Narozeniny


Vzpomínku na srpnové události posílá Jarda Hudec

„Jardo, vstávej, obsazujou nás!“. Tento výkřik nedlouho po půlnoci se pro mě stal signálem nové doby.
Ozval se pod okny ložnice mých rodičů, ale slyšel jsem ho i já v pokoji, který jsem sdílel se svojí o dva roky starší sestrou. Bylo srpnové teplo a okna dokořán.
Zazněl z úst náčelníka štábu vojenského radiolokačního útvaru, u něhož sloužil i můj táta. Náčelníci štábu bývají zpravidla chlapi jako hrom, tenhle nebyl výjimkou, a jeho hlas tomu odpovídal – přehlušil i bohatýrský řev tůrovaného gázíku. Takže jsa plně probuzen, slyšel jsem otcovu otázku: „Kdo, Němci?“.
„Ne, Rusové!“. A tátovi prý vypadly gatě z rukou….
Dál to znáte většinou sami, virtuálně se tu scházíme spíše dříve narození, co bych vám tu kázal.

Z četby a z vyprávění pamětníků usuzuji, že v roce 1945, po mnichovském ponížení, zradě spojenců a přestálé hrůze německé okupace, neležel na politickém stole ČSR jiný reálný politický program, než socialistický. V pozadí jeho idejí neporazitelný Sovětský Svaz – osvoboditel. Poslední čtyři slova předcházející věty znějí dnes silně ironicky, ale zkusíme-li se vžít do reality pětačtyřicátého roku, ironie zmizí. To, že vize socialismu nabyla později stalinsko/gottwaldovskou podobu, to už je jiný příběh a jen nemnozí u nás měli o něčem takovém včas tuchu.

Z vlastní zkušenosti v šedesátých letech, kdy jsem už rozum bral, si pamatuji pohled svých vrstevníků na „Rusáky“, pod kterýžto termín jsme zahrnovali všechny národnosti SSSR. Hodně respektu až úcty. Při hraní na vojáky nikdo nechtěl být Němcem, ale každý partyzánem nebo Rusem.
S přibývajícím věkem, tak trochu s Beatles a prvními super riflemi, i trochu posměchu nad asiatskými zvyky, častuškami a vycpaným V.I. Leninem. Ale nebyl to posměch zlý, měl podobu spíš kamarádského pošklebování. Tak nějak se to s tou válečnou úctou míchalo. Nejvíc škody napáchala škola, která vnucovala stupňování „dobrý – lepší – sovětský“ a u teenagerů zcela logicky vyvolávala přesně opačné než kýžené reakce. A ať dnešní mladá generace věří či nikoliv – o nějakých komunistických zločinech v 50.letech a sovětských poradcích u nich jsme toho opravdu moc nevěděli.

Spousta informací přišla během toho kratičkého jara 1968, které se sice stihlo překulit do léta, ale švestek se už nedožilo. I zde zbytečné vyprávět, mnozí pamatují a k přečtení lépe jinde. Ale nějakou podstatnou změnu ve vztahu k „Rusákům“ z něj v paměti až do neblahého srpna uloženu nemám. Na jaře toho roku třeba probíhalo na území ČSSR velké vojenské cvičení a několik vojenských kolon krátkou dobu leželo či stálo (podle staré vojenské terminologie pěchota někde „leží“, ale jízda „stojí“, tak nevím, co platí u obrněných jednotek) v městečku, kde jsme tehdy žili. Vojákům spřátelené NDR se vesměs všichni vyhýbali (Němčouři…), ale kolem Rusáků se pořád někdo motal a besedoval, by i pivečko přinesl a machorku pokouřil.

Tehdy jsem toho o znásilnění mnoho nevěděl a neznal bych ani dnes, ale pro sichr jsem se teď podíval do své staré encyklopedie a na Wikipedii. Došlo sice k dost významné změně v právní klasifikaci tohoto zločinu, především v roce 2001 (§185 TZ – pardon, Herr Oberst, to je vaše doména), ale podstata zůstává stejná – je to trestný čin proti svobodě a lidské důstojnosti, kdy pachatel používá násilí nebo jeho hrozbu nebo využije bezbrannosti oběti.
Ona se ta naše ČSSR někdy tak trochu chovala jako běhna, což o to, ale úplná děvka to určitě nebyla. Ten příběh jejího znásilnění v osmašedesátém mi připadá jako historka, jak jde holka na výlet s pěti kamarády, které zná dlouhá léta. Ne ve všem s nimi souhlasí a nějak už si od nich nechce nechat sahat pod sukně, ale v podstatě jim důvěřuje. Nu – konce jsou pak neveselé a světový policajt nezasáhne, protože by mohl také nějakou koupit a navíc ta holka nechodí s ním, ale s tím klukem z východu – tak co?
Slovník českých synonym a antonym řadí k heslu „znásilnit“ synonyma „zrpznit, zneuctít, zhanobit, poskvrnit“. Je to něco tak odporného, že antonymum (tedy slovo opačného významu) tento jinak obsáhlý slovník ke slovu „znásilnit“ nezná.

Když táta tehdy bleskově odjel k útvaru, maminka, znalá dějepisu, byla dosti zasmušilá. Já jsem hned ráno reagoval dětskou vzpourou – ze sbírky odznaků jsem vybral všechny „rusácké“, rozbil je kladivem a hodil do kanálu. A s kamarády jsme šli obracet dopravní značky. Že bych právě v ten den měl slavit, stejně jako předcházejících třináct let, narozeniny, to mě ani nenapadlo, vyhlásil jsem na ně embargo – a to trvá dodnes. Spolu s nevymazatelným pocitem zrady a ponížení. Nenávist už asi ne, ale ostražitost je na místě. Bez iluzí – do všech azimutů. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.

——————————————————————-!!!!!!!———??????

Každý jsme to nějak prožívali, mladí a neklidní

Bavor podpis

Příspěvek byl publikován v rubrice Krajanovy vzpomínky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

142 reakcí na Narozeniny

  1. Petrpavel napsal:

    Jsou dvě česká politická témata ke kterým nezůstávám chladným pozorovatelem. Okupace 1968 a samet 1989. Nemůžu se dívat na dokumentární pořady k těmto událostem. Jakoby všechny komentáře, chvála, kritika, popis, připomínání, podotýkám v oficiálních médiích – nikoli v rozhovorech s lidmi, byly nepatřičné, nebyly mým pohledem, míjely se s mými pocity. Ptal jsem se mnohokrát sebe: proč?
    Je to, myslím, nenaplněním snu, v obou případech. Dokonce ten sen o pražském jaru je nám v současnosti upírán, ač ho snili téměř všichni, a naopak sen o lepší kvalitě života po sametu je nám teď nucen jako splněný, ač je tomu naopak.
    Pocit generace bez úspěchu. Naděje vystřídaná hlubokou depresí. Emoce v okamžiku změny namísto realistického pragmatického pohledu.
    To, co bylo předtím bylo vždy lepší než potom – ale to jsem pokaždé věděl až pozdě.
    Podotýkám : třetí sen nemám. Otupělost? Realismus? Stáří?

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Mluvíte mi z duše. Jen bych dodal ještě třetí téma a to Mnichov, Pamětníkem nejsem, ale prožívám to silně nad tátovými poznámkami. Roky 1968 a 1989 prožil ve zdraví a v naději. Mnichov a následná okupace pro něho znamenaly dva a půl roku Dachau. Vrátil se jako jeden z posledních. A tak jako Vy se nechci k událostem let 1968 a 1989, co jsem prožil, vracet. Je to přehlídka zklamání. Dokumentární materiály z obou posledních jsem předal do místního SOkA, abych je neměl na očích. Lituji všech ruských knih, které jsem před 45 lety vyhodil z okna na ulici. Bylo to jako pálení knih za Adolfa, naše ulice byla knih plná.

      To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Na ono třetí téma jsem si ani nevzpomněl. Pro mě něco jako Bílá Hora. Nezažité, vzdálené.
        A uvědomuji si jak moc byli moji rodiče apolitičtí a jak jim to umožnilo dobře přežít všechny zvraty, které zažili. V průběhu druhé světové války jsem se narodil, byli mladí, prostí venkované : ano, vše bylo na lístky, otec byl totálně nasazen – byli jsme odloučeni, museli jsme se vystěhovat, lidé nám (mé matce a jejím rodičům) tam pomáhali, na pronajatých polích se něco urodilo, bída byla, ale vzhledem k válečným poměrům snesitelná, po válce jsme se v pořádku vrátili, nám Němci neublížili, říkali. Víc jsem se neptal.
        P.S. Dokumentární materiály k roku 1968 jsem jednoduše nechal při stěhování v roce 1977 ve sklepě mého bývalého bydliště. Nemohl jsem je už ani vidět …
        Ruské knihy? Neměl jsem. Rusové? Slované… to pro mě říká vše, nemůžu je nechápat, myslím ty běžné občany jako jsme my. Mentalitou jsou mi bližší než amíci či západoevropané.

        To se mi líbí

        • Ahele napsal:

          Ruské knihy? Mám. Možná hlavně proto, že knihy zásadně nevyhazuji (ani ty už v téměř salátovém stavu, ty pouze přemisťuji na místa, kde jsou méně na očích), i když už nejsou pomalu kam dávat. Řeším to tak, že nové nekupuji (není ve velké většině oč stát) a vybírám si v městské knihovně.
          Zrovna nedávno mi ve vlastní bibliotéce jedna ruská (spíš sovětská – Lomikámen se to jmenuje – z období kolektivizace na Sibiři) přišla pod ruku (nechtělo se do knihovny) a nevěřili byste, jak hezky se to četlo a jak to bylo poučné, co se lidských povah týká (stále totéž vlastně), ale i příslušného období. Ani příliš poplatné době to není, když se na to člověk podívá s dnešním odstupem a zkušenostmi.

          To se mi líbí

          • strejda napsal:

            Souhlasím s Vámi. Byl jsem mladý a plný emocí. Rozhodl jsem se tehdy, že nikdy nic ruského. Vydrželo mně to 25 let. Něco samozřejmě přežilo na chalupě, tam jsem nic nevyhazoval. Beletrie ani tak nelituji, ta se dala znovu obstarat, historické knihy, slovníky a podobně ne. Jinak mám stejné problémy s tím kam s knihami, Dvě plné stěny doma, chalupa přeplněná a potomci kroutí hlavou co s tím až nebudu. Sami knih podle svého vkusu plno.
            Je dobré, když se člověk může dožít stáří a má možnost zrekapitulot svůj život. Popřemýšlet o tom, co udělal dobře co špatně, poučit se na další léta a pomáhat hledat cestu těm mladším.

            To se mi líbí

            • Hudec napsal:

              3 tisíce svazků cca. Byt skoro 200 metrů, ale stejně už se nevejdou. Za návrh řešení Nobelovku.

              To se mi líbí

              • strejda napsal:

                Cca 2000 svazků, byt 1+3 + manželka. Chalupa. A zbytky v kanceláři, kterou jsem opustil před sedmi lety, ale tolerují mně to. Rezignoval jsem.

                To se mi líbí

              • Hudec napsal:

                Zlatá chalupa, Asi si ji budu muset zase pořídit.

                To se mi líbí

  2. Občan napsal:

    No, mě to ráno (kolem čtvrté) vzbudilo neustále se opakující „blam blam, blam blam“ z rádia, u kterého seděly máma s babičkou a vypadaly zděšeně. Byli jsme na chalupě, táta s dědou v Praze a v šest jsme měi odjet autobusem do Prahy. Proto to časně puštěné rádio.
    Jenže místo ranního vysílání se ozývala jen ta znělka a maminka s babičkou se domnívaly, že začala další válka. Až někdy kolem páté odvysílali zprávu o tom, že vojska VS překročila československé hranice. A v městečku, kde jsme měli chalupu vypukla panika. Telefony moc nefungovaly, telegraf taky ne a spojit se s blízkými bylo najednou skoro nemožné. Až v noci se mámě podařilo poslat telegram (pošta několik dní obětavě pracovala 24 hodin denně).
    Tátu bleskově povolali někam na jihozápad Čech, protože byl záložákem u pozemního leteckého provozu; a stejně bleskově zase poslali domů neb NATO stáhlo svá vojska hluboko do vnitrozemí, aby bylo naprosto jasné, že se nehodlá jakkoli angažovat.

