Na Duklu a zpět


Na Slovensku jsem sice jako doma, ale východní část neznám, nejdál jsem byl v Bardějově. Protože snacha pochází z Košic, udělali jsme v létě společný rodinný výlet, spojený s návštěvou u rodičů a příbuzných.

Vylézám brzy ráno z nočního vlaku. Hned u nádraží je podivná vila, ve stylu anglo-uherském řekl bych, kde bydlel dr. Beneš po návratu na osvobozená území začátkem roku 1945.

DSC02069

Jedeme na „základnu“; reorganizujeme jednotky a jenom my, chlapi tří generací, se vydáváme na Duklu. Ve dvou autech, napůl Slováci a Češi. Je neděle 3. srpna, pořádně horký víkend, snad jediný v tomto létě.

Cestou se nejprve musíme zastavit v Ladomirové a obhlédnout známý dřevěný kostel.

DSC01999

Další zastávka: německý vojenský hřbitov v Hunkovcích. Posílám fotku kamarádovi, se kterým jsme před časem objížděli invazní pláže a taky vojenské hřbitovy v Normandii. Odepisuje: Němci na rozdíl od nás, mají tradici v péči o své padlé.

DSC02007

Mohl klidně dodat, že na tom nejsme ještě nejhůř. Od Kavkazu po Labe leží kosti milionů vojáků – mnohé neznámo kde – kteří zachránili svět před novodobým barbarstvím. Až v roce 1966 jim postavili v Moskvě aspoň památník Neznámého vojína. (Tvůj hrob neznáme, na tvé činy nezapomeneme.)

Konečně jsme na Dukle: památník je ve výšce 476 m., plochá pahorkatina (pohled z rozhledny; odrazů ve skle jsem se neuměl zbavit). Kótu 534 nemohu najít. Oko motostřelce mi ale říká, že v téhle krajině bych nerad bojoval, nebo dokonce útočil. Zvlášť ne v tomhle hicu. A v podzimním bahně taky ne. Vlastně nikdy.

DSC02013

 

Po svahu scházíme k památníku. Na plastikách „ze života vojáků“ mě zaujme zvlášť PŠM. Vida, tak už tehdy?

DSC02018

Potom hřbitov. V popředí vidím náhrobek Víta Nejedlého.

DSC02021

Vedle generál Vedral Sázavský. Pokud vím jediný náš generál, padlý za této války na bojiši. (Jinak jich ovšem bylo víc. Obrana národa bojovala statečně: Bílý, Vojta, Eliáš, Všetička, Luža…) A leží tu ovšem mnoho jiných, mnozí možná jen symbolicky.

DSC02022

Přecházíme silnici a jdeme na oběd. Z terasy máme před sebou památník.

DSC02023

 

Pak se pomalu začínáme vracet do vnitrozemí. Letadlo postavené na louce, to je něco pro nejmladší manšaft.

DSC02038

Nakonec sjedeme ke známému památníku. T-34 drtí PzKw-IV. Jako podívaná je to hezké, my co jsme byli na vojně, si myslíme své. Vnuci se zmilitarizovali jaksi sami od sebe.

 

DSC02043

Podívejme, tady dokonce projevují vojevůdcovské vlohy.

„Ty, Moskalenko, ty budeš šturmovat ve všeobecném směru osamělý strom na obzoru“.

DSC02041

 

Při pohledu na schéma Údolí smrti a potom v muzeu ve Svidníku už se mi ani fotit nechce. Stále víc si představuji, jaká to musela být rasovina.

DSC02044

V ukrutném podvečerním vedru se vracíme, ani klimatizace moc nepomáhá.

 

Dva dny nato odjíždíme k západu, směrem do Tater. Šaryš, Talafúsova Rychnava, Spišský hrad, kraj Bratrstva. Jenže nikdo z mých mládežníků Jiráska nezná.

 

Nakonec zastavíme v Levoči, ukázat dětem to spanilé město. Málo platný, renesance, to je paráda.

DSC02089

 

K obědu nám doporučili pěknou restauraci na valech. Zatímco jíme, moje šikovná vnučka zkouší lezení. Z té holky něco bude, je podnikavá a ctižádostivá…

DSC02092

 

Ve stále pěkném počasí pokračujeme k Tatrám a vyhlížíme, kdy se ze spišské roviny vynoří masiv Lomničáku. Tohle Slovensko dobře známe a všechno přechází do normálu. Je 69 let po válce.

