V našich zemích jsou slavné dva datumy posvícení. Je to havelské, tedy na sv.Havla kolem 16.října a pak martinské, tedy v listopadu na sv.Martina. Dlouhou dobu se ještě místně udržovala posvícení jiná a pak v onom místě měli mladé a staré posvícení. Mladé bylo buď havelské nebo martinské, staré to místní. Jak k tomu vlastně došlo? I to je čin aktivního císaře Josefa II..Ten v zájmu určité unifikace hospodářství nelibě nesl, že v každé vsi se zastavila jakákoli činnost v jiné době a chtěl, aby se i tyto oslavy konaly víceméně v jednom termínu. Stanovil tedy dva závazné datumy, kdy se má posvícení konat a nechal na místních, aby se rozhodli sami, zda na Martina či na Havla. Takže místní si vybrali a měli posvícení jednak jeden z oficiálních termínů, jednak to své původní. K zániku toho „starého“ došlo v podstatě až době nedávné, kdy se organizování posvícenských akcí ujaly složky NF.
Martinská husa je proslavená posvícenská pochoutka. Tu asi znají všude, kde slaví posvícení na Martina. A předpokládám, že každý kraj má i své specialitky. Tady na Prácheňsku to nejsou posvícenské koláče, ale moučník, kterému se říká hnětynka.
Hnětynka je zvláštní piškotové těsto s vyšším obsahem vajec a ještě nějakých jiných surovin, peče se ve zvláštní hnětynkové formičce která připomene dnes tolik módní muffiny, je ale asi třikrát větší a na výšku zase poloviční. Navrch se ozdobí polevou z cukru nebo čokolády a sněhovými ozdobami. Už jsem viděl i recepty na nějaký pasquil, který autorka nazývala „prácheňská hnětynka“, ale připomínalo to spíše placku tuhosti mezi oněmi muffinami a perníkem. Tomu nevěřte. Správná hnětynka se musí v ústech rozplynout sama. Ta se nekouše, ta se vychutnává. A nenajdete ji nikde jinde než na havelském nebo martinské posvícení na Strakonickém Prácheňsku. Ani se jindy nedělá, protože samo těsto je na „běžnou“ potřebu příliš drahé. A recepty se dědí, takže každá hospodyně té hnětynce dodá ještě svoji zvláštní příchuť. Ale jen příchuť domu. Ta chuť se jinak nedá vyvézt. Je jen naše.
Takže až k nám přijdete na posvícení ať na Havla nebo na Martina, nenechte si ujít pravou prácheňskou hnětynku.
A zatím se bavte: http://bavor.blogspot.cz/2013/10/jezevec-ii.html
Poznámky pana Bavora 
Hnětynka? To jsou věci na Prácheňsku. 😀
Mejlík
To se mi líbíTo se mi líbí
Emil běží zpátky pro odpověď.
To se mi líbíTo se mi líbí
A vidíte, já, když se řekne posvícení, tak vidím jen to naše, záříjové, většinou upršené, labutě na náměstí, rozbahněné cestičky mezi atrakcemi na Špičce, srazy kamarádů u houpaček, popíjení medoviny u hradeb s rodiči, okukování jarmarku a posvícenské koláčky. Spoustu posvícenských koláčků. Tedy, já netušila, že jsem tak materialisticky založená… O svatých ani ťuk :-))
To se mi líbíTo se mi líbí
A nepletete si posvícení a pouť? V září nemůže být posvícení. První je až teď na Havla. V září bývá Václavská pouť stejně jako je to ve Strakonicích.
To se mi líbíTo se mi líbí
Když u nás se tomu odjakživa říká posvícení. Je to na den posvěcení našeho kostela…
To se mi líbíTo se mi líbí
na wiki jsem našla tohle: Posvícení se původně slavilo ve výroční den posvěcení kostela, které je označováno termínem dedicatio. Výročí posvěcení chrámu bývala vždy velmi slavnostně připomínána. Jejich průběh byl podobný jako průběh oslavy svátku patrona chrámu (svatého, kterému je kostel zasvěcen[3]), patrocinia. V průběhu let se tyto zvyky ustálily a někde dokonce splývají pojmy pouť a posvícení. U některých kostelů, zejména farních, se slavilo v jinou dobu dedicatio a v jinou patrocinium.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak jste se dokázali přenést přes Josefa II. až do dnešní doby. Protože posvícení je opravdu na den posvěcení. A to vaše je to tzv. staré.
