Muzika sobotní noci 40 Opojný hlas


„Podívej se..!“ zvolal Bixiou. V tom okamžiku vycházeli z pasáže dva lidé, muž a žena. Žena nebyla hezká ani ošklivá a její toaleta prozrazovala zvláštním provedením, střihem a barvou umělkyni, a muž působil dojmem zpěváka.

„Tamhle,“ řekl mu Bixiou, „vidíš barytonistu  a druhou tanečnici. Baryton je muž, který má nesmírný talent, ale protože v operním díle má baryton podřadné místo, vydělá sotva tolik co tanečnice.

   . . .

Malý muž všední tváře, jednoduše oblečený, náhodou přešel mimo.

„Konečně, tamhle jde muž, který pohltí druhou polovinu příjmů Opery. Je to tenor.  Operní árie, ani vložka, ani jakékoliv představení představení není možné bez slavného tenora, jehož hlas dosáhne určité výše. Tenor – toť láska, hlas, který dojímá srdce, rozechvívá duši a za to se platí větší částka, než je plat ministrů. Sto tisíc franků za hrdlo, sto tisíc za pár kotníků, to jsou dvě finanční metly Opery.

                                                         Balzac Les Comédiens sans le savoir (Bezděční herci)

 

Tak vidíte, věděl to už Balzac. Ten ostatně věděl všechno!🙂

 

Ví to dobře také Karel Gott.

Posluchači a příznivci obdivují tenor jako nějakou zvláštnost mužských pěveckých rejstříků, jako dar Přírody. Být tenorem to totiž znamená zpívat v poloze, která působí na velmi citlivý nerv posluchačů, zvláště pak posluchaček. Je to naléhavý pěvecký výraz, plný lásky a touhy po opětování. Lyrický tenor stoupá lehce do hlavy. 

 

A právě tenorům se věnuje film BBC, který máme dnes na pořadu:

Co vytváří velkého tenora?

 

Uslyšíme ty, které už jsme tu měli: Corelliho, Pavarottiho, Dominga, Carusa.

Uslyšíme i nové. Třeba Peruánce Diega Floreze, jak tam „šlehne“ těch 9 céček.

Máme tu naše proslavené prsní rejstříky, máme tu i hlavové tóny. A Roberto Alagna vysvětluje, jak musí on, jako lyrický tenor v roli Romea míchat, mixovat odstíny, aby hlas zněl kovově, ale zároveň i chlapecky.

Také směrování hlasu, o kterém se mluví u Dominga, je zajímavé. Často jsem přemýšlel, co musí cítit sopranistka, když jí u ucha řve hlas silný jako býk. A vida, Placido hlas směruje tak, že nezní silně vedle něj, ale o 10, 20 metrů vpředu, v hledišti. Jak se to dělá, na to moje znalosti akustiky nestačí. Zaujalo mě také, uslyšet Francesca Tamagna, oblíbeného hrdinného tenora Giuseppe Verdiho.

 

Komentář je bohužel anglicky, na jedné z ikonek pod obrazem se dají přidat (anglické) titulky. (Místy velmi směšně komolící jména, nebo neobvyklá slova.)

 

https://www.youtube.com/watch?v=3A66Adiz0pY

 

Je to ale zvláštní. U mluvené řeči ženy oceňují hlasy hlubší. Jiří Adamíra, Pavel Soukup to nejsou tenory, ale sametové barytony. Moravcův hlas, nebo takový Bohumil Švarc, to jsou asi basbarytony. A sonorní bas jako Soběslav Sejk má taky velké kouzlo (pamatujete si v jeho dabingu „gestapo Müllera“ v Sedmnácti zastaveních?).

Naproti tomu kontratenor, jak slyšíte (12:30) zase moc oslnivý není.

Mám spíš dojem, že se jedná o tóny od jednočárkovaného g po dvoučárkované c  (g1,…,c2).

 

A ještě jedna velká zajímavost byla ve filmu. Porovnání s nahrávkou na voskový váleček. Rolando Villazón udělal odvážnou věc, když se dal slyšet z tohoto druhu záznamu. No, on by trubku nepřezpíval, řekl bych. A z toho rozdílu můžeme lépe odhadnout, jak asi zněl Caruso ve skutečnosti.