Slim

Příspěvek byl publikován v rubrice Slimova pošta se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

40 reakcí na Na Duklu a zpět

  1. Hudec napsal:

    Dobrá výuka, Slime. Mě oslnila ta saská města – Levoča, Kežmarok atd., a zřejmé prolínání uhersko/polského vlivu kdysi v tom regionu třeba v Lubovni. Dál na východě jsem nikdy nebyl – nejspíš je to chyba.

    • Slim napsal:

      Prolínání. Existuje Haškova povídka, jak lezou na Tatry. Jeden z nich se svalí dolů, nikdo neví kam přesně. Tak běží do Poprádu [sic], hlásit to na četnictvo. Tam jim řeknou, že když se skoulel na polskou severní stranu, není to jejich věc, to že musí do Zakopaného (?) atd.🙂

      Bardějov je taky zajímavé městečko. Lázně jsou za městem. Je v nich socha Sissy. Vznikla prý tak, že když jí propíchli tím pilníkem, uherští magnáti, co tam byli, uspořádali kar, velkou pijatyku, během které se rozhodli, že se později, na památku milované císařovny, která tam taky jezdívala, všichni zastřelí.
      Po ránu si to ale rozmysleli a sebrali prachy na pomník.

      Podobná změna rozhodnutí byla v odborné literatuře popsána také v Přemyšlu.

      „Lassen Sie das,“ řekl sklesle major k Švejkovi, když mu otvírali dveře. Major na strážnici nedělal už žádných výstupů, zcela odměřeně poručil, aby došli pro drožku, a za drkocání drožky po mizerném dláždění Přemyšlu měl v hlavě jen ty představy, že delikvent je blbec prvního řádu, ale že to bude patrně přece jen nevinné hovado, a pokud se týká jeho, majora, že mu nic jiného nezbývá, než aby se bud zastřelil ihned, jak přijede domů, nebo aby si poslal pro plášť a šavli ke generálovi a jel se vykoupat do městských lázní a po vykoupání zastavil se ve vinárně u Vollgrubera, spravil si povšechně chuť a na večer objednal si po telefonu lístek na představení do městského divadla.

      Nežli dojel k svému bytu, rozhodl se pro to druhé.

  2. kchodl napsal:

    Krásné. Neznámé Slovensko (kromě pár klasických destinací, několik vandrů přes Slovenský ráj, planiny, Fatru, Spiš a Tatry samozřejmě, …). Saské městečko na Slovensku – člověk zapomíná, kolik tam – třeba v Rudohoří – bylo Němců, kolem dolování železa. Dodnes tam mluví „mantácky“, což je směska všech možných jazyků, mladá prodavačka počítá rohlíky ein, zwei, drei, a k tomu cosi z maďarštiny a kdoví čeho.

    Ohledně soch (Sisi), nejvíce mě ohromila v Jekatěrinburgu (bývalý Sverdlovsk) socha Neviditelného muže pod románu Wellse:

    • kchodl napsal:

      (Sissy, podle)
      Je to zjevně von (neviditelný muž). Asi tam byl.

    • Slim napsal:

      🙂
      Ještě bych měl dodat, že používám jiráskovský pravopis. Dnes je to Richnava (což překvapilo i mou snachu, vraj sa to v škole učila s „tvrdým ypsilon“ [to je výraz našeho obrlajtnanta, velkého to inteligenta]) a ovšem Šariš, to známe z piva.

      Pokud jde o E. Beneše:
      letěl z Londýna 11.3. do Moskvy via Káhira, Teherán. Tam na Josefa pojednal s Josifem a 15.4. se vlakem přesunul do Humenného a pak do Košic. Tady byl asi do 7.5. (mezitím si udělal výlet do lázní Štos (okraj Slovenského krasu, další co mohu doporučit k turistice – Silická planina…) a pak jel Spiší k Západu.
      Existuje fotka, jak 8.5. stojí někde pod Tatrami a kouká se do Vážské doliny.
      Do Prahy dojel 16.5.

