Záhadná ruská duše (národní charakter Rusů a zvláštnosti jejich společenského chování)

(Před čase jsem poslal moskytovi článek o ruské duši, protože to bylo dílo velice obsáhlé, požádal o pomoc paní Milušku a ta poslala svůj díl. A ten vám dnes předkládám)

Irina Denisova

 „Ruským lidem můžete být okouzlen i zklamán, je možné od něho očekávat neočekávané, je schopen k sobě vzbuzovat silnou lásku i silnou nenávist.“ (N. Berďjajev) 

     Jestliže se o Anglii říká „Stará dobrá Anglie“, rozumí se tím uchovávání a udržování tradic, o Francii pak „Kouzelná Francie“ tak máme na mysli krásu a lesk, kterými se tato země vždy pyšnila. Také o Rusku se mluví jako o „Svaté Rusi“ a tím se poukazuje na to, že je zemí historicky orientovanou na duchovní život, zemí, jenž si zachovává tradiční řád, zemí, která spočívá v podstatě na pravoslavných hodnotách.

Historické i politické přeměny se nepříliš kladně projevují na charakteru a mentalitě lidu.

Rozvolněné, nestandardní a netradiční hodnoty, které se dostávají do ruské společnosti, jako např. filosofie konsumu, individualismus, uzavírání se do sebe – to jsou jedny ze základních zdrojů formování současného ruského charakteru.

Nejdříve je třeba určit, jak rozumíme pojmu ruská národnost. Odedávna byl za Rusa považován ten, kdo přijal ruský systém hodnot, tradic, estetiky aj. Historicky byl za Rusa pokládán ten, kdo přijal pravoslaví. A tak jednu třetinu ruské šlechty do Říjnové revoluce představovali Tataři. Předkové Alexandra Sergejeviče Puškina byli černoši. A přitom je tento básník považován za největšího ruského básníka (!). Básníka, který do sebe nasál a popsal tradiční způsob života té doby na Rusi.

A ti světlovlasí a modroocí Rusiči, které je možné ještě spatřit ve Vologdě a Ugliči, tvoří prapůvodní slovanskou větev všech Rusů.

Národní charakter Rusů

Aby bylo možné pochopit „záhadnou ruskou duši“, je potřeba se trochu seznámit se zdroji formování ruského charakteru.

Ruský charakter byl formován historickými podmínkami, zeměpisnou polohou, prostorem, klimatem i náboženstvím.

Z výčtu národních rysů lze uvést především proslulou šíři ruské duše. Rusové jsou zvyklí dávat svým partnerům i kolegům honosné drahé dárky, které mnohdy neodpovídají jejich finančním možnostem. Zato ale s jakýmsi neodolatelným ruským šarmem. Proto je „dárkový průmysl“ tak bohatě zásoben cennostmi a drahými okázalými dárky, bez kterých se neobejde žádná sváteční událost.

Hlavním odlišným charakterovým rysem ruské povahy je také soucit a milosrdenství. Dnes je milosrdenství a charita trendem (je to ruská vlastnost) pomáhat ne kvůli image, ale prostě proto, že to někdo potřebuje anebo kdosi strádá). Mnozí lidé i různé společnosti aktivně pomáhají těm, kdo trpí – posílají prostředky na potřeby starých lidí, dětí a rovněž na zvířata. Za vlastní prostředky jezdí do míst neštěstí a aktivně pomáhají trpícím.

O této zvláštnosti ruské povahy napsal voják wehrmachtu, který se dostal během 2. Světové války do ruské vesnice:  „Když jsem otevřel oči, uviděl jsem před sebou klečící ženu, která mě lžičkou krmila horkým mlékem s medem. Já jí říkám: mohl jsem zabít tvého muže a ty máš o mne strach? Když jsme procházeli ruskými vesnicemi, tím více mi bylo jasné, že by bylo správné co nejrychleji uzavřít s Rusy mír. Rusové nehleděli na moji uniformu a chovali se ke mně téměř přátelsky.“ 

     Mezi kladné charakterové vlastnosti patří úcta k rodičům, starost o rodinu, štěstí a blaho svých dětí.

Je s tím spojeno i tak zvané „kumovstvo“ ( кум  = kmotr), tedy kmotrovství, kdy kmotr na vedoucím postu musí zaměstnat svého příbuzného (kmotřence), kterému bývá mnohé promíjeno, na rozdíl od ostatních zaměstnanců. Popsaná praxe se nepříliš dobře projevuje při plnění profesních povinností.

