Kde na to brali?


Každou chvíli se podivuji nad minulým režimem. Zejména v ekonomických otázkách. Kam se totiž podívám v oblasti zabezpečení obyvatelstva, nacházím dost podstatný rozdíl mezi tehdy a dnes.

Například důchody. Když si představím to množství pracujících, kteří odcházeli do důchodu předčasně a k tomu množství žen – matek, které také odcházely dříve, je zcela nepochopitelné, že důchodový systém nezkolaboval. Vždyť horníci, hutníci či příslušníci silových složek neměli právě platy malé, a tedy i jejich důchody nebyly malé. Navíc je  k tomu třeba připočítat i výsluhy, které dostávali právě příslušníci těch silových složek. A peníze na to byly.

Pokud by chtěl někdo namítat, že se neinvestovalo třeba do silnic, tak si tehdejší silnice nevybavuje. Kvalita těch současných,  kromě dálnic a rychlostek,  je za těmi tehdejšími pozadu o celých těch pětadvacet úspěšných roků.

Péče o důchodce, které dnes korektně nazýváme seniory, byla na výši své doby také dobrá. Byly na ni peníze, stavěly se důchoďáky, kluby důchodců a podobné aktivity.

Lékařská péče byla dostupná zejména proto, že existoval byrokraticko totalitní systém umístěnek. Prostě lékař po dostudování dostal místo tem, kde jej bylo potřeba. Ale včetně odpovídajícího bytu. Stejné to bylo s absolventy škol pedagogických. Já vím, zejména Pražáci budou odporovat. Jenže vystudovavší byli potřebni právě v pohraničních a okrajových oblastech , a pro nás, kteří jsme tam žili, to bylo požehnáním. I na to byly peníze.

Dnes máme třeba nedostatek dětských psychologů. Je jich určitě více než dříve, ale tehdy se spousta věcí prostě neřešila. Mnozí si můžete vzpomenout na spolužáka, který se třeba během hodiny zvedl a začal se procházet po třídě. Po chvilce si zase sedl a sledoval výuku jako by se nic nestalo. A vyučující to prostě přehlédl, protože se opravdu nic nestalo. Dnes každý takový žáček potřebuje péči odborníků, hledají se diagnózy, způsoby léčby a zvláštní péče. Stejný jev, ale naprosto jiný přístup. Jenže na jeho řešení stejně nejsou peníze.

Dříve jsme znali pojem „Nejsou lidi“. To se dnes změnilo na „Nejsou peníze“. Ale proč nejsou dnes peníze, když tehdy se vyrábělo na sklad, vyváželo na dluh, zaměstnanost byla vysoká a umělá. Přesto státní dluh nebyl, zahraniční zadluženost byla minimální a naopak pohledávky vysoké a v podstatě nevymožitelné.

Tak odpoví mi někdo na tu otázku? Ale neideologicky. Rozumně, logicky, ekonomicky, v souvislostech znalostí své doby. Protože já vím, že tehdy u nás nebyl internet. Jenže to nebylo vinou komunistů. On ten internet prostě ještě vůbec nebyl.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

110 reakcí na Kde na to brali?

  1. Laco G. Mlynář napsal:

    Bavore, také jsem se nedávno zamyslel podobně. Po pravdě je třeba říct, že za minulého režimu fungovaly úplně jinak daně a odvody. Když jsem poprvé na začátku 80tých let viděl výsledovku a rozvahu jednoho velkého podniku a v těchto výkazech bylo uvedeno, že podnik z vytvořeného zisku odvádí 70%, kroutil jsem nad tím hlavou. Tato skutečnost tehdy nikoho moc nevzrušovala, celé finance se kdekomu jevily jako hra s čísly. Jenže dnešních 19% a tehdejších 70% je prostě obrovský rozdíl. Polovina zisků firem navíc na rozdíl od dnešního stavu šla do centra státu na přerozdělení. Navíc se nekradlo jako dneska a také na svoji dobu hospodářství nebylo až tak neefektivní jak říkal Zeman v 89 na Letné a jak postupně zjišťujeme dnes po létech. Onen podnik o kterém mluvím například vyráběl investiční zboží, poté krachnul za nového režimu a nyní stejné zboží nakupují dnešní podniky ze zahraničí 30x dráž. Dobrá, cenová úroveň vzrostla dejme tomu 10x. Ale 30X? Na téma „tehdejší“ ekonomiky by pamětníci mohli vyprávět. Například jak ty firmy, které se snažily, obcházely obrovské zdanění únikem do provozních nákladů. jenže to dělají dnešní firmy také. Na druhou stranu velkým rozdílem proti dnešku byla neexistence DPH. Fungovala daň z obratu, ale na rozdíl od dnešní DPH to nebyla taková zátěž. Nicméně celkové daňové zatížení firem bylo násobně vyšší a tak mělo centrum víc peněz na přerozdělení a financování.

    To se mi líbí

  2. Asfalt napsal:

    Důvodů je víc.
    Kromě přijmové strany z pohledu státního rozpočtu, o které píše Laco, byl minulý režim úspornější i na výdajové straně. Dnes jde realizace veřejné zakázky přes 450 překupníků, podstatná část prostředků se ztratí do soukromých kapes pro nic za nic a jen zbytek hradí potřebné investice. Žádný formální zákon účelnost vynakládaných prostředků neuhlídá z principu věci. To dřív samozřejmě nebylo, protože nebyly nenaplnitelné kapsy těch, co z veřejných prostředků vytváří privátní zisk.
    Další úsporou byly monopoly, namísto neefektivního hemžení mnoha ekonomických subjektů totéž zvládl jeden subjekt efektivněji. Pravda, trpěla tím flexibilita výroby. Zde by ideál spočíval asi v nějakém kompromisu.
    Nevím, zda jsem slyšel správně a budu rád, když mě někdo opraví, ale k příjmové straně bych dodal, že 80% zisku odchází do zahraničí. Takže nezůstává ani v tomto státě, natož aby zde vytvářel nějaké investice a natož aby ty investice měly veřejnou prospěšnost. Z uvedeného údaje vyvozuji, že jsme dnes jen ekonomickou kolonií, zatímco dříve soběstačným státem, což samozřejmě musí být znát i v otázce probíraného tématu. Zopakuji, že budu rád, když mi někdo vysvětlí, že se mýlím.

    To se mi líbí

    • Cech napsal:

      Myslím si že Váš popis je natolik blízko realitě, že vyvracet jej fakty je téměř nemožné.
      Prý se v minulosti nekradlo pouze se přemísťovalo uvnitř státu.
      Nevím co je na tom pravdy, že prý i existoval přebytkový státní rozpočet.
      Tož nevím možná to jsou jen báchorky totaliťáků.

      To se mi líbí

      • jaa napsal:

        Jistě „přemísťovaloˇse ale na rozdíl od „liberálního“ dneška – fungovala kontrola. a vymahatelnost práva. Když někdio kradl – a bylo mu to dokázáno – nešel je sedět ale nesměl nikam k financím. Ne jako dnes .. tisíc výmluv a omluv, když někdo lumpačí – nejn že se mu nioc moc nestane ale zruší firmu a uděá si novou, třeba na příbuzné a jede vesele dál. Ať na živnosťák nebo do vyšších funkcí ve „firnách“ kamarádl stejně zaožených a jede dál….
        Stejně by mne zajímalo jak jsme na tom s „přemísťováním “ v porovnáním se zbytkem světa. A dost se na tom – kdo ví jestli z blbosti nebo jestli mu to oiradili kamarádi z emeriky . Klaus. Vždyť ten přemístěný majetek při jeho „Privatizaci“ byl v astronomické výši.
        Jo a nejen přebytkový rozpočet — dokonce i fondy k jednotlivým oborům byly nacpané… kam se to všechno podělo???

        To se mi líbí

    • Tech 300 miliard presouvanych kazdy rok do zahranici v podobe „prevodu duchodu“ = zisku z investic se taky nekde musi ukazat. Kolik to je v % vyjadreni z HDP? 7-8 %?

      To se mi líbí

      • Asfalt napsal:

        Ano, cca 7% HDP.

        Dejme tomu, že HDP činí 3 883.7 mld. Kč (rok 2013) a zaokrouhleme ho na 3900 mld. Kč. Aproximujme HDP na obrat (ekonomové, je to možné?) a připusťme, že zisk je cca 20% obratu (podnikatelé, souhlasíte?). Pak by celkový zisk v ČR představoval
        Zisk = 3900 / 100 * 20 = cca 800 mld. Kč
        Olinových 300 mld. by pak bylo cca 3/8 zisku, tj. cca 40% zisku vyváděných do zahraničí. Já uvádím dvakrát tolik (zdroj ale neznám, někde jsem to slyšel). Pokud by ale třeba zisk byl jen 10 %, tak dojde ke shodě údajů.

        To se mi líbí

        • Myslím, že ta úvaha není správná. Ale podíval bych se na to jinak – těch 300 miliard odvedených ven je v podstatě snížení finální spotřeby v ČR; každý rok se základna, ze které roste HDP, sníží o 7 %. Jaký by byl HDP v roce 2013, kdyby nedocházelo od roku 2000 k odlivu zisků? A jaké by byl, kdyby nedošlo k investicím, ze kterých jsou teď odváděny zisky?

          To se mi líbí

          • Asfalt napsal:

            Vy mi dáváte úkoly z matematiky, či co? No zkusím štěstí.

            HDP2013 = HDP2000 * (0.07 + 1)^(2013 – 2000)
            HDP2013/HDP2000 = 1.07^13 = 2,41

            Pokud by nedocházelo k odlivu zisku do zahraničí, pak by HDP v r. 2013 bylo 2,41krát vyšší než v r. 2000 za předpokladu, že jinak by platilo HDP2013/HDP2000 = 1 ???

            To by bylo dost hodně, že. No jestli je to tak, tak nám teda hodně pijou krev ti kapitalisti.

            To se mi líbí

            • Ona to asi není v prvé řadě matematická úloha, ale spíš metodologická. Nevím, jak na to. Otázkou je, co by s HDP udělaly zisky, které by zůstaly v ČR… přelily by se v kapitál? Ve spotřebu a udržitelný HDP? Pohnuly by cenami..?

              To se mi líbí

            • Asfalt napsal:

              Jejda, tak to Vám neřeknu. Rozumím tomu jak koza petrželi.

              To se mi líbí

  3. Bavor V. napsal:

    Malá hudební vložka aneb vídeňský valčík po australsku https://www.youtube.com/watch?v=rRddLDynsCs

    To se mi líbí

  4. Strejda Olin napsal:

    Podle mě, laika, je to jednoduché. Ve stručnosti – „může za to“ způsob přerozdělování. To, co je dnes po zdanění čistým ziskem soukromých osob, bylo tenkrát „nás všech“, tedy státu. Nedávno jsem četl, že ročně odchází do zahraničí v různé podobě min. 300 miliard korun. Zdatní ekonomové mezi námi by mohli spočítat, jak velký koláč soukromí podnikatelé a jejich zaměstnanci rukou společnou za rok upečou a jak je rozdělen.

    Když už se s bídou podaří do státní pokladny nějaké prostředky dostat, pak s veřejnými penězi není hospodárně nakládáno. Různými způsoby (outsourcing, korupce, předražené zakázky, klientelismus aj.) se část opět vrací do privátní sféry. Financují se nesmyslné projekty, státní byrokracie je drahá, neexistuje dlouhodobé plánování a to, co se za velké peníze naplánuje a připraví se v dalším volebním období změní. Drahé jsou politické strany, parlament, vláda.

    To co dřív nebylo a co dnes stojí stovky miliard je nezaměstnanost a různé formy sociální podpory. Statisíce lidí je „živeno“ státem, aniž by pracovaly. Mají koláče bez práce. Bohužel jsou živeni ti, kteří by pracovat mohli ale nechtějí, i ti, kteří by mohli a chtěli.

    Existují lidé, kteří mají vysoce nadstandardní příjmy a přitom nevytvářejí žádné užitečné a společensky prospěšné hodnoty. Jsou to neužiteční parazité.

    Plýtvá se vším – surovinami, energií, potravinami, lidskou prací. Plýtvá se ve školství, zdravotnictví, bytové výstavbě, zemědělství.

    Jestli se mýlím, jestli nemám pravdu a jsem škarohlíd, pak mi zdůvodněte téměř dvoubilionový státní dluh. Kolik že to je – tisíc osmset miliard?