    Pak už to bylo spíše úsměvné. Rusové několik týdnů kempovali na zahradě naší školy a ve škole, takže jsme měli dost prodloužené prázdniny. Pak se přesunuli za strašnický viadukt do prostoru za nákladovým nádražím, školník zaházel několik latrin na zahradě (jinak zůstala škola, k naší lítosti, zcela netknutá) a náš veget skončil 😀
    Na vojenský tábor jsme pak chodili koukat z náspu. Nikomu to, kupodivu, nevadilo. Žádné kontroly, žádné zátarasy; jen jsme nesměli dovnitř (a „Rusáci“ ven). Ale z toho náspu to bylo stejně zajímavější, protože jsme měli celé ležení jak na dlani a ke koukání tam toho byla spousta (hlavně do té doby nevídaná vojenská technika, veliké stany a tak).

    Pro mě ta okupace byla vůbec divná. Protože už asi za dva roky pár těch „okupantů“ hákovalo v družstevním kravíně v městečku, co měli děda s babičkou chalupu; jinou partu jsme až do r. 1990 potkávali jako lesní dělníky v lesích pod Ještědem. Chodili nakupovat do stejného konzumu jako my a pamatuju si, jak jim hokynářka vždycky přidala k nákupu velikou hrst táfliček Lipa a pár krabiček Startek. Bylo nám jich spíš líto; nenávist jsme cítili k politikům, ne k těm vojákům.

    To se mi líbí

  3. Slim napsal:

    VZPOMNĚL JSEM SI, ŽE LONI NA KOSE SE STRHL DOHAD O AMERICKÉ REAKCI A PŘEPÁSTOVÁVÁM SVŮJ TEHDEJŠÍ PŘÍSPĚVEK
    Laco,
    o americké “reakci” jsem psal asi před 15 lety studii. Takže jsem pečlivě pročetl příslušný svazek Diplomatické korespondence USA. Velvyslanec Dobrynin přišel do Bílého domu v neděli 18.8. večer, říct L.B. Johnsonovi o invazi. Ten ho vyslechl a převedl hovor na jiná témata (připravovalo se další setkání s Kosyginem). Naprosto nepochopil důležitost sdělení
    Teprve pozdě v noci volal velvyslanci prezidentův poradce Eugene Rostow (ovšem, Rus původem) a začal formulovat americké odmítnutí.
    Takže ano, reakce USA byla jen formální. Ale brzy přišel Nixon, který měl ZP jako prioritu a orientoval se v ní.

    ==================================
    Jinak, někdy začátkem srpna 68 jsem se, coby prezenčák vracel do kasáren na plzeňské Slovany a nahoře v Motole mě vzala do auta mladá lékařka (jak se ukázalo).
    Bavili jsme se o tom, jestli sem „vlítnou“ a pamatuju se na svoje tvrzení, že pokud jo, „je se socialismem konec“.
    Myslím, že to měl být jen frajerský bonmot, který jsem asi vyčetl ve Studentu (to byl panečku časopejsek, se Svitákovými články!), až po letech jsem s překvapením zjistil, jak pravdivý.

    Prudká citová reakce svědčí o tom, co píše Hudec, totiž o zhrzeném citu.

    To se mi líbí

  4. tresen napsal:

    To ráno, stejně jako mí předřečníci, nikdy nezapomenu.
    Táta měl ve zvyku pouštět si po probuzení tranzistorák, i na chalupě. A tak to byl on, kdo nás s tou zprávou vzbudil. Maminka mě poslala k sousedům. Do smrti si budu pamatovat, jak se sousedčina tvář, zrůžovělá spánkem, pod tím úderem změnila….
    Zhrzený cit asi přišel ke slovu u mnohých, ale ne u všech. Já si vybavuju spíš pocit zmarněné naděje. To jaro bylo, jako kdyby se lidé po mnoha letech zhluboka nadechli čerstvého vzduchu a nemohli se ho nabažit. V srpnu přišla rána, ale ještě pár týdnů to vypadalo, že nasadit nám znovu dekl nebude pro stranické konzervy, podepřené okupační mocí, vůbec jednoduché.
    Ale pak jsme opařeně sledovali, jak padá jedna linie za druhou.
    Mudrování, jaký socialismus a proč vůbec socialismus, jsme předtím moc nesledovali. Důležitější se nám zdálo smět zpívat, jak nám zobák narost, mít své spolky a sdružení, jezdit do světa….To jsme si nechali ukrást a zlodějům jsme to nemohli nikdy odpustit.
    Samozřejmě, Rusáci to u nás měli taky těžké, ale myslím, že jsme dokázali rozlišovat. Obyčejné vojáky, vytržené odněkud z dalekých končin, zavřené v kasárnách a deptané politruky a oficíry, naše pohrdání jaksi nezahrnovalo. A ruská literatura? Moje maminka byla ruštinářka a díky jsem na ruskou klasiku nikdy nedala dopustit. Pálit ruské knihy? Proč, proboha?
    Sovětská politická nalejvárna, to by bylo něco jiného, ale to jsme doma neměli.

    To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      Treseni, líbí se mi, jak s Vámi mohu někdy hluboce souhlasit a jindy hluboce nesouhlasit. Mám rád podnětné, nikoli jednoznačné diskutéry, někdy rýpaly 🙂 .
      P.S. Tentokrát samozřejmě mi mluvíte z duše. Ruská klasika? Nikdy mě také nenapadlo nad ní ohrnovat nos, tak jsme ji měli prožitou a zažitou.

      To se mi líbí

  5. avespasseri napsal:

    Je zajímavé číst zkušenosti z 68. Já to nezažila (jsem ročník 71) a u nás doma se o tom nikdy nemluvilo (asi se báli, že ve škole něco prokecnu). Kdysi jsem našla fotky z 68. Nechali mě u toho, že je to z 45. I když mi byly divné ty nápisy „Idite domoj“. A to nemyslím ironicky. Když to tak čtu, už se nedivím tomu, že národ je tak otrávenej: zrada v Mnichově, zrada v 68 a pak další zklamané naděje z 89. Hlavně ta starší generace.

    To se mi líbí

  6. severočech napsal:

    V příspěvku mne trochu zarazilo, že by si někdo (i když to byl zřejmě rozespalý voják) mohl myslet, že k nám vpadli Němci. Copak si neuvědomoval pomalý odchod ruských vojsk po „štábním cvičení“ a to co se v našich novinách psalo o výhrůžkách Ulbricha atd.:?

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Já bych to tak neodsuzoval. Uvědomte si, že jsme se připravovali (a vojáci obzvlášť) na německou invazi. Takže ta reakce je samozřejmá a i podvědomě automatická. I můj otec byl důstojníkem a prožíval podobná školení pravidelně. Věřte tomu, že pro „normální“ důstojníky to byl opravdu těžký šok. Pro mnohé pak končil nedobrovolným odchodem do civilu.

      To se mi líbí

      • severočech napsal:

        Ja to neodsuzoval, jen jsem se divil! V okruhu známých byli tehdy i ti, co se divili, že sem přece jen Varšaváci vpadli, ale těžko bych hledal někoho, kdy by čekal, že sem vpadne někdo ze Západu. To by přece znamenalo totální válku.

        To se mi líbí

      • Anonymní napsal:

        A ono jako něco vpádu US army do ČSSR nasvědčovalo? Spíš byl vypracován plán, kterak ČSLA v prvním sledu zanikne na břehu Rheinu a západoevropští proletáři budou vítat ruskou armádu na Saint Michel, údajně.To,že je okupace od Ruska na spadnutí, bylo jasné kdekomu, i mnohým komoušům.Západu naopak vyhovovala velice železná opona, kdyby ji neudělali komouši, udělali by ji oni.

        To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Napsal jsem jen to, co si pamatuji. Z nějaké naivity bych otce nepodezíral, neb byl relativně čerstvým absolventem Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda (VPAKG). Pokud o ní nic nevíte, nedejte se mýlit názvem. To bylo to hnízdo pravicových oportunistů, které sověti obsadili jako první vojenský objekt v Praze – ještě před MNO a Generálním štábem. K tomu tématu najdete zajímavý komentář sociologa Antonína Raška „Jedenadvacátý srpen v československé armádě“ v dnešním Právu na str.6. VPAKG samozřejmě při nástupu normalizace rozehnali jako jednu z prvních institucí. Tím chci říct, že otec jistě nebyl odříznut od informací, jeho překvapení přičítám spíše vnitřní neochotě v možnost tak silného mocenského zásahu ze strany SSSR uvěřit. Ulbrich mohl žvanit co chtěl, ale dokud nerozhodl Brežněv, byly to jen řeči.
      Možná (a tady už jen spekuluji) zde hrála roli i nevíra v tak chybnou politiku Brežněva a spol. Změnit malého, ale relativně věrného spojence ve vazala, přivázaného na řetězu – to z jejich strany opravdu nic moudrého nebylo.
      S Němci je to jasné – pamětníci války k nim měli vztah dost zafixovaný. Je třeba vzít v úvahu, že v roce 1968 uplynulo od války pouhých 23 let – tedy méně, než nás dělí od Velké sametové listopadové revoluce.

      To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Ten postřeh k VPAKG (…nedejte se mýlit názvem..) je příznačný pro chybná hodnocení tehdejší doby současnými tzv. badateli, chcete-li politology. Nic není černé, ani bílé. Má to své individuální roviny do kterých může nahlédnout jen zasvěcený. A dnešní komentátoři té doby nejsou zasvěcení, ale zaslepení (ideologií, penězi, neodborností, postavením … jak kdo).

        To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Doplňuji – k VPAKG najdete dnes článek také na aktulane.cz

      To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      To je jenoduchý: protože se tam Sobotka, Tejc a podobní bojej kandidovat – ale ten Zavadil tam fakt není dobrý řešení. :/

      To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      Politologové ať si mluví jak jsou převážně zvyklí : aby uškodili levici. Já myslím, že ten tah je v pořádku, Zavadil je znám i těm kdo se nezajímají o politiku, určitě víc než byl Dienstbier ml. či by byli někteří z místopředsedů ČSSD. Salónní mudrcové, kulturní fronta, úřednická cháska placená neúměrně svému výkonu, podnikavci apod. …ti stejně by ČSSD nevolili i kdyby za ně kandidoval sám knížepán. Lidé zklamaní tímto režimem jim hlas dají – pro mě bohužel. Oni, tedy Sobotkohaškovská ČSSD, mnoho, či spíše nic, nezmění. Ale snad alespoň nezhorší.

      To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Problém pražské ČSSD není v Zavadilovi, stejně jako nebyl v Dienstbierovi ml., ten je v Březinovi, Hulínském a dalším modromyslícím oděným omylem do oranžové.

        To se mi líbí

  7. Joda napsal:

    Informací o invazi nás 21. srpna 68 vzbudila sestra, která časně ráno vstávala do práce. Ze šoku se jako první vzpamatovala má matka, dala mi peníze a poslala mě do obchodu pro mouku a cukr. Moje matka se narodila v roce 1921, takže o první světové jí podrobně vyprávěli, druhou zažila sama a věděla tedy o co go. Já jsem protestoval, že zbytečně panikaří, ale nakonec jsem do obchodu šel. Tam se děly věci! Lidé kupovali základní potraviny po desítkách kil. Kupodivu k totálnímu vyprodání obchodu nedošlo, již kolem 9 hodiny začaly přijíždět náklaďáky s novými zásobami. Sestra, která pracovala také v jednom potravinářském obchodě, nám pak řekla, že vláda hned ráno uvolnila strategické zásoby. O tom se kupodivu nikde nepíše. Přitom to mělo velký význam v tom, že nevznikly nějaké nepokoje.

