Zabezpečení života ve stáří – kanadská perspektiva


Zabezpečení života ve stáří lze chápat jako soubor opatření, jimiž společnost ovlivňuje zhruba čtvrtinu života každého občana. Podíváme-li se na české poměry z tohoto širšího zorného úhlu, nemůžeme dojít k jinému závěru, než že jsou naprosto ostudné.

 

Způsob, jakým společnost zabezpečuje občana ve stáří, je její vizitkou před světem. Chamtivost po moci a majetku vždy potlačuje lidskost. Právo na (velký) majetek bylo povýšeno na zlaté tele, ale málokdo si troufne říct, že ždímání miliard z kapes starších občanů je vlastně útokem na jejich, jakkoli malý a mizející majetek.  Přerozdělování bohatství považují čeští politici za něco, „přes co vlak nejede“.

 

Klíčovou úlohu musí v této oblasti hrát stát. Návrat do minulosti, tedy do stavu, kdy neexistovalo důchodové zabezpečení, není možný už jen z toho důvodu, že „moderní“ společnost do značné míry závisí na spotřebě té části populace, která dosáhla určitou hranici věku.

 

Zabezpečení ve stáří, přesněji řečeno množství peněz, které má občan v tomto věku k dispozici, je dáno součtem dvou složek. První představuje individuální úspory, druhá prostředky zajištěné prostřednictvím státu. Následující text se zabývá pouze posledně jmenovanou složkou.

 

Problém zajištění prostředků pro stáří spočívá v tom, že vyžaduje určitou míru přerozdělování bohatství ve společnosti. Za účelem politické správnosti se většinou mluví o solidárnosti.

 

V bývalém Československu existoval vysoce solidární systém, který byl v souladu s tehdejší cenovou hladinou, zejména v oblasti nájmů. Pomyslná obálka, z níž se peníze vyplácely, byla naplňována z daní. Stejné platilo i o zdravotnictví.

 

Po roce 1989 došlo k výrazné změně ekonomických poměrů a s nimi i k uvolnění cenové politiky. Citelný byl nárůst nákladů na bydlení, protože nájmy vzrostly 20-30x  a výrazně s nimi i cena energie a vody. Se změnami v  bankovnictví se objevily snahy získat přístup k hospodaření s pensijními fondy.

 

Původní „komunistický“ solidární systém bylo z ideologických důvodů nutné změnit. Práce různých skupin ale skončily nezdarem. Většinou došly k závěru potvrzujícím jim neznámý Parkinsonův zákon: „Každá veká myšlenka přináší nevýhody, rovné a nebo převyšující výhody myšlenky samé.“

 

S nepříliš velkou mírou ironie lze říct, že ekonomové, kteří se na překopávání českého pensijního systému podíleli měli mozky zasažené ideologií do té míry, že nebyli schopni udělat tu nejzákladnější věc, totiž vyjít z určitého standardu životní úrovně pro důchodce a teprve na jeho základě definovat systém, který by tento základní požadavek s uspokojivou pravděpodobností zajistil.  Protože to nedovedli, jejich práce se stala zcela marnou.

 

Definice standardu je záležitost politická. Ekonomové ji nemohli vytvořit sami, ale měli na jejím zadání u politiků trvat. To se nestalo, což je zjevný důkaz toho, že česká politika nemá dostatek intelektuální kapacity ani na ty nejzákladnější věci.

 

Není samozřejmě nutné vynálézat již vynalezené. Stačilo podívat se, jak jsou určité věci řešeny jinde. Například v Kanadě, tedy zemi, která nebyla postižena komunistickým marasmem.

 

Na tomto místě je nutné zdůraznit, že kanadský model zabezpečení ve stáří je do značné míry navázaný na progresivní daňový systém. Není tedy zcela přenosný do českých podmínek.