    To se mi líbí

  5. Lex napsal:

    Ta odpověď je (schematicky) nesmírně jednoduchá a spočívá ve vzorci C + V + m, a v tom, co z něho vyplývá.
    Samozřejmě musíme přihlédnout k tomu, že ten vzorec vzniknul v polovině devatenáctého století, ale se všemi korekcemi nové doby je stále platný. Hodnota sestává z konstantního a variabilního kapitálu a z „nadhodnoty“. Zisk plyne k držiteli kapitálu, k majiteli pracovní síly („m“) plyne toliko mzda.
    Je-li držitelem veškerého kapitálu jediný vlastník, teče veškerý zisk k němu (i při jakkoliv nižší rentabilitě výroby a tím pádem i míry zisku). Je-li tím vlastníkem stát (erár), tečou k němu nejen daně (jako povinný „desátek“ z každého příjmu a ostatních „benefitů“), ale i zisk sám.
    Je-li vlastníkem kapitálu soukromý sektor, nadto zahraniční, teče zisk k němu, a k eráru tečou jen ty daně (přirozeně jen ty, které nejsou „zkrácené“, z těch přiznaných pak především ty „optimalizované“ /tj., vulgárně řečeno, zkrácené quasilegální cestou/).
    Jak prosté, milý Watsone.
    http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/km_efr44.htm
    https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1867/kapital/

    Ve vypisování konkrét jak to fungovalo a vypadalo tehdy a jak to funguje a vypadá dnes bychom se mohli utápět celé hodiny a dny. Zatímco rozhodující je vždy podstata problému, „hlavní článek“.
    Dokud se nezmění podstata, nemůže se změnit ani povaha problému. Může se měnit jen úroveň rozporů (k čemuž slouží „strany mírného pokroku v mezích zákona“ – budiž jim čest aspoň za to) může se změnit charakter a míra finančních toků (včetně těch, které směřují k eráru, žel v posledních dekádách jsme přes působení oněch stran mírného pokroku svědky stále dravějšího odklánění finančních toků ve prospěch vlastníků kapitálu, notabene těch největších, místo toho, aby to bylo naopak – z čehož by mohl rezultovat i ukazatel, jak „úspěšné“ ty strany mírného pokroku v mezích zákona jsou), ale beze změny té podstaty k rozhodující změně nemůže dojít.

    Aby však bylo jasno, nejsem zastáncem revoluční změny, tím méně násilné, leč je obecně známo, že dobrovolně, tedy vzdání se vlastníků kapitálu jejich postavení, ke změně nedojde.
    Jinak, jako vždy, nejlepší by byla asi ta „zlatá střední“, rozhodující „slepice, co snáší zlatá vejce“ v rukách státu (byť třeba s participací soukromého sektoru), v ostatním zcela volné angažmá kapitálu (státní, družstevní, soukromý – domácí i zahraniční) – Dichtung und Wahrheit, že ano?!

    To se mi líbí

    • Lex napsal:

      No, koukám, že Olin mě předběhl.

      To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Dal jste si dlouhou pauzu, škoda. Mně jste tu chyběl. Po tom, co jste napsal, ani nemá velký smysl dál komentovat. Problém je – bohužel jen teoretiky – vyřešen. Ale jak píšete, bez změny podstaty k rozhodující změně dojít nemůže. Takže, nechme si zajít chuť na lepší časy.

      A tak přidám makroekonomickou úvahu. Pan A ukradne panu B deset milionů korun a místo pana B si dům postaví pan A. Odmyslíme-li si morálku, státu je to jedno. A nebo B? Nepřijde o nic. „Zobchoduje“ se to v jedné ekonomice. ALE! Pan C ukradne panu B deset milionů korun a koupí si byt na Floridě. Stát to poškodí. Prostředky určené pro domácí investice odešly trvale pryč a podpořily jinou ekonomiku.
      Stát svého času vydělal na lodě, pak je zdarma rozdal formou kuponů. A někdo je získal a pak prodal a peníze použil mimo stát. Na začátku měl stát miliardy a na konci neměl ani tu pověstnou jehlu. A kuponový člověk má jen někde, už ho to nezajímá, napsáno, že vlastní nulu.

      To se mi líbí

    • Lex napsal:

      Příteli strejdo,
      já jen na skok. Patřím už také k těm, kdo víceméně jen čtou, a to výběrově. Cokoliv říkat je marné, marné, marné. Navíc to sotvakoho zajímá, (téměř) každý je dostatečně zasycen svým vlastním přístupem či názorem.
      Píšete – “ Takže, nechme si zajít chuť na lepší časy.“.
      Ano, přesně.
      A proč?
      Zmínil jsem úlohu a výsledky stran „mírného pokroku v mezích zákona“ (jistě netřeba připomínat, ale raději to učiním, že u nás mám na mysli především „levicovou“ ČSSD, v Německu SPD, v Británii Labour Party, a dosaďme si kdekoliv kteroukoliv stranu, která se ve svém programu hrdí „zájmy pracujících…..“). Všechno to jsou „reformistické“ strany. Reformistické proto, že jejich hlavní (skoro jedinou) úlohou je REFORMOVAT stávající systém. Význam slova „reformovat“ v tomto kontextu znamená „zlidšťovat“, „činit vlídnějším, přijatelnějším“, což v ekonomické a sociální oblasti představuje lepší pracovní podmínky pro zaměstnance, spravedlivější úroveň odměňování, kvalitnější sociální a zdravotní péči, lepší životní prostředí, lepší bytovou situaci, atd. atd.
      Co je ale na „reformistických“ stranách to nejpodstatnější? Že jsou něco jako „paraziti“. Že mohou existovat jen potud, pokud existuje jejich „hostitel“, tj. buržoasní společnost založená na kapitalistické ekonomické soustavě se vším, co k tomu patří, tj. i s onou sociální oblastí v nejširším rozměru. V okamžiku „zániku“ buržoasní společnosti zaniká i role reformistických stran, protože – jak tomu bylo po převzetí politické a ekonomické moci skutečně lidem (další věcí je, co se z toho pak stalo) – ztrácí jakýkoliv podklad pro svou existenci bylo dosaženo „absolutní“ reformy.
      Jaká je ale realita? Jak se daří reformistickým stranám uskutečňovat jejich úkol? Řekl bych, že tu je třeba historii rozdělit do dvou etap – do roku 1989, tedy do doby, než zanikl bipolární svět založených na dvou světových sociálně-ekonomických soustavách, kapitalismu a socialismu. Kapitalismu s jeho „stranami mírného pokroku v mezích zákona“ a, z hlediska mocenského, monopartajnímu socialismu.
      Kapitalismu s bouřlivým rozvojem výrobních sil a konzervací výrobních vztahů (které se ony „strany“ pokoušely reformovat), a socialismu s novými výrobními vztahy ale zaostáváním výrobních sil.
      Že docházelo k onomu „bouřlivému rozvoji“ v kapitalismu, nelze popírat. Že přitom docházelo i k rozvoji sociální úrovně v (civilizovaných) státech téhle soustavy, je také nabíledni. Jenže tato etapa rozvoje sociální úrovně (která zřetelně začala po 2. světové válce( končí kde? – no, kupodivu nedlouho po roce 1989, po němž končí i „socialismus“ se svou úrovní sociálních jistot pracujících.
      Takže nelze nepoložit otázku – co bylo hlavní příčinou rozvoje sociálního rozměru kapitalistických států?
      Byla to existence reformistických stran, nebo spíše existence „světové socialistické soustavy“ s jejím rozměrem „sociálnosti“ ve vztahu ke své naprosto většinové populaci, tzv. „pracujícímu lidu“?
      Řekl bych, že to, čeho jsme u nás a v celém rozvinutém světě svědky, tj. rigidního umenšování „sociálnosti“ států (se vším, co k tomu patří, včetně oblasti důchodů, protože „státy“ nemají peníze a soukromá ekonomická sféra je založena na zisku majitelů kapitálu) je nepopíratelným faktem, a to PŘES EXISTENCI oněch stran „mírného pokroku“.
      Výsledná otázka – jsou sociálnědemokratické strany v současné době skutečně schopny něco změnit k lepšímu? Odpověď se naskýtá sama – snad jen snižovat tempo regrese, snižovat tempo bohatnutí bohatých a chudnutí chudých. Důkazů o tom najdeme každý den kolik budeme chtít (protože systém dovolí jen dva odkazy, tak jen tyhle „Nejbohatších 85 lidí vlastní tolik majetku jako polovina lidstva“ http://ekonomika.idnes.cz/nejbohatsich-85-lidi-sveta-ma-tolik-majetku-jako-polovina-lidstva-pxz-/eko-zahranicni.aspx?c=A140121_073357_zahranicni_im a pokud jde o Česko „Rozdíl v počtu bohatých a chudých Čechů se prohlubuje“ http://moneymag.cz/ekonomika/2813-rozdil-v-poctu-bohatych-a-chudych-cechu-se-prohlubuje

      Máte pravdu, strejdo, „Nechme si zajít chuť na lepší časy“.
      Ostatní jsou jen kecy.
      L.

      To se mi líbí

      • Strejda Olin napsal:

        Vládnoucí buržoazie si velmi rychle uvědomila nebezpečí, které jí hrozí z narůstající ekonomické, sociální a politické nespokojenosti dělnictva (zústanu u tohoto termínu, rozumíme co je tím myšleno). Nemohla dovolit, aby nespokojenost a s ní spojené protesty přerostly v revoluci, kterou hlásali komunisté a která by jim odebrala zdroj majetku a moci – vlastnictví výrobních prostředků. Současně pochopila, že sociálně demokratické a různé reformistické strany (reforma = přeměna, změna, úprava, zlepšení, které nemá vliv na funkční základ, podstatu), stojící v čele nespokojených dělníků, nejsou jejím nepřítelem, protože jí „nejdou po krku“, ale jen po jejich penězích a podílu na politické moci.
        Buržoazie začala dělat politiku korumpování (corrumpere /lat./ = kazit, nalomit, oslabit, podplatit) nespokojeného, revolučně naladěného dělnictva (krácení pracovní doby, volební právo, lepší pracovní podmínky, dílčí zvyšování mezd, pojištění ap.) a dělnických, sociálně demokratických a reformních stran i odborů. Tato korupční politika „mírného pokroku v mezích zákona“ byla úspěšná a je úspěšná dodnes. Dělnictvu byly postoupeny dříve nevídaná práva a svobody, do ústavy byly zakotveny principy republiky, demokracie, parlamentarismu, lidských práv a svobod (z pohledu buržoazie „proč ne?“. Něco nás to bude stát, ale nezchudneme, za udržení kapitálu to stojí, pořád lepší než znárodnění).
        Političtí lídři i odboroví předáci také velmi rychle pochopili „své místo v tvaru“. Za poslanecká, senátorská a jiná místa u koryta přistoupili na hru na demokracii a boj za zlepšení života dělníků.
        A tak jsme svědky neškodného kočkování mezi pravicí a tzv. levicí, které nejlépe vyjadřuje přísloví o pochodující karavaně a štěkajících psech.
        Co my s tím? Každý podle svých životních priorit – volit reformy a úlohu štěkajících bezzubých psů, nebo revoluci, jejíž obsah zde naznačil Lex ve svém vstupu v 11:00 v úvaze o „zlaté střední cestě“. Obávám se však, že k tomu musí dozrát vnitřní, ale hlavně mezinárodní podmínky. Možná je zralejší, než si myslíme.

        To se mi líbí

        • Lex napsal:

          🙂 !
          L.

          To se mi líbí

          • Petrpavel napsal:

            Vážení pánové, v tomto linku bylo řečeno vše podstatné.
            Dějiny směřující smysluplně NĚKAM na našem území nazývaném Česko(slovensko) pro mě skončily v roce 1989. Dlouho jsem to nevěděl, teď to vím s naprostou jistotou.
            Když jsem v relativním poklidu přežil oněch 25 let, přežiji i pár desítek ( 🙂 )dalších mi přidělených. A občas si tady marně zabrblám, jednou za čtyři roky to „tam“ protestně a zbytečně hodím, příroda a potomci mi zůstanou věrni jako já jim …

            To se mi líbí

  6. bara napsal:

    Nekradli a nelhali tak moc.

