SLAVISTÉ A SPARŤANÉ – Jiří Knopp


Za Němců, nebo chcete-li, za druhé světové války, se kluci dělili na Slávisty a Sparťany. Narodil jsem se Slávistou, protože můj strýc za ten vážený klub hrál a to v době, kdy sešívaný červenobílý dréz oblékal takový borec, jakým byl Pepi Bican.  A o tom, kdo byl Josef Bican, snad nemusím nikoho poučovat.

Znal jsem také klubového lékaře doktora Studničku, který bydlel na Uhelném trhu. Posílal mě za ním můj děda s kufrem zeleniny. Květáky, kedlubny, okurky a mrkev z Branických zahrad – to byl pojem, záruka kvality a kromě toho zelenina za války nahrazovala maso, kterého byl za německé okupace nedostatek. Byly zavedeny tak zvané potravinové lístky – každý měsíc obdržel občan určitý počet lístků na každou potravinu a s těmi chodil nakupovat. Lístky byly na mléko, chleba, pečivo, mouku, cukr, vajíčka a samozřejmě na omastek a maso. Pamatuji si, že těžce pracující dostávali více lístků na potraviny, aby měli více síly a mohli podávat vyšší výkony ve prospěch vítězství Velkoněmecké Říše. Už se nepamatuji, že by také hráči kopané dostávali lístky pro těžce pracující.

Doktor Studnička byl svobodný a staraly se o něho jeho dvě, svobodné sestry.  Dům,ve kterém bydlel a měl ordinaci, byl velmi starý, a když jsem po točitých schodech vláčel kufr zeleniny, padal na mně takový divný strach.

Doktor Studnička velmi miloval kopanou a Slávii, ale také umění výtvarné a hudební. O tom svědčily nádherné obrazy zavěšené v přijímacím salonu, klavír, housle a celá řada dalších hudebních nástrojů, lehce položených na klavíru. V ordinaci mi doktor Studnička dával místo „diškerece“, nějakou posilující injekci. Když jsem si stáhl kalhoty, díval jsem se na ohromný obraz na kterém byla namalovaná nahatá slečna a smrtka, se kterou se pere nějaký doktor. No co jsem si o takovém obrazu ve zlatém rámu mohl myslet –  já, devítiletý kluk z Bráníka.

Nad klavírem, v salonu, visel obraz podepsaný Mařákem. O něm mi vyprávěl můj strejda, že je moc cenný – mluvil snad o čtvrt miliónu. Taková suma byla nad mé chápání. Stejně jsem se více zajímal o fotbal. Na Slávii jsem chodil se svoji  babičkou. Děda si se mnou kopal, na dvorku, ale na ligu nechodil. Říkal, že na podvodníky nechodí a že zápasy jsou dopředu prodané – jako kdo má vyhrát a kdo prohrát. A tak chodil pouze v neděli dopoledne na zápasy dorostu. Místo do kostela chodil na fotbal. Z katolické církve se dal vypsat hned, jak se vrátil z války v roce 1918. Říkal, že kdyby existoval Bůh, nemohl by se na ten válečný masakr dívat. Ale babičce nebránil, aby do kostela chodila. Brala mně sebou, já jsem se tvářil před jejími přítelkyněmi zbožně a ona mně za to dávala dvacetikorunu.  A to byly pro mě ohromné peníze.

Jednou strejdu Toníka zfaulovali tak, že zůstal ležet na hřišti, přiběhl doktor Studnička, mačkal mu koleno a pak ho nechal vynést na nosítkách.  Babička hned začala plakat, já jsem s ostatními Slávisty křičel: FUJ.  Fotbal už nás nebavil, odešli jsme za doktorem a on nás nechal odvézt domů i s Toníkem.

-Dávejte mu na to studené obklady a já za ním zítra přijedu.

Druhý den doktor přijel, strejda měl koleno jako konev a já jsem měl koleno odřené také od fotbalu. Ještě jsem si odřeninu trochu zhoršil, tím že jsem si ho chvíli třel o betonový chodník. To proto, aby to stálo Studničkovi za ošetřování.

-Lehni si vedle strejdy, já ti to také ošetřím.