 

Základní rozdíl mezi českým a kanadským systémem

 

Český stát se snaží svoji odpovědnost převést na občana. Ten si má na stáří ušetřit. Čeští politici a reformátoři důchodového systému se ale jako čert kříži se vyhýbají otázkám, z čeho mají šetřit nezaměstnaní nebo lidé jejichž příjem je hluboko pod průměrnou mzdou.

 

Kanadská vláda si je přece jenom vědoma toho, že podstatná část kanadské populace není schopna peníze ušetřit a tak vytvořila mechanismy, které zajišťují, že občan v důchodovém věku má příjem, který, když nic jiného zaručuje, že neskončí na ulici. Byl tedy vytvořen určitý příjmový standard.

 

Několik čísel

 

Ke každým údajům o příjmech je tředa přidat varování, že je nelze mechanicky přepočítávat na koruny. Této chyby se nedávno dopustil i president Zeman, když kritizoval Řecko, že tam mají důchody 50000 korun měsíčně. Taková informace je bezcenná, protože takový příjem nemá každý a navíc nevíme nic o řecké cenové hladině. Podle presidenta si Řekové žijí nad poměry.

 

Není-li uvedeno jinak, jsou dále uvedeny roční hrubé příjmy v kanadských dolarech všechny další údaje o příjmech vyjádřeny v kanadských dolarech.

 

Oficiální kanadská statistika udává 31 300 jako median hrubého příjmu jednotlivce v roce 2012.  Pod touto hranicí leží příjem zhruba 11 000 000 Kanaďanů (viz: http://www.statcan.gc.ca/tables-tableaux/sum-som/l01/cst01/famil105a-eng.htm).

 

Významnou část kanadské populace tvoří lidé, kteří, slovy Jiřího Dědečka, dřou, jako volové a jejich životní úroveň tomu odpovídá. Životní úroveň střední vrstvy stagnuje.

 

Hranice chudoby je kolem 20 000. Kanadský občan má od dosažení 65 let zaručený příjem 16 000.

 

Kanadský systém zabezpečení ve stáří

 

Kanadský systém zabezpečení ve stáří stojí na dvou pilířích. Vedle zásluhových, tedy těch do kterých občan přispívá během produktivního věku, existují dva pilíře nezásluhové.

 

Nezásluhové pilíře představují menchanismus, který umožňuje doplnit  nízké příjmy na zmíněných

16 000. Je na ně nárok při splnění určitých podmínek. Nemusí se o ně poníženě žádat.

 

Zásluhové pilíře jsou průběhové, příspěvky představují určité procento z platu a tedy drží krok s rostoucími platy a inflací.

 

Všechny pilíře jsou každoročně valorizovány podle inflace

 

Závěr

 

I jen letmý pohled na zabezpečení kanadských občanů ve stáří nutně vede k závěru, že počínání českých politiků a jejich odborných komisí leží kdesi mezi idiocií a gaunerstvím. Je zřejmé, že jim na současných ani budoucích důchodcích nezáleží. Proto se snažili demontovat první průběžný pilíř prostřednictvím druhého pilíře, který z principu žádné zabezpečení pro stáří nezaručuje.

 

Nějakých 25 let od výroku jistého, od života odtrženého hlupáka, že moderní byty postavené před rokem 1989 jsou králikárny, jsme postaveni před problém, jak zajistit cenově přijatelné bydlení pro lidi, kteří si současné ceny nájmů a nemovitostí nemohou dovolit. Dodejme, že ve Střešovicích není dostatek vil, aby si tam každý Pražák mohl opatřit důstojné bydlení, mít zahradníka a personál, aby se z kavárny vracel do uklizeného a upraveného.

 

Česká politika se štítí kapitalistické Kanady, protože její systém zabezpečení občanů ve stáří vyžaduje přerozdělování bohatství.