    To se mi líbí

  8. Slim napsal:

    Pánové, UlbrichT

    To se mi líbí

  9. tresen napsal:

    Jedna kamarádka byla v srpnu 1968 v jedné rodině v Jeně, aby se pocvičila v němčině. Po jednadvacátém odtamtud utekla. Říkala, že se to nedalo vydržet. Z hostitelů se vyklubali kovaní soudruzi, kteří do ubohé holky nekompromisně hustili verzi o kontrarevoluci a o oprávněnosti zásahu. Myšlenku, že by mohlo jít o něco jiného, třeba o spontánní výraz touhy po lepším světě, naprosto odmítali.

    To se mi líbí

  10. věra napsal:

    Asi týden před okupací u nás byl můj kamarád z NDR, s kterým jsem si svou špatnou němčinou dopisovala. Mí rodiče uměli německy dobře, a mě zarazilo, když taťka prohlásil, že ten chlapec je trdlo, že kecá – tvrdil totiž, že okolo našich hranic stojí vojáci a vtrhnou k nám. O týden později se mi omluvil.. Bylo mi sedmnáct, o politice se u nás nemluvilo, ale odebírali jsme „literárky“ a „mlaďák“ a mě všechno, co se týkalo politiky, moc zajímalo a okupace byla pro mě obrovská facka.. Jezdila jsem z Ústí každý den s mamkou vlakem na prázdninovou brigádu do Litoměřic, jely jsme i v den okupace, přijely jsme o pár hodin později – u kasáren v L. byly tanky, jeden stál před mostem, snad jsem nebyla ani vyděšená, ale děsně naštvaná. Když za pár dní vrhli do vlaku Rusové a zabrali tam pár foťáků – podél trati bylo fakt co fotit -. tak mamka rychle moji docházku na brigádu ukončila. Těžko jsem se smiřovala s tím, co následovalo. V sedmdesátém roce jsem se stěhovala s rodinkou do Prahy, pár let potom sem, na Českokamenicko. Byla tu nedaleko velká vojenská posádka, takže jsem pár těch kluků, obyčejných vojáků měla možnost poznat – chodili k nám do statku na brigády. Neměli to tady jednoduché, viděla jsem, jak se k nim chovali nadřízení, byla to prostě hrůza.. Myslím, že to výstižně popsala třešeň, jak nám mnohým bylo..

    To se mi líbí

  11. K-k. napsal:

    2. srpna 68 jsem po maturitě nastupovala do svého prvního zaměstnání – byla jsem jako praktikantka v mrňavé keramické továrničce v Libkovicích (ano, oněch známých Libkovicích), bydlela jsem se svým budoucím manželem v Břežánkách, což bylo dvě zastávky autobusem od Libkovic. Dělalo se od pěti do jedné – to si vymohly tamní ženské, aby měly dost času na hospodářství doma. Já rozhodně nejsem ranní ptáče, tak jsem v polospánku čekala na zastávce na autobus – a nejel a nejel… Pak tam přišel ještě nějakej další člověk a autobus pořád nikde. A přijel jakýsi motorkář, nabídnul svezení tomu „spolučekateli“ a při tom mu vykládal, že nás obsadili a že zatkli Svobodu, nebo něco takového – mně to připadalo jako naprostý a nevěrohodný nesmysl. Autobus přijel s asi hodinovým zpožděním a přesto, že obvykle v něm byla spousta řečí a srandiček mezi známými, tak ten den bylo ticho jak v hrobě. A v Libkovicích, kde jsem vystupovala, už stál na křižovatce regulovčík… No byl to šok, pořád jsem měla pocit, že se mi to jen zdá, že se z toho probudím.
    Moji rodiče byli tehdy služebně v Turecku a dovedla jsem si představit, jak mamka trne hrůzou, co tu s námi je – tak jsme v pátek jeli do Prahy, kde jsem tehdy byla doma, že se pokusíme nějak poslat našim dopis – normální pošta nefungovala. tak jsem chtěla zkusit diplomatickou poštu. Jenže na nějakém velvyslanectví – už nevím čí to bylo, bylo kdesi u Grébovky, nám řekli, že nejde ani diplomatická pošta. Tak jsme se motali Prahou, očumovali a přemejšleli, jak dál – a na Václaváku jsme potkali skupinku anglicky mluvících turistů – tak jsme se s nimi pracně domluvili o co jde, já jim dala nezalepený dopis – aby se mohli přesvědčit, že nelžeme – a oni slíbili, že to pošlou. A v duchu jim znovu posílám poděkování: dopis našim skutečně došel, měl vídeňské razítko…mamka mi pak hrozně děkovala, protože zprávy, které měli, je dost děsily…

    To se mi líbí

  12. moskyt napsal:

    20. srpna ve 12 hodin jsem nastoupil službu jako pomocník DVT. Sloužil jsem v Plzni na borském letišti, kde byl náš spojovací prapor. Dévéťák v osm zalehl s tím, abych ho vzbudil po půlnoci, že to vezme potom do rána. Kolem půl deváté zvonek z divize, že má přijet velitel útvaru. Poslal jsem hotovost a slastně nic nedělal. Asi za hodinu se otevřely dveře a v nich velitel útvaru. Velice rázný oficír. Tak nějak podivně nevojensky řekl abych vzbudil dozorčího, že už do rána toho moc nenaspíme. Na odchodu poznamenal abychom si zapnuli rádio, že nás začala okupovat vojska Varšavské smlouvy. To první vysílání jsme zachytili a potom bylo až do rána ticho. Byla vyhlášená bojová pohotovost a do rána jsem se skutečně nezastavil. No a ráno byli před bránou ti, se kterými jsem byl v červenci na onom pověstném štábním cvičení. Byl to šok pro mnoho oficírů, zvláště fronťáků.
    Jinak stejně jako Slim jsem už na jaře říkal, že to Sověti z rukou nepustí a stejně tak, že socialismus dostal smrtelnou ránu.

    To se mi líbí

    • anna napsal:

      Na jedenadvacátý srpen mám vzpomínky stejné asi jako všichni tady – překvapení, obavy, nezodpovězené otázky, mimino v kočárku…Silnější vzpomínka patří k druhému dni. Byla jsem v obchodě, samozřejmě že téměř prázdném, když přišla skupinka Vietnamců s tlumočníkem. Všichni ve stejných laciných oblecích, udiveně se rozhlíželi a najednou k nim přistupovaly ženské v šátcích, hladily je po tvářích a se slzami v očích jim jedna přes druhou říkaly: „Chudáci, do čeho jste se to dostali? Z jedné války jste utekli a bůh ví, co vás tady čeká.“ Tlumočník překládal, ale bylo vidět, že jsou zmatení úplně všichni. Utkvěly mi v paměti ty slzy a soucit žen, které všechny byly mnohem starší než tehdy já, zcela určitě měly vzpomínky na 2.sv. válku a v té nejistotě, která panovala, byly toho soucitu schopny. A.

      To se mi líbí

      • Petrpavel napsal:

        Zmínka anny o miminu v kočárku mi připoměla, že i já v době invaze měl takové čtyřměsíční…
        Jak je hodnocení osobní a politické situace v určitém okamžiku ošidné a někdy naprosto jiné : já byl tehdy přes rok šťastně ženat, pěkné dítko, zajištěné slušné bydlení, studentský život v pulsující Praze …. vedle toho strašný smutek a beznaděj z politiků. Píši to i jako odpověď Oldwomen na její nedávné rady jak se odreagovat : nepotřebuji to, já i teď si žiji spokojený osobní život, ale stávající politika mě …., budu slušný.

        To se mi líbí

        • oldwomen napsal:

          Když Vy jste se projevoval děsně depresivně – a zbytečně depresivně. Komu stávající politická situace vyhovuje… slíbila jsem si, že nebudu používat vulgární slova.
          As bychom se ve finále v mnoha názorech shodli. Jenže Vy řešíte hladomor v Africe a já z čeho dneska uklohnit večeři – to je nadsázka. Vhodnější by asi bylo, že Vy doufáte v uvědomělou spravedlivost společnost a já pracuji s tím „matrijálem“ okolo sebe. Mohu Vás ubezpečit, že výhledy do budoucna mi z toho plynou velepesimistické.
          ———————————————————–
          Ještě – když mi něco nevyhovuje a chci to změnit, tak musím, než to začnu měnit, vědět, kromě toho jak stav změnit, i co budu dělat, až se mi změnu podaří prosadit. Abych třeba nebyla ještě ve větších „sračkách“, než jsem původně stála. Volání a touha po změně je málo. To je moje kapička k probíranému tématu.

          To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Vidím, že jsme sloužili „přes údolí“. 🙂

      To se mi líbí

  13. Lex napsal:

    O jaru ´68, o jedenadvacátém srpnu ´68, o sobě v té době a o tom, co to pro mě osobně až do roku 1990 znamenalo, bych mohl také vyprávět. Ale na rozdíl od vás ostatních nebudu. Je to hodně subjektivní a naše pohledy na to, co se dělo v ono jaro, srpen a v následujících letech, je hodně zkreslené naším tehdejším mládím a vlastními prožitky té doby, než abychom tehdy přemýšleli o mnohem podstatnějších věcech, například o tom, jak by vypadal další vývoj u nás ve světle tehdejšího světového (blokového) rozdělení sil a sfér vlivů vzešlých z II. WW a z rozdělení „železnou oponou“, jak ji vztyčil Churchill ve Fultonu v březnu 1946.

    Čtu vás tady, a zejména Petrpavel píše i o roku 1989. A o zklamaných nadějích – ne, že ne. Pamatujete se na ty přímé přenosy z Václavského náměstí v listopadu ´89 a na ty otázky hercům, kteří byli jedním z hnacích motorů převratu? Jak se Hanzlík a všichni ostatní, co se tam vyjadřovali, a nejen herci, ale i „normální“ lidé, dušovali, že „proti socialismu“? – ani náhodou. Nechtěli nic než revizi „reálného socialismu“ panujícího u nás, ač všude kolem už probíhalo uvolnění, proces sjednocování Německa byl zjevně nastartován, když Berlínská zeď padla už 9. listopadu, atd. atd.
    Kdo uchopil kormidla dalšího vývoje nejrychleji a kam bezprostředně směřoval náš další vývoj – to přece pamatujeme a mnozí jsou z toho frustrováni.
    Jistě věděli jsme, že s tehdejším modelem socialismu je konec, ale očekávali jsme moderní, demokratickou, sociálně spravedlivou společnost. Čeho jsme se dočkali – mafiokapitalismu. V zahraniční politice uznáváme suverenitu teroristického státu, naše – dříve „lidová“ – armáda je víceméně expedičním sborem podílejícím se na invazních „misích“ – jen pro připomenutí, i když je to trochu OT, včerejší zveřejnění informací o puči v Íránu proti Mussadekovi v roce 1953 vedeném CIA kvůli ropě http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/311008-za-prevratem-v-iranu-v-roce-1953-stala-cia.html – pochybuje tu snad někdo, že invaze do Iráku v roce 2003 byla kvůli ropě, a svržení Saddáma Husajna, který několik měsíců předtím přestal prodávat ropu za dolary a ohrozil tím obchodování s ropou pod americkou režií – nedávno zemřelý Hugo Chávez by mohl vyprávět – ale to jsem fakt odbočil.

