Staré hříchy, aneb blbcem snadno a rychle


Bylo to v roce 1993, když jsme naplnili mikrobus regionálními novináři a vypravili se s nimi na jakousi dopravní výstavu na jeden den do Mnichova. Po poledni jsme skupinku rozpustili s tím, že se sejdeme na parkovišti v šest večer a sami dva, s mým „asistentem“ kamarádem, jsme zamířili do centra města. Do metra jsem vstupoval jako sebevědomý tiskový mluvčí, ven jsem však vycházel jako zahanbený malý kluk – bez peněženky, tedy nejen bez peněz, ale také (a hlavně) bez veškerých dokladů. Ztratil nebo ukradli – co na tom záleží, sám nevím? Nezbývalo než zavolat na český konzulát a požádat o vystavení náhradního cestovního dokladu/pasu. Konzul, dodnes si snad pamatuji, že pan Klimeš, byl převelice ochotný a upozornil, že je třeba si cestou nechat zhotovit průkazovou fotografii někde v automatu.

Nikdy jsem do té doby podobné zařízení nevyužil a moje znalosti němčiny byly a jsou pouze kusé. I vlezl jsem do kabinky v podchodu metra, přeslabikoval návod, připravil příslušnou marku. Michal mě přitom pozoroval skulinou mezi ne dokonale zataženými závěsy.

Vhodil jsem peníz, upřel pevný pohled vpřed a čekal. A ono nic… Víte sami, jak se čas vleče, když člověk čeká a počítá vteřiny..a pořád nic. Zvu vás do světa mých tehdejších myšlenek:
– No tak co je, to to trvá, Němčouři..
– Kurva, není to porouchané…?
– Nesedím já blb nějak obráceně?
– Není tan objektiv někde bokem…?

Zrak se mi zatoulal vzhůru, šikmo….. zda není příslušné zařízení někde trochu stranou.
Blesk, blesk…!

Michal dostal záchvat pubertálního smíchu, který trvá s přestávkami dodnes, když si na to vzpomeneme.

Ze čtyř fotografií byla použitelná jedna jediná, ta přišla do onoho dávno někde zlikvidovaného náhradního pasu. Zbylé tři před pár dny našla moje maminka, když se probírala věcmi po tátovi, který zemřel před rokem. Asi jsem mu to tenkrát vyprávěl a on, hrozný sysel, si je založil. Tak tady je máte, třeba vás také pobaví stejně jako, předpokládám, Michala, až mu je někdy příští týden ukážu.

Scan0217

Snad jsem vám udělal veselejší den.

hudec

Příspěvek byl publikován v rubrice Krajanovy vzpomínky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

49 reakcí na Staré hříchy, aneb blbcem snadno a rychle

  1. Jiří napsal:

    A kolik Vám bylo tehdy let, není li to tajné?

    • Hudec napsal:

      39. Proč?

      • Jiří napsal:

        Nic se neděje, prostě, neumím odhadnout věk lidí, co zkrátka začnou postupně mít méně vlasů, to není ve zlém. Dělá to hodně, mne si třeba dodnes pletou lidi se slečnou nebo ženou, tedy většinou při pohledu odzadu, většinou v nákupních centrech nebo v metru a podobně, někdy i zepředu, ale ženská nejsem, ale hádají mi o 25 let méně.

  2. moskyt napsal:

    S úsměvem se lépe usíná. Dobrou noc.

  3. strejda napsal:

    Jejdanáčku, to jste dopadl docela skvěle. Jistě jste poznatelný. Znám, ne křišťálovou studánku, ale mnohem a mnohem beznadějnější fotografie.

