BUCHENWALD – Jiří Knopp


Někdy koncem září roku 1989 jsme odjeli na návštěvu do Lipska na návštěvu redakce podobného měsíčníku, jaký jsme vydávali my. Brzy jsme se spřátelili, měli jsme podobné problémy jako oni a také politické anekdoty se podobaly těm naším.

Druhý den jsme jeli do Výmaru, kde jsme si prohlédli vše, co zde bylo vystavováno ze života geniálního básníka Goethe. Jeden z nás začal v němčině recitovat úryvek z jeho básně. Němečtí novináři byli příjemně překvapeni.

Bylo to začátkem října roku 1989 a my jsme se bavili tak, jako bychom takhle měli žít věčně. Věřte tomu nebo ne, ale nikoho z nás nenapadlo, že za pár měsíců bude všechno jinak.

Bylo nám všem tak dobře, že jsme docela neradi odjížděli  na prohlídku koncentračního tábora Buchenwald.

Viděl jsem betonové základy dřevěných baráků, ve kterých přespávali vězňové z celé řady evropských zemí, které Němci okupovali. Viděl jsem ten rozlehlý apelplatz a najednou jsem ho viděl plný vězňů s těmi hnusnými čísly na pruhovaných „oblecích“, které deklasovaly lidi na čekatele na smrt.

Zahlédl jsem tam svého strýce Frantu s jeho věčným úsměvem na rtech a jeho věčným optimismem v srdci. Komunista, dělník ze Škodových závodů v Plzni. Šikovné ruce našich dělníků se jim hodily pro montáž zbraní, které tak nutně potřebovali v Rusku. Tihle vězňové neumírali v plynu, jako ve vyhlazovacích táborech, ale mnohdy bombami spojenců, které tyto továrny na zbraně bombardovali.

-Dostal jsem z domova balík a v něm zůstal nedotčen kousek margarínu. Nedočkavě jsem si ho mazal na kus chleba, když se ozvala siréna – nálet. Všichni spěchali do krytu, ale já měl takovou živočišnou chuť na ten namazaný krajíc a hledal jsem ještě pár zrnek soli…Běžel jsem ke krytu, cestou jsem si kousl a najednou se mnou praštila tlaková vlna o zem. Když jsem se vzpamatoval, snažil jsem se najít ten kousek chleba, který mi zachránil život.. V tom krytu nezůstal ani živáček. Nikdo, moji kamarádi, bezejmenní koncentráčníci z Francie, Polska, Čech a Ruska…

Stál jsem tam v tom roce 1989, doléhal ke mně hlas průvodce, ale neposlouchal jsem ho. Slyšel jsem hlas svého strýce, když nám po válce vypravoval, jak šli na pochod smrti. Kdo upadl, byl zastřelen ranou do týlu. Ráno si ukousl kousek preclíku a žmoulal ho několik hodin v ústech. Šli pět dní a z pěti tisíc jich došla polovina.

Stál jsem tam na tom apelplatzu a po tvářích mi kanuly slzy. Bylo mi téměř padesát let, měl jsem děti a vnoučata, od svých deseti let jsem nepoznal válku. Celých těch čtyřicet let jsem žil tak,aby už nikdy nebyla válka,nikdy nebyl Buchenwald, Mauthausen, Osvětim …To jsem netušil, co se stane, když se spojí všichni bohatí světa, aby zachránili svůj majetek, své kšefty a podvody.. Strejdo Franto, promiň, můžeš-li…

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na BUCHENWALD – Jiří Knopp

  1. K-k. napsal:

    pane Knoppe, kdybych k tomuhle cokoliv dodávala, připadalo by mi to jako svatokrádež. Takže jen plný počet hvězdiček a veliký dík za tenhle článek…

  2. tata napsal:

    TO SAMÉ

  3. cobolik pacholik napsal:

    strejda franta,ked to vidi nic neodpusti bo,sa musi preliat zase krv a to pre jedinu vec,tota radova holota rychle zabuda,vlastne nezabuda,proste vymrie,bo zivot ide dalej,zapadnu utrapy prachom,mame sa jak prasata v zite,ked vidime,ze sa lakuje serieme na to, nestaviame sa proti svojim,nie toboz niekomu a preto dostaneme,co zasluzimebo len naa vina,nasa prevelka vina…

  4. Slim napsal:

    Technická, spíše pro mladší kolegy.
    Hodně se tu mluví o fašismu, takže se může hodit jedna stará klasika.
    ZÍTRA JE NA ČT2 Szabóův MEFISTO.

