Na troskách „Jaltského světa“


Rozhovor internetového deníku Svobodnaja Pressa s Andrejem Fursovem…

V tomto měsíci uplynulo 70 let od Jaltské konference, (4.-11.2 1945) na které se tři hlavní vítězné mocnosti Druhé světové války – SSSR, USA a Velká Británie – dohodly na základních principech poválečného uspořádání světa. Bylo m.j. rozhodnuto, že pro uspořádání sporných otázek mírovou cestou bude vytvořena OSN. Všechny otázky se mírově řešit nedařilo.  Nicméně v Jaltě vypracované zásady uspořádání světa jakž-takž fungovaly bezmála půl století.

Po zbourání Berlínské zdi v roce 1989 a po sjednocení Německa, začala eroze tohoto „Jaltského světa“. Pokračovala po rozpadu SSSR a Jugoslávie, ale největší ranou „nedotknutelnosti“ poválečných hranic bylo uznání nezávislosti Kosova „mezinárodním společenstvím“. Dnes už překvapí málokoho, pokud, řekněme, USA zahájí vojenskou intervenci proti Sýrii bez souhlasu RB OSN.

SP: – Můžeme tedy hovořit o tom, že poválečné principy uspořádání světa vypracované Jaltskou konferencí, nadále platí?

„Pozůstatky řádu a jakýchsi pravidel v současných mezinárodních jsou spojeny právě s Jaltskou konferencí“ – míní známý historik Andrej Fursov*). – Ten svět, který byl založena na dohodě tří velmocí v úhoru 1945, začal bourat Michail Gorbačov v roce 1989, když kývl na sjednocení Německa.

Po zhroucení Berlínské zdi se pomalu začal hroutit i „Jaltský svět“. Dnes, po čtvrtstoletí, je už zhroucen. Sice ne definitivně, ale do značné míry ano.

SP: – Naše planeta, nicméně, další světovou válku nepřežije přinejmenším kvůli existenci jaderných zbraní v arsenálu hlavních velmocí…

Globální konflikt nutně nemusí být jaderný. Může to být konflikt připomínající Třicetiletou válku v 17. století, která byla de facto 1. válkou světovou. Byla to série lokálních konfliktů, rozptýlených v prostoru a čase, které zachvátily prakticky celou Evropu.

Dnes pozorujeme ohniska lokálních válek na Blízkém Východě, na Ukrajině. Mohou nám připravit taková ohniska na Kavkaze a ve Střední Asii. Můžeme tak mít konfliktní zónu po celém obvodu našich hranic. Je nesporné, že se kolektivní Západ tak pokouší destabilizovat situaci v Rusku a přivést k moci režim, který potřebuje on. V případě vítězství už otevřeně a oficiálně doufají, že na rozdíl od období po rozpadu SSSR, vnutí poraženému svoji vůli.

SP: – Znamená to nevyhnutelnost globálních konfliktů?

 Ano, a celá předchozí zkušenost světových dějin o tom hovoří. Každému řádu předchází chaos – přesněji: řád se z chaosu rodí. Naším úkolem je udělat to tak, aby se z chaosu zrodil takový řád, abychom přinejmenším neprohráli. Maximálním úkolem – je vítězství.

SP: – Vycházíme-li z toho, že řada konfliktů založených USA u našich hranic bude pokračovat  – neměli bychom se, podle zákonů války, postarat o „pás nestability“ v okolí západního světa?

 Na rozdíl od dob SSSR, nemá dnes Rusko možnost „hrát na území protivníka“. Jediné, čeho lze využít, je civilizační krize v USA a především v Západní Evropě. Evropská civilizace ztrácí svoji rasovou identitu i náboženskou identitu. Evropané stále méně pracují a stále více spotřebovávají. Pracovní etika ustupuje honbě za potěšením. Podobné tendence, třebaže v menší míře, se projevují i v USA. Jan v Novém, tak i ve Starém světě probíhá záměna původního obyvatelstva imigranty. Naším úkolem je – nespadnout společně se Západem do onoho trychtýře sebezničení. Možná, že v daných historických podmínkách nebude výhrou zvítězit, ale dočkat se jakéhosi rozpuštění protivníka.