    Také jsem někdy v roce 1991 vyrazil autem do Norimberka. A zaparkoval ho v podjezdu u hauptbahhofu. Nebál jsem se v poctivé zemi. Za dvě hodiny bylo okénko rozbité a pár chudých dárků i s foťákem ukradeno. Dodnes nechápu, proč jsem tam ten foťák i s objektivy nechal. Policie byla shovívavá. Do té doby mně neokradli nikde, ani v Rumunsku. Od té doby také ne. A tak objektivně vzato, je Norimberk nejzlodějštější město, které znám. S tím Mnichovem to bude podobné. Ani v Norimberku, ani v Mnichově nežijí jen Němci. C´est la vie.

  4. anita napsal:

    ku.va se neříká🙂
    To mě tedy pobavilo, ale mám doma horší fotku z automatu, na rozdíl od vás ji tu nemohu prezentovat, neboť mnoho návštěvníků od Bavora, už by nikdy od hrůzy neusnulo🙂

  5. Karamela napsal:

    Cha, tak to já nemám ani z automatu, já mám úplně oficiální katastrofální příšernost normálně v občance. Už jste byl někdo dělat nový OP po evropsku a fotili vás přímo u přepážky? Tak to je maso! Pětinásobný úchylný vrah s dementní sklony jak vyšitý. Prej, aby to počítačové programy lépe identifikovaly. Nevím teda jak počítačové programy, ty možná jo, ale normální člověk by mě nepoznal ani omylem. Některé novoty mi hlava nebere…

    • moskyt napsal:

      Potvrzuji, s novou občankou mám obdobnou zkušenost.

    • anita napsal:

      S občankou mám starou příhodu, když se ještě kontrolovala na hranicích. Pan manželovi vysvětloval, že si veze jinou kobietu místo manželky, musela jsem doložit ještě novější řidičák, pak nás pustil. Nová občanka, no to je skvost, budu-li ji někde předkládat tak všichni utečou, přesně jak fotka mnoho násobné vražedkyně. Člověk nepochopí, jak se dá udělat z člověka během pár minut orangutan🙂

    • Antimon napsal:

      Super! Mám teď úplně stejnou čerstvou zkušenost. Až tu občanku uvidí „orgán“ tak mně rovnou zatkne🙂

    • blbíš napsal:

      …pročítaje se zpožděním článečky zde . . . no taky dám k dobru příhodičku s fotografií na plastovou barevnou kartičku OP. Protože jsem dle zákona byl nucen obstarat nový průkaz, tak jsem zašel na patřičná místa a úřednice se ptá, zda to chci barevně či čb a já, že mi je to fuk. Vyfotila mě a cosi pak i ukázala, ale nemaje brejle jsem jí vše odsouhlasil a protože kmet blbíš má bílé, tedy hodně bílé vlasy a je čeledi bělochovitý, tak se po týdnu čekání plastoví úředníci vytasili s něčím, co mne tentokrát (maje brejle) mile překvapilo, neb blbíš má občanku bez blbíše, neboť ten fotografický výtvor oné úřednice naprosto splynul s tím fujtablovým růžovo-bílým odstínem plastu OP a to tak, že zrovna předevčírem jsem v jisté bance vyběhával cosi, co potřebovalo ověřování = dokladování z nejméně dvou průkazů totožnosti a paní stojící za přepážkou bezradně u kopírky se mi slušně optala . . . „ nezlobte se, ale z té kopírky ten váš OP sice vylezl, ale bez vašeho ksichtu, neměl byste k tomu řidičáku tady náhodou ještě třeba pas?“ . . . a vono opravdu, na té kopii OP byly identifikovatelné osobní údaje, to zas jó, ale v místě, kde by měla být fotka, byly pouze tmavší tečky, představující blbíšovo nozdry a oči, ani ta huba tam nebyla, neboť je v reálu ukryta v bílém plnovousu, což ten celkový fujtajblový design OP nestačil pobrat. No řekněte, kdo se může pochlubit průkazem totožnosti bez totožnosti? Teď mne napadá, že jsem si mohl při focení nasadit brejle, měl bych jako jediný na světě průkaz totožnosti vystavený pouze na brejle! . . . Ježíííši!!! Nebude to tím, že blbíšovo ksicht je vlastně jeden velkej fujtajbl!

