V dobách vlády jedné strany, kdy všechno patřilo všem, jsem na tom společném docela rád pracoval. Byla to totiž docela zábava, většinou spojená s nějakou tou svačinkou a i práce se nějaká udělala. Většinou právě tolik, kolik bylo potřeba. Hnidopich mi sice namítne, že jsem na ty akce býval nahnán a donucen, ale to já přece vím. Jenže i přesto se zde vždy sešla parta lidí, kteří si dokázali každou akci zpříjemnit. Třeba různými legráckami, případně ohýnkem a buřtíky s rumem na zakončení. Takže jsme se těm různým brigádám ani nebránili. Prostě se ten den nešlo na nějaký výšlap, případně se nesedělo doma, ale šlo se budovat tu vodovod, tu školku, případně se prováděl úklid v obci.
Jak je známo, tak Čas oponou trhnul, všechny brigády byly prohlášeny za mocenskou tyranii a začaly se uplatňovat nové normy. Jednou z nich je i ta, že nic není všech, ale vše má svého vlastníka. Nu budiž. Pomíjím, že i za mé účasti budovaný kulturák dnes vlastní soukromník s obchodními aktivitami, školka byla zrušena a nahrazena Hernou, popřípadě obchod byl dávno před příchodem Řetězce uzavřen a objekt neudržován chátrá. Ostatně už to není moje, už to má vlastníka a tomu to chátrá. Moje ruce už to dávno nebolí a srdce zatvrdlo.
A stejné je to i s oním úklidem. Vše má svého vlastníka, tedy i pozemky. Nu, nechť si vlastník na svém pozemku uklidí. Já mu to uklízet nebudu.
Vlastně částečně budu, protože si uklidím kolem svého domu a tím budu uklízet také na obecním, ale nebudu to nikde vykřikovat a uklidím si tehdy, kdy to bude vyhovovat mému volnému času. Organizované akce podobného typu jsme si přece užili za vlády jedné strany a byla to tyranie moci.
Proto jsem neuklízel Česko.
Poznámky pana Bavora 
Má to sice jen zdánlivě malou souvislost s úklidem, ale špína a zběsilost zdejšího domácího okolního světa nejlépe ilustruje to, jak Dienstbierova banda, konkrétně Marxová-Tominová zlikvidovala jedno z mála zařízení, které pro naši societu fungovalo:
„stát, když odebere děti rodičům, ponechal jejich výživu a péči o ně plně na darech veřejnosti a svou zodpovědnost přenesl na bedra neziskové organizace. Těchto dětí, na které nám stát nepřiznal žádné finanční prostředky, jsou od účinnosti novely stovky. Není pak divu, že se nám na odvody již nedostává. K tomu je nutno přičíst skutečnost, že ZDVOPy jsou nuceny dva až tři měsíce hradit svůj provoz z jiných než veřejných zdrojů, tedy z darů veřejnosti. Na rozdíl od příspěvku na výkon pěstounské péče pro doprovázející organizace, který se vyplácí na rok dopředu nejpozději do 15. února a dokonce se nemusí vracet, i když právní titul (dohoda s pěstounem) zanikne, se státní příspěvek pro zřizovatele ZDVOP vyplácí měsíčně pozadu bez uvedení lhůty, do níž má být vyplacen“.
http://www.fod.cz/media/klokanky-v-ohrozeni
Pro ty, kteří jsou líní číst ve zkratce:
podle havloidní novely zákona Klokánky dostávají peníze ze čtvrtlrtním zpožděním a zdaleka ne na všechny děti co mají v péči. Oproti tomu Marxovou preferovaní „smluvní pěstouni“ dostávají prachy dopředu a bez ohledu na to, jestli mají nějaké dítě svěřené, či nikoliv.
Takže to co trestně stíhaný ministr Drábek začal, Marxová úspěšně dokončila.
Pro „investigativní“ mediální žumpu není Marxová ani ve střetu zájmů, ještě před časem se dalo na ARESU dohledat, že je podílníkem ve „firmě“, co „smluvní pěstouny“ školila.
