TEN NÁŠ MOZEK, TO JE MEZEK… Jiří Knopp


Nebojte se, nebudu zde uvádět žádné zdařilé či méně zdařile definice o lidském mozku. Jen bych vám chtěl sdělit, že nepřestávám žasnout, co všechno je schopen si náš mozek zapamatovat, nebo – chcete-li, uložit do paměti a ve vhodnou i nevhodnou chvíli si takovou informaci vybavit.

A to nepíši o těch, kterým byl dán do vínku inteligenční kvocient tak vysoký, že byli okamžitě přijati do MENSY. Nevíte-li co je to MENSA, tak do ni patrně nepatříte, ale to neznamená, že jste odstrčeni od absolvování všech typů škol, které se u nás vyskytují. Nebojte se, i vy můžete být zvoleni do parlamentu či senátu, i vy můžete obdržet všelijaké ceny, uznání a vyznamenání. Ono se sice říká, že komu není shůry dáno v apatyce nekoupí – ale neberte to tak doslova. Budete-li mít dost peněz, pan lékárník vám v apatyce naváží, co budete chtít.

Za mých mladých let mohl každý žáček číst nad průčelím školy Komenského citát: Uč se hochu moudrým býti.  Jiný citát téhož učitele národů byl psán a vyvěšován na všech možných pracovištích, jak v ředitelnách, tak na pracovních poncích. Stálo v něm:  Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest. S tímto heslem se líní a pomalí nefachčenkové bránili náročným šéfům. Jestli to slovutný pan Komenský řekl, nebo ne, to nikdo nezkoumal.

Tehdy neexistovali žádní psychologičtí, či pedagogičtí odborníci, kteří by zjišťovali studijní předpoklady každého žáčka. Proto nás rodiče, příbuzní a známí testovali tak, že nás posílali s korunou do obchodu, abychom si tam koupili za korunu rozum, nebo deset deka semtele. No, potřebovali zjistit, jak nám to pálí. Mě jednou děda poslal k panu Slabihoudovi, abych se ho zeptal, zdali má ještě toho psa, co jim loni chcípnul. Nějak jsem už poznal, že je to blbost, tak jsem za panem Slabihoudem nešel a dědovi jsem řekl, že mu vzkazuje, že z něho měli včera karbanátky a že byly moc dobré.

Děda potom každému říkal, že lžu a vymýšlím si. Prý kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe. Jenže později jsem poznal mnoho lhářů a pokud vím, tak se jistě peklu dokázali vyhnout, nebo si zakoupili od kněžourů odpustky… Ale vraťme se do školy. Samozřejmě, že by se každý měl naučit číst, psát a počítat, ale v těch vyšších třídách a školách vás začnou učit takové věci, které se v životě nedají uplatnit. Jen je umíte odříkat, protože snaživí pedagogové je do vás, pod pohrůžkou špatných známek, nakonec „nahustí“.

Dodnes vím, kdy byla založena Karlova universita, kdy bylo postaveno národní divadlo, nebo kdy byla objevena Amerika a jiné zbytečnosti, bohužel jak se jmenuje frontman kapely Divokej Bill, Vypsaná fixa či Vyhoukaná sova to nevím, což mě velmi deklasuje.

Co dalo práce našim učitelům, než nám vtloukli do hlavy, že těleso ponořené do kapaliny, je nadlehčováno a tak dále, znáte to, ale v praxi vlezu do vany plné vody a málem vytopím celý panelák. Nebo věta Pythagorova – to bylo pětek, než jsme se to naučili odříkat. Zedník, který nám stavěl chatu, povídal – já žádného Pythagora neznám. Já znám „paterák“. To se naměří 3m, 4m a 5m a mám pravý úhel. Kdepak Pythagorova věta – paterák to je. Tak nás to naučil mistr a ten ňákýho Pythagorase vůbec neznal.

A co všechno jsme se učili v hodinách náboženství. Museli jsme se naučit několik modliteb a vyjmenovat deset božích přikázání. Copak tomu nepokradeš a nezabiješ, jsem rozuměl už v těch osmi letech, ale proč nemám smilnit a nežádat od manželky bližního svého aniž požádat statku jeho…No to jsme z toho byli všichni na větvi. Nebylo mi jasné, jaký statek bych měl požadovat na Pepovi Jeřábkovi, když jejich rodina byla chudá jako kostelní myš.