    To se mi líbí

  7. oh napsal:

    Je to poněkud OT, ale pamatujete si na elegantně prohranou arbitráž ČR x CME a parlamentní odvolávání RRTV? Následky (kromě miliard pro Laudera) se právě dostavily. Zatím nepravomocně.. tak naše drahá veřejnoprávní sdělovadla pilně mlčí
    http://www.digizone.cz/clanky/byvaly-koordinator-duspiva-a-hudebnik-stepanek-ocekavaji-od-statu-miliony/

    To se mi líbí

  8. Hudec napsal:

    Lex jako vždy. Na komoru.
    Ano, tzv. socialistický tábor byl přes všechny chyby (a že jich bylo víme sami dobře) dostatečným strašákem na to, aby se s plebsem na západě zacházelo slušně. Strašák zmizel, časy se změnily. Jasně, že ten posun není v rozvinutých zemích typu Německo, Francie, Švýcarsko atd. tak zřejmý, jako v zemích chudších.
    V naší zemi, která jistě nepatří k nejbohatším, panuje stále ještě spíše obecné uspokojení z plných regálů v Kauflandu a jen nemnozí si uvědomují tu obrovskou absurditu jejich aktuální TV reklamy ve stylu „Z darů naší země – Kaufland“.

    Lexi,
    aniž bych si činil nárok na absolutní správnost svého tvrzení, podle svého okolí soudím, že mladé generaci (myslím tak od 40 dolů) je myšlenka nějakého racionálního socialismu bez stalinských výstřelků naprosto cizí. Sází spíše na svůj individualismus v bláhovém domnění, že právě oni budou patřit mezi svými vrstevníky/konkurenty k menšině vítězů. Ve mně mají špatný příklad jedince, kterému se to (relativně) povedlo. Soudím, že i vy jste podobný příklad. U mě dost náhoda.

    Jenže to rozdělení bohatství „na světě“ působí příliš vzdáleným dojmem, jako by se nás netýkal. Platí spíš obecný dojem: „No a co? Zaparkoval jsem sice svého osm let starého forda z druhé ruky vedle toho nového mercedesa, ale taky má jen čtyři kola a jeden motor“. Chybí pohled do budoucna s výraznou hrozbou postupného zotročení s pomocí stále populárnější salámové metody. Důležitý je málokdy jen aktuální stav, ale spíše trend.

    Skoro mám někdy pocit, že myšlenka socialismu je přitažlivá jen v tom případě, že začíná být opravdu zle, což je ovšem především otázkou měřítek. Zatím zde většině „zle“ ještě nepřipadá a myslím, že já se takového obecného přesvědčení nedožiji. Doufám a už do toho také moc nemluvím – nikdo o to ani nestojí.

    „Že socialismus sovětského typu skončil je dobře. Špatně je, že se vrátily důvody, proč vznikl“ – zní jedno tvrzení. Definice kruhem.

    To se mi líbí

    • Lex napsal:

      Kamaráde Hudče,
      přesně. Jste první, kdo tu ten generační pohled vnesl (si myslím).
      Velká náhoda – dnes jsem snad po čtrnácti dnech otevřel Kosu a přeroloval tapetu (Ukrajinu nečtu, většinu autorů také ne) a zaujal mě titulek „Nepřijdete na Barcamp?“ https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/03/27/neprijdete-na-barcamp/ Tak jsem si přečetl, „wo co go“. No, a pak jsem si přečetl majitelův dnešní – „Barcamp? Zbyl jen bar 🙂 A možná třetí zákon Kosy“ https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/03/28/barcamp-zbyl-jen-bar-a-mozna-treti-zakon-kosy/
      Ale proč to tady přenáším a nasírám Bavora „vlkem“? – Bavore, omlouvám se, ale použiju to přepastování jako nutný předpoklad k tomu, co jsem napsal na začátku (generační pohled).
      Vlk v přímé živé konfrontaci „face to face“ s jinými ročníky ohledně svých názorů prezentovaných na Kose a názorových a životních postojů, které zaujímá on (i řada z nás), zjistil následující – cituji – „…teprve když na ty světy druhých narazíte a to nikoli ve střetu o cosi, ale zjistíte, že vy proplouváte ne v nějaké kontraakci či spoluakci s nimi nebo proti nim /to umíme řešit a na to jsme zvyklí/, nýbrž se naprosto a dokonale míjíte…bez vzájemného dotyku.. no aspoň pro mne to byl, když ne přímo šok, tak velké prozření.
      Podobně jako poznání, že existuje opravdu generační předěl a že funguje! Nemyslím to pejorativně. Tohle jsem si také nikdy moc nepřipouštěl. Tak jako každý z vás, byla moje role v zaměstnání nejdříve v pozici nejmladšího. Následně mi bylo šéfovat dlouho kolektivu kolegů, z nich velká většina byla o generaci mladší než já sám a vždycky se mi zdálo, že není problém. Že komunikace běží a není ničím ani rušena nebo determinována. A v BARu Barcampu náhle poznání – ano generační předěl je zde a opravdu funguje. Je to už částečně o rozdílných kulturách! Ta tvoje vlkouši je, řekl bych lokální a uzavřená. Ta jejich je postavena na globalizaci a její akceptaci. A sem tam se mi zdálo, jako bychom i mluvili jinými jazyky. Takže docházelo občas k tomu, že já významově nerozuměl jim a naopak.“.

      Ano, kamaráde Hudče. Už nás (tedy ne „nás“, ale „je“) mají pevně v drápech. Ty „mladé hlavy“ už nežijí jako normálním světem tím, jak jsme ho chápali a chápeme my, ale tím současným, který pro sebe (to je vlastně pro všechny, i pro nás) považují za normu, tj. globálním, individualistickým, vulgárně kapitalistickým – vtírá se staré heslo „Homo homini lupus“, ba světem přímo „virtuálním“, vytvářeným žumpoidním mainstreamem. A nepřijde jim na tom nic divného, i když jejich rodiče a mnohdy i oni sami třeba ne zcela zanedbatelnou část dosavadního života prožili „tehdy“.

      Je dobře, že jsme staří.

      To se mi líbí

      • Jsou i takoví, kteří chápou, že vulgární individualismus je cestou do pekel.

        To se mi líbí

      • Petr napsal:

        Musím reagovat. Byť jsem původně nechtěl. Bavor totiž na konci článku žádal o určité neideologično a místo toho se to nějak zvrtlo v marxisticko – socialistický dýchánek.

        Reagovat mě nutí to, že patřím do té skupiny o které píšete, že „ne zcela zanedbatelnou část dosavadního života prožili „tehdy“.“
        Ano, souhlasí. Bylo to něco kolem poloviny.

        Chci se ale zeptat. Píšete: „Ty „mladé hlavy“ už nežijí jako normálním světem tím, jak jsme ho chápali a chápeme my, ale tím současným, který pro sebe (to je vlastně pro všechny, i pro nás) považují za normu…“
        A tady se ptám. Co je normální svět? Je to ten jaký chápete Vy, Hudec, já a nebo Bavor? Nebo nějaký jiný? Odpovězte prosím.

        Případné další komentující, na které můj nick působí jako červený hadr, bych rád požádal, aby se komentáře zdrželi. Stejně ho budu ignorovat, zajímá mě Lexův názor a ne váš.

        To se mi líbí

        • Lex napsal:

          Mohl jste si všimnout, že se už dost dlouhou dobu u Bavora (a všude) zdržuji diskusí. Tím spíše by mě nenapadlo diskutovat s vámi. Ani nebudu. Ale jelikož jste mi, jmenovitě mi, položil otázku, sluší se odpovědět (ona vlastně ta odpověď je už v tom mém komentu, jen jste ji, pochopitelně, vynechal).

          Tak tedy – speciálně pro vás – Normální svět u nás by, podle mého názoru, byl takový, který by NEBYL „globálním, individualistickým, vulgárně kapitalistickým – vtírá se staré heslo „Homo homini lupus“, ba světem přímo „virtuálním“, vytvářeným žumpoidním mainstreamem“.
          Těch atributů by bylo jistě mnohem více, v článcích a komentářích zde, u Bavora, jste je mohl vyčíst už mnohokrát. Nebudu je snášet ausgerechnet vám. Musíte se sám více snažit.

          A to je tak všechno, co jsem vám byl ochoten sdělit. Jednou, to je provždy.

          To se mi líbí

          • Petr napsal:

            Děkuji Vám Lexi za reakci. Že jste mi byl něco ochoten sdělit. A ani jsem se nemusel moc snažit, jak mi radíte.
            Ono mi totiž nešlo ani tak o odpověď, kterou jsem v uvedeném duchu i očekával, jako právě o to, abyste to napsal, tak jak jste to napsal. A to jste učinil.

            Neberte to ve zlém, nemyslím to tak, ale Vaše reakce zcela vystihuje onen mezigenerační rozdíl, který byl výše citován. To, že Vás nenapadne se mnou diskutovat svědčí, mimo jiné o tom, že nejste ochoten připustit, že by mohl stát za diskuzi názor, který je od Vašeho odlišný.

            Normální svět podle Vás, neglobální, neindividualistický etc. je naopak podle mého názoru deformovaný. Ale nevím, možná se pletu. A možná se pletete Vy.

            Odkázal jste na Vlka. Nesouhlasím a nemohu souhlasit s jeho názory. Jenže zřejmě na rozdíl od Vás jsem schopen je vnímat a uvažovat o nich. A pokud mohu doporučit, tak Vám doporučím si ten jeho článek, který jste odkázal, také přečíst.

            Vlastně stačí poslední, tučným písmem vyvedená, věta.

            To se mi líbí

            • oh napsal:

              Jeden obrázek z „normálního nedeformovaného světa“.

              To se mi líbí

            • Hudec napsal:

              Nechci ani nemohu reagovat za Lexe. Ale za sebe, když už jsem tu mezigenerační Pandořinu skříňku otevřel, snad mohu. S odvoláním na Laca o kus níže.
              Mě ta generace, o níž jsem se zmínil (cca pod 40), připadá jako by se ještě nezbavila puberty. Přijde mi poněkud nesvéprávná.
              Proč?
              Protože se žene za zážitky, ale ve svém okolí registruji neuvěřitelné množství případů, kdy neustále žádají o pomoc. Zpravidla své rodiče, kteří jsou (zase zpravidla) už mimo produktivní věk, řečeno slušně. Nejde přitom o pomoc jednorázovou, ale systematickou. V tom vidím paradox – jsou to vyhranění individualisté jen pokud mohou. A když to nejde, přichází SOS.
              Nemám na mysli nějaké mimořádné případy, nehody a podobně, ale docela běžný život. Pro svůj „zážitkový život“ mnozí nedokáží vytvořit dostatek zdrojů vlastními silami, přitom ale tento způsob života automaticky reprodukují ve svých dětech. Ty samozřejmě dostatek zdrojů na takový život vytvářet samy ani nemohou a tak žádají o pomoc – zpravidla/často hledají zdroj u prarodičů, protože u rodičů se nedostává.
              Takže individualismus a zážitky versus neschopnost si je individualisticky zajistit.
              Značný náznak sobectví v tom cítím. Více brát, nežli dávat….
              Nechci jistě generalizovat a nečiním si nárok, jako zde obvykle, na absolutní pravdu svých názorů. Netřeba mi také psát, že vy jste jiný případ (třeba ano, co já mohu vědět), ale vy to kolem sebe nevnímáte?

              To se mi líbí

              • Bavor V. napsal:

                Já si také přisadím. Pokud někdo tvrdí, že v minulém režimu prožil polovinu života, tak to většina z nás nemůže. A mnozí ani dlouho (někteří bohužel vůbec) tvrdit nebudou. My jsme tam prožili zatím většinu, my jsme už tehdy měli své „existenční starosti“ a museli jsme se starat o své rodiny. Kdo prožil polovinu života tehdy, tak ten v době plyšového podvodu byl maximálně čerstvě vystudovaný a plný svých osobních ideálů. Neumí si dnes vůbec představit tu dobu a snadno podlehne falešným propagandám. A pokud navíc má v sobě zakódovaný onen „nadřazený“ individualismus, těžko chápe i starosti těch, kteří prostě „nemají“ a „nemohou“ popřípadě ani „neumí“.

                To se mi líbí

              • Petr napsal:

                Děkuji za reakci.