A podlost těchto vyznavačů“pravdy und lásky“ dokonale ilustrují včerejší výblitky mediální žumpy, podle kterých měly Klokánky 600 zaměstnanců na 400 dětí. Aniž by se hlídací psi demokracie obtěžovali zmínit o tom, že do těch čtyřech stovek děcek nezapočítávají ty, které jsou podle novely zákona „nadstav“. A že těch 600 zaměstnanců s nazaplacenými odvody je celková suma za předmětné období, protože když vám nevyplácí mzdu, tak jdete jinam a nastává vysoká fluktuace.
http://www.novinky.cz/domaci/367634-klokankum-hrozi-kvuli-milionovym-dluhum-na-pojistnem-exekuce.html
Likvidace Klokánků falešně potvrzuje pravotočivou mantru o tom, že stát je nejhorší hospodář.
Ve skutečnosti, jako vždy jsou za vším velice jednoduché, osobní a nízké zájmy těch, kteří o dané věci rozhodují.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mno – zrovna ale nevím jestli i ty neziskovky jsou to pravé ořechové, spíš mi to připadá že se dva perou o jeden cecík.
To se mi líbíTo se mi líbí
No, nevím, možná jsem něco špatně zaslechl nebo vyhodnotil. Viděl jsem v TV Dientsbiera a taky řeč paní Vodičkové (?) – že prachy chodí o měsíc později a že kdyby chodily o měsíc dřív … a něco do někoho jiného, že jako Vodičková především mizerně hospodaří.
Můj názor: posunutí platby „po“ na platbu „před“ nic neřeší, jen dočasně jednorázově zlepší saldo a pak se to přehoupne do původní bilance.
Jinými slovy, ta paní mne nijak nepřesvědčila. Spíš naopak.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já naopak dobře vím, co to znamená „platba po“ . To je opravdu kapitální průšvih.
To se mi líbíTo se mi líbí
No- jak pro koho. Pokud pracuji na dlouhodobých projektech a fakturuji tak jednou ročně, tak ano.
Na druhé straně, jednou dobou jsem měl na běžné obchodní činnosti splatnost dodavatelských faktur 6 týdnů, odběratelských 2 týdny. To pak je na účtech zdánlivě radostno, ale je problém udržet při kolísajícím obratu alespoň přibližnou představu o tom, co se mi pod rukama děje.
Výsledkem je, že aktuálně dodavateli platím ihned po obdržení peněz od zákazníka bez ohledu na to, že mám ještě pár týdnů čas.
Jinými slovy: chtěl jsem říct, že pokud dlouhodobě něco ekonomicky nevychází, tak rozdíl mezi placením měsíc předem a placením měsíc po je jen v určitém fixním balíku peněz, a pokud tedy nezměním celkovou ekonomiku, tak změna z platby měsíc po na měsíc předem nic neřeší. Problém se mi za chvíli vrátí zpátky – tentokrát už jako neřešitelný.
To se mi líbíTo se mi líbí
Také nevím, ale přinejmenším body 3, 4, a 5 z textu na stránkách FOD (první odkaz v pepanově příspěvku) stojí za zamyšlení. Zní mi to jako pěkná státní habaďůra. Nedokážu bez dalších informací posoudit, jak vážný problém to v hospodaření FOD představuje, ale moje ochota důvěřovat MPSV je po Drábkovi prakticky na nule.
Navíc, podobnou „logiku“ z úst státu jsem už slyšel – když se poplatkomilové pokoušeli tvrdit, že pacient může klidně za pobyt v nemocnici platit donekonečna, protože pobytem v nemocnici přeci šetří výdaje, které by měl doma. Kupodivu, tehdy naše aktivní investigativce nikdy nenapadlo položit otázku, zda se poplatkomil domnívá, že pobyt v nemocnici je oprávněným důvodem k neplacení nájmu a záloh na služby.