 

Před nekolika lety jsem četl dopis Anny Kozlové: „Až do svých 60 roků jsem pracovala ve válcovně trub, přímo na provozu, hrozné prostředí, těžká práce, ale byli jsme (před privatizací, poznámka JJ) respektovaní Lidé a nikdo si nedovolil s námi jednat jako s otroky nebo lůzou.“

 

Velké „L“ ve slově LIdé není gramatická chyba. Je to dokonalé vyjádření toho, jak se může cítit člověk před a po sametu.

 

 

 

Na tomto místě je třeba zdůraznit dvě věci. Zaprvé, Kanada nemá vyrovnaný rozpočet a dále popsané programy nejsou přerozdělením bohatství. Zadruhé, dále uvedené dolarové příjmy nelze přepočítávat na koruny.

 

 

 

 

Zásluhové pilíře

 

Canada Pension Plan (CPP)

 

CPP je universální program, do kterého přispívá zaměstnanec a zaměstnavatel.

 

Vklad zaměstnance: 5% z hrubého příjmu až do povoleného maxima, totéž zaměstnavatel.

Nárok na vyplácení: 60 let, při odkladu do 65 dochází ke zvýhodnění. Výše pense je odvozena od výše příspěvku.

Maximum: 12 780 pro rok 2015.

Průměr:       6 000

 

Registered Pension Plan (RPP)

 

Tento typ pense je dosažitelný jen pro 60%  Kanaďanů.  V principu má tři různé varianty.

 

Pensijní plán státních zaměstnanců, je financován ze státní pokladny.

 

Oborový pensijní plán – například pensijní plán (fond) ontarijských učitelů. Jde v podstatě o učiteli vlastněnou investiční společností, která pracuje jen pro ně a je vázána přísnými pravidly pokud jde o způsob investování.

 

Pensijní plány, které jsou součástí velkých podniků. Jejich nevýhodou je to, že pensisti zůstávají napojeni na podnik jako (druhořadí) věřitelé. Když podnik zbankrotuje mohou o celou pensi  přijít.

 

Zmíněné plány zaručují zhruba stejné benefity. Pense typicky představuje 2% z průměru nejlepších pěti let krát počet odpracovaných let.  Protože maximum započítatelných let je 35, nemůže být pense vyšší než 70% onoho  průměru.

 

Pensijní plán ontarijských učitelů

 

Vklad zaměstnance: 10-12% hrubého platu

Nárok na vyplácení: Plná pense v 65 letech nebo je-li součet věku a odpracovaných let roven 85. Od výsledné pense se odečítá hodnota CPP. Tím se státu vrací část daňového zvýhodnění.

Maximum: 70% průměru nejlepších pěti let je sníženo o částku rovnou pensi z Canada Pension Plan.

 

Pro srovnámí údaje o příjmech středoškolských učitelů pro rok 2012:

Nástupní platy učitelů: 45-55 000

s praxí 10 let praxe: 76-94 000

 

Median příjmu jednotlivce je v Ontariu 30 000  Je zřejmé, že kanadští učitelé jsou společností odměňováni podstatně lépe než jejich české protějšky.

 

Poznámka

 

Tři uvedené pilíře mají několik společných prvků. Všechny jsou průběžné a jsou udržitelné. Výjimku tvoří podnikové fondy, které mohou zkrachovat spolu s podnikovými financemi. To se občas stane díky mismanagementu postižených společností. Příkladem může být kanadská společnost Nortel.

 

Dalším společným prvkem je to, že příspěvky do plánů jsou odečitatelné z hrubé mzdy a nejsou tedy zdaňovány.

 

Registered Retirement Saving Plan (RRSP)

 

Pod tímto názvem se skrývá mechanismus, který spojuje individuální investici se státní podporou. Občan, který má dostatečný příjem, může každoročně investovat určitou částku do akcií a nebo různých finančních produktů.  Roční příspěvek je zastropován.

 

Pokud občan přispívá do RPP, může pro investování použít jen rozdíl mezi povolenou částkou a svým příspěvkem do RPP. 

