Kým byl Pavel Wonka, když umíral?


Článek přinesl posel od Slima

IGOR LUKEŠ  15.11.2014

Libuše Rudinská natočila film o Pavlu Wonkovi. A protože v něm zesnulého politického vězně neportrétuje jako čistého anděla, vrhli se na ni kritici.

Lze to pochopit: v českých dějinách je tak zoufale málo hrdinů, že s každým náznakem statečnosti je třeba zacházet uctivě a opatrně jako s relikvií. Není ale pravda také důležitou hodnotou?
Rudinská není kněz; je to dokumentaristka. Materiál, s nímž pracuje, nejsou metafyzická dogmata, ale složití lidé, kteří žijí ve složitém světě. Její kritici se mýlí nejen v konkrétnostech, které se týkají „případu Wonka“, ale zejména v tom, že nechápou fluiditu charakteru historických osobností.

K lepšímu pochopení snad pomůže, porovnáme-li Pavla Wonku se třemi jinými – a mnohem známějšími – postavami dějin.

Hrabě, pop a Bolek

Začněme Honorém-Gabrielem Riquetim, hrabětem Mirabeauem. Narodil se ve šlechtické rodině, ale během Francouzské revoluce se stal jedním z jejich nejznámějších řečníků. Jeho kritika aristokratických výsad a oslavy třetího stavu z něj udělaly hned v roce 1789 slavného revolucionáře. Pak se ale stalo něco nečekaného: na jaře příštího roku ho diskrétně požádal rakouský velvyslanec v Paříži, aby se tajně stal „poradcem“ Ludvíka XVI. a jeho manželky, tedy těch, jejichž hlavy revolucionáři brzo useknou. Mirabeau nabídku přijal a hned se k tajné spolupráci též písemně zavázal. Měl totiž dluhy, které vyrovnat bylo pro jeho nové „přátele“ maličkostí…

V lednu 1791 byl Mirabeau zvolen předsedou Národního shromáždění. Když v dubnu nečekaně zemřel, jeho kolegové neměli o jeho tajném životě ani ponětí, a tak se s ním rozloučili velkoryse. Vypravili mu státní pohřeb, načež ho uložili jako prvního Francouze v Panthéonu. K překvapení všech byly vzápětí v pozůstalosti hrdiny objeveny dokumenty prokazující, že revolucionář Mirabeau byl zároveň agentem monarchistů, od nichž měsíčně pobíral 6000 livrů. V Paříži tou dobou vládl teror, a tak se s ostatky zrádce nikdo nepáral: z Panthéonu je zavezli na hřbitov.

Hůř dopadl další revolucionář, ruský pravoslavný duchovní Georgij Gapon. Když vystudoval seminář, začal se zajímat o vznikající dělnické odbory. Tím na sebe upoutal pozornost carské tajné policie a její agenti jej bez problémů zrekrutovali. Pokrokovému duchovnímu jejich pozornost lichotila a potřeboval peníze.

Gapon se sice tajné policii zavázal, ale přesto jejím agentům rád dokazoval, že není jen jejich pasivním instrumentem. Měl své vlastní plány a jednat s ním nebylo jednoduché. Ukázalo se to, když se v lednu 1905 postavil do čela dělníků během „krvavé neděle“. Masakr zázrakem přežil, z Ruska uprchl a stal se přes noc ikonou všech socialistů v západní Evropě. Mezi jeho obdivovateli byli Gorkij, Lenin i Clemenceau.

Gaponovi stoupla sláva do hlavy. Po krátké době se vrátil do Ruska a hned se pokusil do řad agentů zrekrutovat další revolucionáře. Už ten první ho ale vydal čestnému soudu, který jej také po krátkém slyšení v únoru 1906 v tajnosti oběsil.

Pak je tu Lech Walęsa, jeden z nejznámějších Poláků všech dob. Tenhle sympatický chlapík se v létě 1980 postavil před stávkující dělníky v komunistickém Polsku a v několika prostých větách jim řekl: „Zvítězíme!“ Ti „seriózní“ mezi západními stratégy Walęsu a hnutí Solidarita odmítli brát vážně. Sovětský svaz měl přece nukleární zbraně a svými tanky už pár předchozích rebelií ve východní Evropě úspěšně rozjezdil na kaši.

V prosinci 1981 na jejich slova skutečně došlo, když komunisté poslali na Poláky armádu a Walęsu spolu se stovkami dalších zatkli. Neuběhlo ale ani deset let a Solidarita s Walęsou byli v Polsku u moci, jejich věznitelé v penzi a ze západních pochybovačů byli najednou obdivovatelé. Mnoha komentátorům se zdálo, že Walęsu seslalo na zem samo nebe, aby tenhle prostý človíček vševědoucím geostratégům ukázal, že pravda může být někdy mocnější než zbraně.

Přesto dnes Walęsa Poláky rozděluje. Ukázalo se totiž, že se v prosinci 1970 upsal polské tajné policii jako agent „Bolek“ – a v téhle kategorii zůstal až do června 1976. Někteří Poláci proto nad Walęsou zlomili hůl a při zmínce jeho jména si drží nos. Pro zbytek země je naopak jakákoli kritika této ikony protikomunistického odboje tak nepřijatelná, že své oponenty nenávidí víc než ty, kdo Polsku jako sluhové Kremlu dřív vládli.

Tajná služba, která falšuje vlastní archivy, nemůže přežít. Proto o tom, zda Walęsa podepsal závazek spolupráce s tajnou policií jako „Bolek“, nemůže být pochyb. Ostatně on sám v televizním rozhovoru uznal, že z několika výslechů neodešel zcela čistý, a hned po příchodu k politické moci si potají zařídil nelegální čistku svých krabic v archivech polské bezpečnosti. (Komunisté ale fízlování povýšili na umění a díky duplikátům se mu nepovedlo všechny stopy zahladit.) Tak jako Mirabeau a Gapon byl i Walęsa jeden čas zároveň na straně odpůrců diktatury, ale i jejím špiclem.

Svatý, nebo zrádce

Hlavní otázka ale stojí, komu Walęsa skutečně sloužil? Svobodnému Polsku, nebo těm křupanským fízlům, kteří tehdy nezaměstnaného otce velké rodiny během nočního výslechu a pomocí hrozeb dočasně zlomili? Když se sečtou plusy i minusy jeho života, co je výsledkem – svatý Walęsa, nebo zrádce? Ani jedno, ani druhé. Byl to normální a zranitelný člověk, který dokázal ve správnou chvíli a v dobré věci inspirovat miliony lidí. Jeho zásluhy o Polsko, svobodu ve východní Evropě a vítězství Západu ve studené válce jsou nezpochybnitelné.