    Jak by – ptám se – vypadal další vývoj u nás v nejbližších měsících 1968, a řekněme následujícím roce či dvou, když i Západ od nás dal ruce pryč, protože především JEMU se nehodilo stávající rozdělení světa zatím bořit?
    Zapomínáme, že ještě dnes u nás od roku 1989 přetrvávají u nemála lidí tendence „definitivního vyrovnání s minulostí“ – rozumějme – kandelábrů s pověšenci se „stranickou“ legitimací?
    A to jsme od konce války vzdáleni bezmála sedmdesát let. Humanismus a ochrana života je v úplně jiných dimenzích.
    Tehdy, v roce 1968, to bylo pouhých třiadvacet let. V USA ještě řádil Ku-klux-klan, rasové zákony sice již byly zrušeny, ale Martin Luther King byl od dubna po smrti – rukou vraha, protože bojoval za rovnoprávnost. Tresty smrti byly běžnou součástí trestního zákonodárství na celém světě.
    Zapomínáme, jak se tehdy, o tom jaru a létu ´68 u nás silněji a silněji projevovaly hlasy volající po „vyrovnání se s minulostí“, volající po těch kandelábrech? Jak právě ti radikálové byli připraveni vzít na sebe rozhodující podíl na věcech příštích?

    Vážení a milí,
    byl jsem tehdy mladý, bylo mi dvaadvacet let. Vstup vojsk jsem jako naprostá většina lidí tehdy v zemi považoval za křivdu. Za přetržení něčeho opravdu krásného, do té doby nezažitého. Což ale neznamená, že si s odstupem času už řadu let, zejména po zkušenostech po roce 1989, neuvědomuji, že to byla epizoda, která v tehdejším světě MUSELA skončit. Tak nebo onak.
    To skončení si vzal „na triko“ do té doby náš „přítel nejvěrnější“. A stal se proto pro většinu z nás určitým představitelem nepřítele (mám na mysli Sovětský svaz, nikoliv jeho obyčejné občany, jak o nich byla výše řeč – ale konec konců, pro mnohé u nás byl od té doby co Rus, to zločinec, nezakrývejme si tenhle fakt. A přetrvává to v oficiálním diskursu dodnes, ba od té doby ještě víc).
    Ale to ukončení onoho vývoje, který nabíral obrátek, které ani Dubček, Smrkovský, Černík, Svoboda nemohli trvale přehlížet, nemohlo nenastat. Musela časem přijít otázka – buď, anebo.
    Nevím, kolik přesně měla sovětská invaze v srpnu 1968 obětí na životech. Nebylo jich asi úplně málo, ale nebylo jich určitě moc.
    Nemáme ale vůbec žádnou představu, kolik by jich bylo, kdyby tehdy „nepřišli“, a došlo by na to – „buď, anebo“.

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Lexi, podobné otázky mně také vrtají hlavou a jsem rád, že je nemusím řešit a na ně reagovat. Vývoj po roce 1989 hodně napověděl. Ale naše generace – ta, která by na otázku, mohl byste se setkat s Adolfem, odpověděla ano. Ale on by o to nestál a nám by to bylo šumafuk.
      Na nás je předávat své poznání i cestu jak jsme k němu došli, aby nebyla společnost zaplavována jednostrannými zmanipulovanými informacemi. Přemýšlím o tom jak vnukům podat širší pohled na historii, když je zatím srdečně nezajímá. Prožili jsme křivolakou cestu, ale naprostou idylu proti našim předkům. Ti zažili, prusko-rakouskou válku, anexi Bosny, první a druhou světovou válku. Hlad a bídu. To se nám vyhnulo.
      Vzpomínám jak moje babička vyprávěla jak chodila na hnůj, roztáhla nohy a už to teklo, no stříkalo, to dědečka ještě nepoznala. Nosily se jen nohavice. Pro pantáty na velkém statku ráj. Já mám splachovací záchod, dá se tam i číst, teplou vodu 24 hodin, topím otočením kolečka. Do patra mně vytáhne výtah. vaří plyn a elektřina.
      To jsem ale odbočil. Uvedl jste mně do nostalgického rozjímání.

      To se mi líbí

      • Lex napsal:

        Strejdo,
        v našich zeměpisných šířkách a délkách jsme bezpochyby nej – chtěl jsem napsat „nejšťastnější“, ale nevím, jestli je to ten přesně vystihující pojem – v každém případě generací, která má být době svého zrodu, zrání, plného života i jeho podzimu za co vděčná. Žijeme v zeměpisném pásmu velmi příjemném pro život (jen to moře, že, ale i bez něho to jde, zato máme nádherné hory), žijeme v době, kdy jsme zažili nejen přelom staletí, ale i tisíciletí (kolika generacím se to poštěstí?), prakticky jsme nezažili světový válečný konflikt a, pokud jsme se o to sami nepřičinili, ani ohrožení života politickou mocí nebo z jiných důvodů politickou situací, nepoznali jsme bezprostředně, co to je skutečná bída a hlad vedoucí k nemocem a umírání, životní komfort se postupně zlepšoval (byť zprvu celkem dost pomalu, zato to bylo vyváženo sociálními jistotami), o naše zdraví a léčení nemocí bylo vždy slušně postaráno, dožili jsme se důchodů, které by, nebýt drahoty spojené s bydlením, stačily k celkem důstojnému životu, své záležitosti jsme si jakž takž vždy spravovali sami, a konečně, prožili jsme změny politických režimů, takže nám nikdo nemusí vykládat a vtloukat do hlavy, co bylo špatně, co bylo dobře, co je dobře a co je špatně, kdo je náš kamarád a kdo nepřítel, co je v našem zájmu a co není (ty zájmy se nepochybně liší podle skupinových – dříve „třídních“ – poměrů), atd. atd.
        Myslím, že naprostá většina z nás prožila a žije život poctivý, mravný a morální, že se nemá za co stydět, ať jde o to, co za jeho prací zůstalo, nebo pokud jde o mezilidské vztahy. Většina z nás bude z tohoto světa odcházet bez výčitky ve svém svědomí, že žila na cizí účet, že se někdy zachovala jako „hajzl“. To je velká deviza, a myslím, že současné, po nás nastupující generace už na tom budou poněkud jinak. Vyrůstají, žijí a budou žít ve společnosti založené na egoismu – urvi, nebo ti bude urváno, sežer nebo budeš sežrán, člověk člověku vlkem. Což je báze. Samozřejmě i na ní se dá žít poctivě, čestně a mravně. Sotva se tím ale dosáhne společenského úspěchu.

        To se mi líbí

        • strejda napsal:

          Lexi, mně se s Vámi velmi těžko diskutuje, pokud za diskusi považujeme ano, ano. Píšete dlouze a téma vyčerpáváte až do konce. Tak tedy, ano, ano. Snad jen dodám, pište tak i dál, raději čtu než píši. Je fajn mít na všechno své lidi. 😮

          To se mi líbí

        • Miluše napsal:

          Ano, Lexi, souhlasím s Vámi do posledního puntíku. Vyjádřil jste přesně pocity naší generace, která byla postižena událostmi před 45 roky. Moc Vám tímto děkuji. Hlavně proto, že jsem ve Vašich slovech nenašla pocit provinění, skepse a lítosti nad“promarněnými “ léty. Naopak, dala mi pocit zadostiučinění. A taková slova jsou nám moc zapotřebí.
          Patří Vám veliké poděkování, taktéž strejdovi. A všem ostatním za vzpomínky na tyto chmurné dny.
          Pozn.
          Dnes jsem po letech prohlížela noviny a různé letáky ze srpna 68 které si schovával můj manžel. Ale také už nevím kam s tím
          Je mi to líto zbavit se těch zažloutlých stránek, plných svědectví doby, je to zajímavé čtení. Třeba se budou někomu hodit pro studijní účely.
          Poraďte mi, jak s tím naložit. Bude vědět moskyt?

          To se mi líbí

    • Slim napsal:

      A jak si vysvětlujete, že na kandelábry nedošlo v r. 89? Časovou cézurou?

      To se mi líbí

      • Lex napsal:

        Slime,
        nevím, co sledujete touto otázkou – jakou byste očekával odpověď.
        Osobně jsem přesvědčen, že ta doba je dostatečně zdokumentovaná, a to i z hlediska odpovědi na otázku, proč nedošlo na kandelábry. Překvapilo by mě, kdybyste to neznal – primárně postup předávání moci od KSČ (armáda, policie, LM) k OF, proces od nejistoty k nastupující jistotě podpory.
        Jako byste neznal varování Petra Pitharda (ani ne za měsíc předsedy vlády ČR) z ledna 1990 „slyším trávu růst“. On věděl dobře, o čem mluví.
        Žádná cezúra – viz mé reakce panu Hudcovi.

        To se mi líbí

        • tresen napsal:

          Tak povězte, co podle vás Pithart myslel tím výrokem.
          Já jsem dodnes přesvědčená, že viděl, že ačkoli se na náměstích volalo „Nejsme jako oni“, mnozí už začínají mít dočista stejné móresy jako oni.

          Jestli někdo myslel na kandelábry, nedostal příležitost právě díky takovým lidem, jako je Petr Pithart. Proč si myslíte, že takoví jako on by to v osmašedesátém neukočírovali?

          To se mi líbí

        • Slim napsal:

          Takže, když se jim podařilo vyhnout v r. 89, je jisté, že by se to nepodařilo v r. 68?
          Podle mně jste to postavil moc kategoricky, Lexi.

          To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      V tomto se dílem shodneme a dílem vůbec.
      Shodneme se, že z pohledu celosvětového vývoje bylo pražské jaro epizodou na hranici vnímatelnosti. Shodneme se, že objektivně vzato tato epizoda (vzlhledem k rozložení sil) skončit musela (v retrospektivním pohledu jsem moudří).
      Ale vůbec se neshodneme ve vašem fiktivním scénáři, jaký by byl vývoj, nebýt sovětské okupace. Ne, představu o vývoji, kdyby „nepřišli“ nemáme. Ale historická zkušenost (i z roku 1989) říká, že z rovna v našich zeměpisných šířkách by se nic tak dramatického, jako byla okupace nejspíše neodehrálo.
      Vy nevíte a já také ne. Předpokládat můžeme mnohé, ale už jen jako scifi.

      To se mi líbí

      • Lex napsal:

        Máte pravdu, pane Hudče,
        vždyť od „maďarských událostí 1956“ uběhlo (jak níže píše i „občan“) už celých 12 let! Ani tam přece nic takového nebylo, není-liž pravda.
        Navíc, pane Hudče, to Maďarsko se nachází někde úplně jinde než tehdejší Československo, úplně v jiných zeměpisných šířkách a délkách – asi.
        No, máte pravdu – „historická zkušenost“. Já o ní ale mám trochu jiné představy než Vy. Dokonce to nejsou představy, ale realita. I pozdější. Třeba polská.
        A představy nebyly ani to, že jsem jako mladý kluk vstup vojsk odsoudil, jako většina kolegů, ti ale byli ve „straně“, takže se mohli usnést a „odvolat“, odvolat i ta svá usnesení ze dnů následujících po 21. srpnu, ve kterých vyjadřovali neochvějnou podporu Dubčekovi a spol. a také odsuzovali „bratrskou pomoc“, leč já jsem nemohl „odvolat“, žádnou schůzi jsem vyhlásit nemohl a žádné usnesení přijmout, tak jsem na tom názoru setrval i u profesních prověrek po dvou letech a pak byl do roku 1990 personálně diskriminován. Naštěstí (právě proto, že jsem nebyl v KSČ) jsem nemohl být vyloučen ani vyškrtnut, takže jsem dostal jen „kuratelu“ a s ohledem na pracovní výsledky mi bylo umožněno pokračovat v práci.
        Což ale neznamená, že životní zkušenost by mi neměla dovolit si vyslovit představu, jak jsem výše učinil.

        To se mi líbí

        • Anonymní napsal:

          Jó Lexi, Maďarsko 1956 byla moje první, byť artefakty zprostředkovaná „válečná zkušenost“. S ohledem na malou vzdálenost do Budapešti nám na měsíc zavřeli školu, měli jsme prázdniny. V tělocvičně byl lazaret Rudé armády. Když jsme se vrátili, tu a tam se ještě válely obvazy a léky.