 

Spojený roční příspěvek do RPP a RRSP je osvobozen od daně, odečítá se totiž od hrubého příjmu. Od daně je dočasně osvobozen i výnos investice.

 

Daň z příjmu se platí až v okamžiku, kdy se nahromaděné prostředky začnou vybírat.

 

Je nutné vysvětlit, že Kanada má progresivní daňový systém, takže odložení zdanění může být výhodné v situacích, kdy je příjem v důchodovém věku podstatně nižší než v době kdy byly příspěvky do RRSP vloženy.

 

Investice do RRSP může být ztrátová, pokud občan investuje příliš agresivně. V Kanadě existuje spousta daňových poradců, kteří ale nenesou za svoje rady žádnou zodpovědnost. Bývají spojeni s bankami a snaží se prodat jejich produkty. Malý, ale zaručený zisk představují vládní dluhopisy (Government Bonds) nebo bankou prodávané Guaranted Income Certificates.

 

Souhrn I

 

 

Je-li průměrná pense, vyplácená prostřednictvím CPP, 6 000 dolarů ročně, je zřejmé, že by se významná část populace dostala hluboko pod hranici chudoby, pokud by nedostal určitou finanční podporu.  Kanada tuto situaci řeší prostřednictvím dvou nezásluhových pilířů.

 

Nezásluhové pilíře

 

Tento termín je zřejmě v Česku tabu. Pokud se důchody nějak dorovnávají, jde o příspěvky, o které je nutné žádat. 

 

 

V Kanadě existují dva nezásluhové pilíře: Old Age Security (OAS) a Guaranteed Income Supplement (GIS).  Jsou nastaveny tak, aby občan, který nemá jiný příjem než OAS a GIS měl roční příjem 16 000 ročně.

 

Na OAS a GSI je při splnění určitých podmínek nárok. To je rozdíl proti různým příspěvkům, které známe z Česka, kde hraje roli individuální rozhodování úředníků a kde je příjemce příspěvků stigmatizován.

 

GIS je určen pro občany s velmi nízkým příjmem po dosažení věku 65 let.

 

Old Age Security (OAS)

 

Vklad občana: 0

Nárok na vyplácení:  věk 65 let, splnění podmínky odžitých let v Kanadě po 18 roku věku (maximum 40 let), roční příjem menší než 114 000

Výše příspěvku:  Základní částku, určená vládou je každoročně upravována podle inflace. V současné době je maximálně 6 700, propočítává se podle let skutečně odžitých v Kanadě.

 

Guaranteed Income Supplement (GIS)

 

Vklad občana: 0

Nárok na vyplácení: roční příjem menší než 17 100

Výše příspěvku: pro jednotlivce bez jiného příjmu se suma OAS+GIS = 16 000.  V ostatních případech závisí GIS na rodinném stavu. Detaily jsou ZDE: http://www.servicecanada.gc.ca/eng/services/pensions/oas/payments/index.shtml  a ZDE: http://www.servicecanada.gc.ca/eng/services/pensions/oas/payments/index.shtml

kanada

Příspěvek byl publikován v rubrice Pozdravy z Poottawí se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Zabezpečení života ve stáří – kanadská perspektiva

  1. cobolik pacholik napsal:

