Lenin s lukem


Tento můj příspěvek není reakcí na nejnovější události, je zaznamenáním mých čtyřicet let starých vzpomínek.

Po skončení studií (rok 1971) jsem nastoupil do Dodavatelského závodu ČKD jako zkušební technik. Celých 6 let jsem jezdil po různých montážích, nejprve po celém Československu a posléze i po cizích zemích. Přesněji po spřátelených cizích zemích, na nespřátelené země se již nedostalo, neboť jsem měl cikánského života dost a po šesti letech jsem se přesunul do kanceláře. Zde musím vyvrátit tvrzení současné propagandy, že na západ mohli pracovně jezdit jen prověření komunisté. Moji kolegové, kteří na montáže do západních zemí v té době (počátek sedmdesátých let) jezdili, samozřejmě nesměli mít nějaký politický škraloup, ale více se hledělo na odborné znalosti, než na členství v KSČ.

Z mých zahraničních služebních cest vzpomenu na ty do bývalého Sovětského svazu. Nejvíce mi utkvěla v paměti práce na montáži válcovny tlustých plechů v závodě Azovstal. Na Ukrajině, na břehu Azovského moře leží město Mariupol (za Sovětského svazu se jmenovalo Ždanov). Ve městě jsou (byly) dva velké hutní podniky a sice Zavod Iljiča a zmíněný Azovstal. Něco podobného jako v Ostravě Vítkovické železárny a Nová Huť. Ovšem na rozdíl od Ostravy, kde byly i doly a jiné podniky, v tom Ždanově nic jiného nebylo. Válcovnu tlustých plechů dodávalo konsorcium československých podniků a na montáži samé se podílelo několik desítek montérů a techniků z Československa.

Velkým zážitkem byla již cesta do Ždanova. Z Prahy do Kijeva jsme letěli normální linkou (tučkem). Ovšem z Kijeva dál jsme se dopravovali vnitrostátní leteckou dopravou. Ukázali nám, kde je přistavený náš letoun, byl to dvouplošník asi pro 20 cestujících. Až po chvíli jsme pochopili, že zavazadla si do letadla musíme naložit sami. Uvnitř jsme sice měli (jako cizinci) rezervovaná sedadla, ale o ostatní sedadla vypukla bitva. Na koho se nedostalo, seděl v uličce společně s ovcemi a koši se slepicemi. Když se blížil čas odletu dostavili se do letadla dva umouněnci v zamaštěných montérkách, říkal jsem si, že jsou to nějací mechanici. Ale oni sedli za kniply a davaj do vzduchu. Letadlo letělo poměrně nízko nad zemí, a tak jsem měl možnost si ověřit, co to znamená „strana agromnaja“. Mezi jednotlivými vesnicemi byly vzdálenosti několik desítek kilometrů.

Na stavbě válcovny tlustých plechů dostal každý nově příchozí našinec od mazáků otázku „Už jsi viděl Lenina s lukem?“ Po pochopitelně negativní odpovědi byl odveden do místní závodní knihovny a tam mu byl ukázán časopis OGOŇOK, který vyšel někdy v třicátých letech. V tomto dětském časopisu byl článeček (pravděpodobně smyšlený) o tom, jak děti v Gorkách u Moskvy se učily střílet s lukem, ale nějak jim to nešlo. Vtom šel kolem soudruh Lenin a ukázal jim, jak se z luku střílí. Chudožnik (umělec) k tomuto článečku nakreslil celostránkový obrázek. Na obrázku byl Vladimír Iljič jak živý, tak jak ho známe z fotografií (s placatou čepicí a v rozevlátém kabátě), jak napíná tětivu luku a šípem míří na terč. Knihovnice nemohla pochopit, proč si českoslovenští soudruzi pořád dokola půjčují jeden a ten samý časopis.

Ve městě Ždanově jsem se poprvé setkal s jevem, který oficiálně nebyl prezentován. Totiž s určitým napětím mezi Ukrajinci a Rusy. Projevovalo se to v obchodech. My, co jsme mluvili špatně rusky, jsme byli bráni za cizince a bylo s námi jednáno slušně. Kolega, který mluvil perfektně rusky byl brán za Rusa a dostával to patřičně sežrat. Možná ale, že to bylo jinak. Totiž že ty prodavačky obecně neměly rády intelektuály, kteří se projevovali tím, že mluvili spisovnou ruštinou. Každého, kdo dočetl až sem upozorňuji, že moje vzpomínky jsou 40 let staré!