                Musím s Vámi souhlasit. Vidím to co Vy. Ale ne všude a ne jen u osob „pod 40.“ Mě je lehce přes tento věk a vidím to i u některých vrstevníků a i osob lehce starších(!), pokud to jejich rodiče ještě finančně či materiálně zvládnou. Ne plošně, ale kdo se dívá ten uvidí.

                Když zavzpomínám, tak pokud vím, byly takové případy i za minulého režimu. Ne, že bych si takových věcí v té době všímal, měl jsem zcela jiné zájmy puberťáka, ale vím, že o některých případech se doma debatovalo.

                Jsem toho názoru, že zrovna tento jev je z velké většiny dán charakterem jedince, jeho výchovou v rodině a podobně.
                Rozebrat konkrétně tento jev by stálo celý článek a stejně by se možná nedošlo k závěru.

                Tedy vidím to na co se ptáte, ale nepovažuji to za něco nového. Vždy to tu bylo. Ale jako na celou řadu dalších problémů, které zde byly vždy je nyní jaksi lépe vidět.

                To se mi líbí

        • cobolik pacholik napsal:

          ja pisem hovadsky,bo tak som stavany a bohovo mi pasuje,co nemienim menit,taky jak petr to pre mna smetie,citam tu tie stare krabice mocneho kalibru,co ten panacek nikdy nepochopi,bo ma na mozgu strupy(neviem,ake IY),hudacek tu nacrtol s lex atomic power drist nieco o medzigenaracnych rozdieloch,mam nalietane 52 jari,zil som v najlepsom socializme polovicku zivota a dalsiu v najlepsom kapitalizme,nemal som problem v generacnych rozdieloch s buranamy od nas,bo ja ich sluchal jak bozie slovo,nikdy nemali v dristani nejaku skurvenu ideologiu,ale ten prekrasny smrad cloveciny a ducha ludskeho,sluchal som s podivom aj slovo kapitalistu,ked som mal 30 jari menej a zacinal vnimat viacej bozi svet a nemal som problem bo pasovalo mojemu kuku,teraz mozem porovnat jak nikto bo mam prax a necital som od nejakeho experta,ci spravnejho kuku ci od zvezdy,ci od strip and stars,aj jedny aj druhy lakuju jak svina,bo moja palice burana,dostala presvinsky zaklad,ci to vo mne,ze ma len tak nenalakuje bo proc companieros,bo jak som lietal v tom zasranom zivote porovnaval som a kostoval,co sa pise a uz bol rozdiel,ked som to osmakoval sam,trva to dodnes,tam kde moj dom som nemal najmensi generacny problem,bo som sam vedel,ze nie hop na kravu a uz tele,tu v tej riti,som totalny individualista,bo podmienky ma k tomu prinutili a musel som sa spolahnut sam na seba vyhradne a vyvinut nasadenie,ze som sa malem posral,nijaka pomoc od nejakych rodicov,ci znamych bo ja priatelov nemam uz hniju,hoci mi nejaky znamy nezistne pomohly,hlavne ked som hladoval a bol zasrany ze svetel mest a neboli ani jeden hej jeden z kraju,kde ja ostatny cudzinci,bo ked kukam jak poniektory pisu svoje kuky,ci jak sa prezentuje spravny pohlad,to len taka smiesna virtualita na nejakom skurvenom skielku,ktoru siri spravna skurvena propaganda a ked by prislo len kus do tuheho,to sa ty,co si myslia,ze tie stare krabice,co tu pisu len svoje prachnive bludy z nejakeho socialistickeho rezimu posrakulkali a volali by mamimko,neb pane boze pomoz,bo za toho jezis boha nekuka na drist svojimi ocami,ale cez skielko danej ideologie,bo cit a kuk u nejakej holoty,ktora nepasuje tej holote,bo vyrastli tie stare krabice v tom socializme uz si myslia,ze su to chory ludia a nekukaju na nalietane hodiny na ich zivot,jak tu napriklad lex napisal uz skor,jak sa nadrel na domku,jak vedel co je kurva nasadenie pre svojich bo ked k niecomu tazko sa ide,potom to ovplujnuje kuk danej holoty a meni jeho miery hodnoty na uplne vsetko totalne na vsetko,ty novy teraz si myslia,ze to na tom skurvenom PC sa samo postavy,robil som s nimi na tych zasranych stavbach tu,ked si prisli privyrobit po par hodinach,nechceli uz nijake prachy,bo uz len ta horucka mu pripiekla na ten vygumovany mozecek a bolo po nom z 95% nemaju sajnu co realita,nakukaju sa na tie bludy zvane informacia,zapalia sa jak prskavka na stromecku a ked pride na lamanie chleba,ani cistym kyslikom nepodpori jeho horenie a utekaju sa zapalit do svojej vrtulaity,ktoru im dava informacia z nejakeho skielka,ci nejaky kokotko menom klvana,ktoreho treba zabit a uz o tom dumam.
          zase dlhe,este k lex atomic dristation power,na vlas podobne vidim,ze vsetko nadarmo kurva,ale ked tu taky kaliber napise,hned mam kopa sily 22 mega kw, a je judr na velkom omyle,ked si mysli,ze to na hovno vobec pisat,bo ja tiez seriem na to,ale ked si tu pricitam plejadu tych,co na smrt uznavam za boha mi neda a musim reagovat bo by ma porazilo a nemozem ani spat,bo furt dumam o tom a ked este k tomu prifrkne jak hovno so svojim dristom petr,hned stojim na barikade,bo ja len robim na druhom konci sveta,vzdy som patril k nejakej bande,ktoru som roky nemal a tu nasiel takze tak.

          To se mi líbí

      • Joda napsal:

        Lex napsal: „Je dobře, že jsme staří“.
        Také jsem se několikrát v poslední době přistihl, že si říkám „To je dobře, že jsem starý“, „Ještě, že se toho nedožiji“.
        Vzpomněl jsem si ovšem na své předky a prapředky. Ti to nikdy neříkali. Můj tchán se chtěl dožít toho, že se mu vrátí pole, která musel dát do JZD (nedožil se – ovšem z vlastních zkušeností vím, že nebylo o co stát). Můj otec se chtěl dožít toho, až vnuci dorostou, co všechno (ti vnuci) v životě dokáží (dožil se jen částečně). Moje babička se chtěla dožít toho, že všechny její děti (měla jich sedm) zbohatnou, což měřila tím, že všichni budou mít vlastní auto (dožila se, i když pravda, někdy si to auto pořídili až vnuci či vnučky). Náš soused se vroucně chtěl dožít toho „až komunisté padnou“. Měl přesně vypracovaný scénář 1. vyvěsí československou a sovětskou vlajku a přes ně přehodí černé sukno; 2. uspořádá průvod nájemníků, které mu do jeho domu vnutil Národní výbor a které on svinským krokem ze svého domu vyžene (nedožil se). A tak bych mohl pokračovat.
        Co se to s námi stalo, že uvažujeme jinak?

        To se mi líbí

        • Strejda Olin napsal:

          Moji rodiče byli nešťastní z toho, že se dožili návratu poměrů, o kterých si mysleli, že jsou nenávratně pryč a které považovali za špatné, protože nic dobrého nepřinesly ani jejich rodičům a prarodičům. Rodiče říkali, že špatně už bylo a teď už bude jen dobře. Já říkám, že dobře už bylo a teď už bude jen špatně.
          Mluví se o tzv. pocitovém počasí. Já jsem žil v socialismu 40 let a pocitově jsem se v něm cítil mnohem šťastnější a spokojenější, než v současném kapitalismu. Přestože jsem nestrádal tehdá a nestrádám ani dnes. Ta osobně prožitá zkušenost z života ve dvou naprosto rozdílných režimech je historicky ojedinělá a zřejmě ještě nebyla dostatečně odborně prozkoumána.

          To se mi líbí

      • vonrammstein napsal:

        Je dobře, že jste staří. Taky už nejsem žádnej mládeneček, s padesátkou pomalu za krkem, ale ten rozdíl v mentalitě je obrovskej.

        To se mi líbí

  9. Laco G. Mlynář napsal:

    Malý dodatek k mezigenerační problematice. Od jisté doby zanedbávám svůj Mlýn. Dostal jsem nabídku na místo v IT firmě. Vzhledem k věku, kdy očekávám narození pravnoučete jen na rok, nebo dva, vytrhnout majiteli jakýsi trn z paty.
    Firma prosperuje, věkový medián zaměstnanců = 27 let. Majitel o 20 let mladší než já. Po několika letech v důchodu bylo pro mne zajímavé sledovat co si mediánová generace myslí.

    Předně kašle na politiku. Stejně tak kašlou na to co bylo kdysi. Spravodajské pořady v TV je ze srdce nezajímají. podprahově tuší, že média lžou, ale je jim to jedno. Sociální citlivost k problémům okolí mají až na výjimky nulovou. Ve firmě jsou i ti na nejnižších pozicích a junioři (referentky fakturace a obchodní podpora) placení na úrovni průměrného republikového výdělku. Takže mediálisté i 2x více než je republikový průměr. Z toho plyne, že si po sobě nechají jezdit nadřízenými a klopí hrby, jen aby o místa nepřišli. Samozřejmě, že reptají, ale jen výjimečně se rozhoupou k jiné volbě, pracovat někde jinde. Jsou pohodlní. V pátek diskutují o programu na víkend. V pondělí ráno o prožitém víkendu. Žijí od víkendu k víkendu, od dovolené k dovolené zážitky a přípravou podmínek, aby se zážitky dostavily.
    Mediáni z této firmy, odborníci ve svých oborech IT, obchod, marketing, grafika atd. nemají ponětí o tom co naše generace považuje za všeobecný kulturní rozhled. Například, mají dost peněz a tak z Prahy o Vánocích jezdí do Vídně, nebo Drážďan……nakupovat na trhy. Když jsem se jich zeptal, zda byli v Albertině, nebo Zwingeru, upřimně nevěděli o čem je řeč. A když jsem jim to řekl, naprosto neměli zájem cosi takového navštívit. Kupodivu pouze na 20 zaměstnanců se vyskytne jeden, který vládne aktivně docela dobře angličtinou. Myslel jsem si, že to bude o moc lepší. Není. Přitom vzdělání na úrovni od Bc výš je a nemusí být standardem.
    Nejsou zlí, v zásadě jsou stejní jako jsme byli my v jejich letech. Jenom vyrostli a žijí v jiných podmínkách a tak se jejich stejná DNA jako je ta naše, projevila odlišným chováním. Řekl bych, že ta hlavní masa z nich prožívá zážitkový život, z mého pohledu hodně ochuzený o kulturu, která nám mnohým byla v běhu profesním životem oporou a pomocníkem. Zásadně nečtou knihy, ještě tak když projdou představením filmu 50 odstínů šedi, jsou ochotni do takové knížky na chvíli nahlédnout. V profesním životě si po absolvování škol neměli možnost projít zahřívacími kolečky, cvičeni o generace staršími kolegy, navíc většinou začínají v menších a středních firmách, které nevynikají přílišnou štábní kulturou. Takže opět, až na výjimky, postrádají systematický přístup k práci. Ze škol vědí jak by to mělo teoreticky být, ale z různých důvodů tak nepostupují. Což se projevuje poměrně rozsáhlým chaosem v agendách, který řeší vysokým pracovním nasazením. I když jsou mladí, na konci určitých klíčových období jsou značně vyčerpaní a po deseti letech tohoto způsobu života se u mnohých dostavuje syndrom vyhoření.

    Takto se mi jeví generace dnešních 25 – 30tníků z vyšší příjmové skupiny obyvatel po zhruba ročním přímém kontaktu s nimi. Jak to asi je s generací tzv. „operátorů“ z fabrik, nebo příležitostných dělníků netuším, ale lepší to jistě nebude. Je to takhle dobře, nebo špatně? Z mého pohledu určitě špatně, ale pouze z mého. Nad tím jak žiji já s rodinou zase oni hledí netečně. Ani to neodsuzují, ani nehodlají následovat.
    Na závěr, jistě i v popisované generaci je skupina těch, kteří vyznávají podobné hodnoty, jako jsme vyznávali my a také jejich rozhled je širší než náš. Jenže těch jsou tak 3% ze všech.

    To se mi líbí

    • Laco G. Mlynář napsal:

      No tak Laco Zpravodajské pořady né?

      To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Už jsem měl strach, co je s vámi.

