Výroba třetího odboje


(Na rozdíl od Slima si od každého vybírám to, co souzní s mými myšlenkami a a priori nikoho neodsuzuji. Ani Stevense nepovažuji za idol, ale některé jeho písničky se mi prostě líbily, líbí a líbit budou. Proto ten článek, o kterém Slim pochyboval, že bych jej snad stěží mohl dát do Obrazárny, dávám zde. Vyjadřuje totiž i moje mínění.)

PETR ZÍDEK  28.3.2015 Lidové noviny  Orientace str. 19 

Pohled do útrob byrokratického soukolí, v němž se rozhoduje o tom, kdo dostane razítko, že bojoval proti komunismu

Od 17. listopadu 2011 u nás platí zákon, který oceňuje bojovníky proti komunismu. Na problematickou normu navázala ještě problematičtější praxe jejího naplňování. Podle zprávy inspekce ministra obrany byla některá „osvědčení účastníka odboje proti komunismu“ udělena v rozporu se správním řádem.

 

Přenesme se na chvíli v čase o třiašedesát let nazpět. Praha, 16. prosince 1952, krátce po čtvrté hodině odpoledne. Podél jižní zdi židovských hřbitovů jde směrem do centra čtveřice vojáků základní služby. Před několika minutami byli vystřídáni na stráži vysílače ve Strašnicích a vracejí se do kasáren na náměstí Republiky. Hlídku vede dvaadvacetiletý desátník Jaroslav Hýbl, trojice vojínů–Rudolf Šmatlava, Illés Szücs a Ludevít Trepáč – pochází ze Slovenska.

Asi 300 metrů před křižovatkou Vinohradské (tehdy Stalinovy) a Votické ulice jsou vojáci zaskočeni čtyřmi mladými muži s pistolemi v rukou. „Ruce vzhůru,“ volají jeden přes druhého. Vojáci zdráhavě uposlechnou. „Dejte nám samopaly, nebojte se, nic se vám nestane, my chceme jen samopaly,“ řekl podle Illése Szücse jeden z mužů. Útočníci pak strhli samopaly z ramene Trepáčovi a Szücsemu. Ostatní dva se však postavili na odpor. „Když sebrali Trepáčovi samopal, řekl jsem jim, že nyní mají samopal, aby tedy odešli,“ uvedl do protokolu desátník Hýbl. „Chtěl jsem pak na ně zahájit palbu. Jeden z nich však prohlásil, abychom přísahali, že nebudeme střílet. Na to mu Šmatlava odpověděl: ,Prísahal som len raz,‘ a ještě něco dodal. Pak došlo k tomu, že uvedený muž prohlásil k tomu, co vzal Trepáčovi samopal: ,Nebav se s nimi a postřílej je, samopal máš.‘ Samopal se jim nepodařilo nabít. Jeden z nich pak druhému řekl: ,Zastřel ho, ten je zvláště nebezpečný,‘ a ukázal rukou na Šmatlavu.“

Podle svědeckých výpovědí vojáků se jeden z útočníků začal prát s vojínem Šmatlavou o samopal. Vojáka pacifikovaly až čtyři výstřely útočníků. Zároveň se raněnému desátníku Hýblovi podařilo dostat se z vřavy a odplížit se k nedalekému náspu, kde si nabil samopal a zahájil palbu. Dva útočníci se hned při prvních výstřelech dali na útěk, zbylí dva, kteří stříleli po Šmatlavovi, vzali nohy na ramena s jedním ukořistěným samopalem poté, co po nich začal střílet zpoza náspu desátník Hýbl. K němu se po chvíli přidal také vojín Szücs.

Vojáci vystřelili 169 ran, útočníkům se přesto podařilo uprchnout. Na místě činu zůstal ležet mrtvý Rudolf Šmatlava a raněný Jaroslav Hýbl.

Případ, o kterém jsme již v příloze Orientace obsáhle psali (LN 8. 8. 2009), zaměstnává i dnešní české úřady. Útočící mladící nebyli totiž obyčejní gangsteři, ale členové protikomunistické skupiny kolem studenta Vladivoje Tomka. Zatímco sám Tomek byl v roce 1960 odsouzen k smrti a popraven, druhý střelec Ladislav Balík byl odsouzen na 25 let (odseděl si osm) a 21. března minulého roku získal od ministerstva obrany osvědčení účastníka odboje proti komunismu spolu se statusem válečného veterána, jenž mu přináší řadu sociálních výhod. Balíkův případ je přitom nejen mimořádně sporný, ale osvědčení mu bylo také vydáno nestandardním způsobem. Pro pochopení celé věci je třeba se podívat na problematiku „zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu“ (zákon číslo 262/2011 Sb.) více zeširoka.

O zákonu o protikomunistickém odboji se začalo intenzivněji veřejně mluvit v polovině nultých let. V roce 2008 pak první návrh zákona, jehož autorem byl tehdejší senátor za ODS a jičínský veterinář Jiří Liška, schválen Senátem, ale sněmovna jej neprojednala. Další peripetie přijímání zákona jsou značně spletité a nemá smysl je do detailů líčit. Podstatné je, že návrh zákona měl podporu ODS a dalších pravicových zákonodárců a že za jeho prosazení se stavěla Konfederace politických vězňů. Normu naopak kritizovala levice a také mnozí historici. Některé připomínky historiků byly nakonec do vládního návrhu, který byl v polovině roku 2011 schválen, zapracovány.

 

Úcta a vděčnost

Zákon, který začal symbolicky platit 17. listopadu 2011, ve své preambuli vyjadřuje „úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie“. V dalších paragrafech pak vymezuje odboj a odpor proti komunismu, přičemž na prvnímmístě uvádí „ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj“, „provádění sabotáží“ a spolupráci s tajnými službami demokratických států. Dále pak zmiňuje převaděčství, autorství a rozšiřování petic, organizaci veřejných vystoupení proti komunistickému režimu a politické, publicistické nebo jiné protikomunistické činnosti. Za odboj proti komunismu mají být považovány také „veřejné politické a společenské postoje, které bránily nástupu a udržení komunistické totalitní moci, pokud byl za ně jejich nositel uvězněn“.

