VYŠEHRAD – Jiří Knopp


Když jsem jel s rodinou po Praze, zastavil jsem před vchodem do Vyšehradského reálného gymnázia a řekl jsem svým synům:“ Tak zde jsem, hoši, chodil do školy.“ Oba se okamžitě začali smát, vlastně řvali jako pominutí. Nedokázal jsem si vysvětlit proč, až když jsem si přečetl na tabulce vyvěšené na budově: Pomocná škola.

Nic jsem nevysvětloval, protože některé věci vysvětlit nelze. Ale je fakt, že ta budova už byla na spadnutí.

Když jsem byl ve svých jedenácti letech přijat na Vyšehradské reálné gymnázium, můj děda se postavil, rozkročil se, zvedl pravou ruku k obloze a potom skřehotavým hlasem divadelního ochotníka zadeklamoval: “Kol posvátného Vyšehradu, teče Botič plný smradu.“

Tím dost podstatně snížil moji důvěru v tento věhlasný institut. Můj strýc, který tuto školu absolvoval ještě před tím, než k nám do vlasti vtrhli Němci, podotkl:“Voni tu boudu ještě nezbourali?“

Nikdo se mi nemůže divit, že jsem nešel na první vyučovací den nějak zvlášť nadšený, zejména když jsem zahlédl školníka Hampejze, profesorku Sadílkovou a ředitele Brabce. Ne že bych proti nim něco měl, ale nějaký vnitřní hlas mi říkal: tady nedostuduji.

Brzy jsem přišel na to, že se domů dostanu také tak, že půjdu „přes Vyšehrad“. Opustil jsem školu tak, že jsem vyběhl po schodech nahoru, na citadelu, oběhl ten ohromný gotický chrám „nevímkoho“ a  vyskočil na zídku, odkud byl  nádherný, dnes bych řekl úchvatný, pohled na Prahu, na Vltavu, na mosty, na ostrovy, na „háfen“, na Zlíchovský kostelík… Jestli ten Horymír s tím Šemíkem odtud fakt skočil, přeplavali Vltavu a „srali si to k Radotínu“… (S tím Radotínem mě to naučil děda, jako s tím Botičem) …tak to byli, fakt, pěkní frajeři.

Dědovi ten Vyšehrad ležel v krku, dlouho jsem nevěděl proč, ale potom se prozradil. Totiž dokud nevykutali do Vyšehradské skály tunel, vozil můj dědeček zeleninu do trhu na trakaři přes Vyšehrad. Páni, dovedete si to představit?  A to měl ty trakaře dva, s jedním popojel a pro druhý se vrátil.

To, že tu zeleninu děda takhle vozil, to podle mně vyžadovalo daleko více úsilí než ten Horymírův skok. A navíc – bůh ví, jestli to byla pravda. To, že děda s tím květákem, saláty, okurkami a mrkví objížděl Vyšehrad s trakaři, však byla pravda pravdoucí. Na to jste mohli vzít jed.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na VYŠEHRAD – Jiří Knopp

  1. Miluše napsal:

    Dodávám, že díra do té skály pod Vyšehradem byla provrtána r. 1905 a přispěla k tomu, že vesnice za Prahou, jako Podolí, Braník, Modřany a další, byly poté připojeny k Praze.
    Dědovi muselo být v tu dobu méně než 20 let (byl ročník 1885) a popis jeho cest do trhu jsou důkazem, jak těžké byly začátky jeho živnostenského podnikání🙂

  2. rybářka napsal:

    Vaše vzpomínky pane Jiří, přesto že přichází z dob minulých a nelehkých, dokáží člověka pohladit, přinést mu radost. Děkuji za čisté osvěžení, jež z nich vyvěrá a alespoň na chvilku odvede myšlenky z přítomnosti, vcelku trudné.

  3. Jiří Knopp napsal:

    Děkuji,rybářko,tak nějak je to myšleno.

  4. anna napsal:

    Rybářka to napsala i za mne. Vaše vzpomínky a připomínky jsou takovým pohlazením po duši, pane Jiří. Velký dík za ně. A.

  5. Petrpavel napsal:

    Trakaře.
    Nemůžu odpustit mému strejdovi, že za bídnou pětistovku ( a to ještě si myslím, že žádnou nedostal, že se jen tak vymlouval) prodal „pražákovi“ na zahradu svůj dlouholetý dopravní prostředek. Co se ten krásný rukodělný výrobek navozil trávy, dřeva, pytlů, mladších bráchů a sester, jahod k výkupu.
    Nojo, doba je jiná. Pro klestí se dojede sto metrů do lesa súvéčkem, tráva je dobrá v lepším případě do kompostu, bráchové raděj čtyřkolku, jahody se kupují celoročně u Maruščiných měsíčníků, na co pytle ve mlýně?
    Jenomže : k čemu by mi byl? Ano, hezká rodinná vzpomínka, nejpádnější argument. Ale domů se nevejde, na zahradě by povětrností pomalu odcházel, navíc nemám potřebu ji přeplňovat pro „obdiv“ návštěv, a sám už jsem dospěl tak daleko, že jet s ním kousek chatovou osadou připadal bych si jako exot…
    Ještě že aspoň občas padají trakaře z nebe, aspoň nějaká spravedlnost pro ně.
    Jo, a poděkování za potěšení každým článkem pana Knoppa 🙂 .

Komentáře nejsou povoleny.