Pozor na duševní impotenty. Dovedou znásilnit leckterou dobrou myšlenku.
Státní maturita je jedním z pojmů, na který se to úsloví hodí velice dobře. Rok co rok se za velké peníze objevují neméně velké kopance v zadáních jakýchsi textů testů. Letos to byl jistý Iškariotský a poprsí Pallady. A zatím co Jidáš se dal v klidném posezení domyslet – něco jiného je nervozita zkoušek – tak u Pallady jsem nevěděl sám. A že si o sobě myslím, že přehled mám dost široký. Pallas Athéna mne v prvním okamžiku také nenapadla. A to mne nehonil žádný čas.
A tak maně vzpomínám na svá maturitní léta. Z každého předmětu 50 otázek, které se buď natvrdo nebo aspoň orientačně probíraly od 1.září až do svaťáku. Kdo nebyl líný, byl schopen si témata připravit, zpracovat a v pohodě naučit. A pak už záleželo jen na schopnosti mluvit, mluvit a samozřejmě znát. Jenže se jednalo o témata, která se v dané škole skutečně vyučovala. Takže student gymnasia, který se chystá na studium historie či podobný humanitní směr bude o Jidášovi i Palladě znát i životopisná data, budoucí technik, fyzik či zemědělec si je nebude schopen spojit s ničím, protože v jejich zaměření se tyto pojmy nevyskytují.
Takže vychováváme stroje, schopné vyplnit jakýsi test, ale neschopné myšlení.
Není divu, že pak takto vystudovaný odborník z ÚSTRku je schopen posuzovat zájem žáků o WWII mimo školní hodiny podle toho, že si rádi hrají počítačové válečné hry (tzv.střílečky).
❗ Článek vyšel v magazínu AbecedA spolu s dalšími zajímavostmi od autorů vám známých i neznámých ❗
A k tak trochu k tématu i dnešní Obrazárna.
Poznámky pana Bavora 
Shodou náhod mne jeden známý před nějakou dobou pověřil vytvořením týmu cca 6 spolupracovníků v jeho firmě, vlastně vybudováním malého oddělení na zelené louce. Takže následovalo získávání uchazečů, pohovory, první selekce, druhá selekce, proškolení, třetí selekce a asi čtvrtletní až půlroční provázení vybraných uchazečů. Práce se ideálně hodní pro absolventy bakalářského, nebo magisterského studia informatiky. Po asi ročním zaškolení to může být dobrý začátek pracovní praxe. Měsíční výdělek po půlročním zapracování na pozici převyšuje průměrný celostátní výdělek u průměrně schopného spolupracovníka asi o 5.ooo Kč.
Na zveřejněný inzerát se přihlásilo 25 zájemců. Většinou ve věku 25 – 35 let. Jako nevhodných jsme s majitelem po prvním rozhovoru vyloučili 6 kandidátů, kterým jsme sdělili na závěr přátelsky, proč by práce pro ně nebyla vhodná. 6 zájemců se nedostavilo na první ústní pohovor, i když potvrdili telefonicky, že přijdou a poté dostali ještě e-mail s datem a hodinou naplánované schůzky. Ani se nenamáhali jakkoliv, třeba prostřednictvím sms, omluvit. Takže 25 – 6 – 6 = 13.
Na první týdenní školení z 5ti pozvaných dorazili 4. Jeden to vzdal třetí den. Po absolvování školení to vzdala jedna uchazečka, takže 13 – 1 – 1 – 1 = 10. Na druhý běh školení nedorazilo 5 zájemců, i když původně přislíbili, že dorazí a navíc byli schopni alespoň proškolení absolvovat. Takže 10 – 5 = 5. Po proškolení do třetího kola selekce dospěli z prvního a druhého běhu školení 4 uchazeči.
Ještě nikdy dříve jsem podobný výběrový proces nedělal a tak mne překvapilo u mládeže několik poznatků. 11 z 25ti (44%) se nenamáhalo dodržet co slíbili, natož se předem omluvit. V rámci prvního kontaktního rozhovoru (trval s každým asi 1 hodinu) byl pouze jeden uchazeč (4%) schopen přeložit jednoduchý anglický text týkající se budoucího oboru potenciálního spolupracovníka, ačkoliv polovina uchazečů uvedla, že jsou v angličtině pokročilí. Druhá polovina uvedla v životopisech, že AJ ovládají pasivně. Žádný z uchazečů neměl specializované vzdělání týkající se budoucí pracovní pozice. Zato se dostavilo 8 uchazečů z místní Alma Mater se zaměřením, filosofie, politická filosofie, výtvarná výchova, geografie, pedagogika, český jazyk a literatura atd.. Ze znalosti Jidáše jsem je netestoval, měli horší neznalosti ze svých oborů. Student absolvent Bc z české literatury neznal knihu Chrám i Tvrz, natož Pavla Eisnera. Student filosofie nevěděl kdy vznikl filosofický směr sofistů, co bylo jeho podstatou, spletl se v odhadu počátků směru o 5 staletí. Nejtalentovanější z uchazečů, absolvent Bc oboru výtvarná výchova, nevěděl nic o obrazu Tiziana uloženého na zámku v Kroměříži. Atd. a tak podobně. Pouze 2 uchazeči z 25 (8%) byli zřejmě ve svých oborech dobří, nikoliv v oboru, ve kterém hodlali v naší firmě pracovat. Pravda, pro svoji budoucí práci opravdu nebudou ve firmě potřebovat vědět nic o Eisnerovi, Tizianovi, nebo sofistech. Jejich všeobecný rozhled jenom dokresluje jak kvalitně je škola připravila pro jejich původně studované obory. Děsím se chvíle, kdy bych musel ulehnout pod skalpel absolventa lékařské fakulty. Co když je to s nimi podobné?
Mám-li shrnout své poznatky z tohoto mikro průzkumu, musím konstatovat, že je škoda, že české školství nevychovává také stroje, jak výše píše Bavor, protože bez některých nabiflovaných faktů a načtené literatury není možné dosáhnout dobrého všeobecného rozhledu a tím i schopnosti přemýšlet o jevech a věcech v kontextu.
Druhým poznatkem je výskyt vysokého podílu nezodpovědných uchazečů o zaměstnání v generaci 25 – 35 let. Možná je to náhoda, že téměř polovina z těch, kteří se přihlásili do našeho výběru nemělo dostatek snahy dodržet co slíbili, nebo se včas omluvit, pokud slíbené nemohli dodržet. Možná.
Třetím poznatkem je, že převážnou část současné mladé generace zajímá především to, aby podstupovala neustále za sebou následující série zážitků, příjemných ovšem, nikoliv to, aby ve své práci dosáhli nějaké zajímavé výsledky. Materiální zabezpečení takového životního stylu dost často ještě ve 25 – 30ti letech nechávají na rodičích.
Můj závěr je, že většina mladé generace je českým školstvím profesně připravována na něco úplně jiného, než budou potřebovat v reálném životě. Pokud jde o chápání souvislostí jevů minulých i současných, nepřipravuje škola uchazeče vůbec. No ale co, když bude nejhůř, mají u sebe vždycky přístup na Googla, že?
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano, Laco, potvrzujete, že není nad osobní zkušenost. Já tu vaši nemám, ale intuitivně cítím, že máte recht. Všechny ty blafy o vzdělávání v médiích, celé pravidelné přílohy některých deníků atd., jste těmi pár řádky smetl ze stolu. Právem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobrý den, pane mlynáři. Jen by mne zajímalo, kde jste onen experiment prováděl. Bylo to v Praze, nebo v Osoblaze?
To se mi líbíTo se mi líbí
V Osoblaze samozřejmě, v Praze bychom nepochodili ani s nástupním platem 31.000 Kč.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nepoložil jste si otázku – podle mě docela kardinální – proč když hledáte absolventy VŠ pro ICT obor, se Vám přihlásili samí diletanti a nedoukové ? Se vzděláním v úplně něčem jiném ? Navíc byste snad chtěli, aby mluvili a psali aktivně anglicky, ještě k tomu v nějakém speciálním oboru (i slušně aktivně mluvící člověk běžně nezná slova ani z běžného obchodního styku – jako „faktura“, „splatnost“, „dodací list“, etc – pokud to někdy nedělal … ).
Váš postup výběru mi připomíná testy jak na kosmonauta.
Co byste ještě chtěli ? Pilotní průkaz, zbrojní pas, papíry na náklaďák, 20 shybů na hrazdě a 1000 kliků za hodinu ? Černý pás v kung-fu ? Holky 90-60-90 ?
To je vážně směšné.
Myslíte, že má dnes někdo čas půl roku žít v nejistotě, zda bude přijat do zaměstnání či nikoliv a obíhat nekonečné konkursy, některé organizované stejně zvrhlým způsobem, který popisujete ? Copak se všichni dočista zbláznili ?
Něco jiného je samozřejmě fungování agentur typu „hledačů hlav“, kteří mají průběžné databáze o lidech, ti mají čas a prostředky, aby si zmapovali svoje ovečky – ale za to těm lidem platí a nakonec, třeba po několika letech, jim nabídnou opravdu kvalitní místa. Hodně se v tom lidé angažují i sami, průběžně celý pracovní živost, například udržováním profilů na LinkedIn, sháněním certifikátů, obíháním různých zkoušek a podobně.