      • kchodl napsal:

        Slovenský ráj, Slovenský kras, planiny, Ľadová jeskyňa, … to jsem prošel několikrát s batohem. Doporučuji (jenom tahat s sebou všechnu tu vodu je náročné, voda je jenom v údolích).

  3. Lex napsal:

    Pěkné.
    Stejnou anabázi jsem s manželkou a manželskou dvojicí přátel „stár“ 27 let absolvoval v září 1973, pár dní poté, co v Chile došlo k převratu.
    „Východ“ jsem trochu poznal, 25 měsíců jsem vojákoval v Prešově (pozdrav, čobolíku, však ty víš…!)
    A snad to nebude příliš OT, když na reportáž z Dukly navážu poukazem, jak lze také „falšovat dějiny“. Jde o den osvobození a jeho pojmenování zákony u nás.
    Tedy vězte, že první zákon, kterým byly pojmenovány státní svátky u nás pochází – světe div se – až z 2.11.1951, měl číslo 93/1951 Sb. a stanovil, že „Devátý květen, výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, se prohlašuje za státní svátek republiky Československé.“. To trvalo do 9.5.1990, kdo došlo ke změně na „9. květen, den osvobození od fašismu“. Od 31.5.1991 název stejný, ale podle novely zákona (jistě pamatujete, návrh přednesl poslanec Miloš Zeman) došlo k osvobození od fašismu už 8. května.
    29.6.2000 byl přijat zákon nový (č. 245/2000 Sb.) a nová změna – 8. květen už jen „Den osvobození“.
    Ale kam se hrabou! – pryč s osvobozením, přece jsme dosáhli VÍTĚZSTVÍ, takže od 5.3.2004 „Den vítězství“.
    Chtělo by se říct – HEUREKÁ! – konečně stabilní pojmenování, platí dosud.
    Platí?
    No, i v kalendáři je to tak napsané, ale slyšeli jste to pojmenování v posledním měsíci dvou v našich roztrubovadlech, především v naší drahé, velmi, velmi drahé veřejnoprávní?
    Já tedy ne. Vítězství, tím spíše vítězství nad fašismem už se nenosí. Už je to jen „70 let od konce druhé světové války“.
    Kromě toho, že je to nesmysl, tak za prvé – 8. května žádná druhá světová válka neskončila, došlo jen k prvnímu formálnímu podpisu kapitulace Německa (Ruská federace uznává až ten druhý, který pod akt kapitulace připojili skuteční a oprávnění zástupci Německé říše 9.5.), válka pak ještě pokračovala vůči Japonsku, pomineme-li navíc fakt, že formální mírová smlouva s Německem nebyla podepsána nikdy (ono také „Německo“ drahnou dobu nemělo státní suverenitu, tu vykonávaly vítězné mocnosti, že, tak nějak).
    A za druhé – řekněte mi, když cenzura u nás neexistuje, je dokonce ústavně zakázaná, jak je možné, že termín „od konce druhé světové války“ přijaly a používají všechna roztrubovadla, veřejnoprávní i soukromá. Kde se ten termín vzal, kdo ho ujednotil v rámci celé mediální fronty, a kdo odmítl „Den vítězství“?!

    No nic, jako důchodce už ani neocením ten den volna (kdyby to bylo devátého, připadlo by to letos na sobotu, což by pro mnoho lidí bylo mrzuté).
    Ale těším se na přenos vojenské přehlídky z Moskvy zítra, v den skutečného osvoobození Československa, protože za den osvobození země považuji den, kdy došlo k osvobození jejího HLAVNÍHO MĚSTA, a to nikdo nepopře, ani báťuška Zeman, že bylo DEVÁTÉHO KVĚTNA 1945, ať už ho uskutečnil kdokoliv. A že to byla ausgerechnet Rudá armáda, pak se těším na tu přehlídku potomků rudoarmějců.
    Že tam nebude Zeman a jiní potentáti? Co mi na tom záleží. Neúčast madam Merkel a případně dalších představitelů PORAŽENÝCH států ale naprosto chápu. Fakt jo. Vy jistě také.

    • Bavor V. napsal:

      Lexi
      já ty komentáře vidím všechny. Takže o tomto vím hned, jak otevřu admin stránku. Ale souhlasím doslovně.

