Svoboda včera, dnes a zítra


Vedle demokracie, které jsme se věnovali minule, je ideologickým nástrojem měkké moci Západu rovněž svoboda. I ona slouží mimo jiné k ospravedlnění válek a podněcování nepokojů v jiných zemích. V tomto článku se podíváme na svobodu v širším historickém kontextu.

Svobodným je ten, na koho nepůsobí cizí vůle, které by se musel podřídit. Svoboda tedy vždy náleží nositeli vůle, tj. subjektu společenského vztahu, a není jakousi obecnou vlastností nějakého systému. V nerovných vztazích je svobodným suverén – právě nezávislá a neomezená vůle (vláda) suveréna definuje. Vedle nadřazeného suveréna je svobodným subjekt v rovném společenském vztahu, neboť jen a pouze rovní si nemohou vnucovat vůli.

Přístup k suverenitě se odehrává prostřednictvím politických vztahů. Ve volbě subjektu liberalizace vyjdeme z demokratického paradigmatu a budeme se tak zajímat o politickou liberalizaci lidu. V tom se patrně budeme lišit od dnešních ideologů a propagandistů, kteří sice velmi rádi mluví o svobodě, ale nezmiňují, čí a jakou svobodu vlastně myslí. Lze pak mít oprávněné obavy, že svobodu lidu na mysli mít nemohou. Předmětem článku tedy nebude korporátní svoboda některých, svoboda bláznů z kavárny tlachat nesmysly, svoboda rozkrádat veřejné či cizí statky apod. V úvahách o politické liberalizaci lidu rozlišíme tři stupně: totalitu, kde se (nesvobodný) lid na vládě suveréna nepodílí, autoritativní režim, kde vládne vedený či kontrolovaný (liberalizovaný) lid, a diktaturu, tj. samovládu, (zcela svobodného) lidu.

Vedle právem aprobovaných vztahů vyplývajících z moci suveréna patří k nejdůležitějším také vztahy ekonomické, jimiž člověk zajišťuje své materiální potřeby. Bude nás proto zajímat i liberalizace pracovní síly v ekonomických vztazích. Zvolený subjekt na základě východiska, že právě prací člověk své materiální potřeby zajišťuje a pracovní síla je tak tou, která ekonomickým vztahům vůbec dává smysl. Ekonomické vztahy nemají suveréna, proto míru svobody pracovní síly zde určuje její rovnost ve společenském prostředí, nikoliv přístup k nadřazené státní moci jako v případě politické liberalizace lidu.

Prvními státní útvary byly státy otrokářské. Otrokářská společnost byla společnost nerovných otrokářů a otroků. Šlo o absolutní nerovnost mezi subjektem a předmětem společenského vztahu, z níž vyplývala absolutní nesvoboda otroka, který byl jen živou věcí bez právem přiznané vůle (a zároveň investicí, o kterou se otrokář musel starat). Živá věc ani v tzv. starověkých demokraciích neměla politická práva, proto z dnešního pohledu, který entitu lidu považovat za věc nepřipouští, mějme zato, že šlo o totalitní režimy na stupnici politické liberalizace lidu.

Po rozpadu Říma považovali barbaři obyvatele obsazovaného území za poddanou součást půdy, která byla povinna platit daně svému držiteli. Půdě včetně platící živé součásti říkáme léno (feudum) a novému systému feudalismus. Léna byla mezi nadřazenými rozdělována za vojenské zásluhy, loajalitu panovníku, později dědičně.

Pracovní síla ve feudalismu již není pouhou věcí v péči vlastníka, nýbrž dědičně podřazená součást půdy v moci nadřazeného feudálního pána, která se již o sebe stará sama. Došlo tedy k jisté liberalizaci z absolutní nesvobody otroka. V politické liberalizaci lidu se od otrokářství ale nic nemění, neboť ani podřazená součást půdy politická práva neměla a feudální stavovské sněmy nebyly parlamenty lidu.

Pak přišel prudký rozvoj přírodních věd a jeho poznatky volaly po průmyslovém využití. V továrnách průmyslové výroby již nepracuje podřazená součást půdy, ale zaměstnanec, který uzavřel pracovní smlouvu dvou formálně rovných subjektů, z nichž jeden je vlastník kapitálu, co vyplácí mzdu. Novému společenskému sytému, který již není řízen formální vrozenou dědičnou nerovností, ale ekonomickou děděnou nerovností (kapitálem), říkáme kapitalismus.

V kapitalismu tak dochází k další liberalizaci pracovní síly, při které formální vázanost k půdě střídá neformální vázanost na kapitál. Ani novověký zaměstnanec však nemá zpočátku volební práva. Ta jsou ohraničena majetkovým a pohlavním censem. Když už tato formálně přiznaná kontrola volebního práva nebyla nadále udržitelnou, je postupně zavedeno všeobecné volební právo a formální kontrola censy je nahrazena neformální kontrolu pasivního volebního práva. Původní kapitalismus lze proto považovat za totalitu bohatých mužů nad ostatními. Poté, co již volí a mohou být voleny i ženy a nemajetní, za autoritativní režim neformálního vedení lidu. Tomuto systému je zhruba nějakých 150 let.

Socialismus vedle rovnosti formální, jež zlikvidovala feudála, zavedl i rovnost ekonomickou, která po nerovném feudálovi zlikvidovala i nerovného kapitalistu. Všichni formálně a ekonomicky rovní jsou zaměstnanci státu, v němž rozhoduje lid jednak jako suverén moci tvrdé, a jednak jako vlastník kapitálu (ze všech nejsilnějšího monopolního kapitálu, tj. jako ekonomický suverén). Jde o další stupeň liberalizace, byť kapitalista tuto liberalizaci chápe jako naprostou nesvobodu, což nyní všem otlouká o hlavu dnes a denně. Jak však bylo řečeno a odůvodněno výše, v tomto článku nás kapitalista a jeho svoboda nezajímají. Lid za socialismu rozhodoval v podmínkách formálně přiznaného vedení, v politické liberalizaci tedy rovněž řaďme do autoritativního režimu, od liberálního kapitalismu se liší jen formou, vedoucím subjektem a vůdčí myšlenkou.

Graficky lze zhruba nastíněný vývoj vyjádřit následovně.

Svoboda
Z grafu vidíme trend liberalizace pracovní síly v čase. Je podle Vás tento trend zákonitý (třeba i s jistou mírou náhodnosti, kterou v diskuzích zdůrazňuje Slim a která případnou kauzalitu jistě provází)? Pokud ano, čím je dán? Samotným směřováním k liberalizaci, nebo je liberalizace jen jevovou stránkou jiné podstaty (např. uspořádanosti systému, kterou nedávno zmínil Strejda a Strejda Olin, či potřebám výrobních vztahů apod.)? Kdo je případným hybatelem trendu? Otrokář, který liberalizoval otroka (hromadné propouštění otroků v Římě) možná i proto, že bylo pohodlnější inkasovat část úrody ze samostatného hospodaření bývalého otroka, o kterého se tak již nemusel starat? Následně přicházející barbar, kterému se tento způsob zajištění tak zalíbil, že ho dokonce institucionalizoval do nového politickoekonomického systému? Kapitalista, který potřeboval pracovní sílu v přespolních továrnách, a proto třeba i lid nahnal do buržoazních revolucí, aby vázanost k půdě nahradila vázanost na kapitál a poddaný tak byl uzurpován z rukou feudála (politicky i ekonomicky)? Byla, nebo nebyla to německá konspirace, která stvořila socialismus (byť o něj samotný třeba ani nešlo)? Neboli, hýbou dějinami elity (elitismus), nebo lid? Předpokládám, že prosazovaný zájem elit a lidu nebude vždy týž.

