vidím následující důvody. A to zásadní důvody. Uvedu je, bez odkazování na příklady, které si každý snadno najde sám.
Objektivní důvody:
1) Multietnické země se často rozpadají a po rozpadu se zpravidla opět nesjednocují;
2) Uměle vytvořené země (státy) se téměř vždy rozpadají. A pokud proces začal proces, zvrátit ho dokáže jen velmi jemná a naprosto nesobecká vnitrostátní politika;
3) Etnokracie a rasismus neupevňují, ale ničí jednotu země;
4) Území, které se oddělilo, zejména v případě, že základní příčinou oddělení je odmítnutí vzdát se své národní identity a nesouhlas s tím být „národem druhé kategorie“, s národem, který byl schopen rychle vytvořit vlastní systém řízení a efektivní ozbrojené síly, se pod vládu imperálního centra s rasistickým chováním a represivními praktikami, již nikdy nevrací.
Subjektivní důvody:
1) Jednosměrný vnější tlak by mohl dotlačit oddělené území zpět pod vládou etnokratického režimu, ale pouze vojenskou silou, pokud neexistuje ochota ji použít (vlastní vojenskou silou a vlastními oběťmi zachránit etnokratický režim), je to k ničemu;
2) Dokonce ani přátelským přemlouváním a přátelským tlakem nelze donutit odtržené území (a odtržený národ) vrátit se zpět tam, kde je čeká ponížení, represe a smrt;
3) Nacionalistické a tím spíše rasistické režimy (případ současného Kyjeva) nejsou schopny udělat ústupky a kompromisy, které jsou v rozporu s jejich podstatou (rasismem);
4) Přátelský stát může de iure a na čas odmítnout podporu od etnokratického centra již odtrženému, ze strachu před zničením národa, nemůže to však udělat obyvatelstvo tohoto státu. Tím spíše, jestliže oddělená území obývají lidé, spojení s občany tohoto přátelského státu pokrevními a rodinnými vazbami. Výsledkem je, že ani samotný přátelský stát nebude moci odmítnout takovou podporu, protože ty, kdo jsou u moci, čeká vnitřní odpor. Navíc takové zřeknutí se v krátkodobém horizontu s velkou pravděpodobností povede k rozpadu samotného přátelského státu.
Všechno výše uvedené (a lze uvést i další argumenty) v případě Novorossije znamená, že, za prvé, udržet ji jako součást Ukrajiny je možné pouze v případě, že současný kyjevský režim přestane být sám sebou, což je nereálné. Vidíme, že ve svém radikálním nacionalismu, stále více a více přecházejícím v otevřený rasismus a nacismus, se tento režim pouze utvrzuje.
Za druhé, z výše uvedeného vyplývá, že mezi rozpadem Ukrajiny a rozpadem Ruska, si Moskva nemůže vybrat rozpad Ruska. Dokazovat to, myslím, není nutné.
Mimochodem, podotýkám, že Vladimir Putin, který samotný opakovaně říkal, že podporuje územní celistvosti Ukrajiny (ale již bez Krymu), současně jasně řekl, že Rusko nemůže připustit zničení obyvatelstva jihovýchodní Ukrajiny.
Zajistit zachování územní celistvosti Ukrajiny, krom jiného, dokážou spíše vůdci DNR a LNR pokud se dostanou v Kyjevě k moci, než Porošenko, Jaceňjuk, Turčynov, včetně svých západních spojenců. Nicméně i tato možnost je dnes pouze hypotetická a nikoliv reálná.
Julia fake
A Novorossije (v té či jiné geografické konfiguraci, to v počáteční fázi není příliš důležité) již existuje a nikdy už nezmizí. Pokud, samozřejmě, kyjevský režim a Západ se nepřipravují rychle a do jednoho zlikvidovat její obyvatelstvo. Jak v takovém případě zůstane Moskva „nečinná“, si dovedu těžko představit.
A konečně. Nic exotického, ani výlučného na těchto zjištěních není. Na postsovětském území existuje za stejných objektivních a subjektivních podmínek Podněsterská republika, Náhorní Karabach, Abcházie a Jižní Osetie. A to, že je „někdo“ nebo dokonce „nikdo“ neuznává, na věci nic nemění. Důležité je, že jsou uznávány vlastními národy, které chápou, jednoduchost volby: nezávislost nebo smrt.