          To se mi líbí

          • Lex napsal:

            Usmívám se přesvědčení některých lidí, že U NÁS by to v roce 1968 či třeba o rok později nebylo možné, že by se nenašla „komanda spravedlivých“, kteří by ty oprátky přes kandelábry přehazovali a nasazovali katovské smyčky na krky těm, které by si sami vybírali a „soudili“ bez soudu. Jen naivita?
            Dokonce i v době o jedenadvacet let později, nebo – chce-li někdo – dnes. Při pomyšlení, co s lidmi z pravicové ohrady dokázala udělat jen taková nicotnost, jako volba prezidenta republiky. Nebo volební kampaň v roce 2010 – byla to přece „jen“ vajíčka, že!!! To si fakt ti lidé myslí, že takhle zfanatizovaný dav by nelynčoval, kdyby pro to vznikla „společenská“ (rozumějme – alespoň v některých kruzích) poptávka?
            Sancta simplicitas!

            To se mi líbí

    • Občan napsal:

      K těm kandelábrům – byly tu KAN, K 231 (nebo tak něco), v zahraničí bylo pár partiček také nastartovaných (Rambousek, Tigrid a pod.). A nesmíme zapomínat na sudeťáky (první generaci bylo tehdy pouhých 50 let ❗ a byli by si velmi rádi zarevidovali) a všelijaké „Kchárly“.
      Všichni tihle čekali, jak se budou věci vyvíjet a kdy nastane vhodná chvíle k jejich vstupu do dění. Pak by pravděpodobně bývalo došlo i na ty kandelábry. Od krvavého Maďarska 1956 nás historicky dělilo pouhých 12 let a, jak velmi správně poznamenal Lex, na „lický práva“ se v 60. letech opravdu ještě nehrálo…

      To se mi líbí

      • Anonymní napsal:

        V Uhrách ale Madaři účtovali s komunistickými zločinci a jejich konfidenty, co měli na rukou krev, proto také vznikla v Maďarsku revoluce. Pak těmto zločincům pomohla ruská okupační armádam, aby je nedostihlo dílo spravedlivé odplaty. Takže nemohu tvrdit, že by mi mohlo být líto nějaké obdoby maďarských stbáků, keda snad trpícímu stockholmským sysndromem. A navíc, Madaři si dělali sami pořádek ve své zemi a nikomu jej nevnucovali.Jinými slovy, kdyby komouši nezabíjeli své odpůrce, jež utloukli v policejních celách, nevzniklla by revoluce, za tu si mohou leda tak komouši sami.Akce vyvolává reakci.Kdo byl čistej a nebyl komouš, neměl se čeho bát.

        To se mi líbí

        • moskyt napsal:

          Tak takový fašistoidní blábol jsem už dlouho nečetl. Plně souhlasím s Lexem, že tady končí „legrace“.

          To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Ani jeden zmařený život není omluvou pro zmaření jiného života. Takže DOST ❗

          To se mi líbí

        • Joda napsal:

          Já jsem byl na služební cestě v Maďarsku (ještě před rokem 89). U brány do železáren, které jsme navštívili byla pamětní deska „obětem kontrarevoluce z roku 1956“. Na té desce bylo asi 30 jmén zaměstnanců těch železáren s uvedením povolání. U 25 bylo napsáno „Mukas“ (= dělník). Takže asi tolik k tvrzení, že Maďaři účtovali s komunistickými zločinci a jejich konfidenty.

          To se mi líbí

      • tresen napsal:

        Zřejmě je pro vás Pavel Tigrid pořád jenom ten strašák z dílny komunistické propagandy. Že to byl ve skutečnosti levicově zaměřený demokrat, vlastenec a výsostný humanista, se k vám nedoneslo, škoda pro vás.

        To se mi líbí

        • moskyt napsal:

          Pokud jste si dala práci a alespoň si prolistovala jeho Svědectví (časopis) a srovnala to s jeho chováním po roce 89 nikdy byste nemohla tvrdit to co tvrdíte. Na něho přesně platí ono „po ovoci poznáte je.“

          To se mi líbí

  14. Rosťa napsal:

    To mi bylo šestnáct. Potřeboval jsem se s kamarády dostat z Dalešic do Brna a protože autobusy nejely, stopli jsme si Fiat 600. A pěkných pár kilometrů jsme jeli mezi tankem a samochodkou. Jak v hodně blbým filmu. Kdyby ten tank zastavil a řidič samochodky zaspal, no nechci domyslet.
    Jak už tu někdo psal, celé to začalo dřív. A. Novotný si v rámci možností držel Brežněva od těla a s nějakými základnami na našem území nechtěl nic mít. To mu srazilo vaz a přišlo Pražské jaro. Lidé k sobě byli úžasní a dávali do kasiček vše možné, od peněz po zlato. Sám jsem dal “ žižku “ ( tehdejší pětadvacetikoruna ) a radoval se, že bude fajn. Jak to skončilo, víme všichni. Zajímavý byl televizní rozhovor před časem s historiky po odtajnění celého zákulisí. Dle ruských dobových dokumentů o které jsme zažádali, vyplynulo, že o intervenci žádaly UV DDR a Polska kvůli tomu, aby se něco podobného nevloudilo i k nim. Brežněvovi se do toho moc nechtělo, byl si vědom zahraničních reakcí, nicméně nakonec to odkejval a průšvih byl na světě.
    Při vší hrůze to zaplatilo životem asi 200 lidí. Kdyby nás přišel “ bránit před kontrarevolucí “ Amík, dovedu si po humanitárním bombardování představit toto číslo v jiných řádech.
    Nemělo se to stát, zůstala velká černá kaňka ve vztahu dvou slovanských národů. Stejně velká, jako naše neskutečná a neomluvitelná křivárna ve vztahu k bratrům Srbům, kteří v dobách, kdy nám bylo ouvej, vždy byli ochotni nasazovat i vlastní životy. Ta naše zrada musela moc bolet. Ale to už je jiná historie.

    To se mi líbí

  15. Laco Grőssling napsal:

    Pánové PetrPavel a Strejda ten seznam českých traumatických událostí nakonec dali dohromady, takže :

    Bílá hora 1620
    Mnichov a březnová okupace 1938 – 1939
    Srpen 1968
    Listopad 1989

    Co mají tyto události společného ?
    Vždy šlo o rozhodnutí VELMOCÍ O NÁS BEZ NÁS.
    Nepochybně pro postižené to bylo trauma, ale jen proto, že nevnímali mezinárodní souvislosti.
    A vždy to mělo podobný průběh i podobné hráče cizí i domácí.
    Pokud by měl někdo ze čtenářů zájem, uvedu podrobnosti. Podobnost zejména událostí 1620 a 1968 je až zarážející.

    Pro mne z té historie vyplynuly 2 zásadní závěry :

    1.
    Velmoci hájí vždy především své sobecké zájmy, potom dlouho nic, potom 6 kupek hnoje, potom zase dlouho nic a potom možná, aby ti o kterých velmoci rozhodují nepomřeli úplně hned, zejména když je na něco potřebují, tak jim něco málo taky nadělí.
    2.
    Za této situace je jedině správný postoj izraelského Mossadu, když tvrdí :
    Nejsou žádní spojenci, jen potenciální nepřátelé.

    Pro pana Hudce mám námět na obrázkovou karikaturu, zobrazující momentální stav „plzeňské společnost“ a taky nekonečně se opakující české blbosti.
    To uprostřed tábora „Convoy of Liberty Plzeň – 2014″ sedí s nohama v kanadách na volantu džípu padesátiletý převlečenec za vojáka US Army z roku 1945 s rozepnutou přílbou, žvýká a do kódovaného telefonu říká americkou angličtinou s akcentem z okolí Langley: “ Ne plukovníku, tady jim nevadí, že je špehujeme, tady nás mají rádi, konec.“

    To se mi líbí

    • Petr Pelikán napsal:

      Laco,

      Vaše nabídnuté podrobnosti by mně zajímaly.

      To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Laco. Místo ztraceného diskusního příspěvku by možná byl lepší článeček. A ten by jistě uvítalo více čtenářů než jen já a Petr Pelikán

      To se mi líbí

      • Petr Pelikán napsal:

        Bavore,

        to je dobrý nápad.

        To se mi líbí

        • strejda napsal:

          Laco, pusťe se do toho. Vaše psaní má hlavu a patu a jsou to věci, které je nutné si stále připomínat, třeba jen proto aby úplně nevymizely z povědomí.

          To se mi líbí

      • Laco Grőssling napsal:

        Pane Bavore V. a ostatní pánové, děkuji za zájem, zkusím to sepsat tak během 14ti dní a poslat. Když porovnávám rok 1620 s rokem 1968 a tím co předcházelo a co následovalo, fakt se těm podobnostem nestačím divit.

        Jen namátkou. V Praze před rokem 1618 de facto vládl španělský vyslanec a to i Rudolfovi II. a musel jej respektovat i Matyáš. Měl rozsáhlé sídlo – palác- pevnost na dnešním Loretánském náměstí, vybavené španělskou pěchotou a jezdeckým oddílem pod velením plukovníka Marradase.
        Dnes tu vládne velvyslanec americký a ve svém sídle jej hlídá oddíl námořní pěchoty, v 68 vládl velvyslanec SSSR no a nemám pochyb, že tam nějaká ta námořní pěchota byla také.

        Zajímavé byly ty podobnosti konců krizí. Obnovené zřízení zemské z roku 1627 se hodně podobalo svými důsledky Moskevským protokolům a Dohodě o dočasném pobytu vojsk. A také osudy těch co pochopili o co „globálně jde z Čechů“ tehdy a poté, Zdeněk Popel z Lobkowicz a Gustáv Husák i těch co nepochopili a jejich osudy atd. atd. .

        To se mi líbí

        • Hudec napsal:

          Ano, pište, to by mohlo být zajímavé.

          To se mi líbí

        • Občan napsal:

          I já se přidávám k prosbě, abyste to srovnání „hodil na sklo“. Vaše „upoutávka“ 🙂 mě velmi zaujala a třeba mě to nakopne podívat se analyticky ještě dál do historie.
          Vybavilo se mi totiž podobně převratné období o několik set let starší – události a jejich mocenské a společenské dopady kolem konce vlády PO II. a povstání Vítkovců.

          To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Napsal jsem to trochu jinými slovy také už v úvodu, snad ne tak pregnantně/agresivně.
      Ti pseudovojáci US ARMY jsou samozřejmě legrační a že by mezi nimi měl být nějaký skutečný je za hranicí uvěřitelnosti.
      My jsme si také hráli na vojáky (viz výše), ale měli jsme tomu odpovídající věk. Pak přišli na řadu indiáni, zažil jsem i etapu tří mušketýrů. Nějak jsem z toho vyrostl, ale třeba mi zůstaly jiné úchylky, než si hrát s dřevěnou flintou.

      To se mi líbí

  16. Petr Pelikán napsal:

    Pane Hudče,

    díky za vzpomínky a také všechno nejlepší k Vašim narozeninám.

    To se mi líbí

  17. Bavor V. napsal:

    Já k tomu roku přidám jinou minivzpomínku. Ten rok jsem poprvé a naposled šel na prvomájovou manifestaci. I ten vzduch nějak jinak voněl. Byli jsme s kamarádem v Budějovicích na Černé věži a pozorovali rozzářené náměstí. Poprvé a naposled v mém životě.