Jak se díváte Vy na svobodu? Byl skutečně návrat od socialismu ke kapitalismu procesem liberalizace, jak je nám dnes tvrzeno? Cítíte se dnes nějak svobodnější? Co je vlastně tou dnes předkládanou svobodou? Možnost zahulákat si v prostředí informačního monopolu mainstreamu a náležitě zblblých lidí a jít se pak nechat zabít do války za zájmy amerických nevolených kmotrů, kteří nám dnes evidentně vládnou, byť to formálně ani nepřiznali?

AsfaltAsfalt

Příspěvek byl publikován v rubrice Asfaltování se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

62 reakcí na Svoboda včera, dnes a zítra

  1. vonrammstein napsal:

    Liberalizace není cesta k pokroku.

  2. Karamela napsal:

    Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého!!!

    Jak málo by stačilo, aby společenství lidské fungovalo…..

    • moskyt napsal:

      Hezký liberální bonmot. Jen nesmělý dotaz, kdo určuje hranici mezi mojí svobodou a svobodou toho druhého? Jsou ta „území stejně velká, nebo tak velká kolik si dokážu „urvat“, kde vytýčím hranici a řeknu až sem je můj prostor?

      • Karamela napsal:

        No v tom je právě ten háček – určovat hranice by chtěl kdekdo a to je tedy rázem po svobodě. Ty hranice máme přece v sobě, stačí obyčejné starodávné desatero, klidně i bez toho prvního přikázání.

        • kchodl napsal:

          Obvykle se to více než desaterem řídí tím, kdo má větší mašinkvér. Jinými slovy, hranice se určuje násilím.

      • kchodl napsal:

        Přesně, v tom je ten zakopaný pes. Kdo je „hraničář“ ?🙂

          • kchodl napsal:

            Opravdu, skvěle napsáno. Díky za odkaz.
            Noviny, které by to vydaly na první straně, bych si hned předplatil.

          • Strejda Olin napsal:

            Autor si zaslouží standing ovations!

        • Strejda Olin napsal:

          Hranice v demokracii určuje svobodná volba a výsledkem je názor většiny. Tím se opět dostáváme k přímé nebo zastupitelské demokracii a k otázce, zda lze považovat za většinu méně než 51% hlasů nebo 101 mandátů. Vytvoření účelové koalice několika stran s různými programy k dosažení většiny já nepovažuji za správně demokratické.

          • kchodl napsal:

            Myslím, že tak úplně to pravda není. Demokracie musí být i respektování – nezatlučení – názorů menšiny. Ty hranice určuje i morálka, náboženství, … spousta věcí. Nejen hlasování. Známe přece Gaussovu křivku rozložení IQ a dalších schopností. Může se stát – a stává se to nepříjemně často – že většina se mýlí. Může se nám to nelíbit, ale je spousta hranic, které určuje (skutečná) elita. Nikoliv demokracie, ale třeba nějaký „arbiter elegantiarum“, což může být třeba nějaký spisovatel, vědec, Kristus, … Stačí jeden, když má pravdu – proti většině, která pravdu nemá.

            Jak psal žertovně Vian: „Masy se mýlí a jednotlivec má vždycky pravdu.“.🙂

            • kchodl napsal:

              Jako příklad mi napadá třeba profesor Masaryk a Hilsneriáda.

            • moskyt napsal:

              Většina by měla rozhodovat ale s ohledem na respektování i názorů menšiny.

            • Strejda Olin napsal:

              Tím bychom úplně negovali samotný smysl a podstatu demokracie, pokud bychom začali zpochybňovat vůli většiny. V tom je přece „krása“ té svobody o které říkáme, že je založena na svobodné volbě spojené s odpovědností. Nepodléhejme teoriím koalic v politickém boji. Držme se principu, že při otázkách „kam, kdy, jak, kdo“ se demokratičtí lidé rozhodují jedině správně a to volbou. A jedině správný výsledek volby je přijetí názoru nadpoloviční většiny. To je jedině spravedlivé, vše ostatní je trik buržoazní demokracie! K čemu by potom měl smysl pluralitní systém politických stran? Jistě, spolupracovat můžu, ale ne při vládnutí pomocí kompromisů a ústupků. Pak by ovšem každý politický program měl obsahovat část neměnnou a principiální a část, kde voličům předem řeknu, že nemusí být právě v zájmu kompromisu splněna. To by bylo fér. Ale ne tak, jak se děje doposud, že z odpovědnosti se po skončení volebního období partaj vyvlékne „omluvou“, že v zájmu udržení koalice nebylo možné volební program splnit. Jak říkám, jsou to jen triky a oblbování voličů.

            • Slim napsal:

              Kchodl má podle mne pravdu a Vian to ani tak moc žertem nenapsal.
              Je to ovšem nepříjemně těžká ekvilibristika, abyste nebyl nařčen z elitářství, nebo do něj opravdu nesklouzl.😦 Trochu dialektika.

              Pamatuju si ze školy citát (ASI je z Bělinského. Já si ruskou literaturu studoval vlastní četbou a po svém, takže jsem moc nedával pozor). Bylo to snad takhle:

              NESNIŽOVAT GOGOLA K LIDU, ALE POZVEDAT LID KE GOGOLOVI

      • Jan napsal:

        Z principu věci nemohou být stejně velká, když třeba budete chtít hulit, tak druhý bude musit před Vám se buď zavřít a dýchat vydýchaný vzduch, jelikož Vy mu jej v tu chvíli nedopřáváte, a čekat, až přestanete a milostvě si bude moci otevřít, až pánko přestane fajčit, nebo když to bude venku, jít od Vás o dost dál, případně vám domluví „jinak“, to bývá dáno fyzičkou . Zatímco Vy, nebudete dělat nic jiného než jen vypouštět jedy a budete dle uvážení, ať se ostatní starají.. Tak to ‚“styčné „území je pak velké. Také jsem měl takového kamaráda, který tohle podobné říkal jak Vy, ale již neříká, žádnou odvykací kúrou ale neprošel, lékař mu řekl jednoho dne(když se dostavil kvůli bolestem) , jestli bude ještě hulit, tak zemře za hrozných bolestí v nečekanou chvíli a bude si přát nežít ani minutu déle, jak to bude hrozné, tak dal přednost tu ještě chvíli být a z minuty na minutu nehulí a od každého s cigaretou se pakuje co nejdál, takže ted na vlastní tělo zažívá to, co dělal druhým a ostatním oponoval a říkal, že oni zase „dělají“ tamto.Takže styčné území zájmů se mu samo změnilo a poslušně nehulí, bohužel ne dobrovolně ale pod pohrůžkou trestu smrti, který si sám nadělil, nikdo mu jej nevyslovil, sám si jej napsal.
        Takže ani tohle není liberalizace, ale obyčejná pohrůžka ztráty života, co jej přimělo přehodnotit postoj k druhým .

