KULAČKA – Jiří Knopp


Foukal studený vítr, kterému se tady v Orlických horách říkalo „Polák“a tehdy, v roce 1953, byla zima secsakra tuhá. A vojna jakbysmet. Tehdy jsem si uvědomil, že voják, když už nemůže udělat ani krok, tak ještě ujde deset kilometrů. Nerad na to vzpomínám, ale nyní, po mnoha létech, jsem hrdý na to, že jsem vydržel a nevzdal ten pochod  v křupajícím sněhu s ložištěm od minometu na zádech a s mrazem, který nás všechny tahal za uši.

Do té doby jsem nepoznal větší slast, než když jsme tenkrát došli do kasáren, shodili zbraně z ramen a padli na studenou kamennou podlahu kasáren.  Někdo řekl: “Konečně doma“ a nikdo ho za to neposlal kamsi. V tu chvíli byla tahle stará kasárna, ve kterých  studený vítr profukoval všemi škvírami, našim domovem.

Mladý organizmus se rychle otřepal z enormní námahy a již druhý den, v sobotu, jsme se vypravili do místní Sokolovny na taneční zábavu. Ohromná síla vojáků základní služby a pouze několik desítek děvčat z podhorského městyse a okolních vesniček. Valná většina vojáků již napřed vzdala snahu získat nějakou tanečnici pro sebe a začali nořit své nosy do řídké pěny provinčního piva.

Mě se podařilo odvážným manévrem získat černookou, usměvavou tanečnici s jiskrnýma očima. Již to byl úspěch, a když jsem v průběhu tance zjistil, že by nebyla proti se mnou prohánět po parketu celý večer, bylo mou starostí posadit se vedle ní a pokračovat v rozhovoru.  Když se mi to podařilo, začal jsem se naparovat jako páv a sledovat hladové zraky svých kamarádů. No, kamarádi to již v této situaci nebyli, ale závistivci. Ještě včera bych se s nimi rozdělil o poslední skývu chleba, ale tady šlo už o něco jiného. V můj neprospěch zasáhla vyšší moc, nebo chcete-li subordinace.

Přede mne se postavil desátník a začal mě pérovat. To znamená, že požadoval, abych vstal, předložil mu vycházkovou knížku, a když nemohl najít žádný přestupek, podíval se na můj účes a dal mi rozkaz, abych ihned odešel do kasáren a nechal se řádně ostříhat.

Moje tanečnice, již jsem věděl, že se jmenuje Boženka, se k němu obrátila a začala mu nadávat:“Hele, Stando, já jsem ti řekla svoje, tak ho nech na pokoji a dej si zpátečku.“  Na tváři se mi objevil úsměv, který se desátníkovi pranic nelíbil. „Dej si na mě pozor, pudu po tobě jako pes po noze.“

Přitulil jsem se k Božence a ona hlesla:“Raději půjdeme.“  Bydlela ve vedlejší vesnici vzdálené téměř tři kilometry. Vítr se kamsi schoval, měsíc nám svítil na zasněženou cestu, na které jsme se dost často zastavovali, abychom se objali. Získat tak brzy v posádce, ve které je tolik vojáků, děvče, je něco jako trefit bingo. Byl jsem na sebe docela pyšný a Boženka mi vášnivými polibky dávala najevo, že brzy nezůstane jen u nich. Řekla, abych počkal, že mi něco přinese a tak jsem si zatím prohlédl stavení a vrata, na kterých byl ohromný nápis vápnem „Zde bydlí kulak, nepřítel JZD.“

Popadl jsem objemný balík a klusem jsem spěchal do kasáren. Panebože, velké štěstí se změnilo – já chodím s kulačkou. Já, předseda svazácké organizace chodím s kulačkou. To je hrozné… Balík byl plný vonných křehoučkých buchet. Celá četa si na nich pochutnala.