Vdalších odstavcích pak zákon vyjmenovává řadu „překážek“, které získání osvědčení protikomunistického odbojáře brání: příslušnost k bezpečnostním složkám nebo spolupráce s nimi, členství v KSČ, Lidových milicích, prověrkových komisích, studium na politických a bezpečnostních vysokých školách. Zákon tu uvádí i překážky, které se fakticky nedají zjistit: např. spolupráci se zpravodajskou službou jiného komunistického státu. Zároveň dává zákon úředníkům, kteří jej aplikují, moc rozhodovat se značně subjektivně, protože k žádné z těchto překážek nemusí být přihlíženo, pokud účast na odboji „svou intenzitou, rozsahem nebo délkou zjevně převyšovala jeho účast na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci“.

Přijetí zákona vzbudilo nadšení mezi těmi, kterých se týká, historici jej dále vnímají spíše s rozpaky. Jejich výhrady dobře shrnuje Vítězslav Sommer, podle kterého „zákon přebírá pamětnickou optiku organizovaných politických vězňů“ a svým vyzdvihováním násilných řešení je výrazně antiliberální. Sám pojem „třetí odboj“, který se dnes používá již jako běžné synonymum pro antikomunistický odboj, podle Sommera „v odborné diskusi neobstojí a jeho použití ztěžuje jakoukoliv debatu o fenoménu rezistence, který nikdo nezpochybňuje“. „Přijetím zákona se vytvořila iluze, že osvědčení se děje na základě nějaké objektivní expertizy, na základě dokumentů. Výslovně politický proces je tím odpolitizován a legitimizován.“

Kromě definice odboje a vymezení jeho účastníků zákon podrobně popisuje proceduru, na jejímž konci může žadatel dostat osvědčení odbojáře spolu s odznáčkem a příspěvkem 100 000 korun. Agendou, která má povahu správního řízení, bylo pověřeno ministerstvo obrany, které za tímto účelem zřídilo v druhé polovině roku 2011 speciální oddělení spadající pod odbor pro válečné veterány. Zároveň byla podle zákona vytvořena Etická komise České republiky, která rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí ministerstva. Má devět členů, kteří jsou po dvou voleni v obou zákonodárných sborech, v radě Ústavu pro studium totalitních režimů, ve vládě a posledního jmenuje prezident republiky. Do Etické komise byly vybrány zejména osoby, kterých se zákon týká, tři z nich (Marie Rút Křížková, Miloslav Nerad a Miloš Rejchrt) dokonce osvědčení účastníka odboje proti komunismu získaly. Naopak v komisi zasedá jediný historik – Prokop Tomek.

Na ministerstvu obrany zřejmě nikdo neočekával, že do konce roku 2011 dorazí 2215 žádostí o vydání osvědčení a během prvního kvartálu roku 2012 více než tisíc dalších. Tento nápor měli zvládnout čtyři historici a několik právníků. Ti si ke každé jednotlivé žádosti musejí vyžádat odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek a dokumenty z Národního archivu, v němž je uložena evidence členů komunistické strany, ve složitějších případech pak i analýzu Ústavu  pro studium totalitních režimů. Do konce roku 2012 stačilo ministerstvo vyřídit jen 702 žádostí (z toho 243 kladně). Přestože byl do konce roku 2012 navýšen počet historiků na šest a tři další začali s ministerstvem spolupracovat externě, bylo jasné, že úřad nestíhá agendu vyřizovat. V interním auditu příslušného oddělení z října 2012 se píše: „Závažným nedostatkem je značná délka časového úseku potřebného k vyřizování žádostí dosud přijatých MO a z ní pramenící riziko poškození dobrého jména (pověsti) MO.“

 

Jen kladné odpovědi, prosím

V dubnu 2013 došlo ke dvěma událostem, které měly na vydávání osvědčení zásadní vliv. Nový ministr obrany Vlastimil Picek jmenoval náměstkyní pro personální práci, pod niž agenda vydávání osvědčení spadá, exponentku lidové strany Lenku Ptáčkovou Melicharovou.

Paní Ptáčková Melicharová vyřizování agendy fakticky zablokovala, když odmítla podepisovat zamítavé odpovědi. Je to dobře patrné i z oficiální ministerské statistiky: zatímco ještě za březen 2013 ministerstvo vyřídilo 59 žádostí, z čehož 23 kladně, v květnu téhož roku to bylo již jen 19 žádostí, z čehož 18 kladně, a červenci jen 16, z čehož 15 kladně. Druhou klíčovou událostí pro další běh věcí se 10. dubna 2013 stalo odvolání Daniela Hermana z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Spolu s ředitelem, který brzy našel politické útočiště v lidové straně, za kterou je dnes ministrem kultury, odešli jeho nejbližší spolupracovníci, zejména první náměstek  Eduard Stehlík a ředitel jeho kanceláře Pavel Žáček. Druhý z nich se po odchodu z ÚSTR v červnu 2013 stal poradcem nám již známé náměstkyně Ptáčkové Melicharové. To, co náměstkyně doposud činila primitivním způsobem, odmítáním podepisovat zamítavá stanovisko, začal Pavel Žáček činit sofistikovaněji. Spisy pečlivě kontroloval, nacházel v nich různé nedostatky, vracel je k dopracování, žádal došetření případů ve vzdálených okresních archivech a podobně.

