Poesie na neděli – SLAVNÉ CITÁTY Z BÁSNÍ V ČESKÝCH FILMECH


 

                                               „Štěstí! Co je štěstí? Muška  jenom zlatá… (Adolf Hejduk)

 

Když jsem hledala námět pro dnešní nedělní chvilku poezie, chtěla jsem pro změnu vybrat něco z klasiků 19. století.  Přitom mě napadlo, že hodně veršů básníků –  klasiků žije v našich myslích od školních let a také se staly zdrojem úsměvných historek nejen ve filmech  pro pamětníky,  ale  i ve filmech  novějších.  Mnohdy známe jen malý úryvek a nepoznáme už autora veršů. Co však poznáme bezpečně, to je hercův hlas.  Jako například hlas Jaroslava Marvana a Ladislava Peška.  Žáci  pedagoga rozčílili k nepříčetnosti, až mu přeskakoval hlas. Pamatujete?

 

 

ŠTĚSTÍ!  CO JE ŠTĚSTÍ

Adolf Heyduk, 1879

 

Štěstí? Co je štěstí?

Muška jenom zlatá,

která za večera

kol tvé hlavy chvátá,

oblétá ti skráně,

v kadeři se kryje,

v dlaně hlavu skládáš,

ruka utlačí je.

 

Štěstí jako rosa

na květech se skvěje,

ale bludná noha

náhle zašlápne je,

zašlápnuto vzdechne,

 v oblacích se tratí,

snad se jinovatkou

na tvou kadeř vrátí…

 

     Určitě jste viděli film  „Vratné lahve“,  k nimž napsal scénář Zdeněk Svěrák.  Hraje v něm učitele češtiny.  Všichni učitelé jsou z těch pubertálních žáků trochu na nervy. Ještě k tomu, když začnou zesměšňovat verše Jaroslava Vrchlického, v nichž je tolik citu…

 

Za trochu lásky, šel bych světa kraj,

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,

šel v ledu – ale v duši věčný máj,

šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,

šel pouští – a měl v srdci perly rosy.

Za trochu lásky šel bych světa kraj,

jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

         (Ze sbírky Okna v bouři, 1894)

 

Není divu, že to už starší učitel nevydržel a raději odešel do důchodu, kde mu  bylo dobře u vratných lahví.  Jak známo, nebylo to nadlouho, protože výběr lahví je prováděn neosobně, pomocí techniky.

Také ve filmu“ Marečku, podejte mi pero“ je  v hodině češtiny rozebírána báseň Jana Nerudy  „Jak lvové bijem o mříže…“ z Písní kosmických.  Hned se nám vybaví rozechvělý hlas  Jaroslava  Kováříka a jeho slova Jiřímu Sovákovi: … „nepotěšil jste mne, chlapče, ani já vás nepotěším“.

Při tom listování v knížce „Česká poezie 19. století“  jsem objevila báseň Jakuba Arbesa, která vyšla časopisecky v roce 1863.

 

KDYBYCH JÁ BYL

Kdybych já byl redaktorem

opozičních plátků,

nepřišel bych věčně věkův

do žádného chládku,

neboť místo politiky

tisk bych samé noty,

abych „strážným andělíčkům“

uspořil vše sloty.

 

Kdybych já byl dvorním bláznem

některého krále,

šimral bych jej hadrem slávy

pod mozečkem stále.

A když bysem zcela rozhrál

svého potentátka,

měl bych z něho – věřte,  drazí –

víc než – rebelanta

 

A kdybych byl rebelantem,

a to českým k tomu,

dal bych já si „kolo“ zrobit

z  legitimních stromů.

A v tom kole rozlámal bych

vlastní svoje kosti –

leč kdybych byl policajtem –

pak bych – inu – dosti.

M-ovci-babicka

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Poesie na neděli – SLAVNÉ CITÁTY Z BÁSNÍ V ČESKÝCH FILMECH

  1. Slim napsal:

    To je výborný nápad, Miluško!
    Hledal jsem co bych tak mohl dodat, ale napadlo mě jen Rozmarné léto. To je taky báseň svého druhu, ne?
    Co ale užít? Od mládí se mi líbila věta,
    řka to, jal se plavčí mistr sestupovati po schůdcích a vhroutil se do bazénu. VHROUTIT se, to je něco!