    To se mi líbí

  18. Petrpavel napsal:

    Pro houbaře : rostou! Ale jenom hřiby dubové, v listnatém porostu, nic jiného, alespoň u nás. Váže se mi k tomu včerejší příběh, na který jentak nezapomenu. Vyšli jsme, já, žena a vnučka, zkusmo s malým dětským košíčkem do lesa. Za chvilku byl plný , plný byl i sáček objevený v kapse, a očistěné hřiby se hromadily na zemi. Dojdi pro košíky domů, my se porozhlédneme kolem a počkáme tu, rozhodla manželka, nedbajíc mého dlouhé pochody odmítajícího kolena a strmého klesání a pak zpět stoupání od chaty. Za půl hodiny jsem byl zpátky – nikde nikdo, volání, pískání zbytečné, i houby pryč. Kterým směrem se vydaly? Šel jsem tam, šel onam, marně. A co horšího, co se mi v té chvíli zdálo neuvěřitelné: našel jsem už při svém putování jen tři hříbky. Jak já se bál že potkám nějakého souseda, se dvěma velkými prázdnými košíky a papírovým pytlíkem pro jistotu. Vrátil jsem se po více než hodinovém hledání domů, co mi zbývalo? My jsme daly houby do bundy a šly jsem ti naproti a nějak jsme se minuli…

    To se mi líbí

  19. Anonymní napsal:

    Toto je také k tématu: http://www.blisty.cz/art/69777.html

    To se mi líbí

  20. tresen napsal:

    „Pamatujete se na ty přímé přenosy z Václavského náměstí v listopadu ´89 a na ty otázky hercům, kteří byli jedním z hnacích motorů převratu? Jak se Hanzlík a všichni ostatní, co se tam vyjadřovali, a nejen herci, ale i “normální” lidé, dušovali, že “proti socialismu”? – ani náhodou. Nechtěli nic než revizi “reálného socialismu” panujícího u nás…“
    Myslím, že většina těchto lidí by tenkrát na otázku, jak si ten socialismus představují, odpověděla jedním slovem: „Švédsko“. 🙂

    To se mi líbí

    • oh napsal:

      To jste ještě nic neviděl. Na aktuálne.cz se sešli blogeři: Diag Urban s Pavlem Svobodou a do toho si Berwid-Buquoy hraje na detektiva. A redakce si řekla o nominaci na křišťálovou lupu – prý za kvalitní a důvěryhodné zpravodajství.
      Raději dám odkaz na Jiřího Dolejše: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-dolejs.php?itemid=20765

      To se mi líbí

      • oldwomen napsal:

        Double vévoda na mne působí jak červená sukně na krocana. Ale zde, ač velice nerada, musím souhlasit s podezřením, že tragédie v Egyptě je normální domácí zakálačka, kde to pachatel překombinoval a spletl si egyptskou policii s tlupou cvičených opic.
        ehm, Křišťálová lupa. Dala jsem návrh na anticenu pro idnes, bo už pár let je to spíš iděs (pominu-li obsah, nemohu přehlédnout pravopis a nemohu přehlédnou řádění cenzora nejen v diskuzích) a nominovala jsem některé blogy v příslušných kladných kolonkách. Objektivní zpravodajství pod tlakem inzerentů, tak jo, jsou i tací, kteří věří tištěnému slovu bez výhrad.

        To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Že litují odchodu Nečase, o tom nepochybuji ani vteřinu. A že se kojí nadějí v Švarcenberkovo přežití, to bych řekl také.
      Hezky to tu očuchává, chlapec. Přece jen je pro nás učitelem demokracie, ne… ?! 🙂

      To se mi líbí

  21. Lex napsal:

    No, a myslím, že to můžeme uzavřít – aspoň já ano. Diskuse dospěla k svému vrcholu – „Anonymní“ v 20.17 na margo událostí v Maďarsku 1956 napsal – „Kdo byl čistej a nebyl komouš, neměl se čeho bát.“

    Tak jo, tak to jo. Tak na tuhle „demokracii“ já si tu hrát nemíním.
    Masky dolů.
    Pane Hudče – co Vy na to?

    To se mi líbí

    • rybářka napsal:

      Lexi, pro lidi, co žádná padesátá léta, ani rok 1968, nebo rok 1989 nepamatují, a jejich schopnost úsudku na tu kterou dobu je tvořena pouze informacemi v médiích , nebo školních osnovách, účelově upravených, jsou vaše komentáře velmi cennou pomůckou, kterak se dobrat alespoň přibližné pravdy. S provokatéry a různými anonymy se počítá a jejich texty se nečtou. To, co jste například napsal v 11,51 a 14,05 se čte pozorně a pokud je na ně kolektiv, nebo alespoň dva čtenáři, tak se diskutují. A věří se jim. My dnes večer byli na vaše komentáře dva. Já a můj děda. Co to všechno pamatuje. A říká, že VY jste moudrý, vzácně rovný člověk. Že máte docela ve všem pravdu. Nikdo neví, jak by to v roce 1968 dopadlo, kdyby se vše vyvíjelo jinak. Lexi, je úkolem provokatérů připravit diskuse o kvalitu a pravdu, kterou představujete vy. Ježkovy voči, já bulím hrůzou, že už se s vámi virtuálně nepotkám.

      To se mi líbí

      • kočka šklíba napsal:

        Já doufám, že Lex neměl na mysli, že s diskusemi zde končí, jen, že končí s takovýmhle póvlem, co je schopen napsat Lexem citovanou větu. Ptz, i o tohle jde přesně takovým provokatérům, aby moudří a přemýšliví lidé, kteří mají druhým co říct, přestali diskutovat zhnuseni hlupáky.s vymytýmy mozky ideologiemi.
        Dnešní diskusi jsem si se zájmem přečetla, ptz rok 1968 si nepamatuji, o to cennější jsou pro mě zdejší příspěvky. Samozřejmě je mohu porovnávat se vzpomínkami rodičů ale objevila jsem tu mnoho zajímavých a nových informací. A jsem zvědavá na LG a jeho text, který slíbil :).

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Kočko
          Každý blog má svůj „místní folklór“, jak to označil Tribun. Jenže ti se aspoň nějak podepíší, nick si drží a jsou „sví“. Tady je ten problém onoho „anonymního anonyma“, který se i stydí nějak podepsat. Ale i to o něčem vypovídá.

          To se mi líbí

          • Petr Pelikán napsal:

            Bavore,

            výstup pod stejným označením (jméno, pseudonym, nickname) – jak píše Lex – považuji přinejmenším za otázku slušnosti vůči Vám, majiteli blogu. Lexova námitka je namístě. Nemyslím si, že se „anonymní“ stydí nějak podepsat.

            To se mi líbí

      • Lex napsal:

        Děvenko zlatá (platí i pro „kočku“ níže),
        je pravda, že můj poměr k diskusím poněkud ochladl. Konec konců asi vám neuniklo, že já snad ani nediskutuji – s některými už vůbec ne, ani na ně nereaguji, byť se na mé vstupy lepí jako exkrement na podolek od košile, aby byli zásadně v opozici, i kdybych napsal, že jedna a jedna jsou dvě – znáte to, myslím že to byl Horníček v „Dobře utajených houslích“, když na téma téhle matematiky říkal, že ano, jedna a jedna jsou dvě, ale „dvě a světelné kvantum“.
        Že já píšu spíše něco jako komentáře k tématům obsaženým v článku autora.
        Takže vstupuji méně často, jen když mám k věci fakt co říci – buďto z mého oboru, nebo z životní zkušenosti.
        A to byl případ tohoto tématu. Předmětnou dobu jsem zažil už jako (mladý) dospělý, a v kolektivu starších, zkušených, jejichž otevřeně hlásané názory se kupodivu hodně podobaly těm našim, mladickým. Až do jisté chvíle, kdy najednou „prudce odbočili doleva“. A svou nedávnou minulost házeli na jiné – zmetci. Otočili na obrtlíku a byli čistí, a zase se bili v prsa. A my zůstali „ušpinění“.
        Jak to bylo ve skutečnosti s tou čistotou a s tou špínou se ukázalo až po delším čase, jak už to v našich dějinách bývá. Jen kdyby se to nepřeklopilo do opačného extrému, ode zdi ke zdi. Jak říkám, jak už to u nás bývá.

        Nečiním si nárok na jedinou pravdu. Jak se ukázalo i zde. A já se nebudu přít, čí pravda je pravdivější. To si případní čtenáři posoudí sami. Anebo čas, který je skutečným verifikátorem pravd.

        Já vím, že „bulím hrůzou“ je nadsázka. Ale i tak, šetřete slzičky na jiné příležitosti. Bohužel, jistě jich ještě bude dost.
        Já tedy skutečně nikam neodcházím. Není mým zvykem „bouchat dveřmi“.
        Je mi ctí potkávat se (byť virtuálně) s takovými lidmi, a tím spíše, jsou-li tak mladí, jako Vy.
        Držím pěsti a „Petrův zdar!“

        Lex

        To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Anonymní reprezentuje, soudím podle jeho textíku, podobný exces jako na opačné straně spektra militantní komunisté. Takových se společnost dost dobře zbavit nikdy nemůže. Přesto ale, na rozdíl od Vás, jsem přesvěsdčený, že jsou to oba proudy marginální a jednání společnosti nemohou zásadně ovlivnit. Ostatně i zde na tomto fóru zůstal Anonymní osamocen.
      Jaro 68 navodilo takovou společenskou atmosféru (mimořádná podpora KSČ, sám se tomu dnes divím), že podle mého názoru nemohlo k nějakým „kandelábrům“ dojít.
      Ale opakuji, že to jsou jen spekulace, vhodné spíše pro autora historické scifi – co by bylo, kdyby bylo.
      Já považuji sovětský vpád za zásadní historickou chybu, která se „věci socialismu“ tragicky vymstila.
      Nu což, neshodli jsme se, co naplat…

      To se mi líbí

      • anna napsal:

        Pane Hudče, žila jsem v té době v malém městě a jak to v takových městech zpravidla bývá, lidé se znali, věděli o sobě. A věřte mi, nestačila jsem se divit, kdo a jak se dral do čela… Vím, že to tak často bývá, ale nemálo z nich by před nějakým kandelábrem neváhalo. Nejspíš by ale někoho „poňoukli“, aby se v případě potřeby zase zařadili na tu správnou stranu. A.

        To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Teď jsem si tu přečetl ještě další reakce na náš spor a uznávám, že hrajete přesilovku. Na mém názoru to ale nic neměńí.
      Pozitivní společenské trendy nelze přece opouštět kvůli pár křiklounům.

      To se mi líbí

  22. Lex napsal:

    Pane Bavore,
    bývá pravidlem u seriózních blogů, že komentátoři nebo diskutéři vystupují pod svým vlastním jménem, pod pseudonymem nebo „nickame“. Je nepsaným pravidlem, že zúčastní-li se komentátor nebo diskutér na více portálech, vystupuje pod stejným označením (jméno, pseudonym, nickname). Lze tím pak srovnat názorovou kontinuitu, názorovou svébytnost příslušné osoby. Je jistě také běžné, že na různých portálech tatáž osoba vystupuje pod jiným označením, ale vždy stejným alespoň na tom portále.
    Domnívám se, že ale není normální, aby se diskusí zúčastňovali naprostí „anonymové“ – pokud to není jejich nickname, ale pak zase bývá zvykem chránit nickname prvního z nich.

    Já vím, že připomínat to Vám není asi nic extra, že Vám je to dobře známo.
    Pak ale nevím, proč zde, na tomto portále je běžné, že se diskusí zúčastní osoby jako „anonymní“, ačkoliv je zřejmé, že jde začasté o jiné osoby. Od seriózních diskutérů, až po fašisty typu onoho z 20.17 hod.

    Prosím, neberte to osobně, ale docela by mě zajímalo, zda osoba „anonymní“ z 20.17 je totožná s jinými „anonymními“ zde píšícími, případně zda Vám dokonce není známa (máte nepochybně k dispozici IP adresy – pokud nejde o „proxy“).

    Já bych si dovolil klidně i tipnout identitu onoho fašisty. Jen tak sám pro sebe. Ten tip tu nebudu dávat. Ale známe své „pappenheimské“.

    Nakonec otázka – nebylo by na místě nekompromisně vyžadovat přístup do diskusí na základě jednoznačného označení vstupující osoby (jméno, pseudonym, nickname) přiřazenému dominantní IP adrese? – já vím, může psát z jiného počítače, ale „po jejich ovoci je poznáte“.

    Přeji hodně zdaru při blogování.
    ¨
    Lex

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Lexi
      nejsem si přesně jist, koho máte na mysli, ale podle některých náznaků se sice zdá, že jde o totožné osoby, ale IP jsou jiné. Nicméně dostal jsem jistou nabídku na průzkum a patrně ji od září použiji.

      To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Nu a tady se shodneme zcela.