      • Lex napsal:

        😆

        • anna napsal:

          Zdravím, Lexi..,Já mám „něco lepšího“ než Den vítězství. Naše drahá, milovaná a veřejnoprávní označila 5. květen nikoli za den počátku Pražského nebo protifašistického povstání, ale za den povstání proti TOTALITNÍ MOCI. No nekupte to. A.

    • Slim napsal:

      Ono to je postavené na hlavu ještě daleko víc. Je to 2 roky, co jsem se to snažil vyjasnit, v článku Sedm osmin. Američané totiž jistě mohli dojít až do Prahy, nejspíš 7., když byli 5. někde mezi Rokycany a Berounem a Němci jim v podstatě nekladli odpor. Vrchní velitel AEF jim to zakázal, kvůli demarkačním čarám atd. Šlo samozřejmě o politiku.

      Ale, nebýt toho, že jádro Wehrmachtu leželo na Ukrajině, u Volhy, v Bělorusku a jinde, nedokázali by se pravděpodobně ani vylodit, a to i kdyby nakrásně měli onu leteckou převahu. Jak to tam píše citovaný Glantz:
      Spojenci ovšem měli závažné důvody pro otálení. Jak naznačil americký debakl v Kasserinském průsmyku a britsko-kanadská akce u Dieppe v srpnu 1942, nebyly spojenecké armády připraveny roku 1943 operovat ve Francii… Dokonce i roku 1944 byl úspěch v Normandii nejistá záležitost a byl zčásti umožněn německými chybami.
      Tohle ostatně nadhazuje už Vachek (jen teď nemohu najít přesné místo).

      Proto je celá ta diskuse špatně pojata a idiotská. 70 let po válce bychom ale mohli zkusit popojít o kus dál a neulpívat na starých tahanicích..

      I když totiž Německo víceméně porazil Sovětský svaz, není to zase tak jednoduché (musím to říct, aby to věděla především Nikol, ta se ještě učí).
      Stalo se to totiž jen v RÁMCI DANÝCH OKOLNOSTÍ. USA ale poskytly velmi důležitou, možná klíčovou pomoc, a tím nemyslím ty (velké) dodávky.
      Stručně, porazila by kombinace SSSR a VB dvojici Německo Japonsko? Například kdyby se Japonsko rozhodlo pro „severní variantu“? Pochybuji o tom.

      Nebo co kdyby AH nevyhlásil zbytečně sám Američanům válku? Japonsko nemělo ovšem tak plně na vybranou, kvůli americkému ropnému embargu, ale prosadil by FDR válku, kdyby Japonci udeřili jenom do Indočíny a proti Britům?? Izolacionismus byl ještě 6.12. 41 velice silný.

      Skutečným mystériem druhé světové války není to, že 500 mil. spojenců porazilo 80 mil Němců, ale to že Němci válku SKORO vyhráli. Pečliví studenti dějin WW2 vědí, jak moc na vlásku to několikrát bylo. Proto je poměrně pravděpodobné, že obě strany si navzájem poskytly nepostradatelnou pomoc. A veškerá domýšlivost na obou stranách je stupidní. Zvlášť na té angloamerické

    • cobolik pacholik napsal:

      cobolik zdravy a dobre vie…len dodam,ze jak nemec by som tam za boha nestal,bo by ma islo porazit,ked nase bojove zastavy boli hadzane pod mur ploscadky,ramstein spieva peknu pesnicku k filmu stalingrad,bo im zial tiez ich holoty,bo treba uznat,ze to boli vojaci zo zeleza,ale trafili na rusku steel,spravny teraz toto prevraca,meni nazvy a podobne pindy,tak jak wermacht,podcenil toho obycajneho ivana,oni trafia tiez,budu zapomnuty v prachu historie,ale o traktarikoch este bude dlho spievane,pisane pre jedinu vec bo dokazali ,co nikto doteraz nikdy nedokazal,oni si nevedia predstavit,ze by zniesli taky zahul jak ivani,jak vzdy pisem,amici to by sa 70% psychycky zrutili,len pri pomysleni a ostatok sveta s nimi,este samuraj to besny vojovnik,bo ja nepisem nijaku pravdu,ale realitu bo lexi ten datum opravuju a nevedia,ze nic ine nezmozu bo vedia,bo si vedia dobre vybavit,keby na rusa urobili mocnejsie bu,bu,ze by bolo po nich chujkoch tak vopruzuju,toto ja viem obycajny buran,ze sa mylim mi moze nejaky spravny oponovat,sak bije do oci,ze spravny len saskuje,ale do ruskej steel mu strach nedovoli sa pustit,bo mu slnko velmi rychlo zapadne nazdar.