    • Asfalt napsal:

      Ano Karamelo, co jste uvedla judikoval i Ústavní soud (snad od Vás neopisoval🙂 ). Moskyt ale odpovídá zcela správně. Odpovědí na jeho otázku: Jen nesmělý dotaz, kdo určuje hranici mezi mojí svobodou a svobodou toho druhého? pak je, že v právních vztazích hranici určuje suverén, v dalších vztazích subjekty sobě samy.
      Kchodl se pak soustředil na suvéréna (toho fyzicky nejsilnějšího ve společnosti, který je schopen vnutit vůli všem na jeho území) a jeho „masinkvér“. Oprášil Lenina a konstatoval něco v tom smyslu, že stát je organizované násilí🙂 Ano, stát je institucionalizace (formalizace společenského stereotypu) fyzicky nejsilnějšího ve společnosti, kterýžto monopol je výsledkem soutěže fyzické síly na daném (státním) území. Mimochodem, dnes prý soutěžíme v ekonomické konkurencí, která rovněž směřuje k monopolizaci, ale celoplanetárně, odborník by řekl globálně🙂
      Po odhalení, že hraničář je suverén, Strejda Olin správně připomíná, že suverénem v demokratickém státě je lid (poté, co uzurpoval moc absolutního monarchy, který monopol moci na daném území buď vydobyl, vyintrikoval nebo vypodváděl). Rozhořela se pak debata o tom, jak procesně vládu lidu zajistit. Zda se jedná o nekorigovanou vládu většíny, nebo ne.
      Jak už to bývá, nelze vyjít jen z jednoho principu. Vůle většiny je jeden z principů, který musí být korigován principem ochrany menšiny a principem vlády na čas. Podle mého názoru (možná nesprávného) se právě dočasná diktatura proletariátu (většiny v terminologii své doby) liší od dikatury lidu (také většiny) právě v těch dalších principech (opakuji, jen můj názor, o kterém bych nerad někoho přesvědčoval). Vyvážení všech principů ve hře, je pak to uměním hodnotové a deontické logiky, jež umí ta krásná slečna se zavázanýma očima a váhami, na kterých hodnoty jednotlivých principů váží, vyvažuje, převažuje, hodnotí a zkoumá. Nám smrtelníkům tato logika mnohdy uniká, máme tendenci uvažovat binárně jako počítače a někteří ani neví, že existuje🙂
      Učebnicovým příkladem porušení principu ochrany menšiny jsou například církevní restituce, kde nevratná změna byla prohlasována formální většinou, která ani nepředstavovala většinu skutečnou. Jinak se princip ochrany menšiny řeší vyvážením rigidity a flexibility změn (prostá většina, kvalifikovaná většina) a tak podobně.

      PS: Napsal jsem tento příspěvek a uvědomil jsem si, že na někoho by úsměvné ladění mohlo působit jako ironie. Přepisovat už to nebudu a namísto toho ujištím, že zde opravdu o žádnou ironii nejde. Moje úsměvy vypadly tak nějak samy od sebe a snad jsou důsledkem mé sobecké radosti, že můj článek přiměl k přemýšlení a navodil diskuzi, skutečně nic víc, nic míň – žádná ironie, jen dobrá nálada. Díky za tu radost všem.

  3. Petrpavel napsal:

    Pěkná úvaha, hezky shrnutá Ramštajnem i Karamelou. Chtělo by se rozvíjet, ukazovat příklady svobody a nesvobody, ale nebudu, škoda času mého i vašeho.
    Tady s Tribunem a dalšími „strejdy“ bude souhlasit devět z deseti čtenářů, na novinkách sedm z deseti, u vlka pět z deseti když dva další nás nazvou komouši, na iděsu bude souhlasit jeden a pět nás nazve kretény na zabití apod., jinde budeme rovnou zabanováni nebo vymazáni, a zbývajících devět desetin občanů žádné zprávy a informace o uspořádání společnosti ani nehledá.
    Bláznivých snílků se nedostává … i když : známe z dějin, že stačil i jeden.

  4. brtnikvbrlohu napsal:

    Narazil jsem na pozvánku – bohužel už dneska – na jednu určitě zajímavou akci:
    http://radimvalencik.pise.cz/2151-seminar-o-krejci-m-obrtel-r-valencik.html
    Škoda že to nemá větší publicitu.

  5. Jiří Brož napsal:

    Dobrá kojzarovina. Tedy alespoň v tomto odstavci obsažená

    „Socialismus vedle rovnosti formální, jež zlikvidovala feudála, zavedl i rovnost ekonomickou, která po nerovném feudálovi zlikvidovala i nerovného kapitalistu. Všichni formálně a ekonomicky rovní jsou zaměstnanci státu, v němž rozhoduje lid jednak jako suverén moci tvrdé, a jednak jako vlastník kapitálu (ze všech nejsilnějšího monopolního kapitálu, tj. jako ekonomický suverén). Jde o další stupeň liberalizace, byť kapitalista tuto liberalizaci chápe jako naprostou nesvobodu, což nyní všem otlouká o hlavu dnes a denně. Jak však bylo řečeno a odůvodněno výše, v tomto článku nás kapitalista a jeho svoboda nezajímají. Lid za socialismu rozhodoval v podmínkách formálně přiznaného vedení, v politické liberalizaci tedy rovněž řaďme do autoritativního režimu, od liberálního kapitalismu se liší jen formou, vedoucím subjektem a vůdčí myšlenkou.“

    Tak předně, nehodlám přesvědčovat autora o tom, že by lid byl za socialismu čehokoli suverénem, natožpak své vlastní ekonomické a politické svobody. Nebyl ani suverénem vlastní schopnosti vstřebávat kulturu nebo vědění. Na vše toto měl monopol jen stát, straník/totalitář který měl ústavně zakotvenou vedoucí úlohu. Logika se pak vytrácí zcela úplně, když si někdo myslí, že když pošlapu svobodu kapitalisty právo vlastnit výrobní prostředky, že tím snad tuto svobodu jako reinkarnaci kanibalistickým pozřením masa svého nepřítele, že snad tím nadobudu jeho fyzické síly, sním-li jeho mozek že nadobudu jeho kognitivních a intelektuálních schopností. Stejné je to s ukradením majetku tomu, kdo jej stvořil a umí jej využívat k nějakým efektivním účelům, že budu schopen dosáhnout téhož výsledku, stanu-li se resp. prohlásím-li se za jeho vlastníka já sám.

    Nicméně myslet si, že jakákoli většinová volba i kdyby nebyla manipulována propagandou a zastrašováním, muže legitimizovat cokoli, a prohlásit následně lid za suveréna takové volby, je směšné. Jestliže byl Hitler zvolen lidem, co byl většinově o správnosti své volby skálopevně přesvědčen a nebyl nijakým zvláštním nátlakem do takové volby tlačen, pak také nelze tvrdit, že jeho režim založený na primárně suverénní volby lidu, by byl demokratický. Většinová volba, i když je legální, nemusí být legitimní, a naopak, i když by byla legitimní nemusí být legální. Legalitu mohu upravit účelově a možná i „demokraticky“ přijatým zákonem, legitimitu nikdy. Legitimitu totiž NELZE opírat o vůli většiny, pakliže bych se neměl smířit s tyranií většiny jako s legitimním aktem.

    Proto by si autor měl nalistovat slovník a zjistit co je to ta „liberalizace“. Má svůj původ v latinském slovu „liberare“, což znamená uvolńování pravidel do stavu, že co není zakázáno je dovoleno. Resp. co lze sémanticky odvodit od francouzského názvu charakterizující svým esenciálním pojmenováním sebe sama – „Laissez-faire“ – tedy nechat působit, nezasahovat nechat si dělat co uzná za vhodné a účelné – což je dost setsakramentský rozdíl s tím, co se lidu dostalo po Únorovém puči za „svobodu“, oproti té co měl předtím. Jestli tedy za svobodu někdo považuje dostávat 3x denně v kleci mísu plnou votrub namísto toho, abych si je musel opatřovat sám svoji prací, vědomostmi a schopnostmi, měl svobodu pohybu, svobodu volně sjednávat podmínky své spolupráce s jinými subjekty – pak jistě, takovouto představu o svobodě nebudu nikomu vymlouvat, jen bych byl opět hnidopyšský v užitém názvosloví – slovo „diktatura“ (třeba i proletariátu) je sám o sobě s pojmem svoboda Contradictio in adjecto. Protože slovo diktatura je opakem slova svoboda. Takže aniž bych autorovi vymlouval jeho pohled na socialismus, pak o liberalizaci a svobodě se v tomto případě nedá mluvit. Lze mluvit o nastolení „třídní spravedlnosti“, či o „spravedlivé odplatě“ těm, co si to zasloužili, lze mluvit i svobodě pohybu v kleci ale ne o svobodě jako takové. Utužení diktatury pak není liberalizace, ale naopak, je to regulace. Za použití represe.