Já jsem si lehl a najednou se mi zdálo, že ležím na stadionu, diváci řvou „ fuj“a doktor Studnička u mě klečí a polévá mi koleno jodovou tinkturou. Hrozně to štípalo, ale já jsem ani nehlesl, protože to byl nejlepší okamžik v mém životě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na SLAVISTÉ A SPARŤANÉ – Jiří Knopp

  1. Strejda Olin napsal:

    Opět pěkné povídání.
    Já jsem za celý život neshlédl jedinné sportovní utkání. Na hokej, fotbal nebo tenis bych se možná šel podívat, jen kdyby mi za to zaplatili. Mě to prostě nebaví, postrádám smysl se na to dívat, natož komukoli fandit. G. B. Shaw prý říkal: Celý život jsem chodil na pohřby svých známých, kteří sportovali. Přesto si vzpomínám, jak jsem jako děcko čuměl na tu malinkou černobílou obrazovku v té ohromné bedně, když „dávali“ krasobruslení. Kupodivu jsou to moje jedinné vzpomínky na televisi let padesátých. Sedávalo nás u blikající obrazovky se sousedy mnoho. Jistě si také pamatujete na tehdejší „vybarvování“ obrazu různými fóliemi a zvětšování plexisklovými „zvětšováky“ naplněnými vodou (?). Zážitkem byla i tatova akrobacie na hřebenu střechy při montování a ladění signálu pro naši první TV. Víte že jsem byl tak pitomej, že jsem se chodil dívat ven, zda neuvidím ten signál? Jak ty obrázky letí vzduchem a přistávají na té anténě a kabelem kloužou až do té bedny? To jsem neviděl, zato Sputnik ano.

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Obdobně, Strejdo Oline.
      Jiří Knopp mě zase štve 🙂 . Což znamená, že píše „excelentně“. Štve mě, protože závidím….
      I já byl živě na fotbale jen jednou v životě, a myslím, že to bylo naposledy. Asi před dvěma (třemi? hrozně to letí) lety, protože vnuci chtěli na Viktorku do Milána.
      Jakýkoliv způsob vyhroceného fandění prostě nechápu. Ač kdysi dávno v polovině minulého století (nadsázka) jsem byl sám po několik let jakýmsi embryem vrcholového sportovce na hranici profesionality, záhy jsem pochopil, že získání olympijských medailí či tenisových trofejí znamená toliko to, že jejich držitel provedl cosi zhola neužitečného, ale dokonaleji či rychleji než kdokoliv jiný.
      Nic proti sportu pro zdraví a radost, ale vrcholově či profesionálně….?
      Ale chápu: Lid žádá chléb a hry.

      To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Strejdo Oline a Hudče, je velice zajímavé si připomenout, jak jsme měli podobný život ve vztahu ke sportu. Do roku 1970 jsem se díval na hokej v TV, na kopanou a jiné sporty mimo krasobruslení, nikdy. Od té doby nic, pár let už ani ta TV ne. A krasobruslení, Romanovi, Mašková, Nepela, Dijkstra, Divín a dokonce Kramperová. Jo a Honza Smolík. Víte, že byl tak populární v DDR, že tehdy děti pojmenovávali Jan? Znám jednoho německého Jana z té doby. Kdeže loňské sněhy jsou.
      Díky za dva skvělé bonmoty. Od Shawa a od Hudce … cosi zhola neužitečného, ale nejdokonaleji….

      To se mi líbí

  2. ji5 napsal:

    Na fotbal jsem chodil. Nejdřív na Sokol Lhotku. Bylo to sice v Praze, ale hrál se tam vesnický fotbal, hráči měli nohy jako sloupy a trochu, vlastně dost bříška. Pak jsem chodil na Spartu. Nejdřív se tam chodilo na Maška a Mráze, pak na Kvašňáka, Dybu a Pospíchala.

    Když jsem se z Hodkoviček přestěhoval na Vinohrady, začal jsem se synem chodit na Bohemku. To byla éra Panenky, Dobiaše, Levého, Bičovského a brankáře Hrušky.

    To byla doba, kdy se hráči daleko víc starali o hru než o gel ve vlasech a tetování po těle.
    Hlavně to ale byla doba, kdy ještě nebyli dutolebí fandové. Kolem stadiónu bylo bezpečně a tak jsem tam mohl syna nechat samotného, jen s kamarády, s nimiž čekal až půjdou hráči Bohemky domů a podepíší se jim do sešitů.