Těžké to měli učitelé vesnických škol, když měli učit najednou i několik tříd. Ale oni si věděli rady- jedné třídě dali něco nakreslit, druhé něco počítat a třetí vykládali novou látku. Někdy jim to, ale kazili někteří velmi nadaní žáci. Vypráví se, že jeden učitel dal jedné třídě sečítat čísla jedna až sto. Myslel si, že od nich bude mít pokoj na dlouhou dobu, jenže za pár minut mu součet přinesl ukázat žák Gauss, pozdější slavný matematik. Ten mazaný kuliferda se podíval na ten příklad a řekl si: 1+99 =100, 2+98 =100, 3+97=100 a tak dále, až zůstane 50, takže součet čísel 1až 100 = 5050. Ten učitel na to chvíli koukal jako puk, pak to uznal jako správný výsledek a dal mu příklad ať vypočítá kolik je 1až =1025 a ten Gaussův malý hajzlík mu za chvíli přinesl výsledek i se vzorcem.

Ten by byl schopen sestavit i státní rozpočet dříve, než fenomenální finančník Kalousek. Já souhlasím, že by každý Čech měl znát vybraná slova, aby věděl, kde se píše tvrdé y, že by měl znát vzory rodu mužského, ženského i středního, ale taková ta souvětí souřadná a podřadná, věty hlavní a vedlejší, tak to je pro mne vedlejší. Ale co se nás tím ti nenávidění češtináři a češtinářky natýrali.

Copak počty, to člověk znát musí, ale jak ty počty přejdou do matematiky a místo poctivých čísel se v příkladech začnou objevovat takové ty a plus b a to celé na entou – jo, tak to už přechází legrace. Já neříkám, takové úměry a rovnice by člověk měl znát, ale nač si hlavu namáhat nějakými integrály, limitami a nekonečny? Na co jsou tedy ty počítače, že?  A nebo taková geometrie, když se dvě rovnoběžky začnou protínat v nekonečnu. Mám se to vůbec učit, když si všechno mohu najít na internetu?

Naučíte se spoustu vzorců, vět, axiomů a potom vás v praxi překvapí taková věc, jako toho studenta vysoké školy železničářské, který si neuměl vysvětlit, proč vlak, který jede po kolejích tak drncá. Podívejte se studente, odpověděl mu význačný teoretik – koleje, to jsou nějaké rovnoběžky, to pomiňme, na těch kolejích jede vlak, který sestává z lokomotivy a vagonů – a teď mě sledujte  lokomotiva i vagony mají kola. A já se vás ptám, studente, co je to kolo? Raději si odpovím sám – kolo je vlastně „pí“ krát „r“ na druhou. „Pí“ to je Ludolfovo číslo, to pomiňme a tak nám tam zůstává „r“ na druhou. A teď se dostáváme k meritu věci – „r“  na druhou je přece čtverec. Už vám svítá, studente? No v každém tom kole máme čtverec a ten čtverec jak se nám na těch kolejích otáčí, tak po nich poskakuje a to nám způsobuje to drncání. Má ještě někdo nějaký dotaz?

Matematika je čistá věda. V matematice, když si něco vypůjčíte, tak to musíte vrátit. To, bohužel neplatí v ekonomice. Toto pravidlo si ozřejmíme na takovém pochopitelném příkladu. Mějme za dokázané, že ze třech nedopalků cigaret lze ubalit jedna celá cigareta – máme 10 nedopalků cigaret a já se vás ptám kolik celých cigaret lze z těchto nedopalků ubalit. No, studente, co říkáte, že 3 a jeden špaček zbude? O nikoliv, já jsem řekl kolik celých cigaret. Takže mě sledujte. Z devíti špačků ubalíme 3 celé cigarety a jeden nám zbude, ty tři cigarety vykouříme a máme nyní čtyři špačky. Takže vezmeme tři špačky a ubalíme čtvrtou cigaretu a vykouříme ji a zůstanou nám dva špačky. A co teď s nimi, studenti? Inu vypůjčíme si od někoho jednoho špačka a ubalíme si pátou cigaretu, kterou vykouříme. Zůstane nám jeden, jediný špaček, ten, který jsme si vypůjčili a ten vrátíme.  To znamená, že z 10 nedopalků lze ubalit 5 celých cigaret. Zásada je taková –  co si vypůjčíme, musíme vrátit.

Z toho plyne ponaučení, že výborný matematik nemůže být nikdy bankéř, státní úředník, lobbista ani poslanec. No kam by přišli, kdyby vše co si vypůjčili, museli vrátit. Pardon, to byl blbý příklad, oni si nepůjčují, oni kradou.

Chemii nás učila maminka profesora Větvičky, ředitele Pražské botanické zahrady, který často vystupuje v rozhlasu i televizi. Jednou, když jsme se učili, co všechno se vyrábí ze skla, řekla paní učitelka, že ze skla se také vyrábí nočníčky, náš Vašíček má skleněný nočníček. No, to bylo něco pro nás, chechtali jsme se jako pominutí a protože malý Vašíček navštěvoval také naši školu, zastavovali jsme ho na chodbě a ptali jsme se, zda má skleněný nočníček. Nyní, když jsem starší, tak se jí v duchu  omlouvám a přeříkávám, co do mě nahustila: ný, natý, itý, ičitý, ečný, ový , istý, ičelý.  Pamatuji si to více jak půl století a potřeboval jsem to pouze při zkouškách z chemie. Ovšem toho úctyhodného profesora Větvičku si jinak nedokážu představit, než jak sedí na skleněném nočníčku. Ano, to všechno dokáže mozek.

