Poesie na neděli – Petr Bezruč a Jaromír Nohavica – bardové Severní Moravy


„Já, Petr Bezruč, od Těšína Bezruč, toulavý šumař a bláznivý gajdoš, šílený rebel a napilý  zpěvák, zlověstný sýček na těšínské věži, hraju a zpívám, co kladiva duní, z Vítkovic, z Frydlantu, pod Lipami…“

     Území, kde se odehrává většina Bezručových „písní“ je Těšínsko, Ostravsko, Beskydsko. Právě Petr Bezruč zakreslil tuto krajinu – „region rázovitý“ –do pomyslné mapy našeho písemnictví.

Obrazy slezských dědin a měst, kde se poslední čeští obyvatelé brání německé vrchnosti, náporu polských kněží i zradě z vlastních řad, hluboké šachty, kde rubou havíři pokrytí uhelným prachem, prokletí robotníci, pro něž slunce nesvítí a jejich děti hladoví, celý ten kraj kolem Ostravice, kde se táhnou nekonečné lesy markýze Gera.

Ostrava (úryvek)

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem

sto roků kopal jsem uhlí,

za sto let v rameni bezmasém

svaly mi v železo ztuhly.

Uhelný prach sed mi do očí,

rubíny ze rtů mi uhly,

ze vlasů, z vousů a z obočí,

visí mi rampouchy uhlí.

Chléb s uhlím beru si do práce,

z roboty jdu na robotu

při Dunaji strmí paláce,

z krve mé a z mého potu.

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,

nech je vám Petr nebo Pavel,

mějž prs kryt krunýřem ocelovým,

tisícům k útoku zavel!

Všichni  vy na Slezské, všichni vy, dím,

hlubokých páni vy dolů,

přijde den, z dolů jde plamen a dým,

přijde den, zúčtujem spolu.

 

Jaromír Nohavica  zhudebnil některé Slezské písně a také napsal nádherný text k písni

Těšínská  http://www.youtube.com/watch?v=3TSu2obbK2Q

 

Petru Bezručovi láska v životě příliš nekvetla, ale lyrickou  poezii také uměl napsat.

Jen jedenkrát

Jen jedenkrát kolem mne šla láska.

Vlas černý pad jí k pasu

a sladkým hlasem hovořila ke mně:

„Vy dobrého jste srdce

 a s vámi bude šťastna každá žena“ –

a krátký plachý pohled,

jenž více řek než její sladká slova,

jež řekla sladkým tonem,

jak mluví se v mé vlasti u Těšína,

šel s její řečí -!

A já, jenž dávno vypil

až v hořké kvasnice života číši

a  z knihy žití bílé vyrval listy,

já řekl drsným tónem,

tak jak mluví dav černých mužů hore

tam pod ostravskou plání:

bez konce, slečno, s oným půjde štěstí,

jenž bude vaším mužem, –

však na strom zvadlý nepřipínám růži.

A já ji miloval a ona se mi vdala!

tak můj krb vyhas, v srdci lehly stíny,

a  smutek bez konce jde mojím žitím,

když vzpomenu si často,

že sladkým krokem kolem mne šla láska,

a  já přirazil dveře svojí chaty,

a nikdy víc se nenavrátí zpátky!

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Poesie na neděli – Petr Bezruč a Jaromír Nohavica – bardové Severní Moravy

  1. Petrpavel napsal:

    Jímavé osobní vyznání básníka. Pro mě milé a překvapivé. Verš „…však na strom zvadlý nepřipínám růži…“ slušelo by se poradit dnešním mnohým šedesátiletým novomanželům-otcům. Jiná doba, jiný mrav.
    Kéž by se jeho vize z první básně vyplnila, a nějaký Petr nebo Pavel tisícům k útoku zavelel… Petrpavel zavelet neumí 😦 , a jak rád by. 🙂 .

    To se mi líbí

    • Miluše napsal:

      Díky, že jste se s námi o tu krásu podělil. Všimla jsem si, jak nádherně uměl Mucha namalovat ruce. 🙂

      To se mi líbí

      • Miluše napsal:

        Patří k panu Bavorovi a jeho ukázkám Muchy.
        Petřepavle, Vám všechno nejlepší k svátku, ať jste Petr nebo Pavel. A díky za Vaše odkazy k poezii. 🙂

        To se mi líbí

  2. Bavor V. napsal:

    http://bavor.blogspot.cz/2014/06/mucha.html To aby té krásy nebylo málo

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.