Úhošť nebo Ztracená země


Paní Katy navštívila krajinu ptakoještěrů a přinesla tuto reportáž:

Stolová hora Úhošť – a víte, že si pořád nejsem jistá, jestli je to správně ten Úhošť, nebo ta Úhošť? Ale víc se mi líbí varianta „ten Úhošť“.  Dříve se mu říkalo Burberk – nejspíš z německého Burgberg – „Hradní hora“ – on totiž ten její tvar přímo vnuká myšlenku na nedobytné sídlo na náhorní plošině. A tak se uvažovalo o keltském oppidu, dokonce kdosi přišel s myšlenkou, že právě tady stával Wogastisburg knížete Sáma, u kterého Sámo svedl roku 631 vítěznou bitvu s vojsky franckého krále Dagoberta. No, oppidum nalezeno prozatím nebylo a o Wogastisburgu se kamarád archeolog vyjádřil, že ze Sámovy doby našli na Úhošti jen jeden šípový hrot a to tedy o nějaké velké bitvě zrovna moc nesvědčí. Ale romantici nevymřeli a Úhošť je pořád inspiruje http://keltoman.sweb.cz/mista.htm#Uhost

Ale fakta: od počátku 15.století stávala na náhorní plošině malá vesnice (v r. 1930 měla 32 obyvatel), v roce 1960 v ní ale už trvale nežil nikdo: http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=96  Ani se tomu nedivím, je to tam pěkně odříznuté od civilizace a foukat to tam musí ze všech stran. A tak na Úhošti převzala vládu příroda (a po nějakou dobu i vojáci – byla tam snad nějaká vysílačka). No a v roce 1974 se tamní přírodě dostalo velkého uznání: Úhošť byl prohlášen za Národní přírodní rezervaci: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_uhost_cz

Vypravili jsme se nahoru v polovině dubna 2006 – ještě se skoro nic nezelenalo, jen nesměle se začínaly otvírat huňaté koniklece a převážnou část dne bylo pod mrakem a studeně foukalo. A v téhle dost ponuré atmosféře jsme vystoupali až na náhorní plošinu.

obr-1

Takovouhle krajinu jsem ještě neviděla – lidský svět byl v tu chvíli někde strašně daleko, pokud vůbec existoval a já se málem rozhlížela, jestli odněkud nevyběhne stádo praturů. Praturové nevyběhli, zato jsem objevila uprostřed plošiny známku lidské činnosti – malou kamennou mohylku, takové prý bývá zvykem stavět v Himalájích. Nevím – možná ano – ale do téhle opuštěné krajiny vysloveně patřila.

obr-2

Výhled z Úhoště ovšem  stojí za to: stužka Ohře a u ní město Klášterec nad Ohří, ty kopce na obzoru jsou Krušné hory – tehdy ještě nebyly zamořené větrnými elektrárnami.  (Úhošť sám je součástí Doupovských hor.)

Obr-3

A tohle je pro změnu moje město – Kadaň. (Úhošť patří do jejího katastru.)

Obr-4

Kadaňský sochař, malíř a především (podle mne) vynikající grafik neodolal kouzlu místa a na na okraji úhošťské náhorní plošiny postavil tohohle nádherného kamenného boha – na paměť všem kmenům a národům, které zde kdy žily – osídlení je doloženo už od doby bronzové. Pochopitelně tam nahoře se mnou byl i psí kamarád Mikeš a dbal na to, abych nepodléhala přílišnému patosu. Když viděl, že se chystám fotit, uložil se vedle sochy a zapózoval. Asi abych si všimla, že má fousy zrovna tak krásné a načesané, jako ten kamenný mužský…

obr-5

No a pak už jsme šli dolů a konečně trošku vysvitlo sluníčko. Tohle je pohled přibližně směrem na Žatec…

obr-6

A ještě pohled nikoliv z Úhoště, ale na Úhošť – je to focené ze zahrady zdejšího františkánského kláštera

obr-7

A jeden Úhošť v podzimním provedení…

obr-8

Pěkná vycházka, co? 😉

A já jen dodám, že archiváři mají pěknou „nemoc z povolání“. Umí krásně vyprávět

Bavor podpis

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

41 reakcí na Úhošť nebo Ztracená země

  1. Vladimír - Faust napsal:

    Že jo, pane z Bavorů, že jo? Myslín tím to, že archiváři mají nemoc z povolání… 🙂
    Nicméně, jak znám paní Katrin, tak mají i „fotografické oko“ – které jí z té duše závidím (ale fuj. závist je nehezká vlastnost, ale i tak – závidím jí).
    Velké pozdravení Katrin – právě dnes jsem potřeboval pohlazení na duši.
    Díky
    A kouzelný je i „škodič“ Mikeš…

    To se mi líbí

  2. věra napsal:

    Katko, moc pěkné, jako vždycky..