    • kchodl napsal:

      Souhlas. Fagane, je vidět, že když chcete, umíte.

    • hans napsal:

      … Jestli tedy za svobodu někdo považuje dostávat 3x denně v kleci mísu plnou votrub namísto toho, abych si je musel opatřovat sám svoji prací, vědomostmi a schopnostmi, měl svobodu pohybu, svobodu volně sjednávat podmínky své spolupráce s jinými subjekty …

      No nevím, ale za socialismu jsem nikde neviděl žádné „lidi v kleci“. Až v kapitalismu, na Nově, jmenovalo se to „Vyvolení“.

      A co se týče opatřování si votrub, i za socialismu i za kapitalismu si pan Brož musel najít zaměstnavatele, se kterým si sjednal podmínky, za kterých dostával, výměnou za jeho páci, vědomosti a schopnosti, chechtáky, za které si kupoval otruby. Významný rozdíl je ovšem v tom, že za kapitalismu je typicky takové vyjednávání nerovné, když si zaměstnavatel vybírá z desítek žadatelů ( http://www.blisty.cz/art/76854.html ), kdežto za socialismu s jeho nedostatkem pracovních sil si potencionální zaměstnanec mohl vybírat mnohem svobodněji.

      • Jiří Brož napsal:

        „A co se týče opatřování si votrub, i za socialismu i za kapitalismu si pan Brož musel najít zaměstnavatele, se kterým si sjednal podmínky, za kterých dostával, výměnou za jeho páci, vědomosti a schopnosti, chechtáky, za které si kupoval otruby.“

        Vážně si myslíte, že teď něco podobného musím? Pak si to myslíte špatně ale asi nemá smysl komunikovat s někým kdo ví lépe než já, co JÁ musím…

        Nakonec jestli hans byl někdy kolem r. 1990 v NSR nebo Rakousku pak zajisté viděl „chudáky“ tam vykořisťované trpící nerovnými podmínkami od soukromých podnikatelů a zároveň viděl naše české socialistické zaměstnance překypujícím takovou životní úrovní poskytnutu jim našim státním zaměstnavatelem, že se ti Rakušáci museli ještě dlouho za svoji chudobu před náma stydět:-)

        • Bavor V. napsal:

          Někdo se krmil otrubami, někdo jedl normální jídlo. Otruby se dávaly dobytku. Ale já bych Fagana k dobytku nechtěl přirovnávat. Z dobytku je totiž povětšinou užitek.

    • Asfalt napsal:

      Ups, nedokážu se vyjádřit ke všemu.

      „Proto by si autor měl nalistovat slovník a zjistit co je to ta „liberalizace“. Má svůj původ v latinském slovu „liberare“, což znamená uvolńování pravidel do stavu, že co není zakázáno je dovoleno.
      Vaše představa o svobodě je obdobou toho, co již uvedla Karamela. Moskytova odpověď proto platí i na tomto místě. Vaše pojetí svobody, cituji: „co není zakázáno je dovoleno“, pak můj článek jen rozvádí a říká, co vlastně bylo nebo nebylo zakázáno a dovoleno, tedy „uvolněná pravidla“, v různých historických systémech.
      Modední podoba toho, co říkáte, byla a je ústavně zakotvena (čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny). Jedná se o postuálát legitimity práva, zásadu právního státu i princip novověku, kde povinnosti mohou být kladeny toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (tedy liberalizace z privátní či regionální moci feudála do moci Parlamentu, tj. lidu, z kteréžto moci zbyla jen sekundární či přenesená moc územně samosprávného celku). Ano, novověk i další uvedené přinesl liberalismus, jako ideologie, která svého času bourala středověk.
      „Laissez-faire“ pak vyjadřuje zásadu minimálních zásahů (pokud zasahovat smí jen suverén, tak suveréna, tedy monopolu státní moci). Ta však (zejména mezi nějak nerovnými) svobodu nezaručuje (po převedení zásady do pravidel), proto je tu i na druhé straně zásada ochrany slabšího.
      Vaše představa svobody možná inklinuje k subjektivnímu chápání: „svoboda je poznaná nutnost“, já mluvím o objektivní stránce jistě subjektivně objektivní kategorie zvané svoboda.

      Vláda suveréna je realita, které se nevyhnemem. Pokud pak budeme mluvit o lidu a jeho svobodě, lid bude tím svobodnější, čím více se bude podílet na suverenitě, a tím méně bude proto suverenitě podřazen (nikoliv podřízen). Jak pak chcete zjistit vůli lidu, když rezignujete na většinou volbu?

      K dalšímu se domnívám, že jste příliš zaujatý (což jsme tedy všichni nějak, směrem i intenzitou).

  6. kchodl napsal:

    Rozvoj společnosti neurčují elity, ani různí filosofové nebo náboženští věrozvěsti, ale stupeň poznání. Což bylo často zohledněno vývojem zbraní a způsobu války. Římské otrokářství se přerodilo ve feudalismus především použitím koňů a zbroje – vznikem rytířství, vyzbrojením „lůzy“ luky s delším dosahem. Tomu legie nedokázaly vzdorovat. A podobně, feudalismus ukončil vznik palných zbraní. A knihtisku, …

    Když se podíváte na kapitalismus a socialismus, jak pěkně napsal Asfalt, jedná se v podstatě o stejné systémy – dvě strany téže mince. Liší se to jen tím, že kapitalismus je nemonopolní, socialismus absolutně monopolní – jediným vlastníkem je stát. Je také jediným vykladačem „pravdy“, kodifikuje vzdělání, …

    Sociální otázky s tím souvisí jen okrajově – myslíte, že v SSSR (viděl jsem to v 80. letech) nebyli bezdomovci ? Bylo jich fůra, po všech nádražích, slumy stály kolem větších měst. Ve městech spousty žebráků. Jako dnes u nás. Elita mohla vše, obslužné vrstvy téměř vše, ostatní nic. Ti žili „z ruky do huby“, dokonce nesměli ani cestovat po vlastní zemi z města do města „bez bumážky“. Jestli se to něčemu podobalo, tak systému v USA, ale bez svobody (která dnes v americkém „socialismu“ už také téměř není).

    V ČSSR byl socialismus úplně jiný. V Německu vládla křesťansko-demokratická „pravice“ nebo socani (značně konzervativní), společnost byla velmi sociálně mobilní a výkonná, vzdělání a zdravotnictví „zadarmo“, … tam kapitalismus naplnil sociální otázku socialismu mnohem lépe, než to kdy socialismus dokázal.

    A dnes ? „Kapitalismus“ je komunismem pro elity, s privatizací zisků a socializací ztrát. Je to směs systémů: mimo elity v komunismu a obslužnou vrstvu v socialismu žije zbytek společnosti v přímo „grunderském“ kapitalismu. Výrobní silou už přestává být kapitál – toho je všude volného a hledajícího mnoho; výrobní silou jsou znalosti a nápady. Když chcete něco dělat, kapitál nepotřebujete – stačí založit start-up, první financování získat třeba crowdfundingem a pak úpisem akcií fondům rizikového kapitálu nebo jiným investorům. Musíte samozřejmě mít nějaký finanční základ na přežití prvních fází, čistě pro sebe a prvotní náklady administrativního rázu a počáteční vývoj.