To se mi líbíTo se mi líbí
My se nikdy nedáme :-)) Tohle posvícení je u nás to nejvýraznější, havelské, ani martinské si nevybavuji, to pro mě byla novinka. Tedy martinské ne, ale třeba martinská husa se u nás nikdy nepekla 🙂 Tu jsem jednou pekla až jako vdaná a na Moravě, kde to asi víc „žerou“ :-)) Myslím to martinské posvícení 🙂 A martinské víno 🙂 Mému manželovi málokdy chutnají mě kuchařské experimenty, ale martinskou husu mi pochválil. Hurá 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
A jeden volební klip
To se mi líbíTo se mi líbí
tak to je hóóóóódně dobrýýýýýýý
To se mi líbíTo se mi líbí
Joóóóóóó
Maj pravdu, přecedo. A je to směroplatný ! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
H N Ě T Ý N K Y…… Bavore, Vy pokušiteli…
Utírám slzu i slinu, mám zaděláno na bramborku. Bude krajková, škvarečky jsem nešetřila.
To se mi líbíTo se mi líbí
z burakova,kde som sa narodil a zil jednu tretiu mojho zivota a povazujem bez mihnutia brvy za moj dom,mame kostol s vezou husitu,kde siroko daleko niet a na sv. martina maju burani hoscinu(posviceni).
To se mi líbíTo se mi líbí
Je dobře, že se lidé vrací ke kuchyni, na kterou jsme byli léta zvyklí. Dává se přednost regionálním potravinám a receptům. A hnětýnky z Prácheňska jsou docela zvláštnost, většinou se pečou v Čechách posvícenské koláče. Moji předkové pocházejí z Chodska a tam se pečou originálně zdobené koláče. Je dobře, že se všechny tyto tradice uchovávají, alespoň při takových událostech jako je posvícení, kdy jsou si lidé k sobě navzájem přeci jenom blíž.
Pane Bavore, ať se hnětýnky nepřipálí, veselé posvícení do Strakonic!
To se mi líbíTo se mi líbí
My máme výhodu v tom, že v jedné vsi slaví Havla a ve druhé Martina. Takže hnětynky 2x ročně je paráda. Recept vám tu nedám, protože ho neznám. A ony to těsto kuchařky stejně dělají „citem“
To se mi líbíTo se mi líbí
je to ono? http://recepty.vareni.cz/hnetynky-ze-strakonicka/
To se mi líbíTo se mi líbí
Katko, díky za recept. Zbývá sehnat formičky. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Já rád zázvorky. Nemáte recept? Děkuji.
To se mi líbíTo se mi líbí
já ho nemám, ale google ví všechno: http://www.recepty.cz/recept/zazvorky-ty-nase-o-151975 – ale mám po babičce formičky na vypíchování: přesně ten tvar, co je na fotce! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Nejsem si zcela jistý, zdá se mi těch vajec málo. To těsto bylo drahé už v dobách, kdy slepice běhala na každém dvorku. Ale já jsem je nikdy nedělal, tak nevím.
To se mi líbíTo se mi líbí
tak ať to odborně posoudí Bavorovna…;)
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak takhle vypadá správná hnětynka http://bavor.blogspot.cz/2013/10/posviceni.html
To se mi líbíTo se mi líbí
Fešandy!!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Bavore, těsto drahé je (bylo) i nutností použít pravé máslo. A podstatně dražší na jeho přípravě je čas. Zkusil jste někdy vyšlehat máslo, žloutky a cukr do pěny metlou? Bez mixéru! A hned fofrem v druhé (nejlépe měděné) míse sníh, aby žloutková pěna nespadla….
Hádejte, proč měly naše babičky a prababičky v oblibě nejrůznější kynutá těsta, včetně bábovkového, na svátečnější neděli tažený štrůdl, ale moučníky z třených těst byly z nejvelesvátečnějších 🙂
Ehm, nacpala jsem se ještě teplé bramborky, nechala si přiměřeně na snídani a zbytek, vlažné, jsem nakrájela a vzala s sebou na jedno točené. Sousedé Hanáci měli boule za ušima. Neznají ji.