      To se mi líbí

    • Strejda Olin napsal:

      Já tak bohaté zkušenosti s mladými nemám, ale pokud, tak jsou shodné. Papouškují meinstreamové fráze o strašném socialismu, zločinných a primitivních komunistech, o svobodě a lidských právech bez pochopení obsahu. V politice se nevyznají, ani je nezajímá. Změna názorů nastává v okamžiku, když se dostanou do finančních problémů a nejsou schopni uspokojovat svoje potřeby a zájmy. On ten jejich životní styl je totiž dost finančně náročný – neustálá obměna mobilů, kredity, paušály a aplikace, notebooky, tablety, značkové oblečení, sportovní vybavení, lyžování v horských střediscích a koupání v moři, diskotéky, auta, hypotéky, vybavení domácnosti, děti také něco stojí a je tu neustálá „společenská“ nutnost mít to či ono, aby byli „in“. Je na ně obrovský tlak ze všech stran. Všechno je „v poho“ pokud mají štěstí na slušně placenou práci, pokud vůbec mají práci. Takže jakmile o to přijdou a duhová bublina kolem nich splaskne, v tu ránu jsou „komunisti zlatý“ a „kapitalisti kurvy“.

      To se mi líbí

      • Laco G. Mlynář napsal:

        Strejdo, také jsem si myslel, že jsou politicky vyhraněnější, ale kupodivu ti, se kterými nyní spolupracují, na politiku jasně kašlou. Jednoduše ji zasklívají. Je to něco, co jde mimo ně. Také na minulost kašlou, vůbec nemají důvod ji studovat a mít na ni nějaký názor. Je to pravěk a proč zjišťovat, jak dřív lidé lovili mamuty, že?

        To se mi líbí

        • Lex napsal:

          Ano, Laco, jistě máš pravdu – „…na politiku jasně kašlou. Jednoduše ji zasklívají. Je to něco, co jde mimo ně. Také na minulost kašlou…“.
          Nicméně, zkusil ses jich zeptat, co si myslí o Ukrajině, EU, US a Rusku?
          Myslíš, že nemají „názor“?
          Mají, a to zatraceně přesvědčený. „Putin je zrůda“, „Rusko ukradlo Ukrajině Krym“ …. .
          Tedy, kašlou na politiku, o historii nevědí nic, ale přesvědčení mají pevné a nezvratné. Jo, a taky Zeman „škodí a rozděluje“, takže potřebuje vypískat, vyvajíčkovat, vyčervenokartovat, pokud možno, jakýmkoliv způsobem „eliminovat“.

          Tak to je ten problém. Nevědoucí, o to více přesvědčení.

          To se mi líbí

          • Strejda Olin napsal:

            Zkrátka „ideální materiál“.

            To se mi líbí

          • Cech napsal:

            Prozatím lze Lacovi i Vám Lexi poděkovat za verifikaci poznatku, že se daří redukovat lidské bytosti na stav masy a tím zabezpečit eliminaci rozvoje emancipovaného jedince, který je schopen činit racionální rozhodování nezávisle na masmediální manipulaci.
            Postupně se zadaří nahradit legitimní snahu o autonomii a sebeuvědomění bezpečnou leností konformismem ale hlavně tolik požadovanou pasivitou.
            To zásadní a do budoucna zabezpečující standardní vládu oligarchů, je myšlenka utvrdit masy v myšlence, že lidé přirozeně usilují o únik z absurdního a krutého světa ve kterém žijí nyní, tím, že se ztratí v hypnotickém stavu sebeuspokojení.
            Tož asi tak do naši zářivé budoucnosti.

            To se mi líbí

            • bara napsal:

              Tož s Alzheimrem a pamperskama by takovej hypnotickej stav sebeuspokojení nemusel být špatnej :))
              Ovšem mám obavu, že starého psa novým kouskům nenaučíš, a ten hypnotickej stav sebeuspokojení se bude vztahovat spíš k obslužnýmu personálu 😦

              To se mi líbí

          • Laco G. Mlynář napsal:

            Lexi, rád tě zase po čase vidím. Asi se setkávám s těmi méně sofistikovaně uvažujícími. Obávám se, že ani nevědí kde je Sevastopol. Možná i mají nabiflované nějaké floskule o Putinovi, ale fakt je hlavně zajímá, jaká bude sešlost na sobotní party. Pokud je někdo, nebo něco jednou donutí podívat se na věci hlouběji, nutně musí dospět k překvapivým závěrům a floskule odvrhnout, neboť pokud jde o vyhledávání potřebných informací na internetu tak jsou machři. Ale musí jít o potřebné informace a ty o politice nyní k těm potřebným nepatří.

            To se mi líbí

            • Lex napsal:

              🙂 !
              L.

              To se mi líbí

            • Lex napsal:

              Jo, ještě jsem chtěl říct, že i mezi dnešními mladými jsou tací, co se dokáží orientovat v současných složitých podmínkách s přihlédnutím k historii, i když jim vlastní dlouhé zkušenosti chybí, co vědí, co je sociální inteligence. Při vysoké úrovni vzdělání, i při vysoké úrovni poznání skutečné kultury a vlastní kulturnosti.
              Třeba tady – ona už tu, kromě těch hudebních a nedělních článků moc nechodí – ale mám na mysli „rybářku“ Nikol. Čímž ji posílám pozdravení, pokud by to náhodou četla /já si Vaše noticky, Nikol, vždycky přečtu – 🙂 /

              To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Včera tu by na návštěvě synek starší – funguje už asi dvacet let jako kantor, převážně v Domě dětí a mládeže (dříve Pionýrský dům), má tam na starosti kroužky, související s výpočetní technikou: robotika, digitální fotografie, počítačová grafika a podobně. Dělá to rád a nadšeně – ALE stěžuje si, že „kvalita“ dětí, co mu přicházejí pod ruku je čím dál horší. Jsou pasivní, je problém je na delší dobu zaujmout, jakmile dostanou práci jen o něco maličko náročnější, odmítají ji dělat, střásají se jen na to, aby mohli na počítači hrát hry (což tam mají povoleno jen za odměnu), jiné využití počítače je nezajímá. O nějaké fyzické náročnosti (například vycházka kvůli fotografování) se vůbec nedá mluvit, po ujití jen malé části cesty začnou kňourat, že dál už nepůjdou… Kluk tuhle práci dělá už dost dlouho, aby mohl porovnávat, takže mu věřím. Mimochodem, dálkově studuje VŠ – pedagogiku + IT – a jedna ze zkoušek byla věnována výhradně právům dítěte. O souvislosti práv a povinností se pochopitelně taktně mlčí.
      Jak si tyhle děti jednou dokážou poradit s všedním, každodenním životem, který je dnes docela drsný (myslím, že se nám kdysi žilo snáz, i když jsme pochopitelně totalitně trpěli, neměli jsme banány, ani vložky s křidélky), to tedy netuším. A to ty děti z těch Ondrových kroužků jsou výběr, oproti tomu, co je na na běžných ZŠ…

      To se mi líbí

      • Strejda Olin napsal:

        Bydlím na sídlišti s 12 domy s téměř tisícovkou bytů. Přímo pod okny mám docela slušně vybavené a městem perfektně udržované dětské hřiště. Nejen pískoviště, skluzavky a prolézačky pro nejmenší, ale i hrací plocha na košíkovou, volejbal, fotbálek. Využívají ho jen maminy s kočárky a předškolními dětmi. Vyjímečně tam s míčem blbne pár výrostků. Školáky vidím jen ráno a v poledne, když jdou ze školy. Pak se po nich slehne zem.
        Když jsem já byl školou povinný, veškerý volný čas jsem trávil s partou kluků. Denně, v zimě v létě, za pěkného počasí i v dešti. Domácí vězení byl nejstrašlivější trest.
        Neříkejte mi, že jsme nebyli jiní. Žili jsme a byli vychováváni v jiných podmínkách, měli jsme jiné možnosti. To přece musí nějak člověka poznamenat.

        To se mi líbí

      • Laco G. Mlynář napsal:

        Pokud jde o má vnoučata, je to hodně podobné zkušenostem Katy a Strejdy. Hodně ale záleží na tom, jak se vnoučatům věnují rodiče. Se ženou pozorujeme počínání našich tří rodin mladých. Jedna, ta s nejstaršími vnoučaty, se jim mimořádně věnovala. Určitě na úkor svých zážitků. Pokud zážitky, tak vždy tak, aby to nějak obohatilo děti, naše dva vnuky.
        Druhá rodina by se snad i chtěla vnoučatům věnovat, ale musí dřít, aby 3 uživila. Děti jsou talentované, ale mohly by na tom být líp.
        Třetí dvojice také nemá moc času, je na tom materiálně ale nejlépe a tak výchovu jednoho vnoučete z velké části nakupuje, outsourcuje.
        S ženou jsme si řekli, že mladým v žádném případě do výchovy mluvit nebudeme. Jenom když k nám vnoučata přijdou rozmazlujeme je, protože je to na chvilku. A tak ona vnoučata, asi ze slušnosti a protože se těší na skvělou kuchyni mé ženy a na to, že mají leccos povolené, jsou ochotna jít s námi někam, kam by znuděná s rodiči nešla.

        Ale jak to všechno nakonec dopadne, až sami vyrazí do světa, kdo ví? Nejvíc se mi samozřejmě líbí přístup prvních mladých, oba jsou vzděláním pedagogové, podle toho byli vždy placeni, ale také přistupovali k výchově. Žili jako rodina skromně, ale dětem se velmi věnovali a tak vnuci toho vědí nejvíc a jako rodina drží pohromadě, až moc to někdy připomíná mama-hotel. Nejspíš to by měla být vzorová cesta. Jenže kdo ji dnes může a je ochoten absolvovat?

        To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        ještě dodatek – pro představu, že aktivity na Ondrových kroužcích zdaleka nejsou suchá výuka – tohle je činnost kroužku digitálního videa http://digivideo-chomutov.blog.cz/

        To se mi líbí

    • kchodl napsal:

      Je to tak.

      Nejsem tak zkušený jako Vy, je mi pouhých 48. Ale pozoruji to samé.

      Pohled je ale zkreslený, všeobecně. Zatímco kdysi v ICT pracovali jen velmi chytří lidé, dnes to dělá kdekdo. Nemůžete srovnávat lidi s IQ v horních 5% Gaussovy křivky s lidmi z horních 40%. Je to vidět nejenom v kulturním, politickém, sociálním, … rozhledu, ale i v úrovni chování, slušnosti. V tom, co se považuje za „hodnoty“. Kdysi, asi tak do konce 90. let, bylo ICT oázou kultury, vzdělanosti, poctivých obchodních vztahů (vysoko nad úroveň ostatních oborů). To dávno neplatí.

      Nižšímu IQ odpovídá i jejich úzký záběr: „fachidiocie“. A navíc mělkost a plochost i ve vlastní úzce zaměřené profesi. Minimální rozhled, nulové vnitřní „puzení“, zvídavost. Učí se jen když nezbytně musí, a i to většinou jen jaksi mimochodem, nic systematického. Jediný způsob, jak je přitáhnout ke studiu jsou různé certifikace – s tím se posledních 10-15 let roztrhl pytel. Nahrazují totiž ubohou úroveň studia na většině škol a nulové mechanismy vnitrofiremního vzdělávání (mimo korporace). A lidi to přitáhne jedině tehdy, když je jasné, že člověk s určitými certifikáty má šanci na lépe placené místo – někdy i řádově lépe placené.

      Vůbec nečtou, dokonce ani manuály a učebnice „o tom svém“. Takže i znalosti často mají nesystematické a nahodilé. Podle toho pak vypadá jejich práce – s velkou pílí a nasazením vznikají různé nefunkční hrůzy – ignorující „svatá“ profesní paradigmata. Oni takové věci neznají, nikdy o nich neslyšeli, starší kolegy nikdy neviděli. Ve škole se je to sice snažili naučit, ale neuspěli – není divu, za těch pár hodin, co je takovým věcem věnováno. V praxi to nikdy neviděli. Starší kolegy většinou nemají – protože ti si nenechají srát na hlavu od vedení a zneužívat. Kromě toho vyžadují vyšší platy.

      Upadla i úroveň managementu, přímo strašlivě – což je vidět třeba na těch státních ICT zakázkách. Všechno se řeší přenesením zátěže a průserů na těch pár funkčních lidí, kteří to nakonec nějak dají dohromady – a následně je všechny mohou odvézt na roční léčení: od JIP pro fyzické zhroucení po lázně a protialkoholní léčebny. Díky špatné organizaci a mnoha parazitům je stresová zátěž daleko nad povoláním třeba letového dispečera. Proto hodně lidí od ICT, kteří něco doopravdy umí, chlastá první ligu nebo alespoň dělají něco adrenalinového, co jim vyžene stres z hlavy.