Skvrna jménem „Bolek“ je rozumem pochopitelná. Polští fízlové si jistě mysleli, že nad Walęsou v okamžiku, kdy podepsal závazek ke spolupráci, vyhráli. Stačí se ale podívat, jak komunismus ve východní Evropě dopadl, a hned je zřejmé, že se majestátně spletli.

Případ Pavla Wonky se v mnohém podobá osudům Mirabeaua, Gapona i Walęsy. Byl to statečný mladý muž, který autenticky bojoval proti husákovské diktatuře. Nabídku tajné policie ke spolupráci podepsal jednak proto, že se mu hodily peníze, a také proto, že mu to dalo iluzi moci. Stejně jako Mirabeau, Gapon a Walęsa, i Wonka měl důvod věřit, že jeho tajnou hru nikdo neodhalí. A snad měl též naivní představu, že s ním estébáci budou jednat jako s partnerem – a že se mu podaří je o svém pohledu na situaci v tehdejším Československu přesvědčit.

Všechny čtyři postavy mají mnoho společného. Především se nepovažovali za zrádce ani jedné z obou stran. Věřili, že mají důležité pedagogické poslání. Mirabeau doufal, že se mu podaří opilovat hrot revolučního násilí a najít kompromis mezi revolucí a monarchií. O totéž se snažil Gapon, když se jako agent carské policie pokusil cara poučit o legitimitě požadavků, které vznášeli demonstranti. Waĺesa zase apeloval na stávkující dělníky, aby přijali první – polovičaté – návrhy vlády. K úspěšnému konci generální stávku v roce 1980 dovedla ve skutečnosti Anna Walentynowiczová a další osobnosti, na které ale dějiny téměř zapomněly. A Wonka? Jeho rozhodnutí kandidovat do Federálního shromáždění nebylo formou prázdného morálního exhibicionismu. Bylo motivováno touhou režim poučit o tom, co a jak dělá špatně, a snahou získat platformu, z níž na Hradě izolovanému Gustávu Husákovi vysvětlí, jaká je v zemi skutečná situace.
Agent jako oběť režimu

Jeden z dobře informovaných kritiků filmu správně připomíná, že Wonka „zemřel v pětatřiceti letech ve vyšetřovací vazbě se záchodovým prkénkem na hlavě, vážil čtyřicet kilogramů a existuje podezření, že byl znásilněn“. Ptá se proto, zda by tohle mohl být konec spolupracovníka StB.

Odpovězme pomocí příkladu. Dmitrij Poljakov (1921-1988) byl generálmajorem sovětské vojenské rozvědky (GRU). Koncem padesátých let nabídl své služby v New Yorku Američanům a zpravodajsky pro ně pracoval jako TOPHAT a BOURBON stěží uvěřitelných čtyřiadvacet let. Podle některých zdrojů v CIA jeho informace zaplnily sedmadvacet spisových krabic. V roce 1980 však Poljakov zmizel. Až později vyšlo najevo, že byl v roce 1986 zatčen a o dva roky později jako zrádce popraven.

Až potud to zní jako banální špionážní příběh. Tenhle je však ve skutečnosti komplikovanější. Nedávno se totiž ukázalo, že Poljakov na začátku a po léta spolupráci s Američany pouze předstíral a ve skutečnosti je podle rozkazu svých šéfů v Moskvě dezinformoval. Řečeno zkrátka: jeho úkolem bylo zatáhnout CIA do zpravodajské hry. V určitou dobu se ale Poljakov otočil a místo dezinformací začal svým americkým dříve protivníkům, teď přátelům dodávat informace pravdivé. CIA tuhle změnu vůbec nezaznamenala, zato v Moskvě se o všem po určité době dozvěděli; jak se to stalo, je na román. Pochopili, že jejich člověk, který po léta podváděl Američany, už delší dobu podvádí je samé. Když si to pomocí svých zdrojů ověřili, Poljakova v roce 1988 popravili.

Když se Poljakov chystal v popravčí cele zemřít, byl to sovětský rozvědčík, který léta uváděl americkou zpravodajskou komunitu v omyl? Nebo to byl naopak agent CIA, jehož cenné informace pomohly Západu vyhrát studenou válku? Odpověď musí vycházet z toho, že jej k smrti odsoudili v Sovětském svazu.

Totéž platí v případě Wonky. Navzdory závazku spolupráce s StB nakonec statečně zemřel v komunistickém vězení a jako oběť režimu. A stejně jako Mirabeau, Gapon a Walęsa, i on pomohl víc těm, na jejichž straně se angažoval otevřeně, než zlu, které ho k tajné spolupráci dočasně zlomilo.

Film Libuše Rudinské se dopracovává k realistickému obrazu Pavla Wonky, který sice estébákům podepsal prohlášení o tajné spolupráci, ale pak v jejich kriminále dokázal pro princip nekompromisně zemřít. Vyžadovalo to velkou odvahu a nevím, proč to kritici filmu považují za šlapání po svatých. Wonka sice svým mučitelům cosi podepsal, ale pak dobrovolně skončil na betonové podlaze komunistické cely, která se dosti podobala té, v níž popravili Poljakova

______________________________________________________________

A k tomu fotofeuilleton od J.G.Hudce a poznatku z Práva

keller

Příspěvek byl publikován v rubrice Slimova pošta se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

66 reakcí na Kým byl Pavel Wonka, když umíral?

  1. Petrpavel napsal:

    Keller umí vyhmátnout podstatu, to ano, a jsou i jiní kdo umí (zkopírováno odjinud) :
    Béda • 27. Listopad 2014
    Mimoň v čele ČR:
    http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/354667-sobotka-islamsky-stat-je-nejvetsim-nebezpecim-kteremu-ted-svet-celi.html

    Sobotka asi netuší, že existuje bankrotující stát, zdroj světové finanční rakoviny, který rozesívá chaos jak v islámských zemích, tak v latinské Americe a nejnověji i v Evropě a v Asii. A není to žádná islámská země ale je to tzv. výspa demokracie a humanity – vražedný stroj USA řízených šílenci. To je skutečné největší nebezpečí pro současný svět – ekonomické i politické.

    P.S. Pěkný článek, ale : o Wonkovi vím hodně málo a nechci vědět víc. Co jakékoli informace či dezinformace o něm změní na životě lidí v současné ČR? Dávné minulost. Prý poučení? Lidé jsou nepoučitelní, chovají se podle svého přesvědčení – to v lepším případě, nebo – častěji – podle toho zda je to pro ně osobně výhodné či nevýhodné. Co změní zjevená „pravda“ o Husovi, o Fučíklovi, o Horákové, o Walesovi, o Havlovi …?