Někdo si to umí spočítat, někdo to má spočítané, někdo s tím či něčím jiným nepočítá, někdo je vypočítavý a nemusí to být ani matematik. V našem mozku jsou uložena nepředstavitelná kvanta všelijakých dat, faktů, informací, desinformací, pravd, polopravd a lží, že je nelze vyčíslit.

Mozek si některá fakta drží jen tak sám pro sebe a zrovna kdy by je potřeboval, jako by na ně uvalil embargo. Můžete přemýšlet jak chcete a nevzpomenete si na jméno nejlepšího kamaráda. Nedokážete si vybavit jméno oblíbené herečky, či herce, nebo nápěv nějaké oblíbené písničky. Za chvíli vám mozek začne ty informace předkládat, ale vy už je nepotřebujete. Jindy vás ráno překvapí tím, že Vám nabídne písničku  a vy si ji musíte zpívat a nemůžete ji vypustit, stále, znovu a znovu se vám ta melodie vrací a tak si ji musíte zpívat dál a dál, dokud si „pan mozek“ neřekne dost.

Tak mi řekněte, kdo ten mozek ovládá? Ovládáte svůj mozek, nebo mozek ovládá vás?

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na TEN NÁŠ MOZEK, TO JE MEZEK… Jiří Knopp

  1. moskyt napsal:

    Miluško, váš pan bratr mne velmi pobavil. 😆

    To se mi líbí

  2. Cech napsal:

    Děkuji móóc, móóc pěkné povídání.
    Když někdo umí tak hold umí.

    To se mi líbí

  3. Ahele napsal:

    Moc hezké povídání na neděli.
    U nás byla jedna ze základních škol, která měla v omítce nad vchodem reliefní nápis „Pojď sem synu a uč se moudrým býti“. Říkalo se na otázku kam chodíš do školy? Do Poďsemsynu.
    Nebo kde to je? No u Poďsemsynu.
    Dost možná, že tam ten nápis ještě je, i když kdo ví. Nejspíš bude mí hezkou novou barevnou omítku, plastová okna a není tak úplně jisté, že zůstal zachován.

    To se mi líbí

  4. Petrpavel napsal:

    Zabalit hrst dobrých postřehů tak, aby tvořily honosný dárkový balíček, to je umění!
    Díky za dárek 🙂

    To se mi líbí

  5. strejda napsal:

    Skvělé počteníčko na nedělní večer. Četlo s to jako když se pije něco opravdu dobrého. Třeba plantážníkův punč.

    To se mi líbí

  6. rybářka napsal:

    Mozek. Všichni vlastníme to centrum všech center s kapacitou tak obrovitou, že nás z toho až mrazí a pak, se nám ani nemusí v onom dokonalém systému zadrhnout nějaká melodie, tak stejně když chceme sdělit nějakou jednoduchost, kterou máme na jazyku, tak se vůbec nemůžeme vymáčknout. Nebo dobu čučíme do lednice, nebo špajzu a zaboha si nemůžeme vzpomenout co jsme tam chtěli. A těch klíčů co se nahledáme. A také nákup, když není kompletně sepsaný, tak se stane, že přineseme úplně jiné věci, než potřebujeme.
    Stejně to dopadá, když to po sobě nemůžeme přečíst.
    Moje máma poslala tátu pro 12 špekáčků, že bude večer opékání a on přinesl 12 šlehaček. Nemohl to přečíst. Máma myslí, že kdyby mu napsala 12 piv, tak to přečetl.
    Článek se mi moc líbí.

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      rybářko, ještě že sem k „Bavorům“ nechodí moje Labuť, protože bych upadl do podezření, že mě navštěvujete v době její nepřítomnosti. Nebo že vedu dvojí život, ten druhý s vámi. Jako přes kopírák….