SP: – V Rusku jsou také problémy s nezákonnými migranty, nízká porodnost, kult spotřeby…

Ano, Rusko je součástí evropské civilizace, a proto nás tyto tendence nemohly minout. My se ale nevzdáváme svých hodnot, problém záměny původního obyvatelstva imigranty zatím není tak vážný. Kromě toho je u nás podstatně vyšší práh sociální bolestivosti. Potíže, které se Evropanům zdají být nepřekonatelné, nás tak nelekají.

Sergej Vasilcov, poslanec ruské Státní dumy a ředitel Střediska pro výzkum politické kultury Ruska k tomu dodává:  – Především je třeba Jaltské konferenci přiznat, že díky ní nebyly ve světě globální konflikty a uspořádání světa vůbec bylo víceméně stabilní.

A to v situaci, kdy účastníci toho setkání pociťovali vzájemnou nelibost, protože zastupovali země s naprosto protikladnou ideologií. V rozhodujícím momentě ale našli možnost jak rozpory odložit stranou. A z toho bychom se dnes měli poučit.

SP: – Nakolik jsou pro nás dnes Jaltské dohody důležité?

 V této chvíli jsme už v jiném stadiu světového vývoje. Je to dán mnoha okolnostmi. Mimo jiné tím, že industriální společnost byla vystřídána postindustriální. A tím se dostáváme pod působení úplně jiných zákonů sociálně ekonomického rozvoje států, než předtím.

V politické sféře se dnes mnohá rozhodnutí Jaltské konference nerespektují. Německo například mělo být podle závěrů této konference úplně očištěno od fašizmu. Byla mu zakázána jakákoli podpora šíření nacizmu v jiných zemích. A co vidíme dnes? Dnešní Německo podporuje kyjevský režim, přestože ten zavírá oči nad rusofobií, antisemitizmem a dalšími nacistickými jevy. A místy dokonce ultranacionalisty podporuje a využívá je pro své cíle. Mám pocit, že dnešní německá podpora Ukrajiny, odporuje Jaltským dohodám.

Je jasné, že degradace světového řádu vzniklého na základě výsledků Jaltské konference, byla podmíněna především rozpadem SSSR.

Ale přispěla k tomu i duchovní krize samotné západní civilizace. Dnes je to stále zjevnější. Podívejte se – došlo to tak daleko, že cestujícím letadel z Evropy do islámských států doporučují snímat se sebe řetízky s křížky.

Svět se stává jiným. Problém je v tom, že málokdo v Rusku je ochoten se nad tím zamyslet. Nevidím v expertních kruzích kolem státní moci ani jen opatrné pokusy o analýzu toho, kam směřujeme, a jak je možné toho využít v náš prospěch. Pouze se konstatují fakta: cosi se stalo, možná to bude mít za následek cosi asi za půl roku… To ale není analytika na úrovni, kterou potřebuje země, nacházející se v tak složité situaci, jako Rusko.

SP: – Je v nejbližší době možná konference podobná té Jaltské, na které by byla určena pro světové společenství nová pravidla hry?

 Já dnes na světové politické scéně nevidím vůdce, kteří by mohli odhodit nejrůznější rozpory, a s chladnou hlavou nedohodnout na principech uspořádání světa. Snad by to mohl udělat Vladimír Putin. Ale západní politici udivují svou nestálostí. Podívejte se na „paní Merkelovou“, která si dovolí naprosto nepřátelské výroky na adresu Ruska, což si ještě před rokem nebylo možné představit. Nynější západní politici příliš „zakrněli“ pro globální dohody.

