Emanuelové I.


Emanuelové I.

Když jsem tak přemýšlela nad tématem víkendového fotopříběhu, napadli mne motýli – každý rok totiž nastal okamžik, kdy se havěť pernatá i srstnatá někde schovávala, ale motýli pilně poletovali kolem kytek, které nějakým zázrakem unikly sekačkám…

Původně jsem chtěla napsat, jaké že to motýly potkávám, kde je potkávám, jak se chovají – prostě přímo vědecké pojednání. JENŽE!  Jenže jsem zjistila, že třeba modrásků je asi patnáct druhů a který je ten na fotce, to že prostě nepoznám. A poznat, který motýl je babočka bodláková, který jilmová a co je babočka bílé C – no, tomu jsem se věnovala celý večer. A pak jsem zjistila, že ve čtvrtek, šestadvacátého března má svátek Emanuel – a byla jsem zachráněna. Žádné vědecké pojednání – prostě jsou to všechno Emanuelové!

Na začátek jednu fotku poetickou – vznikla před pěti lety, 9. dubna – motýl zřejmě někde přezimoval a první sluníčko ho vylákalo ven. Tak přistál na proutcích smuteční vrby a hřál se… No nebyla by to krásná jarní gratulace?

obr.1

Pochopitelně že toho motýla na vrbových proutcích představovat nemusím – babočku paví oko zná každý.

obr.2

Tihle motýli se nám zjevovali koncem zimy a na jaře v depozitářích, kde zřejmě přezimovávali někde v dřevěných regálech. Když jsme je tam na jaře uviděli poletovat, připadalo nám to vždycky jako malý zázrak.

A teď ti tři motýli, co jsem se s nimi trápila celý večer.

Tak tohle je, prosím, babočka bílé C.

obr.3

To C by měla mít „napsané“ na spodní straně těch menších křídel. Jenže přesvědčte motýla, že si má v rámci focení lehnout na chvíli na záda! Ani ho to nenapadne! A tak musím věřit chytrým knížkám…

A že se babočka bodláková anglicky jmenuje „painted lady“, to jsem se dozvěděla od sestřenice, která se rozplývala nad krásou motýlů, které má v Doveru na zahrádce. Myslím, že tenhle krasavec si jméno „malovaná dáma“ opravdu zaslouží.

obr.4

Ovšem co je tohle za emanuela?

obr.5

Snad by to mohla být babočka síťkovaná. To je motýl poněkud matoucí – motýli, vylíhnutí na jaře, jsou rezavě červení, podobní té „painted lady“. To, co je tady na fotce, je motýl, vylíhnutý v létě. A pak se v emanuelech vyznejte!

A proč babočka síťovaná? No, podívejte se jí na rub křídel – paráda, ne?

obr.6

Ostatně, ona i „malovaná dáma“ si na rubu křídel dává záležet!

obr.7

No – a někdy v tomhle stádiu jsem určování vyfocených emanuelů vzdala. Tohohle jsem potkala pod hrází nechranické přehrady – a to je všechno, co o něm vím…

obr.8

 

K-sova

 

 

Jenže nejen krásou žije naše malá zemička  http://bavor.blogspot.cz/2015/03/konvoj.html

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Emanuelové I.

  1. rybářka napsal:

    Krásné fotografie, moc hezky a čtivě popsané. Motýl je pouhým zlomečkem přírody, za to však jedním z nejpozoruhodnějších tvorů naší planety. Je to věčná inspirace malířů a básníků. Symbol něhy. Kdysi jsem dostala knihu, koupenou v antikvariátu“Motýlí čas“ od Maxe Švabinského, celoživotního obdivovatele a sběratele motýlů. Úžasná věc, stejně jako fotografie paní Katy, z nichž lze vypozorovat její úctu a lásku nejen k historii jejího kraje, ale i celé živé přírody.
    Ten poslední motýlek by mohl být soumračník. Říká děda. Ale jist si není.

  2. Renard napsal:

    Je moc dobře, že i v této době (anebo právě v ní) se tady vyskytují každou neděli takto krásné fotopříběhy. Kéž bychom se mohli soustředit na tato a jim podobná témata místo té zlé politiky, která jen střídavě vyvolává zlobu, beznaděj, nenávist a rezignaci. Kam jsme se to dostali, že právě ona ovládá naše životy víc, než „obyčejné“ lidské radosti?

    • K-k. napsal:

      Renarde, i já se do těch fotek schovávám před světem. Aspoň na chviličku…
      A děkuju za chválu.🙂

  3. M-T napsal:

    My máme „svou motýlí louku“. Pozor, nechlubím se, ta „louka“ původně byla řada menších políček v jižním svahu nad skalami a nad řekou, teď už drahnou řadu let neobdělávaných, takže dnes políček zatravněných s torzy ovocných stromů. Jednou v létě, když se rozkvetla druhá tráva – tráva není ten správný výraz, kvetlo tam kdejaké luční, spíš stepní kvítí – se nám při přecházení „louky“ zvedalo pod nohama a vlastně všude kolem takové množství nejrůznějších motýlů a motýlků od barvy bílé po černou, že přecházel zrak, byly tam tisíce emanuelů!!! Všude!!! Po každém kroku se zvedali noví a noví emanuelové. Celé to představení trvalo několik dní a nedalo se tam znovu další den za tím zážitkem nejít! Nezapomenutelné. Od té doby máme „motýlí louku“, kam se rádi vracíme každý rok, ale od té doby se v takové intenzitě neobjevili. Asi to chce trefit se do správné doby. Díky paní K-k za fotky a komentáře k nim.

  4. Rosťa napsal:

    Dík za pěkné fotky. Motýly já můžu.

  5. moskyt napsal:

    „Snad by to mohla být babočka síťkovaná.“ Probůh, Katko taková světem sběhlá dáma, to vás nenapadlo položit mu úplně jednoduchou otázku? „Hele, Emane, kerej ty seš?“

    Komentuji pozdě ale od srdce. Móóóc pěkný. Těším se na Emmanuelle 2. A kruciš to asi není vo motejlech, že ne. Takže oprava: na Emanuela 2.

    • K-k. napsal:

      Druhý emanuely mám hgotový, ještě je závěrečně překouknu a zítra je nejspíš odešlu urozenému panu Bavorovi…
      A Emana jsem se pochopitelně zeptala – pravil „Hádej!“. Pak vyměnil jarní oblečení za letní a děsně se tomu chechtal!

Komentáře nejsou povoleny.