Posunutí platby řeší přinejmenším to, že nebudete mít „ve stavu“ děti, za které vám nakonec nemusí stát vůbec zaplatit. A také považuji za zajímavé, že jednomu (pěstounům) se platí předem na rok a druhému (FOD) zpětně a ještě tu a tam se zpožděním nebo vůbec. Přitom na klokánky i standardní dětské domovy je ze zákona nabalena důkladnější administrativa, přísnější požadavky na stravování, péči…
Vodičková v TV možná nepůsobí přesvědčivě, ale to neznamená, že nemá kus pravdy. Možná jen nemá schopnost správně působit na veřejnosti.
Prostě nevím, jen mám z postojů a plánů MPSV hodně divný pocit. Dlouhodobě, ne jen v této konkrétní souvislosti.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já to také nehodnotil jednoznačně. Spíš, že nevím, ale na obou stranách jsou pochybnosti.
Ministerstvo má samozřejmě platit smluvené a včas. Na druhé straně, deklarovaný problém ústy Vodičkové pro mne znamená (pokud v rychlosti správně počítám), že pro její zařízení je částka ve výši okolo jednoho procenta obratu údajně likvidační. To já jako podnikatel hodnotím jednoznačně jako chybné hospodaření.
Anebo paní prostě řeve ve smyslu, že chce víc a celé je to postavené na přetahované, kolik stát pustí.
Fakt nevím.
To se mi líbíTo se mi líbí
OT: Pane Bavore, pošta leze drátama… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Kdyby byla vyhlášena nějaká brigáda na úklid Česka, bežel bych hned! Naházet do kontejnerů všechny ty kalousky, pehe, klause, fištejny, sobotky zleva i zprava, drábky, julínky …však víte, naložit na lodě a odvézt za oceán do jejich země zaslíbené. Jenomže takovou brigádu můžou vyhlástit jenom občané ČR. Ale oni jsou ovčany. Nevyhlásí ji nikdy. Raděj se dva-tři vypraví uklidit břeh řeky jsou-li vodáky, jeden za ruma kolem hospody je-li „hospodářů a momentálně bez koruny, chodí s kasičkou vybírat na miliony chudých od jiných milionů chudých, píší stesky na weby aby pak zase volili své kalousk, sobotky ….
Taky jsem ještě poměrně nedávno, tak před deseti léty, posekal trávu před domem, ošetřil námi (ano, na těch prý z donucení brigádách – houby, dělali jsme to pro sebe, a hodiny nikdo nikde nevykazoval) vysázené keře a stromy, sebral papírek. Nebojte se, nesnáším taky takové ty hrobečky s kytičkami před monstoózními paneláky, ale chápu ty babičky co to dělají. Věří, že zkrášlují, budiž jim odpuštěno. Ale byla vidět průběžná péče zadarmo se znalostí a se zájmem, a je vidět občasný nájezd firmy najaté pro vyvedení peněz z městské kasy. Sázení neosobních vzrostlých stromů, stojí víc než ten s láskou vysazený a opečovávaný. Že bez zalévání po vysazení často uschne? Dá se nový, kolotoč štěstí je třeba udržovat. Vadí mi nepořádek kolem domu, ale už se ani nesehnu. Zadal bych si tak totiž s režimem, je to součást mého čtvrtého odboje 🙂 .
P.S. Ta hádka kolem financování Klokánků versus placených pečovatelů je příznačná. Obojí špatně : všichni to dělají pro peníze od státu. A není to kritika těch kdo se starají, je to drahé, náročné fyzicky i psychicky, a nejde to dělat zadarmo, ale rozeštvávat i tyto dobré lidičky umí jenom povedení lumpové ve vedení státu. Vytvoříme problém, hádejte se vy mezi sebou a my se budeme smát.
To se mi líbíTo se mi líbí
S tím úklidem – u nás jsem považován za blba, protože v okolí svého domu chci pořádek a sem tam si i sám něco opravím – třeba kus cesty.
Přitom si vyslechnu poznámky kolemjdoucích, proč se na to ne…. a že je to bordel, že to nespraví ten vlastník, a že by se mělo a že bych si měl atd atd.