    Zvrat nastal v okamžiku, kdy nějaký ideolog dostal nápad promítnout v ČT dokument o tom, jak si britští mladí fandové vybíjejí vztek na společnost tím, že vytloukají okna vagonů a rozřezávají sedadla ve vlacích. Asi o dva týdny později jeli fandové Sparty do Ostravy a vlak se vrátil zdemolovaný, přesně podle návodu.

    Pak jsem přestal na fotbal chodit, protože publikum začalo být nesmírně sprosté a fanoušci klubů vyhledávali příležitost k bitkám. Většinou se rekrutovali z učňovské mládeže, které se nemohlo nic stát, protože to byla budoucí dělnická třída.

    Poslední dobou se chodím dívat na svého vnuka, který hraje v Chabrech a ještě v jednom klubu. Zdá se mi ale, že i na dorostenecké úrovni všechno zhrublo. Někteří trenéři jsou neuvěřitelně vulgární a hráči nezůstávají nijak pozadu.

    Potěšení ze sledování sportu nemá každý. Neměla ho moje maminka a ani tatínek. Kromě krasobruslení v televisi. Proto zcela chápu, co napsali Strejda Olin a Hudec.

    Sám ztrácím chuť dívat se třeba na hokej. V severoamerické NHL povolují vlastníci klubů pěstní bitky. Je dobré z marketingového hlediska. Současně to je absurdní, protože si dva dospělí lidé dávají po hubě a rozhodčí dávají pozor, aby to bylo podle pravidel, upravených pro sledovanost takových bitek. Můžete protihráče přizabít, ale nesmíte mu stáhnout dres přes hlavu.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      S těmi dorostenci jste mi připomněl, že už i v kraji se dorostenecké zápasy „kupuji“, rozhodčí uplácejí. Když můj syn ještě hrával za krumlovský dorost, jezdíval jsem s nimi po kraji. A jedno takové „zaříznutí“ jsem s nimi prožil. Prohra 0-1, kdy gól padl po faulu a zranění brankáře, to se hned tak nevidí. Tedy takhle dole.

      To se mi líbí

  3. Jiří Knopp napsal:

    Jirka K.:Děkuji Vám, Strýci Oline,pane Hudče a Ji5. Ano,můj děd zelinář byl již v době mého klukovství přesvědčen,že je „všechno prodaný“,zatím já jsem tehdy snil o tom,jak se sportovci bijí – ne o zisk, ale o slávu.A tak to sportovní zanícení zůstane na těch loukách a v našich klukovských srdcích.

    To se mi líbí

    • esko napsal:

      ten strýc Tonda-to byl Tonda Bradáč?

      To se mi líbí

      • Jiří Knopp napsal:

        Jiří K..Byl to Antonín Mašek z Braníka a hrál v obraně s hráčem Lukou. Václav Mašek,můj bratranec ,hrál za Spartu.a národní mužstvo.
        Koleno mého strýce Toníka dlouho nevydrželo …a tak brzy opustil řady aktivních hráčů..

        To se mi líbí

  4. ji5 napsal:

    Uplácení je v podstatě výsledkem sázení na nejrůznější fáze a parametry utkání. Třeba na to, kdo dá první roh, udělá první faul a podobně. Jde nepochybně o obrovský průmysl, který potřebuje velký počet zápasů. Proto se v nabídce objevují nejen velká utkání, ale třeba i třetí česká liga nebo dorostenecké zápasy.

    Na této stránce jsem našel třeba utkání Domažlice – Stod http://www.fromhot.com Jsou na ní i všechna velká utkání, vedle britské nebo španělské fotbalové ligy tam je i česká fotbalová liga a obrovské spektrum dalších sportů.

    Charakter podplácení se změnil, stejně jako způsob odhalování ovlivňování výsledků. Dřív šlo o postup a nebo odvrácení sestupu. Týkalo se ojedinělých zápasů.

    Internetové sázení umožňuje sázky na zmíněné jednotlivosti. Podvod se dá zachytit jedině prostřednictvím neobvyklého rozložení sázek a výher na zdánlivě bezvýznamný a nenápadný parametr. Odklon o normální distribuce vzbuzuje podezření. Protože chamtivost zbavuje jejího nositele obezřetnosti a pokusy o podvod se opakují na stejném místě a třeba se stejnými aktéry, je naděje na odhalení podvodníků. To, co nevíme je kolik takových šetření probíhá a kolik z nich je dotaženo k trestnímu stíhání.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.