    To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      „Lidi nejsou blbý…“ říkal jsem si, když jsem četl nejvíc kladně hodnocené ohlasy (alespoň první stránku, víc číst je únavné) na tento článek. Připomentí, že právo na volbu mají i v Duchcově či že o přijetí do NATO by měly rozhodovat členské státy a ne Ukrajina sedí jako … :
      http://www.novinky.cz/domaci/354643-sobotka-nesouhlasim-se-zemanem-ukrajina-ma-pravo-volby.html
      Nesouhlasí se Zemanem tam kde by (podle mého) měl, souhlasí tam – viz výše, kde by (podle mého) neměl 😦 .

      To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      K Wonkovi mám podobný vztah, jako vy. Bude to možná znít jako urážka, ale není to tak míněno: „No a co?“
      Co „No a co?“ ?
      Mě už vlastně to neustálé patlání se v tom, kdo byl jaký odbojář, hluboce nebaví. Je to taková omáčka k neustálému odvolávání se na to, co všechno padá na hlavu minulého režimu a jak je třeba ostražitě sledovat ty, kteří by chtěli jeho návrat. A on ho vlastně nikdo nechce a i kdyby chtěl, tak se nic vrátit stejně nemůže.
      Pro náš současný život to nemá význam žádný a ani příliš poučení nenabízí. Někdo chodil práskat a někdo ne, někdo se považoval za pupek světa a mesiáše, jiný ne. Jaké měl k tomu či onomu motivy těžko říct. A záleží na nich vlastně ještě dneska?

      To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Já ho chci, a to právě proto, že vím, že se stejně vrátit nemůže.
        Zdůvodnění mého postoje? Nemůže se vrátit takový jako byl, ale ty zásady ze kterých vznikl, ty by se měly vrátit …

        To se mi líbí

        • Hudec napsal:

          Já to vidím trochu jinak.
          Že skončil ten socialismus Stalinsko/Brežněvovského typu je dobře. Že se vrátily důvody, proč vznikl, to je prostě špatně.

          To se mi líbí

          • Petrpavel napsal:

            Chytrá horákyně 🙂

            To se mi líbí

          • Lex napsal:

            Vidím to podobně, Herr Hauptmann.
            S odstupem doby vidím zřetelně, co bylo špatně „tehdy“ a co je špatně „dnes“.
            Kardinální otázka, přes kterou se asi láme chleba, je, zda bychom si přáli „demokratický socialismus“, tj. společnost vlády jedné strany s většinovým kolektivním vlastnictvím výrobních prostředků, která by však na rozdíl od „tehdy“ při zajištění bezpečnosti a sociálních jistot opravu dostatečně zabezpečovala hmotné a kulturní potřeby svých občanů, anebo společnost respektující individuální svobody, založenou na pluralitním politickém systému a tržní ekonomice, ve které by však výnosy aktivit byly rozdělovány sociálně spravedlivým způsobem vylučujícím vykořisťování pracovní síly ve prospěch držitelů kapitálu (dokonce i „nedržitelů“ kapitálu, když vlastně výnosy jsou většinou založeny na dluzích, na úvěrech do ekonomických činností)?
            Těch kritérií na obou stranách by jistě bylo mnohem více.
            Takže by se to dalo, namísto volby, shrnout pod otázku – „JAKOU SPOLEČNOST bychom si tedy vlastně přáli?“.

            To se mi líbí

            • Petrpavel napsal:

              Tak tedy, vážení pisatelé a čtenáři, jakou?
              A, alespoň v dosahu několika desetiletí, reálnou cestu k ní!
              Nikoli „měli by …“ , ale „musím – já jeden každý – a radím vám činit totéž….“
              Myslím si ale, že v jejím celku tu cestu poprvé a naposledy reálně popsali jistí M+E 🙂

              To se mi líbí

            • Strejda Olin napsal:

              Na otázku JAKOU SPOLEČNOST odpovídá Listina základních práv a svobod. Problém spočívá v odpovědi na otázku JAK takové společnosti dosáhnout, jak ji organizovat a spravovat. Kritériím LZPS neodpovídalo doposud žádné společensko ekonomické uspořádání – ani aristokraticky otrokářské a feudální, buržoazně kapitalistické, ani stalinsko socialistické. Nedokázali ho naplnit egyptští faraoni, antičtí císařové, středověcí panovníci ani novověcí prezidenti a diktátoři. Ani papežové, demokraté, fašisté, ani nacisté nebo komunisté. Myslím si, že zatím jediný, kdo odpověděl na otázku PROČ ještě lidstvo nežije v takové společnosti, byl M+E. Bez hledání a nalezení příčiny nelze vyřešit důsledky. Jestliže se shodneme, že žijeme ve „špatné“ společnosti, je to důsledek řetězu příčin, z nichž jedna je ta prvotní. Všechno ostatní jsou jen bezvýznamné spekulace, fantazírování, sny a kecy.

              To se mi líbí

            • Petr Pelikán napsal:

              Strejdo Oline,

              při odpovědi na tu otázku Vám samotná Listina základních práv a svobod nepomůže, my nemáme ve společnosti jen práva a svobody, ale také povinnosti vyplívající z naší odpovědnosti vůči ní. Pro odpověď potřebujete také etiku.

              To se mi líbí

            • Strejda Olin napsal:

              Petře Pelikáne, ideje Deklarece nezávislosti, Deklarace práv občana, Listiny základních práv a svobod aj. jsou stavebními kameny a normou ústav, ústavního pořádku a zákonů v každé vyspělé, civilizované a demokratické zemi. Z v nich stanovaných práv a svobod jsou logicky odvozeny i povinnosti a odpovědnost. Jak občanů, tak i státu. V LZPS jsou jasně definována ekonomická, politická, lidská, občanská, osobní a jiná práva a svobody. Jsou definovány hodnoty a zásady demokracie, občanské a lidské rovnosti, ochrany a důstojnosti (k tomu by nám dal Lex odborný výklad). Je v ní obsažena nejen ona etika, ale i mravnost. Všichni občané, zaměstnanci, zaměstnavatelé i podnikatelé, všechny politické strany a hnutí, všichni politikové a veřejní činitelé, senátoři, poslanci, zastupitelé i státní úředníci, úřady a organizace pokud by ve své práci respektovali a dodržovali ideu LZPS, resp. Ústavu a zákony, asi bychom nedosáhli nirvány 🙂 , ale určitě by absolutní většina společnosti byla spokojenější a šťastnější. Rozumíme si alespoň v myšlence?

              To se mi líbí

            • Petr Pelikán napsal:

              Rozumíme, Strejdo Oline.

              To se mi líbí

            • kočka šklíba napsal:

              Původně jsem chtěla reagovat na p. Hudce zda já bych chtěla aby se vrátil režim z před roku 1989, a Vy Lexi jste to napsal tak, že k tomu nemám co dodat a lépe bych to nenapsala ani náhodou :).

