Psina…


Co je to psina? To přece každý ví – to je, když se směje pes! Že se psi nesmějou? Ale prosím vás, tohle vám vyvrátí každý, kdo alespoň nějakou dobu sdílel život se psem. Smějou se, chechtají se, uculujou se – někdy jen trochu, někdy je to od ucha k uchu. Psi také s potěšením psinu dělají, aby se mohli chechtat. Lidi se z takové psí psiny ovšem někdy chytají za hlavu….

obr.1

„Moc hezky jste se lekli, když jsem štěknul!“

 To je oblíbená psí zábava: číhat někde v úkrytu za křovím, a když nic netušící člověk projde kolem, tak mu těsně za zády štěknout. A pak už jen s potěšeným úsměvem koukat, jak člověk leknutím nadskočí a následně prokleje celé psí plemeno. Na mne takhle s oblibou číhal jeden německý ovčák – majitel vilky se zahradou, kolem které jsem každý den chodila do práce. Plížil se za křovím u plotu, a když už jsem kolem vilky prošla, hupsnul na plot a zařval. Strašně. Jednou. A pak tam stál, opřený o ten plot, hubu od ucha k uchu a koukal, jak nadskakuju a nadávám. Párkrát mu to vyšlo – pak jsem si na něj dávala pozor a jak jsem ho za tím křovím zahlídla, tak jsem mu oznámila, že o něm vím a že má smůlu. Odcházel a viditelně si odplivoval, že pro něj nikdo nemá pochopení. Ještě víc ho ale zdrtilo, když v momentě vyskočení na plot a zahulákání zjistil, že jsem mu v nestřeženém okamžiku přešla na protější chodník. Tak znechucený psí obličej se vidí málokdy.

obr.2

Bára, ač pesová, ráda lezla po různých krkolomných výškách a byla vždycky velmi potěšena, když se jí podařilo někam vyšplhat.

obr.3

„Tak co, paničko, na co si budeme hrát teď?“ Co je zač tenhle střapatec, to nevím – znám ho jen od vidění. Ale mimiku má dobře čitelnou…

obr.4

Labrador Ben právě zrušil páníčka při usilovném přetahování se o klacek – a teď s poněkud zlomyslným úsměvem sleduje, jak páníček funí na lavičce.

Obr.5

Taky labrador – pro změnu Monty. Potkali se s mým Mikešem v lesoparku, pozdravili se a Monty povídá: „Počkej, Mikeš, něco ti ukážu!“ A hupsnul do tůně v potoce, zalehnul a ještě se pěkně zavrtěl, aby mu z toho bahna koukal jen hřbet a čenich. Mikeš přihlížel s odborným zájmem, Montyho panička s kvílením a zoufalými výkřiky: „A já měla na odpoledne tolik věcí naplánovanejch – a místo toho budu koupat Montyho!“ Monty ovšem považoval celou akci za mimořádně povedenou psinu!

obr.6

No a tohle je můj Mikeš. Právě říká: „Ten barák za mnou je veterina. A tahali mi tam stehy, sice to nebolelo, ale já jsem u toho děsně řval a vůbec jsem tam spískal moc krásnou vejtržnost! A už to mám odbytý, už jsem zas venku – a šéfová mi slíbila, že pojedeme někam na vejlet. Svět je vlastně jedna veliká legrace, vymyšlená pro psy!“ Musím uznat, že cirkus tam tehdy udělal opravdu pěkněj!

Obr.7

No a tohle je pochopitelně taky Mikeš. Přesně jsem věděla, co mi říká: „Nahoře na téhle skříni je košík s psíma dobrotama. A já o něm dobře vím! A teď jsem po večeři a tudíž mám nárok na sušený prasečí ucho – tak mi ho honem dej! Čekám!“

obr.8

A tenhle pejsek se směje na celý svět jenom tak. Páníčci s ním jsou na procházce, všichni známí ho obdivujou a drbou, sluníčko hřeje do kožíšku – prostě svět je krásnej!

Ještě mi někdo chce tvrdit, že psi se nesmějou?