A že spousta uchazečů nedodržela „dohodu“ ? Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, řekl bych. Prostě Vám ukázali ten „Černého výtvor“.
A pak je ještě chytáte na blbostech, jako že někdo neví, kde visí jaký Tizian. Nebo nezná naprosto marginální eseje o češtině. To na mě spíš dělá dojem, že všechny chcete zkoupat a ukázat jim, jací jsou idioti. Takové námitky ohledně „neznalosti“ mi připadají vážně malicherné.
Jak píšete, nikdy jste výběrový proces nedělal. To při Vašem věku svědčí o tom, že jste nikdy zcela samostatně, s plnou odpovědností, nešéfoval. Možná Vám nějaké nešťastníky přidělilo „na pokusy“ personální oddělení, dnešní HR management. Takže jako výsledek, výběrové řízení dělat neumíte – udělal jste snad všechny základní chyby, které se udělat daly. Proč jste si o tom něco nepřečetl, neporadil se s někým, kdo má všech 5 pohromadě a nějakou relevantní zkušenost ? Určitě byste hned zjistil, že děláte kraviny. Zbytečně jste ztratil alespoň půl roku času svého, svého zaměstnavatele a určitě naštval spoustu lidí. To se stane vždy, když něco dělají absolutní diletanti. Boha jeho !
Zavěrem, z těch pár řádků, co jste napsal, myslím, že nejste dobrý šéf. Možná byste měl skvělé výsledky jako vedoucí v nějakém jiném oboru, ale jak jde o kreativitu zaměstnanců, v oboru, kde nejdou dost dobře zavést nějaké nestranné normy (kolik vyrobí soustružník za hodinu bazmeků), musí být postup diametrálně odlišný.
Zkrátka, pod Vámi bych Laco nechtěl pracovat ani za to příslovečné zlaté prase.
Promiňte mi upřímnost, jinak s Vámi u většiny Vašich příspěvků souhlasím.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ještě jsem chtěl dodat – a to se netýká už pana Laca, o kterém nic nevím, takže se možná úplně pletu. Nicméně některé poznámky jsou charakteristické.
Například když někdo vykládá, jak bezvadně platí, přitom se ohání průměrným pracovníkem s celostátním průměrným platem, navýšeným o 5000 Kč (ó díky Velkomožný Pane za Vaši neobvyklou štědrost), je hodně vysoká pravděpodobnost, že dotyčný zaměstnavatel je pověstný šizuňk a kolenovrt. Takové bláboly může šířit mezi svými polootroky, možná jim sám i „věří“ (což je základ každé manipulace). Normálního, ne-zombie člověka ale neoblafne. Kolik ? A jak ? Oficiálně nebo do toho započítává „benefity“, obvykle vysoce nadceněné, které jsou součástí vydíracího postupu zaměstnavatele (polootrok používá služební auto, mobil, počítač, bydlí „levně“ v dohozeném bytě – takže jakýkoliv odpor znamená, že skončí na ulici bez ničeho). A kdy ? Po půl roce … podle „pracovních výsledků“ … to říkejte někomu, kdo nosí na čele jitrnici. Jasná řeč je jasná řeč, všechno ostatní jsou špinavé triky.
Popsaný způsob získávání „spolupracovníků“ připomíná klasické tanečky polootroka, který se najednou – „ukradkem Božím“, bez vlastního přičinění (například díky kamarádství) – stal polootrokářem. Samozřejmě bez skutečné zodpovědnosti, protože všechno musí posvětit „majitel“. A bez nejmenší zkušenosti, znalosti, navíc generačně úplně jinde než jeho polootroci. To všechno smrdí průserem na dálku, pro všechny zúčastněné.
Je celkem jisté, že pokud se jedná o práci, kde jsou potřeba ICT vysokoškoláci, jedná se o tvůrčí záležitost, žádné „olejování strojů“. Takové lidi ovšem popsaným způsobem nejde získat, protože je to zcela zákonitě už na začátku otráví a urazí. Zbudou jen ti, kteří nic neumí, nechají po sobě šlapat a tvůrčí energie v sobě mají asi jako opékač topinek. Chtějí jen vydělat něco málo peněz a moc se nepředřít. Důležitý je „cargo efekt“ (taková práce je jako maketa letadla z bambusu – vypadá to podobně, ale nelétá).
Pokud jde jen o „olejování strojů“, jsou na to vhodnější průmyslováci (VOŠ), kteří navíc přicházejí na okamžitou praxi více připraveni, protože netráví čas studováním teorie – nemají hluboké základy, neumí k věcem přistupovat komplexně a systémově, neumí samostatně studovat. Jenže to na „olejování strojů“ není potřeba. Na ně je popsaný obstrukční výběrový postup vhodnější – ačkoliv opět platí to samé – tímto postupem dostanete jen ty ohebné, poddajné, kteří drží hubu a krok a ničeho více nejsou schopni.
Jsou ovšem pracovní pozice, kde jsou takoví lidé nejvhodnější.
Pokud chcete vysokoškoláka, který se nechá otravovat, drží hubu a krok, funguje jako robot a spokojí se s almužnou, pak asi dostanete, co žádáte. Ale líbit se Vám to nebude.
Často se dá predikovat, jak některá věc skončí, už podle toho, jak začala. Pokud to začne blbě, většinou to blbě dopadne. Takže si dovolím predikovat neúspěch.
To se mi líbíTo se mi líbí
Hm, kchodle, byl opravdu nutný tak útočný tón? A tak osobní formulace?
To se mi líbíTo se mi líbí
Máte pravdu, nebyl. Přestřelil jsem, uznávám.
Poněkud se mě to, co píše pan Laco, dotklo osobně – zrovna před pár dny jsem uklidňoval dcerku jedné přítelkyně, která poslední rok prochází podobným „konkursním/výběrovým“ očistcem, kde z ní různí zakomplexovaní šašci dělají idiotku – a náramně si to užívají. A ona je z toho opravdu perplex. Hovadství zaměstnavatelů a jejich různých poskoků, kryté „managorskými“ plky, nezná hranic.
Takže jsem poněkud vypěnil. Lacovi se omlouvám, že jsem to napsal poněkud, hm, ostřeji (ale doufám, že pořád slušně). Chápu, že si to asi nezaslouží.
Jen mě u tak chytrého a rozumného člověka zarazilo, s jakou lehkostí – díky přiznané nezkušenosti – zvolí diletantské metody a pak se diví výsledku, aniž by si v nejmenším připustil, že na tom má nemalý podíl. A následně vidí „třísku v oku bližního svého“, místo aby vnímal „břevno v oku svém“.
Ale pořád trvám na meritu věci. Nelze nadávat na zrcadlo, když má člověk křivou hubu.
Spousta vztahů, nejenom pracovních, nabírá až psychopatické rozměry. Jakoukoliv kritiku, čistě odbornou, berou lidi dnes jako smrtelnou urážku. Minimálně jako něco nepatřičného. Protože „doba“ od lidí vyžaduje, aby se tvářili jako všeznalí a 100% perfektní. 100% flexibilní. Nikdy nechybující. Nelidé, ale roboti. Cokoliv jiného je nepřípustné.
Chtěl jsem také poznamenat, že člověk na sebe samotného (tím to začíná) nemá klást přehnané nároky. Že zkazí něco, co dělá poprvé, je docela normální a přirozené. Ale měl by si to přiznat, to je první krok k nápravě.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nemám zkušenosti z výběru pracovníků, tedy mám ,a le je to hrozně dlouho a to vlastně někdy v 90. letech, nyní je to asi jiné. Takže jen k té nespolehlivosti. Podle mého když už se přihlásím na konkurs, tak se minimálně omluvím, že nemohu nebo nechci přijít. Takže v tomhle má Laco pravdu. V ostatním jak píši nevím, ale je mně trochu divné, že přijímali pracovníky IT a přitom Laco věděl, co a jak neznají někteří uchazeči v úplně jiné oblasti. Ale to mohlo vyplynout až po rozhovoru týkajícího se zaměstnání.
To se mi líbíTo se mi líbí
ano, to chápu. Ale chápu i Laca: několikrát jsme vypisovali výběrové řízení na místo archivářky. Běžná, řadová archivářka, čili požadavky SŠ vzdělání (je dáno tabulkami, s tím nic nenadělám), zájem o historii (stačil jen zájem, nechtěli jsme žádné extra znalosti) a němčinu – ta byla nutná, okres byl do pětačtyřicátého z 94% německý a tomu odpovídají i písemnosti. Probíhalo to formou velmi přátelského popovídání, my vysvětlovali, co by byla náplň práce a zájemkyně odpovídaly, jestli se jim to líbí, nebo ne. No, pár jich poslal pracák, někteří z nich přišl rovnou se žádostí o razítko, že je nebereme, s jediným mužským, resp. mladým klukem, přišla maminka a dobu nám vysvětlovala, jak je chlapec úžasnej a jak mu v předchozím zaměstnání křivdili. (no, protože jsme tu zaměstnávající instituci dobře znali, tak jsme se zeptali – chlapec línej jak veš). Někteří neměli ani to SČ vzdělání, pár zájemkyň přiznalo, že je historie vůbec nebaví – no a němčina, to byla bída u všech, tak jsme brali aspoň angličtinu, kvůli obsluze studovny. Vyřadili jsme i ty, co nám líčily ústrky a křivdy z předchozího zaměstnání a zbyly nám asi tři ženské – jednu z nich jsme vybrali a asi jsme dobře vybrali, už je v archivu hezkejch pár let a osvědčila se. I tu němčinu se doučila.