On sám dnes odmítá, že by agendu brzdil záměrně. „Mojí úlohou bylo zvýšit kvalitu výstupů příslušného pracoviště a garantovat, že je možné je podepsat. A to jsem dělal. Pokud spis neobsahoval veškeré zákonem požadované úkony, doporučoval jsem je doplnit. Také jsem doporučoval opravovat věcné chyby, někdy včetně chybějících zákonných překážek, ba dokonce pravopisné chyby,“ píše ve svém stanovisku. Žáčkova snaha se neminula úspěchem, a když vinou jeho intervencí klesl v září 2013 počet vyřízených žádostí na 22, byl odvolán vedoucí oddělení Viktor Meca. Jeho místo zaujal další Žáčkův spřízněnec zÚSTR (respektive z jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek) Pavel Kugler. Zároveň v té době vážně onemocněla dlouholetá ředitelka odboru pro válečné veterány Iveta Hlásecká a v zákulisí se začalo hrát i o její místo.

Důležitou figurou na šachovnici byla Konfederace politických vězňů (KPV), která dlouhodobě vyjadřovala nespokojenost s délkou řízení a jejíž představitelé se snažili vyřizování agendy ovlivňovat. Předsedkyně KPV Naděžda Kavalírová například 13. června 2013 telefonovala Viktoru Mecovi a žádala jej, aby dvě žádosti byly vyřízeny přednostně a v jiném případě bylo naopak dáno žadateli více času na doplnění materiálů. Dále vyjádřila nelibost nad tím, že dvě další žádosti byly zamítnuty. Podle zápisu pořízeném Mecou doslova řekla: „Je srozuměná s tím, že tato rozhodnutí jsou pravomocná, přesto učiní vše pro to, aby tyto případy byly znovu projednány a těmto žadatelům bylo osvědčení vydáno. Stejně jako v minulosti se nenechá odradit a bude o vydání osvědčení těmto žadatelům usilovat tak dlouho, dokud se jí to nepodaří. Z tohoto důvodu se již setkala s náměstkyní ministra obrany pro personalistiku.“

Naděžda Kavalírová Lence Ptáčkové Melicharové také nosila seznamy žadatelů, které mělo podle jejího mínění ministerstvo vyřešit přednostně a samozřejmě kladně, přičemž některým osobám, za které intervenovala, k vydání osvědčení scházely elementární předpoklady jako české státní občanství.

Předsedkyně Konfederace politických vězňů se také zapojila do intrik proti dosavadní ředitelce odboru. V únoru 2014, když se Iveta Hlásecká po dlouhé neschopnosti vrátila do práce, poslala spolu s místopředsedou KPV Františkem Šedivým spřízněným poslancům z ODS e-mail, v němž vyjadřuje „zásadní nesouhlas“ s návratem ředitelky odboru do funkce. „S ohledem na citlivost a politickou závažnost této problematiky jsme přesvědčeni, že se touto záležitostí budete zabývat a společně zabráníme situaci, která by mohla nastat, tedy zvýšení napětí mezi resortem ministerstva obrany a Konfederací politických vězňů,“ psala Kavalírová s Šedivým. Vzápětí byla Hlásecká skutečně odvolána a její místo zaujal nikoli překvapivě Eduard Stehlík. Tím byl převrat dokonán a plnou kontrolu nad agendou třetího odboje získal klan kolem někdejšího Žáčkova a Hermanova vedení ÚSTR. A svou moc hned náležitě demonstroval.

 

„Odboj vidí úplně všude“

Eduard Stehlík, kterýmá hodnost plukovníka a rád nosí uniformu, zahájil své ředitelování vskutku vojácky. „Ten člověk nekomunikuje jinak než prostřednictvím výhružek,“ říká o Stehlíkovi jeden z jeho podřízených, kterého nemůžeme jmenovat. Hned po svém nástupu do funkce vytvořil Stehlík z dosavadních pěti pracovních skupin, které agendu zpracovávaly, tři. Do jejich čela postavil tři ženy, které spojuje nízký věk a chybějící kompetence v oboru soudobé dějiny či dějiny protikomunistické rezistence. Markéta Bártová (* 1980) vystudovala dějiny umění na FF UP v Olomouci (diplomová práce 2010 na téma Bohumila Doležalová (1922–1993): Kresby a závěsné obrazy). Pavla Valušová (* 1985) vystudovala politologii na FSV UK (diplomová práce 2011 na téma Místní referendum v České republice). Obě přišly na ministerstvo obrany z ÚSTR, kde patřily k oporám Žáčkova vedení. Konečně třetí vedoucí skupiny, Kamila Smetana Varaďová (* 1984), která stejnou funkci vykonávala již před nástupem Eduarda Stehlíka, vystudovala Policejní akademii (diplomová práce 2010 na téma Zařazování vězněných do pracovní činnosti – penologický pohled).

Historickou kompetenci postrádají nejen vedoucí pracovních skupin, ale i někteří posuzovatelé. Eduard Stehlík zavedl praxi, že archivní dokumenty nevyhodnocují jen historici a právníci, ale také osoby, které v odboru zastávají úřednická místa. Jedním z nich je třeba Martin Kroupa, syn známého disidenta, který je absolventem konzervatoře. Podle zdrojů z odboru zpracovává nejen vlastní spisy, ale podílí se také na kontrole práce historiků. „Martin Kroupa vidí odboj úplně ve všem a podle toho to vypadá,“ říká jeden z jeho kolegů. Dalším úředníkem, který zasahuje podobným způsobem do práce historiků, je od ledna tohoto roku Martin Benda, bratr poslance ODS, který rovněž historii nevystudoval. Eduard Stehlík v tom nevidí žádný problém, oba jsou prý „vynikající odborníci“, Kroupa díky své spolupráci s organizací Post Bellum a Benda také „vzhledem k tomu, jakým způsobem fungovala jeho rodina“.

