Kde na to brali?

Každou chvíli se podivuji nad minulým režimem. Zejména v ekonomických otázkách. Kam se totiž podívám v oblasti zabezpečení obyvatelstva, nacházím dost podstatný rozdíl mezi tehdy a dnes.

Například důchody. Když si představím to množství pracujících, kteří odcházeli do důchodu předčasně a k tomu množství žen – matek, které také odcházely dříve, je zcela nepochopitelné, že důchodový systém nezkolaboval. Vždyť horníci, hutníci či příslušníci silových složek neměli právě platy malé, a tedy i jejich důchody nebyly malé. Navíc je  k tomu třeba připočítat i výsluhy, které dostávali právě příslušníci těch silových složek. A peníze na to byly.

Pokud by chtěl někdo namítat, že se neinvestovalo třeba do silnic, tak si tehdejší silnice nevybavuje. Kvalita těch současných,  kromě dálnic a rychlostek,  je za těmi tehdejšími pozadu o celých těch pětadvacet úspěšných roků.

Péče o důchodce, které dnes korektně nazýváme seniory, byla na výši své doby také dobrá. Byly na ni peníze, stavěly se důchoďáky, kluby důchodců a podobné aktivity.

Lékařská péče byla dostupná zejména proto, že existoval byrokraticko totalitní systém umístěnek. Prostě lékař po dostudování dostal místo tem, kde jej bylo potřeba. Ale včetně odpovídajícího bytu. Stejné to bylo s absolventy škol pedagogických. Já vím, zejména Pražáci budou odporovat. Jenže vystudovavší byli potřebni právě v pohraničních a okrajových oblastech , a pro nás, kteří jsme tam žili, to bylo požehnáním. I na to byly peníze.

Dnes máme třeba nedostatek dětských psychologů. Je jich určitě více než dříve, ale tehdy se spousta věcí prostě neřešila. Mnozí si můžete vzpomenout na spolužáka, který se třeba během hodiny zvedl a začal se procházet po třídě. Po chvilce si zase sedl a sledoval výuku jako by se nic nestalo. A vyučující to prostě přehlédl, protože se opravdu nic nestalo. Dnes každý takový žáček potřebuje péči odborníků, hledají se diagnózy, způsoby léčby a zvláštní péče. Stejný jev, ale naprosto jiný přístup. Jenže na jeho řešení stejně nejsou peníze.

Dříve jsme znali pojem „Nejsou lidi“. To se dnes změnilo na „Nejsou peníze“. Ale proč nejsou dnes peníze, když tehdy se vyrábělo na sklad, vyváželo na dluh, zaměstnanost byla vysoká a umělá. Přesto státní dluh nebyl, zahraniční zadluženost byla minimální a naopak pohledávky vysoké a v podstatě nevymožitelné.

Tak odpoví mi někdo na tu otázku? Ale neideologicky. Rozumně, logicky, ekonomicky, v souvislostech znalostí své doby. Protože já vím, že tehdy u nás nebyl internet. Jenže to nebylo vinou komunistů. On ten internet prostě ještě vůbec nebyl.