  4. rybářka napsal:

    Já jenom pár slov na Duklu.
    Názory na boje na Dukle se různí podle toho, ze které doby zrovna člověk otevře příslušnou literaturu. Dnes jsou to názory převážně kritické, skoro dá se říci, znevažující hrdinství , či dokonce obětí na životech tolika československých i sovětských vojáků. Ti vojáci, kteří tam tenkrát bojovali, nic nevěděli o nějaké zákulisní špíně, ti věděli jenom co je to vojenská čest. Dnešní hrdinové jsou ti, co oddaně přisluhují lži o těchto událostech. Za peníze, ovšem. Lidé naprosto bezectní.
    Jsem si zcela jista, že Dukla je jedním z velkých odkazů o lidské morální kvalitě, statečnosti a cti.
    Díky Slime za krásné fotečky a alespoň malou připomínku hrdinů, od kterých jsme dnes tak zoufale odlišní.

    • Hudec napsal:

      Neznevažuji hrdinství vojáků na Dukle, ale myslím, že celá operace nebyla zrovna ukázkou taktického mistrovství, vzhledem právě k těm drastickým ztrátám.
      Ani strategicky se to moc nevydařilo (návaznost na SNP).
      Jasně, že jsem generál po bitvě a že za války se ne každá operace podaří. Dnes je jednoduché být moudrý. Ale povedené to nebylo, to fakt ne.

      • Slim napsal:

        🙂 Souhlas.
        Musíme přece dohlédnout, aby se nám Nikol nezvrhla do nějakého názorového extrému.

      • Lex napsal:

        Docela mě překvapuje hodnocení „strategicky se moc nevydařilo“.
        Opak považuji za pravdivý (samozřejmě se mohu mýlit).
        Karpatsko-dukelská operace byla strategicky připravená naprosto přesně. S čím ale strategové, kteří počítali s činností Východoslovenské armády, jenž by pomohla otevřít průsmyk, počítat nemohli, byl vydaný souhlas slovenské vlády na příchod Wehrmachtu na Slovensko, s eliminací generálů Talského a Goliana a nečinností generála Malára, čímž Východoslovenská armáda svůj plánovaný úkol nesplnila a průsmyk zůstal uzavřen.
        Že proto i SNP vypuklo předčasně, je další věc.
        Myslím, že je otázkou, zda ještě šlo TAKTICKY Karpatsko-dukelskou operaci zastavit a co by se dělo místo ní. Jak by celý osvobozovací proces vypadal.

        No, ale, ač Oberst, přesto ani já nemám zájem ani ambice být generálem. Po bitvě obzvlášť ne.
        Jen tiše smekám a říkám – „Díky vám, vy všichni hrdinové, se jménem i bez něho!“

      • Slim napsal:

        To je ten starý spor, co se vedl už pod článkem D+70. (Zatímco já ležel ve špitále)

        • Lex napsal:

          Ano, znám ty spory – „bylo správné, že Lenin vyhlásil NEP“?
          Ale známe to všichni. Já na to vždycky říkám to o té „řiti“, rybách a nepotřebě rybníků.

          A pokud jde o ten „Parad pobědy, já čekám, že poběží minimálně tady – http://rt.com/on-air/
          A když ne, tak na kdejakém ruském portálu. Nejlepší ZÁZNAM (nevím, jestli dávali přímý přenos) byl na „Prezident Rossii“ http://kremlin.ru/multimedia/video🙂

          • Slim napsal:

            Děkuji.
            Měl jsem dojem, že povídali, že to bude i na čt24. Ale od 9 hod. Že by v Moskvě neměli letní čas?
            Komentář lze vždycky ztlumit

            • Lex napsal:

              Tady to půjde zcela jistě v HD. Zatím odpočítávání – http://russian.rt.com/article/90396 Podle toho odečítání mi to vychází na 8.00 hod. moskevského času, takže našich 6 nebo 7 hod. SLČ?
              A jaký „ztlumit komentář“ – to snad máte na mysli ten český, ne.
              Bez toho „Tovaryšči, pozdravljaju vas s seděmděsjatoj godovščinoj pobedy v Velikoj otěčestvennoj vojně!“ z úst ministra oborony Russkoj federacii Šojgu to přece není ono!