  6. Slim napsal:

    No, Jarda holt ví, „jak se to dělá a dělat se to má“. Myslím psaní.

    Nějak mi napadlo, že k aprílovému ránu by se hodil jeho zrozenec, Milan Kundera. Musím předeslat, že mám k němu dnes dost rezervovaný vztah, myslím si, že psát „romány“ není jeho parketa, ale v 18, ve 20 jsem ho četl s velkým potěšením. Tak bych vám možná kousek připomněl.
    Po velkém uvažování jsem vybral povídku Doktor Havel po 20 letech.

    Starý děvkař doktor Havel se nudí v lázních a marně se (se svým pupkem a omšelým zjevem) snaží sbalit nějaké to „dlouhovlasé stvoření“. A tady Kundera připadl na geniálně jednoduchý dialektický trik. Nechá za ním přijet do lázní (hodně se mi podobají K. Varům) jeho ženu, mladou atraktivní herečku, ta se s ním zamilovaně prochází po ulicích, je viděna… a po jejím odjezdu jsou starému chlípníkovi najednou přítomné dámy k dispozici.

    Havel je ve svém živlu a jak je rozjařený, umluví mladého redaktůrka, který se v něm vidí, aby vyjel po jeho kolegyni, stárnoucí lázeňské doktorce. Post coitum ho pak na kolonádě vyslýchá.
    Poslouchejte.

    Když mu doktor Havel kladl různé otázky a podotázky, aby se dobrali všech odstínů probírané věci, přibližoval se mladík ve svých výpovědích chtě nechtě čím dál víc skutečnosti a podotkl posléze, že ač byl se vším znamenitě spokojen, přece jen ho poněkud uvedla do rozpaků konverzace, kterou s ním lékařka vedla při milování.

    Doktora Havla to velmi zajímalo, a když redaktora přiměl, aby mu dialog podrobně opakoval, přerušoval jeho vyprávění nadšenými výkřiky: „To je výborné! No to je nádherné! Ta věčná matička!“ a : „Kamaráde, to vám závidím!“

    V té chvíli se zastavila před oběma muži žena podobná jezdeckému koni. Doktor Havel se uklonil a žena mu podávala ruku: „Nezlobte se,“ omlouvala se, „mám maličké zpoždění.“

    „Nic se nestalo“, řekl Havel, „bavím se tu výborně se svým přítelem. Musíte mi odpustit, že s ním ještě dokončím rozhovor.“

    A nepouštěje ruku vysoké ženy, obrátil se na redaktora: „Milý příteli, to co jste mi vyprávěl, překročilo všechna má tušení. Pochopte totiž, že vlastní zábava těla ponechaná jen své němotě je mrzutě stejná, jedna žena se v ní připodobňuje druhé a všechny jsou ve všech zapomínány. A přece se vrháme do milostných radostí především proto, abychom si je pamatovali! Aby jejich světelné body spojily zářivým pruhem naši mladost se stářím! Pochopte totiž, že vlastní zábava těla ponechaná jen své němotě je mrzutě stejná, jedna žena se v ní připodobňuje druhé a všechny jsou ve všech zapomínány. A přece se vrháme do milostných radostí především proto, abychom si je pamatovali! Aby jejich světelné body spojily zářivým pruhem naši mladost se stářím! Aby udržovaly naši paměť ve věčném plameni!
    A vězte, příteli, že jediné slovo vyřčené v této nejvšednovšednější scéně je s to ji ozářit tak, aby zůstala nezapomenutelná. Vyprávějí o mně, že jsem sběratelem žen. Ve skutečnosti jsem mnohem spíš sběratelem slov. Věřte mi, že včerejší večer nikdy nezapomenete, a buďte proto šťasten!“

    Pak mladíkovi pokynul, a drže za ruku vysokou ženu podobnou koni, vzdaloval se s ní zvolna lázeňskou promenádou.