    Což všechno je pěkně vidět na prudkém zdražení vzdělání: elity blokují sociální mobilitu zbytku společnosti zpoplatněním – nade všechny rozumné meze – kvalitního vzdělání. A zpoplatněním zdravotnictví, protože zdraví a mladost se stává také téměř „výrobním“ faktorem. Také se snaží „přitáhnout šroub“ střední třídě, aby neměla možnost naspořit nutné základní peníze na získání nezávislosti a „založení start-upu“. Dělají to i zdaněním nemovitostí a dědictví – kdo nemá hodnoty uložené na kapitálovém trhu a v podnikání, chudne.

    Myslím, že se pohybujeme v regulační smyčce, kdy systém kolísá mezi tím, čemu se říkalo kapitalismus a tím, čemu se říkalo socialismus. Když elity moc přitáhnou šroub, společnost přestane fungovat a zhroutí se – jako se to stalo sovětskému systému – a nyní se to samé projevuje v USA a na celém Západě. Následuje vychýlení kyvadla opačným směrem.

    Připadá mi, že dnešní úvahy jsou něčím jako zamýšlet se nad počtem koní v Londýně, v roce 1890 – když město poroste tehdejším tempem, už v roce 1920 nebude v celé Británii dost píce a Londýn zaroste hnojem. Nikdo nebere totiž v úvahu rozvoj informatiky a robotiky. Za 20 let bude úplně všechno jinak. Většina lidí – pokud by dnešní systém pokračoval beze změny – bude nezaměstnaná, protože jejich práci budou vykonávat stroje. Nebo „levnější“ lidé na druhém konci světa.

    Bude se elitám a jejich poskokům líbit „žít“ v uzavřených a hlídaných enklávách, v podstatě ve vězení naopak ? Jako dnes můžeme vidět v USA nebo Brazílii ? Okolo samé slumy a favely ?
    Myslím, že ne. Každopádně se to nebude líbit obyvatelům těch slumů a favel. Těch bude hodně a budou ozbrojení – jak jsem nedávno u článku pana Hudce poznamenal, s vysokou úrovní výroby je regulace zbraní nefunkční.

    Netrvalo by dlouho a nastalo by řezání hlav té „elity“. Což se děje, v Jižní Americe to drží na uzdě vliv USA coby „systémového okupanta“, ale to brzy skončí – budou mít hodně starostí sami se sebou. Jak říkal před časem Mark Faber, být dnes v USA miliardářem, rozdával by majetek, protože by tak zvýšil svoji šanci, že si ponechá hlavu, až to začne.

    Skončí to nějakou formou „základního příjmu“. Úplnou změnou hodnot ve společnosti. Nejvíce je to dnes vidět v těch „obslužných elitách“, kde už tyto změny – v psychologické a sociální rovině – začaly. Nikoho neohromíte vlastnictvím nějakého auta nebo nemovitosti, letadla či vrtulníku. Mnohem větší hodnotu má společenské uznání, tvořivost, volný čas, vztahy. Mnoho těch lidí z USA emigruje do Evropy nebo jinam, kde se sice mají hmotně hůře – ovšem to je relativní, ale celková kvalita života je někde jinde.

    Musím říci, že se docela rád pošklebuji některým „fundamentálně pravicovým“ (ať již to znamená cokoliv) známým a jejich názorům – tím, že nejvyšším stádiem kapitalismu pravděpodobně bude komunismus, ovšem robotizovaný, s použitím AI (umělé inteligence) na netvořivou duševní práci.
    Takže spekulovat dnes o výši důchodu za 20-30 let je poněkud předčasné.🙂

    • kchodl napsal:

      A co jsem zapomněl: Asfalte, moc pěkný článek ! Výborně napsané.

    • kchodl napsal:

      Zapomněl jsem také zmínit – mimo tvořivosti a vzdělání – také sociální a kulturní kapitál. To všechno je dnes mnohem důležitější než samotné peníze, ty se už někde objeví samy od sebe – hledají příležitost. Takže často je důležitější vědět, že do opery se v teplákách prostě nechodí, když to přeženu; a co dělat s těmi divnými vidličkami a lžícemi při stolování. Nebo hrát dobře tenis a lyžovat. Než mít zlatou American Express kartu a účet v té největší bance a vozit si zadek v nějaké procovské káře.🙂

    • Strejda Olin napsal:

      Reagovat na Kchodlovu téměř „brožuru“🙂 je ve stručnosti nemožné. Takže jen krátce k jednotlivostem.

      Vedoucí úloha jedné strany jako vykladače jedinné pravdy – má-li taková strana masovou členskou základnu jako měla KSČ (až 2,3 miliony), organizační strukturu od stranických skupin, ZO až po sjezd a ÚV, bude-li v ní bezchybně fungovat demokratický centralismus (vnitrostranická diskuse členů, sjednocení se na usnesení a potom povinnost jeho realizace), bude-li taková strana organizovat veřejné schůze, naslouchat hlasům opozice a bude-li její politika v zájmu většiny, národa a státu, pak by takový model neměl být apriori zavrhován (přestože byl zprofanován).

      Bezdomovci a žebráci – byli, jsou a asi budou. Jde o to, zda si tito lidé svůj „osud“ vybrali z mnoha důvodů „dobrovolně“, nebo jim byl systémem vnucen, protože pro ně neměl uplatnění anebo jim nebyl schopen v nouzi pomoci.

      Nahradí-li stroje masovou práci lidí, musí dojít ke změně systému přerozdělování, protože uvažujeme-li, že společenské bohatství bude vytvářet hrstka lidí za pomocí techniky a strojů, pak si větší část tohoto bohatství nemůže přivlastňovat ona hrstka lidí, ale musí se spravedlivě podělit. Dobrovolně to rozhodně neudělá, k tomu musí být přinucena. Když to nepůjde demokraticky, nastoupí násilí. Otrokářské vztahy musely ustoupit feudálním, feudální kapitalistickým. A kapitalistické budou muset být nutně nahrazeny jinými. Nevyhnutelně, na to nemusím být marxista, abych to pochopil. Už dnes se původně jen rodíly mezi bohatými a chudými změnily v rozpor a už schází je krůček ke konfliktu. Žádné nůžky nelze rozevírat donekonečna.

      • kchodl napsal:

        Přesně tak.
        Bude muset nastat úplně nová úroveň přerozdělování. To je jisté.
        A stejně jako vždycky, bude vynucená násilím a hrozbami. To je také jisté, samo od sebe to nepůjde.

        Tím se dostávám k tomu, co jsem psal výše: model společnosti – otrokářství, feudalismus, kapitalismus – je určován poznáním, tedy zbraněmi, které jsme schopni vyrobit a používat.
        Člověk je násilná bestie, žádné koťátko.

        V informatizované a znalostní společnosti, i když „lůza“ nebude mít formální vzdělání, bude mít přístup k technologii a znalostem. Když si na laserové 3D „tiskárně“ vytiskne útočnou pušku jako nic každý, kdo si stáhne příslušný soubor z internetu, neudělá proti tomu vládnoucí „elita“ vůbec nic. Když si kdejaký „ponížený“ dokáže spočítat a vyrobit výkonnou EFP minu, nejsou „majitelé světa“ v bezpečí, ani kdyby jezdili v pancerwagenu. Objevily se vláknové vysokovýkonné lasery – kde to bude za 20 let ? A tak dále, s tím, že násilí může mít i virtuální formy, třeba „kyberterorismus“.

        Každopádně to bude znamenat – vynucený a vybojovaný – přechod ke společnosti nového typu, s novou úrovní přerozdělování a s dosud nevídaným blahobytem širokých vrstev. Jak se tomu bude říkat ? Znalostní kapitalismus, komunismus, … to je jedno.