    ja tomu velmi nerozumiem,bo ani nechcem rozumiet,zhruba zhrniem buransky,ale napisem presne to,co pise jicko bez tych fondov a ostatnych nazvov,co na nich seriem,bo porozumie kazdy,aj ten z osobitnej, ze canadska vlada a jej parlament su gazdovia,co robia tak,aby holota bola spokojna a delia tak,bo su tam pre tu holotu,co im dala mandat a nie holota pre nich,co v pepikove a kdekolvek v byvalom ost block to spanielska vesnice,ja tak dumam,ako a co si mylia politici v tom ost block,ze su na urovni nejakych zakonodarcov v ontario,ci alberta?ze pracuju a cinia tak isto pod prisahou na vernost holote,jak ty za canada,ze nejaky cesky podnikatelia,maju uroven canadsekj firmy bombardier?ze sa v canada buduje tunel blanka,jak v cesku?ze tak roznorody a otvoreny kraj pre kazdu holotu jak canada,jemu sa chcu rovnat nejaky politici od nas?ze zdroje a praca canadskych obcanov,su delene tak,jak v pepikove,ci cobolove?akekolvek zdroje ma canada,ci cesko jedno jasne jak svina,jaky pan taky kram,plus holota,co sa da vodit za nos,ze dosledok komunizmu,to pinda na vahe o tom rade na banan,bo keby tych velavazenych clenov nasich teraz tak samostatno najbohatsich a najlepsich vlad v slnecnej sustave poslal do canady plus tych poctivych podnikatelov,to by ich do 7 dni zavreli a keby tak tu prisli ty canadsky,to by do 7 dni kopli do vrtule a leteli kade lahsie,bo by hladali piesok,bo by mysleli,ze su niekde okolo rovnika,toto by som sa opytal tam tych zakonodarcov,ci poslancov,ci takeho tu kurvu kolaborantsku klvanu,ci vondru,ze by tam tak dristali a lobovali,a robili v zaujme ineho kraju,viac jak svojeho,to v kazdom normalnom state,25 rokov dabelske ostrovy a v case vojny na mieste odprasknuty,toto tak dumam ,tu v tej riti,keby tak gazdovali,alebo firma v ktorej robim,by robila statne a federalne zakazky tak ja sa robi tam,to by na plant uz stromy rastli a nie nove masiny a nove zariadenie na vyrobu asfaltu,takze som ani deko neuletel od temy,len som dal brouka pepikom do hlavy,bo tu vacsinou dochodkar a zacinajuci dochodkar,bo mlady tu nechodia,nie dost,ze nerozumia,mojej hatlanine,toboz,aby vedel podumat,kde mierim,vlastne par tu bude vediet a ostatok? seriem na nich,bo ja ani pravicovy,ani lavicovy,ani fasista,ani royalista,ja z tych vsetkych oznaceni vo ,vsetkom zaryta cobolska kurva.

  2. Strejda Olin napsal:

    Sociální systém, kdy na jedné straně se prosazuje, že se každý musí postarat sám o sebe bez pomoci státu a na druhé straně funguje nespravedlivé přerozdělování, nemůže fungovat. Resp. může fungovat, ale je špatný.

  3. ji5 napsal:

    Téma zabezpečení ve stáří je velmi složité pokud jde o množství detailů, které lze použít, aby se v nich neztratila základní myšlenka. Parlamentní listy, kde článek rovněž vyšel, zvolily jeho kratší versi, která vynechává většinu údajů uvedených u pana Bavora.

    Základní myšlenka článku je, že přestože Kanada „na to vlastně rovněž nemá“, protože nemá vyrovnaný rozpočet, považuje za nutné podporovat lidi, kteří nikdy nevydělají tolik, aby si mohli na stáří ušetřit.

    Mohl jsem napsat, že kanadský systém je zbytečně komplikovaný. To by ale bylo na samostatný článek. Kritizovat lze české poměry, kde analýzy jiných systémů a nebo modelů buď neexistují a nebo jsou zkreslené ideologií.

    • strejda napsal:

      V Česku teprve pomalu opouštíme fázi ve které se očekávalo, že penze budou skvělým byznysem. Myšlenky na obecně prospěšnou cestu se snad začínají znovu prosazovat. Pokud chce stát plnit svoji funkci, tak má obrovské možnosti a ty nejsou, díky podílu průběžnosti, tak nákladné.
      Doba, kdy stát zase zaujme svoji úlohu, nejen v péči o staré, bude muset přijít. V zájmu přežití.

      Ale to jsou jen teoretické úvahy.

