Její svatost Inflace podruhé


Před časem jsem tu uveřejnil své neekonomické zamyšlení pod stejným názvem. Ekonomický vývoj tržeb obchodníků mne nutí k tématu se vrátit.

Podle posledních údajů vzrostly tržby až o 6%. Vlivů se našlo celkem dost, mezi nimi ovšem jeden, který odporuje Singrovské mantře.  Je jím pokles cen o 3%. Tedy něco, co já považuji za cestu k vyšší spotřebě, tím i výrobě a nakonec i zaměstnanosti.  Asi opět nepotěším Slima, ale jsem v jistých směrech nechápavý. Jak je možné, že v době růstu HDP, růstu platů a růstu i jiných ukazatelů je právě pokles cen něčím, co způsobuje větší kupní sílu spotřebitelů?

Čím dál více o tom  přemýšlím, tím více se obávám dalšího  kroku ČNB. Docházím k závěru, že by byl nesmyslný a vlastně podrazem na stoupající ekonomiku. Jako by Singrovou partičkou byla snaha ekonomice spíše škodit a ne pomáhat.

ČNB  by neměla ovlivňovat ekonomiku. Ale z různých vyjádření vyplývá, že Singrovka bude opět šít proti všemu, co ekonomice pomáhá.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Její svatost Inflace podruhé

  1. st.hroch napsal:

    Víte, že mě to nepřekvapuje? Pamatuji si ještě angažovaný vystoupení páně Singrova v TV – tehdy (tuším, že na přelomu tisíciletí) ještě v roli analytika jisté (dnes už neexistující) finanční instituce. Když později přišel do ČNB, řekl jsem si – no, potěš nás Pánbůh. Ačkoli, ona ČNB není ani česká a ani národní, ale je součástí systému a plně v kolejích pokynů MMF a Svět.banky. Takže si vkastně nic moc neslibuju ani od korunního prince Rusnoka…

  2. Rosťa napsal:

    Ale zas před ním tam gazdoval ten oný Tošovský a špicově vyměnil hroudu zlata za jakési papírky. Jsem rád, že mě zastupují taková ekonomická esa. Člověku se hned líp usíná.

  3. Rosťa napsal:

    Poločas rozpadu zahájen a s kvantovou mechanikou to opravdu, ale opravdu podobnost čistě náhodná.

  4. Není zde prostor na úplnost a zkusím to vzít relativně jednoduše. Osobně mám velmi rád takový pohled na ekonomiku, který nepoužívá peníze, ale objem zboží a služeb (ačkoli u služeb je slovo objem trochu nešikovné). Taková ekonomika je pak opakující se cyklus tří prostých kroků:
    Výroba => distribuce vyrobeného => spotřeba.
    – výroba je tady od toho, aby VYTVOŘILA HODNOTU*. Číní tak přeměnou výrobních faktorů v produkt.
    – distrubuce je způsob, jakým se vyrobené HODNOTY rozdělí, tj. kolik komu.
    – spotřeba je účelem celého řetězce a je praktické rozdělit ty, kdo HODNOTY spotřebovávají, na domácnosti a stát**. Část vyrobených hodnot se stane kapitálem a tedy výrobním faktorem používaným pro výrobu.
    HDP je ukazatelem, který měří objem zboží a služeb, který tímto cyklem projde za určitý čas. Způsobů měření HDP je několik a najdete-li si někde popis jednotlivých metod, zjistíte, že jde vždy o snahu změřit objem toho samého toku, jen na různých místech. Budu-li měřit HDP v bezpeněžní ekonomice, můžu na to jít výrobní metodou a sepíšu seznam všech chlebů, rohlíků, aut, lokomotiv a lékařských zákroků, které byly v určitém roce vyrobeny a poskytnuty. Budu-li měřit HDP spotřební metodou, sečtu všechny v daný rok snězené rohlíky, chleby, hrušky a jabka, postavené dílny a ostříhané vlasy***.

    Zásadní průšvih měření HDP je, že hrušky a lokomotivy se blbě sčítají. Proto se využívá chytrého vynálezu, který je primárně určen ke směně vyrobeného zboží a služeb – peněz. Hodnota každého statku a služby je tak oceněna v penězích a statistika HDP, jak ji známe my, je uvedena v penězích a říkáme jí „cena“.

    Hodnota statků a služeb, a stejně tak ceny, mají nemilou vlastnost – mění se z mnoha různých důvodů v čase. Proto existuje dvojí**** statistika HDP:
    1) HDP v běžných cenách, kdy se statky a služby vytvořené/spotřebované v daném období ocení aktuálními cenami,
    2) HDP ve stálých cenách, kdy se statky a služby vytvořené/spotřebované v daném období ocení cenami platnými v jiném období, např. 2010.
    Obě statistiky mají své výhody a nevýhody a analytik si při používání datových řad musí dobře uvědomit, co analyzuje, a podle toho vybrat vhodnou definici řady.

