Dřevěný svět


Před lety se tu přehnala veliká vichřice a za ní zbyla spousta vyvrácených stromů. Některé radnice nechala odklidit, některé jen zajistila, aby nedošlo k úrazu a nechala je tam, kam padly. A ukázalo se, že to byl dobrý nápad – ze stromů se staly oblíbené prolézačky, ptáci z nich na jaře hlásali celému světu, že tady je to jejich a žádnou konkurenci tu nesnesou, spřátelený fotograf mi líčil, jak se v jednom z těch vykotlaných stromů schovával, když ho v lesoparku chytil nečekaný déšť…

obr-1

A mezitím na stromech pracoval čas a přeměňoval je pomocí počasí, mechu, hub a dalších svých nástrojů ve fantastický dřevný svět. A i ten se proměňuje a mizí a dřevěná hmota stromů se postupně vrací do té země, odkud kdysi vzešla.

obr-2

Nevím, co ještě psát k fotografiím dřevěného světa a tak vás do něj raději pozvu…

obr-3

obr-4

obr-5

obr-6

obr-7 obr-8

 

 

———————————————————————————–

Kdybych já šel kolem těchto stromů, nevšiml bych si těch detailů tak, jako to umí naše paní Katy

Bavor podpis

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

28 reakcí na Dřevěný svět

  1. věra napsal:

    Katko, zase nádhera.. Také si na procházkách všímám té krásy, jen prostě nemám to oko, abych to uměla takhle podat :-). Nejzajímavější bývají staré třešně na okrajích lesa, ty mají úplně úžasné tvary a když na jaře jejich zbytky kvetou, je to paráda…

    To se mi líbí

  2. nettle napsal:

    Zase nový svět. A nová krása. Děkuju.

    To se mi líbí

  3. rybářka napsal:

    Staré stromy jsou zásadním prvkem zachování biodiverzity. Strom je krásným prvkem přírody estetickým, ve všech stádiích jeho života, dokonce i po své smrti, jak dokazuje paní Katy svými fotkami. Je dobré, že existují lidé, co vědí, že les, ten tvůrce krajiny, co jí vytváří a jí také dominuje, je nejdůležitějším ekosystémem celé planety. Zdá se, že se přestává dnes respektovat ochranná funkce lesa, Stromy nestačí zestárnout a celé lesní plochy se mění na mýtiny. Leckde holiny, bez výsadby. Paní Katy a její způsob vidění krásy, zobrazený ve fotografiích říká, že podobný zážitek, focení objektů, jakým jsou těla zetlelých velikánů, co celý jejich dlouhý život sloužilly člověku k jeho užitku, mají právo vidět i fotit další generace. Bez nich ty další generace umřou žízní, nebo naopak je spláchne voda, co chodí naráz, v přívalu Nebo vichry, které nemá kdo zachytit svými těly. Nádhernými a sloužícími všemu živému i po smrti.
    Ta těla stromů z fotek vypadají, že jejich náruč se kdysi otevřela, aby takový vichr zachytila. A zaplatila za tu službu, Fotky paní Katy jsou vyjádřenou úctou k nim.
    Tohle mi ty fotky říkají. Mluví.

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Rybářko, speciálně pro vás: tohle je můj oblíbenec, obrovský starý platan ze zámeckého parku v Klášterci. Vyfotit ho celý je téměř nad lidské síly, nejlíp by to asi šlo z lodičky na řece – a kdykoliv tam na jaře jedu, s velkými obavami se jdu podívat, jestli přežil zimu a jak se mu daří. Zatím žije a je nádherný…je to největší a nejstarší strom z parku. http://kaaden.ufouni.cz/Fotoalba/pod_kla07/IMG_3462a-m.jpg

      Ale stejně si myslím, že to není obyčejný strom, ale ent-pastýř stromů z Tolkienova Pána prstenů.
      Máte pravdu, že před přírodou vůbec a před stromy zvlášť se skláním s velikou úctou,

      To se mi líbí

      • rybářka napsal:

        Je vážně nádherný, ten platan. Je to tak, jak píšete, paní Katy, je v něm ukryt celičký svět pohádek i příběhů pro dospělé. Na mysl mi přišel jeden citát, dávno zapomenutý. Dovolím si jej uvést.
        Kdo miluje přírodu, miluje i stromy. Někdy se mi zdá, jako by nám byly blíž než leckterý jiný život, jako by mluvily řečí, která je srozumitelná tomu, kdo jí naslouchá celou duší, aniž by ji musel chápat rozumem
        A platanu přeju, aby jeho konec přišel, až nadejde jeho skutečný čas. Stále ještě je plný života. A jeho krása je jedinečná, neopakovatelná.