            • Slim napsal:

              Mluvíme o čt24

            • moskyt napsal:

              Jedno vopravím, druhý zmrším. Asi pudu do důchodu.

            • moskyt napsal:

              Lexi, i mladí v Ruskku mají svůj vztah k VOV. Možná jiný než je obvyklé, ale stejně citový. Např. tenhle klip skupiny 7B https://www.youtube.com/watch?v=tqL8lx1IEOo a krom toho to může být zajímavé i pro vás jako milovníka letadýlek.. Autentická I-16 (Rata, Mosca – název dle bojující strany) a Mig-3.

          • moskyt napsal:

            Lexi, tak vám to vychází protože budou záznamy z 15 měst, jestli se nemýlím. Je tam i třeba i Novosibirsk. Moskva tradišně 10:00 MČ tj u nás v 8:00.

            • moskyt napsal:

              Oprava >/b> – „tradičně“:
              – zapomněl jsem že máme ten „protektorátní čas letní čas“ takže v 9:00 😉

            • Lex napsal:

              😆🙂😆

      • rybářka napsal:

        Pane Hudče, nejsem voják, ani politik a ani nikdy nebudu, na věci se dívám pouze jako člověk. Plány operací a bitev jdou zcela mimo mé možnosti pochopení. Pro mne jsou důležité osudy obyčejných vojáků, kteří se nesmířili se stavem věcí a v děsivých podmínkách umírali za svůj národ. Těmto statečným hrdinům, pro naši zem tak významným, jsme zavázáni velkými díky. Předáním úcty k jejich hrdinství, jako historický odkaz dalším generacím…

    • cobolik pacholik napsal:

      fishwoman,tak jak su oni bez citu,tak ja by som bez najmensieho citu im vyrezal ten jazyk hada,vybil jedno oko,polamal ruky ,nohy a vyjebal na ulicu,aby druha holota pamatala,ze mam dristy vysinuteho,ja spokojne pisem tak jak oni a je mi ukradnuty nejaky humanista ich razenia,co ma oznaci za sialenca schizofrenickeho razenia,za tu holotu,co podochla by som tak urobil,ze som hovado,ci mi robi niekoho utrpenie radost?ja len by som chcel uviest na spravnu mieru,ked niekto si z utrpenia druheho robi nejake spravne kuky…

  5. Miluše napsal:

    Slime, děkuji. Nádherné a velmi působivé. Jak moc bych přála Vašim, svým i ostatním potomkům, aby si mohli na vojáky jenom hrát a svoji šikovnost a ctižádostivost prokazovat na lezecích stěnách, u klavíru, v matematice etc. Aby místa, kde byla prolita krev, byla zapsána do jejich srdcí stejně jako přírodní památky. Do srdcí zapsanou historii nemůže změnit žádná politická strana, ani jiná ideologie. Stejně jako Lex budu sledovat zítřejší „parad“ na Rudém náměstí. Připomenu si den, kdy jsme se sestrou podávaly ruským vojákům kytice šeříku. Také si vzpomenu na otázku z češiny při maturitní zkoušce, kterou jsem si „vytáhla“. Byla to poezie po roce 1945. Ještě po těch letech si pamatuji:

    „Mám děkovat… A hlas se chvěje…
    Chvěje se ale úžasem,
    který ač nebyl bez naděje,
    přec jenom žasne: přišli sem!
    Přišli sem všichni, v které
    věřil náš jazyk v hloubi šeré,
    přišel Alešův maladěc!
    A touha věků, touha chtící
    bratrství všesjednocující,
    uskutečnila se přec! “
    (Vladimír Holan)

  6. Lex napsal:

    rybářka napsala:

    „Dnešní hrdinové jsou ti, co oddaně přisluhují lži o těchto událostech. Za peníze, ovšem. Lidé naprosto bezectní.“