  4. Petrpavel napsal:

    Ten článek je řádně dlouhý, přečtu později, ale už teď vím jedno : nejideálnější je průběžný systém bez dalších navěšených fangliček nezaručujících NIC.
    Chce-li někdo spořit na stáří, nikdo mu v tom přece nikdy nebránil. Jen si myslím, že není třeba dávat za spoření jakékoli bonusy od státu, tedy od ostatních občanů. To je, myslím, svoboda.
    Problém je ovšem s režimy jako je ten současný, kdy úspory budoucích důchodců u nás pohltila několikasetprocentní (až tisíc procent v mnoha životně důležitýchkomoditách) inflace. Tady žádná reforma, natož deforma jakou provedli Kalousek s Nečasem, nepomůže, jen klacek na původce.

    • Strejda Olin napsal:

      Mám kamaráda (60), který se cestami, které nebudu raději popisovat, dostal u soukromé firmy na flek o němž říká, že pracovní dobu tráví zíváním a když se ráno probudí, má pod polštářem 3 tisíce. Služebního Superba neomezeně k dispozici a stokorunové stravenky k tomu. Takže za benzín a servis, mobil a internet nedá ani korunu. Nevím jaký plat má jeho manželka, ředitelka velké SOŠ. Myslím si, že si nějaké velké starosti s důchodem nedělá.
      Pro někoho je kapitalismus požehnáním, pro jiného pohromou. Kterých je kolik?

      • Petrpavel napsal:

        A vo vo vo tom to je. Naše vyspělá společnost produkuje víc než dost pro všechny, ale ….
        Ani nebudu sem dávat odkaz na „průzkum“ volebních preferencí na Novinkách.cz, není důležitý, ale zaujal mě diskusní příspěvek (resp. příspěvek a reakce na něj) :
        „…Petr Holec, České Budějovice
        Neděle, 1. března 2015, 19:22:49 |
        +24
        Jan Vaska, Mnichovice
        Neděle, 1. března 2015, 19:19:44 | Souhlasím | Nesouhlasím | Nahlásit | +1
        To mi řekněte kdo ty dvě ODStop 09 stáda lumpů volí?
        ————
        Tak to Vám řeknu.
        Volí je zase jen lumpové,zloději,podvodníci a gauneři všeho řádu.
        A pak vymatlaný bezmozci,co maj lebedy vymytý antikomunistickou propagandou,které okouzlil khárl „číro“ von hajaja.
        …“

  5. Petrpavel napsal:

    OT – vracím se k cikánské otázce : docela rád bych věděl kolik procent z těch neplatičů jsou cikánští a kolik „bílí“ tatínkové… Bohužel to nikdo neví, jako ani to kolik rozkradli ze stáítního a z veřejného „barevní“ a kolik „bílí“…. Asi bychom se divili, já určitě ne.
    http://www.novinky.cz/domaci/362903-vyzivne-na-deti-neplati-polovina-rodicu.html

  6. tata napsal:

    Vracej se jak chceš

    • tata napsal:

      oprava a omluva….VRACEJTE SE JAK CHCETE

      • Petrpavel napsal:

        Lidská hloupost a voraženost nemá nic společného s barvou pleti. Budu ale souhlasit, že jistá barva přináší větší pravděpodobnost výskytu. Genetika, sociální vykořenění ? … toť otázka.

        Kdyby „tehdy“ nepracoval protože ze zdravotních důvodů nemůže, měl by ze státem stanovených požitků pro takové případy (invalidé) na jednoduché bydlení, ubytování? Měl.
        Kdyby „tehdy“ nepracoval protože se mu nechce, měl by zajištěné ubytování a stravu v lochu, Měl.
        Kdyby „tehdy“ pracoval měl by zaručeně na bydlení, ubytování? Měl.
        No problema …

        Teď? Spousta problema … neřešitelné.
        O tom to je.

