NESPADLI JSTE Z VIŠNĚ? – Jiří Knopp


Řekneme-li o někom, že spadl z višně, myslíme tím, že před námi stojí špatně chápající jelimánek, který neví o čem je řeč, je jaksi mimo mísu a nebo jinými slovy – neví, která bije. Ovšem, pak jsou mezi námi lidé, kteří skutečně z nějakého toho stromu spadli a nemusela to být zrovna višeň, ale třeba hruška.

Vysoko v koruně stromu se v mírném vánku pohupovaly nádherné, nažloutlé plody. Mají daleko lepší chuť než banány, jsou šťavnaté, sladké, prostě báječné. Přistavil jsem si ke kmeni pětimetrový žebřík a v jedné ruce košík, stoupal jsem vzhůru. Hrušky byly velké a košík se rychle plnil, zbývalo utrhnout ještě jednu, ale na tu jsem stále nemohl dosáhnout. Stoupl jsem až na okraj žebříku, natáhl se po hrušce a už jsem padal. Košík jsem pustil, v letu se chytal větví a ještě před dopadem mi bylo jasné, že dobře – nedopadnu.

Kromě několika škrábanců, boulí, odřenin a tržných ran jsem měl zlomené obě ruce v zápěstích.  Je vám snad jasné, že bez cizí pomoci jsem nemohl vykonávat základní hygienické potřeby. Jeden ze záchranářů, který mě obvazoval se při tom blbě šklebila ptal se mně, zdali mám někoho, kdo mi bude zapínat poklopec.   Moji známí, kterým jsem o svém pádu vyprávěl, mně říkali to omšelé – hele, tos měl tedy pořádné štěstí, mohl si se také zabít. Neviděl jsem v tom žádné štěstí, pro mě to byla velká smůla a jediné co jsem si z toho pádu odnesl, bylo přesvědčení, že už mě nikdo a nic nedonutí, abych někdy na ten strom lezl. Moje manželka se mě několikrát ptala, kdy už konečně dostanu rozum a já jsem byl přesvědčen, že jsem ho dostal právě v ten okamžik, kdy jsem spadl z té hrušky.

Za rok byla ta vysoká hrušeň znovu obsypaná těmi nádhernými plody. A manželka povídá – táto, co budeme dělat, přece je tam nenecháme.  Hele, já ti ten žebřík budu držet a ty tam opatrně polezeš a opatrně ty hrušky budeš trhat a pak opatrně polezeš dolů. Manželka držela žebřík a říkala, abych opatrně stoupal-  dávej pozor, hezky pomalu, tak, no vidíš jak ti to jde, hele táto, ještě si tam jednu nechal, natáhni se pro ni…

Můj soused Karel si připravil k práci takovou malou stolní cirkulárku, a že si uřízne pár prkýnek, které nutně potřeboval. Udělal si na prkénku rysku a už se zuby řezného kotouče zakously do dřeva. Karel kontroluje zrakem, aby řez byl přesný a najednou vidí jak kolem něho letí prst a padá do záhonu mrkve. Zastavil cirkulárku, počítá si prsty a jeden chybí. To už jeho manželka volá mobilem pohotovost. Záchranáři prst v mrkvi našli a ve fakultní nemocnici mu ho chirurgové Karlovi  přišili. Známí a sousedé Karlovi říkali – to jsi měl ještě štěstí, kdybys tady byl sám, mohl jsi snadno vykrvácet. A Karel říkal – hoši, když mě ulítnul ten prst, tak jsem koukal jako bych spadl z višně.

Pepa chvíli poslouchal a potom se vmísil do debaty.

-Jo, hošánkové, pořád něco děláte na zahrádkách s všelijakejma motorkama, vrtačkama, cirkulárkama, sekačkama, lezete po stromech jako vopice a tak se nedivte, když se vám něco stane. My sedíme v hospodě, je tam pěknej chládek, popíjíme pivínko a nemůže se nám nic stát.