      Navíc je společnost až nestvůrně konformní. Individualismus je sice jakoby vzýván, ale ve skutečnosti jen v oblasti narcismu a egoismu – originální myšlení a názor se nepěstují, ale přímo odsuzují. A všechno je to kryto velkým pokrytectvím stálého pozitivismu: všichni jsou neustále šťastní a „cool“. Za cokoliv kritického je kritik směrován do pozice „lůzra“ až blázna. Kdo není ukázkově šťastný, má asi depresi, je kverulant a patří do blázince.

      Odraz to má ve všem: v té „zážitkové“ psychologii, bažení po módních záležitostech všeho druhu. Všichni musí mít nejnovější placatou TV (například), i když stojí nesmyslné peníze, za 3 roky to bude za hubičku a za 5 let pojede na sběrný dvůr. Utratí přitom tihle lidé stejných 150 tisíc třeba za skvělý pracovní notebook, vybavení své domácí „laboratoře“, určené pro studium a pokusy nebo za soukromé hodiny angličtiny ? Za něco, co by jim vydělalo peníze nebo zlepšilo rozhled a tím šance ? Ani náhodou. Pojedou raději na Seychely. All inclusive, jak jinak – nejsou přece žádné socky. Potřebují „žít“ teď, obhájit své místo mezi kolegy – což jsou většinou stejně povrchní idioti.

      V každé firmě se samozřejmě nalézá několik „bílých vran“, kteří jsou ti chytří, vzdělaní, sečtělí, kulturní, zcestovalí, … často díky dnešním možnostem ještě mnohem více, hlouběji a poctivěji než jsme kdy byli MY, tedy starší generace. Ale takoví lidé se musejí maskovat, dávat si pozor, aby se neprozradili. Je to nový druh disidenství.

      Dokonce i v ICT firmách je znát ten smradlavý duch normalizace. V mnohem vyšším levelu než v 80. letech, ale poznávám to.

      To se mi líbí

      • Strejda Olin napsal:

        Moc pěkně a výstižně napsané.

        To se mi líbí

      • bara napsal:

        Jo, vůbec je nezarazí, že je něco divnýho na jednotce „bajt“. Normálně to tak píšou aji do programů.
        Mi to přijde, jak kdybychom psali pro sílu jednotku „ňůtn“. Pro blbce za mýho mládí stačily „koně“ a inteligenti počítali Newtony.

        To se mi líbí

        • oh napsal:

          To ale není frajeřina, aby jeden byl free, cool, a in. To je bohužel téměř nutnost, aby chudák programátor, co vidí poprvé cizí kód, lépe rozlišil bit:
          http://cs.wikipedia.org/wiki/Bit
          od bajtu (byte):
          http://cs.wikipedia.org/wiki/Bajt
          Takhle to dopadá, když odporná termitologie pochází z angličtiny.
          Ostatně, já si zase dodnes pamatuji extrémní přemnožení slovesa „provádět“. Na základce jsme měli ruštinářku, která za použití tohoto slovesa při překladech dávala automaticky kouli. A obvykle k ní přidala proslov, který by dnes Anna Šabatová nebo Džamila Stehlíková určitě vyhodnotily jako týrání žactva.. 🙂

          To se mi líbí

    • kopelman napsal:

      Jsem jen o pár let mladší než kchodl, pracuji také v ICT a mohu potvrdit, že co tu píše, není vůbec přehnané. Naopak realita už překonává Orwellovy dystopie. Myslím, že jakkoli jsou rozdíly mezi generacemi opravdu značně, tak podstata problému není mezigenerační, ale „mezisystémová“. Proč mezisystémová? Protože žijeme ve zvláštní době, kterou bych nazval „postevoluční“. Už spolu nežijí a nepracují generace, které by vyrůstaly v podobných společenských podmínkách, kdy starší generace předávala mladší své rodinné řemeslo.

      Dnes spolu žijí a pracují lidé, kteří dospívali buď v pokrokových šedesátých (podle mého známého staršího Němce jsme tehdy byli v mnohém dál), nebo v poučených sedmdesátých, nebo v šedivých osmdesátých (můj případ), nebo v podnikavých devadesátých, anebo v hyperkonzumeristických letech po roce 2000. Nesmíme zapomínat, že člověk je nádoba snadno manipulovatelná a naučí se „milovat“ takový otrokářský systém, pro jaký je vychován. Ti starší byli vychování pro radost ze společné práce, ti mladí jsou vychováváni pro radost z individualismu. Samozřejmě v obou případech proto, aby „makali“ a neremcali. Všechny v diskusi pojmenované mezigenerační rozdíly pramení z toho, že dnes spolu žijí a pracují generace, které jednotlivě byly připraveny pro zcela odlišné socioekonomické systémy. Zásadní rozdíly mezi těmito systémy „výchovy otroků“ logicky vytvářejí vysoké hráze vzájemného nepochopení.

      Pro tuto mou hypotézu svědčí mnohé psychologické experimenty, z nichž nejznámější je stanfordský vězeňský experiment Philipa Zimbarda, ve kterém systém tvořily pravidla jedné kalifornské věznice. Není to tedy člověk většinový, který formuje systém, ale systém formuje člověka většinového. Lidé se prostě chovají, jak si daná společnost nebo firma žádá. Pravidla jsou vyhlašována bud propagandou nebo firemním řádem. Vzácně se vyskytující člověk menšinový, disident, který si dokáže uchovat svůj rozum a duši, je za každých okolností odsouzen buď k ambivalenci, kdy se chová jinak, než jaký skutečně je (jak popisuje kchodl), nebo k živoření na okraji společnosti.

      To se mi líbí

      • kchodl napsal:

        Ano. Ve tvůrčích profesích – což jsou v jistém smyslu všechny – je problém, že k tvoření je nutno mít rozum a duši. Bez toho to moc nejde, respektivě výsledek nestojí za nic.

        Problém je v systému. V manažerech, kteří vidí jen perspektivu pár let – za tu dobu musí co nejvíce zkrouhnout náklady, osekat zbytečnosti, aby mohli za čas zvednout kotvu a s dalším zářezem do CV jít po tučnějších pastvinách.

        Takže: vnitrofiremní vzdělávání ? Proč, máme přece pracovní trh, ať se to ti zájemci o práci naučí za vlastní – přesně to, co chceme – a co jim jinde bude skoro na nic. Tím je také budeme moci lépe vydírat a méně platit. Starší zkušené borce nechtějí – ti chtějí moc peněz, jsou příliš svobodní a bohatí – nemusí platit hypotéku, mají vyděláno a postaveno. Že umí mnohem více než čerství absolventi a mají i věc, která se získá jen zkušeností – „expertní“ úroveň znalostí – což zahrnuje kromě širokého rozhledu také intuici ? K čemu, na kvalitě nezáleží, za to manažer placen není.

        Výsledkem je, že ve firmách pracují mladí kluci, za čím dál nižší mzdu, a jsou na ně čím dál vyšší požadavky. Že se ten člověk po pěti letech psychicky a fyzicky zhroutí ? Že často má posttraumatický syndrom, jak kdyby se vrátil z války ? To je každému jedno.

        A tak vedená firma postupně ztrácí znalosti a profesionalitu, až neumí ani ty běžné věci správně. Nekrachne, protože visí na státních a korporátních zakázkách, kde kvalita není důležitá, ani termín odevzdání ani „přehnaná“ funkčnost.

        Dokonce se to může i vyplatit – proti neúspěchu se dá pojistit, což může vyjít levněji než nemít neúspěchy žádné, protože má firma bez průserů fungující drahé experty.

        Tohle je zkrátka mor naší doby. A odsírají to ti mladí, protože museli do svého vzdělání investovat, často na úvěr, následně nastoupí do práce a zjistí, že díky vydírání nikdy dost peněz na slušný život – minimálně jako generace jejich rodičů – nevydělají.

        BTW, naprosto stejná věc se děje – mimo ICT – téměř všude, například i v civilním létání. Takže se nedivím, že nedávnou tragédii mnozí přisuzují automaticky sebevraždě mladého pilota. Ačkoliv k tomu je zatím minimum důkazů, sotva nepřímých a navíc ještě pasírovaných přes lžimédia – ty budou klidně týden přidávat další a další vymyšlené podrobnosti a nakonec konstatovat, že všechno bylo jinak – zvýší jim to prodeje a ze zvýšeného zisku případně zamáznou žalobu pozůstalých poškozených. Funguje to tam naprosto stejně jako všude jinde.

        Takže dnes nelétají jako kdysi piloti, co jsou od 15 v aeroklubu, pak létají 20 let na vojně se stíhačkou případně 20 let v práškování, aerotaxi, malých letadlech – než „dozrají“ ve 40-45 do sedačky dopravního pilota. A v 50-55 na kapitána. Kdepak.

        Dnes si zájemce o létání může zaplatit v 18-ti (v některých zemích vyžadují předtím alespoň Bc na dopravce) dvouletý kurs, stojí to asi 2 mega. Za vlastní si zaplatí i certifikaci na daný typ letadla. A nastoupí jako druhý pilot přímo k cestujícím na tu „autobusáckou“ otročinu, tedy krátké lety, sem tam po EU, většinou do nějaké nízkonákladovky. Za ohromující plat 800-1000 euro. Slíbí mu do dvou let zvýšení platu, ale pak ho vyhodí nebo si může prodloužit smlouvu zase za 800-1000.

        Je to naprosto zvěrské, ale zaměstnavatelé prostě zjistili, že lidé natolik chtějí létat, že to budou dělat třeba i za 500 euro. Takže to tak určitě dopadne, časem.

        Kapitáni také půjdou s platy na minimum, dtto. Pak instruktoři a inspektoři.

        No a pak začnou letadla opravdu padat. Ale nikomu to vadit nebude, protože to bude kalkulováno v nákladech na pojištění. Lžimédia dostanou befel se nehodami nezabývat – přece se mnohem více lidí zabije v autech, ne, takže o co jde ?

        To se mi líbí

    • vonrammstein napsal:

      Ode mě palec nahoru. Taky se v práci setkávám s juniory s mizernou nebo žádnou angličtinou, ovšem s obrovskými ambicemi, protože jim přece patří svět. Skončí jako skladníci, jen to ještě nevědí.

      To se mi líbí

  10. Miluše napsal:

    Hoštice vítají konvoj – aneb Už jedou………

    To se mi líbí

    • Strejda Olin napsal:

      Málo platný, na Čechy nikdo nemá 🙂

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Bravo, Miluše našla přiměřené video, a Olin komentář! 🙂
        (Jako neznalec Hoštic jsme se nejdřív divil, že už jsou až „u Volyně“ Jakým že to tempem
        ta usármy postupuje… O to to bylo lepší. 😀 )

        To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Když přišla řeč na ten konvoj: zkusme každý za sebe nějak formulovat, co konkrétního nám na něm vadí, případně nevadí
      Já začnu:
      1) obecně to považuju za jednoznačnou provokaci ve směru k Rusku. A to je v současné napjaté situaci to asi tak poslední, co je za žádoucí…
      2) Uráží mne, že tuhle atrakci nejdřív oznámily jakési US noviny, či server jako hotovou věc a pak teprve se sešla vláda ČR, aby to „projednala a rozhodla se dát souhlas“
      3) Uráží mne ony zastávky na trase, kdy se budou vojáci družit se primitivními domorodci a rozdávat jim zrcátka a korálky.
      4) Ještě víc mne uráží hysterie, kterou kolem toho vyvolávají „vítači“ – koncerty, doprovodné konvoje motorkářů (dnes jsem četla, že Tošovský slavně oznámil, že on bude taky na motorce doprovázet) a jiné podobné blbnutí.
      Dodatek: Sobortka se nechal slyšet, že do NATO jsme vstoupili dobrovolně. Možná, že on – já byla vstoupena. Mne se nikdo na nic neptal… A ať mi nikdo nevykládá, že tohle je běžný převoz vojenské techniky odněkud někam

      To se mi líbí

      • bara napsal:

        Až pojedou tímhle směrem příště, nebudou už třeba mít na takový ptákoviny čas. Aspoň si prohlídnou, jak bydlej lidi ve vidlákově, někteří nemaj ani tucha a možná čekali zemljanky. Azimut maj dobrej.

