Lavičky


Mám ráda věci, které umí vyprávět. Bývají to spíš věci staré, které v sobě mají, jak říkával jeden můj kolega, i čtvrtý rozměr: čas. Lavičky k nim patří. Některé jsou velice romantické, jako třeba tahle ze zámeckého parku v Krásném Dvoře

obr.1

Nebo třeba tahle lavička z Klášterce nad Ohří: stojí pod nádherným, obrovským dubem a je z ní výhled do údolí na řeku

obr.2

Ale i když se podíváte na úplně obyčejnou lavičku, slyšíte tiché šeptání spousty příběhů, které zažila…

obr.3

Lavičky jsou snění

obr.4

A taky čekání

obr.5

A naděje

obr.6

Ale i smutek a melancholie…

obr.7

A poslední dnešní lavička je tahle – moje „lovecká“ lavička. Ta by vám vyprávěla o dlouhých hodinách, které jsem na ní nehybně seděla s foťákem v ruce a čekala, kdy na kameny naproti lavičce přiletí ptáci, nebo přiběhnou veverky.

obr.8

Bohužel, už vyprávět nebude: vloni na jaře byly lavičky z lesoparku odstraněny – téměř všechny bez náhrady. Z těch, které jsou na dnešních fotkách už neexistuje žádná…

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Lavičky

  1. K-k. napsal:

    Ano! Děkuju! 🙂

    To se mi líbí

  2. avespasseri napsal:

    Taková škoda. Už jen prohlížení těch fotek ve mně vzbuzovalo nádherné pocity… z toho závěru až mrazí….
    Lavičky vypadaly v pořádku, proč je odstraňovali??

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      bohužel jen vypadaly – prkna byla dost ohnilá a i betonové podstavce byly na odchodu. Od těch 70.let, co je zabudovali, se o ně nikdo nestaral – i když odborná zahradnická firma to měla za úkol. A navíc se kolem nich muselo uklízet (a neuklízelo se) a občas se na nich slejzali bezdomovci, nebo feťáci – což by znamenalo, že by to občas museli jít zkontrolovat i policajti.
      Takže se zvolila nejjednodušší cesta: nejsou lavičky – není problém. Na mojí obvyklé trase zbyly z osmnácti laviček tři – a to nikoliv pohodlné lavičky s opěradlem, ale strohé pravoúhlé lavice, dobré tak na to sednout si, vyklepat kamínek z boty a jít.
      Takže si s sebou, když jdu na lov, nosím skládací rybářskou stoličku…taky to jde, ale nemá to ten půvab, jako staré lavičky…
      Inu, pokrok nezastavíš! 😦

      To se mi líbí

  3. M-T napsal:

    Napadlo mě, na samém začátku prohlížení, zda dnešní obrázkové vyprávění nebude opakem toho minulého (Divočák), kdy se mi znenadání roztáhl úsměv od ucha k uchu. Jako na potvoru jo. Spadla mi brada. Ale fotky jsou to překrásné. Nádhera nevratného …? Kdoví, třeba tam časem zase budou lavičky. Jiné, ale budou..

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      nebudou: pan starosta je sportsmen, cyklista, takže se všude intenzivně budujou cyklostezky, parkové pěšinky se předělávají na dráhu pro on-line bruslení, na loučky a do lesíků se daly ohavné koše a stojany na „frisbee“ (doufám, že to píšu správbně). Lesopark se postupně předělává na stadion…nějaká příroda? Pche! 😦
      Už mě nějak ani nebaví tam chodit a předem trnout, co tam zas „vylepšili“…

      To se mi líbí

      • M-T napsal:

        Pan starosta také bude mít jednou (možná) kmetský věk, ale to už nebude (určitě) mít vliv starosty … ale třeba by o lesopark, procházku či odpočinek v něm ani nestál, bude mít doma nějaké šlapací zařízení a sesli a tapetu lesa před očima na stěně. Smutné.

        To se mi líbí

        • K-k. napsal:

          bohužel, vidím to taky tak. Když tu začínal, dostával můj hlas, jako osoba, nikoliv jako strana. Vypadalo to, že se na radnici „našel“ a že to bude k užitku. Bohužel ho po těch letech funkce sežrala – stejně jako jeho předchůdce. Ale nejspíš bude zase zvolen…

          To se mi líbí

  4. rybářka napsal:

    Občas sedávám na lavičce, kterou kdosi vbudoval do břehu řeky. Za mnou i kolem mne, stejně jako na protějším břehu, jsou stromy živé. Pod nohama tiše běží řeka. Vnímám tu klidnou meditaci živého dřeva s vodou a s nebem. Chvíle, kdy člověk načerpává klid a sílu. Kdy si cituji tento citát

    “ Ve světě plném nenávisti se ještě musíme odvážit doufat.
    Ve světě plném hněvu se ještě musíme odvážit věřit v mír.
    Ve světě plném zoufalství se ještě musíme odvážit snít.
    A ve světě plném nedůvěry se ještě musíme odvážit věřit.“
    Michael Jackson

    Podle fotek se domnívám, že paní Katy stejné chvilky prožívá v kadaňském lesoparku, který si ji vybral sám pro sebe a jakmile usedne na lavičku, ukazuje jí svou skutečnou, nevšedně krásnou tvář, zatímco ostatním zůstává utajena.
    Dřevěná lavička, důkaz, že strom člověku slouží po celý jeho stromový život. A i pak, po smrti.

    To se mi líbí

  5. Rosťa napsal:

    Všechno má začátek i konec, takže i ty lavičky jednou doslouží. Naštěstí si lze objednat u Šípka nové, bratru za 350 tisíc kus i se jménem jedné pravdolásky. Dobrý kšeft.

    To se mi líbí

  6. K-k. napsal:

    a Havla přidají grátis… 😦 To už raděj budu tahat tu rybářskou sedačku…

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      To si raděj sednu do trávy. Lepší chytit vlka, než havloidní nákazu.

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        😀

        To se mi líbí

        • brtnikvbrlohu napsal:

          🙂 Navíc – vzhledem k blízkosti lesa by se u nás dalo vlka lehce zbavit.
          Sleduji gradaci předvolebního boje – poutače značné velikosti – ODS a kobliháři, svatí se to snaží vynahradit početností. Hlavní předvolební slib – snížení nezaměstnanosti.

          To se mi líbí

  7. Rosťa napsal:

    Ale, no tááák, lidi. Vždyť nám ho závidí celý svět. I na Marsu se po něm ptali.

    To se mi líbí

  8. věra napsal:

    Jako vždy – krásné, Katko..

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.