Hned po nástupu do funkce Eduard Stehlík stanovil, že každý historik musí týdně zpracovat dva spisy. „Požadavek od státního tajemníka Daniela Koštovala v době, kdy jsem nastoupil, byl, aby odbor začal pracovat tak, aby v dohledné době dosáhl přibližně 90 stanovisek zpracovávaných měsíčně. Když jsem to rozpočítal, vyšlo mi to takto,“ hájí se Stehlík. Tato stachanovská norma je však na první pohled absurdní, protože velká část spisů obsahuje archivní materiály, které mají rozsah v řádu tisíců stran. Není v lidských silách je za pět pracovních dní ani celé přečíst, natož analyzovat a vyhodnotit. Podle Stehlíka to většina historiků (jejich počet byl navýšen na 13) v oddělení zvládá, podle několika na sobě nezávislých zdrojů je norma využívána k šikanování těch, kteří trvají na tom, že spisy nestačí jen prolistovat. Tímto způsobem se od března 2013 do února 2014 Eduardu Stehlíkovi podařilo vyřídit 846 žádostí, tedy zhruba dvaapůlkrát více než za stejně dlouhé období jeho předchůdkyni. Dodnes však čeká na vyřízení ještě 385 žádostí podaných v roce 2011 a ministerstvo obrany již muselo jednomu žadateli, který dal věc k soudu, zaplatit odškodné za průtahy v řízení ve výši 15 000 korun.

 

Nepřezkoumatelná rozhodnutí

Vraťme se k případu Ladislava Balíka. Existují velmi dobré důvody, proč jeho žádost o osvědčení účastníka odboje proti komunismu odmítnout. Zaprvé, zabití vojáka základní služby nelze z morálního hlediska nijak ospravedlnit, protože nešlo o žádného představitele komunistického režimu. Zadruhé, skupina kolem Vladivoje Tomka kromě hromadění zbraní žádný skutečný odboj neprováděla, šlo jen o plané fantazírování. Zatřetí, Balíkovy kriminální aktivity zřejmě vedly v roce 1959 k prozrazení celé skupiny a on sám se podle výslechového protokolu dobrovolně a spontánně přiznal k účasti na zastřelení Rudolfa Šmatlavy, o kterém neměla bezpečnost do té doby potuchy, a prozradil spolupachatele. (V roce 2013 odmítl Balík v rozhovoru s autorem tohoto článku svou roli v případu komentovat.) Začtvrté pak má Ladislav Balík „překážku“: v době zatčení byl kandidátem členství v KSČ.

S názorem, že Ladislav Balík si vydání osvědčení nezaslouží, se ztotožnili i dva historici, kteří žádost posuzovali. Jejich vedoucí Pavel Kugler jim ale následně sdělil, že nevydání nepřichází v úvahu, a tento názor hned po svém nástupu podpořil i Eduard Stehlík (návrh osvědčení vydat podepsal 13. března 2013).

Případem se kromě jiných o několik měsíců později zabývala inspekce ministra obrany. Zjistila zcela zásadní pochybení: „Ve čtyřech spisech vydání osvědčení není přezkoumatelné. Ke změně původního návrhu historika nevydat osvědčení došlo na základě odlišné interpretace shromážděných faktů a není zřejmé, z jakého důvodu byl upřednostněn návrh vydat osvědčení před návrhem na zamítnutí žádosti.“ Jinými slovy, vydání osvědčení Ladislavu Balíkovi a několika dalším žadatelům nebylo nijak odůvodněno, což porušuje „základní zásady správního řízení“ a podle inspekce „se může stát korupčním rizikem“. „Ze spisové dokumentace totiž nelze zjistit, jaké úvahy vedly správní orgán k výběru jedné ze dvou protichůdných variant, a nelze tedy vyloučit, že tato neodůvodněná volba mohla být ovlivněna korupčním jednáním třetí osoby.“

Není ani tak podstatné, zda za udělením osvědčení odbojáře Ladislavu Balíkovi stojí intervence Konfederace politických vězňů, či ideologické předsudky lidí, kteří jako Martin Kroupa „vidí odboj úplně ve všem“. Vzhledem k tomu, že po nástupu Eduarda Stehlíka změnilo ministerstvo obrany své původní stanovisko a udělilo status odbojáře i Michalu Legdanovi ze skupiny Mstitelé Milady Horákové, jejíž jiní členové se podíleli na loupežné vraždě a vykrádání obchodů, dalo by se spekulovat, zda v těchto případech nejde o vytváření precedentů, podle nichž by mohlo být osvědčení vydáno i bratřím Mašínům.

Ministerstvo obrany doposud udělilo 832 osvědčení účastníka odboje proti komunismu a Etická komise dalších 27. Podrobná analýza těchto rozhodnutí je velmi obtížná: archivní dokumenty, z nichž rozhodnutí vycházejí, jsou sice dostupné, ale zdůvodnění je součástí správního řízení, tedy přístupné jen účastníkům. Také pracovníci, kteří se agendou na ministerstvu obrany zabývají, jsou vázáni mlčenlivostí – což je hlavní důvod, proč není možné je v tomto článku citovat jménem. „Od Žáčka, Stehlíka a Kuglera jde jasná linie co nejvíce odbojářů,“ říká jeden z nich. Jak ukazuje zpráva inspekce ministra, pokud historik vypracuje zamítavé stanovisko, které se nehodí, jeho nadřízení jsou schopni ze stejných faktů bryskně vyrobit stanovisko opačné.

Z informací publikovaných ministerstvem i Etickou komisí plyne, že obě instituce ve snaze vyrobit odbojářů co nejvíce používají řadu sporných interpretací. Běžně je například osvědčení vydáváno lidem, kteří se zapojili do „odbojových“ skupin, které byly založené Státní bezpečností. Etická komise také uděluje osvědčení lidem, kteří se bránili kolektivizaci a byli za to postiženi, protože ochrana vlastního majetku je podle ní ochranou „institutu vlastnického práva“, který je „jedním ze základních pilířů demokratického právního státu“. „Snažíme se změkčit příliš tvrdou aplikaci zákona všude, kde je to možné,“ říká místopředseda Etické komise Prokop Tomek.