A vy, západní i ruští zastánci ukončení „projektu Novorossije“, co vy byste si vybrali sami pro sebe, kdyby se jednalo o vaší zemi, vaše rodiny a vaše domovy?
A pokud nejste schopni přesvědčit „o nutnosti reálného kompromisu“ několik tisíc kyjevských nacionalistů a nacistů, proč si myslíte, že dokážete přesvědčit miliony naprosto zdravých, v tomto smyslu, obyvatel Novorossije, že smrt nebo útěk z jejich země jsou pro ně blahem?
РИА Новости: http://ria.ru/columns/20150526/1066532532.html#ixzz3bQmHEGH3
Poznámky pana Bavora 
Riešenie nepoznám a netrúfam si odhadovať, no pridám pár poznámok:
1. Morálny kredit EÚ je závislý od postoja Ruska. Vlastne už len otvorená ruská invázia môže zabrániť strate tváre Európy, lebo jej dvojitý meter ohľadom ľudských práv je už neúnosný. Je možné, že ak Rusko dopustí silový koniec projektu Novorosija, významne prispeje k rozpadu Európy.
2. Novorosija totiž vmietla do tváre Európy otázku o prioritách medzi abstraktnou „územnou celistvosťou“, mierom a ľudskými právami.
3. USA už majú trvalý „casus belli“ pre útok na Rusko – tým je Krym. Bude to fungovať rovnako ako Kuvajt v prípade Iraku. USA môžu ešte desiatky rokov naťahovať sankcie, masírovať verejnú mienku a čakať na priaznivejšiu chvíľu.
To se mi líbíTo se mi líbí
A také vydělávat na sankcích, které dusí Evropu, ale obchody USA-RF vzkvétají
To se mi líbíTo se mi líbí
Váš bod 3 je nepravdivý. Krym žádný „casus belli“ není.
Protože:
1. Krym je registrován od roku 1946 v OSN jako nezávislá autonomní republika Sovětského svazu, stejně jako byla ve stejný čas registrována Ukrajina a Bělorusko – ti všichni měli vlastní židli v OSN, Krym byl zastupován přímo Sojůzem, Ukrajina a Bělorusko měli vlastní delegáty a administrativu. Oficiálně, z hlediska mezinárodního práva, se přidělení Krymu v roce 1954 Ukrajinské SSR v rámci SSSR vůbec vnějškově v mezinárodním právu neprojevilo, byla to vnitřní záležitost členění SSSR.
2. Ukrajina po získání samostatnosti neposlala do OSN listiny, formálně nespecifikovala své hranice a součásti. Tudíž z hlediska mezinárodního práva vše zůstalo při starém stavu. Krym tedy právně vzato NIKDY NEBYL SOUČÁSTÍ UKRAJINY.
3. V mezinárodním právu platí precedenční postup. Pokud by bod 2 o kus výše nebyl brán v úvahu, je zde precedent Kosova – tedy oddělení Krymu a jeho přičlenění k RF je zcela v souladu s mezinárodním právem.
4. RF měla v rámci smlouvy o základně na Krymu právo na umístění 25 000 vojáků. Součástí smlouvy bylo, že dotyční vojáci mohou provádět transporty, rozmístění a jakoukoliv další činnost k zabezpečení základny, a to dokonce PO CELÉM ÚZEMÍ UKRAJINY. Proto jakékoliv použití „zelených mužíků“ k zabezpečení referenda na Krymu nebyl nic protizákonného, ani proti mezinárodnímu právu, ani proti ukrajinskému právu.
Z těchto všech důvodů je používání slova „anexe“ v souvislosti s Ruskem a Krymem nesmyslné. Dává to smysl leda v souvislosti s Ukrajinou a Krymem – čistě právně veškeré ukrajinské kroky od získání samostatnosti Ukrajiny, co se týče Krymu, byly ANEXÍ. Ukrajina neměla žádnou právní oporu k uplatňování svrchovanosti nad Krymem – mimo bolševického rozhodnutí o přičlenění Krymu k Ukrajině, které nemělo žádnou mezinárodně-právní relevanci. Neproběhlo ani referendum na Krymu, které by ukrajinskou anexi schválilo – právě naopak, hned v prvních demokratických volbách po rozpadu SSSR se obyvatelé Krymu rozhodli k maximální autonomii, která nebyla Ukrajinou nikdy respektována.