    Podobná slova mě napadla dnes ráno, když jsem si pustil Tv ČT24, kde se „mlelo“ (aspoň já jsem zastihl sekvenci) o rocích krátce po válce, o Benešovi, Fierlingerovi, o Košickém vládním programu. Jak jinak, ti lidé tam „za peníze, ovšem. Lidé bezectní“, co tu dišputaci vedli, neměli pro ně slušného slova (zdůrazňuji, neměl jsem sílu tu špínu poslouchat, „zvedl se mi kufr“ a vypnul to, možná, že v jiné době toho mektání to bylo jinak).
    Ale napadlo mě i něco jiného, vlastně už od pátého května, kdy jsem dával Bavorovi článek o Peroutkovi a jeho obhajobě, a kde jsem se (prvně) seznámil se jménem Vladimír Krychtálek. A zajímal se o něho, když byl ve vztahu k Peroutkovi vzpomenut. Jako novinářský kolaborant byl popraven v roce 1947. Nicméně zde http://www.rozhlas.cz/cro6/dokument/_zprava/vladimir-krychtalek-sportovec-novinar-a-kolaborant–1107805 je o něm rozhlasový pořad z roku 2012 (je třeba poslechnout, ne jen přečíst). A jak se Krychtálek těm rozhlasovým mudrcům hodil z dob svého předválečného působení v Sovětském svazu k tomu, aby jeho pomocí, pomocí tvrdého antikomunisty, mohli dehonestovat „tehdejší“ Sovětský svaz.
    Nejsem to já, kdo může posoudit, zda šlo skutečně o dehonestaci nebo o pravdivé informace (asi jako dehonestace Peroutky jeho články :-)), nicméně ti šmokové to takto pojali. Může být, že to byla pravda. Nemohlo mě přitom ale nenapadnout, že koncem dvacátých a počátkem třicátých let působil v SSSR také Julius Fučík, který o těchže poměrech napsal knížku „V zemi, kde zítra již znamená včera“. A zase se do SSSR vrátil. Úhel pohledu?

    Ale proč to vlastně píšu, proč Krychtálek.
    Jednak proto, že k pošpinění někoho či něčeho je dnes dobré vše, i dílo popraveného kolaboranta s nacisty. Přesná charakteristika dnešního politického a mediálního diskurzu.
    Známe to i z (dnešního) hodnocení osvobozovací „Dukelské operace“
    A ještě jedno mě při tom Benešovi, Fierlingerovi a době krátce po válce a při tom Krychtálkovi napadlo.
    Že když už u nás k té socialistické revoluci „muselo“ dojít, že bylo naším štěstím, že přišla až „tak pozdě“, „až“ v únoru 1948. Protože do té doby se tehdejší demokratický režim s vládou většinově vedenou národně socialistickými, sociálně demokratickými a lidoveckými ministry (kteří v únoru podali demisi) stihl „vypořádat“ se zrádci a kolaboranty z doby války (tedy i s Krychtálkem). Představa, že by se tohle dělo až „za komunistů“, je v prizmatu dnešní doby „nepředstavitelná“. V tom smyslu, co by měli komunisté na svých „pařátech“ krve „nevinných“ obětí.
    A na druhé straně, že když už u nás k té socialistické revoluci „muselo“ dojít, bylo naší smůlou, že přišla „už tak brzy“.
    Že si protiřečím?
    Možná. Nicméně v tom druhém případě mám na mysli fakt, že doúnorový demokratický režim už nedokázal dovést do zdárné (úplné) realizace zákon Ústavodárného Národního shromáždění vzešlého z posledních (buržoasně)demokratických voleb z roku 1946, zákon číslo „142/1947 Sb., ze dne 11. července 1947, o revisi první pozemkové reformy“. A proto ty poměry, které se podařilo zrealizovat do 25. února 1948 zůstaly zachovány i dnes, kdežto ty, které byly založeny realizací až po 25. únoru byly předmětem restitucí, především té církevní. A to přesto, že šlo o realizaci zákona z doby (buržoasní) demokracie.

    Má tohle nějaký vztah k „Dukle“.
    Na první pohled nemá.
    Ale já myslím, že ano.