Z Etické komise také vychází postup nepřihlížet k tomu, co žadatelé říkali o své činnosti během rehabilitací na konci 60. let. Většina z nich tehdy totiž zdůrazňovala, že se ve 40. a 50. letech stala nevinnými oběťmi provokací Státní bezpečnosti a že žádnou „protistátní činnost“ neprováděla. Dnešní úřední posuzovatelé tyto výpovědi šmahem bagatelizují jako účelové, aniž by si položili otázku, zda účelová nemohou být naopak tvrzení dnešní, kdy se titíž lidé chlubí tím, co vše proti komunistickému režimu dělali.

 

Rehabilitace StB

Tento přístup vede k paradoxnímu důsledku, a to rehabilitaci Státní bezpečnosti a jí poplatné justice. Dobře je to vidět na případech útěků přes železnou oponu či údajných agentů zahraničních tajných služeb. Třídní justice 50. let vycházela z takzvaného principu notoriety: pokud někdo ilegálně překročil státní hranice nebo se o to jen neúspěšně pokusil, nebyl většinou souzen za „neoprávněné opuštění území republiky“ (§ 40 zákona 231/1948 Sb.) se sazbou jeden až pět let vězení, ale rovnou za velezradu (§ 1 stejného zákona) se sazbou deset let až trest smrti, protože se samo sebou předpokládalo, že kdo utíká ze země, činí tak proto, aby „zničil nebo rozvrátil lidově demokratické zřízení“.

Nyní se opět téměř automaticky předpokládá, že ten, kdo se rozhodl ze země odejít, činil tak proto, aby bojoval proti komunismu, jen se za to dává místo trestu dvaceti let odměna sto tisíc. Podobně také tvrzení StB, že je někdo „agentem imperialistických rozvědek“, kterými se výslechové protokoly z 50. let jen hemží, je dnes znovu bráno vážně: západní tajné služby nepotvrzují identitu svých agentů ministerstvu obrany spojeneckého státu ani po šedesáti letech, takže jediným dokladem pro podobná tvrzení jsou materiály komunistické bezpečnosti a justice.

O osvědčení účastníka protikomunistického odboje mohou v případě mrtvých osob žádat i jejich příbuzní a potomci a dokonce i občanská sdružení a další právnické osoby, jejichž předmětem činnosti je historie, archivnictví, vzdělání, ochrana lidských práv a další činnosti. Dá se proto předpokládat, že proud žádostí v dalších desetiletích nevyschne a že počet těch, kteří budoumít kulaté razítko na to, že se účastnili odboje proti komunismu, bude utěšeně přibývat. Jaký to ovšem má všechno vlastně smysl? Jak říká historik Vítězslav Sommer: „K poznání minulosti to nijak nepřispěje a zároveň se vytvoří nový historický mýtus, který budeme za pár let zase vyvracet.“

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Slimova pošta se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

26 reakcí na Výroba třetího odboje

  1. cobolik pacholik napsal:

    tu kurvu bilaka nezavreli za vlastizradu,kolko brunelo estebakov,ci nejakych bacharov,kedy dojebu tomu prokuratorovy,co mne dojebal v ceskych budejoviciach,ja seriem na ich nejake odbojarske ja len chcem aby tych,co mne a druhe holotej dojebali,bolo tiez dojebane a az potom odbojarske,zase naspak,musim im tam napisat,ze seriem na ich odbojarske bo nebudem zo seba robit chcipacka,len ten prokurator ma pecie,docista este aj proti vtedajsiemu pravu konal,len aby bol ten zasrany cobolik na vystrahu.
    odbojarov hladaju,ale tych z druhej strany to ticho,vlastne tu staru krabici zavreli a nejakych par estebakov a kde ostatok od husaka,az po okresneho tajomnika strany,ony boli hlavny motor,zase budeme mali novych hrdinov a ich tyranov to sa nehlada na co pisem, ja kurnik nechcem nijake papieriky,ci vyhody ja len toho prokuratora nech sudia priletim kdekolvek…

  2. Slim napsal:

    Bavore, já vás jen popichoval, jak vidno úspěšně.🙂
    (Článek není nijak výrazně odlišný od toho „peroutkovského“, který tu trochu vzbudil vášně. Je jenom na téma ve zdejších kruzích méně sporné. Napadá mi v té souvislosti slogan z Mrtvých duší: špinavé nás měj rád, čisťounké si nás každý zamiluje
    A nakonec, i ten sporný jste zveřejnil, což bylo od vás ŠLECHETNÉ. [Ač snad I na přímluvu zde „právorečného“ měšťana Godota]. Takže, já ani moc nepochyboval, že tohle „dáte“)

    Stevens – to přece nestojí za řeč. Hlavně, že není McCain ve vajthauzu

    • Bavor V. napsal:

      Slime
      na zveřejnění článku máte zásluhu pouze v tom, že jste jej poslal Katy via Strakonice. Že půjde ven, to věděla Katy hned chvíli poté, co si jej přečetla, protože jsem ji informoval. A ona to i naznačila v jedné své odpovědi týž den. A pak máte zásluhu na mé předmluvě. Nic více. Ale pravdu máte v tom, že Stevens nestojí za řeč. Tak se toho držte.
      Od toho peroutkovského odlišný je a to tak,že velmi. (Ostatně podívejte se ještě jednou pozorně do Obrazárny na článek http://bavor.blogspot.cz/2015/03/ferdinand-peroutka-hitler.html ).Tehdy byl Zídek opravdu za vola.

      • Slim napsal:

        Klídek Bavore. Já o Vás nepochyboval.🙂
        (Protože jsem historický optimista, nevylučuji, že změníte názor i na to ostatní..)

        A Stevense jsem ignoroval, teprve když jste ho po několikáté propagoval tak jsem štěknul.