              To se mi líbí

            • Lex napsal:

              Díky, kočko, za kompliment.
              A právě kvůli němu jsem si ten koment znovu přečetl a došlo mi, že ho musím upřesnit. Zavádějícím způsobem tam totiž vyznívá věta „S odstupem doby vidím zřetelně, co bylo špatně „tehdy“ a co je špatně „dnes“.“
              My jsme totiž to, co bylo špatně „tehdy“, věděli už tehdy, ne až dnes s odstupem doby. To, co je špatně „dnes“, také víme dnes.
              S odstupem doby jen dokážeme to „špatně“ z „tehdy“ porovnat s tím „špatně“ dnes, stejně jako „dobré“ z tehdy s tím „dobrým“ dnes.
              A nemáme problém s tím, i dnes říct, co tehdy bylo špatně (podle mainstreamu dnešní doby to bylo „všechno“), ale že byly – a které – věci DOBŘE, jako nemáme problém říct, že i dnes jsou dobré věci (a které), ne, že všechno je špatně.
              Řekl bych, že bychom si klidně mohli říct – „NEJSME JAKO ONI!“

              To se mi líbí

            • Petrpavel napsal:

              Lexi, to jste vystihl nádherně a vyčerpávajícím způsobem 🙂

              To se mi líbí

            • Lex napsal:

              😆

              To se mi líbí

  2. Petrpavel napsal:

    Tohle vůbec není OT, to platí pro každého z nás :
    http://www.blisty.cz/art/75626.html

    To se mi líbí

    • Gábina napsal:

      Musím říci, že jsem z toho nějaká zmatená, je tu současně řeč o Deklaraci Nezávislosti a Deklaraci lidských práv a listině práv a svobod. Tak Deklarace Nezávislosti byla sepsána v hospodě ve Philadelfii cca 1766 za přítomnosti lidí jako John Jay, Alexander Hamilton , James Madison a George Washington a John Adams a Thomas Jefferson ti „objasnili“ ostatním nutnost nezávislosti Amerických osad, že prý nastal čas se rozloučit s Británií a to je asi tak vše. Asi jako větší obdoba objasnění důvodu rozvodu manželství a s lidskými právy neměla prakticky nic společného, ta byla vnímána tak nějak přirozeně. Univerzální Deklarace lidských práv bylo až daleko později asi v roce 1948 po válce a ta se týká čistě lidských práv. Listina základních práv a svobod byla ještě později a z ní vychází. Ta Deklarace nezávislosti jen byl lokální dokument a jen objasňoval, proč je nutno se s Británií rozloučit, tak Washington o to zas až tak nestál, jenže za tím bylo něco jiného, tenkrát byla navíc dlouhá krize v tabáku a jeho virginský nešel na odbyt měl tak druhotně dluhy a také nechtěli jej udělat britským generálem jelikož měl škraloup kvůli mladické nerozvážnosti u francouzské pevnosti u řeky Ohia a jako spíše Brit, kdyby se nedal k těm revolucionářům, tak by mu sebrali jeho majetek a nejspíš i život takže usoudil, že když bude chtít zůstat na tom svém statku, tak mu nezbývá, než se postavit v čelo vzbouřenců, nebo odejít pryč z Ameriky. Ústava USA vznikla až na základě špatných zkušeností s tzv. federální unií a spíš později na základě tzv. článků Konfederace, až asi 1787, o dost později, než Deklarace nezávislosti. Na základě Deklarace nezávislosti vznikly jen USA samotné. S ústavou ten papír sepsaný ve philadelfské hospodě nemá zas až tolik společného, jen objasňuje důvody, proč se rozešli.

      To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Jsem taky zmatený proč jste přiřadila vaši připomínu k tomuto odkazovanému článku 🙂 .
        A k věci samé : nepřišel čas na nějakou českou deklaraci nezávislosti? Já myslím, že to jedna z podmínek k nastoupení cesty o které píše Olin výše, kde ji zmiňuje.

        To se mi líbí

      • Strejda Olin napsal:

        Gábino, já nejsem moc sečtělý a proto si pomáhám informacemi na inetu. Pro naše zdejší diskuse je to odpovídající úroveň. No a právě tam byste se dočetla, jak to s tou americkou Deklarací je a proč jsem ji použil. Souvislost je zřejmá, ne že ne. Všechno má svůj vývoj. Především tu byla doba osvícenectví (liberalismus, duchovní, etické a estetické principy), které dalo základ dnešním konceptům občanských svobod a rovnosti, demokracie a lidských práv. Osvícenectví mělo výrazný vliv na francouzskou revoluci i americkou nezávislost. Deklarace nezávislosti USA z r. 1776 měla zase výrazný vliv na francouzskou Deklaraci práv člověka a občana z r. 1789. A ta zase ovlivnila pozdější určení základních práv člověka a formovala i pojetí demokracie, vyjádřené v deklaracích a ujednáních ve druhé polovině 20. století. Například část smlouvy o lidských právech z Helsinské konference, přijaté a ratifikované vládou ČSSR byla zdrojem pro sepsání Charty 77 atd.atd.
        Nebuďte Gábino zmatená, jde stále o pochopení fungování příčin, následků a souvislostí 🙂

        To se mi líbí

  3. Lex napsal:

    Myslím, že autor článku Lukeš, ač se snaží, aby to tak nevypadalo, se dopouští zásadní chyby – chyby generalizace podle výsledku. Přijímá úzus agent = ďábel, disident = hrdina. U všech vyjmenovaných posuzuje jejich osobnosti podle celospolečenského vyústění aktivit té strany, na které stojí, a v případě, že ti lidé hrají „dvojí hru“, tak podle toho, na které straně působili jakoby více, které straně byli prospěšnější.
    Dopouští se tím, podle mého názoru, podobné chyby jako lustrační zákon. Jsi evidován, neseš Kainovo znamení. Protipólem zase je – podepsal jsi Chartu (byl jsi „disident“ – čím vlastně musel být člověk, aby byl považován za „disidenta“? – disent přece byla množina lidí s mnoha směry zájmů, s mnoha podobami důvodů, možná dokonce v některých případech i protichůdných, proč byl pro toho nebo onoho „režim“ nepřítelem), jsi hrdina.
    Prdalčku švagrová, nic není ani černé, ani bílé jen proto, že ….. . A u lidí, u jedinců, už vůbec ne. Vůbec není jednoznačné, že agent StB, který i aktivně spolupracoval, nebyl ve skutečnosti hrdina, a disident, který „podepsal“, nebyl ve skutečnosti lump. A naopak.
    On už sv. Matouš věděl, která bije, když zapsal ve svém evangeliu „Poznáte je podle jejich ovoce.“ (Mt.7,16).
    Tím „ovocem“ nebyl u agentů StB jejich podpis pod „verbovkou“, ale to, zda svým řídícím pracovníkům StB přinášel informace, které posilovaly její postavení a které postihovaly konkrétní lidi (a to ještě musím zdůraznit, že např. plnil-li „agent“ Babiš úkol, aby hlídal, zda konkrétní pracovníci PZO neprodávají zboží pod cenou za úplatky, je diskutabilní, zda plnění toho úkolu mělo záporné nebo kladné znaménko ve stupnici hodnot), a u disidentů to, že „podepsali“, ale to, čím se konkrétně podíleli na přínosu disentu v jeho působení na poli svobody a demokracie (teď budu trochu kontroverzní – ne svobody ožírat se, smažit a hlukem a výtržnostmi obtěžovat jiné lidi či „v zimě házet zmrzlá psi hovna po policajtech“ – doufám, že je většinově známo, proč a o kom je tenhle citát – jak si někteří také svobodu představovali a konec konců i dnes představují).