      To se mi líbí

  23. tata napsal:

    Lexi

    vystihl jste přesně jak bych chtěl reagovat kdybych to tak uměl………víc není třeba dodat

    To se mi líbí

  24. renard napsal:

    Jenom malá poznámka a omluva k těm „anonymům“: Dvakrát už se mi stalo, že jsem jen vložil odkaz, ale protože jsem to udělal v práci, tedy z jiného počítače, nevyplnil se automaticky můj nick – a když jsem to odklepnul, byl ze mne „Anonymní“. Nešlo ale o nic zásadního, a tak už jsem to nenapravoval, což dodatečně beru jako chybu. V budoucnu si na to dám pozor, protože rozhodně nechci být ani tím nepravým jménem spojován s tím, co se zde dnes objevilo. Kromě toho vřele souhlasím s Lexem, že nikdo by se neměl schovávat za vymyšlené jméno, zůstávat „anonymní“, nebo dokonce měnit přezdívku.

    A když už jsem se takto před půlnocí dostal ke psaní (což mi v poslední době kvůli návalu práce dělá problém), rád bych alespoň poděkoval panu Hudcovi za dnešní téma a mnohým ostatním ty příspěvky, které ve mně vyvolaly různé zasunuté vzpomínky. Těch rezonancí bylo víc, ale ve snaze přihlásit se k určitému postoji si dovolím jmenovitě uvést Lexe v 11:51 a ve 14:05. A také poděkovat paním či slečnám avespasseri a rybářce za přístup. Konec konců to bude tato generace a ty další, kdo budou mít šanci přetavit poučení z minulosti do dobré budoucnosti – za předpokladu, že se budou snažit tu minulost pochopit a uchopit (třeba i s využitím zkušeností a pohledů nás, pamětníků). Tyto dvě dámy jsou příkladem a důkazem toho, že to není beznadějné 🙂

    To se mi líbí

  25. cobolik pacholik napsal:

    ja maloco pamatam z mladi,lebo som tu cobolsku palici prepil na padrt, v roku bratrske pomoci som bol male hovno 5 rocne,ale pamatam jak svina,ked nam starsi kazali,aby sme strielali z pariti(prak) do tych kolon,lebo ako buran z vychodu,vela preslo tych bratru cez nase burakova a kopecky,gumy do parite sme mali zo skrtidiel z lekarnicok a drzali dobre,lezali sme v kriakoch v priekope a palili jak besny,mladsia holota nosila kamene a ked pyskovala,ze chce strelit,bolo len povedane nepyskuj zasrany a podavaj naboje.
    fotra potom vylucili zo strany,bo nepodpisal suhals s bratrskou pomoci,ale nechali dosluzit,bo nebolo poldov v tych burakovach a ty co boli pijaci,lebo burani brali drevo z lesa a v krcme platili,ci zabijali prasata bez listka,jak besny. v roku 1975 som pocuval,ako dristal s pepikami,co boli jeho kamosi z fronty,ze toto rusi nemali robit,najprv spievali,lebo sa pripili a ked boli uz na sracku tak plakali,fajne spomienky na tych clenov,casom,ked som uz sedel v krcme s chlopami,taky 15 rocny a pil pivo,casom sa nasi burani bili este za vojnu,ci 68,lebo jurko kaminsky bol kolaborant za vojny a v 68 roku najvacsi komunista,toho pravidelne bili jak zito a vzdy ho hodili do jarku okolo krcmy,na druhy den boli poldove v krcme a jurko zmonoklovany si nikdy nevedel spomenut,kto ho bil nie preto,ze mal vokno,ale preto jak sam raz povedal,jak by som na dakeho ukazal,kurvy zaleju me v jarku,ked umrel kazdy isiel nastat na jeho hrob,bo partizan novicky,stary jak v ostrave uhlie s bajuzamy jak rusky ataman v obidvoch vojnach bojoval,tak povedal, bul,kurva a umrel kurva na takeho len nastat,jake to boli fajne a krasne casy,ked som pocuval tych starych buranov.
    nakoniec v 68 sa nam urobila prietrz v slobodnom mysleni a nasadila sa ideologia zvezdy po 89,prisla volnost prejavu,ktory ma vlada na haku s ideologiou zasraneho zlateho prachu,zostalo nam to iste co vtedy velke hovno,ktore s pomocou techniky zvanej internet o nom dristame nazdar.

    To se mi líbí

  26. Laco Grőssling napsal:

    Včera jsem zaslechl cosi o Zemanově charakteristice zbabělců po roce 1968 a prý zmínil i prezidenta Svobodu. Tak to přehnal chlapec.

    A ještě k těm okupantům ze 68mého. Jasně, že to byla okupace.

    A teď když jsme jasně pojmenovali třísku v oku Rusa, jak je to prosím z USákem v Afghanistánu ? Podle mne nejen okupace, ale i válečný zločin.
    A co teprve účast našich žoldáků tamtéž ? Navíc, když bojují proti stejným Talibům, jako Rusové před rokem 1989 a to byli tehdy zcela jasní okupanti.

    Jó svět není černobílý, nebo možná někdy je velmi černobíle kontrastní.

    To se mi líbí

    • Petr Pelikán napsal:

      Laco,

      srovnáte-li okupaci ČSSR v roce 1968 s intervencí USA v Afghánistánu v roce 2001, která se opírala o resoluci 1368 OSN a jíž předcházely teroristické útoky 11.09.2001, tak jsou podle mého názoru Vaše vývody svůdné. A rád bych také připomenul vojenskou intervenci SSSR v Afghánistánu v prosinci 1979, která byla pro Afghánistán a jeho vývj do současnosti osudná.

      Jinak bych to viděl, srovnal-li byste rok 68 s intervencí v Íráku. Zde se z mého pohledu jedná nejen o okupaci, ale i o jasné porušení mezinárodního práva a o válečný zločin USA a Velké Británie.

      To se mi líbí

      • tresen napsal:

        Tady se musím pana LG zastat. On se o sovětské okupaci Afghánistánu zmiňuje.
        Ale v podstatě s ním nesouhlasím. Hledat paralely k intervenci roku 68 mi nepřipadá smysluplné. Nikde a nikdy podle mne nedošlo k tomu, že by velmoc napadla svého spojence, který se jen mírně pokoušel zlidštit vnitřní poměry. Což se tehdy navíc projevilo pouze tím, že se o tom zlidštění teprve začalo svobodně mluvit.

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          tresen
          pro vás i pro ostatní. Až se vám stane, že se váš příspěvek neobjeví, sdělte mi to. Pokud se dostane do neschválených, tak ještě dostanu SMS a mohu zareagovat, ale pokud to ze záhadných důvodů spadne do spamu, nemám šanci, pokud si toho náhodou nevšimnu v takovém nenápadném řádečku. A proč něco spadne do spamu, tak to nevím, protože třeba vaše příspěvky prochází naprosto normálně a najednou ty kočky byly spam. Prostě elektronika si někdy dělá co chce.

          To se mi líbí

        • Laco Grőssling, zemaník a zemanista napsal:

          Okupace jako okupace, tato je navíc ( ta v Afghu ) násobně brutálnější oproti té v 68.

          To se mi líbí

      • Laco Grőssling, zemaník a zemanista napsal:

        Nikoliv pane Pelikáne, operace Trvalá svoboda začala v říjnu 2001 z rozhodnutí USáků a Britů bez požehnání OSN. Navíc se později ukázalo, že Talibové nepodporovali bin Ládina a neměli účast na útocích na cíle v USA v roce 2001.

        Takže prostě a jednoduše, bezohledná okupace cizího státu hloupým Bushem jun.. Bez jasného politického ( nebo spíš s nereálným politickým ) cílem. Dnes trvá okupace Afgu již déle, než ta, kterou vedl SSSR a skončí nejen stejným fiaskem, ale navíc zhoršením celkové bezpečnostní situace v regionu.

        Česká republika je spoluviník hlavního okupanta a válečného zločince USA.

        To se mi líbí

        • Petr Pelikán napsal:

          Laco,

          rezoluci 1368 vydala OSN 12.09.2001. Byla reakcí na teroristické útoky na World Trade Center v New Yorku.

          http://de.wikipedia.org/wiki/Resolution_1368_des_UN-Sicherheitsrates

          V ní rada bezpečnosti odkazuje na článek 51 charty Spojených národů – individuální a kolektivní právo na sebeobranu po teroristických útocích.

          Nehovořím o rezoluci 1386 z 20.12.2001, na jejímž základě vznikla ISAF.

          O tom, zda Talibové podporovali či nepodporovali Bin Ládina se dá diskutovat stejně tak, jako o Al-Káidě, jejím působení v Afghánistánu, jejích výcvikových táborech zde atd.

          Pro mne je také nesporné a souhlasím s Vámi, že intervence v Afghánistánu končí fiaskem a zhoršením bezpečnostní situace v regionu. To ale není důvodem, označit ji za válečný zločin. A z mého pohledu je také podstatné, že původ dnešní situace lze hledat již v intervenci SSSR 1979 a jejích důsledcích.

          To se mi líbí

          • Bavor V. napsal:

            Znáte pojem „Lstiví Afghánci“? Kdo ho asi tak použil první? Já vám pomůžu. Byl to Patrick Ryan v knize How I won the War. A z které doby to bylo? Zkuste zapátrat. A pak teprve suďte, kdo rozbouřil těch několik desítek kmenů.

            To se mi líbí

            • Petr Pelikán napsal:

              Bavore,

              problém Afghánistánu je samozřejmě komplexnější. Počátky problémů jsou již v koloniální době a již tehdy šlo o konfrontaci zájmů Ruska a Anglie ve střední Ásii.

              Nejsou ale primární podstatou dnešních problémů, jejichž počátek lze vidět v zániku království a vzniku republiky v roce 1973 a následném komunistickém převratu v roce 1978, sovětské invazi a jejích dopadech.

              Může být, že to vidíte jinak. Mimochodem, já nesoudím o tom, kdo rozbouřil těch několik desítek kmenů (ve skutečnosti jich je daloko více).

              To se mi líbí

              • Bavor V. napsal:

                Já ty kmeny nepočítal. Ostatně koloniální doba zadělala i na jiné problémy, které s Ruskem či dočasně Sojuzem nemají nic společného. Klasickým příkladem je Kašmír. Rusové totiž nebyli přímými agresory a kolonizátory jako jiné mocnosti. Rusové bojovali více ideologií a podporou než armádou. Tu používali dost omezeně. Asi by se Ruské koloniální akce s akcemi Britů, Francouzů či Američanů co do počtu akcí i počtu mrtvých těžko mohly srovnávat. Tam by byli Rusové ve veliké vzdálenosti za nimi.

                To se mi líbí

              • Petr Pelikán napsal:

                Samozřejmě, Bavore. O tom není pochyb.

                To se mi líbí

            • Petr Pelikán napsal:

              Btw, jste si jistý, že ten pojem použil jako první Patrick Ryan? Já bych si dovolil tvrdit, že to byl Alexander Makedonský, ale dokázat to nemohu. (berte to s nadsázkou)

              To se mi líbí

          • K-k. napsal:

            Rozhodně pane Pelikáne to souvisí s bojem proti intervenci SSSR! Tehdy přeci USA intenzivně a všestranně podporovaly a vyzbrojovali mudžahedíny, aby mohli účinně bojovat proti sovětům. Bin Ládin byl tehdy přeci taky kamarád a bojovník za svobodu a demokracii…

            To se mi líbí

            • Petr Pelikán napsal:

              Říkám snad něco jiného? To, co výše jmenujete, jsou důsledky komunistického puče v Afghánistánu a ruské intervence.

              To se mi líbí

              • Bavor V. napsal:

                Já bych to upravil. Komunistický převrat ano, ale intervence až v okamžiku, kdy se do toho začali montovat vyzbrojovatelé mudžáhidů a tehdejší vládce povolal zase své vyzbrojovatele.