Mnohým silám na Západě jde, kromě toho, nynější turbulence ve světě na ruku. Přinejmenším zatím tak přemýšlí. Doufají, že zaženou Rusko do kouta, a z našich obrovských přírodních zdrojů něco urvou. Západ nám dnes celou svojí světovou politikou ukazuje, že se s námi o ničem závažném ani nehodlá dohadovat. Proto se dnes nemůžeme spoléhat na to, že nás pochopí a budou s námi chtít žít „ve věčném přátelství“. Naším úkolem je – rozvíjet zemi vlastními silami.

*) Andrej Fursov- ruský historik, publicista, sociolog, autor 200 vědeckých prací, profesor Moskevské university, akademik  International Academy of Science – Rakousko

hroch-hlava

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Na troskách „Jaltského světa“

  1. kchodl napsal:

    Hm. Je vidět, že jsou Rusáci realističtí. Nedávno jsem četl, jak USA plánuje rozpoutat kolem jižní hranice Ruska a ve střední Asii, v bývalých částech SSSR lokální konflikty, ve všech těch …stánech a v pásu kolem Kavkazu. Na bázi islámské karty a staletých lokálních konfliktů – třeba kolem Náhorního Karabachu. Mluví a píší o tom úplně otevřeně, tak jsou neomaleně arogantní a bohorovní.

    Při známé a mnohokrát prezentované americké vypatlanosti je jasné, že se jim to určitě nějak ošklivě vymkne, takže nakonec islamisté a další žoldáci zaplaví celý západní svět, až lokální války rozvrátí jejich domovy. Rusko svou hranici jistě ubrání – nakonec jsou to přirozené hranice na horských pásmech, řekách, pouštích, které vznikaly staletí a dají se snadno bránit. Západ dodá magorům zbraně, ti je pak otočí proti donátorům. Jako dosud vždycky.

    Obávám se, že zpětný zášleh chaosu může docela dobře zahubit celou západní civilizaci a dodělat již tak rozloženou západní společnost. Tedy stav, který začíná už dnes, a to ještě Sýrie slouží jako likvidační bojiště, kam se stahují islamisté jak můry k plameni – do mlýnku na maso – Assadova armáda jich za poslední roky zlikvidovala statisíce, jinak by už po Evropě volně běhali s kvéry jak čmelíci ve slepičárně. Stačí, jak se po EU rozběhli Albánci z Kosova, a ti si drží jen svůj narko-byznys a do ničeho se moc nemíchají – raketýring a vraždění probíhá jen mezi nimi.

    Do toho všeho nám obranu znemožní všichni ti naši dobrodějové, politicky-korektní idioti, LGBT a antirasoví vygumovanci. A zapomněl jsem, jistě se dočkáme zákazu kvérů, než to všechno naplno začne.

    Rusko to nepochybně zase ustojí, jako vždycky a ve finále jim to pomůže. Jako jim pomohl Napoleonův vpád, první barevná revoluce – rudá – v roce 1917, která skončila Stalinovou brutální industrializací a nakonec i Hitlerův výlet k Moskvě. Spustí další vlnu industrializace, emancipace svých výrob, lepší zbrojení a vědu. I kdyby měli znovu zavést nějakou verzi válečného hospodářství. Rusandy začnou rodit děti pro vlast jak údernice za Stalina, i kdyby měli všichni jíst jen brambory.

    Nejhorší na tom je, že Amíci evidentně nevědí, co mají dělat, když se jim jejich ekonomika hroutí, společnost se sype a krach buší na dveře. Jestli mají mít Evropu jako spojence nebo jako kořist, díky které oddálí vlastní komplexní katastrofu o pár desetiletí. Protože oboje najednou nejde.

    Děsivé na tom všem je, že dnešní americká vládnoucí vrstva je úplně oddělená od většinové populace a je jim úplně šumafuk, jestli Biafru a Rwandu a Somálsko dělají na Ukrajině, v Paříži nebo u nich doma třeba v Detroitu nebo New Orleans. Ke svým se chovají stejně zvěrsky jako jinde, ačkoliv třeba na Ukrajině nebo v Iráku jsou určitě ještě mnohem povýšenější a vražednější.