  7. Witch napsal:

    Děkuji za zajímavý článek. Jsem trochu angažovaná přímo v praxi a vidím, jak se u nás oddaluje přijetí faktu, že opravdu máme první historickou zkušenost s výrazným počtem stárnoucích lidí, s pochopením jejich potřeb a také možností důstojně dožít, jak chci a můžu. Dožít, ne dovegetovat!
    Dopustili jsme mimo jiné to, že se u nás průběžně od r. 1989 likvidovaly zárodky střední třídy, kašlalo na potřeby rodin – mluvím o společenském klimatu, ne o penězích. Kolik máme dnes rodinných podniků, obchůdků, samostatných řemeslníků? To všechno souvisí se soudržností rodiny, se schopností pomáhat si. Mám zkušenosti z terénu, kdy se starost o rodinného příslušníka stala i pomocí v době nezaměstnanosti, ale i s nutným zásahem, aby člověk nebyl odříznutý od vlastních peněz a sousedských kontaktů (aby nikdo neviděl čachry).
    Teď se nám tu v rámci všech podivuhodných proudů a zvýhodňování kdekoho jiného, než vlastních lidí (od sepermarketů po šmejdy) zvětšuje masa lidí, kteří jsou buď dušení exekucemi a mají sotva na obživu, nebo si (jako OSVČ) neplatili sociální pojištění, nemysleli na zítřek a nevěřili byste, jak umí být arogantní, že mají právo, aby se o ně společnost postarala. Prostě čas oponou trhnul a kdo místo placení si pojištění žil nadoraz, ovšem třeba se zájezdy do Thajska, nadává. I v tom vidím problém.
    Mnoho současných důchodců kolem 70 let vděčně přijímá pomoc a platí dluhy, třeba i z těch akcí, aby jednou měli čistý stůl. Ti, kdo byli různě aktivní a bez rezerv, do těch sedmdesáti, dost často žádají, aby to někdo zařídil, čekají, že se někdo musí postarat, nebo vědí, že to nějak dopadne. A pokud nedopadá dobře, jsou pohoršení.
    Tahle masa lidí, kteří najednou vidí, že je zle – nebo do toho stavu úspěšně dlouho klouzali strkáním hlavy do písku – v podstatě ohrožuje dnešní možnosti rozvoje služeb pro starší lidi. Nejsou a nebudou peníze. A přesto vidím denně, jak hodnotně může žít i člověk s demencí takovou, že by se o ni mohl opírat. Že když je spokojený, ještě se učí a prožívá leccos tak, že by sám doktor Alzheimer z toho měl očka jak hlemýžď na tykadlech. Jen o té důstojnosti bych mohla hodiny vyprávět. Jak dokáže rozkvést člověk ležící a zdánlivě „odepsaný“ jen díky luftu v prostředí. V našem kraji je několik zařízení, kde je „potíž“ s přijatými těžce na péči závislými seniory. Běhají nám po chodbách (ale jo, s chodítky) a posudkáři nevěří, že byli pouze ležící ještě před měsícem…
    S vědomím, že dobře už bylo, sice dál zkoušíme a vymýšlíme a také se učíme další možnosti. Jsem nemocná, klidně zrovna Alzheimera můžu mít. je dost divné při všech zkušenostech přemýšlet o tom, jestli jakkoliv poučené potomstvo nakonec za nějakých patnáct roků nebude rádo za to, že jsem v teple, najedená a v čistotě, jak ještě pořád slyším od rodin. Nic jiného nepotřebuje, jen tak sedí/leží a je opravdu hodný/á…
    Stihneme změnit systém tak, aby se všeobecně chápalo a vědělo a taky aby byla vůle dělat? Možná. Určitou nadějí potomků může být, že nejdéle budou žít maximálně ještě válečné a těsně poválečné ročníky. ty po dobrém dožití pětaosmdesáti jen tak něco neporazí. My už klesneme tak k sedmdesáti pěti, líp to nevidím.

Komentáře nejsou povoleny.