    FILM, KTERÝ KDYSI „UDĚLAL“ K. M. BRANDAUERA. V JEDNÉ Z VEDLEJŠÍCH
    ROLÍ JE G. CSERHÁLMY, KTERÝ O 30 LET POZDĚJI HRÁL V ŽELARECH.
    Hlavní postava je napsána podle skutečné osoby, herce G. Gründgense

    (A KDYŽ UŽ JSEM U TOHO. NA ARTE JE DNES VE 20.20. Jindřich IV.
    MÁ TO na čsfd VYSOKÝ HODNOCENÍ 88%. )

  5. blbíš napsal:

    Koncentrační tábor Sachsenhausen byl nacistický koncentrační tábor, který se nacházel v severním Německu přibližně 25 kilometrů od centra Berlína…
    Toť vše co vím o lágru, kam odvezli tátu po razii v kolejích po 17. Listopadu. Nikdy nevyprávěl, nikdy nás tam nevzal, nikdy se slůvkem nezmínil, až mnohem později jsem se od maminky dozvěděl, jak ji smutně a tiše, večer, když jsme my děti spaly, řekl:
    „ kamaráda z baráku zatkli “
    . . . už ho nikdy neviděl, i kdyby chtěl … bylo už dávno po válce…

    Sedím doma, v tichu večera v tom roce 2015, doléhá samota ztichlého domu, ale nevnímám ji. Vedle sedí můj dávno mrtvý táta a spolu se mnou civí na ten neskutečný text z Bavorova hodovního stolu. Nemám odvahu ani pohnout hlavou, natož se zeptat. Táto, co by asi řekl na toto:

    „Jsem přesvědčením a dlouhodobým uvážením komunista a unavilo mě vysvětlovat a omlouvat se!“
    a
    https://www.kscm.cz/nase-strana/dulezite-dokumenty-k-minulosti/40623/prohlaseni-k-obcanum-cssr

    vím, co by táta řekl: …“ nevím synu, ale vím, že se mu strašně chtělo žít

    Tak aby bylo, vy zde všichni ruděvidící jasno, jak se vypořádali přeživší a jejich blízcí s koncentráky, bolševismem je jenom a jenom jejich věc, ale dokud ještě starý kmet udrží moč a dokud mu síly budou stačit, tak proti takové sprostotě se vždy ozvu, protože MŮŽU a MUSÍM!

    Strejdo Franto, strejdo kamaráde i ty táto promiň, můžete-li…

    • Zdeněk napsal:

      Zobrazené prohlášení k občanům cssr šlo načíst až poté, co jsem se proklikal mnoha upozorněními, že server není důvěryhodný, jsem si vědom bezpečnostních rizik apod. I takto se dá provozovat cenzura. Prohlížeč Mozilla Fireflox.

      • blbíš napsal:

        …omlouvám se, ale to jsem přetáhl od strejdy Olina z té unavené Rusky (mně to šlo otevřít bez problémů)!
        P,S.
        nemám zapotřebí podobné archiválie vyhledávat, ale chápu rizika s tím související. Mně stoupl třeba tlak.

      • oh napsal:

        To bude tím, že nemáte certifikát stránky (nebo kořenový certifikát autority, co certifikát pro KSČM vydala, v systému uložený jako důvěryhodný. Stačí ho tam přidat a bude klid.

  6. rybářka napsal:

    Nedělní večer a jedna z nejpěknějších chvil celého dne. Vaše vyprávění o svém vlastním dětství, autentické příběhy, které umožňují nahlédnout do historie prostřednictvím Vaší rodiny na události důležité části dějin, neprožité, proto nesmírně cenné.
    Pravdivé, poutavé a jedinečné vyprávění. Díky.

