VÝCHOVA MLADÉHO MUŽE – Jiří Knopp


   Svět se řítí někam mimo moje chápání. Najednou jsem zjistil, že už téměř nic na tomto světě nechápu. Můj osmnáctiletý syn na mne zírá jako na dinosaura, který zapomněl vyhynout. Hudbu, kterou on obdivuje, vnímám jako směsici nelibozvučných zvuků, které nemají s pojmem hudba absolutně nic společného. Tuhle mi ukazoval na tabletu moje zaparkované auto. „Hele, dívej se pozorně.“ Díval jsem se a najednou se nad tím mým autem zablesklo, auto se rozletělo na cimpr campr – „Co si to udělal“, zařval jsem a hlas se mi zlomil. Smál se jako idiot a plácal se do stehen.“Tati, to byla pouze taková virtuální realita. Neboj, ve skutečnosti tam to auto stále stojí, podívej se.“

    Jak my staří už tak o všem tolik přemýšlíme, napadlo mě, že ta pravá realita může být to rozmetané auto na tisíce kousků a ta virtuální realita – auto v pořádku, jako nové. Vždyť ten halama o hlavu vyšší než já, mě může ukázat, že chodí na gympl, ukázat mi virtuální vysvědčení a já mu dám za odměnu pár tisíc a on ve skutečnosti už dávno na školu nechodí. Možná, že už ho dávno vyhodili. Uvědomil jsem si, jak snadno mě může vodit za nos.

   Právě jsem urazil svého téměř plnoletého syna. Syna, který se úplně klidně může dívat na ty největší čuněčiny v televizi a nemohu mu nic říct. Je totiž plnoletý a já na něho křičím a ještě mu vlepím pohlavek. Co pohlavek – facku jsem mu dal a pořádnou. No jo, právem se urazil, podíval se na mě s pohrdáním, jeho úsměv mě odsoudil někam mezi tu nejnižší lidskou spodinu. Plácnul sebou na gauč a palcem pravé nohy spustil nějaký aparát, ze kterého se ozvala směsice zvuků, což on nazývá hudbou.  Zpěvačka zpívala takovou přiškrcenou fistulí a já jsem začal litovat, že jsem na něho byl tak příkrý.

   Nakonec nešlo o nic tak světoborného. Jiní otcové plní svým synům obdobná přání bez trapného a zbytečného poučování o tom, že takové dary by si měl něčím zasloužit. Nemyslel jsem bůh ví co, jen tak to studium na úrovni, které nedovolí propadnutí. Krucinál, přece musí něčím být, přece ho nemohu živit, šatit, poskytovat mu dostatek finančních prostředků na slušný mládenecký život až do jeho důchodu. To přece nejde. Ale nemusel jsem hned tak vyletět kvůli několika tisíci korunám na pitomý lyžařský zájezd! “ No dobře, dobře, ale to znamená, že si nejdříve odstraníš tu čtyřku z fyziky, matematiky, chemie…“

   Je pravda, že s lyžemi, se kterými byl na horách vloni, se přece nemůže letos ukázat. To by byla pěkná trhárna. A za ten rok všechno podražilo, jakpak by ne. Že prý by vypadal před ostatními jako debil, jako socka. Ne on, ale já bych klesl v očích jeho kolegů a kolegyň na odporný póvl. No a když se to tak vezme kolem a kolem, kdy by se měl vlastně učit?

   Čím déle jsem o té divoké inzultaci vlastního syna přemýšlel, tím více jsem se utvrzoval v přesvědčení, že jsem pochybil. Zřejmě jsem v něm potlačil jeho já, potlačil jsem jeho jedinečnost, touhu vyniknout, dosáhnout víc než otec. Možná, že má v úmyslu dosáhnout úspěchů ve vyšších patrech, než ve kterých se pohybuji já  – a přijde facka. Proboha, co jsem to vlastně učinil?  Jistě se to může projevit, až se bude ucházet o zaměstnání. Každý školený kádrový referent to na něm pozná, na jeho flexibilitě, na jeho vlohách, na jeho progresivitě. No jo, ono se to říkalo dobře naším předkům – ohýbaj ma mamko, dokud jsem já Janko…proutek se má ohýbat dokud je ohebný, jenže dneska jsme už někde jinde. Člověk se musí v životě prát, nikdo mu nic zadarmo nedá a nějaké ohledy? Kde to žijete, člověče?