Tak nějak jsme Pepovi dávali za pravdu, až do doby, kdy se mu i hospůdka stala osudnou. Zábava se protáhla, a když nasedal v noci na kolo, měl před očima mlhu. Na třetí pokus se mu podařilo nasednout na kolo a ujet tři metry. Narazil do stěny domu, odrazil se od ní na okraj chodníku a zůstal ležet. V té době musel mít tak tři promile alkoholu v krvi a nevěděl co se s ním děje. Nahmatal mobil, ale nerozeznal žádná písmena ani číslice. Pociťoval ukrutnou bolest v koleni, volal o pomoc, ale nikdo ho neslyšel. Až v půl páté se mu začala rozjasňovat mysl a přivolal pomoc.  Tři měsíce chodil o berlích – čéška na dva kusy, tak se nedivte.

Tak člověk nemusí zrovna spadnout ze stromu a přesto bude vypadat, jakoby spadl z višně. Vážení, chybami se chytrá hlava učí. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Co sis nadrobil, to si sněz. Každý je strůjcem svého osudu. Kdo na zemi sedí, pádu se nebojí. Kdo čím zachází, tím také schází. Komu není rady, tomu není pomoci. Pýcha předchází pád.

Tak si vyberte nějaké vhodné pořekadlo. Víte jak blbě vypadá člověk, který spadne z višně?

A tak si nemyslete, že jen vy vypadáte jako když… 

http://bavor.blogspot.cz/2015/04/jak-je-to-s-podnikanim-statu-vysvetluje.html

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na NESPADLI JSTE Z VIŠNĚ? – Jiří Knopp

  1. Petrpavel napsal:

    Jsem rád, že jsem se dočkal povídání, za chvíli odjíždím 🙂 .
    Spadnutí, ne z višně, ale mezi kmeny olší, se mi podařilo před nejakými dvanácti léty na chatě. Kácel jsem docela dost olší, stmívalo se (Silvestr pro mě není svátek, to na vysvětlenou), zbývala poslední (přísahám!, nelžu), rozmýšlel jsem se a nakonec se pustil se do jejího rozřezávání. Nohy se nějak zamotaly mezi ty všechny kmeny, já padl, a to hodně nešikovně. Bolest v pravém zápěstí jako hrom. S kamarády prášky jsem přečkal do rána, ale to už nateklá ruka musela zamířit na pohotovost. První zlomenina v životě! Dva měsíce na nemocenské. Nebyl jsem zdaleka sám kdo na Nový rok koukal jako když spadl z višně.

  2. jaa napsal:

    No to já koukala jak spadlá z višně, když jsem byla nahlásit v pondělí na radnici cestou z polikliniky -úraz /jednu ruku v gypsu a druhou na dlaze protože obě mi zagypsovat nemohli/.- na neuklizeném , neposypaném zledovatělém přístupu k radnicí odsunutým kontejnerům na smetí- tak před 3ma lety- jak byly ty zimy. . Bylo to v neděli a zrána, a ač jsem fotky z mobilu měla přesto jsem se dozvěděla, že bych musela mít svědka jestli se mi to stalo právě tam a ne někde jinde. v neděli ráno hledejte na sídlišti svědka, nakonec jsem mohla být ráda že to dopadlo alespoň tak, spadnout hůř, kdoví jak dlouho bych tam ležela. Jo radniční ouředníci…….

    • oh napsal:

      Normální nedbalé úřednictvo. To náš Obecní ouřad má takové věci vykoumané a nechá tam vyvěsit ceduli: „Za sněhu a náledí cesta uzavřena!“
      Tak předpokládám, že kdyby si snad přišel někdo stěžovat, přidali by mu k sádře ještě pokutu za přestupek. 😉

  3. rybářka napsal:

    Dovolím si přidat k pěknému článku pár pořekadel z dob studentské recese..

    Peníze nejsou. Všechno.
    S poctivostí nejdál dojdeš, než tam dojdeš, hlady pojdeš.
    Kde je mnoho rukou, tam zamykej.

    Ačkoliv si docela dobře dokážu představit pocity, jaké člověku přináší skutečnost zasádrovaných obou rukou, dočista k ničemu nepoužitelných, tak jsem se pobavila. Na cestu do Prahy, která mne ještě za chvilku čeká, je dobrá nálada to nejlepší. Díky.

  4. jaa napsal:

    Mno, jen by mne zajímalo … zůstala tam ta poslední či ne,??? :-))

    • Jiří Knopp napsal:

      Ta poslední tam nezůstala.Setřásli jsme ji.Člověk přece jen se naučí mít se rád. A dělat pro ženu rekovské kousky – to patří pro mladistvé rytíře typu de la Mancha..

Komentáře nejsou povoleny.