        To se mi líbí

  4. K-k. napsal:

    staré třešně (a staré stromy vůbec) jsou koncentrovaná nádhera, Věro! Rozum mi bere, že bývají nemocné a odsouzené k zániku – ale když přijde někdo s pilou, tak mám vždycky pocit, že mi odchází kamarád. Tohle je jeden z nich – ten vykotlaný kmen už není, uřízli ho těsně u země. http://kaaden.ufouni.cz/Fotoalba/pod_kla07/IMG_3519a-m.jpg Muselo to být, je to v zámeckém parku, kousek od pěšinky, hrozil úraz – ale byl nádherný, s tou stříbrnou kůrou a barevným listím kolem…
    Nettle, to poděkování patří Strejdovi – on mě se svými Medardovskými fotkami navedl na to, že to je vlastně takový malý svět, vznikající, měnící se a zanikající. Fotky jsem měla už nějakou dobu, ale ta myšlenka „světa“ mi je nádherně pospojovala. Takže, Strejdo, pokud to čtete, i já vám děkuju!

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Stejně je dobře, že kdysi byla vynalezena fotografie. Zachytit krásu okamžiku nelze ničím jiným. A přesto, že třeba ten strom už musel odejít, v té paměti těch fotek vlastně žije dál.

      To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Jsem rád, že Vás Medard inspiroval. Vy jdete svojí cestou, cestou detailů, které jsou díky fotografii přeneseny do našeho světa bez všech rušivých okolností. Je to kraj, který neznáme a opravdu jen málokdy vidíme. Musí ho pro nás někdo objevit a ukázat. Věřím, že i Vaše skvělé obrázky inspirují někoho (nejen jednoho) dalšího k pokračování cesty a objevování krásy tam, kde by ji nikdo nečekal.
      A jen malý dodatek. Fotografie, které jsem u Bavora uveřejnil, jsem nedělal jen já. Polovinu z nich fotografovala skvělá paní Světlana. Ženy mají na barvy mnohem vnímavější pohled a vidí často to, co muži přehlédnou.

      To se mi líbí

  5. Petrpavel napsal:

    Mám trochu, dost, ambivalentní postoj ke starým stromům. Asi to je proto, že se s nimi stýkám a potýkám ve svém nejbližším okolí. Tvrdím jedno : v blízkosti člověka, jeho obydlí, míst jeho setkávání, potkávání, jsou nebezpečné. Krásu starého stromu může obdivovat náhodný kolemjdoucí, těžko ale majitel chalupy pod ním, zvedá-li mu základy a hrozí každodenně spadnutí, byť jen několikatunové větve. I se stromy se člověk musí naučít spolužít.V dobrém i ve zlém. Nemám rád ekology ze vzdálené stanice vyjadřující se k tomu, zda strom u zoufalého žadatele možno odstrant nebo nechat (spadnout). Volná příroda, to je jiná věc.
    Příkladem, pro mě, rozporuplného lesa uprostřed civilizace je Uhříněveská obora (dcera bydlí vedle). Krásné věkovité duby, mezi tím ponechaný náletový porost včetně zbytků po (občasném bezpečnostním) kácení či pádu stromu. Úzké cestičky do pravého úhlu pro procházly, i pro cestu do školy, na bus z bydliště. Jinak nic. Mrtvo. Lidé se tam bojí chodit, když foukne nebo zasněží. Vlastně vždy. Děti do školy chodí. Už si zvykly.
    A fotky K.-k. jako vždy pohledné 🙂

    To se mi líbí

    • Joda napsal:

      Bohužel, jak to tak v životě bývá, občas to jde z extrému do extrému. Na jedné straně bezhlavé kácení, na druhé postoj, že pokácet strom je zločin.
      Mnohdy se argumentuje tím, že ta alej tam je již několik staletí, ale nebere se v úvahu, že i její zakladatelé nepředpokládali, že jí vysazují navěky. Že jednou se ty přestárlé stromy v té aleji budou muset vykácet a vysadit nové, aby tento krajiný prvek přečkal i pro příští generace.