        To se mi líbí

      • Strejda Olin napsal:

        1) z operačně taktického hlediska má tento přesun „po vlastní ose“ z východu na západ vyzkoušet přesun ze západu na východ (výhodnost trasy, složitost terénu, propustnost komunikací, možnost doplňování PHM, odolnost techniky a lidí, test loajálnosti obyvatelstva)
        2) provokace a propaganda
        3) zběsilá proamerická a protiruská mediální kampaň
        Z Prahy do Plzně pojedou i přes naše město, ale já na ně seru! Této naší zahraniční politice budou jednou lidé hořce litovat, věřte mi, nepřinese pro nás nic dobrého. Já už to tu dožiju i s bodákem v p-deli!

        To se mi líbí

        • danaver napsal:

          Když se neomezím na reklamu a kampaň, tak bych řekla, že tohle nemusí mít jen ten viditelný význam. Svět je řízen mnohem jemněji.
          Z jiného úhlu pohledu tohle může být návrat do pozic před majdanem, verbálně sice zbraněmi harašící, ale ve skutečnosti velmi, velmi viditelné gesto pro toho kdo to vidět má. A ten vidoucí používá vrcholnou formu diplomacie – dává ustupujícímu protivníkovi možnost zachovat si tvář, čili důstojnost. Troufám si říct, že medvěd zařval, tak si počkejme až se usadí prach:-)

          To se mi líbí

      • Hudec napsal:

        Vždyť je to naprosto nevýznamná marginálie.
        Nebezpečná jen v jednom – další odříznuté kolečko uzeniny v rámci salámové metody. Je třeba to brát sobecky – mě už loni vyřadili pro přestárlost z vojenské evidence. Rukovat budou jiní.
        Jak tu výše napsal Lex – dobře, že už jsme staří.
        Vlastně mi to dává pocit (možná falešný) intelektuální převahy. Jak tím mohou být ti blbečkové tak nadšení? Protože jsou blbečkové a nepoučitelní.
        Ano, Sralbotka vstoupil do NATO dobrovolně, já jako vy také ne. Ale že bych kvůli tomu nespal, to se říct nedá.
        Rozlišit důležité /a ovlivnitelné/ od nedůležitého /a neovlivnitelného/. Teď zrovna chystám podklady pro fakturaci za minulém období. Docela ranec. A už v duchu vidím další lahvičky třeba Ch. Dufort Vivens (margaux), jak mi budou zrát v certifikovaném skladu. Což je to ovlivnitelné a důležité. 🙂

        To se mi líbí

        • Laco G. Mlynář napsal:

          Jaroslave, připojuji se k Vašemu hodnocení. Je to skutečně marginálie a navíc projev slabosti a nerozumu. Sebevědomý silák nepotřebuje veřejně ukazovat svaly, spíš je skrývá. Samozřejmě, že je to také způsob zastrašení, jenže ten primitivnější mezi možnými.
          Tož vítejte armádo vítězů z Vietnamu, Iráku a Afghanistánu! Určitě víme, že je na vás spolehnutí. A zase koukejte mazat.

          Nicméně si neodpustím rýpnutí do Plzeňáků, tam přeci každý rok slaví okázale osvoboditele města, z nichž tehdy žádný nepadl, neb poslední opravdová mela v tom kraji se odehrála v Chebu, kde velel jakýsi fanatický major, který to potom dostal od vlastních do zad. Tak hodně se proti Usákovi chtělo tehdy Němcům bojovat. Jó to na východě to bylo jinak, Tam se elitní SS jednotky Rudé armádě bránily zuby nehty ještě 12.5.45.

          To se mi líbí

          • Hudec napsal:

            Ale no tak Laco….. nebudeme přece stejní, jako druhá strana.
            Mě osobně sice už ty každoroční oslavy poněkud unavují a obtěžují, ale ti Amíci sem tenkrát prostě přijeli, poděkování jim patří, měli to někam do Nebrasky stejně daleko, jako ti druzí někam na Amur či odkud pocházeli. Kdo chce slavit, tak holt ať slaví, ne?
            Umírat se nechtělo nikomu, ani těm Američanům, co je vystříleli pár dní před koncem na bývalém Zhůří na Šumavě. Zhůří jsou dvě – jedno hodně vysoko nad Rejštejnem směrem na Kvildu, bývala tam rota PVOS s obrovským radarem. A opak to druhé, u Křemelné pod Javornou/Holým vrchem.
            Historka:
            Před více než dvaceti lety se tam u cesty objevila kaplička, aby přimoměla, že tam stávala vesnice kterou (ty svině) Češi vysídlili a nechali zaniknout. A vzápětí se tam objevil pomníček, kterak ti dobromyslní Němci do té mírumilovné vesničky nalákali do pasti Američany a pěkných pár (já nevím, ale cca 15?) jich tam vymordovali. Úplně před koncem války.
            Tak já bych na tyhle tenkrát Američany nijak nenasazoval a smeknul bych před nimi i před těmi, co přijeli do Plzně i dědečkovi před holičskou oficínu na břehu Otavy v Katovicích, protože pamětníci na ně vzpomínali se slzou v oku.
            Nepřeháním.
            Ti dnešní dragouni, to je přece historka úplně jiná. Neblazí synové hrdinů, nenávidění skoro kamkoliv vkročí.

            To se mi líbí

            • moskyt napsal:

              Už te jste řekli k té US exursi do ČR vše podstatné. Jen bych přihazoval souhlasy sem tam. Ale, v podlebí mi stále vrtá taková neodbytná myšlenka. Nedojde ke stejnému shloučení Pražanů jako v roce 1942 na Václaváku, 1948 na Staromáku, 1989 na Letné a nyní, v předvečer apríla roku 2015 u kasáren 17. listopadu, aby všem lidem v této zemi opět ukázali kde je jejich místo, a kdo naši skuteční přátelé…

              To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      🙂

      To se mi líbí

  11. Reznicek z Brna napsal:

    Dřív se také kradlo. Mohu uvést 2 příklady z vlastní praxe, dělal jsem v družstvu STAVBA Brno – stavěli jsem středně velké a menší stavby. Jeden kolega musel přespat v maringotce, už nevím z jakého důvodu a v noci přijel jeden podnikový člen KSČ, měl půjčené klíče od brány na stavební dvůr a naložil si na auto: 2 pytle cementu a 1 pytel nehašeného vápna. Druhý den se o ničem jiném nemluvilo jako co už si ty komunisti nedovolují, to je teda bordel. Psal se myslím rok 1986. Druhý případ, zabudovali jsme kuchyňskou linku a přijel jeden člen představenstva družstva s instalatérem a vymontovali nerezový dřez a osadili místo něho smaltovaný.
    A pak že se nekradlo!!! Teď se kradou jenom celé cementárny a továrny na výrobu těch dřezů.

    To se mi líbí

  12. čtenář napsal:

    dopředu říkám,že toto není namířeno proti penzistům.

    ale není částečná odpověď na otázku „kde na to brali“ i v tom,že mezi roky 1989-2010 se zvýšil jejich počet o cca 550.000?

    To se mi líbí

    • Strejda Olin napsal:

      No a co?

      To se mi líbí

      • čtenář napsal:

        koruna ke koruně a dělá to miliardy.

        To se mi líbí

        • Strejda Olin napsal:

          Sám jste si odpověděl.
          Od roku 1990 roste počet občanů závislých na různých formách státní podpory, klesá počet zaměstnaných v primární a sekundární sféře, neustávají tlaky na snižování daní, nedaří se výběr daní a cca 300 miliard korun mizí ročně v zahraničí, neustále se někdo odškodňuje, miliardami se sanovaly banky, majetek byl zprivatizován za hubičku. Outsourcing, nekvalitní projekty, doslova trestuhodná nehospodárnost, pro stát nevýhodné zakázky a smlouvy, zločinná role politiků typu Kalousek a Vondra (na netu jsou nekonečné seznamy těchto zločinců a jejich zlodějin), budování-nebudování (v důsledku již 25leté vyhazování desítek miliard zbůhdarma) hrdinné Armády ČR proti nepříteli, kterého nikdo neumí pojmenovat, nebo si ho vymyslí a v neposlední řadě oblíbený trik = privatizace zisků a socializace ztrát.

          Ano, ke korunce koruna a za čtvrtstoletí jsou to biliony. Tak tu prosím nenaříkejte nad růstem počtu důchodců s žebračenkou, které se říká penze. Sice říkáte, že nemíříte na penzisty, ale už jen dávat „prázdnou státní kasu“ do souvislosti se starými lidmi je nehoráznost.

          Ať už to byla sociální levice, demokratická nebo konzervativní pravice, liberálové, křesťané, zelení nebo republikáni kdo náš stát za 25let dokázal zadlužit 1,8 bilionem korun, v každém případě to nebyl socialismus ani komunisté.
          K tomu, čemu dnes říkáte vývoj, by poctivý hospodář řekl „Vedete to od deseti k pěti“ a ještě by si odplivl.

          To se mi líbí

          • čtenář napsal:

            no no no,nemusíte mi to hned předhazovat jako „nehoráznost“,nenaříkám nad počtem důchodců,to bych i naříkal nad vlastní mámou,nejsem snad debil,jen jsem se nad tím zamyslel,takže pardón.

            A k té „žebračence“,proč o té výšce penze takto mluvíte?
            Rozhodně tady není nikdo kdo by měl podrůměrný důchod,si myslím.
            Když totiž přijde na věc,tak není málo těch diskutujících kteří tvrdí,že se mají dobře a nemohou si stěžovat.

            Jestli někdo měl žebračenku,tak to byla moje prababička,ale ta brala důchod ještě za toho bývalého režimu.

            To se mi líbí

            • Laco G. Mlynář napsal:

              Čtenáři, v dobře fungující ekonomice je celkem jedno kolik má důchodců. Ti si totiž na své důchody předem vydělali. Tak to bylo také u důchodců současných. Jenže….. pan Klaus zahrnul tučný důchodový fond nastřádaný za socialismu do státního rozpočtu (velký ekonomický faux pas) a prošustrovaly jej v deficitech následné vlády.

              To se mi líbí

            • Hudec napsal:

              Ano, Laco. O tom se nerado (nejlépe vůbec) mluví.

              To se mi líbí

            • brtnikvbrlohu napsal:

              Jo když si čtenářova prababička víc nezasloužila 🙂 – sociální důchod činil 330Kčs, při nájmu cca 20-30 Kč a ceně rohlíku 30h ….. metrák uhlí na topení – hnědýho 17,- kaček … – pojíst v bufiku se dalo za necelou pětikačku …
              Ještě jsou pamětníci 🙂
              To mluvím o době po reformě.

              To se mi líbí

            • K-k. napsal:

              moje babička – ta „Mařenka“ o které jsem tu kdysi psala https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2014/07/26/osudy/ – taky brala sociální důchod, nevím,kolik to bylo, ale bylo to minimum. Celý život měla doslova přeplněný prací, ale nikdy nebyla zaměstnaná a že by z toho minikrámečku, z kterého uživila a nechala vystudovat čtyři děti, dokázala ještě něco uspořit na důchod, to si snad nikdo nepředstavuje. Jenže byla ročník 1881, v pětačtyřicátém jí bylo 64. A představte si, že nijak nenaříkala a my považovali za samozřejmé, že žila u nás, jako plnoprávný člen rodiny, bez ohledu na to, kolik přispívala či nepřispívala do rodinné kasy. Docela by mne zajímalo, jaký důchod by měla za režimu prvorepublikového (o druhé republice a protektorátu nemluvím) – ten přece byl spravedlivější a vůbec lepší. Ten sirotčí důchod, jí první republika vyměřila na děti, to jasně potvrzoval…

              To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Jenže poklesl počet dříve odcházejících (matek, vojáků, horníků) a zvýšila se i hranice pro muže. „Klesly“ výdaje na armádu, a mnoho dalších mínusově výdajových změn.

      To se mi líbí

      • čtenář napsal:

        Poklesl počet dříve odcházejících,ale i tak se celkový počet zvýšil(díky pokroku ve zdravotnictví)
        No a já těch mnoho dalších mínusově výdajových změn tak mnoho neregistruji,snad jedině ty státní byty,co dalšího?
        Silnic se i kromě dálnic staví více než dost,ty staré se opravují,rozšiřují na bezpečnější.
        Za tím si budu stát,jako řidič který si sedl do auta v roce 1992 a kroutil volantem 5dní v týdnu jsem ty změny viděl na vlastní oči,rok od roku k lepšímu.