Ale řeknu vám, psát těm, co jsme nevybrali odmítavé omluvné dopisy, to byla práce velmi nehezká, připadala jsem si fakt jak surovec.
To se mi líbíTo se mi líbí
Posledních asi 10 let se všechno kolem zaměstnávání docela zvrtlo. Nastoupila nová, strašlivější verze bolševických kádrovaček, „HR manažerky“. Různé ty „fakulty humanitních studií“ generují takových kreatur nadlimitní množství. Vymáhání pracovního práva se docela rozpadlo, odbory jsou „žluťácké“, pokud vůbec jsou, … a tak dále. Lidé musejí v zaměstnání často snášet neuvěřitelné věci. Nastoupil špinavý „byznys, vole“ s agenturami, to se dnes týká i zaměstnávání vysokoškoláků, třeba i v ICT oborech, kde snad nejdéle vítězila slušnost a profesní kolegialita – téměř altruistické, až akademické poměry – protože se lidi vzájemně znali a pomáhali si.
Zaměstnance a kolegy přijímám (a propouštím) 25 let, takže jsem už pár věcí viděl, mnoho chyb udělal, … může to být až otřesný proces, pro všechny zúčastněné. Přes všechny žvásty je dnes práce s lidmi, přijmání lidí a jejich „řízení“ na mnohem horší úrovni než bylo přes 10-ti lety. Lidskost, zkušenosti a zdravý rozum nahradila pseudo-znalost řízení lidí, různé ty „poučky z rychlíku“. S MBA „experty“ se roztrhl pytel… a to jsou ti lepší.
I chytří a zkušení lidé podléhají té atmosféře a jsou schopni zorganizovat vskutku odstrašující „kosmonautické“ mnoha kolové konkurzy, jak tak pěkně popisuje pan mlynář. To možná funguje někde v továrně na lince, ale ne v ICT oborech. Jediné, co pak dostanete, jsou ti „cool“ zážitkoví lidé, ve skutečnosti veskrze průměrní, často líní jako vši, s nezájmem o věc a další studium (které je v ICT nutné neustále, protože se to pořád mění raketovou rychlostí). Většinou kulturně ploší (jak to jinak politicky korektně říci, bez víte jakých slov). V podstatě jediná jejich schopnost je, prolézt tím psycho konkurzem, bez toho, že by se sami ze sebe pozvraceli a inzultovali „výběrovou komisi“.
Že se uchazeč bez omluvy nedostaví ? Vždyť takový konkurs je urážka sama o sobě. Co by kdo ještě chtěl ? Pár sprostých slov po telefonu ?
S tím je spojená další věc – absence vnitrofiremního vzdělávání. Každý „managor“ blábolí, že chce přijít k hotovému. Hledá se pak třeba specialista na nějaký obskurní software, nejlépe „do mladého kolektivu“, s 10-ti letou praxí, perfektní znalostí angličtiny (určitě se najde nějaký vykuk u výběrového řízení, který dotyčnému předloží třeba Shakespeareovské sonety a současně přeložit obchodní korespondenci o konstrukci raketových motorů … tak něco), nástupní plat (po 3 kolech konkurzu, školení, supervizované zkušební práci) na úrovni pomocného dělníka, ovšem … podržte se … za půl roku „podle pracovních výsledků“. Hahahahaha
Tak blbá a současně tak chytrá inteligentní opice (protože člověk by takovou práci nedělal) ve známém vesmíru neexistuje. Takže se vezme uchazeč z úplně jiného oboru, který „má zájem“, projeví „flexibilitu“, nechá se sebou orat a ničemu neodporuje. No a podle toho to pak vypadá, žádný div.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zdravím Vás Kchodle, rád si přečtu od kohokoliv názor, takže i Váš jsem vzal jako podnět dělat věci líp. Možná, že máme víc společných pohledů na zmíněnou věc, akvizici spolupracovníků, než si myslíte.
Rychle zopakuji základní danosti, které se možná v přemíře textu nás obou ztrácejí.
1.
Hledali jsme cca 6 lidí do nového ICT oddělení. Přihlásilo se 25 uchazečů, z nichž žádný neměl vzdělání specializované na nabízenou práci a to i když byla v inzerátech celkem jasně popsána.
2.
Nabízený nástupní plat přesahuje o + 5.ooo Kč brutto mzdy celostátní průměr, takže 26.000 + 5.000 = 31.000 Kč měsíčně brutto bez benefitů, medián průměrné mzdy je tuším dokonce jen 20.000 Kč. Benefity jsou stravování s příspěvkem, nadstandardní mobilní telefon i k osobnímu užití, klouzavá pracovní doba.
3.
Zhruba polovina uchazečů měla úplně jiné, převážně humanitní vzdělání i z dosti vzdálených oborů, jak jsem zmínil. V odpovědích na základní dotazy na znalosti z jejich humanitních , nikoliv ICT oboru, selhávali. Ptal jsem se jich na věci, které jsme na konci středoškolských studií za totality v šedesátých letech minulého století běžně znali, resp. museli znát. Ale to bylo jen na okraj, abych si ověřil jak do hloubky svůj obor studovali.
4.
Porozumění obsahu článku v AJ sice z ICT oboru, ale napsaného populárním jazykem zvládl pouze jeden z 25ti. Článek mohl klidně, tak jak byl napsán, vyjít v denním tisku. Přitom jsem na uchazeče nenaléhal, článek o 30ti řádcích textu jsem je nechal číst 5 minut a během oné doby jsem odešel z místnosti, abych je nestresoval. Nechtěl jsem ani aby četli nahlas a překládali, jen jsem chtěl znát v pár větách česky vyjádřené hlavní sdělení v článku obsažené. Bohužel marně.
5.
Ke všem, kteří dorazili na první schůzku, jsme se chovali slušně. Již na konci prvního, hodinu trvajícího kontaktního rozhovoru, jsme každému řekli, zda jej zveme do druhého kola, nebo mu doporučujeme, aby se zkusil věnovat jiné práci. Žádné ponižování, žádná arogance a neodpovídání na zaslané životopisy. Žádné mlčení po prvním kole. Těžko nás někdo může obviňovat z bezohlednosti. Ti co nedorazili a neomluvili se už vůbec ne. Oni projevili opovržení volným časem nás jako partnerů. Zřejmě se tak chovají i v jiných životních situacích.
A ještě jednou závěr. Proč nedorazili specialisté z požadovaného oboru? Prostě nejsou. Naše školství jich vychovává málo. Protože ve čtyřstupech chrlí, nepotřebné počty profesí sociologů, historiků, politologů, politických geografů, kunsthistoriků a co já vím kýho zašíváka ještě jsou schopny vyprodukovat. A i ty nedostatečně. Tito, ve svých oborech nezaměstnatelní lidé, to potom, když nadejde chvíle pravdy, zkoušejí kde se dá. Nám bohužel nezbývá než si dovychovat ty nejlepší s přihlášených a tak suplovat české školství a úděsné poměry na trhu práce způsobené především v devadesátých letech minulého století pravdoláskařskými ministry školství, počínaje jinak asi výtečným matematikem, ale bědným manažerem Vopěnkou. Důsledkem jsou ovšem ztráty národní energie, peněz a mezinárodní konkurenceschopnosti.
Ale to jsem jen reagoval na zmínku Bavora o profláknuté otázce z letošních maturit.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale ještě si neodpustím Kchodle reagovat na Vaši větu:
A pak je ještě chytáte na blbostech, jako že někdo neví, kde visí jaký Tizian. Nebo nezná naprosto marginální eseje o češtině.
Vy se domníváte, že vysokoškolák, který 4 roky studoval malbu, by neměl vědět, že ze dvou obrazů Tiziana v Česku, jen ten nejlepší v Kroměříži na zámku?
A opravdu se domníváte, že vysokoškolák po studiu české literatury nemusí znát klíčové dílo Pavla Eisnera?
Opravdu si to myslíte?
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano myslím si to.
Vyložím Vám proč (ačkoliv obě výše zmíněné skutečnosti jsem shodou okolností věděl – jen tedy nevím, kde je ten druhý Tizian v ČR – že je jeden v Kromclu vím).
1. Ti lidé jsou produktem jiného školství, než jsme my oba. I v USA, u vysoce vzdělaných lidí, jsem viděl až téměř absolutní ignoranci v pro nás samozřejmých věcech. Dokonce i z jejich oboru. Příklad: kolega měl za sebou MIT. Elektrotechniku, ovšem byl specialistou na mikrovlny. A zapalování u auta si opravit neuměl, kdežto já jsem to zvládl levou zadní, když na to přišlo. To prostě je systémem výuky, velikostí země (trhu) a s tím spojenou možností úzké specializace. U nás musíte každou chvíli dělat něco jiného, protože „nejsou lidi“, pro určitou úzkou věc neexistuje dost zakázek nebo zaměstnavatelů. A vezměte si, když se třeba 10 let „zakopete“ v jedné maličkosti (třeba já jsem svého času dělal asi 10 let kamerové systémy, kódování obrazu, konvoluční matematiku, …), tak potom na ostatní výboj oboru „čumíte jak péro z gauče“.