Pěknou neděli, mizím do živočišné prvovýroby. Chichi, venku je celkem teplo, vezmu kozy za humna. Bukolika nejtěžší. Béři s sebou i pletení 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
bramborka? Co je to, oldwomen? Asi bych dopadla s boulema jak ty Hanáci! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
tohle? http://www.ceskonataliri.eu/cesko-na-taliri-recepty/bramborka-podkrkonosska.html – ale podle zmínky Oldwomen o škvarcích jsem předpokládala, že je to slané… Ale i tak to vypadá VELMI zajímavě! 😉
Jo a co se týče hnětynek: já to znala jen jako název a podle názvu (= „hnětení“) jsem myslela, že je to něco na způsob vdolků, z tužšího kynutého (= hněteného) těsta. Furt se člověk učí – a žasne! 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Kozy nacpaný k prasknutí, já neupletla ani řadu, jezevčice vylítaná, sluníčkovej den…
K-k, tahle je jiná. Zadělám kynuté těsto lívancové konzistence. Maximálně ze dvou deci mléka. Než vykyne, tak si oloupu a naškrábu cca čtyři velké brambory a nechám je trošku vykapat, skoro paličku česneku, teď je to lehce babicovské 🙂 – když mám škvarky, dám hrst, když mám zbytek pečeného tlustého vepřového, nakrájím na drobné kostičky, uzené je lepší, když mám špek, dám špek, když nemám nic, tak je verze light. Nejlepší je s uzeným hodně tlustým bůčkem. Vymažu pekáček silně sádlem a vysypu nemletým mákem, aby sádlo bylo bylo celé zasypané. Máku raději víc. Do mísy s vykynutým těstem dám napřed maso (když je), trošku popepřím, nastrouhané vykapané brambory, hrst majoránky, česnekem také nešetřím, vše zamíchám a stěrkou dopravím do pekáčku, rozhrnu a na cca půl hodiny šoupnu do trouby (200°C) . Baští se teplé. Jen tak. Nebo se zelným salátem. Ze studené trošku pálívá žáha. Hodně tuku.
Nepleťte si s litinou – nesladkého lívancového těsta je víc, brambor míň, česneku poskrovnu, nebo vůbec chybí, totéž majoránka. Shodné je jen ta maková podsypka na sádle. Těsto se do pekáčku lilo. Jí se také teplá, ale častěji slouží jako obědo-svačina druhý den. Je skvělá k bílé kávě.
Krkonošskou bramborku s ovocem neznám.
Bramborku i litinu dělala často písecká babička. Pocházela z Třešně u Zahoří.
To se mi líbíTo se mi líbí
u nás se tohle nedělalo, bramboráky, bramborový knedlíky a bramborový placky (z vařených brambor) a pochopitelně bramboračka – to jo, ale ty vaše kouzla ne – a to byla babičky z Havlíčkova Brodu, z bramborářského kraje! Budu to muset vyzkoušet. Mimochodem, kdysi jsem si koupila „Krkonošskou kuchařku“ a tam jsou taky báječný recepty – systém „co dům dal“: brambory, švestky, jablka, houby atd…
To se mi líbíTo se mi líbí
Proboha, ženský!!! Nechcete mi tu založit ještě kuchařskej koutek 😆 ? I když by se možná leckdo nezlobil 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
S hnětýnkama jste si začal sám 😀
Slibuji, že už se starými recepisy končím.
K-k, z Krkonošské kuchařky mám vyzkoušené sralky v cukru. Jako kompot moc sladké, až bléééé, ale do zimní bublaniny skvělé. Zaujaly mne tam kváskové recepty, ale zatím nemám doma podmínky pro jeho uchování (i podmáslový chleba peču s kvasnicemi), ale vím, že přijde den a dočkám se. A už fakt končím s vařením i pečením, o smažení a dušení nemluvě 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
aha – já dělala „rozcuchanou nevěstu“ – není to špatné, ale chtělo by to něco na zvýraznění chuti, zatím mne nenapadá co a taky „hubník“ – ten je vynikající, ne však pro žlučníkáře a podobné nešťastníky!
Pane Bavore, není to vaše zděšení tím, že je před obědem a jste hladový? 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi máte pravdu, že to bylo spíše drahé na čas a náročnou práci. Faktem zůstává, že hnětynky se dělají pouze a jen na posvícení. Ani na pouť se nedělají. A že to je také nějaký svátek.
To se mi líbíTo se mi líbí