    To se mi líbí

  3. Strejda Olin napsal:

    Nejprve jsem si popletl Úhošť s Unhoští a když jsem četl Doupovské hory, lehce mě zamrazilo při vzpomínce na vojnu 🙂

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Jistě, strejdo Oline – ale tohle je přece jen druhý konec – vy asi znáte spíš tohle: http://kaaden.ufouni.cz/Fotoalba/va-do06/img00019.jpg (aneb kolega prchá před naštvaným dešťovým mrakem – ale nakonec nás ten mrak stejně málem dohnal! http://kaaden.ufouni.cz/Fotoalba/va-do06/img00027.jpg ) Když pominu vaše nepříjemné zážitky z vojny, tak konstatuju, že je tam nádherně. Ale to zas až někdy jindy. 😉

      To se mi líbí

      • Strejda Olin napsal:

        Z VVP Hradiště, Boletice a Libavá bych udělal Národní parky. Za 100-200 let by z toho byly turisticky vyhledávané přírodní perly uprostřed Evropy. Vždyť i kopce, les, louky, polní cesty, potůčky, říčky, rybníky s obyčejnou faunou a flórou jsou nádherné a jsou čím dál tím víc vzácnější (nota bene, když jsou doslova za humny). Jenže ty stovky „nevyužitých“ a nevydělávajících kilometrů čtverečních jsou pro developery, realitní makléře a na ně napojené politiky příliš lákavé sousto.
        My jsme tu ve městě měli mezi domy asi 2 ha travnatou plochu, která to tu prosvětlovala a „větrala“. Dnes tu stojí víceúčelový komplex s obchody, kancelářemi a luxusními byty, přestože petice občanů byly jednoznačně proti. Zasáhla ale neviditelná ruka trhu a tak místo do přírody čumíme na baráky.

        To se mi líbí

        • K-k. napsal:

          Naprostý souhlas, strejdo Oline! Za dané situace jsem ale ráda, že Doupov pořád ještě patří vojákům a že je tudíž chráněný proti šátrání neviditelné tržní pazoury – to už byly nápady rozprodat to jako stavební parcely, vybudovat tam něco jako Disneyland (mělo to být někde u Kyselky). Dovedu si představit, jak by to dopadlo, kdyby to přešlo do civilních rukou – byť i se statutem Národního parku. Stačí mi to, že náhorní plošinu Úhoště objevili motorkáři a prohánějí se tam na terénních mašinách. Kamarádka je tam vyfotila, dali jsme to k dispozici odboru životního prostředí a ochrany přírody zdejší radnice – a dozvěděli jsme se, že radnice vlastně nemůže nic dělat a že je otázka, jestli tam nahoře smí zasahovat městská policie, když je to ta rezervace…že prý na to téma musejí svolat poradu! No jo, když na těch motorkách jezdějí dětičky zdejší honorace a prý i pár policajtů – tak si přece ouřada z radnice nebude pálit prsty! On si je nepálí ani v méně rizikových případech…
          A tady máte pár fotek z Doupovska – bohužel ne mých. Já sice několikrát v prostoru byla, ale to bylo ještě v době předfotografické…http://doupov.ic.cz/index.html

          To se mi líbí

        • Občan napsal:

          To já tedy musím pochválit naši ODSáckou radnici, která tak urputně prosazovala na „koňopsí“ mokřadové louce Naturu2000 proti VŠEM „investorům“, až ji vydupala.
          Díky čemuž máme za náhonem takovou naši přírodní ZOO, srnčí nám chodí pít skoro k plotu, po náhonu se prohánějí kachny, skorci, ondatry a podobná žoužel a tuhle se tam odněkud vyskytl i tetřívek (!!! – unikát, protože ve Středních Čechách nežije, jen sem občas zalétá), kolem řeky krásnou cyklostezku a obrovskou rekreační koňopsí louku, kde se mohou psiska volně proběhnout, aniž by jim hrozilo zastřelení od hajného.