    No, musíte uznat, že tady se MK přiblížil vysoké poezii. Když člověk píše o něčem v čem se vyzná, je to hned vidět.

    Pěkné aprílové ráno!

    • moskyt napsal:

      Nevím, jestli je to konkrétně z téhle povídky, ale z Kundery mi zůstal v hlavě jeden citát.
      „Doktor Havel (?) je jak smrt, bere všechno.“

      • Slim napsal:

        Myslím, že to je z té předchozí, ze Symposia.
        Odtamtud: „…dám vždycky přednost močení v přírodě, odpověděl mu primář, před civilizačními zařízeními, jež jsou nechutná.“🙂

        (Mimochodem, před tím druhým, francouzským Uměním románu napsal Kundera odlišnou českou esej s týmž názvem a tam se mj. dost zabývá Vančurou. Zdá se mi, že jeho jazyk zde nese stopy toho Vančurova vznosného vyjadřování.
        Všimněte si třeba toho „znamenitě spokojen“ z předchozího citátu. Měl jsem chuť to zvýraznit, ale abych to moc nerozsekal, zůstal jsem jen u zvýraznění jedné věty. )

        Kundera těchto rabelaisovských povídek mi připadá mnohem originálnější a zajímavější, než když si, se svou chudou invencí, hraje na romanopisce.

        • moskyt napsal:

          Jeho povídky se mi líbily, romány mne nikterak nezaujaly. Přičítal jsem to svému nevytříbenému literárnímu vkusu. Nakonec jsem nad tím mávnul rukou a začal číst (již pokolikáté?) Joyceova Odyssea. Marnost nad marnost, opět jsem skončil na 20. stránce a odložil knihu s vědomím toho, že se na tu literární lahůdku nedokážu dostatečně soustředit, a že budu ve čtení pokračovat až příjde vhodná cvíle. Neustále ji vyhlížím, a věru ztrácím naději. Neminula mne, již kdysi dávno, aniž jsem si toho všimnul?

          • Slim napsal:

            Bojím se, že už minula, moskyte🙂
            Moje zkušenost je, že číst nové a nesnadné věci z tzv. krásné literatury lze tak do 20-25. Ve dvaceti jsem v Plzni v kasárnách četl s potěšením Le Clézia a to už bych dnes těžko dokázal. (Joyce bych neučet‘ ani tehdy.)
            Po třicítce už čtu většinou jenom nějakou faktickou, nebo popularizující naučnou lit., nebo lehce zábavný věci, jako Forsytha.

            Co je horší, že jsem o tom nikdy nedokázal přesvědčit svoje děti. V mládí toho přečetly sice dost, ale blbosti, nic pořádnýho. Takže už je pro ně pozdě na „tříbení“.

            Aspoň že ta rybářka „nám“ čte Tolstýho a tak…

            • moskyt napsal:

              Tak nějak to asi bude. A rybářce držím palce aby jíto vydrželo co nejdéle.

            • Hudec napsal:

              Tak tak, Slime. Už vlastně jen faktografii, ta nezklame a nečiní si emočních nároků.
              A Vančura? Použít pár jeho parafrázovaných výroků je mimořádně účinné kdykoliv a kdekoliv.
              Například místo tvrzení „Jsem už starý dědek“ prohlásit:
              „Jsem už ve věku, kdy mohu minout sousedův plot, aniž bych cítil nutkání ho přeskočit“.

            • Slim napsal:

              No tak, v jejích letech už taky klidně může přeít k SachLiteratur, řekl bych.

  7. cobolik pacholik napsal:

    uprimnu sustrast hudacku.