      To se mi líbí

    • rybářka napsal:

      Také náš dům je obklopen ze dvou stran starými, vzrostlými stromy. Dvě lípy a jeden dub. Petřepavle, také máme občas hrůzu při velkých větrných řáděních, či bouřích, zdali to ti naši chlapáci ustojí, a otec vykřikuje, že je nechá zlikvidovat. Pak ale přijdou tropické dny a hlavně noci, kdy stín stromů udržuje v domě užasné klima bez klimatizace. A ta vůně lip, když kvetou, příjemné usínání při tichoulinkém šepotu listí, fouká-li vánek, nebo skrápí déšť a celá rodina ví, že ty stromy jsou součástí domu i celé rodiny. A když se otce ptáme, jak s tím poražením, tak říká. “ Vám také slibuju, že vás jednou přizabiju a jste živé ? Jste, obě dvě. “ ( Já a ségra )
      Kořeny pod domem ? No jéjej, jsou, a někdy, pokud pod stromy něco velkého projede, rozdrnčí se sklenky. Ale je to jenom mžik, zvykli jsme, jenom hosté, ti docela noví a neznalí, se polekají. Konec konců, je to mžik a nikoli častý. Pravdu máte Petřepavle, že ohrožovat lidi by stromy neměly. A napsal jste úžasnou větu, že se stromy ,se musí naučit člověk spolužít. V dobrém i ve zlém. Ohromná moudrost.
      Odstěhovala jsem se do Prahy a naše tři stromy mi hrozně chybí. Tropická vedra před pár dny, jsem zvládla pomocí klimatizace, jejíž hnusný, vytrvalý hukot byl stejně pro spánek výživný, jako by bylo vedro bez klimatizace.
      Petřepavle, děkuju za větu o tom spolužití lidí a stromů v dobrém i zlém. Moc pěkné.

      To se mi líbí

  6. cobolik pacholik napsal:

    ja ked cistim sefovy firmy plaz na bay,bo v tej oblasti tej riti okolo tej kopy vody slabe stromy,hoci uz 50km od tej kopy vody buky po 200 rokov,voda vzdy naplavy haraburdia,dosky,flase,plavky,topanky,ale aj drevo,mam taky samorast odlozeny,jak skorpion vyzera,paradne omyty slanym pieskom,co ma prve napadlo pri tych prebohovskych stromoch,ked som bol pokukat na tom zasranom vychode a nie len tam,ze orechy 80 rocne mozno v dlzke 15 km asi polovicu,vyrezali do pna,ked som sa pytal proc?ze vraj z bezpecnostnych dovodov to mi povedal kompeetntny na mestskom urade v sabinove,ale burani mi povedali,ze drevo niekto dobre predal a hned mi tuklo v tej coboslkej siske,ked som v macy’s videl salatove misy z orechoveho dreva made in indonezia za 300$ jedna,ze to z tych orechov,ked som sa pytal managera,ci mozem dostat adresu firmy,ktora vyrabala,tak sa pytal preco a ja,ze aby som vedel ,kde kupili drevo,kukal jak puk,tak som ho poslal po sarisky do teplych krajin.
    zase do boka,ale strom ,jarek,vtacik,co spieva okolo toho dreva,ci diviak,co ryje okolo tych stromov dolezitejsi jak cenne papiere ulozene v trezore zasranej banky a proc bando,bo ten cenny papierik ,keby nebolo stromu ,mohol by si to cenne smetie vytlacit na rit.keby technicky zdatny protesoval,ze papier sa da vyropbit inac inym technologickym postupom,to mu poviem tak isto jak svedkom jehovovym,ktory hovoria,ze krv sa da nahradit niecim inym a ja jemu dristnul,nech si ide natankovat na benzinku.
    docista do boka,ale pasuje s fotkami jak prase.

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Čobolíku, mám dojem, že znáte zdejší radnici a zejména vedoucího odboru životního prostředí, jehož nejvyšším a jediným cílem je mít to dobré u mocných tohoto světa. A není dovolání…snažila jsem se o nápravu několik let a nakonec jsem to vzdala.