    Pro mě je třeba nechutné, aby jeden ukřivděný „krákorající disident“ (zpěv, i folku si představuji jinak) napsal dvacet let po VLSR o jiném autorovi a zpěvákovi, který je naopak miláčkem publika a nositelem významných uměleckých ocenění, pamflet o „udavači z Těšína“. Ten „disident“ jistě ten citát sv. Matouše zná. Plodí ale snad „hrozny a fíky“?

    Ale je to jen můj názor, takže nic.

    To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      Palec nahoru.

      Další zvýšení svobody. Nejlepší by byly občanky beze jména, adresy a fotky, podle současných kriterií by stačila Policii pro identifikaci jenom informace o výši konta a je-li osoba politikem či podnikavcem, popř. není-li, o počtu kamarádů mezi politiky a podnikavci.
      http://www.novinky.cz/diskuse?id=384789&articleId=/finance/354575-nesvepravni-sekaji-dluhy-diky-orezanym-obcankam-vetsinou-je-nelze-vymahat.html&sectionId=1000&page=1#c11902584

      To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Suhlasim v podstate so vsetkymi predo mnou pisucimi {nejde tu ceska diakrit.}.

      Clanek je pro mne zajimavz hlavne precedenty, PW mne netrapi.
      Ty ukazuji ze casto to byva na obe strany. Cile stran nebyvaji ty provoplanove predpokladane; v 1984 je O’Brien klicovym hracem, Mustafa Mond v Huxleym je rovnou sefem tajne policie. Tyto org. maji cile casto dost nepruhledne a prekvapive.

      Jen pro uplnost, Lenin jel jednou vagonem s vedomim a kooperaci Nemcu, ale pak sel za svymi cili. O Stalinovi a Ochrance se vykladalo leccos, ale pak zase fungoval podle sveho. Malinowskeho naproti tomu odkrouhli…

      Hudec 4ctouci tisk si mozna vcera vsiml v LN clanku Zidka, kt. ma na kritiku Wonkovych kritiku nazor zcasti opacny, nez zde uvedeny.. atd.

      Rad se docitam, ze Keller se zastal kavarny.

      To se mi líbí

      • Lex napsal:

        Jakkoliv jsem vlastně vždycky souhlasil s Kellerem, dneska zaznamenávám první případ, kdy s ním nesouhlasím.
        Z jeho článku je velmi, velmi patrné, jak hraje „Bohušovu“ notečku, jak pěje jeho písničku, leč s falešnými tóny.
        Pokud „Pražskou kavárnu“ spojuje s pojmem, jak ho popisuje, pak ten termín vidí jinak než já i někteří další zde (já jsem tu svoji „definici“ jasně popsal pod článkem, který se toho týkal), a pokud těch několik tisíc „červenokaretníků“ spojuje jen a právě s „osazenstvem“ té „kavárny“, pak já to vidím jinak. Kdysi jeden – později klasik, pak už zase ne – napsal – „Kádry rozhodují vše“. A také týž klasik (a Keller to nemůže neznat) tvrdil, že „uvědomění musí být do mas vneseno agitací“ (volně citováno). Samozřejmě, dodávám já, nejenom agitací, ale také organizací.
        A že právě za touto činností stojí „Pražská kavárna“ a ne ty tři děti s transparenty na fotografii (dříve zveřejněné), to je asi všem jasné.
        Mělo by být i Kellerovi.
        Ale jak se říká – „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“. Když Bohuš (nemyslím tím izolovaně osobu Bohuslava Sobotky, ale politiku jeho a jeho nohsledů či jen přívrženců) potřebuje kopnout do kotníku Miloše Zemana (v okopávání kotníků – výše nedosáhne – je Bohuslav Sobotka mistr), pak je i Jan Keller, který by jinak takový text sotva stvořil, móóóc dobrý.

        Nicméně – opět, nic než můj názor.
        Kde bych já mohl mít na Kellera (sociologa. Jako na politika??!).

        To se mi líbí

        • Hudec napsal:

          Zajímavé a trefa, Herr Oberst! Uvažujeme podobně. Včera jsem panu Bavorovi poslal několik citací z jedné své oblíbené knihy. Až/pokud je sem pověsí, ukáže se, že uvažujeme paralelním směrem.

          To se mi líbí

          • Lex napsal:

            Myslím, příteli, že ta metoda, která nás posouvá k oné „paralele“, se někdy nazývá „kritické myšlení“, dříve také „dialektika“ (byť to jistě není zcela totéž).

            To se mi líbí

        • Lex napsal:

          Á propos – aniž bych chtěl být špatným prorokem, a vsadím svůj pověstný dolar proti bobu – jsem přesvědčený, že si Bohuslav Sobotka na to svoje okopávání kotníků v podobě svého (a svých „věrných“) postoje k útokům křiklounů na prezidenta Miloše Zemana vzpomene, až ti samí křiklouni (ať již z „Pražské kavárny“ nebo odkudkoliv) budou demonstrovat proti němu a jeho vládě. A ta doba přijde, na to může vzít jed. Ono totiž i v činnosti této vlády bude muset přijít na témata, na nichž se tzv. „láme chléb“. Témata, kdy i Bohuš bude muset ukázat, zda je „ryba“ nebo „rak“. Zatím mu stačí kůže obyčejného chameleóna.