        Takže pěkný den, dosti sporů. 😀

        • Bavor V. napsal:

          Myslíte, že přestanu věřit tomu, co se děje a budu věřit tomu, co se píše? Tak to se načekáte😆

  3. K-k. napsal:

    V každém případě dík Slimovi za objevení, naskenování a odeslání a panu Bavorovi za přeposlání a vyvěšení. Článek je sice dlouhej, ale opravdu výživnej – a přiznám se, že jsem si jen potvrdila svůj názor na ÚSTR a vše, co s ním souvisí…

  4. moskyt napsal:

    – Vás ještě udivují takové věci poté, co jste měli před očima v posledním čtvrtstoletí?
    – Mne při čtení takového článku se spoustou zajímavých informací, spíš napadají různé kacířské myšlenky. Proč takový článek napsal mainstreamový novinář a proč článek byl uveřejněný zrovna teď a v mainstreamovém deníku. Čí to bylo zadání? Kdo jakou hru rozehrává? Nejde jen o snahu jejich „bastardy“ vyměnit za naše „bastardy“? Zcela jistě prvotní impuls nebyl v touze p. Zídka odhalit věci, které vyšťoural. Dobře víme, že takový „investigativní“ článek by si autor mohl bez požehnání pověsit tak leda na sklo v pavučině.
    – To všechno nic nemění na tom, že je to článek dobře napsaný a s mnoha, jistě ne však se všemi, informacemi, ke kterým se člověk hned tak nedostane. Pro mne je to kamínek do mozaiky, nic víc nic míň.

    • Petrpavel napsal:

      Nemám nějak chuť se už k čemukoli vyjadřovat,ale donutil jste mě moskyte.
      Ano, ano, ano, stokrát ano – jsou to stále jenom hry pro nás nezasvěcené do chodu té mašiny zvané státně-ekonomická mafie, zbytečné nadšení nad zjevenou pravdou když nevíme proč je selektivně zjevována. Miliony kamínků do mozaiky. Do mozaiky kterou si chce a dovede poskládat do jakžtakž srozumitelného tvaru málokdo. A když si ji poskládá, tak nakonec stejně nezvolí správné řešení k nápravě…
      Marnost, jak píše často Lex.

    • K-k. napsal:

      Moskyte, nepřekvapuje, spíš jsem si doplnila některá dosud jen tušená fakta.
      Zídek už párkrát nebyl v lajně s mainstreamovým psaním, což pochopitelně nemusí nic znamenat. Ale Lidovky, pokud vím, změnily majitele – teď jsou to babišnoviny. Nemůže s tím třeba souviset tahle kritika? Pochopitelně, že taky nemusí, dávvám to jen jako možnost. V každém přáípadě článek povařžuju za velmi zajímavý – alespoň pro mne.

    • Slim napsal:

      Moskyte, něčím souhlasím, s něčím ne.

      1) Jasně, chápu vaše narážky, třeba Babišova pozice mohla publikaci takových článků napomoci. Ovšem vím (ač jsem ho zdaleka nečetl systematicky) že Zídek psal podle svého a ne na befél, či podle módy už před lety.
      Pamatuju se, že v létě 2011 jsem se snažil uklidnit rozčileného Václava Bělohradského tím, že ten Zídek „nepíše (všechno) špatně“. On totiž chytil Bělohrada za slovo v nějaké jeho ulítlé „vizi“ a vedli polemiku (už si nepamatuju oč šlo). Samozřejmě, že to nepomohlo, jak je ve hře dotčená ješitnost.. znáte to, internetové diskuse z tohohle žijou. Jak říkal Palivec „něco se kecne a.. “
      Rozhodně o ÚSTRU to pro nikoho z nás není objev, ale ty detaily dobře doplňují obraz.

      2) Víc mi vadí pojetí vaše pojetí „mainstreamu“. ¨“Čí to bylo zadání… atd?“ To sugeruje nějaké centrální řízení, spiknutí apod. Už jsem to tu víckrát kritizoval, mj. citátem z Engelse.
      A jak je vůbec m-stream vymezen? Je všechno v Hola novinách NEmainstreamové? Vše v Právu naopak ano, aspoň od roku …. ? Jak vidno i v těch Lidovkách se dá leccos najít (a to už řadu let).

      Co mi vadí je ta nepřestupnost kategorií. Ale víme přece dobře, že „časy se mění a my s nimi“. Například: nebyl Jiří Hochman ještě v r. 1966 (pokud mají pravdu paměti A. Novotného) pilným a aspoň na oko loajálním mainstreamovým novinářem? A už začátkem 68 se objevily ony švejkovsky kousavé „Dějiny místodržení..“

      Tudíž já jsem s tou kategorizací asi opatrnější, než vy a budu i nadále.

      3) Koupil jsem si dnes Mearsheimera a Walta IZREAELSKÁ LOBBY a amer. zahr. politika, česky Bodyart 2014.
      Mohu doporučit i půjčit… To jen na okraj, to je ten vzdálený důvod, proč nás, co se zajímáme nejen o dění v Čechách , zneklidňují Zemanovy proizraelské aktivity

      • moskyt napsal:

        Slime, z vaší reakce vidím, že jsem se zřejmě nevyjádřil dost přesně. Trochu byste mne podcenil, kdybyste si myslel, že věřím na nějakého ústředního hybatele, velikého kormidelníka či vůdce národů, který určuje běh světa a následně i m-streamu. A jestli jste nabyl takový dojem, omlouvám se.
        Za m-stream pokládám u nás všechny hromadné sdělovací prostředky, vyjímaje bulvár. A co jej podle mne charakterizuje? Stejné informace, klišé, floskule a povrchnost. A stává se i to, že někdo najednou vybočí. Vždyť i v hromadě smetí lze najít drahokam nebo alespoň polodrahokam.🙂 Horší je, že tady nevím o žádných „vážných“ tiskovinách, možná, že lze za ně pokládat s podstatnými výhradami Respekt, Literárky či A2, kde by publikace takových článků měla mít své místo. Pokud však takové články vychází v m-streamu, budou u mne vyvolávat i otázky, které jsem vyslovil v předchozím komentu. Pokládám je v tom případě za naprosto legitimní, vzhledem k nekonečné strkanici mezi jednotlivými skupinami, která se tady už dvacet pět let odehrává. To byla podstata druhé části předchozího komentu. Ještě k nepropustnosti hranic mezi jednotlivými kategoriemi, samozřejmě, že neexistuje.
        Co se Mearshmera týče, ještě se ozvu. Já jsem po dlouhé době koupil v Lev.kn. od Glantze Srpnovou bouři.