Že vše výše napsané je zcela pravdivé a respektované mezinárodním společenstvím a mezinárodním právem, můžete vidět například z chování mezinárodní organizace civilního letectví ICAO. Ti hned po vyhlášení samostatnosti Krymu změnili status Krymu na samostatný, předali pravomoce k řízení letového provozu z ukrajinské zodpovědnosti přímo Krymu a zavedli jeho samostatnou značku pro ATC, radiokomunikaci a všechny další technické věci. Po přistoupení Krymu k RF toto vše přešlo pod působnost ruského ATC a leteckých orgánů.
Američané a jejich poskoci zprvu řvali proti ICAO jak blázni, ale okamžitě zavřeli huby, protože právo v tomto mluví jasně. Stejně se chová spousta dalších mezinárodních organizací pod pravomocí OSN, jen se o tom nepíše v mainstreamu. S Kuvajtem to nelze srovnávat ani omylem – a všichni to vědí. Je to je propagandistické a mediální blábolení, nic jiného.
Pokud by USA na základě těchto báchorek „o anexi Krymu“ zahájily válku, musely by být označeny jako agresor.
I sankce proti RF, odůvodněné „anexí Krymu“, by byly nezákonné – proto také, když se podíváte na skutečné právní vyjádření, v nich o anexi Krymu není zmínka, usnesení je značně vágní.
Druhá věc je, že sankce byly odůvodněny také sestřelem MH17 – proto se kolem toho tak mlží, protože všem je díky tajným službám – a zdravému rozumu, stačí se podívat na fotografie trosek – jasné, že ruským ani opolčeneckým BUKem – dokonce ani ukrajinským BUKem – to nebylo. Nebylo to totiž vůbec BUKem. Jakmile toto Západ bude muset uznat, stanou se sankce nezákonné a Rusko bude moci podle mezinárodního práva vymáhat kompenzace. Proto je odůvodnění sankcí nezvykle nepřesné a vágní.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Hmm jen dotaz – jak jsou dostupné tyhlety skutečnosti? Protože nějak nechápu že OSN nezakriočila, že kluci a holky z mééédich maúříč spektrem tohleto nevědí.. No a že naše slavné ZAMINI v čele s ex šéfem ani současným šéfem tohleto úplně a dočista přehlížejí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Generální NATO se patrně zbláznil (nebo naopak zmoudřil)? http://www.lidovky.cz/nato-rusko-clenske-zeme-neohrozuje-spolupracovat-s-nim-je-uzitecne-11f-/zpravy-svet.aspx?c=A150604_113058_ln_zahranici_msl ❗
To se mi líbíTo se mi líbí
Perfektní manipulace a to se vždy musí ocenit,.
Hold kdo umí tak tak umí a Stoltenberg opravdu umí.Prostě kam se hrabe Kľvaňa.
Protože to jak Rusko usiluje o změnu hranic v Evropě silou, a proto jmenoval Krym, východ Ukrajiny a Gruzii.
Tak je nutné také dodat že pouze opomněl připomenout jak síly Doněcké lidové republiky zaútočily s nejméně pěti stovkami mužů na městečko Marjinka, třiadvacet kilometrů západně od Doněcka.Nasadily tanky a děla atd. .
Potom samozřejmě i použití těžkých zbraní (tedy ukrajinských 155 mm houfnic ) přiznala i ukrajinská armáda s tím, že to bylo nutné k odražení tohoto zákeřného útoku.
Tož Stoltenberg opravdu umí to se musí nechat.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pan generální dostal z júesej nové noty. Teď je ovšem za blba, protože minulý týden kvičel v úplně jiné tónině. Jsem zvědavý, jak ti fašounci z topky s Trautenbergem na to budou reagovat.
To se mi líbíTo se mi líbí
Proč asi? Víte, že Aljaška byla prodána USA protiprávně? No, podle mezinárodního práva určitě…:-) Ovšem proč už dávno nevznesla nárok při neexistenci hranic Ukrajiny na Novorossiji u OSN Donecka lidová a Luhanská republika jako svazové republiky, Búh suď. Proč nebyl Krym po 20 let vlastně podle takto vykládáného mwezinárodníhího práva jako součást Ruska, na to se musíte zeptat Pan-Ki-Muna, proč OSN strpěla takto dlouho vznik právně neexistujícího státu a proč si Rusové Krym pronajímali, když byl vlastně celou dobu jejich. Nebo zeptat se tam, kam jezdí do lázní konspirátoři všech zemí. Precedent „anexe“ u Kosova, které je samostatný stát, a žádný stávající stát se o jeho území neobohatil na rozdíl od Ruska v případě Krymu, je pak asi stejně směšní jako tvrdit, že vznik Království Jugoslávie bylo anexí Srbska a Chorvatska.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pochopte Fagane, že o žádnou anexi nejde. Jde o právo na sebeurčení. Přesně jako v Kosovu.
