Poslední Vánoce Jaroslava Ježka


                                                „Netoliko, že je tma, ale nevidím…“

Bylo to 24. prosince 1941 v budově New York City Hospital New York City. Ježek ležel ve vlastním pokoji ve 23. poschodí.

Přinesl jsem mu dárek k Vánocům. Modrou kravatu. Ježek miloval modrou barvu, tmavomodrou. Snad proto, že ji chabým zrakem nejlépe vnímal. Koupil jsem mu překrásně modrou kravatu, se smutkem v srdci, protože jsem věděl, že už ji nikdy nebude nosit, píše Jan Werich.

            Před Ježkovým pokojem stálo mnoho známých, Češi, Slováci, členové dělnického sboru Ježkova, emigranti, trosky publika Osvobozeného divadla, lékaři, kamarádi, kteří o Ježka pečovali, a lékař New York City Hospital.

            A tam v pokoji svítilo jasné newyorské slunce. Svítilo do moderního přečistého nemocničního pokoje. Ježek ležel na lůžku a usmíval se.

            „Tak všechno nejlepší, Ježuro, a tady jsme ti přinesli kravatu.“ Uměl ohmatávat jako slepec. Vidoucí nikdy nebere věci tak mazlivě, tak zvědavě jako slepý. Rozbalil jemný papír a protáhl kravatu dlaní, neměl rád krátké kravaty, a rozprostřel ji na pokrývce.

            „Ta je jistě modrá.“ Ježek viděl málo. Toho dne, na poslední týden života,  oslepl.

Slunce jásalo nad čerstvou čtvrtí, tančilo po vyleštěné podlaze a chromovaném nábytku.

            „Vytáhněte rolety, kluci, tady v Americe je mlha.“ Zatáhli jsme záclony, jen aby slyšel, že jsme mu vyhověli.

            „V Paříži je slunce. Tam bylo jasno a veselo.“ V Paříži byl Ježek v roce 1927. Rozpovídal se o Paříži, jako by to bylo včera. Pepík Šíma, Zrzavý, Štýrský, černošská špeluňka, na Montmartru, – zkrátka New York ustupoval a mizel, nemocniční pokoj se překouzlil do bulvárů Ježkova zdraví a sebejistoty. Paříž se prolnula v Prahu a Praha pro Ježka bylo divadlo a publikum a maminka a Mánes a Beseda a víno.

            Pro něho to byl doslova Štědrý den, když nahradil vidění smutku vidinou úspěchu a radosti nad tím, co měl a co dělal nejraději.

            Na Hod boží, o Štěpána a pak v týdnu, který chystá pochybnou oslavu konce roku , Ježek se čím dál tím méně vracel do mrakodrapu na East River. Čím dál tím déle byl mezi těmi, které měl rád a kterým patří. Dirigoval, zkoušel, rozmlouval s mánesáky a pil s beseďáky, vždyť odedávna byl jazýčkem na vážkách malicherných půtek malířů levého a pravého břehu Vltavy, smál se vtipům, které jsme neslyšeli, láteřil nad falší akordů, které nedolehly k nám, kteří jsme postávali nad jeho lůžkem a kteří jsme viděli, jak se vrací do newyorského vyhnanství, jen aby si zdříml.

            Pak mu dali kyslíkový stan. Den před Silvestrem. Ticho Ježkova pokoje se zvýšilo o syčení kyslíkové bomby. Zpod stanu se bělaly ruce, co chvíli se pohnuly, aby daly nástup klarinetům, zpěvákům. Neviděli jsme mu do tváře. Snad jsme ani nechtěli. Kdo by ho rušil při nejkrásnějších, nejslavnějších představeních, když se děkoval domovu, po kterém se mu nepřestalo stýskat?

            Prvního ledna 1942 dodirigoval.

            Bylo to dlouhé a šťastné představení.

Takto popsal poslední dny života Jaroslava Ježka Jan Werich.

Tento text, jehož část  jsem tu uvedla,  měl být ideovým náčrtem k filmu o Jaroslavu Ježkovi, na kterém spolu s tvůrčím kolektivem hodlal  Werich pracovat.   ( Celý článek: Tvorba, týdeník pro kulturu a politiku, roč. XVIII, č. 6, 9. 2. 1949). Film se měl jmenovat  Tmavomodrý  svět.

Tmavomodrý svět

https://www.youtube.com/watch?v=92pEbZ69vaY   

 

 Zajímavé je zdůvodnění, však už je nová doba, píše se rok 1949. J

            „V tomto filmu bych se chtěl pokusit ukázat dnešnímu divákovi, který zná Ježkovy písně sporadicky a většinou z desek, kdo byl Jaroslav Ježek. Chtěl bych zdůraznit, že Ježkův tělesný handicap mu vůbec nevadil v boji za socialismus, proti sociální nespravedlnosti, že Ježek svými prostředky bojoval během svého života a svým dílem, že bojuje dál.“ 

K natočení filmu z neznámých důvodu nedošlo. No, všechno se člověku v životě uskutečnit nepodaří.

            Svítá:

http://www.youtube.com/watch?v=e38nThw0_3I

M-ovci-babicka

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Poslední Vánoce Jaroslava Ježka

  1. jaa napsal:

    Krásné vzpomínání a putování po historii ale co tak „Poslední byly vánoce 2014…. to ,me napadlo při čtení článku co zveřejnil Neffův čokl. Jde z toho na mne děs…. Co ty mladé ve školách učí a co ještě lidovci dokáží zmanipulovat.. je to neskutečný děs a přestává úplně sranda a tolerance….:

    http://www.neviditelnypes.lidovky.cz/historie-pratelum-ruska-084-/p_zahranici.aspx?c=A141226_111218_p_zahranici_wag

    To se mi líbí

  2. Slim napsal:

    Ježek byl báječný, dodnes milovaný, zpívaný a hraný muzikant; psal věci často chytlavé, nikoliv ale banální. V oblibě u táboráků se mu vyrovná asi jen Šlitr a Kryl.