        Takže,podle mého by jsme se i bez té změny režimu dnes ptali „kde na to tenkrát brali“

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          To, že se stavějí silnice bezpečnější bych tak nahlas netvrdil. A jejich stav, jakožto řidiče, který sedl za volant v roce 1976 si můžu dovolit porovnávat.

          To se mi líbí

    • Ahele napsal:

      Co to je 550.000 za 21 let? Jsou to pravděpodobně ti, kteří odešli do předčasných důchodů hlavně v posledních několika letech a kteří by jinak byli v evidenci nezaměstnaných nebo na sociálních dávkách.
      saldo důch. účtu v mld.
      2003 – 17,5
      2004 10,6
      2005 9
      2006 2,2
      2007 13,3
      2008 6
      2009 – 30,5
      2010 – 29,3
      2011 – 39,5
      2012 – 49,4
      2013 – 49,7
      Není to o tom, že roste počet důchodců. Zlomilo se to 2008/2009. Čímpak to bylo asi způsobeno, když navíc důchody do loňského roku byly posledních pár let zmrazeny?

      To se mi líbí

    • bara napsal:

      To jako myslíte starobních?
      Teda nevim, ale za to období choděj do důchodu čím dál později a že by tak dramaticky narostl věk dožití se mi nezdá.
      Snad jen, že by mohlo jít o silný ročníky, ale ty zas maj taky silný ročníky děcek, tak je snad zvládnou živit, ne?

      To se mi líbí

      • bara napsal:

        Ja, tak nějak to bude. V osmdesátým devátým bylo důchodců málo (vliv 1.světové války). Koncem devadesátých let tento vliv vymizel a naopak do důchodu začali odcházet narození až po válce. Viz. strom, vpravo se dá šoupat zelenou čárou po časvé ose
        https://www.czso.cz/staticke/animgraf/cz/

        To se mi líbí

  13. Lex napsal:

    čtenář napsal
    „Jestli někdo měl žebračenku,tak to byla moje prababička,ale ta brala důchod ještě za toho bývalého režimu.“

    OK! ano, máte pravdu, Mensch, moje babička (ročník 1887) a vaše asi stejně stará prababička měly důchod zvící „žebračenky“. Přesto z něho vyžívaly. A nepamatuji se, že by moje
    babička umírala nouzí, že by její důchod nestačil na nájem (no, fakticky bydlela na vsi ve svém, žádné „inkaso“, energie /kromě elektriky za pár halířů bez jakýchkoliv „stálých plateb“/) jako je tomu nejednou nyní. Naopak, mám v živé (byť už mlhavé paměti), jak při měnové reformě 1953 jsme od ní brali několik tisíc korun, aby měnila 1:5, zatímco nás s rodiči bylo 2 + 5 a na tu směnu jsme ani hotovost neměli.
    Nicméně, jako přívrženci individuální, ničím neohraničené svobody, se vás nemohu nezeptat – kolik měla ta vaše prababička odpracováno započítatelných let a kolik let odváděla sociální pojištění, a kdy ty roky odpracovala a kdy šla do důchodu?
    Přece jako pravičák víte, že existuje něco jako „zásluhovost“. INDIVIDUALITA. I to, že dokonce Ústavní soud v tomto smyslu změnil způsob výpočtu důchodů z prvního pilíře – zvýraznil míru „zásluhovosti“, tj. toho, co pracovník do systému odvedl.

    Oživím vám paměť na příkladu té mojí babičky, která podle „totalitních“ hledisek dovršila důchodový věk někdy kolem roku 1945. Kolik za císařství a za první republiky jako pasekářka či „hoferka“ či občasná námezdní dělnice v tkalcovně odpracovala „na důchod“? Jaký byl její započitatelný příjem?
    Odpovím současnou realitou – „Minimální výše starobního důchodu 2014 a 2015
    Starobní důchod (stejně jako všechny ostatní důchody) se skládá ze základní výměry důchodu a z procentní výměry důchodu. Základní výměra důchodu je pro všechny důchody stejná a v letošním roce činí 2.340 Kč měsíčně. Minimální výši procentní výměry starobního důchodu stanovuje § 33 zákona o důchodovém pojištění, který mimo jiné uvádí, že „výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně.“ Prostým součtem těchto částek zjistíme, že minimální výše starobního důchodu přiznaného v roce 2014 činí 3.110 Kč.
    Od roku 2015 dochází ke zvýšení základní výměry důchodu, která se zvýší o 60 Kč na 2.400 Kč. Minimální výše procentní výměry důchodu zůstává zachována na 770 Kč. Minimální výše starobního důchodu přiznaného v roce 2015 tedy bude 2400 Kč plus 770 Kč, tj. 3.170 Kč.“ http://poradna.naseduchody.cz/minimalni-vyse-starobniho-duchodu-2014-a-2015/
    Na víc, jak na tu minimální výši ty naše babička a prababička rozhodně nemohly dosáhnout.

    A teď (nebudu se vracet před rok 1953), jaký byl průměrný příjem v roce 1953? Cca 1.000,- až 1.100,- Kčs měsíčně (v roce 1955 1.192,- Kč http://www.mesec.cz/clanky/mzdy-a-ceny-vcera-a-dnes/
    Fajn, tj. nějakých 20 – 23 krát méně než dnes. Tím výsledkem si podělte ten současný minimální důchod, abyste dostal srovnání k vaší babičce. A to ani nemluvím o případech, kdy někteří příslušníci jistých tříd opravdu neměli žádný započítatelný příjem, protože nikdy nepracovali. Přesto časem něco dostali. To byste si ale musel nastudovat důchodové zákony z té doby.

    Tak to jen, abyste věděl, až nás zase budete hlušit žebračenkou vaší babičky za minulého režimu.
    Jaký měla důchod za první, té báječné, demokratické republiky?

    Ne, vůbec neadoruji bídu minulých let, zejména ne těch pět, deset, patnáct let po válce, v níž jsme byli – na rozdíl od Německa – na straně „vítězů“.
    Já jen proto, že se snažíte z nás dělat voly – anebo ze sebe? Bůh suď.

    To se mi líbí

    • čtenář napsal:

      moje prababička byla tedy příslušnící „jisté třídy“,pradědeček byl krejčí,kdyby i oni nepatřili mezi ty kdo komunisty dostali k moci,tak by mi po pradědečkovi možná nezbyla jen ta figurína,šicí stroj a fotka,ale i bych ho možná poznal.

      PS:jojo,dělám z někoho vola,na to abych věděl,že měla od režimu totální hovno nemusím nic studovat,to jsem viděl na vlastní oči až do její tragické smrti.

      To se mi líbí

    • brtnikvbrlohu napsal:

      Já se žabim a Lex to popsal líp než já, by bylo jasno – bez prostředků nebyl nikdo, byl institut sociálních důchodů a vdovských důchodů – to v těch hrozných 50tých letech s minimem už zmíněných 330 Kčs po měnovce, nepatřili do toho zemědělci, ti až po 60tým ale ti zase měli svý záhumenky či prase a bydleli ve svým – ostatně nebrali nic ani dřív, ani před válkou.
      Znám řadu důchodců co berou něco přes 7 tisíc a čtyři dají jen za bydlení za byt co je „jejich“ s topením a vodou bez elektřiny, kolikpak jim zůstane?? a to celý život makali jako broci.

      To se mi líbí

  14. Rosťa napsal:

    Prababička ( 1878 – 1974 ) a babička ( 1899 – 1997 ) nějaký důchod měly. Nevím, jak velký, ale hlad tam nebyl a na zmrzku jsem dostal kdykoliv. Pokud je mi známo, tak pracovaly jen do doby, než se vdaly, potom byly v domácnosti.

    To se mi líbí

  15. čtenář napsal:

    to je prazvláštní situace,

    já Strejdovi Olinovi na tuto jeho větu:
    „Tak tu prosím nenaříkejte nad růstem počtu důchodců s žebračenkou, které se říká penze.“

    odpovím v prvé řadě takto:

    „A k té „žebračence“,proč o té výšce penze takto mluvíte?
    Rozhodně tady není nikdo kdo by měl podrůměrný důchod,si myslím.
    Když totiž přijde na věc,tak není málo těch diskutujících kteří tvrdí,že se mají dobře a nemohou si stěžovat.“

    až v té druhé řadě takto:

    „Jestli někdo měl žebračenku,tak to byla moje prababička,ale ta brala důchod ještě za toho bývalého režimu.“

    To mi nějak nejde do hlavy,že nikdo nevyslovil nesouhlas,že ty dnešní důchody nejsou žebračenky,ale přibývá těch co ty tehdejší žebračenky skoro obhajují a mají pro ně pochopení.

    To se mi líbí

  16. K-k. napsal:

    myslím, že řeč jste vedl o důchodech těch, kteří tady diskutují. Skoro jsem z toho měla dojem, že když ti „zdejší“ nemají podprůměrný důchod, nemají práco se k podprůměrnému důchodu vyjadřovat. Ale to jsem jistě špatně pochopila…
    Nad někdejšími „žebračenkami“ nikdo nejásá, spíš se je snaží vysvětlit. (Tedy aspoň já se snažím.)

    To se mi líbí

    • Lex napsal:

      Katy,
      říkejte dnešnímu pravičákovi zaříkávajícímu se individualismem a odpovědností sama za sebe, že v počátcích socialismu někdo nedostával „slušný“ důchod, proto, že si na něho nikdy neplatil (asi jako dnešní „podnikatel“, který na sociálko odvádí minimum, pro které svobodně a individualisticky obdrží nějakých pět tisíc korun starobního důchodu – taky jistě „neslušné“, že).
      Říkejte to pravičákovi, pro kterého je „solidarita“ (bohatých s chudými, ne naopak, jak to dneska v „demokratickém“ světě běží) vyjmenovaným slovem sprostým.
      🙂
      L.

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        Já vím, Lexi. To je spíš pro klid mého svědomí… 😉

        To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        K tomu několik faktických údajů, tak jak se mi dostaly dávno od blízkých : babička dostala někdy koncem padesátých let důchod 190 korun – byli jako malozemědělci chudí a pojištění si neplatili, ještě několik let hospodařila dál jako předtím, dokud fyzicky mohla. V té době její dcera – má teta měla jako zdravotní sestra v nemocnici 600 korun.

        To se mi líbí

      • čtenář napsal:

        tak jestli nejsem totálně blbý,tak je jasné,že kdyby nebylo těch komunistů,tak mému pradědečkovi by se podařilo uživit manželku i nadále,s největší pravděpodobností.

        Počátek socialismu byl ještě v roce 1970-1980?
        Kudla fix,to je ale dlouhý počátek.

        A co je myšleno touto větou?

        „Říkejte to pravičákovi, pro kterého je „solidarita“ (bohatých s chudými, ne naopak, jak to dneska v „demokratickém“ světě běží) vyjmenovaným slovem sprostým“

        Vy jste bůh anebo moje účetní,že víte kolik jsem už zaplatil na tu solidaritu?

        To se mi líbí

        • čtenář napsal:

          jestliže se ani v roce 1981 nemohla moje prababička přestěhovat do garsonky v paneláku,ale musela zvolit byt se studenou vodou,společným záchodem pro čtyři partaje na chodbě a vytápěný tuhými palivy,protože by ji na to nestačila penze,tak tedy ten počátek socialismu byl kurevsky dlouhý.

          To se mi líbí

        • Petrpavel napsal:

          Měřit, čtenáři, společnost v té které době podle své nebo pradědečkovy či prababiččiny kapsy je ošidné a vede k nezobecnitelným závěrům. To pak není diskuse pravičáků a levičáků (ona to pak vlastně ani není diskuse, ale hádání se, proto se s vámi čtenáři snažím nepolemizovat, je to míjení se), ale o egoismu a zahledění do sebe, a vedle toho kolektivismu a lidské sounáležitosti.
          Velmi pochybuji, že chápete, že charita a dobročinné akce není solidarita, ale uplácení svého a společenského svědomí (ano, máte pravdu, jsou, možná dvě-tři, výjimky, možná jste jedna z nich).

          To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.