        Žádná dystopie to nebude – není udržitelná. Stav poznání zvítězí – to je ta hybná síla, je docela jedno, jestli je u vesla Pavel nebo Šavel.

      • kchodl napsal:

        A k tomu „demokratickému centralismu“. Ano, to má výhodu, že takto řízená společnost produkuje koncenzus, na všech rozhodovacích úrovních. Že to nějakým způsobem funguje, je nepochybné. Jenže je značný problém s tím, koho do „strany“ pustí a koho ne – tedy, opět je to jen pro někoho, a zdaleka ne jen pro ty „nejlepší“, jak jsme ostatně mohli zažít na vlastní kůži.

      • pepan napsal:

        nechci vám brát optimismus, ale pokud „Nahradí stroje masovou práci lidí“ dojde k redukci počtu nezaměstnatelných lidí. Proč by majetní takovou pakáž živili. Vás nepoučily ideje Kalouskovic TOP? A jak zatočili s invalidama, ženskýma na mateřské a obdobnými darmožrouty?

    • Asfalt napsal:

      „Když se podíváte na kapitalismus a socialismus, (…), jedná se v podstatě o stejné systémy – dvě strany téže mince. Liší se to jen tím, že kapitalismus je nemonopolní, socialismus absolutně monopolní – jediným vlastníkem je stát. “
      Asi jsem příliš velký cimprlich a asi jen slůvka ujela, přesto si preventivně troufnu uvést, že socialismus nedefinuje monopolní vlastnictví, nýbrž státní vlastnictví. Významem následně monopolní pak proto, že monopol je efektivnější a řízené hospodářství si ho může dovolit (na rozdíl od neřízeného hodpodářství „hlídaného“ jen soutěží na trhu, kde monopol je naopak nepřípustný).

      Díky kchodle, Vážím si, že se Vám článek líbil.

      • kchodl napsal:

        Pravda, trochu jsem to s tím socialismem zjednodušil. Pravda je mnohem složitější, a navíc socialismus byl v každé zemi jiný, měnilo se to i v čase.

        Například v Sojůzu jsem viděl, těsně po nástupu Gorbyho, ale prý to bylo už předtím – obrovské družstevní podniky, dokonce tam byly celé koncerny ve vlastnictví zaměstnanců, včetně vyplácení dividend a tak. Třeba rybí koncern v Estonsku – to bylo takové městečko, kde měli firemní školy, školky, nemocnice, obchody, obchoďák, několik konzerváren, restaurace a hotely, rekreační park – dnes bychom řekli wellness, přístav, rybářské loďstvo, … prostě tam mohli existovat sami pro sebe. Slušovice byly proti tomu krcálek.

        Přežral jsem se tam těch nejlepších krabů – chatky a uzeného lososa, bylo mi pár dní strašně, tak si to pamatuji velmi dobře. Taky za to mohla finská vodka, švédský likér akvavit, …🙂

        Oni totiž jako boční kšeftík jeli ve velkém pašování z Finska, Norska, Švédska. Měli tam věci u nás tenkrát nevídané.

  7. Strejda Olin napsal:

    Téma svobody je tématem pro jinačí hlavy než jsem já. „Svoboda člověka“ je takovým mnohoznačným výkřikem, pod kterým si můžeme představit ledacos a také si pod tím pojmem asi každý představuje něco jiného. Téma svobody člověka najdeme v Deklaraci nezávislosti USA 1776, francouzské Deklaraci práv člověka a občana 1789, Všeobecné deklaraci lidských práv VS OSN 1945, helsinském Závěrečném aktu KBSE 1975 i v LZPS, která je součástí naší ústavy.

    Mě se líbí vysvětlení, že „svoboda je možnost volby a rozhodnutí podle vlastní vůle s vědomím a přijetím odpovědnosti“, současně však s vědomím, že svoboda je vždy nějak omezena, tedy jsem-li svobodný, neznamená to, že si můžu dělat co chci.

    Svoboda je rovněž těsně spojena s právy. Obojí pak není-li založeno na rovnosti, pozbývá smyslu. Tedy jen jsou-li si všechny lidské bytosti rovny v právech a povinnostech, můžou být také svobodné.
    Než se začneme bavit o svobodách, začněme rovností v právech. Jedním ze základních a velmi podstatným právem člověka je spravedlivá odměna za vykonanou práci podle množství, kvality a společenské hodnoty. Od něj se pak odvíjí vše ostatní. Vykořisťování nebylo od dob Marxových odstraněno. S tím souvisí i tolik diskutované odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků (SVVP). Jsem toho názoru, že není nutné SVVP odstranit, je však nutné zamezit tomu, aby SVVP sloužilo k obohacování se jednoho na úkor druhého. Teprve potom budou vytvořeny podmínky k tomu, aby práva a svobody člověka nebyly jen formální a deklarované, ale reálné.

    • Asfalt napsal:

      Strejdo Oline, původně jsem chtěl článek věnovat, a to Vám a strejdovi, protože je tím slíbeným z naší poslední diskuze (doufám, že jste to poznal🙂 ). Nakonec jsem věnování nepřipojil, ale jen proto, abych se nedotkl někoho, kdo by také věnování chtěl, nikomu to ale, z pochopitelných důvodů, neříkejte🙂

      • Strejda Olin napsal:

        Kdo si počká, ten se dočká. Dík🙂

        • Asfalt napsal:

          Za to čekání vynadejte Bavorovi, a to pořádně a bez slitování🙂 Každý den, sedm dní a sedm nocí, jak v tom erotickém filmu, jsem mu musel posílat bábovku a na kolenou ho přemlouvat, aby článek již konečně uveřejnil. Vůbec se mu nechtělo a vymlouval se na všelijaké strategické plánování či bombardování nebo tak nějak (to už si přesně nepamatuji). To on je nedochvilník!🙂

      • strejda napsal:

        Dík. Nemám co dojetím dodat.

  8. moskyt napsal:

    Nejprve to co jsem měl udělat a neudělal ve svém prvním komentu. Asfalte, díky za článek.
    Od otrokářského výrobního způsobu až po dnešek vězí lidstvo v ekonomické nutnosti. Setrvává v ní jak přímým tak i nepřímým přinucením. Takže až lidstvo překoná toto ukotvení dostane se z „říše nutnosti do říše svobody“ (M-E). Ani tehdy však nic nekončí, lidé se budou muset se svobodou a v „říši svobody“ naučit žít. Vždyť nadále budou stále ukotveni v biosu, ze kterého se mohou uvolnit jen svou humanizací. Svobodu k tomu mít budou.
    A k současnosti. Svobodu v poslední době vnímám především jako prostředek ideologického boje. V reálném životě pak její zaměňování s anarchií a svévolnou bezohledností k druhým.

    • Asfalt napsal:

      Díky moc, moskyte.
      Přiznávám, že s Vaším názorem souzním nejvíce. Zvláště zdůrazním: „Svobodu v poslední době vnímám především jako prostředek ideologického boje. V reálném životě pak její zaměňování s anarchií a svévolnou bezohledností k druhým.“ Lépe bych to nenapsal.

      • Strejda Olin napsal:

        Též mě to „cvrnklo“🙂

      • moskyt napsal:

        Asfalte díky a na odlehčení jedno vyprávění.