          To se mi líbí

          • oh napsal:

            Bohuš mi svým chováním trochu připomíná „křišťálového“ Standu Grosse z doby, kdy dotyčný ministroval na vnitru – dokud se o policii psalo pochvalně, byly Standy plné noviny i obrazovky. Když to vypadalo na malér, Standu nebylo vůbec vidět a místo něj to v parlamentu i v tisku vydržkovávali Zeman a policejní prezident. A jakmile „hasič“ Zeman nebyl k dispozici, premiér Standa rezignoval a prchl na Floridu.
            Bohuš má kromě absence nějakého schopného hasiče i další jistotu – bude proti sobě mít dobře organizovanou skupinu „žhářů“.
            http://www.blisty.cz/art/75632.html

            To se mi líbí

            • Bavor V. napsal:

              On když se KD nevěnuje Ruině, tak má Čulík i chytré články http://www.blisty.cz/art/75628.html

              To se mi líbí

            • Petrpavel napsal:

              Tak to je se vším. Pod pláštíkem bezvýznamných mediálních bublin unikají lidem pro ně důležité zákony. Nikdo není odborníkem na všechno, taky se nemůže zajímat o všechno, a tak jen občas když projde sněmovnou něco se ho přímo dotýká zanadává, zakritizuje. O to co pálí zase jiné se nezajímá.
              Klasický nedostatek parlamentní demokracie a jeden z důkazů že v žádném případě nerozhoduje lid,ale úzká skupinka tzv. elit, politik, zájmových našeptávačů a lobbistů.

              To se mi líbí

    • Strejda Olin napsal:

      Každému, kdo nějak „bojoval“ proti komunistům a režimu, se dnes nasazuje svatozář. Že mezi nimi byli (tak jako jinde) líní povaleči a flinkové, ožralové, nemravníci, zlí a závistiví, pochlebovači, že se nebyli schopni (a mnohdy ani neměli zájem) nijak prosadit, že jejich práce nebo umění byly nekvalitní zmetky, že v disentu spatřovali jen vzrůšo a dobrodružství, že „nebojovali“ uvědoměle atd. se dnes prostě a jednoduše neříká. Oficiálně to nikdo nepřipouští, na to téma se veřejně nediskutuje. Mximálně se o někom, kdo se takto až příliš profláknul, mlčí.

      To se mi líbí

    • Gábina napsal:

      A co to je to smažit, prý se někomu říká smažky, jsme slyšela.

      To se mi líbí

  4. Strejda Olin napsal:

    Jakmile si zapnu veřejnoprávní, tedy podle zákona objektivní, vyváženou a nestrannou ČT24, poslouchám neobjektivní, nevyváženou a stranící, také z mých peněz financovanou hlásnou troubu pravice, havloidů, pravdoláskařů a amerikofilů. Neustále tam někdo žvaní o úžasné atmosféře v listopadu ´89 a následujících měsících, o tom, jak to bylo spontánní a neplánované a podobné hlody. ČT den po dni mapuje tehdejší události, vytahuje archivní snímky z té doby, oprašuje staré reportáže a TN z dob socialismu. Samozřejmě s cílem ukázat tehdejší režim a život lidí v co nejčernějším světle – nic se nedařilo, vládl teror KSČ a StB, lidé byli smutní a vystrašení, obchody byly prázdné, vůbec to nebylo tak, jak „staré struktury“ nostalgicky vzpomínají. Kde kdo režim nenáviděl, všelijak ho rozvracel a hrdinové z disentu statečně bojovali za lepší život nás všech. Nejlepší je dávat tehdejší život do kontrastu s dneškem, ale jen tak, aby to „tenkrát“ vyznělo směšně, trapně, komicky, neuvěřitelně. Kdo tu dobu nezažil, musí být zděšen. Socík byl prostě strašný po všech stránkách, chraň nás před ním Bůh, kníže a USA!
    Českou televizi bych zrušil, protože nenaplňuje své poslání. Je dezinformační, neobjektivní, nevyvážená, stranící a společensky destruktivní. Kolikže miliard nás to ročně stojí?

    To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      Nezapínám, a když žehlím (jo, občas) tak včas uhýbám fackám mému rozumu a přepínám. Je zajímavé sledovat kdo všechno ze všech možných vůdců sametu od Havla až po organizátora OF na šachtě v Ostravě si polepšil. Vlastně podle ČT my všichni. Nepopírám, že v mnohém ano, ale ve všem? V mnohém zase jsem si pohoršili. Copak neumí ČT najít aspoň jednoho nespokojence s jednou výhradou? Uměla by, takoví redaktoři z Aktualit ČST či Fajrajzl a další to uměli. Ale nechce … Za ty peníze.

      To se mi líbí

      • Hudec napsal:

        Každý blbec ví, že jednota 99,98 % při volbách je „neuvěřitelná“ a že chci – li, aby mi bylo věřeno, ukáži 80 % pro názor a) , ale alespoň 20 % pro názor b). Pak se moje tvrzení stává důvěryhodným a uvěřitelným. 99,98 neuvěří dnes vůbec nikdo. Ani úplný debil.
        Kontraproduktivní a navíc úplně hloupé.

        To se mi líbí

    • oh napsal:

      Ale péčí našich neméně drahých mediálních rad vám tu neobjektivní, nevyváženou, stranickou a společensky destruktivní manipulaci budou servírovat výhradně pomocí vybrané salónní mluvy.
      http://zpravy.idnes.cz/rada-rozhlas-zeman-0no-/domaci.aspx?c=A141120_141124_krimi_hv
      A to se vyplatí! (blijící smajlík)

      To se mi líbí

  5. Lex napsal:

    Začnu na to téma nové vlákno, ať se „neurolujeme“.
    Petrpavel na mou otázku …“jakou společnost….?“ v 13.57 mj. napsal – „Nikoli „měli by …“ , ale „musím – já jeden každý – a radím vám činit totéž….“
    Myslím si ale, že v jejím celku tu cestu poprvé a naposledy reálně popsali jistí M+E“.

    Jenže moje otázka nebyla na tu cestu, ale na ten „cílový stav“, na tu charakteristiku základních rysů oné chtěné společnosti – mohu to zestručnit – buďto „demokratický socialismus“ („demokratický“ v podobě demokratického centralismu jediné strany, a také v podobě účasti široké veřejnosti na správě státu), anebo „sociální kapitalismus“, tj pluralitní společnost založenou na individuální svobodě a tržní ekonomice se spravedlivým rozdělováním výnosů.

    Petrupavlovi musím říct, že tu cestu rámcově rozpracovanou ME, leč v detailu upravenou a ve skutečnosti provedenou Leninem (a po něm ostatními v rámci „tábora míru a socialismu), a to, co z ní vyplynulo, už jsme tu měli. Ne všechno bylo špatné, ale bylo tam hodně špatného (krutovláda padesátých let, zaostávání ve vývoji, nedostatečné uspokojování hmotných potřeb lidí, vnitřní dluh v budování moderní a údržbě stávající infrastruktury). Ne všechno bylo dobře, ale také toho bylo hodně.
    Ona totiž ta cesta – už jsem o tom onehdy psal – spoléhala na výchovu lidí v uvědomělého socialistického člověka (pamatujete MOKOBUKO?). Ta cesta spoléhala na pozitivní stránky člověka. Chyba lávky. Kapitalismus spoléhá na ty jeho negativní stránky. Což je sázka na jistotu.
    Kde je záruka, že v případě opakování toho pokusu by se neopakovaly i ty chyby? Člověk se nedá „vychovat“, člověk je jaký je.