Rusům jsou rovněž připisovány i vlastnosti jako sebeponižování, zříkání se zásluh, nízké sebevědomí. Zřejmě s tím souvisí i veškerá chvála, kterou slýchají na svůj účet cizinci žijící v Rusku. Dozvídají se, že jsou guruové, hvězdy atd. a Rusové jakoby ničeho nebyli schopní. Cizinci proto nemohou pochopit jak lid s tak bohatou kulturou a literaturou, obrovským bohatým územím, se dokážou tak ponižovat. To však souvisí s pravoslavným přikázáním „pokora je nad hrdost“. Pýcha je považována za základní smrtelný hřích, který (podle věřících křesťanů ) zabíjí nesmrtelnou duši.

K národním rysům má vztah to, co je nazýváno „hlas svědomí“, tedy touha po spravedlnosti.

Náboženství a zbožnost prý existuje dokonce i v duši ruského ateisty.

 Přidám na toto téma jeden vtip (je od Moskyta):

Potkali se dva staří přátelé Čech a Rus, kteří se léta neviděli a tak probírali kde co. A došlo i na náboženství: – Andreji, ty jsi věřící?, zeptal se jeho český přítel. – Ne, ateista. Ovšem pravoslavný, odpověděl Andrej.

Schopnost žít střídmě. Ne honbou za bohatstvím, kvůli které se stala ruská společnost bezradná – lidé neumějí žít jenom pro peníze. Současně mnozí, kteří byli vyhladovělí v sovětském období po zboží z dovozu, usilují o rozkoš a rozhazují peníze, což je vyjádřeno dobře známým úslovím „obvykle jako v Courchevelu“ (mondénní alpské zimní středisko.) Tato část ruské povahy je obvykle spojována s „asiatstvím“ a snadno nebo ne zcela poctivě získanými penězi.

Avšak můžeme zaznamenat i následující kladné vlastnosti:

• – dobrota a pohostinnost
• – laskavost a porozumění
• – citlivost
• – soucit
• – neznalost msty
• – pocit soustrasti
• – připravenost být nápomocen
• – otevřenost
• – přímočarost
• – nenucenost
• – prostota v chování (téměř hlupáčkovství)
• – neuspěchanost
• – humor
• – velkodušnost
• – snášenlivost, neznalost být mstivý
• – snadné navazování mezilidských vztahů
• – šíře charakteru, rozhodnost

Kromě toho mají Rusové pozoruhodný tvůrčí potenciál (proto byla tak výtečně zorganizována Olympiáda). Ne náhodou je v ruské kultuře postava Levši, (Levša – levák), o kterém se říká, že dokáže i blechu okovat. Jak je známo, Levša má dominantní pravou polovinou mozku a je člověk s tvůrčím myšlením.   (Pozn.: Povídka Nikolaje LESKOVA: “Levša”, v češtině vydána pod názvem “Blecha”.)

Rusové jsou neuvěřitelně trpěliví a tolerantní (viz výše příklad vojáka wehrmachtu). Dokážou dlouho trpět a pak se vzbouří. Vzpomeňme větu A. S. Puškina. “Nedej Bože, vidět ruskou vzpouru – nesmyslnou a nemilosrdnou”. Často ji uvádějí v nesprávné podobě – tak v internetovém slovníku aforismů lze číst: “STRAŠNÁ je ruská vzpoura – nesmyslná a nelítostná, vytrhují ji z kontextu a zapomínají na to, že citovaná věta pokračuje: Ti, kdo u nás zamýšlejí nemožné převraty, jsou buď mladí a neznají náš lid, anebo krutí, kteří lehkovážně říkají “golovuška – poluška i svoja šejka – kopejka”, což odpovídá rčení, že cizí hlava a vlastní krk nestojí za zlámanou grešli.

Je jasné, že záporné vlastnosti lze také zaznamenat. Je to lehkomyslnost, lenost a “oblomovské” snílkovství. A také, bohužel, opilectví ( пянство ). Do určité míry to souvisí s podnebím. Když půl roku nevidíte slunce, tak se člověk touží zahřát a nechce se mu nic dělat.

Za určitých podmínek se Rusové umějí sebrat, zkoncentrovat a ignorovat klima ve jménu idejí. Mnohé hrdinské činy to potvrzují.

Lhostejnost souvisí s nevolnictvím a to musí v sobě překonávat (téměř každý Rus): spoléhání se na pána, cara – báťušku a život v oblastech, kde je zemědělství považováno za rizikové, s ohledem na neurčitost a výkyvy klimatických podmínek.

Rusům je vlastní jakási zachmuřenost. Na ulicích se zřídka setkáte s usměvavými lidmi. To je dědictví nejen po socialistické minulosti, s jejími těžkostmi ale také s problémy současnosti. Dále je nutno brát v úvahu drsné klima, kdy téměř půl roku nesvítí slunce. Zato v úřadech se situace mění: ke známým lidem se Rusové chovají přátelsky.

Nedostatečná schopnost spojovat se, samostatně si organizovat práci, takže nutností je mít v kolektivu vůdčí osobnost. Přičemž často bývá vedoucím jmenován muž to je přetrvávající patriarchální stereotyp, protože je prý lepší vedoucí. Avšak situace se mění a dnes můžeme vidět na vrcholových postech mnoho žen.