    • Lex napsal:

      Katy,
      co je na tom divného, že to ví „Chmelar“, že to víme my, že to vědí desetitisíce lidí, že to dokonce vědí i „oni“ sami (ti, co to iniciují a uskutečňují – doháje, onehdy jsem tu dával odkaz na video s George Friedmanem, zakladatelem a předsedou amerického Stratforu, kterak říká to samé, který vysvětluje proč a jak to dělají – apropos – tentýž Stratfor zveřejnil, že USA budou stabilní a EU a Rusko se rozpadnou do roku 2025 http://cz.sputniknews.com/czech.ruvr.ru/2015_02_25/Stratfor-predpovida-stabilitu-USA-a-rozpad-EU-a-RF-do-roku-2025-3265/ (nezáleží, že cituji bývalý „Hlas Ruska“, důležité je, že to Stratfor zveřejnil, a když to zveřenil, ví, proč to říká a na co spoléhá se svou predikcí „rozpadu“ – ne přece na nic jiného, než na záměrnou demontáž EU a Ruska ve svém imperiálním zájmu – vždyť to v tom videu říká Friedman zcela bez obalu!!!).
      Protože na „nás“ vůbec nezáleží. Všude u „nás“ existuje většina jednoduchých lidí, naivků, snílků, omezenců, jedinců s propagandou vymytými hlavami nebo takoví, kteří v těch kebulích nikdy nic neměli, jen „zážitky“, těch, co jsou vychovávání a orientováni na nenávist proti „neameričanům“, zejména proti Rusku, a tihle to všechno, tu politiku US žerou i s navijákem.
      Protože jim stačí, že „Putin je stvůra“, „Rusko nás okupovalo v šedesátýmosmým“, „Rusko se rozpíná, aby nás zase zabralo“, zatímco „Strýček Sam nás nezištně ochrání“. Aniž tuší, že pokud k té válce dojde a USA v ní „vyhrají“, v první řadě se na ostatní vyprdnou, neboť tou válkou sledují jen a jen své vlastní imperiální cíle, ne nějakých vlezdoprdelků odněkud z Evropy, o nichž ani nevědí, kde v té Evropě jsou, a kteří jsou pro ně dobří fakt právě akorát tou svojí servilitou, než přijde na pořad nakopání jim do zadele. K čemu potřebuje neomezený vítěz parazity?

    • Slim napsal:

      Tady zase poděkuji já vám za odkaz, K-k. Jednak vidím Chmelárovu fotku poprvé, ač jinak ho souhlasně čítám po léta, jednak se mi líbí jeho důraz proti manicheismu v usuzování.
      Taky je dobré, jak zdůrazňuje, že Fridmanna čte, aniž by s ním ve všem souhlasil. Obávám se, že to mnohým (také zdejším) čtenářům není vlastní. Pokud s něčím nesouhlasí na 101%, tak si z toho nic nevezmou…

    • K-k. napsal:

      On ten rozhovor je dobrý celý, ale mne tam velmi zaujal tenhle odstaveček: „“Často upozorňuji, že nejhorší věc, kterou může politik udělat, je zničit naději. Všechny dosavadní pokusy najít odpověď na krizi, všechna vášnivá a demagogická vzepětí od „Yes, we can“ přes arabské jaro až po hnutí Occupy či Indignados, byly zoufale nekoncepční a skončily obrovskou deziluzí. Tato frustrace se pak přelévá jedině do podpory extremistických hnutí. Žádná zkratkovitá řešení však neexistují.“
      Lidi nemají naději a proto se ze zoufalství chytají nesmyslných hesel typu „ANO, bude líp!“, „Prostě to zařídíme!“. A až zklamou i tahle hesla – a pochopitelně, že zklamou, můžou se lidi chytit čehokoliv – aby si pomocí nějaké klamné naděje dodali chuti do života. Nevidím budoucnost ani trochu růžově…

      • Strejda Olin napsal:

        Je zbytečné vymýšlet něco, co je jinde podrobně popsáno. Např. zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Imperialismus
        Stačí kliknout a číst. A přemýšlet a jen doplňovat nezvratná, prokázaná fakta. Jen hlupák to považuje za lživou propagandu. Já už fakt nevím, jaké argumenty by lidem otevřely oči. Asi si budou muset prožít na vlastní kůži válečná jatka, holokausty, další Stalingrady, Drážďany nebo Hirošimy. Zase budou muset žrát jen šlichtu z řepy a rvát se o shnilou bramboru, žít ve sklepech, oplakávat manžele a pochovávat své děti.