    Takže já bych sázel (dočasně) na tu druhou společnost.
    Jenže cesta, jak jí dosáhnout, zase neexistuje. Kapitalismus je směrem k „dobrému“, pokud ve světě neexistuje sociální konkurence, jako tomu bylo od padesátých do konce osmdesátých let minulého století, NEREFORMOVATELNÝ.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Právě jsem narazil na jednu hezkou větu. „Našel jsem klíč ke štěstí. Vyhýbej se idiotům“ Ještě tak najít radu, jak to udělat.

      To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Postrádaje hlubší znalost M(E)L a také nějaké skutečně vyšší kvalitní formální vzdělání, musím se (z nouze to vydávaje za přednost) spoléhat především na vlastní zkušenosti, maje jich, naštěstí, nastřádáno spoustu.
      (Ty přechodníky, to je krásná hra, ale snadno se v nich udělá chyba a pak je člověk za blba).
      Nu a ty moje zkušenosti, pyšně se jimi, vedou mě také k poznání, že dokud jsem sázel na lidské dobré vlastnosti, zpravidla jsem končil s příslovečnou „odřenou hubou“. Ale sázeje poslední řekněme desetiletí na lidské vlastnosti špatné, na hloupost, závist, podlost, sebestřednost a tak vůbec, žiji si sice poněkud parazitickým způsobem, leč celkem dobře a bezbolestně.
      Jediným měřítkem správnosti teorie je její potvrzení v praxi.
      🙂

      To se mi líbí

      • Strejda Olin napsal:

        Tak trochu pragmatik a egoista, že? Správná teorie, která je nepochopená a špatně realizovaná v praxi nás může dovést k mylnému závěru, že je špatná. Když to budu bagatelizovat, tak třeba ošizením předepsaných surovin a nedodržením technologie výroby hovězí svíčkové pečeně na smetaně uvaříme i při dobré vůli blaf. Je možné říci, že recept je špatný, protože praxe to potvrdila? 🙂

        To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      Necítím se povolaným stavět mosty ke šťastné budoucnosti, ani ne v podobě snů, natož představovat realitu. Proto vyzývám jiné, schopnější. A děkuji za snahu.
      Jenomže vždy když čtu kdekoli představy o lepší, je zbytečné psát o šťastné, společnosti dozvím se v lepším případě jak by podle autorových představ měla vypadat. Nikdo nenabízí, a extremistické weby nečtu, to nejpodstatnější : cestu ze současnosti.
      Proto jsem ve svých představách minimalistický a myslím si jedno, jsa v opozici k Hudcovi – když určitě postavení nás dvou ve společenském žebříčku hovoří pro jeho postoj, že je lepší a nadějnější vyjít z těch obecně lepších vlastností člověka a na něm se snažit postavit společnost. Budovat společenský řád na špatných vlastnostech musí nutně vést ke špatnému řádu. Proto při svých neumělých představách vycházím z principů na kterých byla budována socialistická společnost, se samozřejmou možností zahrnout pro hospodářský úspěch a svobodu pohybu a slova zkušenosti ze Skandinávie (hloupá fráze, že?, ale platí). Jsem tedy u toho proč věřím víc v možnost přerodu socialistického. Ze špatného budování reálného socialismu padesátých let přes lepší v létech šedesátých až osmdesátých pokročit k dobrému, i na základě zkušeností posledních 25-ti let.
      Dovolím si Lexi na podporu mého pohledu připomenout jednu důležitou skutečńost: v těch šedesátých-sedmdesátých létech byl kapitalismus ve vyspělé Evropě na vrcholu svého vzestupu ekonomického i lidskoprávního, od té doby obé jde dolů. Socialismus i v těch létech šel pomalu, ale šel, opačnou cestou, nahoru. Teď je evropský kapitalismus ve vážné krizi (ano, máme co jíst, máme mír, to je pravda, ale natrvalo?). S Východoevropským socialismem jsme si odhlasovali skoncovat. Státní socialismus v některých rozvojových zemích (severokorejskou diktaturu prosím nezaměňovat se socialismem) slaví přes embarga a ústrky úspěchy, pravda, závislé na životě a smrti svých vůdců. Ta cesta se mi jeví zřejmá.

      To se mi líbí

      • Hudec napsal:

        Já to, Petřepavlem beru od podlahy. Stavím na rodině, tam jsem výrazný „plátce“ (nemyslím jistě zdaleka jen finančně), a na nejbližších přátelích. Tam jsem altruista. Víc pro „budování společnosti“ už udělat nejen nemohu, ale vlastně už ani nechci.
        Společenské zařazení? Neblbněte, člověče. Jsem nižší střední třída s poněkud atypickými zvyky a výřečnou hubou, toť vše. Jaký mezi námi rozdíl? Myslím, že vy, jako majitel nemovitostí, máte větší majetek než já. Společenské zařazení spočívá víceméně v tom, s jakými se jedinec stýká lidmi. V tom si celkem nestěžuji, mám to pestré, ale to vy nejspíš také.
        Bránil bych se trochu Strejdovi Olinovi. Pragmatik? Jistě! Egoista? To je otázkou měřítek. Mnohdy spíš upřímný blb. Ale jistá míra egoismu je nezbytnou podmínkou přežití, s tím se nedá nic dělat.

        To se mi líbí

        • Petrpavel napsal:

          „Společenské zařazení spočívá víceméně v tom, s jakými se jedinec stýká lidmi.“ napsal jste to přesně tak jak jsem to myslel, to vy umíte 🙂 . Jsem poměrně lidmi ze svého zájmového okolí v posledních několika létech zklamaný, tahle doba skutečně přinesla (především vlastnické) konflikty které nebývaly, které nemají řešení, a já se svým pitomým smyslem pro spravdlnost je nechápu. A ještě k tomu jsem introvert. Stěžovat si proto můžu leda na sebe a to nedělám.
          Teorie je jedna věc, praxe druhá. Bůhvíjak bych se tvářil při návratu do poloviy roku 1989… Vážně nevím.

          To se mi líbí

        • Strejda Olin napsal:

          Hmm… 😦
          Je mi Hudče líto, ale nesouhlasím.