Poslechněme si tedy krále tenorů s touto zkušeností. Enrico nerad zpíval vysoké C v Trubadúru, ale v mladších letech ho bral skvěle.

https://www.youtube.com/watch?v=kspb8eCGRgs

 

Tón sám není vše, hlas není ladička. Jde o témbr, o souznějící harmonické (alikvótní) tóny, které vytvářejí barvu hlasu. Carusův hlas byl svým základem baryton, s lahodnými hlubšími tóny. Repertoárem to v jistém smyslu byl „absolutní“ tenor. Zpíval všechno, od rokokově křehkého dona Ottavia v Mozartovi, až po hrdinný tenor v Othellovi. Dokonce občas i Wagnera.

 

Dopřejme si tedy Enrica „Assoluto“ ještě jednou.

https://www.youtube.com/watch?v=EbT2Mdk2od0

 

Skončíme, jako jsme začali, Rigolettem. Dáme si malé „promo“.

První árii vévody mantovského mám raději, než tu obligátní druhou.

 

Ženy střídám a k ženě lnu chvíli jen, ježto závazkem k jedné muž zbytečně strádá…

Tak zní staromódně zábavný český text.  :-)

 

https://www.youtube.com/watch?v=TIvXV9fhZ4I

Příspěvek byl publikován v rubrice Muzika sobotní noci se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Muzika sobotní noci 40 Opojný hlas

  1. Bavor V. napsal:

    Protože Slim je momentálně off line, vkládám za něj jeho diskusní příspěvek A rád bych připomněl jedno výročí. Svjatoslav Richter měl včera sté narozeniny.
    * 20.3. 1915

    Této Chopinově etudě se říká „Oceán“. Dejte si pořádně nahlas a projeďte se po vlnách.

    PS. Hudební blogy a časopisy včera prudce ožily. Jeden italský dokonce využil paralelu se zatměním Slunce.🙂
    Vzhledem k povolenému počtu odkazů zůstaňme u tohoto; skrývá v sobě další odkazy.
    http://slippedisc.com/2015/03/not-another-centenary-this-is-the-greatest-musician-at-the-piano/

  2. Antimon napsal:

    No, když Svjatoslav Richter, tak také David Oistrach a Mstislav Rostropovič. K tomu Herbert Karajan a Ludwig van Beethoven a jeho Trojkoncert C Dur op. 56

  3. Miluše napsal:

    Moc děkuji Slimovi za krásné pojednání o nositelích tenorových hlasů, které nám zkrášlují život tím, že poskytují našim duším nádherné zážitky. Přitom jsem si vzpomněla na vyprávění rozhlasového novináře, básníka Františka Novotného. Ráda ho poslouchám v neděli ráno na ČR 2.
    O radosti v nás
    Kde hledat radost? Ve štěstí druhých nacházíme své vlastní, říká starý moudrý citát. Dovolím si vám nabídnout příběh. Týká se dvou světově proslulých pěvců – tenorů z hvězdného tria Pavarotti, Domingo, Carreras. Nevím, zda to víte, ale existuje rivalita mezi Katalánci usilujícími o nezávislost a Madriďany. Placido Domingo je z Madridu, José Carreras je Katalánec. Politika způsobila, že se spolu v roce 1984 na smrt rozhádali. Šlo to dokonce tak daleko, že oba měli ve smlouvách dodatek, že budou koncertovat pouze tam, kde nebude přizván ten druhý, V roce 1987 se Carerras ale střetl s mnohem mocnějším nepřítelem, než byl jeho rival Domingo. V partituře jeho života si vzala nelítostné sólo zhoubná leukemie. Boj s ní byl bolestivý. Carreras prodělal mnoho zákroků včetně transplantace kostní dřeně a krve na přední americké klinice, kam cestoval měsíc co měsíc. Za těchto podmínek nemohl pracovat, a i když měl značný majetek, cesty a lékařské zákroky zcela vyčerpaly jeho finance. Když byl s penězi u dna, objevil v Madridu nadaci, která měla jediný cíl. Pomoci léčit leukémii. Díky podpoře nadace Hermova Carreras nakonec dotáhl boj s rakovinou do vítězného konce. Jen se zotavil, začal zjišťovat o nadaci něco bližšího. Když si přečetl její statut, zjistil, že zakladatelem, hlavním sponzorem a ředitelem je Placido Domingo. Zjistil, že ji založil vlastně kvůli němu, ale aby ho neponížil, zůstal v anonymitě.
    Nejdojemnější částí příběhu je pak jejich střetnutí. Carreras překvapil Dominga na jednom z jeho koncertů v Madridu. Přerušil jeho vystoupení, poklekl před ním, požádal ho o odpuštění a veřejně mu poděkoval. Placido mu pomohl vstát a i když oba pro slzy neviděli, mohutným objetím zpečetili začátek velkého přátelství. V jednom interwiev odpověděl Placido Domingo reportérovi, proč založil nadaci pro nepřítele:“Svět není tak bohatý, aby si mohl dovolit ztratit takový hlas.“ 🙂
    A žena -posluchačka arie v provedení lyrického tenora nemusí být ani mladá a zpěvák – interpret také nemusí být žádný krasavec, stačí poze zavřít oči a myslet si, že zpívá jen pro ni.🙂