        • Slim napsal:

          Copak se stalo v srpnu, tedy pro Glantze? Nic mi nenapadá. Leda snad Japíci?

          Dnes jsem po mnoha letech dostal Werthovo Rusko ve válce (slov vydání z r. 1969). Na japonskou epizodu jsem se hned podíval, protože jsem se pamatoval, jak mne v tom roce 1980 překvapilo co tam píše.
          „…Rusové, kteří vášnivě nenáviděli Německo, necítili vůči Japonsku vůbec nic a nová válka byla viditelně nepopulární, možná s výjimkou Rusů na Dálném východě. „

          • moskyt napsal:

            Jo, Mandžusko. Slova chvály, převážně. Jedinečná, vrchol vojenského umění tehdy i dnes. Při studiu voj. historie unikátní zdroj poznání.

            • Slim napsal:

              No jo, RA byla na vrcholu. A taky Vasilevskij byl vynikající. Když vidíte tu sestavu (+
              Malinovskij a Mereckov), zdá se, že soudruh S. prováděl záměrné „střídání“. O tom tam určitě Glantz taky něco napsal, ne?

  5. Strejda Olin napsal:

    Já vím, že vy víte. Co víc k článku dodat? Mě jen utvrdil v tom, co už dávno vím. Slušní a poctiví lidé pracují a žijí po celých těch 25 let plus mínus stejně jako před převratem aby si zajistili chléb svůj vezdejší, někomu se žije dobře, někomu hůře, ale jinak je to čtvrtstoletí plné špíny a hnusu, devastace, pokrytectví a zmaru. Tak to vidím já, ale podle volebních výsledků se zdá, že patřím mezi menšinu. Podle dlouholetého průměru 24% občanů volí levici, 35% volí pravici a 41% občanů k volbám nechodí. Z 5 milionů odevzdaných hlasů jsou 3 miliony pro pravicové a 2 miliony pro levicové strany (zjednodušeně řečeno).
    Od roku 1996 získává pravice ve volbách do PS průměrně 53,6% mandátů, levice 46,4%.

    Proklamovaná spokojenost občanů ale asi nebude tak jednoznačná. Při porovnání počtu získaných mandátů v PS ve volbách 2010 a 2013 vidíme, že:
    – ČSSD si polepšila o 6 a volby vyhrála;
    – nová strana ANO dostala 47 mandátů – druhé místo;
    – KSČM si polepšila o 7 – třetí místo;
    – TOP ztratila 15 – čtvrté místo;
    – ODS ztratila 37 mandátů a sotva volbami prolezla – páté místo;
    – nový Úsvit dostal 14 mandátů – šesté místo;
    – KDU-ČSL opět vstoupily do PS se 14 mandáty – sedmé místo;
    – VV zanikly.

  6. Witch napsal:

    Jeden klient měl nějakou drsnou rozmíšku s odbory a komunisty v práci vůbec a seděl za to v 70.letech. Vnímal se prý už za socíku (podle svědectví jiných) jako politický vězeň a byl proto dost vděčný za to, že se nemocný dostal do ústavu. Zkusili jsme to, jenže přišel o všechny papíry. Nepamatuje si, nedohledatelné, rodina se rozpadla a všechno vyhodila. Neměl důkaz, nikdo za něj pátrat nebude – věřil, že by se cítil důstojněji, než teď. Aspoň malé zadostiučinění, i kdyby peníze nebyly. Nikdy neměl čas na nějaké organizování a tak…
    Asi jsem mu věřila víc, než některým „úředně potvrzeným“.

  7. ji5 napsal:

    Abych pravdu řekl, mám s třetím odbojem velký problém. Kde je hranice, která dává právo ničit určitý politicko-ekonomický systém? Kde je hranice, která dávala Mašínům právo zabíjet? A kde je naopak hranice, která dávala tehdejší moci právo popravit třeba Horákovou?

    Na jedné straně jde o opožděnou hru na absolutní pravdu, kterou hlupáci vidí v USA. Na druhou stranu stranu jde o to, proč by na ni měly být povýšeny politicko-ekonomické zájmy Američanů.

    Američané se v minulosti snažili oslabovat RVHP ze stejného důvodu pro který jim je nebezpečná silná EU a její vazby na Rusko a Asii. Proto podporovali skupiny lidí, které se proti předcházejícímu režimu nějakým způsobem stavěly. Vyčítat komunistům oběti padesátých let je směšné, pokud si uvědomíme, že USA v Panamě zabily ve vlastním zájmu destkrát víc lidí než komunisté za pět let největšího teroru mezi 1948-53.

    Slavná Charta 77 navíc byla podnikem komunistů odstavených v roce 1968 od moci. Stala se způsobem obživy pro vrchol oné malé pyramidy, ale právě proto byla velmi opatrná, aby proti režimu nevystupovala způsobem, který by ji ohrozil.

    Už jsem kdesi napsal, že jsem Chartu 77 dostal po jejím zveřejnění takměř okamžitě ze tří různých zdrojů. Pak jsem pracoval s „řadovým“ chartistou a nemohl od něj získat vůbec nic.