Na jiné montáži v jiném městě se nám dostalo jednou lekce, na kterou jen tak nezapomenu. Montáž probíhala v hale, která byla sice zastřešená, ale chyběla skla ve světlících. Takže do haly sice nepršelo, ovšem v zimní vánici poletoval sníh po celé hale. My Češi jsme si stěžovali ruskému styčnému pracovníkovi. On nám na to odpověděl vzpomínkou na válku: „V pozdním podzimu roku 1941 jsme evakuovali jeden zbrojní závod z pod Moskvy za Ural. Na vlak jsme naložili celé vybavení závodu (stroje, materiál a dieselagregáty). K vlaku bylo připojeno několik krytých vagónů, které obsadili dělníci. Vlak jel několik dní, až zastavil kdesi uprostřed tundry. Tam nám byla vykázána planina jako místo budoucího závodu. Ještě do večera jsme vyložili stroje a rozestavili jsme je po planině. Podstavce strojů jsme oblili vodou. Přes noc stroje přimrzli k zemi, čímž byl vyřešen problém jejich základů. No a druhý den jsme již soustružili dělové hlavně. A vy mi tu vykládáte něco o chybějících sklech ve světlících!“

Ten styčný pracovník byl vůbec šoumen. Když se zpozdila montáž, byl pozván na vedení závodu, kde dostal pojeb. On nám to pak líčil slovy „Ja byl u direktora i on meňa skazal něskolko ťoplych slov“.

Tak jako asi každý, kdo přijížděl do Sovětského svazu poprvé, jsem měl zkreslené představy o tamních poměrech. Pravda, některé jevy se nám zdály nepochopitelné. Například na stavbě zásadně dopravovali beton pomocí ručně tlačených dvoukoláků, v době, kdy u nás se již běžně používaly různé dopravníky na beton. Na druhé straně byly situace, kdy jsme jen zírali. Vzpomínám si na jednu takovou. Na válcovnu bylo z Československa dodáno několik set rozvaděčových skříní, které se na stavbě kompletovaly do celků. Každá skříň obsahovala čtyři hliníkové přípojnice, které se měly sešroubovat. Celkem se jednalo o několik tisíc šroubových spojů. Ruští montéři přišli s nápadem, že je místo sešroubování svaří. Odpovědí jim byl posměch „Vy chcete svařovat hliník? Bez ochranné atmosféry? Tak se předveďte“. Byl jsem osobně účasten na té předváděčce. I svářečští specialisté ze Škody Plzeň čuměli jak puci na to, jak perfektně Rusové ten hliník svařovali.

Jednou jsme se zájmem pozorovali skupinu asi dvaceti žen, které s krumpáči v rukou podbíjeli pražce na železniční trati. Vedle nich stál muž s praporkem a píšťalou. Píšťalu měl na to aby pracovnice vyhnal z trati, když jel vlak, praporkem signalizoval strojvůdci, že má jen pomalu. Říkali jsme si, že to je názorný příklad ženské rovnoprávnosti uvedené do absurdna. Od místních se nám ovšem dostalo poučení, že je to jinak. Každá taková pracovní skupina musí vyčlenit ze svého středu jednoho hlídače. V normálních pracovních skupinách se ve funkci hlídače střídají. Ne tak v ženské pracovní skupině. Žádná z žen nechce dát najevo, že nevydrží to co ostatní a funkci hlídačky odmítá. Musí jim proto pro tento účel přidělit chlapa, který si nemusí nic dokazovat a klidně hlídače dělá.

 

Napsal Joda.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jodoviny se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

35 reakcí na Lenin s lukem

  1. Petrpavel napsal:

    Každá země, každé místo na světě má své zvláštnosti, špecifiká. Je uměním je vnímat, pochopit, nezesměšňovat, neobdivovat nekriticky, vzít na vědomí. Joda to umí.
    Mnoho a mnoho informací se nám dostává. Co je pro mě důležité a co je úplně jedno? Ať si v každé zemi, v každém regionu, v každém světadílu dělají co jim libo, je mi jedno, je mi to lhostejné. Ale ať si to dělají tam, u sebe. Ať mi (nám) to nevnucují, ať už vojenskou silou nebo ideologickou diverzí. Důležité pro mě je, co jsem histiricky dělali a děláme u nás, v naší zemi, kde žiji a kde chci aby mohly spokojeně žít moje děti a vnoučata a ….
    Ač se to zdá mnohým neuvěřitelné, Československo bylo až do roku 1989 svébytnou, samostatnou, soběstačnou zemí. Kde nebylo soběstačné, tam to mělo zajištěno smluvně a tradiční spoluprací. Díky blokádě chyběla některá vyspělá spotřební technika (mě ne). Prolínání nekultur sem bylo téméř vyloučeno. Teď? Sami si umíte odpovědět. Problémem pro mě je především to, že mnohým se tohle líbí, že z toho profitují, že je to jejich politickoekonomickým programem.
    Zjednoduším a ukončím to : raděj mám český chleba (ne ten co se dnes peče ze zbytků starého) s máslem (ne tím co se dnes za něj vydává) než americký hamburger či arabskou pitu.

