Ráno cestou do práce


Byl začátek listopadu a zima vydala první varování, že to se svým příchodem myslí vážně: v noci nasněžilo.  No, nasněžilo: spíš trošku pocukrovalo. Pořád ještě byla na stromech spousta barevného listí a bílý sníh jen zdůraznil barvy listového koberce na zemi.

obr.1

Bylo ráno a my s panem psem Mikešem jeli do práce. Času bylo dost a tak jsme vystoupili o stanici dřív a šli se projít starým městským parkem. Mikeš si tam tak porůznu četl psí noviny na keřích a stromech a vyřizoval korespondenci a já se snažila zachytit tu kombinaci sněhu a barevného listí…

obr.2

obr.3

Sluníčko nabíralo na síle a sníh mizel doslova před očima

obr.4

obr.5

Byl ale už čas nechat procházení a jít pracovat. A tak si Mikeš dočetl noviny, já ještě nafotila krásnou vitráž z barevného listí – a šli jsme do civilního života.

obr.6

obr.7

obr.8

Před námi byl ovšem další zásadní úkol: v pekárně jsem musela Mikešovi koupit k snídani rohlík – na tom si trval a vždycky mě k té pekárně vodil. Až když měl svůj rohlík, směla jsem jít do práce…

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Ráno cestou do práce

  1. moskyt napsal:

    Hezký Katko, ani to nevypadá jako, že už by měla přijít zima.

    To se mi líbí

  2. vonrammstein napsal:

    🙂

    To se mi líbí

  3. Hudec napsal:

    To vám závidím. Já vstanu z postele, přejdu halou do pracovny a jsem na pracovišti. Bez procházky, bez pekárny…. čert aby to vzal….
    Máte to moc krásné, nejspíš máte jiné oči než já svoje galukomové. Já nic tak hezkého nikdy nevidím.

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      já to měla do práce buď asi 5 stanic MHD, nebo cca 30 minut pěšky. Tedy pěšky já, s panem psem to trvalo dýl, on měl ráno moc práce: číst noviny, odepisovat na maily, popovídat si s kamarádama – ale bývala ta cesta moc hezká. Když jsme jeli autobusem, tak jsme se (když byl čas a počasí) šli cournout tímhle starým městským parkem – a ještě muselo na hlavní ulici zajít do pekárny pro rohlík. V téhle pekárně totiž měli podle psího názoru nejlepší rohlíky. A pak se šlo přes náměstí, které bývalo ráno moc hezké http://kaaden.ufouni.cz/Fotoalba/ka-06/img00014.jpg (ale tahle fotka není ranní, ta je z poledne) a zatočilo se do té ulice, jejíž roh tvoří červenobílý dům – střecha, která tam vzadu vykukuje, je archiv – moje pracoviště po více než 24 let. A nebo jsme šli pěšky přes lesopark – a to trvalo dýl, protože tam bylo daleko víc psích zajímavostí. Rohlík se v tom případě kupoval v Kauflandu – ale ten prý neměl tu správnou chuť…
      Bylo to hezké.

      To se mi líbí

  4. Miluše napsal:

    Katko, na ty Vaše obrázky se dnes chodím koukat každou chvilku. Jsou uklidňující. A „vitráže“ z barevného listí – to je moc pěkné přirovnání. A smím se zeptat – Mikeš na Vás čekal do konce
    pracovní doby? Jestli ano, tak to byl kavalír a rohlík si zasloužil i cestou domů. 🙂

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Mikeš se mnou chodil do práce a moc se mu tam líbilo, protože ho kdekdo drbal a obdivoval a chlapi s ním na chodbě hrávali fotbal – to byla jeho oblíbená zábava! Dokázal tlapama ten míč prohánět velice slušně!
      Ono to povstalo z toho, že byl nalezenec a strašně se bál, že se mu „jeho“ lidi zase ztratí – a jeho lidi jsem byla především já, byl na mne velice fixovanej a nechtěl být sám – to vždycky hrozně vyl a naříkal. Ale protože to jinak byl takovej klidnej a rozumnej strejda, tak jsem ho brala s sebou a bylo to v pohodě. 🙂
      Ty „vitráže“ byly skutečně jak vitráže – je to focené proti sluníčku a taky byly ty listy prosvícené jak barevná skla v oknech…