    Žil jsem do roku 1986 v Československu, ale nikdy jsem neměl pocit, že by kolem mě probíhala skrytá občanská válka v níš se angažovaly tisíce těch statečných. Například umělci, kteří se tak úspěšně přetvařovali na Menšíkových post-chartních Silvestrech. Otrnulo jim, když podepsali Antichartu.

    Omedailovaných bojovníků proti bývalému režimu je kolem tisícovky. To je jedna setina promile současné populace ČR. Celkový počet lidí postižených předcházejícím režimem byl méně než 2%
    z československých 15 miliónů.

    Ponechme si určitou rezervu a ptejme se, zda je poměr 80% : setině promile dostatečně statisticky významný pro posouzení toho, jak se společnost k občanům chovala. Mám pocit, že ÚSTR onu setinu promile povyšuje na representativní vzorek celé společnosti. Od přicmrndávačů moci, ať již v jakékoli pozici, nelze nic jiného očekávat.

    To je ostatně důvod, proč mají tak velký ohlas krátké vzpomínky Jiřího Knoppa.

    • Strejda Olin napsal:

      Ti lidé kolem Havla byla jen banda zastydlých hypíků, zneuznaných „umělců“, flákačů a zatrpklých rádoby intelektuálů, kteří svoji neschopnost prosadit se sváděli na komunistický teror. Vždyť si přečtěte (pokud najdete sílu) Havlovo dílo, poslechněte si jejich tzv. hudbu, podívejte se na filmy, které sami točili na svých mejdanech a slezinách na Hrádečku, po různých stodolách apod. Vesměs to byli lidé totálně odtržení od reality, vzájemně se ujišťujících o správnosti svých názorů. Že mezi nimi bylo pár vzdělaných a schopných disidentů na celkovém obrazu nic nemění.
      Na listopadovém převratu měli nulový podíl, zrovna tak jako na ovlivnění veřejného mínění a politických nálad 99% obyvatelstva.
      Myslete si co chcete, ale když o CH 77 psalo RP, že jsou to ztroskotanci a samozvanci, mělo pravdu. Po převratu většina z nich přestala být zajímavá a „výjimečná“, rozplynuli se a najednou je témata, o kterých léta žvanili, přestala zajímat. Jakoby s pádem vlády KSČ nebylo co kritizovat, odsuzovat, proti ničemu bojovat – nezaměstnanost, bezdomovci, žebráci, rozkradení republiky, podrůčí USA, členství v NATO, náš podíl na agresích a válkách, rostoucí nerovnost mezi lidmi, korupce, čachrování politických stran, diletantismus v řízení státu atd.atd. Najednou nic z toho nevidí, neorganizují protesty. Svoji úlohu páté kolony splnili a šli do hajzlu! A já bych z nich měl být dnes na větvi?

    • Bavor V. napsal:

      Nejlepší je vždycky pohled z odstupu. Díky za něj.

  8. cobolik pacholik napsal:

    volal som do cobolova na ten zasrany vychod a brat mi povedal,ze v tej tej zasranej bratislave vypiskali prezidenta,ja som vobec nevedel,ze sa tam oslavyje vyrocie oslobodenia,bol som tam pred troma rokami na slavine prvykrat v zivote a schody sa tam rozpadali,bo moj kamarat,co potom utiekol z ameriky do australie tam zije a kukal preco chcem ist na slavin,este som chcel ist pred urad vlady,aby mi pred znakom vlady vyfotografofoval holu rit,ale uz bola tma,cesky prezident pojde do traktarova na victory day a ten vyjebek zo slovenska ma na haku tu rusku holotu co tam u nas lezi,ja mam passporte tohto skurveneho statu,ktory mi vtlacili v tom brudnom city na 42 poschodi,bo nejak musim hranice prekracat na cesky narok nemam a americky,nikdy nepoziadam,ani za vsetko zlato sveta,preco to tu pisem od temy bo ma to maximalne serie,ked sa smrtelne nasadenie holoty a obycajna ludska vdaka tej holote ukazuje postupom kurvy s nazvom prezident,vyjadrovat svoj osobny postoj a pritom prisahat na vernost holote bo ja prezident a reprezentujem tu holotu tu som 20 rokov na garden state parkway je kazdy rok drotar day a prichadza prezident pozdravit krajanov,co tam naposielaly miliony $,aby podporovali svoju holotu,nikdy som tam nebol a mam to pod nosom ,ale ked ten rok pride tak ho pojdem poslat do pizdy,len koli tomu pojdem bo za tu hotu,co ma na haku.
    PS.komuna mi tlacila svoje dristy a ja videl inak a teraz este lepsie,ked tak kukam kde ja to zijem a co ma cely cas obklopuje skurvena propaganda spravneho,stale sa mi urcuje jak mam kukat neserie vas to a ze som slobodny clovek,vsetko dookola je tak od zranice az po klananie sa na cintorinoch.

    • cobolik pacholik napsal:

      take iste kukacky na kuky holoty mala komuna,vtedy narodni fronta,dnes tiez narodni fronta,klame sa holotu,nikdy mi nebudeme svoji,sme lahostajny sebe k samym a tak nam treba.

  9. Petrpavel napsal:

    Vrátil jsem se k pro mě důležitému článku a co vidím : jedna dobrá zpráva za druhou
    – Zeman nechce na Hradě amerického špiona, pardon velvyslance,
    – samozřejmě s potvrdilo. že průzkum ČT, stejně jako jejich všechny, o spokojenosti s průjezdem dragounů je zmanipulovaný,
    – čtu a kochám se pravdiými slova Olina, ji5, moskyta, K-.k, čobolíka … potvrzujícímto, co si myslím já.
    Co chtít víc v tomhle morálním srabu?
    Ani ten jeden palec dolů můj štěk tady v 11:34 od Slima mi nevadí🙂 .

Komentáře nejsou povoleny.