      To se mi líbí

  7. Miluše napsal:

    Katy, děkuji vám. Abych se neopakovala – váš pohled na svět nás obohacuje, stejně tak slova Rybářky, která má svoje fotografie v duši a tak pěkně to umí popsat, že si i tu vůni lip u jejich domu dokážu vybavit. Všem, kteří k dnešnímu tématu tak pěkně napsali posílám písničku:

    http://www.youtube.com/watch?v=V4KqOjveYnE

    To se mi líbí

  8. Občan napsal:

    Úchvatné!
    Vypadá to jako geologicky hodně aktivní krajina, ve které by se dali potkat trollové, víly, skřítci a podobná pohádková sebranka. Nebo postavy z Pratchettových knížek 🙂

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Jistě, že se tam dají potkat – mám vám je příští neděli představit? 😉

      To se mi líbí

      • Občan napsal:

        Rád se seznámím!
        Já bych Vám zase mohl povyprávět o pooheřských vodnících a močálnících 🙂

        Když jsme jezdili na vodu s ještě malými a menšími dětmi, tak jsem je brával na výpravy, aby se rozptýlily po dni stráveném v lodi. A když jsme narazili na nějaké pohádkové místečko, rozesadil jsem si je do trávy nebo do mechu a povídal jim pohádky. V lese nebo u bažiny to vyzní úplně jinak než když jsou zakutané ve spacáku či v postýlce, a tak naši minivodáci seděli s vykulenýma očima a ani nedutali. Někdy jsem se do toho tak zabral, že jsem sám začal mít nejistý pocit v zádech, posbíral pišišvory a mazal s nimi zpět do bezpečí tábořiště 😀

        To se mi líbí

        • moskyt napsal:

          To jste jim musel vyprávět pěkný horory. 🙂

          To se mi líbí

          • Občan napsal:

            Horory ne, spíš tajuplný příběhy; všechny moje pohádky mají totiž dobrý konec a lumpové nikdy nejsou tak velcí lumpové, aby se nemohli napravit. Jenže já mám hrozně bujnou fantazii a jsem schopnej ty elfy v trávě vidět. A s elfama člověk nikdy neví na čem je, když jde o děti 🙂

            To se mi líbí

  9. moskyt napsal:

    Každý den po půlnoci se stalo mým rituálem zkontrolovat co pán webu, pan Bavor, vyvěsil za ferman na příští den. Jako tradičně, ze soboty naděli, jsem potkal obrázky paní Katy. A tak jako vždy mne silně oslovily. Tentokrát to ale dopadlo tak, že jsem měl velice neklidnou noc. Proč? Uvědomil jsem si kolik zdánlivě abstraktního, ale krásného se v přírodě nachází a příroda to jako každá žena, dokáže instinktivně ukázat. A to co malují špičkoví abstrakcionisté, že vůbec není takový výmysl jak se na první pohled zdá, kolik jen inspirace jim poskytly takovéto okamžiky, kdy zahlédli něco podobného v přírodě. Na jednom z těch obrázků jsem viděl klidný tok vody jak se líně prodírá mezi mechem porostlými kameny a jehož odleskem je zeleně zbarvený. Doteď jsem si nedokázal vzpomenout, který abstraktní malíř, takovou strukturu namaloval, i když jeho obraz mám uchovaný v paměti, ale jméno, jméno už zmizelo. No a nakonec mi nedalo spát ani to, jak dokáže být rostlinná říše krásná i ve svém umírání a zániku, kolika barvami a tvary dokáže hýřit a překvapovat..
    Katy, excelent, a děkuji i když jsem se moc nevyspal. 🙂

    To se mi líbí

  10. Zdena napsal:

    Krásné obrázky, krásné komentáře….dělá mi dobře na dušičce, že se tady toho můžu účastnit třeba jen v roli čtenářky.. Myslím si, že každý máme nějaký svůj strom. Já mám dva. Jedním z nich je smrk, který se osaměle tyčí nad naší vesnicí, druhá je lípa, na kterou vidím ze stejného okna jak na ten majestátní smrk. Lípu zasadili když vznikalo Československo. Dnes ale mám důvod ke smutku. Umřel nám jeden strom doma na zahradě. Umřel ,protože zapršelo a zafoukalo. Loni mu mráz v druhé polovině května zabránil v tom, aby nás obdaroval svými plody. Letos to asi chtěl vynahradit a tak těch plodů na něm bylo tolik, že jejich tíhu neunesl a zlomil se hned nad zemí. Na tom stromě nám rostla slivovice. Vždycky po prvních mrazících jsme sbírali „dorance“ do sudu. Nevím zda ten název není jenom krajový. Dorance jsou takové sladké švestky, co nejdou od pecky. No a ten vzácný nápoj z nich je opravdu moc dobrý a troufám si tvrdit že i léčivý. 🙂

    To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      „Umřel nám strom … “ – to slovní spojení si musím zapamatovat. Tak si představuji, že uvažuje dobrý člověk.

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.