Krym se stal rozhodnutím svých obyvatel a referendem samostatným státem, demokraticky pro to hlasovalo přes 80% voličů, včetně mnoha ukrajinské a krymsko-tatarské národnosti. Pokud to respektujete u kosovských Albánců, je nutno to respektovat i u Krymčanů.
Zábavné, z právní stránky, je hlavně to, že listiny odeslané mezinárodnímu společenství jsou do posledního písmene opsané z rozhodnutí mezinárodního soudu, které posvětilo kosovskou operaci jako legální. Nelze používat dvojí metr.
A již jako samostatný stát vstoupil Krym do Ruské federace, kde má status autonomní republiky.
Všechno je v souladu s mezinárodním právem. Řvaní ukrajinských ani amerických nacistů na tom nic nemění.
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc Vašim vývodům nerozumím, ale s tou Aljaškou jste vedle. Vždy%t byla majetkem ne Ruska ale cara a ten s ní mohl dělat co chtěl – třeba ji prodat. DO TOHO MU NEMĚL KDO CO KECAT…..
To se mi líbíTo se mi líbí
Tyto skutečnosti jsou dostupné všeobecně, přes internet například.
Nebo na základě všeobecného přehledu a vzdělání, pokud je člověk z neinternetové generace a nemá gůglení v krvi.
🙂
Vím to díky tomu, že jsem se kdysi motal kolem internetové infrastruktury v ČR, posléze mezinárodně, i na Ukrajině a něco jsme dělali i na Krymu. Všechno muselo být podle ITU-T (mezinárodní organizace telekomunikací, vydává normy pro oblast ICT) a dalších mezinárodních orgánů, v gesci OSN a tak dále. Takže se řešilo, jaký je opravdový mezinárodní status Ukrajiny a Krymu.
Divné mi na tom je hlavně to, že Ukroši po celých 23 let nebyli schopní dát ty papíry v OSN do pořádku, protože tohle se vědělo – že mezinárodně-právní stav Ukrajiny a Krymu je totálně na vodě – už v roce 1992-5, kdy jsme to dělali. Ale každému to zjevně bylo u pr..le.
Rusko mělo tenkrát dost starostí samo se sebou a o Krym v podstatě nestáli nebo na to neměli dost sil. Amíci proti nim rozehráli Čečnu a podpalovali Kavkaz, kromě toho nejasný stav Rusku vyhovoval. Takže žádný nátlak na Ukrajinu v otázce Krymu nebyl, tak se na to Ukroši prostě vyflákli.
Ale nepřekvapuje mě to. Ukrajinci jsou totální chaoti, čím více na západ, čím více „svidomije“, tím je to horší. Mrkněte se na Porošenka, co z něj leze za žvásty – ten je reprezentuje docela přesně – tak to tam vypadá. Jednat s nimi o čemkoliv je peklo.
Mimo to mám známé kolem letadel a tak. O těch šachách v ICAO kolem Krymu mi vykládal kamarád, který v ICAO pracuje.
To víte, že na ministerstvu zahraničí to všichni velmi dobře vědí. Nejsou idioti.
Všechno je to jen propaganda a nátlak USA. Kdo by si otevřel oficiálně hubu, ten přes ni dostane. Tak všichni dělají, že „král má krásné šaty“, ačkoliv je nahý.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nee že bych o našem nejvyšším velení měla nějaké iluze, ale propána – co je moc to je moc. To si vážně myslí, že jim všechno projde…..
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky za výklad a cenné informácie, pane kchodl, v tom prípade mi počínanie USA o niečo menej dáva zmysel.
Druhá vec je, že na medzinárodné právo dbajú USA pomerne selektívne.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zdá se, že USA v poslední době dělají, jako by mezinárodní právo bylo to, co chtějí USA. Stejně se chovají – alespoň v propagandistické rovině – v otázce mezinárodních vod a leteckého prostoru, který považují apriori za americký, jaksi celosvětově.