    Jak bylo řečeno výše, peníze používáme k oceňování a směně (a do určité, mainstreamovou ekonomií špatně odhadnuté, míry i jako uchovatele hodnoty). V ekonomice OBÍHÁ určitý OBJEM peněz, který odpovídá určitému objemu směňovaných HODNOT v těchto penězích OCENĚNÝCH. Uvažuju-li uzavřenou ekonomiku, kde nedochází ke změně zásob a tedy co je vyprodukováno, je směněno a spotřebováno, pak za jinak stejných podmínek znamená zdvojnásobení objemu měňovaných hodnot potřebu buďto zdvojnásobení objemu peněz, nebo snížení cen statků a služeb na polovinu, nebo zrychlení oběhu peněz na dvojnásobek. Na makroúrovni tedy řešíme dynamiku systému o minimálně 4 proměnných, které jsou kauzálně propojeny smyčkami zpětných vazeb. Kauzální řetězec začal kdysi dávno prvním cyklem výroby, směny a spotřeby. Možná tehdy první zemědělec dokázal vytvořit přebytek jednoho pytle obilí a směnil jej s pastevcem za půlku ovce, a stanovili tak první cenu. Později lidé začali používat peníze, nejdříve zbožové, které obsahovaly hodnotu samy o sobě, a ještě později peníze nekryté, které nemají samy o sobe hodnotu žádnou. Zde se vracím o pár vět zpět k těm několika slovům vyznačeným velkými písmeny, ve kterých leží rozuzlení neekonmického zamyšlení ctěného pana Bavora. Pan Bavor nadhazuje, že „pokles cen považuje za cestu k vyšší spotřebě“. Hádám, že je to založeno na předpokladu „je-li zboží levnější a mám-li stejně peněz, koupím si více zboží“. Na mikroúrovni jednotlivce je úvaha „je-li zboží levnější a mám-li stejně peněz, koupím si více zboží“ jednoduchá – ano, minimálně krátkodobě si koupím více zboží. Ale co funguje na mikroúrovni, nemusí fungovat na makroúrovni.

    Dynamika ideálního stavu dle mainstreamové ekonomie je tato: produktivita práce stoupá, tedy stoupá objem produktu, směny a spotřeby. Rychlost obratu peněz se nemění. Objem peněz je řízen tak, že roste rychleji, než objem produktu, ceny tedy stabilně mírně stoupají. Alternativně lze zafixovat objem peněz i rychlost obratu, a při zvyšující se produktivitě dosahovat snižujících se cen. O obou modelech lze dlouho diskutovat.

    Myslím si ale, že pokles ceny může být dílčím cílem národohospodáře, či aktuálně pozorovaným chováním systému. Těžko prostředkem zvýšení spotřeby, protože snížím-li administrativně úroveň cen, nezměním nic na hodnotě produktu. Vytvořím disbalanci mezi hodnotou a cenou. Jak by se mohla projevit, kdybych opravdu byl schopen prosadit okamžité plošné snížení cen? Asi by velmi brzy nebylo za co peníze směnit.

    Popisuje-li pan Bavor situaci, kdy rostou tržby a klesají ceny, hádám, že roste objem spotřeby. Podíval jsem se ale raději do statistik. Podle údajů za rok 2014 vzrostl index životních nákladů o cca 0,35 % a objem finální spotřeby domácností ve stálých cenách o 1,7 %. Objem finální spotřeby v běžných cenách vzrostl o 2 %.

    Krátké shrnutí – myslím si, že kupní sílu není vhodné zvyšovat snižováním cen, ale na druhé straně platí, že snižování cen může zvyšovat kupní sílu. Myslím, že prostředkem ke zvýšení kupní síly je zejména zvyšování produktivity, produkce a správný distribuční model. Manipulace cenami je spíše ke škodě, než užitku

    Zcela jsem opomenul další důležité vlivy – úrokování, využití výrobních kapacit a jiné.

    * ve společnostech, kde se rozvinula dělba práce, je výroba rozdělena do více kroků, z nichž každý část hodnoty přídá. Odtud „přidaná hodnota“.
    ** v datech statistického úřadu najdete ještě spotřebu neziskovek a vliv mezinárodního obchodu.
    *** Budu-li přesný, zjistím, že existuje časový nesoulad mezi výpočty spotřební a výrobní metodou, které jsou dány zpožděními v distribuci a změnou stavu zásob.
    **** CZSO uvádí trojí ceny – běžné, ceny minulého roku, a ceny stálé

  5. Pingback: Komentář k Její svatosti Inflaci | Trpasloj

Komentáře nejsou povoleny.