Je to tím, že v posledních desetiletích byly převzaty hodnoty, které Rusům nejsou vlastní – úspornost (utahování opasků), klanění se Zlatému teleti – Rusové nehledě na existující blaho, moderní technologie, na to, že neexistuje železná opona, často jsou (střední třída) ve stavu zvýšeného napětí a pesimismu. Kdykoliv se sejdou Rusové, u slavnostního a bohatě prostřeného stolu, vždy se určitě najde dvojice, trojice lidí, kteří se začnou utvrzovat v tom, že je „vše špatné“ a „my všichni stejně umřeme“.

Důkazem toho je, hodnocení na různých fórech překrásného zahájení Olympiády. Mnozí tu krásu buď neviděli anebo odsuzovali korupci a zbytečně vynaložené prostředky na přípravu Olympijských her.

Rusové nemohou žít bez ideálů a víry. V roce 1917 jim byla vzata víra v Boha, objevila se víra v KSSS. V devadesátých letech přišli o víru v KSSS a v komunistickou budoucnost, a tak se objevili bandité a lidé na okraji společnosti, Ivanové, kteří zapomněli na svůj původ. Takže pochopit v co a v koho věřit bylo velmi obtížné.

Nyní se situace pomalu, ale jistě urovnává. Přesto, že se ozývá kritika na adresu všeho a všech (i na pravoslavnou církev a její služebníky), lidé se obracejí k Bohu a zabývají se dobročinností.

Dvě tváře současných podnikatelských společností 

Dnes se podnikatelské společnosti dělí na dvě skupiny:

• První -ředitelé středního a staršího věku – nejčastěji představitelé regionů, bývalí komsomolští funkcionáři a straničtí činitelé,
• Druhá – mladí manažeři s vysokoškolským vzděláním, kteří mnohdy získali titul v zahraničí.

První skupina se ve vzájemných stycích liší především uzavřeností. Druhá je otevřenější. První – je častěji obdařena instrumentálním (přístrojovým) intelektem a sklonem posuzovat podřízené jako šroubky jednoho mechanismu. Druhé je vlastní spíše emocionální intelekt, stále se snaží pronikat do problémů svých spolupracovníků. Samozřejmě ne vždy. První kategorii vést jednání neučili. Přitom v procesu mezilidských vztahů, si někteří z nich osvojili dobré komunikační návyky, uměli se dohodnout „s kým bylo třeba“ a měli silné vazby ve svém prostředí. Část představitelů této skupiny měla naopak vztahy „odshora dolů“ v obvyklém autoritativním stylu, nezřídka s prvky agrese v mluveném projevu.

Moderní – vrcholoví manažeři byli poučeni jak vést jednání a vzdělávají se i po ukončení studia. Přičemž současně „zřídka někdo z cizinců, kteří se dostanou na vrcholné pozice v ruské společnosti, vydrží déle než rok (Týdeník „Smart Money“ č. 30 (120) z 18. srpna 2008.

V čem je příčina? Věc se má tak, že i přes evropské vzdělání, jsou mladí top-manažeři nositeli rodné mentality. Autoritativní styl řízení nasáli s „mateřským mlékem“. Na zasedáních i v kuloárech je možné slyšet nespisovná slova. Takový typ předvedl Daniel Kozlovskij ve filmu DUCHLESS. Jeho hrdina je souborem těchto charakteristik.

Zároveň je možno říci, že první i druzí jsou introverti. Druzí vůbec mohou být ponořeni do světa chytrých přístrojů a často dávají přednost seznamování se prostřednictvím spojovacích přístrojů.

Známe-li tyto zvláštnosti, pak si můžeme udělat závěry, jakým způsobem se adaptovat ve styku s Rusy. Takže je třeba chápat, že ve styku s ambiciózními „rudými direktory“ je nutné obracet se na ně s uctivostí, jako k pánům v době nevolnictví. S mladými vysokými manažery také musíme jednat stejně, ale současně musíme brát v úvahu, že jsou v jednání s lidmi demokratičtější, a že dávají přednost elektronické komunikaci.

http://novorus.info/glavred/15579-zagadochnaya-russkaya-dusha-nacionalnyy-harakter-russkih-i-osobennosti-obscheniya.html

překlad

 

 

 

 

A jednu zajímavost z Ukrajiny a jejích „svazků StB“ http://prytkovalexey.org/2014/10/25/%D0%B1%D1%83%D0%BC%D0%B0%D0%B6%D0%BA%D0%B0-%D0%BB%D1%8E%D0%B1%D0%BE%D0%BF%D1%8B%D1%82%D0%BD%D0%B0%D1%8F/  Jedná se o jistého Nalivajčenka.