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Psina…

  1. jaa napsal:

    Smějou , mnó – chtěla bych vědět, jak byste popsala výraz jezevčíka, který ví , že nesmí, ale přesto se vítězoslavně usídlí na peřině uprostřed postele. člověk by jej nejraději zmydlil ale to koukání jej akorát rozchechtá.. Jo jezevčíci – to je teprve něco.. uff… ..

    • Bavor V. napsal:

      Já jsem přesvědčen, že nejlépe se umí obličejem vyjadřovat právě jezevčík. Po šestnáctileté zkušenosti si to klidně dovolím tvrdit.

  2. K-k. napsal:

    Jo, jezevčíci uměj!😀 Ale ty různé fousaté psí ksichtíky taky nejsou k zahození. Hlídala jsem jednou kamarádce čubinku velšteriéra, Ašu. Od Jarušky jsem dostala přesné insrukce co ano a co ne. A jedna z instrukcí byla, že Aša má spát na zemi ve svém pelechu. Tak jsem jí všechno přichystala, odestlala jsem i sobě a zmizela na chvíli v koupelně. Když jsem se vrátila, Aša byla uložená na mojí posteli – ale ne připravená na usnutí, ležela tam vzorně jak porcelánovej pes a koukala na mě. Měla jsem chuť se smát, ale předpisově jsem na ni brblala, co tam dělá a kde má pelech a podobné proslovy. Aša na mě bez hnutí a bez oka mrknutí koukala. A když už jsem proslovila dost dlouho a musela jsem se nadechnout, Aša, která na mně pořád bez hnutí zírala, párkrát klepla tím svým kupírovaným ocáskem – no, znělo to nějak jako „No tak, vždyť je ta postel dost velká…tak si přece dej říct…!“ Tak jsem Aše sdělila, že je potvora, vzala jsem starou deku a na konec té postele ji rozložila. V tu chvíli bylo po porcelánovém psovi s upřeným pohledem – Ašena okamžitě věděla, o co jde, ožila, nastěhovala se na tu deku a blaženě se uložila…

    • jaa napsal:

      🙂

      • K-k. napsal:

        a jinak, Mikešův předchůdce a asi po dva roku i jeho náčelník byl po mamince jezevčík. Duchem ovšem byl čistokrevnej: paličatej, mazanej a neposlušnej, jak se na jezevčíka sluší. Takže velmi dobře vím, o čem je řeč…😉

  3. moskyt napsal:

    Jako člověk pocházející z vesnice – městyse, je můj vztah k psům velice utilitární. Pes je ke hlídání, toť vše. Jeho místo je na dvorku, do bytu nesmí. To mi zůstalo. A protože bydlím v paneláku a dvorek nemaje, žádný pes. A tak jen pro zpestření psi jako filmové hvězdy, i když jen v reklamě na co? , no přeci na žrádlo. https://www.youtube.com/watch?v=rDxAd5pBNT8

    • Hudec napsal:

      Mně se ta psí móda ve městech zdá zcela ulítlá. Místo dětí mají mladé páry psy, nejraději více.
      Jak notoricky známo, všeho moc škodí a je toho příliš (teta Kateřina).

      • jaa napsal:

        No jednak je ochrání a spustěj rambajs, a druhak, je to docasné . děti jsou na furt a taky pesani je nemohou žalovat – v podstatě za cokoliv,

  4. Joda napsal:

    Měli jsme pejska, jehož oblíbenou zábavou bylo provokovat velké, pokud možno zlé psy. To vždy na procházce si vyhlédl plot, za nímž se takový vhodný pes nacházel, nejdříve obhlédl, zda se v plotu nenachází díra (to si nikdy nezapomněl ověřit) a pak se na ten plot vyčural. Ten velký, zlý pes se mohl zbláznit.

  5. jaa napsal:

    Obdivuji ty, kteří dokáží ať už trpělivostí – nebo postřehem vyfotit či natočit jakékoliv zvíře či létavce a musím vám řict, že pesové v té mé sbírce bezkonkurenčně vedou a většina toho se nahrát nedala. hmm

Komentáře nejsou povoleny.