    To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      Když jsem odeslal uvědomil jsem si : taky jste si všimli jak je teď úplně mimo pozornost všech, i nás tady!, co se děje nebo spíš neděje u nás? Sobotka jako by nebyl, nezaměstnanost, korupce…jako by nebyly.
      Lidi trápí ze všeho nejvíc že nemáme obecné referendum … bože, kam jsme se to s obecným míněním (zblbnutím) dostali? Viz anketa u odkazovaného článku :
      http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Z-mitinku-KSCM-Duchodci-jedi-psi-konzervy-Jsme-zbytecne-opatrni-Pracovity-Ransdorf-spal-dve-hodiny-316433

      To se mi líbí

      • Bavor V. napsal:

        Jenže z položených otázek toho moc vybrat nejde.

        To se mi líbí

        • Petrpavel napsal:

          …zvýšení daní bohatým (5%), přitvrzení vyšetřování korupce a daňových úniků (5%), zpřísnění imigrace a podmínek pro práci a pobyt cizinců (3%), velké zvýhodnění rodin s dětmi (1%!), citelné zvýšení důchodů (12%) … to že nejsou potřebnější změny než je zavedení obecných referend (55%!) o kterých víme předem jak by dopadala (viz tato anketa!!!) ?

          To se mi líbí

      • Cech napsal:

        Článek je jednoznačně postaven na základní myšlence současné Dienstbierovy vládnoucí ČSSD.

        Jak rozhýbat ekonomiku?
        Prioritní podmínka a návrh současné vládnoucí frakce v ČSSD přes který nepojede vlak.

        „Rozhýbat ekonomiku vyššími výdaji je recept, který byl moderní zhruba v době, kdy se narodil Miloš Zeman.
        V době, kdy se narodil Bohuslav Sobotka, však již bylo zřejmé, že tento recept nefunguje; respektive funguje s velmi nákladným vedlejším efektem v podobě rostoucího zadlužení. Potom vždy následuje daňové peklo,
        ČSSD společně s ANO nechce v Česku daňové peklo Francie, tedy mít taktéž nejvíce zdaněnou zemi evropského kontinentu „.
        Dále jasně bylo řečeno.
        Dluh Francie již přesáhl 90 procent HDP a stále roste, zatímco obchodní bilance se propadá.
        Proto naše současná vláda na čele s ČSSD jednoznačně řekla ne nechceme opakovat bezpečně vyzkoušené a ověřené chyby minulosti.

        Proto je daná anketa napsána tak jak to povolila současná vládnoucí Dienstbierovská frakce v ČSSD a hlasování je potom pouze antioranžovým protestem.

        Strašně se omlouvám PetřePavle ale spěchám, tak jsem nedal výpis pravděpodobností jednotlivých intervalů ale pouze výsledky snad to na vysvětlenou stačí.

        To se mi líbí

  2. Slim napsal:

    😀

    To se mi líbí

  3. Ahele napsal:

    Když autor píše o tom určitém jazykovém napětí mezi Rusy a Ukrajinci, tak mi to něco připomnělo. Byli jsme začátkem sedmdesátých na jižním Slovensku. Galanta a okolí. Jelikož jsme mluvili česky nedostali jsme ubytování ač jsme je měli telefonicky objednané v chatovém kempu na břehu Váhu. Už si nevzpomenu na tu výmluvu, ale fakt byl, že kemp byl poloprázdný. nakonec jsme se vyspali ve služební chatičce jedné ze zaměstnankyň, která byla Slovenka, ale několik let pracovala v Karlových Varech jako servírka a jak nám vyprávěla Češi se k ní chovali vždycky velmi dobře. Takže se nám omluvila za Slováky i Maďary (bylo to na jihu, jak píšu a ti byli k Čechům podle ní ještě více nepříjemní) a pomohla. Zdálo se nám tehdy, že přece jen asi trochu přehání. Ráno jsme se však hodlali nasnídat v místní restauraci, ale bohužel obsluha nás cca hodinu ignorovala ačkoli ostatní hosté spokojeně konzumovali. Nezbylo než odejít. Nedočkali jsme se.
    A proč to píšu? Tehdy jsme už byli tuším federace a přesto ten odstup ze strany Slováků byl velmi citelný a zlepšilo se to až po rozdělení. A tak přemýšlím jestli na té Ukrajině to není obdobné. jestli i ta federalizace, pokud by k tomu byla vůle, by vůbec byla co platná.

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Asi byly občasné singularity. Projezdil jsem Slovensko, kromě Vihorlatu křížem krážem natolik, že ho považuju za svůj domov, stejně jako Čechy a nepamatuju se na jakékoliv problémy. Blbci jsou holt všude, ale…

      To se mi líbí

      • Miluše napsal:

        Také jsem se nikdy nesetkala na Slovensku se špatným přijetím. Znám hodně Slováků, kteří byli hrdi na to, že jsou součástí Československa. A mimochodem,
        dlouho se neozval čobolík.