          To se mi líbí

  4. K-k. napsal:

    Přátelé, moc děkuju za chválu – ale tolik si jí fakt nezasloužím. A nemoc z povolání – no, když se člověk cca 30 let živí (mimo jiné) tím, že se snaží dát správné slovo na správné místo, tak i po letech toho v hlavě sklerotické trošku zůstane. A fotografické oko? No, Vladimíre – ono se tohle fakt fotí samo! 🙂
    A co se slovesného umění archivářského týče, jsem žabař proti jiným – tady například máte „veselé historiky z natáčení“ sepsané jedním z jihomoravských kolegů: http://cis.cesarch.cz/texts/hortvik8.htm

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Katy, nic se nefotí samo. Někdo nejdříve musí mít ten nápad a to oko. To vám se to fotí samo, jiný by tam stál jako sloup a jen by si v duch říkal, že „by to mohla být hezká fotka“ 😉

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        no a když máte v ruce foťák, tak tu fotku uděláte.

        Když jsem měla asi dva roky do důchodu, tak mi bylo jasné, že přesluhovat nebudu. Jednak jsem měla doma skoro devadesátiletou maminku, o kterou jsem se musela postarat a jednak se archivařina změnila natolik, že jsem celé dny jen vyplňovala hlášení a dotazníky a k skutečné archivářské práci jsem se nedostala. A tak jsem si říkala, co budu v důchodu dělat – sedět na lavičce s barákovejma drbnama a probírat, co si to tamta zas na sebe navlíkla a o čem bude další díl jakéhosi seriálu, to tedy rozhodně není můj styl. A tak jsem si vymyslela to focení – a začala jsem to zkoušet.
        A zjistila jsem, že v lesoparku jsou veverky a ptáci prostě profesionálové: to takhle přijde veverka, postaví se na vhodné místo, z kožichu vytáhne hřeben, učeše se, řekne „sýýýr“ a ještě se přeptá, jestli to tak bylo dobré. No a pak pochopitelně natáhne tlapku pro ořechový, nebo slunečnicový honorář (a má spoustu řečí, že toho bylo málo a ořech měl být větší a tak podobně). Takže uznáte, že to se pak opravdu fotí samo! 😉

        To se mi líbí

  5. MInorita napsal:

    Moc pěkné povídání a povedená fota o interesantním místě, o hezkém kraji …

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      ano, Minorito, krásné město (městská památková rezervace) i krajina – taky přírodní rezervace – a při tom jsou kolem čtyři velké tepelné elektrárny a jejich odkaliště a ještě veliký povrchový důl (Doly Nástup Tušimice). Je to tu zvláštní kraj a mám ho ráda.

      To se mi líbí

      • moskyt napsal:

        Tak jako skoro celý kraj pod Krušnými horami. Průmyslová, místy zdevastovaná krajina v kontrastu s tím místa kde je nádherná příroda. Jako paní Katy tento kraj miluji a jsem tady doma i když bydlím na jeho druhém konci.

        To se mi líbí

      • Minorita napsal:

        Jsem původem z těsného pohůří , shodou okolností také ze severu 🙂 …

        To se mi líbí

  6. Miluše napsal:

    Díky Vám, paní Katko, poznávám místa, kam bych se v životě nedostala a co navíc, dívám se na svět Vašima očima. A to je nádhera! Moc Vám děkuji. 🙂

    To se mi líbí

  7. Občan napsal:

    Zatracení umělci 😀
    To je taková krása, že mi okamžitě nastartovala fantazie a já už tam viděl pralidi, jak jdou krajem a hledají místo k usazení se. Nebo ty Katiny dinosaury.
    Hrozně inspirativní nádhera, to nejde jinak říci.

    Podobné pocity jsme zažívali přednedávnem na Budči. Chodíme/jezdíme s partou profi i amatérských historiků na takové přednáškové výpravy a někdy díky atmosféře místa úplně zabloudíme v čase. Takže jsme skončili ležíce v časně podzimní trávě vyhřáté sluníčkem, rozebírali sv. Václava a jeho dobu, nad námi plula oblaka a nás úplně mrazilo, jak po nás sahalo těch 1200 let. Nirvána hard.