Chci tím říci, že dnešní školství je zaměřené na větší specializaci. Takže VŠ „začínající odborník“ na českou literaturu nemusí o Pavlu Eislerovi a jeho esejích o češtině vůbec vědět.
2. Dnes je jiná doba, jsou jiné způsoby získávání informací. Nám nezbylo, než si spoustu „pitomostí“ pamatovat. Chodili jsme do vědeckých knihoven. Sháněli (a vzájemně si půjčovali) vědecké časopisy. Dneska mají Google. A tak se mohou orientovat více na něco speciálního, v úzkém oboru.
Což ovšem neznamená, že jsou to idioti.
To se mi líbíTo se mi líbí
A ještě mě napadl následující vysvětlující doplněk.
Ono je to těžké, mě coby zralejšímu 40-níkovi už splývá, kdy jsem co četl a „objevil“. Určitě jsem všechno nevěděl už po získání VŠ diplomu, po maturitě ani nemluvě.
Například k Eichlerovi jsem se nedostal v rámci nějaké školní češtiny (gymnázium), ale až po letech, kdy jsem dělal hlasové syntézátory (fonemové a difemové, předčítání došlých zpráv pro různé zakázky – od armády po slepce), tím jsem se dostal k matematické lingvistice (Chomsky a jiní) a ve finále k analýze češtiny. A tím také k Eichlerovi. Asi ve 30-ti nebo tak někdy. Oklikou.
Ohledně výtvarného umění – tady je důležité si uvědomit, že my starší jsme žili v rozděleném světě, mimo hranice ČSSR jsme vlastně neměli k ničemu opravdu přístup. Dnešní člověk může globálně.
Takže je nemusí až tak zajímat, kolik Tizianů, Piccassů, … je v ČR, ale třeba viděli na vlastní oči všechna světová výtvarná muzea a ví, kde co visí. Ostatně, Google Gallery, že (nebo jak se to teď jmenuje).
Prostě naprosto jiné paradigma.
To se mi líbíTo se mi líbí
Eislerovi.
To se mi líbíTo se mi líbí
Naprosto se ztotožňuji s vaším závěrem shrnutým v posledním odstavci. Soused je majitelem soukromé vysoké školy, která produkuje absolventy v oborech, vedle kterých alchymistická laboratoř Rudolfa II. z filmu Císařův pekař dělala seriózní a racionální vědu. S čím ale nemohu souhlasit je názor, že auto, notebook a mobil pro vlastní použití, stejně jako kvalitní stravování v budově, jsou benefity. Nejsou, jsou to vysoce ekonomicky efektivní a psychologické manipulativní nástroje, jak připoutat „otroky“ k firmě nebo jejím zákazníkům. Benefity jsou např. možnost 2-3 dny práce týdně mimo stálé pracoviště (pro obory, kde je důležitý výstup z kreativní práce), absence „dress code“, tj. můžete chodit do práce jako vágus (velká úspora na společenském oblečení), nebo absence šikanózní administrativy, jako je docházka, vykazování, propustky apod.
To se mi líbíTo se mi líbí
Přesně tak, souhlasím do písmene.
Vydávat za benefit jedno teplé jídlo denně, nutný komunikační prostředek („mobil posledního typu“ nebo jak to Laco napsal), notebook, auto, … to je jako kdybych byl zedník a coby benefitu bych si měl vážit kanga, krumpáče a zednické lžíce.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji, že to chápete pozitivně, tak jsem to myslel. Jako podnět k analýze, zamyšlení a zlepšení. Ano, souhlasím, že máme více společných pohledů – i na tuto konkrétní věc. Jen nesouhlasím s metodou, to je vše. Z racionálních důvodů a zkušenosti. Vámi popsaným způsobem provedený výběr zaměstnanců prostě nevede k zamýšlenému cíli, ale někam úplně jinam.
Omlouvám se ještě jednou za ostrý tón, jak jsem vysvětlil kousek výše paní K-k, náhodou jsem se s něčím podobným (respektivě obětí podobného lehkomyslného diletantství) nedávno setkal. Není to bohužel nic výjimečného.
Jak jsem již psal, je mi až líto, že tak chytrý, vzdělaný a zkušený člověk jako Vy, si naběhl na něco takového. Rozumíte, nejde jen o Vás – děsí mě, jak jsme schopní – my všichni -díky dílčí nezkušenosti v něčem pro nás dosud neznámém, dělat takové fatální chyby. V dobrém úmyslu, samozřejmě, ale výsledky bývají někdy až hrozné. Navzdory „morálnímu kompasu“.
1. Stejně jako Kopelman o kus níže, z Vámi popsaných okolností jsem získal dojem (pravděpodobně telepatií 🙂 ), že ve skutečnosti nepotřebujete VŠ lidi, ale kvalitní nadšené průmyslováky. Na konkrétní práci, s konkrétním systémem, který je již postavený a „systémově“ definovaný. Nic komplexního, maximálně evoluční rozvoj. V takovém případě bych uvažoval o 1-2 zkušených ˇVŠ, třeba jen na dílčí úvazek, odborné vedení, motivaci ostatních ke studiu (konkurence) a poradenství, ale jako kmenové zaměstnance bych najal průmyslováky („strojníky s olejem“) nebo i lidi bez formálního vzdělání v oboru, kteří to ovšem trochu umí. A dal jim možnost růstu a nějaké perspektivy. 6 VŠ lidí mi připadá jako overkill – pokud se nejedná o nějaký velmi specializovaný vývoj, kde je nutná ještě interní užší specializace (každý z těch 6-ti na něco jiného). Ale to je založeno jen na dojmu, který jsem z Vašich příspěvků získal – může to být úplně mylné, netuším, o co konkrétně jde, jakou to má hloubku, provázanost, komplexnost, …
2. Plat 31 tisíc je pro VŠ informatika hanebný. Za to budou ti lidé mít nohy na stole, pokud něco opravdu umí. Pro začínající – kvůli praxi – je to možná dost, ale výsledkem bude katastrofa – fluktuace, ukradení nápadů, zákazníků (pokud nějací jsou) – a příliš se to blíží vydírání, protože bezpochyby, až dojde příspěvek od státu, daný člověk poletí a najme se nová „opička“, ještě neotrkaná, která ještě neumí odmlouvat.
Je nutné si uvědomit, že ČR je maličká, všude jsou dálnice a 100-200 km není žádná vzdálenost, navíc se skoro vše dá dnes dělat distančně, přes internet, VPN. Včetně porad (Teamviewer, Skype), instalací (IPMI, dálkové IP zásuvky, …). Pokud není student ICT úplně neschopný, už během školy pracuje, takže s praxí problém žádný nemá. Jako subjekt vydírání tedy zbudou buď idioti – ty nechcete – nebo diletanci z jiných oborů.
Takže ve výsledku, za tyhle peníze máte šanci na slušné průmyslováky nebo diletanty. Z nichž vyrazíte více užitku, než z neschopného VŠ z jiného oboru, který to bude brát jako nenáviděnou přestupní stanici ,protože nic jiného zrovna nesplašil.
Mobil coby benefit, no tomu se každý jen ušklíbne. To možná platilo v 90. letech, kdy mobil stál 70-100 tisíc a měsíční provoz 15 tisíc, což byl slušný měsíční plat začínajícího inženýra. A hlavně – mobil není benefit, ale brutální knuta. Služební mobil, to je ještě horší – protože zaměstnavatel často sklouzne s protizákonnému sledování a obtěžování zaměstnanců. Volá třeba o půlnoci. Máte ve smlouvě, že se služební mobil nesmí vypínat ? Každý normální člověk by to nejraději hodil do nejbližšího rybníka.
Dtto notebook, auto, služební byt. Není oběd zadarmo, to každý ví.
3. Tak jak jsem pochopil, chcete je na práci, ne je adoptovat. Takže jestli jsou to kulturní analfabeti, kteří četli literaturu jen v provedení komix, jedí zásadně jen v McDonaldu, za vážnou muziku považují rap ve kterém se nikdo nesměje, tak Vám to může být docela jedno. I formální vzdělání je irelevantní – ovšem VŠ, jakákoliv, má tu výhodu, že zaručuje,nějakou studijní schopnost a že se člověk nezhroutí ze stresu, když po něm něco opravdu chcete. Každá VŠ je především (no pokud to není Plzeň práva) filtr na psychicky slabší kusy. Což se hodí, i kdyby studovali na VŠ Kamásutru a rekreologii. Také mají ti lidé odchlastáno a odblbnuto, takže tolik nevyvádějí, když náhodou dostanou peníze.
4. S angličtinou je to samozřejmě tristní. Co dodat.
5. Slušnost je základ. Ale že někdo nezavolá, když zjistí, že se z toho vyklubala tříkolová blbárna, to se nedivte. Buďte rád, že jste nedostal baseballovou hůlkou přes hlavu a neprořízli Vám gumy a nezapálili auto.
