Nečekaná setkání


Když jdu s foťákem do lesoparku, vím předem, co určitě potkám: kachny, sýkorky, brhlíky, pěnkavy, kvíčaly, straky, holuby – už se málem známe jménem a tykáme si. Pravděpodobně potkám i strakapúda, žlunu, poštolku, sojku, veverky – známe se taky, ale uctivě si vykáme. Někdy ale potkám a vyfotím někoho, koho vůbec neznám. Většinou ten dotyčný moc nespolupracuje, za chvilku zmizí – a pak už se mi ho vyfotit nepodaří. A tak dorazím domů a sedím u počítače, pokouším se z nepovedené fotky udělat nějakou aspoň trochu použitelnou, a pátrám, co jsem to vlastně vyfotila.
Takže tohle na mne koukalo ze starého polámaného rákosí za dost ohavné zimy a špatného světla. Na první pohled jsem to považovala za kvíčalu, nebo drozda, ale nikde nic zajímavějšího nebylo, tak jsem pár fotek udělala.
obr.1Doma jsem na to koukala v počítači a nějak jsem se nemoha srovnat s těmi oranžovými skvrnami – a tak jsem začala hrabat v atlasech. A za chvíli to bylo jasné: sice taky drozd, ale ne drozd zpěvný, ale drozd cvrčala. http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-a/_zprava/drozd-cvrcala–94848 Bratránek kvíčaly a drozda zpěvného – a taky kosa, i ten patří k drozdovitým. Cvrčala u nás není doma, létá sem na zimu coby do teplejších krajů. Fotka je z února 2012 – od té doby jsem tu cvrčalu nepotkala.
Tenhle nenápadný ptáček dlabal, až vydlabal nějakou žížalu mezi dlaždicemi na kraji kachního rybníčku. Připadal mi nějaký podivný, s tím nažloutlým bříškem, tak jsem si ho vyfotila. Docela dost z dálky a jen dvě fotky. Pak šli kolem po pěšince nějací lidé a ptáčka vyplašili.
obr.2A doma zas vypuklo pátrání – a zjistila jsem, že se mi podařilo vyfotit ptáčka, o kterém jsem sice slyšela, že existuje, ale nikdy jsem ho neviděla: konipasa horského. Konipasa bílého pochopitelně znám, tohle byla ale novinka. http://cs.wikipedia.org/wiki/Konipas_horsk%C3%BD A zase těmihle fotkami skončilo moje seznamování s konipasem horským.

Už jsem se vracela z lovu, ale ještě jsem se na chvíli usadila u menšího z kachních rybníčků. A najednou jsem koutkem oka zahlídla, že se v křoví, co rostlo opodál, něco hemží. Takže foťák do ruky a už jsem cvakala. Ani jsem pořádně nevěděla co, ptáček se vrtěl mezi větvičkami a za chvíli uletěl. Z těchasi deseti fotek byly tři jakžtakž k použití – ale ani na jedné nebyl můj úlovek celý! Na téhle je ho vidět největší kus

obr.3

Takže doma zase k atlasu ptáků – a ona to pěnkava jíkavec! Taky tu není doma a považuje nás za „teplejší kraje“. http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C4%9Bnkava_jikavec Marně po ní od té doby koukám…

Tohle jsem zas číhala na veverku – ale ta se někde flákala a nešla. Tak jsem jen tak, aby řeč nestála, cvakala kolem, co mne zrovna napadlo. A na jeden ze stromků usedl jakýsi černobílý ptáček v první chvíli jsem myslela, že do lesoparku zabloudila jiřička.
obr.4

A doma vypuklo velké hledání – žádná jiřička, té by odpovídaly jen barvy, jinak nic. Byl to pan lejsek černohlavý! (Panička je hnědá) http://cs.wikipedia.org/wiki/Lejsek_%C4%8Dernohlav%C3%BD A jako vždy: první a poslední setkání.

Další setkání nebylo veselé – v lesoparku se potloukala a v trávě hledala něco k snědku korela. Byl podzim, i když zatím ještě teplo – ale… Pokusila jsem se ji chytit, že bych ji dala někomu, kdo by se o ni postaral, ale nedala se. S papoušky nemám zkušenosti – snad jsem na to šla špatně a snad ji našel někdo, kdo ji odnesl do bezpečí. Za pár dní už začalo být ošklivo. Nevím, jak dopadla, žádné další zprávy o ní nemám.

obr.5

A tenhle mrňousek, je, prosím pěkně, čečetka. Jestli čečetka zimní, nebo tmavá, to tedy určit nedokážu. Než jsem ji vyfotila, věděla jsem jen, že „pan otec“ z Babičky používal její jméno pro označení čiperného děvčete. Ale popořadě: byla jsem zas jednou v zimě v lesoparku a tam se zrovna hemžilo hejno „mrňavých uřvanců“ – což je pracovní název pro hejno, většinou dost velké, namíchané ze sýkorek, brhlíků, mlynaříků, strnadů, čížků a podobné sebranky. Hemžívají se v korunách stromů, hulákají a cpou se vším, co najdou. Fotit se většinou nedají: jsou mrňaví, daleko, mezi větvemi a chvilku neposedí. Jen málokdy se snesou na zem. A tohle byl právě ten vzácný případ: sletěli dolů a na pěšince sbírali semínka, vypadaná z olšových šištiček. A jak jsem tak na ně koukala, vidím najednou v té bandě cosi, co vypadalo trochu jako vrabec s červenou rádiovkou. Takže fotit, co se dá – a doma se určovalo. A ona to čečetka! Potvrzuji, že chvilku neposedí! 😉

obr.6

A poslední setkání, o kterém tu chci vyprávět, mohu dokumentovat jen naprosto prabídnými fotkami. Odehrálo se to totiž ve velmi temném zákoutí lesoparku a fotky byly po stažení do počítače prostě černé. Hrála jsem si s nimi strašně moc – ale nic lepšího se mi z nich nepodařilo vyčarovat.
To jsem se už vracela z lovu domů a najednou jsem uviděla, jak se snad necelé dva metry ode mne něco míhá. Tři mladé lasičky si tam hrály na honěnou a taky na schovávanou a na lovení – a tak vůbec. Fofr to tedy byl neuvěřitelný – naštěstí byly do hry tak zabrané, že mne nevnímaly a já mohla mačkat spoušť. Bála jsem se pohnout, nebo se je pokusit vyfotit z jiného úhlu, abych je nevyplašila. Bohužel za pár minut šel po stejné pěšince upovídaný soused se psem a lasičky zmizely. Tohle setkání už nezopakuju – pařez, pod kterým bydlely, nějaký trouba rozkopal a tak lasičky kamsi přesídlily. A pochybuju, že bych měla znovu takové štěstí a uviděla je. I přes to, jak špatné ty fotky jsou, to bylo jedno z nejhezčích setkání, co jsem v lesoparku zažila.

obr.7 obr.8

 

K-sova

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Nečekaná setkání

  1. K-k. napsal:

    sos-sos-sos!
    Pane Bavore – tohle tady už bylo! Čerstvý fotopříběh je věnován lavičkám… 😉

    To se mi líbí

  2. K-k. napsal:

    OT: osvědčený Oskar Krejčí http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/prof-oskar-krejci-zijeme-v-cinskem-stoleti/ – docela zajímavý a netradiční pohled na problematiku Číny

    To se mi líbí

  3. M-T napsal:

    Paní Katko a moskyte, děkuji vám oběma, potěšili jste mě!

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.