    • strejda napsal:

      Lidské příběhy jsou jako pestrobarevné a rozmanité korálky na šňůrce. Každý je jiný, každý je jinak poznamenaný životem a vzpomínkami. Dramatické doby přinášejí dramatické příběhy ve kterých více vynikne vztah k lidem a k životu. Ale i jemné a drobné příběhy klidnějších dob přinášejí poznání a poučení. Poptejme se po nich u rodičů, příbuzných i známých. Zalovme i ve své paměti a nechme něco o sobě a svém vnímání světa pro ty, kteří přijdou po nás.
      Ti, co prožili dramatické události by jistě rádi své těžké a složité příběhy vyměnili za poklidnější naše.

  7. Jiří Knopp napsal:

    Děkuji Vám všem za názory na můj článek a jen připomínám, jak hluboce a na celý život mně poznamenaly události, které mně potkaly v mém dětství.Nemohu pochopit, že i nyní jde o život lidem, kteří za nic nemohou, jen se prostě narodili…

  8. brtnikvbrlohu napsal:

    Nejhorším rádcem je nenávist, nenávist lze pochopit ale nejde s ní souhlasit, k pochopení vede dlouhá cesta hledáním a jak jsem to tu četl někteří jí neprošli, ba ani se na ní nevydali.

  9. blbíš napsal:

    . . . i když ti s máslem na hlavě, promeškali a neustále promeškávají, vzácnou příležitost mlčet a stále a stále nasírají? Pane Knoppe, tu níže uvedenou brtníkovu sakra dlouhou cestu máme se svými blízkými za sebou, né že né, ale nestojíme o to, aby nám ji někdo sprostým způsobem připomínal. Brtníku, tušil-li byste, věděl byste, že nenávist s tím už dávno nemá co dělat, kdyby ano, nebyli bychom dneska tam, kde jsme! Některým tady může prdnout cévka, jen když slyší o pravdě a lásce, ale nasranému starci by je nejraději nacpali do huby a na cestu smíření dali navrch korálky od strejdy spolu s hafem jejich pravd a omluvou delegátů mimořádného sjezdu KSČ. A že nejde o život, pane Knoppe? Tak hergot proč ten Bavor drží ten svůj blog, když by se také raději věnoval kačerům? Pokud zdejší prostor má sloužit k zabití času a mlácení prázdné slámy, tak ať ho raději zavře, protože sem mohou náhodou zabloudit nepoznamenaní náctiletí, kteří na rozdíl od nás, hledají!
    P.S.
    strejdo, to není osobní, ale Vaše poetika mi prostě nesedla

    • Bavor V. napsal:

      Zapšklost nebývá dobrým rádcem. A pokud se vám v mé hodovní síti nelíbí, nemohu vás nutit k ničemu. Je to vaše svobodná volba. Jako všech ostatních. Zatím sem mají zakázaný vstup jen dva. Shodou okolností jsou oba z říše zvířat.

  10. brtnikvbrlohu napsal:

    Jaký je vlastně rozdíl mezi zapšklostí a nenávistí?

    • Petrpavel napsal:

      Myslím takový jako mezi připojením a anexí Krymu. Zapšklí hovoří o tom prvním, nepřátelští o anexi. Přátelští a svobodomyslní o dobrovolném rozhodnutí jeho občanů.

      Zajímavé by bylo pokusit se tuto šablonu použít pro rozdělení Československa – vynikl by rozdíl mezi tehdy u nás silnou, i mým hlasem bohužel podpořenou ( a přiznejte si – kdo tehdy volil KSČ? : minimum), nastupující buržoasní demokracií a demokracií v Rusku. Občan? U nás nula!

    • Bavor V. napsal:

      Psycholog by to věděl, v běžném životě dost nerozeznatelné. Já vidím rozdíl v tom, že zapšklý člověk hůře snáší humor a upozornění.

  11. Jiří Knopp napsal:

    Život je zázrak a jak to tak vypadá,bude nový život stále větší zázrak.A někdo odbouchna minu,někdo vezme nmůž a odřízne hlavu, to je přece hrozné a nelze si na to zvyknout.

Komentáře nejsou povoleny.