    Tahle, velmi často hraná věc byla napsána na počest Elišky Junkové, když něco vyhrála (Targa Florio?). Bugatti step.
    Našla by se technicky lepší verze – snad později – ale jako „street“ mi to připadá autentičtější.

    A když Miluše dala Svítá, zkusím ještě jinou verzi, melancholičtější. Ta nás usmířila s jedním průměrným filmem, hrála se na konci. Berlička, čili výpůjčka od Waldy Ježka. 🙂

    To se mi líbí

  3. Lunka napsal:

    Dekuji vam, pani Milusko. J. Jezka, stejne jako G. Gershvina, miluju od detstvi. Mozna ze prave kvuli jeho muzice jsem mela chut hrat na klavir, a pri tom s chuti zpivat 🙂 Ovsem pokusy o Bugatti step jsem casem sebekriticky vzdala, nemela jsem sanci, a pripadalo mi svatokradezne tu bajecnou skladbu stale a znovu tak priserne pri cviceni prznit….
    Kdyz lide zpivali pisnicky V & W, ja zpivala Jezka 🙂

    To se mi líbí

  4. rybářka napsal:

    Není co dodat. Hluboce se skláním před uměním tohoto výjimečného hudebníka, jehož hudba nestárne.
    Díky Miluško.

    To se mi líbí

  5. Slim napsal:

    Ježek byl taky muzikant přes vážnou hudbu. Václav Holzknecht, jeho spolužák a kamarád z konzervatoře, toho něm hodně napsal a namluvil na desku.
    Základní věci jsou asi tyhle:

    Ježek byl jakési hudební médium, hudba z něj prýštila. VH o něm říká, že se od něj nejvíc naučil o soudobé hudbě a jazzu, pro které měl „absolutní smysl“.

    Byl kongeniální dvojici V+W, Osvobozené s nimi spoluvytvořil. Jeho muzika zachránila i některé slabší kusy, jako Don Juan comp. Holzknecht líčí, jak Ježek to divadlo miloval, jak si frenetický shon před premiérou užíval (říkal „že v tom lítá“).

    Z vážné tvorby zmiňuje jako velmi významnou houslovou sonátu. Tou vás nebudu mořit, snad postačí Toccata (s Janem Novotným).

    Nemám a nečetl jsem – bohužel – Holzknechtovu biografii Ježka. Tady je vidět i obsah knihy.
    http://knihy.abz.cz/prodej/jaroslav-jezek-a-osvobozene-divadlo

    Suverenitu Ježka jako jazzmana vzpomínal Jan Werich:
    jak si v kterémsi americkém studiu za války, už po Ježkově smrti, krátil čas poslechem staré desky s orchestrem Osvobozeného a slyšel to „odvedle“ Benny Goodman, a zaujatě se ptal, co je to za
    orchestr (mimochodem v orchestru OD hrál, snad i kapelničil Karel Ančerl). a nechtěl věřit,
    když mu Werich řekl, že je to „z Evropy, před válkou, s českým orchestrem“.

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      A tady je „bugatka“ v suverénním provedení Tomáše Víška.
      (Jen bych rád věděl, jestli se autorka klipu fakt jmenuje Apoléna Oprskaná.. 😀 )

      To se mi líbí

    • Jos napsal:

      Slime, kdysi za komunistů vyšlo LP kompletně věnované tvorbě J. Ježka, teda té které se říká vážná. Pokud byste na to LP ještě někde
      narazil, jen doporučuji. V žádném případě vás nebude „mořit“.

      To se mi líbí

  6. taras2 napsal:

    Ježek je hudba trochu z jiného světa, osobitá a originální. Některé jeho písničky zlidověly, já mám asi nejraděj málo známé blues Proč nemohu spát. A stížnost na minulý režim, tohle a jiné Ježkovy skladby nahrál téměř geniálně (přitom v moderní úpravě) v šedesátých létech Karel Krautgartner s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu jako orchestrálky. A protože emigroval, nechala nějaká normalizační svině tyhle nahrávky, které existovaly jenom v rozhlasovém archivu, nikde jinde, smazat. Neuvěřitelný kulturní vandalismus.

    To se mi líbí

  7. Miluše napsal:

    Děkuji všem za doplnění o písničky. Píseň Svítání zní lépe v provedení s Waldemarem M. Skutečně je tam slyšet ta „slza v hlasu“ (viz Slimova muzika č. 10, ke konci.
    Zajímavě zní Ježkova hudba v podání Jana Matěje Raka – na kytaru.
    Život je jen náhoda:

    To se mi líbí

  8. Jiří Knopp napsal:

    Babičák:Díky, Miluško,jsi básník a ani o tom nevíš..Hudba Jaroslava Ježka je hudba,která mě provází po celý můj život.A Ty si mi ji připoměla…

    To se mi líbí

    • Miluše napsal:

      Jaký básník? To je vyprávění Jana Wericha o Ježkovi, jehož muziku mám moc ráda. Tys to byl, kdo svým mladším sestrám zpíval písničky V + W – „Dřív než červ do dřeva vlez, dřív než stála první ves….“ Od těch dob mám ráda poezii a humor. Díky. Trochu se stydím, že si zde veřejně skládáme poklony, to se už dneska nenosí 😦

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.