No, já mám ve svém okolí relativně pořádek a jsem docela v poho (pokud mne tedy někdo nezažaluje za ten kousek cesty).
Osobně si myslím, že stažení se lidí z toho socialistického veselého celospolečenského budování za zdi svých bytů, domů, za ohrady svých pozemků – to je spolu s ostatními příznaky izolace ten největší polistopadový malér.
Za totáče bylo potřeba prokopnout plynovod až k hospodě. Přišel hospodský a předseda – oba v montérkách, a za chvíli už jsem kutlošil s dvacítkou chlapů na výkopu. Půlka soboty pryč, pár beden piva vypito, a dobrý pocit – překvapivě.
To asi ty moje komunistické základy – protože jsem se narodil a byl vychován v totalitní, příšerné, komunistické nesvobodě (říkají ti, co se narodili o dost později hluboko v jásavém svobodném kapitalismu).
Jedna otázka: jestli pak náhodou někomu nevyhovuje právě to, že se lidi stáhli a izolovali? Určitě jsou pak lépe ovladatelní a manipulovatelní.
To se mi líbíTo se mi líbí
Kamaráde Jethro,
myslím si, že jde o pořadí, co bylo první a co následné, co je primární a co odvozené.
Ono za té hnusné totality (víme všichni, že a jaké měla slabiny, naproti tomu my, co jsme v ní žili, víme i to, co byly její pozitivní stránky, a že se týkaly toho podstatného) totiž to, na čem se brigádovalo, patřilo „nám všem“, bylo to státní či družstevní, v každém případě to nepatřilo jednotlivci, který to vlastnil pro osobní zisk.
Jenže pak nám bylo vysvětleno (nám, pomatencům), že každá věc, každá nemovitost, parcela, každé pole, cesta a příkop musí mít svého konkrétního vlastníka, neboť jen ten, jako správný hospodář, se dokáže postarat.
A tak se stalo.
No, a ta posloupnost spočívá v tom, zda první bylo to „stažení lidí za zdi svých bytů“, a potom bylo to zesoukromničení, anebo prvotní bylo to zesoukromničení a teprve potom to stažení lidí. Já vyznávám určitě tu druhou možnost. Protože za „totality“ ten, co zadarmo pracoval na „cizím“ (státním, družstevním) byl brigádník, kdežto ve „svobodné“ společnosti ten, co zadarmo pracuje na cizím – soukromém, je blb. Ta „svobodná“ společnost má totiž své vlastní „přírodní“ zákony.
Což samozřejmě neznamená, že si po zimě neuklidím brajgl z posypu na cestě podél plotu mého domku (chtěl jsem napsat na „obecní cestě“, ale už to neplatí, už je církevně restituovaná a je mi jasné, že biskup Lobkowicz mi tam uklízet nepřijde, nepřijde ani nikdo jiný, ani z obce, konec konců, nejméně 200 metrů čtverečních té cesty – včetně příkopu, jak praví silniční zákon – fakticky leží na mé parcele. Však víš, jak to tehdy v padesátých, když naši stavěli plot kolem parcely na stavbu, chodilo – předseda MNV řekl otci – „Ty, Emile, cukni s tím plotem nějaké tři metry zpátky. Víš, jak to chodí, vozí se tu kulatina z lesa, tak ať ti to nerozbijí.“ Jenže když byl plot tři metry uvnitř parcely, původní vozová cesta se stával větší a větší, širší a širší, přesouvala se na to „cuknuté“, pak byla zpevněna makadamem a postřikem, pak koncem sedmdesátých obalovanou, no a tak mi ta církevní cesta teď leží na mém a já z toho platím i daně – ale to jen tak na okraj. Apropós, od těch sedmdesátých už to nikdo znovu nezrekonstruoval, jen se povrch ničil, z jedné strany metr pro vodovod a plyn, v roce 2009-10 středem cesty pro kanalizaci – což byly zcela chvályhodné počiny, jen ta vozovka! ta vozovka!!! A už není, kdo by ji znovu položil.).