   Tak mě tak napadlo – jak ten můj syn reagoval na tu facku – on mě vůbec nic neřekl, ani mi tu facku nevrátil. Kdyby alespoň řekl – co šílíš, fotřínku, nebo – tak tohle si nezvykej, nebo na tebe mámě prásknu, že…  No, nechme toho, ale fakt – ten kluk už je na tom špatně, on má snad narušenou osobnost.

    Vsunul jsem mu nepozorovaně do bundy čtyři litry – o jeden víc, než požadoval a trochu uspokojen jsem šel spát.  V noci se mi zdál sen, jak náš kluk říká kámošovi – hele fotřík mi dal včera facku, ale potom mi nenápadně vsunul do bundy o tisíc korun víc, než jsem na něm chtěl. Ty vole, povídá ten jeho kamarád, to bych se nechal takhle mlátit denně…

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na VÝCHOVA MLADÉHO MUŽE – Jiří Knopp

  1. Slim napsal:

    Omlouvám se panu Knoppovi za OT, ale tohle je esej, kterou by si mnozí z vás asi chtěli přečíst.

    Moskyt (je zřejmě z poddruhu Mosquitus informans L. , jinak si jeho sečtělost nedovedu vysvětlit) nás onehdy upozornil na druhý díl.

    http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2015/56-6-2015-11-unora-2015/512-prijedte-polibit-ruiny-i

    • moskyt napsal:

      Moskyt dostal do vínku od sudiček zvídavost a od klasiků nejen svět vykládat ale i změnit. Na to aby se podílel na změnách se mu už nedostává sil a tak se snaží alespoň ukazovat různé fasety „zeleného stromu“ života. A je velmi rád, když na jeho ukázání někdo reaguje a je úplně lhostejné jestli svým ano, či ne. Dostal tě dámo, chlape rozhýbal to nejcennější, co máš, tvůj mozek.

      • Slim napsal:

        Moskytova 11. teze o Feuerbachovi.🙂 Díky, skvělý odkaz!

        • Hudec napsal:

          Ano, připojuji se. Skvělý!

        • kchodl napsal:

          Dtto, díky pánové.

          Moskyte, vynikající !

          • moskyt napsal:

            Poděkování si zalouží I. Blahutová.🙂 , šaramantní dáma a ne nějakej otravnej moskyt.

    • Slim napsal:

      Ještě jednou se, s vaším dovolením vrátím k té Blahutové. V následující větě vystihla stručně onu prožluklou otázku PROČ ČTEME (KLASIKY dodávám). Snažil jsem se to naučit svoje děti i některé profesní kolegy. Výsledek byl tristní. Snad jednoho člověka jsem o tom přesvědčil, a zrovna ten to nepotřeboval, víceméně to věděl i beze mne.😦
      Všichni ostatní mají příkop mezi tzv. odbornou a tzv. krásnou literaturou.

      Jednou ze zázračných vlastností krásné literatury je totiž schopnost znovu ožívat v novém historicko-společenském kontextu a vypovídat o aktuálním dění mnohdy více, než na sebe prozrazuje sama živá, složitá a nepřehledná realita.

  2. jaa napsal:

    K článku mohu pouze jedno – je -li jedináček – tak abyste si začal hledat nějaký penzion či domov důchodců už včil a máte-li nějaké peníze – fofrem přemístit na rodině neznámé místo… sorry

    • moskyt napsal:

      Protože vím?, že se nejedná o osobní zážitek autora ale zobecnění reality (literární licenci), tak můžete být klidná. Autor hledat utajené místo nemusí.😆 Jinak je to docela nechtěný (chtěný?) příspěvek k debatě, která tady běží na jiné stránce o mládeži. í

      • Bavor V. napsal:

        Příspěvek byl v systému už od minulé neděle, takže je to příklad toho, že co napíše život, člověk nevymyslí.