Závěr: souhlas. Vyberte nejlepší a vychovejte si je. Jenže jakmile je trochu nahustíte něčím, co k něčemu je, prchnou Vám jinam na lepší pastviny. To je jisté.
Že není dost absolventů ? Je. Nabídněte jim 50 tisíc bez keců, bez blbárny a uvidíte. To možná pár začínajících zoufalců odchytíte. Ale prchnou, jakmile se rozkoukají.
To se mi líbíTo se mi líbí
S těmi penězi je to složitější. Jde také o kredit – a položky v CV.
Jistě, třeba brněnská Logica si může dovolit lidi téměř vydírat nízkými platy (pod 40) a blbárnou. Protože položka „5 let zaměstnán v Logica, Brno“ vypadá trochu jinak, než „5 let junior programátor v Prdelákov Systems Corporation International, s.r.o, Horní Zapadlá Lhota, okres Konec světa“. Tak to je.
To se mi líbíTo se mi líbí
A to jsem zapomněl dodat, že třeba v Logice (ačkoliv míra buzerace je neuvěřitelná – holt lidi jsou dementi), navzdory relativně nízkému platu je k dispozici několik obrovských skutečných benefitů – za jejich peníze si můžete udělat certifikace na všechno možné. Microsoft, Cisco, Redhat, … takže po pár letech můžete okamžitě nastoupit za plat 100 tisíc měsíčně v ČR, 200-300 v lepších zemích. A k tomu Vás donutí naučit se opravdovou angličtinu, ne ty czenglish parodie.
Takže doufám, pochopíte, že o zaměstnání v nějaké firmě, která je natolik mimo realitu, že považuje služební mobil za benefit, má téměř nulové možnosti růstu a firemního vzdělávání, žádné pobočky v cizině, kam se zaměstnanec může procpat, … mohou mít zájem pouze zoufalci v posledním tažení.
A navíc jsou tam lidé ve vedení natolik mimo, že se diví nezájmu začínajících expertů, organizují ujetá výběrová řízení a představují si snad, že budou zkušební opičáky platit banány.
Takové firmě se každý s kouskem rozumu v makovici zdaleka vyhne.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pane Laco, stejně jako Kchodlovi mi to nedá se nevyjádřit k vaši aktuální zkušenosti. Pohybuji se v oboru informatiky od roku 1990, v manažerské pozici jsem budoval nový tým třikrát, největší měl 15 lidí. Za svůj profesní život jsem několikrát seděl na straně stolu jako uchazeč a mnohokrát jako ten, kdo vybírá. Promiňte, ale Kchodl má v mnohém pravdu, vlastně jsem v jeho komentářích nenašel nic, s čím bych věcně nesouhlasil. Samozřejmě, že o konkrétní situaci a potřebách firmy vašeho známého vím úplné kulové, ale přece jen se z vašeho textu dá ledacos vytušit. Reaguji proto nikoliv na fakta, ale na svá „telepatická tušení“ 😉
První, co mi můj „radar“ říká, je rozpor v požadované kvalifikaci. Podle popisu se domnívám, že jste ve skutečnosti potřebovali šikovné středoškoláky s analytickým myšlením, tj. s nějakou technickou průmyslovkou nebo gymnáziem a dobrými výsledky v matematice. Omezit výběr na osoby s minimálně bakalářským vzděláním je slušně řečeno velmi naivní. Mít všeobecný rozhled a například vědět, kdo byl Leopold II. a jaký měl vztah k Buchlovicím, je sice ctí každého vzdělaného člověka, ale se schopnostmi a zkušenostmi v oboru to nijak nesouvisí.
Za druhé cítím, že váš známý i vy jste podlehli modernímu trendu ušetřit na pracovní síle tak, že naberete pouze absolventy bez praxe, a kromě peněz nabízíte „benefit“ získání dvouleté praxe. Bohužel, tato praxe neuvěřitelně bují jako rakovina. Fakticky je přesným opakem osvědčeného „baťovského kolečka“, kdy se najímají mladí nezkušení mezi zkušené a je jim umožněno vyrůst. Vychovat si člověk ovšem vyžaduje dlouhý čas, v podstatě je to celoživotní proces. Management firem, jejichž „otroci“ jsou absolventi pravidelně recyklovaní každé dva roky, se nerozpakuji nazvat bandity. S podnikatelstvím jako společensky prospěšnou činností to nemá nic společného.
Za třetí jsem vůbec nezaznamenal, že jste brali do úvahy v oboru podstatnou skutečnost, kterou je region zaměstnavatele. U nás v Brně je více informatických fakult, drtivá většina šikovných studentů získává praxi už během studia, a těm nejšikovnějším nabízí jejich zaměstnavatelé po ukončení studia pracovní stáže v zahraničí. Nemusí se nám to líbit, ale po absolutoriu hledá zaměstnání v místě studia většinou až druhá liga. První liga, pro kterou nejsou jazyky žádný problém, jde do zahraničí, kde už často zůstane. Kdo jazyky neumí, jde do Prahy. To se týká informatických absolventů ze všech krajů ČR. V oblastech, ze kterých to trvá hodinu autem po dálnici do Prahy, jako např. z Liberce nebo Plzně, už jen paběrkujete z uchazečů okresního formátu. Tuším, že to je i váš případ.
Mohl bych psát za čtvrté, za páté i za šesté o dalších podstatných faktorech, ale je to zbytečné. Berte to pozitivně jako zkušenost, že i vzdělaný kmet, pokud nemá dostatečné zkušenosti se specifickým trhem práce v určitém oboru a regionu, může snadno napáchat více škod než užitku.
To se mi líbíTo se mi líbí
Opět přesně, na komoru.
Myslím, že na začátku přijímání lidí musí být analýza, koho vlastně chci a na co. Mohu sice do inzerátu napsal nesmysly (hledám systémovou inženýrku, VŠ informatika, členku Mensy, minimálně 20 let praxe s Unixem, stáří 20-30 let, klony Laureen Bacallové preferovány, plat po „zaučení“ 31 tisíc, benefit – v práci může chodit jen kalhotkách a podprsence případně bez, plus iPhone5 !), ale co finálně dostanu je otázka. Ta Lacova záležitost mi připadá tak nějak podobně.
No žádný učený z nebe nespadl. I zdánlivě triviální věci jsou složité a skýtají mnohá úskalí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já se Vámi nehádám ani s Vámi nepolemizuji co se týká samotného výběru a především asi již ujasnění si jakého pracovníka třeba Laco potřeboval. Ale trvám na tom, asi blbě, že základní slušnost nikoho nezabije, Takže napsat alespoň mail, že nepřijdu, je, podle mého, prostě samozřejmost.
Jinak mám zkušenost zprostředkovanou dcerami, obě studují, naštěstí, na Ing, taky naštěstí. Ovšem obě pracují 2-3 dny v týdnu. Obě víceméně ve svém oboru, jedna v ekonomickém oddělení, jedna v realitce, která ovšem i staví a renovuje, takže pracuje trochu jako budoucí architektka. A je to v Praze, ovšem ani jedna nemá smlouvu, peníze na černo a když pracovaly mimo svůj obor jako středoškolačky braly víc. Jenže potřebují praxi a naštěstí na výdělku nejsou závislé. Jenže to asi nemohou říci všichni. Navíc mně to připadá hodně ubohé, od zaměstnavatelů. Naštěstí ale mají obě dobrý kolektiv, takže tím se to vyrovnává. A myslím, že lidé na pracovišti by se měli především cítit dobře. Jasně s tím, že se neflákají.
To se mi líbíTo se mi líbí
To mají Vaše dcery štěstí, což je kromě snahy a píle také potřeba. Bohužel, zaměstnávání načerno, snahy „ušetřit“ vykrádáním kapes někoho jiného – což černé zaměstnávání je – jsou brány jako něco poměrně běžného. Načerno zaměstnanému člověku se nepočítají roky do důchodu (VŠ se počítá, takže u Vašich dcer je to v pořádku) a tím, že nevykazuje příjem, je omezen v mnoha věcech. Například si nemůže koupit věci na splátky nebo zařídit hypotéku. V případě nemoci nebo nějakého neštěstí se všechno pak odvíjí od oficiálně přiznaného základu, černé peníze se nepočítají. Atd.
Ano slušnost nade vše. Ale musí to být oboustranné. Udělat mnoha kolový „kosmonautický konkurs“, následně vyžadovat půlroční období bez plného platu, plný plat podmiňovat splněním jakýchsi nespecifikovaných a neurčitých podmínek, …
Připadá mi to, jako by se nějaký prodejce předražených hrnců dědečkům a babičkám ošíval nad jejich neslušností, když po výletu a konzumaci občerstvení odmítli koupit kastról na splátky za 30 tisíc, místo toho se vypařili beze slova. A považte, ani nezavolali, ani neposlali SMS, ani email. Vážně hrozné, kam ten svět spěje ?