To se mi líbíTo se mi líbí
To my máme na venkově sousedy, kteří cukali s plotem tu do silnice tu do pozemku ČD i k nám (pravda tehdy ještě k těm co jsme to od nich koupili). No a skončilo to tak, že když se nedávno opravoval katastrální operát, tak jim silnice i dráhy pozemky bez problémů převedli. Jen my jsme se cukli a sousedi jsou dodnes uražení. Takhle se to dělá. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Když dva dělají „totéž“, není to totéž. Záleží, jak kdo „cukne“. Nejlíp „cukali“ ti po převratu, co dnes mají stamiliony a miliardy, ačkoliv do převratu měli holou prdel jako my. Jenom my se báli „cuknout“, já zcela jistě, jako právník jsem věděl, co je trestné a co není.
Hlupák. Nebylo. Tehdy ne. Dnes už ano. Dnes už je vlastnictví svaté. Samozřejmě, to jejich, soukromé. Ve státním cecíku je ještě pořád co „cu(c)kat“. Na úkor nás, kteří jsme raději „ucukli“, jako naši s tím plotem, zatímco oni naopak.
Jó, tenhle svět není pro poctivce. Nicméně, nezávidím jim to. Do kremace půjdou se stejně holou prdelí, jako my, i když ji budou mít zahalenou třeba do brokátu, jen bude třeba vyžraná, sádelnatá. Bude jim to prd platné, jako nám ten tesil.
A že o to, co nakradli, jednou přijdou jejich potomci (možná za několik pokolení) to je jisté. Ti naši nepřijdou o nic. Ani o čest ne.
Pro mě bylo vždy hlavním, abych šel s klidem spát, že mě v noci nevzbudí někdo v koženém kabátě.
Dneska tu jistotu nemám, jen hlupák si může myslet, že „Akce Norbert“ (internační tábory pro státně nespolehlivé) byla vlastní jen „totalitnímu“ Československu. Jen kritéria té „státní nespolehlivosti“ se převrátila, změnila se znaménka přátel a „nepřátel“. Pro mě je Ruská federace přítelem a EU a US partnerem (probůh, „neregistrovaným“, jen přijatým). Mě k nenávisti vůči Ruské federaci nikdo nepřinutí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Lexi,
můj jeden (žel už zesnulý) kamarád s vědeckou hodností docenta měl hypotézu, že naše země je ve sračkách, neb nám vládnou debilové.
Ti debilové totiž těsně po převratu vůbec nezvažovali žádná rizika ani zákony, vrhli se do všeho po hlavě a teprve později zjistili, že se trefili do historicky ojedinělého období, kdy zákony neplatily (a morálka také ne).
Rozumný člověk totiž, před tím, než se do něčeho vrhne, ta rizika a zákony atd. (a někdy i morálku!) zvažuje. A tak ti rozumní tu ojedinělou příležitost zaspali. Opakovat se za našich životů už nebude.
Tato úvaha se vztahuje především k majetku, ale jak se ukazuje, právě ten je už 25 měřítkem všeho.
Tak tak….
To se mi líbíTo se mi líbí
Hudče, ¨
myslím, že těch „debilů“ bylo hodně, ale většině z nich se léty dostalo tvrdého ponaučení. Většinou majetky rozšmelcovali a desetitisíce z nich mají dneska „bydliště“ na radnicích nebo žijí takřka z ruky do huby a děsí se okamžiku, kdy budou staří, protože budou mít prd ne důchod, když si na sociálku platí minimum.
Zatímco ti, co tvoří vrchol pyramidy bohatců, to žádní debilové nebyli. To byli lidé velmi dobře informovaní „wo co go“ – viz před časem článek Stráského snad v Hospodářkách.
To byli lidé, kteří velmi dobře věděli, že se bát nemusí, a navíc měli nejlepší příležitosti, protože věděli jak, s kým a co.
Jistě, namnoze to byly nomenklaturní kádry, ale nejen oni. Ti úplně nejbohatší se rekrutovali z jiných řad.
Si myslím.
To se mi líbíTo se mi líbí