  8. Lex napsal:

    Nuže, Herr Hauptmann (a ostatní, co jsme na tom všichni stejně),
    nezlobme se na zrcadlo, že máme křivou hubu. Není to vina toho zrcadla, je to vina naší „huby“.
    Ukazujete tu, příteli Hudče, své fotografie, kterým se smějete.
    Otázka zní – „proč“?
    Co je na těch fotkách špatně?
    Za sebe musím říct, že jedna jako druhá by se klidně pro ten účel náhradního dokladu daly použít. Je na nich zanedlouho nastávající čtyřicátník, který má (měl?) přebytek testosteronu a opouští ho „hříva“, což postihlo asi většinu z nás (znáte to – volovi hlava neobleze /blbá útěcha, co/), a tak svůj „image“ dotváří bíbrem.
    Snad ta s pohledem vpravo vzhůru (neříkal jste, že jste „pravičák“? – nepochybně jste tehdy vyhlížel své vytoužené „obzory“🙂 ), tak ta nevím, zda odpovídá předpisu, ale čert vem předpis na jednorázový doklad.
    Mi na těch fotkách nepřijde prakticky nic zvláštního. Problém je jen v tom, že my sami sebe dost dobře neznáme jak vypadáme. Jen ze zrcadla nebo fotky. Neznáme se ve své „plastické“ podobě tak, jak nás vidí druzí. Těm druhým totiž, když jim ukazujeme svoje fotky, za které se stydíme jak to vypadáme, na nich zpravidla nepřijde nic divného. Protože oni nás takhle znají. Byť ta momentka zableskla fakt v blbý okamžik a stojíme nebo tváříme se tak, jak normálně ne, no zkrátka jako blbec. Ale to, že se „normálně“ tak netváříme, neznamená, že se tak netváříme nikdy nebo zřídka. Naopak. Takže ti lidé okolo nás nás znají i s tím výrazem „blbce“, jen my to „jaksi nevíme“, nám to připadá „jedinečné“.
    A přitom jedinečné je na našich „normálních“ fotkách právě to, že nás fotografka usadí, „sem se dívejte, obočí výše, hlavu níže, úsměv!…….“, jinými slovy, tyhle fotky od fotografky jsou ty zvláštní. A vůbec nám přitom nepřipadá nenormální, že jako blbci jsme se museli pitvořit u té fotografky, abychom vypadali „normálně“, i podle nás „celkem dobře“.

    Tož tak s fotkami.
    Venku počasí pod psa – no zkrátka „Hugo“.
    L.

  9. Lex napsal:

    Prosím, abych nebyl peskován, že moje následující poznámka se netýká „Godotových“ fotek, takže je OT – není, titulek Hudcova článku totiž zní „…blbcem snadno a rychle“.
    Chtěl jsem se s vámi v následujících řádcích podělit, jak jsem se nestal blbcem, abych zjistil, jak jsem se jím toutéž cestou naopak stal.

    Čekám na hodinu „H“, kdy budu muset s manželkou někam jet, a tak jsem se rozhodl sám sebe potýrat seznámením s obsahem dnešních netových „lidovek“. A tam mě zaujal tento článek http://www.lidovky.cz/kauza-hrad-vs-peroutka-vyresena-ovcacek-se-mel-stavit-rika-ctveracek-1ie-/zpravy-domov.aspx?c=A150331_224016_ln_domov_gib , neboť je to problematika (Zeman, Hitler, gentleman, Peroutka), o kterou jsem se trochu otřel a na něco i přišel – Bavor o tom též cosi ví. A tak jsem se do článku začetl, primárně do toho textu malými písmeny, jako do textu výpovědi toho jistého člověka.
    Když jsem dočetl asi do poloviny, řekl jsem si – „a dost“, blbce ať dělají z někoho jiného. A chtěl jsem vás na ten článek odkázat, jak z nás dělají v Lidovkách voly, věda, že je dneska první apríl. Že tedy ze mne blbce neudělají.
    Ale přece jen jsem článek ještě naklikl a moje oči sletěly po textu až na konec, kde jsem si chtěl ověřit autora, a tam čtu poslední větu „Pokud jste článek dočetli až do konce, podívejte se prosím na to, jaké je dnes datum.“.

