Úvaha o odhodlání a hrdinství

Následující úvahu jsem napsal na žádost své známé, která píše kroniku obce a potřebovala nějaký závěr k vyprávění o tom, kolik zemřelo obyvatel obce (zvláště mladých mužů) v 1. i v 2. světové válce. Ona sama (dle vlastních slov) není schopná se svou „ženskou logikou“ vysvětlit, co vede mladé muže k tomu, že jdou do války (a někteří i s nadšením) i když ví, že  mnozí z nich se nevrátí.

Je to asi geneticky zakódováno (a existují dokonce o tom vědecké studie), že mladí muži jsou ochotni bojovat a i zemřít za to, co považují za správnou věc. Při boji za „správnou věc“ jsou schopni i neuvěřitelně hrdinských činů.

Otázkou je, co je to ta správná věc. Asi se shodneme na tom, že v době 1. světové války přejít na druhou stranu a přidat se k Československým legiím byla správná věc. Že v době 2. světové války odejít z okupované vlasti do ciziny a tam se zapojit do zahraničních armád byla správná věc. Že zapojit se do protinacistického odboje byla správná věc. Že vzít do rukou pušku a vyrazit na barikády o Pražském povstání byla správná věc.

Chápeme nadšení, se kterým branci nastupovali ke svým útvarům, když byla v roce 1938 vyhlášena mobilizace. Oni opravdu šli bojovat, a v případě potřeby i zemřít, za vlast.

Na některé postoje již tak jednomyslný názor není. Čin Jana Palacha je jedněmi považován za vrcholné hrdinství, jinými za zbytečný.

S dalšími postoji se shodovat nemůžeme, i když chápeme, že jejich aktéři své odhodlání bojovat za správnou věc brali vážně. Všeobecně se má za to, že Češi odcházeli na frontu v době 1. světové války z donucení a s nechutí. Existují však svědectví, že i mezi některými z nich vládlo nadšení, že můžou bojovat, a v případě potřeby i padnout, za císaře pána a jeho rodinu.

A co ti vojáci německého wehrmachtu, které vidíme na archivních záběrech, jak s nadšením vyráží do války proti Sovětskému svazu. I oni byli přesvědčeni, že bojují za správnou věc – za Führera, za Velkoněmeckou říši. Ó, jak jednoduché je zneužít nadšení a odhodlání mladých lidí!

A co dnes. I ti mladí islamisté z Islámského státu jsou přesvědčeni, že bojují za správnou věc. I ti sebevražední atentátníci (a nový fenomén – sebevražedné atentátnice) jsou přesvědčeni, že umírají za správnou věc.

Nadšení mladých mužů (a dnes i žen) bojovat a třeba i zemřít za „správnou věc“ je fakt, na kterém nic nezměníme. Je však neustále třeba jim připomínat a přesvědčovat je, že správná věc je pojem mající mnoho významů a že by se měli zamyslet, zda to, co považují za správnou věc, opravdu správnou věcí je. Také by neměli zapomínat na svoji rodinu, na své blízké, které nechávají doma a kteří je v případě smrti budou oplakávat bez ohledu na to, zda jejich blízký padl jako hrdina či nikoli.

napsal Joda