  7. pepan napsal:

    sice to není o Dukle, ale o Olomouci a potažmo o plánovaném osvobození (nebo snad obsazení Prahy?):
    http://www.youtube.com/watch?v=SHKjOl9ocR0
    Zase to zkazili Ukrajinci, konkrétně 2. ukrajinský front, viz čas cca 4:50

  8. moskyt napsal:

    Jinak Slime, díky za připomenutí a přiblížení Dukly. Protože jsem tam nikdy nebyl je to pro mne velmi informativní. I prezentace rodinky je milá.🙂

  9. cobolik pacholik napsal:

    co dodat,zajtra victory day,zapalim sviecku a budem dumat na tu holotu,kolko ona vyzrala az do dna,dalej budem dumat a z nervov palit foukacku,jak prodejna devka,ma na haku ich krv a bude kurva prerabat a lakovat,kazdy nech zapali sviecku za tu holotu,za nasich dobrych cechoslovakov a tych teraz to mozem preklat do tretieho kolena a nasrat na nich z vysoka,este slime pise sa saris a nie sarys,ja z toho zasraneho vychodu z tej skurvenej hladovej doliny,ked som tam kukal po 17 rokoch,vracali sa mi dristacky tych starych buranov,ze to tam zacina byt jak za prvej republiky,vecna slava vsetkej tej holote jak vojenskej tak civilnej bez rozdielu a traktare nech si uziju,co si aj uziju maju byt na co hrdy dali rady najlepsej army sveta,nema v historii takeho tahu,jak urobili traktare,hoci draho zaplatili,velmi draho,nech si uziju bo oni dobre poznaju cenu,ktora vycalovali…

    • cobolik pacholik napsal:

      upozornujem bandu,ze pisem tak da sa povedat,jak o zebrakoch tych traktaroch,ale to moj styl,za ktorym je skryta jasna vec pre mna urcite a kto tomu nerozumie,mam na haku.

  10. ji5 napsal:

    Jako důstojník švejkovského ražení a jako takový nemám rád obecné řeči o hrdinství a vojenské cti. My, absolventi vysokých škol, jsme se spíš podobali poručíkům Dubům. Taky jsme o mnohém s někým před vojnou diskutovali.

    Vojáci dostanou rozkaz a mašírují. Věří, že přežijí, že to při nejhorším trefí někoho vedle. Válka je statistické rozložení smůly a štěstí. Hrdinství je čin, který se nekoná na rozkaz. Odvíjí se od svobodné vůle, kterou voják nemá. Opakem hrdinství není zbabělost, ale stav, který nelze nikomu vyčítat. Hrdinství není utíkat podle rozkazu proti kulometu.

  11. Slim napsal:

    S tím řečněním o hrdinství jsme na tom pochopitelně stejně. To poručík Dub byl jiná kategorie, ten vojnu žral, úměrně tomu, jak málo o ní věděl. Jeho výchovné procházky kolem vlaku s cílem donutit vojáky až k pláči mívaly ale jenom omezený výsledek.

    Poručík Dub neřekl ani slova a rozpačitě odešel, vrtě hlavou, ale hned se opět vrátil od štábního vagónu a řekl k Švejkovi: „Pamatujte si všichni, že přijde čas, kdy budete přede mnou kňučet!“ Na víc se nevzmohl a opět odešel ke štábnímu vagónu, kde hejtman Ságner právě vyslýchal jednoho nešťastníka od 12. kumpanie, kterého předvedl šikovatel Strnad, poněvadž voják začal již nyní pečovat o svou bezpečnost v zákopech a odněkud ze stanice přitáhl dvířka prasečího chlívku, pobitá plechem. Stál tu nyní vyjevený, vypoulený, omlouvaje se, že to chtěl vzít s sebou do dekunků proti šrapnelům, že se chtěl frsichrovat.

    Toho použil poručík Dub k velkému kázání o tom, jak se má voják chovat, jaké jsou jeho povinnosti vůči vlasti a mocnáři, který je nejvyšším velitelem a nejvyšším vojenským pánem. Jestli ovšem jsou v bataliónu takové živly; ty že je potřeba vymýtit, potrestat a zavřít. To žvanění bylo tak nevkusné, že hejtman Ságner poklepal provinilci na rameno a řekl k němu: „Jen když jste to dobře myslel, příště to nedělejte, to je hloupost od vás, ty dvířka dejte zase nazpátek, kde jste je vzal, a táhněte ke všem čertům!“

    Poručík Dub zahryzl se do rtů a umínil si, že na něm vlastně závisí celá záchrana rozkládající se disciplíny v bataliónu.

Komentáře nejsou povoleny.