To se mi líbíTo se mi líbí
Vážení spoludiskutující Kchodle, Kopelmane a Kočko šklíbo,
asi se shodneme, že mezilidské vztahy ve většině kapitalistických firem nejsou kdovíco. Rozhodně asi cinkálisté z roku 1989 měli o této části své budoucnosti úplně jiné představy, než je současná realita. Jak asi víte, píši o tom průběžně v různých diskusích i na svém blogovém prostoru, já jsem necinkal. Ne proto, že jsem byl fixován na minulý režim, příčinou bylo, že jsem měl nastudováno o tom jak to chodí za železnou oponou a zhruba jsem předpokládal co asi nastane. Nemusel jsem být zaměstnancem Prognostického ústavu. A ono to předpokládané nastalo.
Od roku 1984 jsem se zabýval ICT a to v průmyslových podnicích, žádné bezduché teoretizování. Tehdy se tomu tak neříkalo, používaly se zkratky ASŘP, EC 1026 atd. atp.. Od roku 1988, ne až v roce 1989, jsem působil v soukromé firmě, podnikající v tomto oboru. Do velkého a komerčně úspěšného německého software housu jsem se dostal poprvé v roce 1991 a věru bylo co se učit, dtto v následujících letech spolupráce. Od té doby jsem se věnoval zejména větvi ERP (současný název pro ASŘP). A opět komerčně, musel jsem si na sebe i kolegy vydělat. Žádný výzkumák dotovaný jakýmisi pseudo granty a sající ze státního rozpočtu. Za své profesní porevoluční praxe jsem musel najmout nejméně 200 nových spolupracovníků a nejméně stovce říci, že spolu končíme. Nejsem tedy zelenáč, za jakého mě Kchodle máte. Již nějakou dobu jsem důchodce a tak akce, jako ta, kterou zde popisuji, se mi přihodí jen občas jako přivýdělek, o který neusiluji. Vždy jsem povoláván. A věřte, nebaví mě chovat se k lidem bezohledně, tak jak to umí současný režim.
Na svých závěrech o situaci v oboru celkem trvám. Takže znova, možná otravně.
1.
Současné školství vychovává spoustu absolventů v profesích, kde potom nejsou zaměstnatelní. Pamatuji si, že za totality se do určitých oborů přijímali 2 – 3 uchazeči do ročníku a to ještě jednou za 2 roky střídavě v Praze a Brně. Dnes každý rok do kdejaké krajské univerzity do stejných oborů třeba 30 zájemců, čím víc, tím bude víc dotací, je přeci svoboda a neviditelná ruka trhu si to srovná. A tak máme mraky sociologů, psychologů…….. atd. atd..
2.
Lidé v této zemi žijí na jisté úrovni především díky staleté tradici průmyslu. Je obehranou písničkou, že máme spousty advokátů, ekonomů, politologů a opět atd. atd., ale největší průmyslový vývozce z ČR si musí založit vlastní soukromou VŠ, aby měl dostatek kvalitních zaměstnanců z technických oborů. V branži ITC také například Unicorn, jak jistě víte. Malé firmy ale nemají na to, aby si VŠ zakládaly a suplovaly neschopnost státu. V tomto případě neschopností danou ideologickou zaslepeností.
3.
Úroveň absolventů maturantů, ale i VŠ klesla všeobecně o jednu ligu, takže maturanti se svými znalostmi a schopnostmi se nemohou rovnat maturantům z před 25 let. Stejně tak absolventi VŠ, s výjimkou některých špičkových škol, nebo spíš fakult jsou tak na úrovni středoškoláků z dřívějška. Mluvím o všeobecné úrovni. Z hrůzou potom pozorujeme projevy barbarství, kdy studenti protestují proti přejmenování gymnasia podle Hrabala, protože jim to jméno nic neříká, naposledy onen Jidáš. Ne Khodle, říkejte si co chcete, toto je základní všeobecná neznalost, za kterou je třeba se stydět, ne se jí vychloubat. POKUD STÁLE NESOUHLASÍTE, CO JE TEDY TO ZÁKLADNÍ ZE VŠEOBECNÉHO ROZHLEDU, CO MUSÍ KAŽDÝ MATURANT ZNÁT????? A to i když má v kapse nápovědu Googla???
4.
Průměrná jazyková vybavenost porevoluční mládeže je tragická. Zase kromě několika stovek těch, co mohou již během středoškolských studií vycestovat. Vím co píši, vnuk vystudoval Bc na přední německé univerzitě. Němčinou již téměř nikdo nevládne. Přitom německé firmy jsou největšími investory v Česku. Znalost angličtiny i vysokoškoláků, byť pasivní, je děsivě nízká, je tak na úrovni maximálně dítěte v prvním ročníku anglické mateřské školky a to i ta pasivní. O ruštině ani nemluvě. V novinách jsem četl článek, ve kterém se redaktoři chlubili tím, že v Moskvě zabloudili, protože neznali azbuku a tak si nebyli schopni přečíst směrovky. Oni tu zmínku o své neznalosti považovali za něco „IN“.
5.
Obecně k přístupu k lidem ve firmách, jejich odměňování a k tzv. benefitům. Samozřejmě, že v kapitalistických firmách je jakákoliv forma odměňování jen nemravným vykořisťováním, ale to není nic nového, to už říkal Marx před 150ti lety. Jakákoliv mzda včetně benefitů je vždy nižší, než nadhodnota, kterou zaměstnanec vytvoří. o tom žádná, to všichni dávno víme. Kardinální Otázkou míry ničemnosti uplatňování kapitalistického systému v dané konkrétní firmě je, kolik nechá majitel svým zaměstnancům ukousnout z toho co si má právo podle nemravných kapitalistických pravidel ponechat ať už pro svoji soukromou spotřebu, nebo investování do podnikání. Opět se vracím do roku 1989. Tehdy cinkálisté, přesvědčovaní pravdoláskaři o nastávajícím kapitalismu s lidskou tváří, cinkali za. Po poslední světové finanční a hospodářské krizi, kdy Česko 6 let stagnovalo a kdy si stále víc lidí uvědomuje, že se nacházíme na palubě potápějícího se Titanicu, už by Havel Václavák nenaplnil. Kapitalismus samozřejmě žádnou lidskou tvář nemá, leda snad usmívající se karnevalovou masku. Tohle věděli dávno všichni ti co nebyli líní a studovali. Železná opona jako blokáda informací, blokáda studia jazyků atd. atd., to jsou jen žvásty líných strýců a tetek. A tak nakonec zbývá jen ten kapitalismus přežít s co možná nejvyšší mírou slušnosti k okolí. To si milý Kchodle a Kopelmane o věci myslím.
To se mi líbíTo se mi líbí
Super. Plně souhlasím.
Děkuji za vysvětlení, ohledně toho přijímání zaměstnanců. Myslel jsem, že jste to nedělal, protože naprosto stejnou – podle mého názoru chybu – jak jste popisoval okolnosti konkurzu – jsem udělal také, mnoho let zpátky a to dokonce několikrát, než mi došlo (samo ne, musel mi to někdo objasnit), co děláme špatně, když nemůžeme sehnat nejlepší zaměstnance. Jestli jsem se Vás nějak osobně dotkl, bylo to neúmyslné a omlouvám se. Docela mě nedávno rozčertila podobná situace s moji známou, jak jsem už psal, nějak jsem se té naštvanosti ještě nezbavil, jak je vidět. Takže to šlo ven.
Se všeobecným rozhledem, sečtělostí, kulturním vzděláním, … atd. s Vámi pochopitelně souhlasím. Zcela. Lišíme se jen v maličkosti: dnešní mladí vnímají svět globálně. Tak se může stát, že VŠ výtvarník neví, že Tizian visí v Kroměříži, ale (doufám) viděl světová muzea. Mají prostě jinak orientované priority, ČR považují jen za malý kousek světa, ne za střed vesmíru, jako třeba já. Žijí prostě ve větším rybníku. Je to někdy až legrační – lidé byli třeba v Yosemitu, ale když jim ukážu fotografie z Adršpachu nebo Suchých skal, vůbec netuší, kde to je – nikdy tam nebyli. Ale vypichovat jednotlivosti (Tizian v Kroměříži, Eisler) asi nemá smysl, to by takových „naťuknutí“ či sond muselo být vysláno spoustu, aby to mělo nějakou vypovídající hodnotu.
Neříkám přece, že znalosti jsou zbytečné, když je tady Google. To je dost pitomá vulgarizace, kterou slyšíme od různých primitivů a šílenců léta, v mnoha formách (např. „Proč si mám pamatovat vzorce, když mám Bartche“ – kolikrát jsem to jen slyšel). Nikdy to pravda nebyla a nebude. Blbé je, že se tento nesmysl poměrně daří prosazovat. Ozývají se hlasy proti „memorování“, učebnímu „drilu“ a další zhovadilosti. Nejdále to dotáhli v USA, kde zakázali výuku násobilky. Výsledky jsou samozřejmě zcela katastrofální, ve všech oblastech – ale zdá se, že tahle šílenost má velmi tuhý kořínek, nedaří se to zrušit.
Oni tam vlastně zakázali i normální výuku čtení a psaní. „Učí“ to tak, že se to polovina dětí nenaučí – a nic s nimi nehne. Moje ex-přítelkyně má děti na základce v USA a úplně z toho šílí – tak daleko u nás ještě nejsme, ale blížíme se TAM mílovými kroky.