    Připadá mi to všechno úplně stejné jako za Brežněva – jen naopak. Lepší zítřky nastanou, až se říše zla zhroutí sama ve svém centru. Jen místo Moskvy to teď musí proběhnout ve Fašingtonu.

    • Strejda Olin napsal:

      Nepochopil jsem, za co jsi dostal tři palce dolu. Zřejmě od amerikanofilů, těm se musel rozbouřit žlučník🙂

      • Rosťa napsal:

        Asi tu nejsme sami. I když někteří „místní“ tu vysloveně trpí ( a přesto zůstávají ).

      • kchodl napsal:

        Zřejmě. Generál US Army Ben Hodges: „Během 4-5-ti let Rusko zvýší svou vojenskou moc natolik, že bude moci vést tři konflikty současně. Washington musí zajistit, aby tyto konflikty byly na hranicích Ruska. V kontextu růstu Číny, stále horší finanční krize, bublin virtuální ekonomiky, … jediná možnost pro USA jak si zachovat hegemonii je oslabit protivníka. A jediný způsob jak to udělat je vyvolat chaos na ruských hranicích. První fronta je již otevřena na Ukrajině, druhá bude kolem konfliktu v Náhorním Karabachu mezi Arménií a Azerbajdžánem … třetí bude vyvolána ve Střední Asii. …“.
        Tolik američtí mírotvorci.

        „Z kvetoucí země udělají poušť a nazývají to mírem“. Tacitus ? Myslím, že ano.
        Tohle všechno tady už bylo, připomíná to úpadek Říma.

    • Rosťa napsal:

      Také to tak vidím. Jen mi hlava nebere, proč evropská vládnoucí volená vrstva jednotlivých států přestala hájit zájmy vlastních občanů a začala skákat, jak černý pán v Bílé chajdě píská? Co to má za logiku? V USA je 40 ( 60?? ) milionů lidí závislých na potravinových poukázkách a přes neustálé ubezpečování, že je už růst jako hrom se počet potřebných nezmenšil ani omylem. To je náš vzor? To už je mi logičtější ten plakát Sovětská žena, náš vzor, který tu v padesátých letech byl na každém rohu a byl lidem pro prču. Logičtější proto, že chlapi v produktivním věku padli ve válce a ženské musely zastat jejich práce v totálně zničené zemi.
      Kde se vzalo tolik zaprodaných Kocábů, Štětinů, Pehů a podobných křivulí? Schwarzenbergova nenávist k Rusku se samozřejmě dá pochopit, když jeho souvěrce hnala RA od Stalingradu svinským krokem, ale proč ti ostatní? Jestli tyto páté kolony USA jsou i v jiných státech u lizu, tak to tu špatně skončí.

    • cobolik pacholik napsal:

      cokolvek napisal ten chytrej kchodl,ja som len o jednom presvedceny na smrt,co o tej ruskej holote zname uz stovky rokov,ked sa ju pristikne,je schopna vyvinut take tocky,co sa uz viac z toho posralo a oproti amikom,to je ready umierat,toto tak chytra nacia jak german podcenila,obycajneho ruskeho burana a amerika,nie,ze by nevedela,jak normalne vybrdnut z tych hoven,tu sa narodi novy maliar podobny do toho z osteraich a poniektore vrstvy tu kolorov a religii horko zaplacu.

  2. Petrpavel napsal:

    Závidím lidem (jako je autor) kteří žijí v zemi, jež ústy a činy svých oficiálních představitelů uplatňuje stejný pohled na svět jako mají oni.
    (Děkuji předem za radu odstěhovat se tam, nikdy bych nechtěl žít jinde, ani v Ráji – dosaďte si každý ten svůj.)

    • Petr napsal:

      Mimo tento článek Petrpavle.
      Slíbil jsem Vám, že Vám dám vědět o tom, pokud napíšu něco o nacismu a fašismu. A jak jsem slíbil tak i činím. Dnes jsem zveřejnil první část a stihnu-li to, tak zítra to bude i druhá. Najdete to na http://tinyurl.com/pqmczb4

    • cobolik pacholik napsal:

      jediny raj pre kazdeho,je v prachu,ostatok okolo toho len prazdne dristy.