    • Slim napsal:

      Mohu jen poděkovat, Miluško, za krásný kontrapunkt ke článku. My lidé děláme spoustu kravin, například se zuřivě hádáme kvůli politice!

      Napadlo mi, že asi v 10 letech jsem slyšel v rádiu (sobotní hra pro mládež ve 14 hod) Tartarinovy cesty. On se plaví někam do severní Afriky a ve společnosti na lodi je ITALSKÝ TENORISTA. Já jsem tenkrát zřejmě to slovo neznal a tak jsem „slyšel“ slovo „terorista“.
      Nějak mi nepřišlo divné, proč by byl ter. ve společnosti rozšafných vašnostů🙂

  4. rybářka napsal:

    Moc hezký článek. Řekla bych, síla slov dosahuje téměř síly zpěvu, zde uvedených tenorů. Váhala bych s označením, zda lepší článek, nebo zpěv. Nečekala jsem už žádné muzicírování na tomto webu, o to radostnější překvapení.

    V oblasti pěvecké, speciálně tenoru, mám také své dva favority. Tím prvým je náš člen operního souboru ND, Richard Samek. Nejen nevšední, mezinárodně uznávaný tenor, ale nevšedně pěkný muž.
    Ten druhý se jmenuje Vadim Ananev. Pro mé ucho je tento tenor tak úchvatný, že při poslechu jeho hlasu nemusím ani zavírat víčka a moje ucho zažívá blaženost. Kdykoliv se mi zachce poslechu operního, či operetního tenoru, dávám přednost právě tomuto, před slavnou světovou trojkou.

    Slime, vůbec se neptám na koncert Valentiny. Slyšela jsem hned druhý den, že na Rachmanina vůbec nedošlo. Ale Liszt se prý dal také poslouchat.

    • Bavor V. napsal:

      Hudba se časem vrátí, ale jsem sám nějak přesycen a nemám sílu. Proto jsem Slimovo povídání uvítal.

      • rybářka napsal:

        Odpočiňte si, umím si představit, jak náročné je vedení tohoto webu. Postačí, když občas vložíte hezkou písničku, jenom tak, pro svou i pro naši radost. Také jsem na tom nebyla dobře. Trochu mi ta chřipka, potvůrka, znovu obnovila potíže se srdečním rytmem. Už je ale dobře, jenom pilule se mi vrátily. .
        Chce to opravdu vysadit. Odpočinout.

    • Slim napsal:

      Rybářko, nějaká muzika asi ještě bude (dožijeme-li se🙂 ).
      Minimálně bych chtěl udělat Šostakoviče, ale dosud „nemám všechno nastudováno“, jak říkal onen profesor, kterého tak dojemně zahrál velký Jindřich Plachta..
      Snad do léta.

      Lisitsa hrála překvapivě výborně Beethovena, i Schumanna, ale po přestávce hrála 45 minut 10 kousků z Brahmse, a pak jí nezbyly síly na Rachovu sonátu. U mě má tím pádem po ptákách.

      • rybářka napsal:

        Slime, udělal jste mi radost, že „nějaká muzika ještě bude“. Teprve nyní se vracím do Prahy a o moc lépe se mi s tímto ujištěním pojede. Valentýně odpusťte, stane se.

  5. Miluše napsal:

    Rybářko, pro Vás jednoho tenora na dobrou noc. Prý je to tenor 21. století – José Cura.
    A přání hodně zdraví.

    • Miluše napsal:

      Tak jsem zase něco zvorala. Ale vy si jeho zpěv určitě najdete. Je to z letošního koncertu v Budapešti🙂

Komentáře nejsou povoleny.