      To se mi líbí

      • Miluše napsal:

        Díky. 🙂

        To se mi líbí

        • K-k. napsal:

          vůbec není za co – omlouvám se, že obtěžuju vzpomínkama…

          To se mi líbí

          • moskyt napsal:

            Ale, ale Katko, to přece není vůbec obtěžování, jestliže jsou vzpomínky příjemné. Věřte, nevěřte ale ta pohodovost přechází pak i na lidi, kteří vaše vzpomínky jenom čtou. 🙂 A vyvolá to jistě zase jejich vzpomínání na něco příjemného ze svého života.

            To se mi líbí

            • K-k. napsal:

              Jsou příjemné a moc – akorát že jsem už přes čtyři roky bez Mikeše a pořád se mi po něm strašně stejská – tak se mi při tom vzpomínání občas hodně zakalujou oči…
              No, co nadělám. 😦

              To se mi líbí

              • rybářka napsal:

                Znám to, Katy, ten stesk po kamarádovi, co vám rozuměl a měl vás rád, jen tak, pro vás samotnou. Bezvýhradně. Také jsem měla psí kamarádku, labradorku Báru, milovnici vody, rybaření a toulek. Malého strašpytla z koní. Také jsem o ní přišla. Nahradil ji zlatý retrívr Sabar, který miluje koně a z hlouby duše se mu hnusí voda, rybaření a ostatní lidé kolem vody. Zato však z celého srdce miluje koně, včetně lidí, kolem koní se vyskytující. A mého tátu. Mne i zbytek rodiny trpí.
                K včerejším obrázkům ? Jsou nádherné, pozdně podzimní romance. Někde jsem slyšela krásné verše, ale pamatuji si jen kousek, a při pohledu na vaše fotky mi okamžitě naskočí v hlavě.

                List který vlastní váhu zná
                nepadne nikdy do prázdna.
                Dole je zem a v jejím blátě
                je psáno i když kostrbatě
                a nečitelně na pohled,
                že v každém pádu klíčí květ.

                To se mi líbí

  5. K-k. napsal:

    OT: Pane Bavore, posel je na cestě! 😉

    To se mi líbí

  6. Petrpavel napsal:

    Kdy už zase bude sobota a neděle…?
    Pro důchodce, který má volno pořád, je to něco jako hledání a přivolávání dávno zapomenutých svátečních víkendů (a to jsem je měl jenom jednou za čtrnáct dnů).
    I díky zdejším dvěma autorům (Bavor, K.-k.) jsou teď pro mě zase sváteční.

    To se mi líbí

  7. věra napsal:

    Katko, co k tomu napsat? Jako vždycky – krása.. Budu teď mít méně času, budeme dělat velké úpravy na našem domečku, ale k panu Bavorovi nakouknu každý den 🙂 …

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Děkuju – a ať jdou úpravy úspěšně dopředu! 🙂

      To se mi líbí

      • věra napsal:

        Díky, Katko, bude to dost prekérní, první jde na řadu střecha, ale musí se sundat i stropy v patře a udělat jakýsi věnec (já bych tak dokázala uplést pampeliškový věneček), vůbec nevím o čem je řeč, jediné co vím, že vše z komnat nahoře musíme přestěhovat do přízemí, což bude zajímavé – naštěstí to jistí veliká suchá stodola, kam aspoň část těch věcí naskládáme.. No, bude to drsné, ale výsledek té šlamastiky snad bude adekvátní. Tím to ovšem končit nebude, myslím, že to všechno bude trvat pár měsíců. Ale je to zapotřebí, tak s chutí do toho :-)…

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.