TETA – Jiří Knopp


Pro mne to byla dlouho pouze Milča, že je to moje teta, mi došlo až mnohem později. Vlastně jsem ji znal pouze vždy jen, když jsem měl prázdniny. To, že je to místní krasavice, za kterou se rád ohlédne každý chlápek, to jsem si neuvědomoval.

Když nám Hitler vzal kus území naší republiky, jezdil jsem za dědečkem a babičkou do Německa. Vesnice, ve které jsem se narodil, se najednou jmenovala úplně jinak a ještě byla napsaná švabachem.  Aby nás Němci pustili za příbuznými, museli jsme na to mít příslušné „papíry“. Když nám z těch dokumentů něco chybělo, křičeli čechiše švajnerajn , nebo čechiše hunde nebo švajn. Z toho jsem, jako malý kluk usoudil, že nás Němci nemají moc v lásce.

Když jsem ale byl u prarodičů, tak jsem na všechna příkoří zapomněl a s bratranci a kamarády jsme si hráli normálně – česky. Milča byla moc hezká, ale já jsem to ještě nevnímal. Teprve v roce 1945, po osvobození jsem si všiml, že za tetou brousí kdejaký hezký americký voják. My jsme s bratrancem Mirkem sbírali všechno, co zbylo po válečném tažení – náboje, střelný prach, prostřelené přilby, světlice a pásy nábojů do kulometů a samopalů.

S kamarády jsme chodili pozorovat americké vojáky, kteří opravovali auta – byli to většinou černoši, kteří u toho vykřikovali slova, která jsme si zapamatovávali a doma jsme je opakovali před dospělými. Jednou jsme tahle slova vykřikovali před jedním americkým seržantem, který se ometal kolem naší tety Milči a ten si zakrýval uši a tetě sdělil, že jsme říkali slova, která jsou snad nejsprostší ze všech sprostých. Teprve asi v roce 1995 jsem v pornografickém časopisu LEO zjistil, jak sprostá to byla slova.

Nějakou zvláštní klukovskou intuicí nám došlo, že ten seržant je ochoten nám dát nějakou čokoládu a žvýkačku, když mu Milču necháme o samotě. Někdy mu nezbývalo nic jiného, než nám dát vyznamenání a hodnostní označení. Byl zřejmě dobře vychován, protože nikdy ho nenapadlo nám dát kondom.

Setkal jsem se i s jinými americkými vojáky, ale ti nám nic nedávali, jen se smáli s otevřenými ústy, žvýkali a kouřili. Cigarety nám nedali, jen ty rozkouřené, které obloukem hodili do klubka kluků a smáli se jak se o jednoho „vajgla „ perou.

Tetu Milču už nemám. Také já jsem už pěkně starý, ale americké vojáky stále moc nemusím…

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na TETA – Jiří Knopp

  1. Petrpavel napsal:

    Připomněl jste mi, že mám (naštěstí ještě) taky dvě tety, jenom o deset let starší než já, které jsem za tety nepovažoval. Sice jenom o prázdninách, ale to pasení kraviček šplhajících s námi třemi do vysokého kopce kterému dones říkáme „kraví“, mi zůstalo v hlavě jako jeden velký zážitek. Zvlášť když v tom lesním travnatém „poli“ nahoře rostly maliny, jahody a vyhřívaly se zmije na pařezech. Byla tu nedávno řeč o vlasti, já žádnou příchylnost k vlasti necítím, ale tady je to čemu můžu říkat můj kraj, moje místo, tady hospodařili moji předci (můj otec i matka pochází z též polosamoty) a jsem štastný, že se sem můžu často vracet, mám tu chatu.
    Nevím proč, ale tety se nikdy o osvoboditelích nezmiňovaly. Musím se ještě zeptat, dokud je čas. Ale tehdy jim bylo dvanáct. Mě rodiče říkali, že mě ruští vojáci rádi chovali, byl jsem prý roztomilá holčička. To víte, zaslepení rodiče …

    Střih ……….

    Omluva, OT,ale..
    Má se člověk smát, řvát zlostí nebo jentak potichu brečet? Kam až s tou manipulací dospěli? (samozřejmě že těch 100 000 hlasů je hackery zmanipulovaných jako v Anketě tam vždy, o tom snad nebude pochybovat ani čtenář ani petr … nemá už smysl jako u ankety k Zemanovi dokazovat mezistavy) :

    Petrpavel napsal:
    19.2.2015 v 01:09

    Jak by taková anketa (tato Parlamentní listy.cz) vypadala v roce 1965, 1985..?
    „Anketa
    Budou se mít vaše děti na světě lépe než vy?
    Ano
    10%
    Ne
    90%
    hlasovalo: 3584 lidí“

    Stav dnes :

    „Anketa
    Budou se mít vaše děti na světě lépe než vy?
    Ano
    92%
    Ne
    8%
    hlasovalo: 116571 lidí“

  2. Jiří Knopp napsal:

    Ano,je třeba se zeptat, dokud je to možné,ale,když je to možné, tak to člověka zrovna nezajímá,že…Do toho rodného kraje už nejezdím, ale stačí si vzpomenout a objeví se ty stráně a …člověk cítí,že tam patří.zahouká lokálka,děda se podívá na „cibule“ a řekne – to je sedmička – a děda věděl,že je den jaký má být,vzal vědro a šel do studánky pro vodu.

  3. Lunka napsal:

    Umite moc krasne cestovat casem a vypravet, pane Knoppe. Mame stesti, ze se s nami o nejruznejsi udalosti podelite- clovek primo pookreje, a taky zacne vzpominat🙂 Dekuju vam.

  4. Jiří Knopp napsal:

    Děkuji za uznání,máte štěstí,že si hodně pamatuji to, co se událo púřed léty a zapomínám,kam jsem si pohodil brýle.

Komentáře nejsou povoleny.