Větrný den…


Ten den byl pořádný vítr a my se jeli podívat na místní móře – na Nechranice. Proč móře? No, jednak kvůli rozměrům a taky proto, že za pořádného větru se na Nechranicch dělají „mořské“ vlny, takové ty s bílou pěnovou čepicí…

Byl to ten správný den a tak jsme viděli vlny s čepicí

obr.1

A jako prémii jsme dostali jeden krásný příboj

obr.2

Prostě bylo tam krásně…

obr.3

A pak jsme to zatočili „do vnitrozemí“ – do smutné vesnice Stranná s rozpadajícím se kostelíkem (ale viděla jsem fotky z poslední doby: kostel je pod lešením a opravuje se a i dříve opuštěné domy už mají majitele a je na nich vidět, že žijou).

obr.4

A ještě pár pohledů na Ohři

obr.5

obr.6

Tuhle krásnou dvojitou alej u řeky bych chtěla vidět na podzim – no, už si to můžu jen představovat…

obr.7

A pak už jsme se po polních cestách řepkovými poli motali k domovu…

obr.8

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Větrný den…

  1. Bavor V. napsal:

    Když je opravdu silný vítr, tak se i na našem rybníčku dělá pěkně pleskající příboj. Ale ve chvíli, kdy by se přivalila podobná vlna, tak je zle, protože by to znamenalo, že se Řeka vzbouřila a valí se po loukách a voda už opouští i ten rybníček.

    To se mi líbí

  2. rybářka napsal:

    Před časem, když jsme s dědou litvínovským putovali naší nejmilejší a nejhezčí krajinou Krušných hor a Podkrušnohoří s hlavním cílem Nechranická přehrada a rybářská místa na Ohři, tak jsme se stavili ve Stranné okouknout kostelík Nejsvětěší trojice a Kalvárii. Je pravda, že se tam rekonstruovalo. Děda mi vyprávěl o pánech ze Stampachu a také o dávných sesuvech půdy, které zlikvidovaly původní Stranné. Zvony, říkal jeden místní znalec, jsou prý v Chomutově. Tak jsme je chtěli jet navštívit, ale času se nedostávalo.
    Pohled na řeku Ohři je tak krásný, až srdce zabolí od stesku. Pokaždé je Ohře krásná, ve slunci, pod zataženou oblohou i ve větru. Znám její půvab i v měsíčním svitu. Stejně působivý, proměnlivý s ročním obdobím, denní dobou i s počasím.
    Děkuju, hlavně za Ohři. V reálu mi nezbývá času ani na Sázavu, nebo Vltavu, které mám na dosah.

    To se mi líbí

    • moskyt napsal:

      Toť škoda rybářko, vždyť „Řeka čaruje“. 🙂

      To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Nejen že „Řeka čaruje“, ale má i „Peřeje“, „Žena, která ví co chce,“ není „Bláhové děvče“. „Slečna od vody“ ví, že „Prstýnek“ a „Vdavky Nanynky Kulichovy“ jsou „Krok do tmy“ a „Dokud máš maminku“ „Život je krásný“. 🙂

        To se mi líbí

      • Hudec napsal:

        No, to by neškodilo, kdyby trochu čarovala…. Čekám, čekám a nic.
        Třeba se to po šedesátce zlepší 🙂 .

        To se mi líbí

        • moskyt napsal:

          Hm, to se divím, vždyť v Plzni těch řek je povícero, jestli si dobře pamtuji z mládí. 🙂

          To se mi líbí

        • Petrpavel napsal:

          Určitě 🙂 . Můžu jako poměrně čerstvý sedmdesátník potvrdit. Před smrtí, a to odbobí trvá od šedesátky do devadesátipěti (mám to tak naplánované), přijde blaženost a klid na duši, které vydrží až do konce života :
          „…často přichází před smrtí okamžik, ve kterém nachází pokoj. U někoho je tato tichá spokojenost znatelná už dlouho předtím, jindy nastupuje tato změna teprve v posledních okamžicích. Je to změna, kterou si neumíme vysvětlit, jen ji tušíme z obličeje zemřelého. Proměna, která zúčastněné pozvedne nad všechny prožité strachy a pochybnosti. Vždyť umírající právě prošel různými boji, opuštění těla bylo nevyslovitelně těžké, a nyní leží se spokojeným výrazem ve tváři. Někdy se rozlévá tento vyrovnaný výraz po tváři až při příchodu smrti a je patrný teprve dodatečně, z klidného výrazu, ba někdy i úsměvu zemřelého. „

          To se mi líbí

          • Miluše napsal:

            Doporučuji přečíst si ve včerejší Slimově muzice část „recept na štěstí“ , týká se
            života A. Rostropoviče, který ve svých 79 letech vystupoval na PJ a ještě bavil společnost.
            Je tam však jedna věta: „Recept tedy velmi jednoduchý, jde jen o to, zda Vám životní okolnosti dovolí jej uskutečnit.“ 🙂

            To se mi líbí

          • brtnikvbrlohu napsal:

            To – Petrpavel – Hm – jak u koho – vím o člověku v terminální fázi rakoviny kterému je cca 74 a má k tomu setsakramentsky daleko – a to je praktikující katolík! Co si takle počíst v Haškovcové??

            To se mi líbí

          • Petrpavel napsal:

            Z reklamy : „Její kniha Fenomén stáří vyšla v roce 1989, avšak během uplynulých dvaceti let došlo k mnoha přelomovým změnám, zlepšení zdravotní i sociální péče, dramatickému zvýšení průměrné délky života a výraznému početnímu nárůstu seniorské populace. Proto vychází Fenomén stáří znovu, avšak v podobě podstatně pozměněné, rozšířené a doplněné. Kniha si klade ambice nově a komplexně, na úrovni doby, analyzovat a přiblížit odborné i laické veřejnosti tento dynamický fenomén současnosti.“
            Proč ne? Ale zatím si myslím, že nejlepším řešením je nebýt „na úrovni doby“, nepotřebovat, vyhnout se „zlepšené zdravotní a sociální péči“, netrápit se „výrazným početním nárůstem seniorské populace“ a následným snižováním relativní výše penze a o „zvýšení průměrné délky života“ se starat vlastním přičiněním, což se mi zatím zaplaťbůh – který není, daří. Ale to neznamená, že zítra tomu může být jinak, jenomže to platí i v pětadvaceti 🙂 .

            To se mi líbí

  3. Petrpavel napsal:

    Vždycky musím ocenit osobní pohled a osobní prožitek K.-k., ač (a možná právě proto) tuhle krajinu neznám a určitě už nepoznám.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.