Velikonoce podle tkalce aneb Mysterium Hoericense


Když roku 1816 hořický tkadlec Paul Gröllhesl napsal první text Pašijových her, neznamenalo to, že toho roku byly hrány poprvé. Tento prostý a řemeslník pouze zapsal to, co se již nejméně sto let rok co rok hrávalo v hořické hospodě. Text pouze upravil podle mnichovského vydání knihy Martina Kochema z roku 1741 zvané Velký život Krista.

Velký život Krista

Velký život Krista

Ještě během devatenáctého století docházelo k mnoha úpravám Gröllheslova textu. První zásadní úpravou byl zásah hořického faráře Brunna, který upravoval původně drsná slova, která Gröllhesl zapisoval tak, jak je herci na scéně vyslovovali.

Pohlednice s pašijovým razítkem

Pohlednice s pašijovým razítkem

V polovině osmdesátých let profesor krumlovského gymnasia Johann Josef Amman po dohodě s hořickými občany přepracoval stávající text tak, aby se představení vyrovnalo slavným hrám v bavorském Oberammergau.

Vyhnání Adama a Evy

Vyhnání Adama a Evy

Nový Ammanův text,  nákladná výprava i hudba od budějovického regenschori Jaroslava Jungmanna dohromady přinesly roku 1893 takový úspěch, který překvapil i samotné organizátory.

úvodní obraz českého překladu pasije  (klikni)

O rok později na žádost organizátorů, sdružených do Böhmerwaldbundu, znovu text upravil mikulovský probošt Karl Landsteiner.

Pašijový Plakát

Pašijový Plakát

Během krátké doby se věhlas Hořických pašijových her natolik rozšířil, že roku 1897 natočili američtí filmaři Hořické pašijové hry jako nejstarší film natočený na území Čech v celé filmové historii.

král Herodes

král Herodes

Po roce 1898 z důvodu poklesu zájmu o představení museli být hry hrány pouze jedenkrát za pět let. Až po První válce se zájem opět zvedl a Hra lákaly do Hořic mnoho návštěvníků.

Passions Haus

Passions Haus

A když roku 1936 Hitler zakázal představení v Oberammergau, staly se Hořice jediným představitelem této tradice. Bohužel další události znamenaly konec.

scéna z představení

scéna z představení

Po válce se čeští osadníci pokusili tradici obnovit, původní text byl přeložen do češtiny a odehrála se představení roku 1947 a jednou a naposledy ještě v roce 1948.

Ke změně došlo až po listopadu 1989. Díky neúnavné iniciativě prvního svobodně zvoleného starosty obce ing. Miroslava Čunáta a řady dalších nadšených lidí, z nichž jmenujme alespoň ing. Karla Filu a Růženu Hotovou, vznikla na sklonku roku 1990 Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě – Pašije.

Potom již následoval nepřetržitý sled událostí: PhDr. Jindřich Pecka napsal novou českou pašijovou hru, skladatel Jaroslav Krček složil hudbu a se souborem Musica Bohemica ji nahrál a nazpíval; zkušený divadelník Antonín Bašta se chopil režie a v Hořicích i v okolí se našli amatérští herci. Od června roku 1992 začaly zkoušky a nebyla to vždy práce snadná. Pro jeviště i hlediště byl zvolen prostor bývalé svazarmovské střelnice v místě bývalého Pašijového domu.

moje vstupenka

moje vstupenka

Společnosti Pašije se podařilo navázat četné kontakty s tuzemskými i zahraničními spolupracovníky a podporovateli. Mezi nejcennější patří kontakty s přáteli ze zahraničních pašijových společností, díky nimž se Hořice na Šumavě dostaly na čestné místo v mezinárodním společenství EUROPASSION. Zejména je třeba připomenout vztahy s pašijovou společností ve St. Margarethen v rakouském Burgenlandu i dalšími (např. v rakouském Mettmachu nebo v Loudeac ve Francii).

Nejnovější historie českých pašijových představení v Hořicích na Šumavě začala premiérou 29. června 1993. V prvních čtyřech ročnících se uskutečnilo celkem 36 představení, která

navštívilo takřka 10 tisíc diváků z Čech, Slovenska, Rakouska, Německa, Francie i odjinud. Byli mezi nimi četní zástupci pašijových společností z celé Evropy, stejně jako představitelé veřejného života. Nechyběli ani představitelé církevních kruhů: papežský nuncius v České republice Giovanni Coppa, arcibiskup pražský kardinál Miroslav Vlk, českobudějovický biskup Antonín Liška, generální vikář českobudějovické diecéze Ladislav Dvořák a další.

Zmrtvýchvstání 1993

Zmrtvýchvstání 1993

Hořice a jejich pašijové hry se v únoru 1997 dočkaly velkého ocenění. Jejich zástupci tehdy převzali na Pražském hradě Cenu za rozvoj místních občanských aktivit nadací Patria a Místo v srdci za rok 1996. Hořice se tak staly prvním laureátem soutěže, do které bylo přihlášeno sto čtyřicet devět projektů „obyčejných“ lidí, kteří konkrétními činy vyjadřují svůj vztah k místu, kde žijí.

Šimon pomáhá Ježíšovi

Šimon pomáhá Ježíšovi

A ještě závěrečná scéna pasije_zaver (klikni)

A Zmrtvýchvstání

Zmrtvýchvstání

Zmrtvýchvstání

Je prostě Velký pátek

Bavor podpis

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Velikonoce podle tkalce aneb Mysterium Hoericense

  1. tresen napsal:

    Díky, pane Bavore.

    To se mi líbí

  2. Občan napsal:

    Díky!
    V Krčkově zpracování to musí být úžasný zážitek. Zvlášť jestli to je podáno podobně minimalisticky a s důrazem na dramatičnost a emoce, jako bývala představení Chorei Bohemici a Musici Bohemici.

    Já si jen dovolím špitnout, že i na Lipým se každoročně odehrává velikonoční drama. Je to sice představení amatérské, ale rok od roku (první provedení bylo v r. 2002) se zlepšuje:
    http://ceskolipsky.denik.cz/galerie/cl-pasijove-hry-hrad-12.html?mm=3682928

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      To současné představení je skutečně pojato jako klasická dvouaktovka. Původní totiž trvalo osm hodin. Ale doba byla nakloněná těm osmi, dneska už by to nikdo nevydržel. A co se týká amaterismu, ten je v případě Pašijí absolutní podmínkou. V dobách Gröllheslových představitelé hlavních rolí – tedy Ježíše, Panny Marie a apoštolů – museli celý rok žít příkladným životem, jinak by jim byla role odebrána a dostal by ji někdo jiný, kdo by svým chováním více splňoval podmínky té role.

      To se mi líbí

  3. K-k. napsal:

    Krásná tradice a je dobře, že pokračuje… 🙂

    To se mi líbí

  4. Hudec napsal:

    Pane Bavore, trochu mimo téma.
    Dnes (sobota 30.3.2013) máte v Lidových novinách na poslední straně článeček „Objevujeme zapomenuté kouzlo továren“ o dvou textilkách a klášteru maltézských rytířů ve Strakonicích. Třeba Vás to bude zajímat. Máte-li mail (:-) ) mohu Vám to naskenovat.

    To se mi líbí

  5. Slim napsal:

    Kleprlík odjel, Bavore.

    Pěkné Velikonoce všem!

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.