    A tak se jim ze mne článkem blbce udělat nepodařilo, a vlastně podařilo na sto procent.
    Že já blbec jsem tam lezl!

    • strejda napsal:

      Že já blbec jsem tam lezl!
      A tak jste pro sichra dal odkaz. 🙂 Já vydržim!

    • Bavor V. napsal:

      Mne by spíše zajímali blbci, kteří vás hodnotí mínusem. Protože ten, kdo je schopen se takto přiznat k pochybení, si zaslouží pouze a jedině veliké +

      • Strejda Olin napsal:

        Možná to jsou ti vždy neomylní, co sežrali kohosi cosi🙂

      • Lex napsal:

        Bavore,
        že by István Léko a Martin Shabu (autoři článku), nebo snad oligarcha s tou svou osobně?!
        Ba ne, Bavore, bude to jednodušší.
        Jsou to moji „milovníci“, bez ohledu na to, co napíši. Stačí „jméno“, aby už věděli.
        Takoví moji „přítulové“. Mají mě vlastně svým způsobem rádi. I já je. I Bůh miluje ty, co mají přijít k němu, protože jeho království jejich jest.

        • Bavor V. napsal:

          Ano. A přesně na to odešla Kočka. Nemohla snést rammsteina bez toho, aby na něj nezaprskala. A ještě se cítila dotčená, když jsem jí to vytknul. Akorát že ty vaše zamilované neznáme přímo. Prostě někdo musí „vystartovat“ jen vidí jméno a ani nemusí číst, co dotyčný píše. V každém je totiž občas ukrytý ten kamínek rozumu. A ten je nutno posuzovat. Vždyť „co je po jméně?“

    • Strejda Olin napsal:

      Dnes jsem byl za blbce i já. Měl jsem na dnes naplánovanou cestu autobusem a tak jsem si našel příslušný spoj v 06:12. V půl šesté jsem vstal, v šest již stepoval ve vichru a dešti se sněhem na zastávce. Přijel první, druhý, třetí autobus, ale žádný ten „můj“. V 6:40 jsem to vzdal a spěchal domů do tepla. Na netu jsem si znovu našel jízdní řád a hledal chybu. Kdo hledá, najde – ten spoj, na který jsem v psím počasí čekal, sice jede, ale jinou trasou a já místo na zastávce U koně čekal Na Plzeňce.
      Mezitím manželka vstala a s otázkou „Tys nikam nejel?“ šla vařit kafe. Tak jsem jí tu moji chybu objasnil. Znáte ten pohled, kterým mě obšťastnila?🙂

      • strejda napsal:

        Jistě, Tobě již není pomoci.

      • Renard napsal:

        Působím teď sice daleko od svého pražského bydliště, ale Beroun je, Oline, navždycky mé rodné město (již neexistující porodnice na Závodí a jeden dům na Černém Vršku). Tak Vás speciálně pozdravuji. A pokud jsem to dobře pochopil, tak i Strejdu🙂

  10. Bavor V. napsal:

    Dnes je Apríla a tak nevím, jestli tenhle článek je aktuální k dnešku nebo sí z nás někdo dělá prdel. http://www.novinky.cz/domaci/365891-akci-na-osvobozeni-unesenych-cesek-odsouhlasil-primo-necas-zmarilo-ji-pocasi.html

Komentáře nejsou povoleny.