      • jaa napsal:

        V podstatě je jedno je-li to a/ nebo b/. V podobném případě , je to jediné možné řešení, nechce-li člověk skončit buď pod mostem nebo v blázinci – lámajíc si hlavu – jak se to mohlo stát. Snad to není tak časté — ale, poslouchaííc študiosy v šalině, byť nechtíc,….
        je to ze dvou třetin děs. … ..

  3. Berkowitz napsal:

    Můj známý byl v Anglii a navštívil nějakou naši „ópérku“ v místě jejího působení. Její děcka byly nevychovaní fracci a když ho jedno z těch nevychovanců začalo škrábat a štípat, tak to nevydržel a jednu mu pořádnou „lískl“. Ten fracek se bránil tím, že v Anglii jsou tělesné tresty zakázány. Tak mu sdělil, že je z Česka a že ho to nezajímá.
    Ten fracek už chodil celý den jen za ním.

  4. Hudec napsal:

    Pane Knoppe, díky za knihu. Mám teď fofr, ještě jsem ji neotevřel, ale nechávám si to na klidné chvíle.

    • strejda napsal:

      Tak to jsem se od srdce zasmál. Nechávat si knihy na klidné chvíle. také jsem to dělával a proto mám velkou knihovnu. Ale, pravda, těch přečtených je ještě větší knihovna. A tak mám na stará kolena heslo, teď nebo nikdy.
      Pěkný večer.

      • Hudec napsal:

        Vaši jedovatost chápu, leč kojím se nadějí…. že třeba i to Hledání ztraceného času.
        „Cítím se rozerván…“ – na jednu stranu by se chtělo „pak“ na stará kolena odpočívat a číst, leč na stranu druhou si hodlám nechat vytetovat na levou stranu hrudníku výrazný nápis „Neoživovat“, když tak vidím ty své staříky (vlastně už převážně stařenky).🙂

        • kchodl napsal:

          To je moc dobrý nápad, s tím tetováním🙂

          • Hudec napsal:

            Nemáte představu, jak kvůli tomu Labuť řádí….🙂.
            Už jsem to konzultoval se sousedem lékařem. Tvrdí (je starý a zkušený), že záchranáři ze zákona musejí…. ale že to známe…. „Když nechce, tak se nepřetrhneme“. Záchranářsko/oživovacím esem v našem městysi je šéf letecké záchranky Michal Mareček. Dlouho jsem ho neviděl, ale známe se ještě ze začátků letecké záchranky začátkem 90.let – tak se ho příležitostně zeptám, zda to má smysl, a pak to rozběhneme jako celonárodní akci k omezení počtu neproduktivních důchodců, co vy na to?
            No nebyla by to krásná „nekroaktivita?“
            Kdo se přidá?🙂

      • kchodl napsal:

        Děláte správně. Jediná knihovna, která má smysl, je ta nepřečtená.
        Hezky o tom rozumuje Umberto Ecco, chtěl jsem kus připojit, ale nemohu to teď najít.

        • Hudec napsal:

          To je báječný bonmot! Sdělím ho své Labuti, ta pořád něco mele, že ty tři tisíce svazků je moc.

  5. Jiří Knopp napsal:

    Já nevím, mám-li pravdu, ale napíši to.Podle mne je kniha,která za něco stojí taková, kterou si přečtu během života několikrát a vždy v ní najdu něco, co jsem před tím přečetl jen tak ledabyle a jak jsem zjistil, tak ke své škodě.. Není to však v nepozorném čtení, ale v tom,že v každém věku mě zajímá víc jiná věc.

Komentáře nejsou povoleny.