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Jo, když domy, stromy, nebo i kameny a kopce začnou k člověku mluvit – to je nádhera! Kdybych měla možnost pořídit si dům, raději bych si opravila starý dům, než pořídila novostavbu. Staré domy umějí vyprávět…

      To se mi líbí

      • Občan napsal:

        Pravdu díte!
        Proto jsme si koupili 150 let starý domeček, na půdě ze dvoumetrové vrstvy sena vyhrabali skoro celou holičskou oficínu z počátku 20. století a historii tří generací původního majitele. Pá, co jsme to od něho koupili, ani netušil, co na té půdě je a z fotek měl ohromou radost 🙂
        Mák a housky meleme na mlýncích co jme tam našli a už umíme i vařit na ohni v kameninovém nádobí.

        A víte kdy jsem tohle prožil úplně meganejvíc?
        Když jsem kdysi na Ostrově u Davle na archeologickém výzkumu našel v nově odkryté kryptě lžíci z cca 12. století. To bylo tak silné, že mi úplně vyhrkly slzy do očí – jako bych se s tím člověkem, který ji tam ztratil nebo zahodil, držel za ruku. Ono to vlastně ani nejde slovy popsat, to se musí zažít; ale to Vy asi jako archivář důvěrně znáte 🙂

        To se mi líbí

        • K-k. napsal:

          Znám, znám – tohle člověka vždycky hrozně vezme, když najednou potká ne nějaké suché datum, ale živého člověka. Měli jsme v archivu Schedellovu kroniku světa – nádherný prvotisk se spoustou obrázků, původně černobílých, dodatečně kolorovaných – my měli německou verzi a kolorovanou, čili docela cenný kousek (viz Wiki – http://cs.wikipedia.org/wiki/Hartmann_Schedel#Obr.C3.A1zky_z_Schedelovy_kroniky )
          A do těch obrázků si nějaký kluk (kdo jiný) dokresloval vojáčky, vlajky na věžích, střílející kanón – no prostě kluk! Kresby byly už zahnědlé, jak se na duběnkový inkoust sluší, ale já úplně viděla tu scénu, kdy pan farář chtěl mít chvíli klid a tak klukovi, kterého měl cosi vyučovat, půjčil tuhle velikou obrázkovou knihu, ať si kluk chvíli čte – jenže inkoust a pero byly na dosah…;)
          A když jsem v bývalé radniční kapli objevila na zemi na jedné z prastarých cihlových dlaždic otisk psí tlapky – v tu chvíli se mi vybavila jedna radniční pověst, kde hlavní roli hraje pes….a když jsem psala článek o kadaňském výcvikovém středisku werwolfu, kde cvičili 14-16 leté kluky z Hitlerjugend a jediný, kdo měl námitky proti tomu výcviku, byl jeden pan učitel z místní měšťanky. I tohle jsem v článku zmínila. Vyšlo to v místních novinách a po nějaké době se mi v archivu objevil pán, lékař z Hanooveru – a že je syn toho učitele. Tatínek už pochopitelně dávno zemřel, syn se velice vyptával, kde jsem na to přišla a byl nesmírně rád, že se tu na tatínka v dobrém vzpomíná. To se mi taky objevily v archivu živé dějiny.
          Tohle jsou příběhy, na které se nezapomíná – a proto jsem měla tu práci tak ráda. Jenže pak se z ní stal ouřad…takže byl čas odejít.

          To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Nám k podobnému zážitku stačila ta možnost sáhnout si na prastarou knihu.

          To se mi líbí

          • K-k. napsal:

            Jednou jsme pro kamaráda – ředitele muzea v sousedním okrese – chystali výstavu starých tisků a prvotisků – mělo to být hlavně líbivé, tak jsem koukala po ilustracích, nebo po hezké vazbě, prostě aby to bylo „pro oko“. V té době ještě nebyly tyhle věci evidované, můj předchůdce si na knížky moc nepotrpěl – jen to bylo nacpané v jedné polici a pokryté vrstvou prachu. Což je sice ostuda veliká (teď už je to pochopitelně v pořádku) ale pro nás bylo podstatné uspořádat a tudíž zpřístupnit archivní fondy a zařídit, aby nám barák nespadl na hlavu – shnilé to bylo od shora dolů. Tak jsem probrala zaručené „špeky“ – což byla tahle kronika, pak asi devět rukopisů někdy z 15.století, první vydání Hájkovy kroniky – prostě to, o čem jsme věděli. Ale bylo toho pořád málo, tak jsem se šla pohrabat do té neuspořádané hromady. Našla jsem tam jakýsi astronomický tisk, s obrázky souhvězdí, tak jsem ho začala trošku čistit, abych vůbec zjistila, o co jde. Vazba byla z bílého (původně) pergamenu a na přední desce byl v oválu portrét muže. Tenhle: http://i.lidovky.cz/10/021/lngal/PKS30f0c2_TychoBrahe.jpg – ta knížka byla původně součástí knihovny Tycho Braheho! Pochopitelně se kniha okamžitě přestěhovala z té zaprášené police do trezoru – časem se podařilo i jakžtakž zrekonstruovat cesty, jakou se možná do archivu dostala – ale to zjištění, co to vlastně držím v ruce, to bylo něco! To byl doslova šok!