        „Ruský gambit“
        Monja volá z Izraele příteli do Oděsy: „Senjo, co se tam u vás děje?“
        „Ale, Ukrajina trošku bojuje s Ruskem…“
        „No a co? Jsou ztráty?“
        „Ano, jsou. Ukrajina ztratila Krym, pár obastí na východě, několik letadel a vrtulníků, tanků a BVP, nějaké zbraně, spoustu lidí a …“
        A co ztratili Rusové?“ skočí mu do řeči Monja.
        „Monjo, tomu neuvěříš. Rusové do války ještě nevstoupili.“

        A ještě písničku se dvěma veterány -krasavci. https://www.youtube.com/watch?v=tqL8lx1IEOo

  9. Petrpavel napsal:

    Myslím, že bysme si měli všichni uvědomit reálnou skutečnost na rozdíl od té nereálné. Nikdy nebylo a nebude v uspořádání světa nebude místo pro Mesiáše. Přestalo mě těšit spřádání školních kompozic, resp. plánů jak by měla ideální společnost vypadat, nechci v tom ale nikomu bránit. Srovnávám, co je v současnosti a v našem středoevropském prostředí „na stole“ a co je teoreticky a prakticky realizovatelné (nemyslím tím reálné – když už teoretizujeme).

    Reálný kapitalismus tak jak jej známe, reálný socialismus jak jej většina z nás zná. Nic jiného.

    Rozhodnout se podle svých zkušeností a názorů pro jedno nebo druhé. Srovnávat. Co má lepší základy, co lze a jak reálně, tak aby to nešlo proti principům systému, vylepšit. Podle toho se rozhodovat. Žádné kdyby neexistuje. Spřádání vzdušných zámků. Nejsme a nebudeme ve Švýcarsku, ani ve Švédsku, ani v Číně, ani Kajmanských ostrovech.

    • Strejda Olin napsal:

      S tím se nedá než souhlasit. Asi se tím začnu řídit.

  10. Cech napsal:

    Nevím ale uplatňovat svobodu, tak jak ji napsal asfalt tak k tomu je opravdu nutné dlouhé a dlouhé povídání.
    Proto se pokusím pouze o něco malinkatého a to jaký je rozdíl mezi :
    a) Kapitalizmem vybudovaným na postfeudálním rozložení vlastnictví.
    b) Státním kapitalizmem.
    Proto tam kde kapitalizmus musí tvrdě bojovat s feudálním vlastnictvím, tam jak se ukazuje v současné době krutě prohrává.
    Protože ve státním kapitalizmu nemusí vlastník ekonomicky zahynout aby změnil výrobu, tak jako v kapitalizmu s feudálním vlastnictvím.
    Proto také všude tam, kde se feudálové zabezpečili naprosto neměnnou dědičnosti mat. statků, tak všude tam tento postfeudální kapitalizmus silně drhne.
    Východisko pro postfeudální kapitalizmus je totální oligarchizace, kde vlastně oligarcha je na roveň postaven státu.
    No a při tomto úhlu pohledu lze vyslovit myšlenku :

    Pokud bude moc (zde prosím ne politická ale skutečná) dědičná, po tu dobu nebude svoboda většiny.

    Jako příklad dědičnosti na nepravém místě nechť nám poslouží :
    a) Marek Benda
    b) Jiří Dienstbier
    Stejně tak budou naše děti mluvit o dědicích Bakaly,Babiše,Kellnera,Křetinského a dalšich našich oligarchů.Stejně tak budou děti těchto oligarchů tou zásadní brzdou ve vývoji a pro svobodu většiny.
    Tož snad asi tak.

    • Bavor V. napsal:

      Vzácných předků potomek bývá často holomek.

    • Strejda Olin napsal:

      Víme, že po převratu za těch 25 let ne málo lidí přišlo k velkému majetku, mírně řečeno, nezaslouženě. Za 50 a více let budou možná z potomků a dědiců těchto zbohatlíků ctihodní občané, kteří by po znárodnění vykřikovali něco o tom, že lůza jim ukradla majetek, „tvrdou prací“ nabytý jejich předky. „Co bylo ukradeno musí být vráceno!“ je falešné demagogické heslo, na který národ skočil jak rozumu zbavený.

    • Asfalt napsal:

      „Pokud bude moc (zde prosím ne politická ale skutečná) dědičná, po tu dobu nebude svoboda většiny.“
      Nemyslím, Váš názor by směřoval k anarchii a člověk člověku vlkem (Hobbes). Moc je pak tou, která brání věčné válce všech proti všem (teorie společenské smlouvy). Lidé se musí vzdát části svých práv (absolutní svobody) ve prospěch suveréna, aby ten pak mohl plnit svou povinnost a zajistit ochranu života, zdraví a majetku všech na jeho území. Jde pak o to, kdo je suverén, zda suverenitu zneužívá či využívá. Dál pak jen zopakuji, že pokud budeme mluvit o lidu a jeho svobodě, lid bude tím svobodnější, čím více se bude podílet na suverenitě, a tím méně bude proto suverenitě podřazen.

      • strejda napsal:

        Ano, to je shrnutí zdejšího psaní. Thomas Hobbes, to je 17. století. 350 let. A stále je dost lidských bytostí, kteří to ještě nepochopily. Možná za dalších (?) 350 let to bude lepší.

  11. Slim napsal:

    OT.

    Václav Bělohradský se dnes, pod titulem „Můj život byl tragický“ ((citát z Peroutky) vmísil v Salonu Práva do „peroutkovské“ diskuse. Poté, co se tu minule dělo nemá asi smysl posílat celý článek, tak jenom 2 úryvky.

    “ Debata o tom, zda byl Peroutka fascinován Hitlerem, je chybně pojata, spíše je třeba se ptát, co znamenalo být realistou v československých podmínkách, v nichž chtěl být Peroutka vlivným veřejným intelektuálem. Bylo nehistorické Československo udržitelným státem, nebo jen přechodným poblouzněním, které musela realita vyvrátit? A bylo realistické Peroutkovo ke komunistům velmi smířlivé psaní po roce 1945?
    . . .
    Vidím v Peroutkovi, v tomto statečném muži, který se ale pojetím svého povolání odsoudil k trvalému vnitřnímu neštěstí, příklad tragédie československého veřejného intelektuála. Po první světové válce vznikl stát, který Rakušané nazvali pohrdavě Missbildung, protože byl nadnárodní jako Rakousko-Uhersko, ale byl pojat jako stát (neexistujícího) „československého národa“.
    Odpor, který Masarykovo Československo kladlo nacismu, byl jedinečnou historickou šancí, jak získat rozhodnou obranou demokracie v Evropě pro náš stát univerzalistickou nadnárodní legitimitu, ale naši spojenci (a vlastně ani Československo samo, jak ukázal Jan Tesař v knize Mnichovský komplex) nebyli připraveni. Nadnárodní demokratický stát se vybudovat nepodařilo, v důsledku toho byli pak Němci odsunuti, komunisté se vyhlásili za završitele národního obrození a vnitřně zraněné Československo se rozpadlo hned na začátku naší obnovené demokracie. A politickou – ne etnickou – definici národa se nám nepodařilo nalézt dodnes. „

    • hans napsal:

      k poslední větě: typický blábol. Na světě žije spousta lidí, ti se sdružují do skupin, skupinám definovaným kulturně (v širším smyslu slova – zvyky, způsob života, víra a zejména jazyk) říkáme národy. Paralelně se lidé sdružují v politických útvarech, dnes státech. Máme tedy lidi seskupené do „národů“ a do „svazků občanů státu“. Jen blázen a Bělohradský si může myslet, že přesun významu pojmu „národ“ na „občany státu“ (= nalezení politické definice národa) a současné vymyšlení nového slova pro starý význam slova „národ“ (např. „etnikum“) by bylo k něčemu užitečné. (Akorát by to ulehčilo život překladatelům z angličtiny)

      • Slim napsal:

        Nebuďte nesmělý. Rozcupujte i ty ostatní věty.🙂

        • hans napsal:

          Dobře, tak třeba ..“Po první světové válce vznikl stát, který Rakušané nazvali pohrdavě Missbildung, protože byl nadnárodní jako Rakousko-Uhersko, ale byl pojat jako stát (neexistujícího) „československého národa“.“

          Rakušané byli šašci, pokud pohrdali Československem kvůli tomu, že bylo stejně mnohonárodní jako jejich předválečné Rakousko. Autor se dopouští hrubé chyby, když označuje Československo za „nadnárodní“, nažež své tvrzení o nadnárodním charakteru státu vyvrátí dalším tvrzením, o jeho národním charakteru. Fakticky bylo Československo z hlediska složení svého obyvatelstva státem mnohonárodním (stejně jako R-U) a z hlediska státní ideologie státem národním (Čechoslováků, resp. Čechů a Slováků). Za nadnárodní by se dalo označit řekněme habsburské soustátí v 16.-17. století, a některá další impéria, ruské, v některých fázích Byzanc, do určité míry mongolské nebo SSSR, ale rozhodně ne Československo.