                To se mi líbí

              • Laco Grőssling napsal:

                Věru pane Pelikáne máte zvláštní logiku.
                Já bych stručně řekl, že kdo do Afghu vojensky zasáhl je agresor a okupant, jedno jestli to kdysi začali Britové ( kurňa co dělali ty tisíce kilometrů od Londýna ? ), nebo Sověti, nebo Američané, nebo jejich nohsledi Češi ( někteří ).
                Navíc jsem nečetl o žádných důkazech, že Talibové se podíleli na akcích Al-Kajdy v Ňů Jorku.
                Zajímavé, Pakistánci určitě ano a nikdo je z USáků nebombarduje.
                Máte to popletené. Stejně jako Bush junior.

                To se mi líbí

              • Minorita napsal:

                To je ale klasika 🙂 … Pákistán je NÁŠ, stejně jako Saudi, navíc v Afghánistánu jsou obrovské zásoby nerostů, jenž „nikdo nevyužívá, nepatří mu těžební práva“, o pěstitelské tradici nemluvě 😆 – koberce jim snad jsou na okraj také …

                To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Koupil jsem si dnes Právo:
      ¨
      1) Přesně tak, Zeman to přehnal, zdá se, že občas inklinuje k podivnému siláckému radikalismu neznámého původu. .
      Nejspíš to ještě zažijeme až pojede do Izraele. Ty jeho výroky ohledně SV jsou ze stejné přihrádky.

      2) V Pehe článku jsem se dočet, že nominovali Sob. i Haška jako č. 1 a 2 ve stejném kraji! To jsem si odpliv. Vychytralost jako kádrová politika?
      Že voliči mohou Sob. překroužkovat Haškem se jeví docela reálné.

      3) Lukáš Jelínek by rád JD v Praze. Obecně má právdu, ALE..

      To se mi líbí

  27. Slim napsal:

    Těch anonymních je několik, řekl bych a někteří jsou dobří.
    Proč z toho dělat problém, může jít o občasné návštěvníky.

    To se mi líbí

  28. tresen napsal:

    Podle mne objektivní pohled na události v Maďarsku v roce 1956 na stránkách SDS:
    http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2006102302
    Z diskuse vyjímám názor nicku astream, který bude jistě mnoha zdejším levicovým diskutérům povědomý zejména z debat na Lávce a na Outsidermedia:
    Ve škole nám dokonce i liberální učitelé podávali obraz, který jakoby skrytě chválil Pražské jaro v kontrastu s maďarským násilím davů.
    Šiškův článek ale ukazuje, že nejdřív vraždila tamější estébácká svoloč s vědomím, že jí nikdo nebude vyšetřovat, a pak až po několika dnech, kdy zůstaly několikrát na dlažbě mrtví demonstranti, došlo na ty pověstné lucerny.
    Co AVH a ortodoxové zaseli, to sklízeli, i když uznávám, že ne vždy ti, kteří si to nejvíc zasloužili – ale takové to už v době společenských turbulencí je, že to lidi semele bez ohledu na vinu.
    Každopádně to nebyly „kontrarevoluční bandy“, kdo se zabíjením začal – naopak dokonce i demonstranty horkokrevného maďarského etnika musela protistrana přivést vlastním zabíjením do příslušné „zabíjecí provozní teploty“ .
    Konec citátu.

    To se mi líbí

    • kočka šklíba napsal:

      Hm, a pramen potvrzující jeho a vaše psaní o estebácké svoloči? Ptz jsem si ho v tom článku nevšimla, možná moje chyba.

      To se mi líbí

    • Občan napsal:

      Jestli si, Třešni, myslíte, že čs. „sametová“ neměla své mrtvé, tak Vás ubezpečuji, že měla. Zejména v období Občanského fora a jeho „občanských komisí“; ty byly v uštvání lidí až k sebevraždě hodně dobré. A bylo úplně jedno, zda se štvanec něčím provinil proti „mravnosti“, nebo jestli si „jen“ někdo vyřizoval osobní spor.
      Pravda – nebyly těch mrtvých tisíce jako v Maďarsku, ale „jenom“ desítky. Jednu z obětí jsem osobně znal leta (asi deset).

      Pak přišly všelijaké „seznamy“ a lustrační zákon a ty také nesly své „ovoce“. V tomto případě už to byly převážně „jenom“ tisíce lidí vyhozených z práce a veřejně zostouzených. Opět bez ohledu na to, zda se skutečně něčeho dopustili, nebo jestli si „jenom“ někdo vyřizoval osobní účty.
      V osmašedesáem k tomu všemu bylo našlápnuto stejně jako o dvacet let později; proto jsem přesvědčen, že kdyby tehdejší „revolucionáři“ dostali víc času, došlo by i na ty kandelábry. V 89. to už bylo trošku jiné, ale jen o fous. Kandelábry sice byly nahrazeny ostudskými zákony, ale výsledek je stejný; a lustrační zákon platí dodnes.

      Typické pro ty „revoluce“ je to, že ani v jednom případě nepostihly lidi, kteří doopravdy ubližovali, ale vždycky jen buď úplně nevinné, nebo drobné pěšáky. Ti, co měli nějakou moc a možnost doopravdy ubližovat, tiše zmizeli a vynořili se po pár měsících jako zdatní privatizátoři, podnikatelé, eventuálně politici a lobbyisté.

      To se mi líbí

      • tresen napsal:

        O tom všem by samozřejmě bylo možné dát řeč a měla bych pro vás odpovědi na mnohé vaše otázky, ale moc nerozumím tomu, jakou to má souvislost s faktografií ohledně příčin, průběhu a hodnocení maďarských událostí roku 1956.
        Snad jen ten poslední odstavec. Ano, tady s vámi souhlasím, že postihnout ty největší viníky se nepodařilo ani v Maďarsku, ani u nás.

        To se mi líbí

        • Občan napsal:

          V tom článku žádná faktografie není obsažena. Šiška neuvádí ani jeden pramen; a toho, co sepsal, jsou na netu mraky – jak přes kopírák.

          Já nekladu otázky; já konstatuji na základě zkušeností. Některých až příliš osobních.

          To se mi líbí

    • Občan napsal:

      Mimochodem – ono by nebylo tak úplně od věci porozhlédnout se po lidech, kteří tu maďarskou „revoluci“ vedli.
      1) Dodnes jsem mezi nimi nenašel ani jednu ženu
      2) Těžko mě někdo přesvědčí o tom, že synkové bankéřů a velkostatkářů byli „lidovými vůdci“ (třeba takový György Lukács, vlastním jménem György Bernát Löwinger)
      3) Manifest „16 bodů“, předložený „studenstkými vůdci“, obsahuje několik ustanovení, která poněkud skrytě, nicméně srozumitelně formulují požadavek na privatizaci hospodářství a alespoň částečnou revizi výsledků WWI a WWII

      To se mi líbí

  29. cobolik pacholik napsal:

    nemam,kde napisat a porazilo by ma,keby som nedristnul,ten teplovzdusny ritiar brad,nie pitt,dostal 35 jari a minimalne 11 odbruni,vlada US nasla nan presne take tahy,jak na mna komuna a politicky,ked som u army daval citat knizku johny si vzal pusku a kazdy sa mi tam podpisoval,od murarov az po tych z karle uceni a bez prestania dristal na PVS,ze nas lakuju,jak sa lakuje docista teraz tu,proste vzdy som nieco dristnul a pred koncom sluzbe vlasti asi 3 mesiace mi jeden lampasak povedal v lese,lebo sa sam bal,vole jdou po tobe,kdyz neprestanes pujdes brucet vole a potom si ma podali na divizii a ja sracka sklapol jak smrad z prdu,potom ma obracala kontrarozviedka s politickymi nacelnikmi a otvorene dristali nie o sabinove,ale o valdiciach s dlzkou liecenia az 10 jari,co sa mi ritka z toho zrastla docista a predtym mi z trenirok narobila trhaci kalendar a potom som dostal na vystrahu,pre ostatnych 8 na 18 mesiacov a podmienka tkzv. probation mi platilo,este rok v civile(naozaj som sa bal,ze ma zavru a mal som len 20 jari stali na do mnou a hucali pol dna),teply ma viac odvahy,jak ja hetero,cely cas government drista,ze ohrozil ameriku tak,ze malem zdochlo 100 milionov ritiarov,docista jak mna strasili na tej divizii a stale hovorili,soudruhu,ohrozujete nase zeny a deti,nas pracujuci lid a ja som ohrozoval tie kurvy komouske,tak jak teraz tie kurvy od demokracie,neviem,docista na palici,co sa deje tu,kde platim dane z ktorych potom odsudzuju tepleho,co ma koule,nie jak ja,ja som sa priposral a drzal fekal,tak dumam,ze umrem sracka,alebo sa uz raz musim postavit bo mi to neda pokoja,kurnik volnost,freedom,rights,pravo rit palova zase sa ohyna holota mna porazi
    PS.viem,ze do boka od danej temy,ale urcite plati ,kdekolvek na svete,kde sa drista o freedom a musel som napisat,ked blud,tak potom balim svestky a idem nieco robit..

    To se mi líbí

    • Občan napsal:

      Ono to vůbec není „do boka“, milý Čoboldo :-), ono to je naopak sakra k věci.
      Protože dnes má establishment mnohem víc prostředků jak manipulovat lidmi i jak umlčet nepohodlné. Wikileaks, Manning a Sonwden jsou jen špičkami ledovce.
      Když se objevily filmy „Vrtěti psem“, „Síť“ a „Vnitřní nepřítel“, ještě jsem nechtěl věřit tomu, že to je až tak zlé. Roky poté ukázaly, že to je ještě mnohem horší; a že se establishment nezastaví absolutně před ničím.

      To se mi líbí

  30. tresen napsal:

    Pro kočku Šklíbu:
    Prameny k maďarským událostem jsou v maďarských archivech, s těmi nemohu sloužit.
    Pokud vám jde o literaturu, běžně dostupnou českému čtenáři, vyšly u nás například Dějiny Maďarska od Laszlo Kontlera. Autor Miroslav Šiška literaturu neuvádí, to ostatně není u novinových článků zvykem, ale dá se předpokládat, že údaje o roli AVH, maďarské obdoby StB, čerpal z většího množství maďarských historických statí.
    Pokud vám jde o slovo svoloč, nepoužila jsem ho já, ale astream, kterého cituji. I když znám jeho identitu, bude vám muset stačit, že jde o poměrně známého právníka, zastupitele za ČSSD. Zkuste nick astream vyhledat na některém levicovém fóru a zeptejte se ho, proč svoloč.

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Ze uváděné a opakované srovnávání ČSSR 1968 a Maďarska 1956 je poněkud zavádějící už z toho důvodu, že historická situace obou zemí byla dosti odlišná. Maďarsko především prohrálo válku (vlastně dvě) a především v té druhé aktivně bojovalo se SSSR – nejdříve na sovětském, pozěji na svém vlastním území. To jistě nezanechalo ani na jedné ze stran nijak nadšené vztahy. Ruský zásah v Uhrách byl poměrně dramatický ostatně už ve století 19. Zatímco nástup komunistisckého vedení byl v Maďarsku naordinován z venčí, u nás měl spíše spontánní charakter. V Maďarsku bylo tedy „rozpolcení společnosti“ daleko výraznější než v ČSSR. Navíc tam došlo k násilnému účtování pouhých 11 let po válce. ČSSR měla v roce 1968 za sebou od 50.let už nejen amnestii, ale především kulturně osvícená 60.léta.
      Podobně je to s Polskem. To je tradičním a mnohasetletým nepřítelem Ruska (a naopak), což v československé společnosti zcela absentovalo. Nenávidět Rusy patřilo v Polsku k dobrému tónu a kdo se mu nepřizpůsobil, byl brán v podstatě jako zrádce národa (s nadsázkou, jistě). To o ČSSR v roce 1968 až do srpna jistě tvrdit nešlo.
      Takže ta srovnávání ČSSR – Maďarsko -Polsko stojí dosti na vodě, nehledě už k rozdílné národní mentalitě.

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.