Bolševik to všechno samozřejmě nedělal z čiré lásky a respektu k národnímu sebeurčení Ukrajiny, Bělorusk nebo Krymu. Prostě se mu hodilo mít v OSN čtyři hlasy místo jednoho. Prošlo mu to. A vlastně, jak je to s Portorikem a Havají ? To byly podobné hrátky, jen z druhé strany.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Zdá se….
Nezdá. V USA to mají za samozřejmost. Už desítky let. Že nejvyšším pramenem mezinárodního práva, který stojí nad všmi zvyky, precedenty a smlouvami, jsou rozhodnutí prezidenta USA.
To se mi líbíTo se mi líbí
„…na medzinárodné právo dbajú USA pomerne selektívne.“ Hezký opis, je vidět, že jste slušně vychovaný, my vidláci říkáme, že na něj s..ou. 😆
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Zdravím pane(/paní) Navajo!
Zdá se, že máme štěstí na dobré slovenské diskutéry. Váš krajan Rys se tu sice objevil sporadicky (snad zase dorazí 🙂 ), ale hned v den našich posledních voleb tu prognózoval některé věci o Sobotkovi (srovnával ho s Dzuridou a napsal: „A pre taký stav je nevýrazný, bezfarebný a nudný „moderátor“ v pozícii premiéra to najlepšie, čo môže byť.“), které se asi vyplní. Musíme pravda ještě tak rok počkat.
Také vaše vyjádření o casu belli a o tom, že s MP amíci zacházejí selektivně se mi zdá přiměřené a reálné. (Je to zkrátka, ve stylu čo sa babe chcelo, to sa jej aj snívalo.)
Docent J. Eichler (asi tím docentem zůstane) dnes v Právu píše v článku Incidenty jako za studené války o eskalaci konfliktů v Černém moři a jaká je to výzva k deeskalaci, komunikaci atd. pro obě strany. Končí takto:
„..s tím vyvstala i jedna výzva která se vztahuje jenom na RF jakožto jasně slabší stranu tohoto eskalačního pohybu. A tou je zvážení podstupovaných nákladů a rizik její vlastní asertivity ve vztahu k NATO“.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Nevím, zda jste to již zaregistrovali, ale Cenu Karla Havlíčka Borovského získala ta správná novinářská hvězda. A kdo je tou hvězdou? No přece Šáša, pardon Saša Mitrofanov.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zaregistroval jsem. Včetně moc hezkého odůvodnění: „za trvale vysoký standard komentářů k domácímu politickému dění a za osobitý pohled na události na Ukrajině a v Rusku.“ :-O
To se mi líbíTo se mi líbí
No je to samozřejmě degradace ceny. Havlíček byl zakladatel českého realismu (navazoval na něj Masaryk) a na rozdíl od svého pokračovatele/obdivovatele Peroutky se ani neprovinil obdivem k Hitlerovi. Aspoň tedy myslím
To se mi líbíTo se mi líbí
To je nějaký divný, já jsem četl, že získal cenu, která jmenuje „50 odstínů šedi“. Že bych četl špatně?
To se mi líbíTo se mi líbí
Okamžitě mne napadlo, že Havlíček musí v hrobě přímo rotovat, když „tohle“ je s ním srovnáváno. A|.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ďakujem za privítanie, pane Slim. 🙂
K docentovi Eichlerovi – nejako si viem ťažko predstaviť, že by za súčasnej situácie začala byť RF menej asertívna voči NATO. To by musela prestať byť sama sebou, ako to vyššie v článku napísal Moskyt o Ukrajine.
To se mi líbíTo se mi líbí
Také si myslím, že Krym „casus belli“ není a ani nebude. Jenom klacek v rukou Západu, který se budou ohánět kdykoliv se jim na Rusku nebude něco líbit, tj. pořád.
To se mi líbíTo se mi líbí
„Pokud dojde k vážným plnohodnotným bojovým akcím, Rusko nebude moci zůstat stranou. Nevylučuji, že pokud bude pohřben Minsk-2, pak v takovém případě bude mít Rusko důvod vzdát se preambule minských dohod, tj. záruky územní celistvosti Ukrajiny , a to může být daleko vážnější dopad, než vojenská intervence“, řekl Vjačeslav Nikonov (předseda Výboru státní dumy pro vzdělání), 3.6.2015 v talk show „Politika“ na Prvním kanálu RTV
To se mi líbíTo se mi líbí