  3. Renard napsal:

    S tímto tématem dobře koreluje Kollerova anylýza http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Martin-Koller-nejnoveji-Hlad-zizen-a-smrad-nastane-pri-valce-s-Ruskem-Chcete-to-internetovi-valecnici-A-jinak-o-tomto-se-nediskutuje-ve-valce-na-Donbase-363541 (včetně závěrečné rady). Každopádně to vídm stejně, jako Kchodl, od prvního do posledního odstavce. Jen to slovo Rusáci se mi nelíbí – nepoužíval jsem ho ani v době před mnohem více než 25 lety, kdy jsem byl ještě dost radikálně naladěn proti okupantům z osmašedesátého, a tím spíše ne teď🙂

    • kchodl napsal:

      Slovo „Amíci“ vnímá také leckdo pejorativně, stejně jako slovo „Rusáci“. Rozdíl v tom není. Takže vyváženost (jak v ČT)🙂

      Faktem je, když narazíte na nějakého toho „velkorusa“, najděte mezi ním a „americkým majitelem světa“ nějaký rozdíl – jen bývá vzdělanější a kulturnější – ačkoliv ve výtahu cizí lidi nezdraví a cpe se všude jak hovado. V každém případě není o co stát.

      Liší se to jen v tom, že v USA na takové narazíte často, v Rusku mnohem méně.

      • Rosťa napsal:

        Khodle, podobná hovada u nás v Čehúnsku vyrostla mírou vrchovatou. A to jsme daleko menší. Na blba narazíte všude. Jak říkal Mistr Werich: „Kde blb, tam nebezpečno“.

      • Renard napsal:

        Kchodle, já nepoužívám ani „Amíky“. Jinak ale to nebyla výtka, jen konstatování. Když mě něčí příspěvek vyhovuje jako takový, tak na slovník tolik nehledím. Nějakou dobu mi trvalo například to, abych překousl prohřešky proti češtině (to není Váš případ!), ale už dlouho jsem vyrovnán i s nimi. Takže – nic ve zlém🙂

        • kchodl napsal:

          Jasně, že nic ve zlém. Já ten výraz „Rusák“ také normálně nepoužívám, raději se snažím psát spisovně. Kamarád na podzim prchl z Finska, kvůli juvenilní justici – chtěli jeho finské ženě ukrást dítě – nakonec museli emigrovat do Ruska, protože po jeho manželce vyhlásili „evropský zatykač“ za únos vlastní dcery. A v noci jsem s ním chatoval a on neustále hýřil výrazy jako „zlatí Rusáci“. Tak možná proto.

        • cobolik pacholik napsal:

          tu neide o vyraz ci nazov,chytry vie,ktora bije,netreba sa hrat ,ci posobit dojmom nejakeho spravneho,bo slovo kurva ma jak kladny,tak aj zaporny vyznam,vyjadril som tovelmi jednoducho,ale v jednoduchosti kuku,je zakladna pointa a caro vnimania.

    • Strejda Olin napsal:

      Brežněv si jen přišel udělat pořádek na svém dvoře (jakkoli můžeme nesouhlasit s dohodami spojenců o poválečném uspořádání a poúnorovém vývoji u nás). Myslím, že Itálie a Řecko (nejen) si svého času prožili podobnou zkušenost. Což takhle Karibská krize? Nebo Chile, Nikaragua aj. Tam si svůj dvorek nikdo nepřišel uklidit? A nepřišel by, ani kdyby měl bordel třeba v Německu nebo Francii? Už jsme zapomněli, co to byla studená válka? Kolik je 100 cm? Učili jsme se, že 1 metr. Ne vždy to ale platí, záleží na tom, kdo ho má v ruce a komu jím měří.

Komentáře nejsou povoleny.