    Minulý týden jsem lákal různé zhýčkané jedince ke koupeli v tatranských vodách parafrází Antonínovy věty k dámám.
    Nedejte se odstrašiti chladem, jejž pociťujete. Abbé a major označili dnes koupel za vlahou.

    Ale kdež, mladé pokolení je dnes nejen zhýčkané, ale též pramálo sčetlé.

    V příloze Literárek jsem právě četl zajímavý článek o Zbraslavi a jejích známých obyvatelích. Vančura, jak víte byl jedním z nich, a vzorem pro mistra Důru mu byl zbraslavský majitel 2 plováren, plavčí mistr a převozník Antonín Šůra, oblíbená to místní osobnost.
    U článku je krásná skupinová fotografie Mistra a návštěvníků, škoda že jí sem nedostanu.

    A. Šůra se R. Hrušínskému nijak nepodobal, spíš Jindřichu Plachtovi (a Gorkému). Vysoký, šlank a s mohutně širokým knírem. Impozantní persóna!

    To se mi líbí

    • Miluše napsal:

      Slime, děkuji za vzpomínku na Vančurovu češtinu a jeho básnický jazyk v Rozmarném létě. Tam jsou skutečné perly. Zbraslav má zvláštní kouzlo a Vančura je pro milovníky češtiny jako pro znalce vína to nejvzácnější, Na film Rozmarné léto je možné dívat se opakovaně. Tatranské vody Vám závidím. 🙂

      To se mi líbí

  2. Bavor V. napsal:

    Už jsem to paní Milušce psal, když mi poslala ten příspěvek, ale musím to dát najevo i veřejně. Ten Arbes k dnešní době sedí jak pověstný zadek na hrnci. Skvělý výběr.

    To se mi líbí

  3. rybářka napsal:

    V dětství jsem měla velmi ráda Karla Jaromíra Erbena a jeho Kytici. A tak, když se objevilo toto dílo ve filmové podobě, zajásala jsem. A přesto, že široké masy nějak výrazně film neoslovil, myslím, že si své publikum našel. Já byla nadmíru spokojena, tvůrcům se podařilo atmosféru balad vystihnout dokonale, stejně jako výrazové prostředky.
    Více však než básně klasiků ve filmech, znám básně klasiků v hudbě. Dovolím si přidat verše Václava Hraběte, jehož verše jsou současnými zpěváky velmi vyhledávány. Třeba tato.

    Nebýt tu zkažená, nevíte o ničem
    Tak tedy tuhle noc jsem spala s měsícem
    Byla to horečka a nebo mámení
    Dnes v noci měsíc usnul na mém rameni
    Potkala jsem ho, tak náhle jako strach
    Stál na mostě, díval se do tmy dolů
    Ptám se ho: „To jsi básník a nebo sebevrah?“
    A on řek: „Pojď, budem smutní spolu.

    Ale dnes je to spíše o filmových hláškách, tak já přidávám tu z „ S tebou mne baví svět „ kde Kačenka říká: „Večeři máš v kuchařce na straně třicet čtyři!”:
    Nebo u rozkradené tomboly v Hoří, má panenko: „Kdo si nenakrad, musí to brát, jako že nevyhrál.“
    Nakonec Sněženky a machři: “ Jedeme zkratkou pánové, je to sice dál, ale zato horší cesta”.

    To se mi líbí

  4. Petrpavel napsal:

    Hezky vybráno, paní Miluše. Měl jsem taky potřebu trochu hledat ve své hlavě i na netu, ale pak jsem si to rozmyslel : bylo by to možná něco vtipného, ale určitě ne tak trefné jako Váš výběr. Tak jen díky.
    Navíc přece pořád platí „…Vy povídejte, vy jste z Prahy!…“ (Hogo fogo Homolka), pro naše ukrajino a rusofily pak „Nikam neuběgáj a normálně zůstaň v metró… konec hlášení v ruském jazyce.“ (Kolja), pro mě memento : „Děda je hodný, ale překáží nám.“ (Na samotě u lesa), a ze Slavností sněženek třeba : „To je dost žes nás taky jednou vyvez, žes udělal něco pro rodinu“ nebo „Ohromnej mám handl. Tenhle hupcuk chci vyměnit za tu kůži, tu kůži pak můžu vyměnit za elektromotorek, ten motorek za ojetýho pionýra a za toho pionýra mám slíbenýho podzimního kozla..“ či předkomunálními volbami aktuální „To zas bude (v álejích) nablito.“

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.