            To se mi líbí

            • Bavor V. napsal:

              Tak to musí být „adrenalin“ 😉

              To se mi líbí

            • Občan napsal:

              Hustýýý!!!
              Příběhy knih a hmotné kultury vůbec, to je fakt historie doslova živá.

              Někdy umí i docela vybafnout, když člověk narazí na zvláštní kosterní pozůstatky 😀
              Na tomtéž Ostrově jsme vykopali několik pohřbů, které svědčily o přítomnosti špitálu nebo hospice v tamním klášteře. Jeden byly dětské ostatky s obrovskou lebkou – chudák dítě asi mělo hydrocefalus. A druhý byl chlap jak hora s plně zhojenou frakturou lebky v oblasti čela a druhou na pravém rameni. Podle délky srůstu to muselo být od strašlivé rány mečem nebo sekerou do přilbice, kdy zbraň zřejmě sklouzla a ještě mu přerazila rameno; a on to přežil a žil potom ještě asi dost dlouho.
              Jsem se docela lek, když jsem je našel, protože v té jámě jsem byl sám.

              Jo, a miluju gotické „malované kostely“. Protože oni tam autoři kolikrát zakomponovali různé vtipné či lechtivé detaily, o kterých asi věděli jen oni sami 😉

              Šmarjááá, jak já se těším do důchodu 😀 Okamžitě se vším šlehneme a začneme jezdit po archeologických výzkumech…

              To se mi líbí

              • K-k. napsal:

                A teď si představte, že při řešení vlhkosti v archivu (pomocí proudění vzduchu pod podlahou a odvádění vlhkosti nepoužívanými komíny) se dělal přímo v archivu archeologický průzkum – ono je to jedno z nejstarších osídlených míst ve městě, býval tam minoritský klášter s kostelem a neví se přesně kde to stálo a jak to vypadalo, tak se na to archeologové vrhli jak brabenečkové. Něco málo zdí se našlo, ale bude se muset ještě pokračovat, až se bude řešit vstupní hala – snad se toho ještě dočkám. Ale zjistilo se, že pod archivem máme hřbitov! Kam se hráblo, tam byla kostra – zřejmě to byl městský hřbitov, byly to mužské i ženské kostry, dětské kupodivu ne. Asi 150 se jich tam našlo. Neměli u sebe nic, tak to bylo těžko datovatelné – zůstali na místě, jen se to zdokumentovalo. Ale byly mezi nimi asi tři zřejmě úpíří pohřby: tělo na znak, hlava ale otočená tváří do země, nebo oddělená hlava, uložená u nohou – bůhví, jaké příběhy se k tomu vázaly. To už nezjistíme…

                To se mi líbí

      • annapos napsal:

        Dobrý den paní K-k, možná že jsme kolem sebe dlouho chodili. Do Kadaně jsme přišli v roce 1967, žít tam, nebyl zpočátku žádný ideál, kočárek, jeden, potom druhý, jsme tlačili po kotníky v blátě ale ten kraj kolem, když jsme se postavili zády k té rozdrásané a rozervané zemi, byl krásný. Nejdříve jsem chodila na Úhošť s dětmi, po letech jsem pomáhala vnukovi s maturitní prací o Úhošti . Po tom dlouhém čase jsem se dívala na ten Černý čedič, kámen, co v létě zezlátne tařicí, a zase je to nějaký rok, co tam již nežijeme. Krušným horám jsme ale věrní a máme je rádi. Doupov, jedna velká ovocná zahrada za Úhoští, i přes zákaz, to býval zdroj našich kompotů a všelikého ovoce pro děti, nekupovalo se, rostlo všude v přírodě. Jablka, hrušky, třešně, angrešt, pozůstatky zahrad, vyhnaných lidí z toho krásného doupovska, mohly být genetickým fondem, ovoce které již dnes neexistuje, co vonělo a chutnalo, naším mládím. Děkuji vám za pěknou
        připomínku.