          To se mi líbí

  6. Strejda Olin napsal:

    Kdo tady tomu bordelu vlastně vládne? Poslanecká sněmovna, Senát, vláda, prezident, Ústavní soud nebo lid? Já bych řekl že de facto ti, jimž jsme si zvykli říkat Kmotři. A v neposlední době zřejmě i U.S. Embassy Prague. Chudák demokracie, zase dostává na prdel 😦

    To se mi líbí

    • Strejda Olin napsal:

      Takhle jak jsem to napsal vyznělo jinak, než jsem chtěl. Původně jsem chtěl jen napsat: „Kdo tady tomu bordelu vlastně vládne? Poslanecká sněmovna, Senát, vláda, prezident, Ústavní soud nebo lid?“.

      To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Proslulé čertovo kopýtko je tady :
        Ústava České republiky, Hlava první,Článek 2
        (1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji
        PROSTŘEDNICTVÍM orgánů moci zákonodárné, výkonné a
        soudní.
        (2) Ústavní zákon MŮŽE stanovit, kdy lid vykonává
        státní moc přímo.

        To se mi líbí

        • Strejda Olin napsal:

          Jmenuj do jakékoliv řídící funkce několik vedoucích (skautského oddílu, policejního oddělení, interny ve špitále, vojenské jednotky, party kopáčů, kolektivu dílny, fabriky), z nichž sice každý bude „odpovídat“ za něco jiného, ale na sobě závislých všelijakými vazbami, se složitým systémem vzájemných vztahů, kdy a proč je kdo komu podřízen, jak se řeší vzájemný nesoulad v názorech, kdy platí to a kdy zase tamto… vyjádřených v desítkách paragrafů, odstavců, odvolání, článků, doporučení, příkazů a zákazů. To je prostě nesmysl, to nikdy nikde nemůže fungovat. Proč? Protože rozhodovat může jen jeden, i když se s ostatními poradí. Jen JEDEN musí mít osobní právo rozhodnout, vydat příkaz, ale musí mít i osobní odpovědnost – hmotnou a trestní. Klidně i morální nebo politickou. Právě za to, za tu odpovědnost je placen lépe, než jeho podřízení.
          Jak je to se státem? Lid je zadavatelem „práce“ a vybere ve volbách toho nejlepšího dodavatele (volební program strany, hnutí). Jeho pověří prací pro lid. Měl by mít právo kontroly, odvolání a pohnání k odpovědnosti. Jenže co se stane? „Dodavatel“ se dostane do zákonodárné, výkonné a soudní mašinérie, sám na to nestačí a nabírá „subdodavatele“, podléhá tlakům lobbistů a kmotrů a když po vypršení dodací lhůty má odevzat práci, lid zjistí, že je to zmetek. Koho ale potrestat, když se nelze dopátrat viníka, protože nikdo nenese odpovědnost? Koho, když tu máme senátory, poslance, prezidenta, premiéra, ministry a ústavní soudce? Rozumíme si?

          To se mi líbí

          • Petrpavel napsal:

            Naprosto. Tak jest toto vládnutí mazaně dáno. Říká se tomu pluralitní demokracie se třemi pilíři moci. Bohužel lid nese na svých bedrech ty pilíře a slouží jim, ne naopak.
            Chceme-li konat nejefektivněji, a přitom politicky nejlépe a korektně, je nutno nechat výkonnou moc i zodpovědnost jedné politické síle. Nebát se výsledků jejich práce za čtyři roky (co to je proti 25-ti létům?), zodpovídat se nejen opozici, ale veřejně i být pod tlakem odborů, zaměstnavatelů, lobbistických zájmových skupin (transparentně), a když se bát, tak nastavit možnost korekce (odvolání, nové volby).
            Problém vidím v lidských vlastnostech, jedince neuhlídáš. Ale je nutno je systémově potlačovat (třeba takový paragraf „rozkrádání socialistického vlastnictví“ tak činil …).

            To se mi líbí

  7. Lex napsal:

    Dvě aktuality z „Pražské kavárny“, jestli dovolíte.
    „Kalousek si odnesl Ku*du z Lán. Námětů na další díla bude dost, žertoval“ http://plzen.idnes.cz/kalousek-ku-da-z-lan-obraz-prezident-hovory-z-lan-f65-/plzen-zpravy.aspx?c=A141127_142138_plzen-zpravy_pp
    Aby bylo jasno, tím kavárenským žvanilem teď nemyslím Kalouska (to je zcela jiná kategorie škůdců), ale autora toho hnusu Karla Švugera. Výtvarník a pedagog. A já si na adresu podobných šmoků dovolím také jejich klasifikaci – ZMRDI A VOHNOUTI, charakterové kreatury.

    A druhá aktualita – „Rejžek si kopl do Hapky. Kýčaře lze napodobit, Hapku těžko“ http://kultura.idnes.cz/komentar-petr-hapka-04a-/hudba.aspx?c=A141127_170123_hudba_ts#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6 Názor na Rejžka má jistě každý svůj. Můj je takový, že já bych se mu štítil podat ruku. Ne z důvodů zdravotní hygieny, ale z mravní, duševní.

    A „wo tom to je“. Zmetci, konjunkturalisté, dekadentní póvl tady za neustálého bzučení presstitutních vuvuzel jakoby určují obsah kultury. A zdaleka nejen kultury.

    A je tu někdo, kdo by ty dvě „existence“, ty dvě charakterové a mravní kreatury nezařadil do „Pražské kavárny“?

    To se mi líbí

  8. rybářka napsal:

    Kým byl Pavel Wonka ? Na gymplu říkal kantor, že to byl jediný člověk, který byl hoden podívat se do očí padramatika. Napadlo mne jediné, adoratio. Z jednoho svatého už jsou většinou lidé vyléčeni, druhého tedy hledají.
    Jinak platí a platilo i za Wonky, že každý rebel má život těžší, než by mohl mít. Úplně všude na světě. Tisíce mrtvých, nevinných na Ukrajině už mi to nepotvrdí. Miliony mrtvých po světě také ne. Dost možná, že nám budou stejným způsobem, se stejným koncem jako Wonkovi, „vymluveny“ sympatie k Putinovi. Nebo k Zemanovi.

    Ale stejně nevím, proč neustále něco vytahujeme z minulosti. Žijeme přece v současnosti. A ta nám zkouší vydávat červené karty.

    To se mi líbí

  9. Petrpavel napsal:

    Překvapivé? Proč Kojzar z Rudého práva chválí Čarnogurského…
    A Krym? »Nikita Chruščov ho daroval Ukrajině. To je jako by byl Gustáv Husák daroval Moravu Slovensku.«
    http://www.halonoviny.cz/articles/view/31744410

    To se mi líbí

  10. oh napsal:

    ČT je nejsvobodnější médium, míní místopředseda Rady ČT Jiří Závozda.
    http://www.blisty.cz/art/75634.html
    To znamená, že „Zdeněk Bakala“ bude asi vulgarismus, jinak by ho z projevu známého sprosťáka Zemana ČT svobodně nevystřihla.
    http://www.blisty.cz/art/75636.html

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.