Až člověka napadají ony „spiklenecké teorie“, zda je to jen důsledek lidské blbosti nebo nějaký zběsilý plán na debilizaci lidstva.
S vysokými školami u nás je to složitější. Profesní vysoké (Škoda MB, Unicorn) jsou orientované velmi úzce na praxi. A prakticky všechny velké technologické firmy – Cisco, Microsoft, Apple, … si v uplynulých 20-ti letech založily svoje celosvětové „univerzity“, místo diplomů vydávají mezinárodně platné certifikace. To je to samé. Dnes je to mezi zaměstnavateli mnohem více ceněné, než všechny magisterské tituly dohromady.
Umí absolvent ČVUT programovat, třeba v Javě ? To víte, že neumí. Stejně jako to neumí absolvent Caltechu nebo MIT. Sice se to tam všude učí, ale jen jako jedna z věcí, není na to čas a prostor, to prakticky zažít do hloubky. Umí to pak jen ten student, který během školy pracuje a používá to denně několik hodin.
Oproti tomu, absolvent ICT průmyslovky, kde se občas vyskytuji, po 4 letech studia skutečně programovat umí. Dá se okamžitě nasadit do praxe. Vysokoškolák potřebuje půl roku, aby to „dostal zpátky do hlavy“, ovšem po dalším roce s tím průmyslovákem kdykoliv zamete podlahu, protože se naučil i ty „zbytečné“ věci, teorii, systémovou analýzu, objektovou analýzu, … Má prostě ten teoretický základ, umí matematiku, má ponětí o fyzice, logice, …
S jazykovou vybaveností mladých je to velmi špatné, vlastně pořád nechápu proč. Všechny bariéry byly odstraněny (a ne že žádné za bolševika nebyly), ale přes jisté zlepšení, nějaká zásadní změna nenastala.
Televizní dabingový gang dál saje svoje penízky, TV – pro krátkém záchvěvu počátkem 90. let – dál nevysílá vícejazyčně, ačkoliv to digitální technologie DVB-T umožňuje, u skoro žádného filmu originální zvuková stopa není. Ale kdo by dnes čuměl na televizi, že – máme přece internet, DVD, DVB, … Takoví Dánové, například, či Švédové/Finové/Estonci, se naučili všechny ostatní jazyky především sledováním televize, od mala. Nějak se to do té hlavy nakonec dostane.
Před nedávnem jsem dostal nápad, že si v kroužku kolegů a kamarádů, mezi rodinami, vyměníme na čas děti. Handl. ČR-USA, ČR-Německo, ČR-Francie, USA-Francie, … Jako se to dělalo za R-U, za 1. republiky. Jenže ono to nejde ! Lidskoprávníci. Neřešitelné právní problémy. Zkuste to, a zavřou Vás, děcka Vám seberou juvenilní babizny a už je nikdy neuvidíte. Takže to také nejde. Přitom malé děti, řekněme 8-15 let, se naučí jazyk během pár měsíců, do roka prakticky dokonale. Pak už to tak rychle a jednoduše nejde, a už vůbec ne bez výrazného úsilí.
Vícejazyčná výuka na základních školách ? Nejde. Až na středních, ale nikdo to nechce povolit, je to příšerné martyrium. Tím pádem je to omezeno na pár škol. Asi schválně, zdá se mi. „Elita“ nechce, aby běžní lidé uměli jazyky a mohli jim konkurovat.
S posledním bodem také souhlasím. Nějak to musíme přežít a doufat v lepší zítřky.
Hehe, nebylo to tady už někdy, tato slova ?
🙂
Díky za pěknou diskusi, bylo to jako vždy výborné, zajímavé a poučné.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vždyť jsem psal, že nejsme ani tak moc myšlenkově vzdáleni.
To se mi líbíTo se mi líbí
Na mne asi moc odborné, protože ve vyšším věku tj. 40+ pokud počítáte s tím všeobecně známým a naprosto nepopiratelným opotřebením chátrajícího organizmu, tak i s vyšším vzděláním zákonitě berete tu horší práci, no prostě tu která zůstává finančně neatraktivní.
Je pravda, že v mnoha případech začnete u příštipků a najednou končíte u bot ale to je o něčem jiném.
Výroba mladého kolektivu ICT z absolventů VŠ, musí být a asi opravdu je šílená dřina, jak tak pozorně sleduji zkušenosti kchodla a Laca G. mlynáře.
Prostě složit onen tým tak na 2 – 4 roky, splnit výnosnou zakázku a adios, tak to je ona nemoc dneška, kterou oba jak Laco tak kchodl potvrdili.
Takže hurá – > Řízení lidských zdrojů, zvyšování produktivity práce pomocí personální práce, neboli vyšší produktivita komunikace, zlepšení dělby práce mezi manažery, zaměstnanci a oligarchou.
Jinak tento proces začlenění popisuje kchodl jako výrobu polootroka, neboli firemně vázaného otroka na pozici výkonný otrok.
Bohužel tento proces je dán tím, že v Česku zbyly malinkaté a střední firmy, které aby přežily musí vyrábět zakázku od zakázky, „od jehly až po lokomotivu“ naprosto vše.
Vše ostatní je pouze součástí nadnárodních firem, které si bezesporu hodlají zachovat nadzisk dodavatelů celků.
V Česku snad neexistuje již žádná firma, která by byla schopna vystupovat jako dodavatel celku tj. profitovat z nadzisku finální dodávky kompletu.
Prosím jen mi nepředhazujte Škoda auto, tam je náš podíl pouze 30%.
Proto je a bude i nadále obrovská fluktuace specialistů od projektu k projektu = >
a) Výběrové řízení na projekt
b) Sestavení týmu pro řešení
c) Plnění zakázky
d) Řešení problémů při předávání SW zadavateli
e) V nejlepším případě zužitkování zisku pro následující zakázku, tj. vypsání nového výběrového řešení.
Neboli absolutní absence možností rozvoje výrobních tradic podniku na základě stálého týmu specialistů daného oboru.
Nevím možná je to jinak ale s velkou pravděpodobností, je možné se domnívat, že tvůrce SW, by měl být v obraze co ten SW ve finále zabezpečuje,jak musí fungovat a jaká je možná návaznost do budoucna.
Tož můj možná scestný vývod je v tom, že současná škola musí vygenerovat úzkého specialistu, který bude cestovat od projektu k projektu aby se uživil.
No a potom bezesporu jeho ocenění na nadnárodním trhu prac. bude asi 1/3 na rozdíl od těch, kdo sumarizují práci těchto výkonných otroků.
Nevím ale dle mého je toho tímto směrem mnohem, mnohem víc a to nejsem takový odborník jako kchodl nebo Laco G. mlynář
To se mi líbíTo se mi líbí
Ono je to tak, že pokud probíhá na střední škole po celou dobu studia (4 až 8 let) kvalitní výuka, je maturita jen symbolickým završením celého procesu, resp. měla by být. Jakýsi iniciační akt. Plevy mezi studenty jsou už dávno odděleny od zrna, studium bylo přece nejen dostatečně motivující, ale i přísné. Skutečně špatný student přece až k maturitě nedojde, ne?
Maturita jako skutečná zkouška (ve stylu jednotlivých zkoušek na VŠ) je pak trochu nonsens, protože je to trochu sázka do loterie – student třeba není ve formě, je trémista, nebo má opravdu smůlu. To všechno se může stát a je to trochu nespravedlivé, neb třeba i dobrý student může z uvedených důvodů neuspět.
Pokud má maturita svojí přísností nahradit nadměrnou benevolenci vyučujících a celého systému při studiu, uvádí se do činnosti to síto (oddělující ony plevy) paradoxně nikoliv v průběhu či dokonce už na začátku studia, ale až na konci. Zde příměr plev a zrna tak úplně nesedí, protože student přece jen není sklizená obilnina.
Tolik let trvající bezvýsledné spory kolem maturit jsou jen výsledkem chybných prvotních představ, že maturitu musí mít všichni, v kontrastu s přáním, aby maturant měl přece jen nějakou jakžtakž úroveň.
Bať?
To se mi líbíTo se mi líbí
Není zapotřebí mít velké vzdělání na to pochopit, že maturitu by měl získat jen ten, kdo má IQ průměrné a vyšší.
Není zapotřebí mít velké vzdělání na to pochopit, že všichni z výše uvedené množiny nebudou mít zájem či možnost studovat až k maturitě.
Není zapotřebí mít velké vzdělání na to pochopit, že lidí s maturitou bude méně než polovina populace.
Je zapotřebí mít ………… k pochopení, že maturitu musí mít dvě třetiny populace a bakaláře polovina.
Je již pro někoho složité pochopit, že když chceme mít dvě třetiny lidí s maturitou, tak musí být znalostní limit podle toho nastavený, tedy na úrovni podprůměrného IQ.
A pro některé je zcela nepochopitelné, že je to cesta do pekel.
Někdo ale chápe, že to talk musí být. Co si počít se SKUTEČNĚ vzdělanými lidmi?