        To se mi líbí

  8. renard napsal:

    Také pro mne je tento článek a jeho fotografický doprovod úžasný zážitek – a doplňují ho i myšlenky z diskuse. První dojem byla prostě jen ta pohoda, která z textu plyne, jak už to ostatně u paní Katy je pravidlem. Pak jsem začal myslet na to, že v naší zemi jsou i další místa, která lze popsat takto vřele, a že je jich tam vlastně velká spousta, i když jich už na druhou stranu tolik zmizelo pod nenasytnýma „neviditelnýma“ rukama tržních zlatokopů (kde slovo „tržní“ dobře vystihuje jejich utržení ze řetězu slušnosti a ohleduplnosti). A když už se tak ve mně vyklubal ten pocit radosti, že navzdory momentální prostorové vzdálenosti stále patřím k tak hezké zemi, přišla ještě ta povídání o spojení naší přítomnosti s minulostí. To už mne dostalo dokonale, protože to přesně a úplně ladí s mým vztahem k vlasti, kterou tvoří nejenom území, ale (hlavně) lidé, kteří na něm žili, navzájem se ovlivňovali, vyprávěli si (samozřejmě že naším krásným jazykem), a zanechali tak v té krajině svého ducha. No a tím posledním dojmem, který je za tím vším, je uspokojení, že lidí s takovým přístupem a cítěním je hodně. Asi není náhoda, že se sešli právě na stránkách pana Bavora, který tento směr svými tématy vyznačil přímo programově. Takže děkuji autorce, stejně jako panu domácímu a diskutujícím, za další příjemné chvíle. Rád bych se dočkal doby, kdy tato témata (tedy ony „poznámky pro uklidnění“) budou tím hlavním, o čem si budeme povídat. Ne sna proto, že bychom se stáhli před zlým světem do sebe a předstírali, že není, ale proto, že témata vyvolávající „poznámky pro naštvání“ prostě zmizí do bezvýznamnosti spolu s těmi, kdo jsou jejich příčinou.

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      Teď jste mne inspiroval k vyprávění o jednom hřbitůvku – musím si to ještě nechat uležet v hlavě. Děkuju! 🙂

      To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      renarde děkuji, ale mám obavu, že to motto se asi za mého života nezmění – a to se chystám tu otravovat ještě hodně dlouho.

      To se mi líbí

  9. rybářka napsal:

    Znám velmi dobře ten popisovaný a na fotografiích zvěčněný kousek naší země, kam jsem od ranného dětství do svých osmnáctin ( než jsme se odstěhovali ) jezdila s tátou a dědou rybařit. Nejen na řeku Ohře, ale hlavně na Nechranice do obcí Vikletice, nebo Želina. Vzpomínám na vesničku, která se jmenovala Úhoštice, nikoli Úhošť a několikrát jsme ohledně krásného výhledu po kraji, cestou navštívili Hasištejn. Kempovali jsme U hráze ve Chbanech, nebo v Rokli v Hradci a na tu dobu, strávenou v místech blízkých i srdci paní Katy budu vždy vzpomínat a pokud to půjde, se vracet.
    A Úhoštice je totéž co Úhošť ? Nebo jsem to s odstupem těch 10-ti let popletla ?

    To se mi líbí

    • K-k. napsal:

      a nejmenovala se ta vesnička spíš Úhošťany? A byl v ní kostelík s dřevěnou zvonicí? http://kaaden.ufouni.cz/Fotoalba/klasterec_uhostany/IMG_5967a-m.jpg 😉
      Úhošť je kopec a Úhošť se kdysi jmenovala i ta zaniklá vesnička na náhorní plošině. Ale tu asi nepamatujete… Nechranice a Želinu si nechávám „na někdy“ 🙂

      To se mi líbí

      • rybářka napsal:

        Úhošťany ! Ano, to je přesně ten název vesničky, nedaleko Kadaně. Celé odpoledne jsem se přehrabovala ve fotkách, zda najdu nějaký pozůstatek mnou trapně zhotovený právě v Úhošťanech, ale kritický úsudek mého otce téměř všechny moje fotografické výtvory ze svého fotoaparátu vytrvale odstraňoval. Ten kostelík na fotce poznávám. Jenom jsem ho vídala z jiné strany, ale dřevěná zvonice, tak tu si pamatuji. Kostelík stojí ve svahu, právě ze vstupní strany. Za Nechranice a Želinu, vám paní Katy, předem moc
        děkuju. A těším se. Je to další návrat domů.

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.