        To se mi líbí

        • Hudec napsal:

          K tomu se připojuji. Já na Slovači nikdy problém neměl se svým češstvím. Ani když jsem tam na podzim 1991 natáčel s těmi „hladovkáry“ ve stanu na nám. SNP v Bratislavě, co hladověli pro samostatné Slovensko, a měl jsem na klopě visačku „Federální rozhlasová stanice Československo“. Ani při „dušičkovém zprievodu“ na Martinský cintorýn (píšu to vůbec správně slovensky?) k Tisovu hrobu. Ani jindy. Ani v Dukle Banská Bystrica v polovině 90.let.
          A ve Vysokých Tatrách už vůbec nikdy – a že to byly desítky návštěv a stovky túr.
          Bohužel, obávám se, ten náš model česko/slovenského rozvodu je asi jinam nepřenositelný.
          A k Jodovu Leninovi s lukem? Roztomilé. Myslím, že jeho text je mj. také klasickým příkladem syndromu „vojenská základní služba“ – to špatné se s lety zapomene a to dobré nabobtnává. Což je normální a přirozené.

          To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      Komplex méněcennosti se může u někoho projevovat i takto. A Slováci k němu tenkrát měli (a pomalu a jistě ho nyní ztrácí, a máme ho my!) důvod.

      To se mi líbí

    • Joda napsal:

      Záleží na tom, na jakého člověka narazíte a asi také v jaké se pohybujete oblasti. Já jsem byl třičtvtě roku v Košicích – bez nejmenšího problému s tím, že jsem mluvil česky. Zato v Bratislavě jsem měl konflikt kvůli češtině již těsně po příjedu – hned na hlavnéj stanici.

      To se mi líbí

    • bara napsal:

      Jo, sem tam v polovině sedmdesátejch let byla dva roky v Šali, bylo nás tam ˇčesky mluvících dost a přesně jak píšeš, když jsme v kvelbu něco chtěli česky, odpověď zněla „nem tudom“. Po slovensky „tudom“, aji uměli slovensky rozprávat.
      Ten kraj mi k srdci nepřirost.

      To se mi líbí

  4. Cech napsal:

    Mediálně je všechno jiné – > konečně na ty separatisty došlo a nasazení „Ukrajinské armády“ a separatisté mají po žížalkách.
    Protože tahle nasazená “ Ukrajinská armáda“ jim opravdu zatne tipec.
    http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/334366-u-slavjansku-se-bojuje-mrtvych-je-uz-pet.html
    Otázkou pouze zůstává počet zůčastněných příslušníků ukrajinské armády v “ Ukrajinské armádní operaci“ u Slavjansku.
    Takto konečně separatisté dostanou pořádně na pr… a Putin má po pr.e.. .

    To se mi líbí

  5. Petrpavel napsal:

    Máme štěstí, že i k ná přinesli amíci svobodu a pravda zvítězila nad lží a nenávistí. Jako u nich :
    http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/334398-sarlatovemu-dopisu-zatim-nikdo-nedokazal-celit-pouziji-ted-usa-tuto-ekonomickou-superzbran.html

    To se mi líbí

  6. Slim napsal:

    OT, ale zajímavé.Všimněte si, co píše psychiatr o Špidlovi
    http://vasevec.parlamentnilisty.cz/domaci-politika/ivan-david-jak-ceska-vlada-jednala-o-bombardovani-srbska

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      A ještě malý citát z Paroubkovic blogu

      „Evropská unie prostřednictvím dopisu šéfa Evropské komise Josého Manuela Barrosa odpověděla na dopis ruského prezidenta Vladimira Putina o dodávkách zemních plynu. Není jasné, zda zrovna je nejšťastnější odpověď na list, který byl ostatně adresován představitelům členských zemí unie individuálně, nechat na Barrosovi. Vždyť za normálních okolností po krachu asociačních jednání s Ukrajinou a zejména důsledcích, jež to přineslo, by se měl poroučet. “

      No zajisté, stejně jako náš přihlouplý Štefan. EK se dostala do rukou neosobností

      To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      Zajímavé svědectví. Konvenuje s mým míněním o Špidlovi (a samozřejmě i o Davidovi).

      To se mi líbí

  7. moskyt napsal:

    O.Krejčí o Ukrajině. Je to, za 1. týden staré, některé věci se změnily, 2. technicky dvakrát video, jedenkrát zvuk, takže to netrvá přes tři hodiny ale jen půlku. https://www.youtube.com/watch?v=xtq2Q1RhzEI&feature=youtu.be

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Samozřejmě, že ho to mate. Není to (celou vládou) ucelený a promyšlený pokus.
      Hodnocení Obamy je zajímavé. Prezident se o zahr. politiku nezajímá.

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.