  12. strejda napsal:

    Moc hezky napsáno a další diskuse stejně zajímavá a tak trošičku otočím list.

    MFdnes nekupuji, ale ta má, ta ze všech nejlepší, vždy ve čtvrtek ten plátek koupí kvůli TV programu, ještě na TV kouká. Ale o tom to není. Dnes se objevil článek Luďka Navary o nové knize Jiřího Padevěta: Krvavé finále – Jaro 1945 v českých zemích. Článek má příznačný název „Jatka na konci války. Horší než jsme tušili“. K tomu jen lehce dodám, jak kdo.

    Je to o děsivých zvěrstvech, které páchali němečtí nacisté (nevím jak to korektněji napsat) při pochodech a transportech smrti. Ale nejen při nich. Vraždilo se masově, víc než za heydrichiády. Padevět se, dle článku, zaměřil jen na západní Čechy a Šumavu. A napočítal 318 vražedných lokalit. Někde se stovkami mrtvých, třeba ve vlaku s vězni v Bohosudově. Tam jich pomřelo bez pomoci 313.

    Vraždění byli nejen Češi, ale i Židé, Poláci, sovětští váleční zajatci, Řekové. A dozorci nebyli jen Němci, ale i Maďaři a Lotyši. Ti jsou dnes již slaveni.

    Postarší muž z Volksturmu umlátil pažbou pušky 40 kg těžkou židovskou dívku, která v těžkých podmínkách ušla stovky kilometrů. Proč! Mohl to udělat beztrestně.

    I po válce se děla velká zvěrstva, o to se postarali Češi. Jenže v současném trendu morálního ničení českého národa se zcela účelově zapomíná na to, co bezprostředně předcházelo a co celou sérii násilností a vražd odstartovalo. NEBYLA to porážka Německa a jeho tak zvaného pořádku, jak se nám snaží namluvit, ale jatka, která Německo v posledním tažení zcela zbytečně zahájilo.

    NIKDY NEZAPOMENEME! A naše poznání předáme potomkům!

  13. ji5 napsal:

    K demonstraci síly se uchyluje ten, kdo nedokáže demonstrovat rozum. Lenka Procházková

    Tohle je jedna z nejrozumnějších myšlenek, kterou jsem dnes nalezl na internetu. Tím se nechci dotknout právě probíhající diskuse.

    Bohužel, svoboda a demokracie jsou naprosto vyprázdněné kategorie. Jsou zneužívány mocnými, tedy mocí. Existuje snad někde vláda lidu? Lid nemůže nikde nic skutečně ovlivnit. Jeho role končí poznáním, že tomu tak je a že je škoda marnit čas například chozením k volbám.

    Způsob, jakým je demokracie provozována v Česku je natolik debilní, že znemožňuje, aby se ke slovu dostal kdokoli s jasnou vizí pro budoucnost. Vezměte si zrůdnost zvanou koaliční smlouva. Je velmi pravděpodobné, že se do ní vloudila řada nesmyslů, ale po trvání koalice s nimi nikdo nehne. Můžete přijít s jakkoli geniální myšlenkou a Bohuš vám ji obratem zabije argumentem, že se smlouvou nebudou hýbat. To samé platí pro obsazování ministerských postů. Opravdu nejsou ve společnosti lepší lidé k dispozici?

    Svoboda musí být vztačena k něčemu. Svoboda slova je k ničemu, pokud ji nemohu použít k ovlivnění určitého jevu. V této souvislosti lze upozornit na výstrahu uveřejněnou v plátku zvaném Armádní noviny. http://www.armadninoviny.cz/ceskem-projede-konvoj-obrnenych-vozidel-strkyer.html

    Lex aby se v tom vyznal. Nicméně sloova o sabotáži a rozvracení republiky jsme slyšeli již dávno a konec konců na obvinění z takových trestných činů dojela třeba Horáková. Zde je jeho část :

    Sabotáže a útoky na ústavnost republiky, včetně pokusů narušit její obranyschopnost, jsou dle § 310 odst. 1 trestního zákoníku sankcionovány v rozsahu 8 -12 let nebo propadnutí majetku. Totéž se týká i pokusu o zničení samostatnosti země. Znění prvního odstavce tohoto zákona bývá mylně vztahováno pouze k době válečného stavu: Citovaný odstavec se ale týká i doby míru.
    Trestného činu sabotáže dle § 314 odst. 1 trestního zákoníku se může dopustit ten, kdo by „v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby:
    a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu mezinárodní organizace, orgánu veřejné moci, ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo
    b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu“
    Těm, kteří dostatečně neuvážili svoje aktivity nelze přičíst k dobru to, že si mylně interpretovali svobodu vyjádření názoru: i ten je třeba vyjádřit v souladu se zákonem. V právním státě je jakékoli jednání posuzováno dle zásady „Neznalost zákona neomlouvá“.
    Občané ale mají možnost vyjádřit svoji svoji vůli: Prostřednictvím poslanců či senátorů, jejichž nadpoloviční většina všech členů alespoň jedné z komor může zvrátit rozhodnutí vlády. Místo pořádání petic a protestů by bylo účelnější zpravit o své vůli svého zastupitele či příště vybrat jiného.

    Aktivistům, kteří se o to pokoušejí například formou internetových výzev, je vhodné připomenout, že naplnění skutkové podstaty trestného činu rozvracení republiky i sabotáže stačí už stádium přípravy.

    Elektronicky šířené výzvy k „občanské neposlušnosti“ a případné útoky na vojenské cíle by mohl být hodnoceny jako snaha narušit obranu země. Nárok na svobodu slova je i v tomto případě limitován zákonem nejvyšší právní síly Ústavou, čl. 9, odst. 3, na jehož základě „Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.“
    Konec citátu.

    Jde o vážné varování všem, kteří by kdy chtěli proti čemukoli protestovat. Termíny jako „rozvracení republiky“ a „narušení obranyschopnosti“ lze použít prakticky kdykoli a proti komukoli.

    Jde o vážné varování, že již příprava akcí proti budoucím radarům a nebo vojenským základnám bude posuzována jako snaha narušit obranu naší země.

    Jde o upozornění, že disciplina, pro naše pitomé obyvatelstvo musí bejt, jinak by lezlo jako opice po stromech. Vrchnost teď děsí, že bez vynucování její vůle by byl za každou klávesnicí jeden občan bez discipliny (parafrázován Švejk).

    • Bavor V. napsal:

      Děkuji, předešel jste mne, ale napsal jste to lépe. A onen odkaz na Horákovou je ve vztahu k tomu pisálkovi nejpodstatnější. Rozvracet republiku si nedáme.

Komentáře nejsou povoleny.