Poštolky


Tahle byla jedna z prvních, kterou se mi podařilo vyfotit. Usadila se na jedné z lamp v lesoparku a pod peří si zřejmě oblíkla ještě vaťák, aby jí nebylo zima. No, není divu, bylo to focené v lednu.

obr.1

Častěji je ale člověk vidí sedět někde na nějakém vyvýšeném místě na stromě a sledovat, kde se mihne nějaké to sousto vhodné k obědu…

obr.2

Tahle byla usazená na stromě u potoka a číhala na myši a různé hrabavé potvorstvo, kterého je tam požehnaně – a právě něco zahlídla. Takže tři-dva-jedna – START!

obr.3

Jenže vyhlídnuté sousto bylo tentokrát rychlejší a včas zmizelo v některé z krtin.

obr.4

Co teď? A tak hladové poštolce nezbylo, než se vrátit na pozorovatelnu a číhat dál.

To tady byl lov úspěšnější – tohle jsou poštolky městské, trvalým bydlištěm na půdě stavební průmyslovky. Šla jsem náhodou kolem a překvapil mne veliký ptačí křik a rozruch.  Koukala jsem, co se děje a ony to poštolky měly letecký den. Přesněji řečeno, lovily pro potomstvo potravu a zároveň se pokoušely mlaďochy přesvědčit, že by už taky mohli vyletět. Tak jsem poskakovala kolem průmyslovky s foťákem, študáci měli zrovna přestávku a tak byli v oknech a měli ze mne velikou legraci. No ale ty poštolky jsem si přece nemohla nechat ujít!

obr.5

Lítat se mladýmu ještě nechce – ale něco k jídlu by se hodilo!

Obr.6

A čekání se vyplatilo – rodič letí pro další porci a mlaďoch má plný zobák – vypadá to na chutnou myš

obr.7

Lítání si prý ještě rozmyslí – ale aspoň na římsu by prý vylézt mohl…

 

obr.8

A tohle je, prosím, poštolka z archivního odchovu – doufám, že jsem tu fotku ještě nikde nepoužila, už nějak ztrácím přehled. Taky u nás poštolky hnízdí na půdě a tenhle mlaďoch při prvním, nepříliš podařeném letu, přistál na parapetu okna o patro níž. Vůbec se mu to nelíbilo – ale rodiče se o něj postarali s krmením i na tomhle místě, takže nakonec zdárně odletěl…

A letos jsem viděla z okna, jak se tu kolem paneláku s velkým křikem prohání párek poštolek – vypadá to, že se jim tu daří!  A to je dobře…

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Poštolky

  1. jaa napsal:

    Díky

    • K-k. napsal:

      Vůbec není za co – já se aspoň mám důvod hrabat ve starých fotkách a zavzpomínat si a všechny ty krásné chvíle „na lovu“ si znovu prožít… Takže díky panu Bavorovi. toho jména pátému!🙂

  2. Miluše napsal:

    Také Vám děkuji, Katko. Bez Vašich nedělních foto-příběhů si už nedovedu nedělní ráno představit.

    • Petrpavel napsal:

      Připojuji se k poděkování, jenom u mě, úmyslně se výhýbajícímu netu jinde než u mého stolu s mým pc, někdy ta nedělní rána jsou až v úterý odpoledne.

  3. Hudec napsal:

    „Poštolka“ – to je přece mimořádně roztomilé, laskavé jméno pro celkem nemilosrdného dravce. Jaký to kontrast proti „jestřábovi“ nebo „sokolovi“ – z těch mi ten útok tak nějak sálá.
    Kouzlo českého jazyka.

Komentáře nejsou povoleny.