      To se mi líbí

  7. Hudec napsal:

    Báječně, pane Knoppe!
    Čtete se jak Hrabal, ale nemáte to (naštěstí) tak zamotané.
    K vaší závěrečné otázce: Ty sladké časy mládí, kdy jsem si myslel, že můj mozek jsem já, jsou bohužel pryč. Teď mám pocit, že to je jakýsi externí „hárdisk“ se „softvérem“, kterému rozumím, ale čím dál méně. Zvyká si dělat co chce. Rád bych mu to zatrhnul, ale to bude asi možné až při „konečném řešení“.
    P.S.: Pište dál. Díky.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Mohu slíbit, že pokračování bude. Máte se nač těšit. Celý týden 😆

      To se mi líbí

    • cobolik pacholik napsal:

      hudacku,nedelej tu zo seba stareho dedka sakra,bo ked ta vidia na fotke a precitaju jak pises to z teba bije ohnivak s myslienkou blesku,baby vedia ocenit aj veteranov,nemyslim auta ponal…

      To se mi líbí

  8. cobolik pacholik napsal:

    nejaky novy dristac som postrehol teraz bo moj mozek pracuje jak chce a co ho kope a to nie vzdy jak by som chcel,ale zvykli sme si na seba moj mozok a ja,bo niekedy pochybujem ci mam v tej cobolskej palici nieco. ja nezabudnem na citat napisany v prazskom metre vo vagone niekde medzi florencom a hlavnim nadrazim,kde na mieste pre invalidov bolo to v roku 1982 november nejaky neznamy komensky dopisal k nazvu mladsi uvolnete mista starsim a k tomu na hrbitove a pamatam perfektne dodnes.moj mozok taky poznatok,co u mna spozorovali iny a ja az potom,ked som este pijakoval jazdili sme na stavby tu v tej riti a tu vsetko rovnake rovina les a vsade domy a cesty nijaka velka budova,ci kostoly,ci nejake polia a ked som mal niekde soferovat,jasne bez vodicaku a nepil som,bo som mal pracovny zapal stachanova tak na 10 dni,tak mi bos povedal tam a tam,pritom sme tam robili pred mesiacom na tej stavbe,ale ja som za boha nevedel ani priblizne kde a vysvetloval a ja ani hovno,lez ked povedal,ze tam facet, jak ten liquer store,to taky cisto obchod na ohnivu vodu,hned som vedel ,kde treba ist a bez problemu som mal jasne jak pojdem tam a takych placov boli desiatky a podla likerni som vedel,kde mam ist robit a preco,bo com som robil ma nijak neinteresovalo,ja som robil jak masina,ale alkohol to som vedel kde predavaju v okruhu 50km minimalne teraz ,ked nahodou niekde prejdem a vidim likerik viem,ze som niekde nedaleko musel robit a do likerky teraz za rok idem menej jak niekedy za jeden den,paradoxy,ale mozek do dnes pamata,kde sa da kupit ,to jak male ked ulapi cicku matke ono ma pud a ja som bol alkoholik,vlasne som arci nepijuci pijak,dost casto to tu spominam,bo to patrilo ku mne,takze novy pisatel nech drista,bo ma dobry kuk a zapne tu holote tie gvinty,bo starobou sa tie gvinty opotrebuju a myslienka po nich pada do neznama.

    To se mi líbí

  9. Gábina napsal:

    To s tím Gaussovým učitelem, co jako měl zírat, je jen povídačka, co se traduje, ve skutečnosti ten učitel to věděl moc dobře, měl tam i universitního studenta Bartelse coby asistenta, co studoval také na vévodovo stipendium, jen nepředpokládal, že bude mít ve třídě žáka, co ví to, co on. Otec byl jen polírem a účetním na stavbě, sama jeho matka ani neznala datum jeho narození, (to by se dalo čekat spíš tak u kočovníků), takže jediné, co věděla, že to bylo prý osm dní před jakýmsi Nanebevzetím Páně, on se to sám pak pokoušel vypočítat a sestavil algoritmus pro stanovení data Velikonoc, a to pak papírově uváděl jako datum narození. Ten učitel Buttner pak rychle pochopil, že v této škole jej již nemá čemu naučit, nechtěl, aby se nudil mezi málo chytrými, koupil mu učebnici aritmetiky a pozval otce projednat jeho další budoucnost, jinými slovy mu chtěl sdělit, že jeho školní docházka je již ukončena v celém rozsahu a jeho pomocník Bartels, který sám studoval na univerzitě, mu pak sháněl knihy a seznámil jej s dalšími lidmi z karolínské koleje a ti o něm pověděli vévodovi z Brunšwiku a dohodili mu u něj stipendium a studium na univerzitě, které chvíli předcházelo krátké studium na Catherineu s tím, že kantoři po prvním odevzdaném úkolu mu řekli, že zde nemá cenu studovat, není se co od nich již naučit a byla by to ztráta času a v mezičase tedy studoval antické jazyky.
    Až později pak obdržel stipendium od Brunšvického vévody a začal studovat na Collegia Carolinum,předchůdce nynější Technische Universität Carolo-Wilhelmina zu Braunschweig.
    Takže kantor nezíral, ale měl na rozdíl od zdejších a současných kantorů, co jen hloupě školometsky úřadují, rozum a známosti a uměl dohodit studium na vyšších školách na náklady Herzoga zu Braunschweig. Není nad známosti s vévody, lepší než deset úřadů k ničemu.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.