Tedy rozředit, demoralizovat a …………
To se mi líbíTo se mi líbí
Docela se mi líbí, co napsal Klaus mladší: http://goo.gl/qWZhB5 No jo, s tím školstvím to je nekonečný příběh. Bohužel ty posametové pokusy ho rozvrátily natolik, že se (dle mého soudu) jedná již o nevratný proces. Pokud mohu za sebe shrnout hlavní příčiny:
1) Většina populace musí mít vysokou školu a maturitu pak téměř každý
2) Zrušení jednotných školních osnov a jejich nahrazení ŠVP
Z toho se pak odvíjí ostatní – třeba obrovský počet středních škol, které při způsobu jejich financování (od kusu) berou každého atd., atd. – dalo by se pokračovat donekonečna, leč nemá to smysl. Do pořádku to již nikdo nedá – bohužel.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ostatně podobně reaguje i ministr Chládek (k čemu je kuchaři maturita?). To zase budou vyskakovat Hellerové, že jim chce někdo bránit ve vzdělání.
To se mi líbíTo se mi líbí
Kuchaři v zaplivané „čtyřce“ u nádraží, kde je na jídelníčku jedna polívka, tlačenka s cibulí a pár furt stejných hotovek, k ničemu. Ale opravdu by se nehodila i trochu vyšší úroveň všeobecného vzdělání i třeba pro kuchaře z velké hotelové restaurace? Umět dobře vařit je pro kuchaře základ, ale právě jen ten základ.
A co další profese – chceme, aby třeba mechanik-elektronik rozuměl tomu, jak funguje věc, kterou má opravit, nebo chceme jen cvičenou opici, která připojí automatizovaný tester a poslušně vymění modul, u kterého mu ten krám řekne, že je vadný?
To se mi líbíTo se mi líbí
Nikdo nikomu nebrání to vzdělání si rozšířit, ale základ vrátit zpět do doby, kdy praxe byla pro řemeslníka základem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Chce-li stát elitní vzdělání pro ne-elitu, musí snížit požadavky…
To se mi líbíTo se mi líbí
však to taky dělá…
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Mimo téma – ale kdo ví- jak se také dá rozumět níže psanému- dle vzori – CO tím chtěl básník vlastně říci.i:
http://www.denik.cz/ze_sveta/obama-valka-v-syrii-neskonci-pred-mym-odchodem-z-uradu-20150516.html
To se mi líbíTo se mi líbí
http://bavor.blogspot.cz/2015/05/prispevek-k-imigraci.html
To se mi líbíTo se mi líbí
Omlouvám se,že sem vložím něco ,co nemá s úvodním článkem nic společného, ale když nás naše ČT neinformuje o koncertě ke Dni vítězství na Rudém náměstí v Moskvě, dám vám tuto možnost vidět tento nádherný koncert na adrese:
To se mi líbíTo se mi líbí
Na téma maturit doporučuju pročtení článků Jany Bradley na BL: http://www.blisty.cz/authors/3295-jana-bradley
To se mi líbíTo se mi líbí
Problém se vzděláním je v počtu reformátorů, kteří si z prznění školství udělali živnost. Velice dobře to popisuje Charles Sykes v knize“Dumbing Down Our Kids: Why American Children Feel Good About Themselves But Can’t Read, Write, or Add “ neboli „Ohlupování našich dětí: Proč jsou americké děti se sebou spokojené, když neumějí číst, psát a počítat“. (http://www.amazon.ca/Dumbing-Down-Our-Kids-Themselves/dp/0312148232)
Mezi ohlupovatele patří často i rodiče, kteří protestují proti tomu, aby se třeba učila matematika. Přesněji řečeno, aby se neučilo skoro nic. Vždyť se všechno najde na internetu.
V českých poměrech je populární požadavek Komenského, aby škola byla hrou. Troufám si tvrdit, že měl na mysli metodu, jak šikovně vpravit do hlav školáků základní vědomosti.
Na základní škole o víc nejde, ale vlastně i střední škola ty základy poněkud rozšiřuje. Pokud omezíme ten základ, postupně vyroste generace, která nemá na čem stavět.
Před časem se Zdeněk Svěrák kdesi zmínil, že se obecenstvo mění a nesměje určitým vtipům. V přednášce o Nerudovi, který jede s přítelem Šavrdou do Vraného na Cimrmanovu hru, již mladí nechápou narážky jako Polka jede (varování před kočárem), pobídku Jen dál! nebo objev, že Neruda podepisoval fejetony trojúhelníčkem.
Jistě, není třeba vědět, kdo byl Neruda, není třeba znát ani jeho ani jinou báseň, není třeba vědět skoro nic.
Všeobecná nevzdělanost ovšem vede k tomu, že je těžké najmout někoho, kdo ze školy něco umí. Máte místo v chemické laboratoři a musíte do pracovních postupů dát varování, že kádinka, v níž se vaří voda, je horká.
Možná je to záměr moci, která potřebuje ohlupené lidi, kteří se nebudou míchat mezi elitu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Skoro bych to taky viděla, prostě blbce, kteří sice budou mít titul ale nebudou umět nic, Vždyt stačí si číst občas aktuálně a tam údajně finančního analytika s VŠ, který neumí ani českou gramatiku a ještě se tím chlubí.A nejhorší je, že já už například taky dělám spoustu chyb, ptz někdy myslím rychleji, než píši, ptz při práci na počítači na chyby upozorní většinou Word, a taky ptz tedy zrovna ve své práci mám korektorku. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Kchodle a LacoG – přiměli jste mě zavzpomínat na dávné časy.
Kdysi, ještě na totalitní průmyslovce jsem se v předmětech „Materiály a technologie“ a „Mechanika“ setkal se zvláštním způsobem provozování písemek. Zadání napsané na tabuli a úvodní věta „Můžete používat tabulky, učebnice, sešity, kalkulačky, co chcete…“ To vypadalo na první pohled jako ráj pro studentíka. Časový limit na zpracování z toho dělal inkvizici. Když jste látku znal i bez pomůcek, bylo to za 1, nebo za 2 (to když jste se někde při výpočtu ,seknul‘, ale vlastní postup byl správně). Kdo věděl alespoň to, kde přesně najde informace a současně je dokázal taky správně použít, dostal za 2 nebo 3. Kdo neznal ani to, nebo nalezené použít nedokázal, skončil s čtvercem nebo koulí. Limit tápavé hledání „kdesi, netuším kde,“ neumožňoval. Většina z nás, budoucích elektrikářů, se tu zat.. mechaniku naučila. Kdo ne, toho čekal před koncem roku při posledním neúspěšném přezkoušení podobný rozhovor s kantorem:
P: „Slepičko, asi ti dám postupku z mechaniky.“
S: „Né,.. Já už mám angličtinu.. “
„Tak se naučíš anglicky mechaniku a dáme to dohromady,“ zareagoval pedagog.
Bohužel netuším, zda hrozba o učení se mechaniky anglicky byla reálná. Dotyčný (jméno jsem samozřejmě změnil) v dalším ročníku chyběl…
Problém nevidím ani tak v existenci Googlu, nebo skvělé příručky pana Bartsche, ale v (pěstované) neschopnosti to nalezené používat, nebo dokonce vůbec vědět, co a kde hledat, nebo co s tím, když nám to někdo strčí až pod nos.
To se mi líbíTo se mi líbí
na je úplně zcestná teorie, že na Internetu se dá všechno najít 🙂
To důležité se nazývá „know how“, za to se platí a na Internetu to opravdu nikdo nenajde.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jenže placené „know how“ vás nenaučí ani ve škole. Z té by si jeden měl odnést schopnost poznat, že na nějaké to „know how“ právě narazil, schopnost pracovat s informacemi a také obecné základy, které by jednomu měly umožnit vymýšlet vlastní „know how“.
Všechno se na internetu opravdu nenajde. Ale když máte dost času, najdete tam spoustu nápověd k vynalézání již vynalezeného. Jen si musíte dávat pozor a na otázku „Co to bude?“ neodpovídat popravdě „ví bůh!“, vaše okolí by to mohlo uvést v omyl. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Jó to byly časy, ani nehrozilo, že přijdou rodiče a dají kantorovi na budku, že?
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, to byly časy. Nějak si neumím představit, že bychom si doma stěžovali na kantora. Tedy představit si to umím, ale kdo by stál o následné rodičovské sankce, že?
To se mi líbíTo se mi líbí
Ba ne zásada je navedení toho potřebného justičního systému paní https://cs-cz.facebook.com/JUDr.Lenka.Bradacova.Ph.D :
http://www.czechfreepress.cz/kauzy/misto-odskodneni-za-naprosto-nesmyslne-trestni-stihani.html
Takto se bude i nadále postupovat v našem soudnictví, zásadní problém je jak to celé aplikovat na pracovní právo.
Tož vše je ve své podstatě při podpoře pana Kalouska (Bakaly) tak jednoduché.
To se mi líbíTo se mi líbí
Malá „nepodstatná“ záležitost http://cz.sputniknews.com/nazory/20150516/413371.html Want China Times: Čína se připravuje na krach amerického dolaru. A kdo by nevěřil nějakému Sputniku, tak tady je originál z Taiwanského tisku http://www.wantchinatimes.com/news-subclass-cnt.aspx?cid=1102&MainCatID=&id=20150515000004 China could crash US dollar with 30,000 tons of gold: commentary
To se mi líbíTo se mi líbí