„Ale kluci, ona je kulačka. Její otec je nepřítel JZD.“ Moji kamarádi se mi smáli a říkali, že na těch buchtách to není napsáno. „Nebuď vůl, vole.“

Ale já jsem byl vůl… Bral jsem to vážně a byl jsem k smíchu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na KULAČKA – Jiří Knopp

  1. Strejda Olin napsal:

    Jste dvojnásobný. Dnes jste třeba mohl restituovat grunt, z pár hektrů úrodných polí udělat stavební pozemky a vaši vnuci by byli za vodou. A ještě jste mohl být odbojářem, možná i politickým vězněm, dostat medajli a pobírat odškodné.🙂

  2. Jiří Knopp napsal:

    ježíši,proboha co jsem to udělal?No jo,tak vidíte jaký je ten svět.Neměl bych se pictnout?

  3. cobolik pacholik napsal:

    hele sir knoppacku,velmi dobre sa pamatam jak ja slapal a mysel,ze po mne,ale mlade telo to moze na nom drevo rubat a nedobije bo rychlo ozije,jak by som bol chcel nejaku na tancovacku na ktorej pri sluzbe vlasti som nebol ani na jednej bo len 3 vychadzky som mal za 25 mesiacov sluzby vlasti z toho jedna 4 hodiny na prisahu druha 8 hodin,ale po dvoch privezeny ozraty na blato na tatre a tretia na vysluch policajny mna nepustali bo vedeli ktora bije a hlavne som nezasluhoval bo som mal kulacke reci, ja babu videl v televizii na TV noviny a ked nas vozili na zile do rozptylu po pristavacej drahe a s namy tak podhadzovalo uz bolo po mne,prvykrat som myslel,ze uz zmagorene vsetko vo mne,ale hned som zistil od spolubojovnikov,ze to normalka,bo keby som sa bol babu videl na zivo a nedaj boze pocaloval to by som zosalel,jak ja som sa musel ovladat,ked som isiel pomedzi ludi,ked ma pustili na dovolenku,mal si mocnejsie kuky ideologicke,jak pudy sexualne,co teraz clovek s uskrnom na tvari si tak dumam uz spokojne,bo ja by bol preletel aj bacharku z ravensbruck,co dnes uz myslim viacej ideolgicky,bo pudy sexualne slabe a rozvijau sa ideolgicko politicke.
    mysel som,ze trochu zmenim,ale nic nemenim bo tak bolo.

  4. vonrammstein napsal:

    Historie se nemění. Jen kulisy.

  5. Cech napsal:

    Ne, bohužel to je v člověku jako v koze (neboli ani Babiš sqr 2 nepřekročí svůj rubikon) …….
    Protože normální člověk nejenže neumí ale ani nehraje to tolik podnikatelsky potřebné životní divadlo nýbrž bohužel normálně lidsky žije.
    No a jak se hraje životní divadlo za peníze daňových poplatníků ?

    “ Primátorka Adriana Krnáčová pletichařila ve věci jednání o nájmu Škodova paláce s protistranou a na základě zákulisních dohod vybrala k zastoupení města právní kancelář, kterou jí doporučila a slíbila financovat protistrana tohoto závažného a dlouhotrvajícího soudního sporu. Toto jednání primátorky proběhlo za zády zastupitelstva i jejích kolegů v Radě hlavního města Prahy a zůstalo by utajeno, kdyby primátorka mailovou korespondenci dokládající tyto protiprávní skutečnosti nerozeslala omylem i jiným adresátům, než chtěla “ .

    No takto to správně vypadá když se nekecá ale podnikatelsky maká.
    Tož toto je ten hlavní rozdíl v práci mezi kmánem a pánem.

  6. Petrpavel napsal:

    Příběh krásně započatý a krásně nedokončený, v tom je myslím jeho největší kouzlo. Co by bylo kdyby? … věčná otázka.
    P.S. Nevěřím, že jste to vzdal 🙂 . Ve dvaceti …?

Komentáře nejsou povoleny.